22. listopadu 2018, Carolina č. 953

události od 14. do 21. listopadu


Z domova

Hlasování o nedůvěře vládě je zbytečné, říká premiér Babiš. ANO a KSČM s ním souhlasí

Už druhý týden pokračuje politická krize, kterou vyvolala nahrávka se synem premiéra Andreje Babiše pořízená skrytě reportéry serveru Seznam zprávy. Přestože Senát vyzval premiéra k rezignaci a opozice sebrala potřebné podpisy pro vyslovení nedůvěry vládě, prezident Miloš Zeman v TV Barrandov uvedl, že by v případě pádu vlády pověřil sestavením nového kabinetu znovu Babiše. Na adresu demonstrantů, kteří 15. listopadu přišli vyjádřit svůj nesouhlas s premiérem na Václavské náměstí, zas uvedl, že jde pouze o „hulákající dav“.

Babiš se Zemanem jednal v pondělí na zámku v Lánech. Po schůzce premiér řekl, že považuje hlasování o nedůvěře vládě, které se bude konat v pátek 23. listopadu, za zbytečné, protože prý není co řešit. Také výbor a předsednictvo ANO se jednomyslně usnesly podpořit při hlasování Babiše. Poté, co premiér v úterý navštívil výkonný výbor KSČM, i komunisté oznámili, že se chystají vládu podpořit. „Já to vnímám pozitivně, hlavně protože celá tato mediální umělá kauza nepřinesla nic nového,“ ocenil podle serveru Aktuálně.cz stanovisko KSČM první místopředseda ANO Jaroslav Faltýnek. Za této situace se čekalo na postoj koaliční ČSSD. Její předsednictvo 21. listopadu rozhodlo, že se pátečního hlasování nezúčastní. Opozici tak chybí k vyslovení nedůvěry devět hlasů, má 92, potřebovala by 101.

Premiér Andrej Babiš se k celé situaci staví jasně. Jde podle něj o vykonstruovanou kauzu s cílem dostat ho pryč z politiky. Na svém facebookovém profilu napsal: „Já vám jenom chci říct, že nikdy neodstoupím. Nikdy. Ať si to všichni zapamatují.“ Přitom proběhly v Praze i dalších městech znovu demonstrace, které se staly součástí oslav Dne boje za svobodu a demokracii. Lidé na nich opět požadovali Babišovu demisi.

Andrej Babiš mladší, který se před týdnem dožadoval kontaktu s českou policií a poslal ještě po zveřejnění reportáže redakci Seznam zprávy mail, ve kterém svého otce obviňuje ze lži, přestal s novináři komunikovat. Jeho matka vzkázala novinářům, aby je už neobtěžovali, a zároveň odsoudila postup Slonkové a Kubíka. Stalo se tak poté, co Andrej Babiš starší ve Švýcarsku svého syna a bývalou manželku navštívil.

Premiér uvedl, že „odletěl do Švýcarska svému synovi pomoci“. Kvůli cestě, kterou uskutečnil ve státní svátek 17. listopadu, přišel k pietnímu místu na Národní třídě položit květiny už krátce po půlnoci. Česká policie zřídila k vyšetřování možného zavlečení Babiše mladšího na Krym speciální vyšetřovací tým, uvedl ministr vnitra Jan Hamáček (ČSSD). Klíčové je podle něj získat zdravotní posudek Andreje Babiše mladšího. Policii se s ním zatím nepodařilo navázat kontakt.

Hana Vincourová

Senát povede občanský demokrat Jaroslav Kubera

Klání o post předsedy Senátu vyhrál Jaroslav Kubera (ODS). Na ustavující schůzi 14. listopadu dostal 46 z 80 odevzdaných hlasů. Porazil tak Václava Hampla (za KDU-ČSL), jenž obdržel 24 hlasů. Nově zvolení senátoři také složili senátorský slib.

