Proč se vyplatí být privilegovaný?

V elitních povoláních jsou třídní zvýhodnění zaměňována za talent, píší Sam Friedman a Daniel Laurison pro The Guardian. Popisují nerovnosti, které vytváří fungování „zásluhového“ systému ve Velké Británii, a to zejména prostřednictvím odkrývání skrytých mechanismů a dominantních behaviorálních (kulturních) kódů, které za ním stojí a které rozhodně v životopisech a kariérních narativech běžně nenajdeme.

Pokračovat ve čtení „Proč se vyplatí být privilegovaný?“

Judith Butler: Genderová teorie není ani destruktivní, ani indoktrinující: jednoduše hledá formu politické svobody

Ve článku „The backlash against ‚gender ideology‘ must stop“ [Odpor vůči ‚genderové ideologii‘ musí přestat], jehož překlad vám tímto textem zprostředkujeme, Judith Butler připomíná, že jsme v posledních letech v Evropě nebo latinské Americe svědky protestů proti „ideologii genderu“. Ve Spojených státech se katolíci a evangelíci postavili proti postojům spojeným s „genderovou teorií“ nebo „genderovou ideologií“: proti právům trans lidí v armádě, právům na interrupci, právům leseb a gayů, sňatkům homosexuálů a jiným hnutím horujícím za genderovou rovnost a rovnost pohlaví. Pokračovat ve čtení „Judith Butler: Genderová teorie není ani destruktivní, ani indoktrinující: jednoduše hledá formu politické svobody“

Etika transhumanismu a kult futuristické biotechnologie

Text je překladem anglického článku „The Ethics Of Transhumanism And The Cult Of Futurist Biotech“ Julian Vigo, autorky specializující se na antropologii, technologii a politickou filosofii.

Transhumanismus (zkráceně také H+) je filosofické hnutí, které obhajuje technologii nejen kvůli rozšíření lidského života, ale také pro překonání lidského života spojením člověka a stroje. Myšlenkou je, že jednoho dne budou lidé inteligentnější, zdravější a fyzicky silnější. Ve skutečnosti je toto hnutí založeno na předpokladu, že smrt není řešením, se zaměřením na vylepšení vědomého těla a učinění člověka nesmrtelným. Pokračovat ve čtení „Etika transhumanismu a kult futuristické biotechnologie“

Řekneme cokoliv chcete!

Vytvořit volební leták, poutač nebo plakát je královská disciplína. Protože politické programy málokdo čte a protože se zvlášť v komunální politice mohou programy podstatně překrývat, a to i mezi vládnoucími stranami a opozicí, pravděpodobnost, že se podaří vměstnat sdělení, které zaujme a ještě něco doopravdy vyjadřuje, se blíží pravděpodobnosti výhry velkého plyšového slona na pouti. Tam většina také vyhraje spíš plastové upíří zuby. Pokračovat ve čtení „Řekneme cokoliv chcete!“

Big data mohou bez urgentního zásahu urychlit růst sociálních rozdílů

Omezený přístup k velkým datům (big data) vytváří digitální propast mezi velkými společnostmi a širší akademickou komunitou, tvrdí Kate Metzler ze SAGE Publishing. Ve svém textu pro LSE Impact Blog zmiňuje Clivea Humbyho, matematika a architekta stojícího za projektem Tesco Club Card, který se už v roce 2006 nechává slyšet, že „data jsou nová ropa„. Srovnáním odkazuje k hodnotě, která je získávána čištěním základní suroviny v případě ropy nebo analýzou v případě dat. Data jsou však produkována rychleji, než se je daří zpracovávat a analyzovat. Vždyť už v roce 2013 bylo možné říct, že 90 % dat bylo vyprodukováno v předchozích dvou letech. Metzler cituje hlavního ekonoma společnosti Google: „Před miliardou hodin se objevil druh homo sapiens. Před miliardou minut začalo křesťanství. Před miliardou sekund bylo vytvořeno IBM PC. Před miliardou vyhledávání na Googlu… to bylo tohle ráno.Pokračovat ve čtení „Big data mohou bez urgentního zásahu urychlit růst sociálních rozdílů“

Foucaultův slon

“… diskursy samotné nejsou pravdivé nebo lživé.”
(Power/Knowledge, s. 118)

“Doznání bylo a dodnes zůstává obecnou matricí, která řídí produkci pravdivého diskursu o sexu.”
(Vůle k vědění. Dějiny sexuality I., s. 75)

Následující text je překladem anglického článku „Foucault’s Elephant“ Thomase Morrisona.

