Úterý 21. 5. 2019Monika

Z DRUHÉHO KOPCE: Klukovské vzpomínky 512

Jan Čech Jan Čech dnes

O Suchoji SU 100 jsem věděl jen to, že existuje. Je to letadlo, které mne minulo. Nastudoval jsem si všechny dostupné materiály jak od výrobce, tak i od publicistů. Letadlo vzniklo zdánlivě na šťastné planetě: postavit letadlo, které by se prodávalo za ruské ceny, ale bylo by vybavené současnou avionikou a současnými motory. A tak trochu zdlouhavě byl postaven vcelku úhledný stroj.

Původní vývojový kus měl klasické řízení, předsériové již měly FBW (fly by wire), tj. elektroimpulzní řízení, které dodala společnost Honeywell. Na vývoji a přestavbě z klasiky na sidesticky se podílel Boeing. Byl to první ruský stroj, který vznikl v široké mezinárodní spolupráci. Na motorech spolupracovala SNECMA, která vyrábí motory CFM 56 (pro Boeing a Airbus). Když Suchoj představil konečnou podobu svého Superjetu, byl o něj velký zájem. Nikdo netušil, že celý projekt pohřbí novodobý car Putin, když obsadil Krym. Na protest proti této agresi bylo dáno embargo na jakoukoliv spolupráci s Ruskem.

Z toho důvodu všechny subdodavatelské firmy odstoupily od kontraktu se Suchojem a letadla se stala neprodejná. Putin sice dal v roce 2018 příkaz dát 5 miliard rublů na vývoj ruských komponentů, náhradu za západní, ale to si může myslet snad jen on jen on, že taková věc se dá v zaostalém Rusku vyřešit penězi. Za tím jsou léta vývoje! A ani se to nedá okopírovat jako B-29 na konci čtyřicátých let. Technologie jsou dnes někde úplně jinde. Rusové sice dokážou postavit stíhačku, která umí neuvěřitelné kotrmelce, ale existuje vždy jen několik kusů a jejich životnost je žalostně nízká. Zahraniční uživatelé, kterými se Rusové chlubili, Mexičané a Irové, letadla pro nedostatek náhradních dílů uzemnili a vrátili.

Suchoj nehavaroval na Šeremetěvu kvůli technice, ale kvůli pilotům, kteří byli slaveni za záchranu 31 lidských životů, ale měli je spíš okamžitě zavřít, že svým neumětelstvím 41 lidí zabili! Havárie dala hned několik otázek: Proč startovali vědomě do bouřky? Proč nevypustil či nevylétal kapitán palivo, aby snížil přistávací váhu na povolené maximum a také aby snížil riziko požáru? Kde byli hasiči, když letadlo sedalo v nouzi? Dispečeři si vesele natáčeli na telefony tragédii, ale nikoho nenapadlo vyhlásit hasičům poplach!

Kapitán s letadlem nepřistál, ale fláknul s ním o zem! Takové přistání, a ještě když má letadlo přes váhu, by nevydrželo žádné letadlo na světě. S letadlem se dá přistát normálně, i když nejdou vytáhnou vztlakové klapky, sám jsem to zažil s Airbusem 321. Cestující nic nepoznali. Tady měl Superjet nad prahem dráhy velkou výšku, bylo zřetelně vysoko nad glide pathem (setupová rovina). Jestli jim nešly přístroje kvůli blesku, každý aeroklubový pilot dokáže přistát „na oči“. Kapitán před hořícím letadlem, kde umírali cestující, vesele dával rozhovory televizi. Přitom v letadle platí stejný zákon jako na lodi, že kapitán opuští palubu jako poslední a má organizovat evakuaci cestujících. To nechal „hrdinně“ na bedrech zoufalé stevardky.To, že si cestující brali kufry a tím bezohledně zablokovali možnost úniku cestujícím v zadní části letadla, je věc ruské nátury. I v Praze se Rusové dost často chovají bezohledně a neurvale, respektive když se tak někdo chová, jsou to téměř vždy Rusové.

Ztráty na lidských životech vznikly kvůli absolutní neprofesionalitě pozemního personálu a skandálnímu chování kapitána a druhého pilota. Místo oslavných keců by se měla ruská letecká inspekce zamyslet nad výcvikem posádek a jejich kvalitou! 9. května 2012 kvůli posádce, která se věnovala zábavě v kabině při předvádění letadla indonéskému zákazníkovi, narazil Superjet do hory Salak a výsledek byl 45 mrtvých. Posádka nevěnovala pozornost automatickému varování před blížící se zemí, které bylo zřetelně slyšet při přehrávání černých (oranžových skříněk) na pozadí veselého šveholení posádky…

Mrtví na palubě letadla jsou podle mne výsledkem totálního morálního rozkladu v Rusku. Komunisti nejenže zničili hospodářství, ale, co je horší, zničili morálku lidí.

*****************************

Letadla, můj osud 3
Třetí díl knihy fotografií dopravních letadel, které za 48 let působení na letištích udělal Jan Čech, letecký mechanik. Kniha obsahuje nejen černobílé fotografie, ale i krátké příběhy, které s daným typem autor zažil. Vydal Svět křídel.

Letadla, můj osud 3