O působení v čele horní komory se poprvé za 22 let její existence ucházeli hned tři zájemci, a sice někdejší rektor Univerzity Karlovy Václav Hampl (za KDU-ČSL), Jaroslav Kubera (ODS) a Jan Horník (STAN), který ale vypadl v prvním kole. Tři nejsilnější a nejvyrovnanější kluby se totiž nedohodly na společném kandidátovi.

Podle Českých novin Horníka neúspěch nepřekvapil a na Kuberovu adresu uvedl: „Já si myslím, že nemusí být špatným předsedou. Po Milanu Štěchovi a Přemku Sobotkovi to nebude mít úplně jednoduché, ale mám dojem, že se během těch let naučil, pracoval vedle nich, ví, jakým způsobem vedli Senát, jak ho reprezentovali navenek.“ Naopak Hampl serveru Novinky.cz řekl, že je z porážky zklamaný, a upozornil na svůj názorový rozchod s Kuberou, ten prý má k některým věcem, jako je například vztah k EU, „sarkastičtější přístup“.

Novopečený předseda má ambici zůstat na své pozici alespoň šest let. Jako priority komory uvedl ochranu svobody, demokracie a ústavy. Podle Kubery také Senát nemusí být automatickou opozicí vlády a zákony, které budou přijatelné, může horní komora potvrdit i v případě, že je navrhne kabinet. Při současném složení Senátu drží opoziční strany většinu.

Ve středu se rozhodlo i o tom, kdo obsadí pozice místopředsedů, mezi pěti zvolenými byl i bývalý předseda Senátu Milan Štěch (ČSSD), dále Jiří Růžička (za TOP a STAN), Jan Horník (STAN), Miluše Horská (za klub KDU-ČSL a nezávislí) a Jiří Oberfalzer (ODS). Noví místopředsedové neměli žádné protikandidáty, upozornily České noviny.

Jednasedmdesátiletý Jaroslav Kubera působí v Senátu již od roku 2000, zastával i funkci místopředsedy. Byl rovněž primátorem Teplic, které vedl od roku 1994. Při posledních prezidentských volbách nasbíral dostatek podpisů pro svoji kandidaturu, ale do zápolení o Hrad se nakonec nezapojil. Odůvodnil to tím, že nemá podporu rodiny.

Aneta Lakomá

Výročí 17. listopadu zahájil pietní akt u Hlávkovy koleje

Pod pamětní deskou vysokoškolského studenta Jana Opletala, který zemřel na následky zranění z protinacistické demonstrace v roce 1939 a jemuž se tato pietní akce každý rok věnuje, se sešly desítky lidí včetně několika ústavních činitelů. Přítomni byli například senátor Jiří Drahoš nebo poslanec a předseda hnutí SPD Tomio Okamura. Za akademickou obec se zúčastnili rektor ČVUT Vojtěch Petráček a rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima.

Vzpomínkové setkání pořádaly Hlávkova nadace a Český svaz bojovníků za svobodu (ČSBS). Na samém začátku promluvil Václav Pavlíček, předseda nadace, který v několika minutách shrnul a připomněl tragické události roku 1939. Po něm hovořil místopředseda Senátu Milan Štěch. Kromě zmínky o smrti studenta medicíny Jana Opletala a zároveň i pekařského dělníka Václava Sedláčka připomněl také výročí úmrtí Josefa Hlávky. Zároveň poděkoval jednomu z posledních žijících pamětníků událostí roku 39 Vojmíru Srdečnému, který se ze zdravotních důvodů nemohl akce zúčastnit, za jeho služby vlasti. Po závěrečném apelu na generaci dnešních studentů předal slovo jednomu z členů ČSBS.

Ten podobně jako Štěch zdůrazňoval význam slova student a jeho zanesení do oficiálního názvu svátku. „Český svaz bojovníků za svobodu se již několik let obrací na zákonodárce, ať už v Poslanecké sněmovně nebo v Senátu Parlamentu České republiky a vede boj o to, aby se zasadili o navrácení tohoto výrazu jako Mezinárodní den studentstva, den boje za svobodu a demokracii – a bude se o to dále snažit, dokud se to nepodaří, neboť studentům roku 1939 a jejich oběti se nikdy nesmí zapomenout,“ znělo stanovisko ČSBS.