Okázalý francouzský filozof Michel Foucault (1926-1984) je dobře známý pro své historické analýzy kriminality, sexuality a šílenství, jako pro své enigmatické výroky o povaze moci, vědění a pravdy. V tomto článku chci prozkoumat druhé zmíněné, zvláště ve vztahu k vědeckému poznání. Pokračovat ve čtení „Foucaultův slon“

Přežití nejbohatších

Mediální teoretik a spisovatel Douglas Rushkoff​ napsal článek Survival of the Richest pro časopis Future Human, ve kterém popisuje svoji zkušenost s vystoupením na soukromé akci v luxusním sídle, kam byl pozván, aby přednesl řeč na téma „budoucnost technologie“. Samotná akce u něj sice vyvolávala pochybnosti, protože takové sessions s otázkami a odpověďmi nakonec končívají nikoliv jako vzdělávací, ale spíš jako poradenství, do čeho investovat, přesto dobře placenou nabídku přijal. Pokračovat ve čtení „Přežití nejbohatších“

Co říkají falešné statistiky „ženského orgasmu“ o genderové předpojatosti?

Při příležitosti Mezinárodního dne ženského orgasmu, který připadá na 8. srpna, přinášíme zápisky ze článku What A Fake ‘Female Orgasm’ Statistic Says About Gender Bias, který dříve v tomto roce publikovala Suzannah Weiss na platformě Medium. Nejedná se o téma nové, již před pěti lety jsme se mu věnovali v textu ,,Záhada“ ženského orgasmu, genderové stereotypy a objektifikace žen. Ukázali jsme v něm, že sociální síly mohou zasahovat i tak intimní součást lidského života, jakou je sexualita, a ovlivňovat intenzivní fyzickou rozkoš žen a mužů. Pokračovat ve čtení „Co říkají falešné statistiky „ženského orgasmu“ o genderové předpojatosti?“

Prázdnota a nebezpečí pojmu fake news

Pojem „fake news“, který se ve veřejné debatě rozšířil zejména po nástupu Donalda Trumpa do funkce amerického prezidenta, působí velké škody.  Tvrdí to Joshua Habgood-Coote z bristolské univerzity ve svém článku na serveru The Conversation. Co je v sázce? Pojďme si jeho úvahu přiblížit. Pokračovat ve čtení „Prázdnota a nebezpečí pojmu fake news“

Než Zimbarda za ten stanfordský experiment úplně zavrhnete

Známý stanfordský vězeňský experiment byl podvod! Vězni psychický nátlak jen hráli a vědci manipulovali účastníky ke krutosti,“ zaznělo v nedávné době v řadě článků věnovaných Zimbardovu slavnému výzkumu z roku 1971. Tím nejcitovanějím byl text The Lifespan of a Lie Bena Bluma na serveru Medium. Jeho zjištění o experimentu se záhy dostaly až do Česka, kam Zimbardo v minulosti již několikrát zavítal (o jedné z jeho návštěv jsem psal již v roce 2011), a to zejména prostřednictvím článku Rádia Wave. Vzhledem k oblíbenosti přední postavy sociální psychologie šlo o trhák: ti, kteří nad Zimbardem nezlomili hůl už v případě jeho knihy Odpojený muž, ve které možná až příliš snadno podléhá stereotypu o „krizi mužství“ (viz například kritika Filipa Vostala a Johany Chylíkové v pořadu Černá skříňka ČRo Vltava), si konečně mohli mnout ruce: Zimbardo lhal, nebo si to celé alespoň přibarvil. Pokračovat ve čtení „Než Zimbarda za ten stanfordský experiment úplně zavrhnete“