Vedle nejvyššího představitele ČVUT Vojtěcha Petráčka vystoupil i rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima: „Nejde však jen o svobodnou výuku, svobodné bádání a diskusi – to je samozřejmě málo. Ještě důležitější je to, aby členové akademických obcí našich univerzit spolu s občany naší země neztratili ze zřetele to, co se v dnešním světě děje,“ řekl. Po vystoupení všech řečníků následovalo slavnostní pokládání věnců. Poté se někteří v průvodu odebrali do Žitné ulice, kde se v roce 1939 tyto tragické události staly.

Ze vzpomínkové akce Mariana Petřáková

Na Albertově promluvil i rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima

Uctění památky 17. listopadu na Albertově patří mezi tradiční akce pořádané k oslavám výročí sametové revoluce a ani letos tomu nebylo jinak. Právě na Albertově totiž demonstrace a následně průvod v roce 1989 započal, a proto se zrovna zde každý rok scházejí stovky lidí, aby si tento významný den v našich dějinách připomněly.

Letošní pietní akci zahájily sbory Univerzity Karlovy a ČVUT zpěvem nejprve české a pak slovenské státní hymny, následně davy přivítali několika slovy organizátoři – studenti Univerzity Karlovy – a mj. připomněli, že se celá akce koná pod záštitou Festivalu svobody. Prvním řečníkem byl rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima, který poděkoval všem zúčastněným a poukázal především na události 17. listopadu 1939. „Byl bych rád, kdyby tyto svátky, které jsou svátky svobody a demokracie, byly také svátkem pochopení a porozumění pro druhé a také, abychom byli společně a jednotní. Protože pokud budeme společně a jednotní, tak svobodu a demokracii vždycky uhájíme,“ dodal.

Po něm promluvil předseda Rady vysokých škol Milan Pospíšil, který nabádal studenty k vysoké aktivitě ve věcech veřejných, a posléze i rektor Masarykovy univerzity v Brně Mikuláš Bek. Nechyběli ani řečníci z řad studentů – předsedové české a slovenské rady studentstva, kteří zdůraznili především možnosti, které současní studenti mají oproti svým rodičům. Akci zakončil zpěv neoficiální studentské hymny Gaudeamus igitur a hymny EU Óda na radost.

Vystoupení několika řečníků nebylo jediné, čeho se mohli lidé na Albertově letos zúčastnit. V jeho areálu byly desítky stánků různých studentských spolků z Univerzity Karlovy, které návštěvníkům představovaly, čím se zabývají. Prodávalo se zde také jídlo i čaj či svařák. Odpoledne se pak konaly různé diskuse, mj. o Evropské unii nebo sociálních bublinách.

Z Albertova Kateřina Kubicová

EU není kasička na peníze, ale hodnotový projekt, míní Niedermayer

Součástí programu letošních oslav 17. listopadu byla i beseda s názvem Co dál s Evropskou unií. Pozváni byli zástupci všech parlamentních stran s výjimkou komunistů, nakonec dorazili europoslanci Evžen Tošenovský (ODS), Luděk Niedermayer (TOP 09) a Stanislav Polčák (STAN) a senátor Václav Hampl (nestraník za KDU-ČSL). Politici v ní před nadcházejícími volbami do Evropského parlamentu nastiňovali své vize o budoucnosti EU. Besedu na Albertově moderovala studentka Právnické fakulty UK a redaktorka týdeníku Respekt Andrea Procházková.

Niedermayer upozorňoval na fakt, že Češi jsou podle průzkumů Eurobarometru stále silně euroskeptičtí, ačkoli sami potvrzují, že mají z členství v EU značný prospěch. Nelze se podle něj spoléhat na opakování faktických argumentů, proč je pro Čechy členství výhodné, ale je nutné vyzdvihovat abstraktní unijní hodnoty. Podle Polčáka jsou v českém prostředí debaty o Evropské unii ploché a zásadní vliv na formování negativního postoje veřejnosti měli poslední dva prezidenti, kteří se svým odmítavým přístupem k Unii netají.

Tošenovský kritizoval podle jeho názoru nedostatečnou odezvu o dění v Evropském parlamentu (EP) v českých médiích. Uvedl, že v současné době mají akreditaci do EP pouze tři čeští novináři – z České televize, Českého rozhlasu a České tiskové kanceláře. Kritika se snesla i na poslance Václava Klause ml. (ODS), který jako předseda školského výboru navrhl, aby byly z osnov pro základní školy vyřazeny hodiny věnované evropské integraci. Podle Tošenovského je však občanská demokracie natolik velká strana, že nevyhnutelně zahrnuje různé názorové proudy.

V kontextu Mezinárodního dne studentstva byla z publika vyřčena otázka, co vlastně může Evropská unie dnes nabídnout mladým lidem. Hampl vyzval studenty, aby využili možnosti studijních pobytů v zahraničí v rámci programu Erasmus: „Náš svět by neměl končit Šumavou.“

Z Albertova Monika Křivánková

Romové otevřeně řekli své ne rasismu, příliš jich však nepřišlo

Kromě vzpomínkových a pietních akcí se 17. listopadu tradičně také demonstrovalo. Prostora proti vstupu do Pražského hradu na Hradčanském náměstí patřila od 13 hodin romské komunitě. Akce s názvem Jdeme do toho! Me Džav a So Tumen Avena? se vymezovala obecně vůči rasismu a xenofobii v ČR. Akci organizoval Miroslav Rusenko z Romské demokratické strany (RDS). Účast svého etnika však příliš nepřilákal, počet Romů-posluchačů by se vešel na prsty jedné ruky. Tomuto nepříjemnému faktu čelili organizátoři argumentem, že cílem akce nebylo přilákat Romy, ale Čechy, kteří by měli podporovat dle romských mluvčích utlačované menšiny.

Výběr místa byl symbolický, protože protest směřoval především k prezidentu Miloši Zemanovi, který romskou obec pobouřil svými zářijovými výroky o vysoké míře nezaměstnanosti Romů v navštívené obci Olomouckého kraje a také narážkou na dobu komunismu, kdy všichni museli pracovat povinně pod pohrůžkou vězení. Znovu vznesli požadavek na prezidentovu veřejnou omluvu. Kritizovali však i další jména z politických špiček, premiéra Andreje Babiše nebo lídra SPD Tomia Okamuru. „RDS žádá premiéra Babiše, aby odstoupil,“ zaznělo z úst Miroslava Tancoše, předsedy strany, jedno z nejplamennějších prohlášení vůbec.

Vedle sochy T. G. Masaryka se vystřídalo vícero řečníků. Upozorňovali na nejčastější problémy soužití menšinové populace s majoritní částí: segregaci českých a romských dětí již od školy, lživé nálepkování, vypuzování do ghett, tvrdší tresty pro romské kriminálníky než pro ostatní, šikanu ze strany starostů a tak dále. Své hlasité výroky však podložili fakty a konkrétními příklady jen minimálně. Češi jim prý zbytečně závidí holobyty, které dostávají od státu, a sociální dávky, které se pohybují v řádech 3-4 tisíců. Prý není o co stát. Dále citovali mezinárodní úmluvu OSN o odstranění všech forem rasové diskriminace, kterou Valné shromáždění ratifikovalo v roce 1965. Demonstraci ukončil konzervativní Hayato Okamura, který zazpíval modlitbu sv. Františka z Assisi.

Z demonstrace Dominik Stein

Koncert pro budoucnost byl poklidným vrcholem pražských oslav 17. listopadu

Vyvrcholením akcí z Národní třídy, Albertova či Staroměstského náměstí byl již tradičně Koncert pro budoucnost, jehož třetí ročník se odehrál stejně jako v minulých letech v horní části Václavského náměstí, přímo před nedávno zrekonstruovaným Národním muzeem.

Poté, co legendární Pražský výběr večer zahájil, pozvali moderátoři – novinář Jindřich Šídlo a zpěvačka Iva Pazderková – na pódium první řečníky, mezi nimi i investigativního novináře ČT Marka Wollnera.

„Přátelé, je to nejlepší svátek, který máme, svátek svobody a demokracie. Bohužel to není svátek, na kterém vzpomínáme, ale o svobodu a demokracii opět bojujeme teď a tady,” prohlásil v úvodu své řeči, kterou věnoval zejména pokračující kauze premiéra Babiše. Jeho demisi požadovali účastníci demonstrace na Staroměstkém náměstí, ze kterého se lidé přesouvali právě na Koncert pro budoucnost. Všech přítomných 25 tisíc lidí Wollner ujistil, že se novináři vždy budou snažit odkrývat pravdu a této své role se nevzdají.

Mezi vystupujícími měli své zástupce i studenti, se kterými je svátek 17. listopadu přímo spojen. Pomalu odcházející hloučky lidí přiměli i přes mrazivé počasí na akci zůstat pražští indie-rockoví mladíci z kapely I Love You Honey Bunny, kteří minulý měsíc pokřtili svou debutovou desku. Písní Bloodshed (v překladu krveprolití) ukázali, že mají studenti, nejen v politice, stále co říci. „Je pro nás obrovská čest, být součástí podobné akce. Musíme si připomínat hodnoty, za které naši rodiče v roce 89 bojovali, a dát nejen jim najevo, že si jich naše generace váží,” řekl Carolině kytarista I Love You Honey Bunny Martin Šolc.

Moderátoři v průběhu večera upozorňovali na tajemný „klíčový happening” o půl osmé. Přesně v tento čas se na pódiu sešli téměř všichni řečníci, hudebníci i organizátoři a po přečtení oficiálního prohlášení Festivalu svobody k výročí 17. listopadu vyzvali shromáždění ke zvonění klíči, jako tomu bylo před 29 lety. Zpívání státní hymny se ujala jedna z vystupujících zpěvaček, Barbora Poláková. Program tímto však ještě nekončil. Herečka Anna Geislerová vyprávěla, jak prožívala sametovou revoluci, a předseda spolku Milion chvilek pro demokracii Mikuláš Minář mluvil o křehkosti demokracie. „Pravda nakonec zvítězí, ale občas to dá ještě fušku. Buďme vytrvalí, buďme stateční,” tak ukončil svůj projev katolický kněz Tomáš Halík. Následovala vystoupení Kláry Vytiskové, slovenské písničkářky Katarzie nebo zakončujících Prago Union.

Koncert pro budoucnost a ostatní zmíněné akce organizovalo uskupení nezávislých občanských iniciativ Festival svobody, který se letos konal ve 44 městech po celé zemi, což je téměř dvojnásobek loňského počtu. Dle slov jednoho z pořadatelů Jana Gregara to dokazuje, že už dávno se občansky nežije jen v hlavním městě.

Z Václavského náměstí Josef Kaňka

Děti jsou časté oběti domácího násilí, jejich týrání přehlížíme

Pokud je dítě obětí domácího násilí, je jen 10 až 15% šance, že se mu dostane pomoci. V České republice se jí stane asi 175 tisíc dětí, ale do evidence se jich dostane jenom 2500. Novinářům to sdělila ředitelka centra Locika Petra Wünschová. Konference s názvem Mluvme spolu o násilí se konala 19. listopadu na ministerstvu vnitra.

„Děti přehlížíme. Neexistuje metodický pokyn k řešení násilí,“ řekla během své přednášky Wünschová. „63 % rodičů se podle průzkumu Ligy otevřených mužů přiznává k používání fyzických trestů, ale hranice mezi výchovným pohlavkem a násilím je tenká,“ dodává. Ředitelka centra vidí mezery v chybném vyhodnocování míry násilí, pozdní identifikaci a v nedostatečném jednání v zájmu dítěte. Od první registrace případu do jeho vyřešení uběhne 5 až 6 let.

Klinická psycholožka Leona Jochmannová vyzdvihla důležitost pohledu na trauma jako na neurobilogický jev, který způsobuje fyzické změny v mozku. „Traumatizované děti vykazují podobné příznaky jako ty s ADHD. Tato diagnóza se chybně přiřazuje až polovině dětí,“ sdělila na konferenci. Oběti domácího násilí začnou podle Jochmannové tíhnout k pochybnostem o své orientaci, nebo v raném věku toužit po změně pohlaví. Takové případy by prý měly být varovným signálem vedoucím ke zvýšené pozornosti psychologů a sociálních pracovníků.

Důraz na spolupráci škol, doktorů, neziskových organizací a samosprávy při řešení problémů domácího násilí kladla také Linda Sokačová z ministerstva práce a sociálních věcí.

Z konference Radim Šlechta

Ženy se musí spojit, aby se prosadily, řekla německá poslankyně Möhringová

Na téma ženské chudoby v České republice v rámci panelové diskuse organizované redakcí deníku Alarm v pondělí diskutovaly ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD), genderová specialistka z neziskové organizace Otevřená společnost Lucia Zachariášová a členka německého Bundestagu Kornelia Möhringová (Die Linke).

Ženy představují rizikovou skupinu ohroženou chudobou hned z několika důvodů. Ačkoli tvoří 60 % absolventů vysokých škol, průměrně dosahují na o pětinu nižší mzdy než muži. Nerovné odměňování žen a mužů pracujících na stejných pozicích, takzvaný gender pay gap, tvoří v současné době v ČR 22 %, unijní průměr je 16 %. Ženy bývají hůře finančně ohodnoceny zejména z toho důvodu, že s nimi zaměstnavatelé do budoucna nepočítají kvůli očekávanému odchodu na rodičovskou dovolenou. Nižší mzdy pak znamenají nižší důchod, a protože se ženy navíc průměrně dožívají o šest let vyššího věku než muži, jsou seniorky významně ohrožené chudobou. Ministryně Maláčová, která dříve vedla odbor rodinné politiky a politiky stárnutí, je dnes členkou tzv. Oranžového klubu sociální demokracie, který prosazuje rovné zastoupení žen a mužů ve veřejném životě. Německou perspektivu nabídla Kornelia Möhringová z Die Linke, která má jako jedna ze tří německých parlamentních stran kvóty na počet žen (dalšími jsou zelení a sociální demokracie). Připomněla, že v Německu je znásilnění v manželství trestným činem teprve od roku 2005. Tento návrh vnesly do Bundestagu právě ženy a jejich vyšší zastoupení v politice by podle ní pomohlo snáze prosazovat změny.

Na prahu chudoby stojí třetina českých matek samoživitelek. Podle Maláčové by pomohla výstavba sociálních bytů a další zvýšení minimální mzdy. Ta bude od ledna 13 350 korun. Uvažuje se o zálohovaném výživném, kdy za neplatiče alimentů vyrovná dluh stát a následně bude částku po dlužníkovi vymáhat. Alternativou za zrušenou garanci místa ve školkách pro dvouleté děti by podle Maláčové mohl být institut sdíleného pracovního místa, který by ženám umožnil dřívější návrat do práce na zkrácený úvazek a zároveň by finančně nezatěžoval zaměstnavatele.

Z debaty Monika Křivánková

Na prvním Novinářském fóru si novináři vyměnili zkušenosti

Kasárna Karlín hostila ve čtvrtek 15. listopadu první ročník Novinářského fóra. Na jeho organizaci se podílely Nadační fond nezávislé žurnalistiky, Nadace OSF a Společnost Ferdinanda Peroutky. Partnery akce byly Syndikát novinářů, Marketing a Média a internetová revue Přítomnost. Pozvání přijali například Marek Wollner z České televize nebo Jaroslav Kmenta z magazínu Reportér. Akci moderoval Josef Šlerka, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky.

Po zahájení konference Robertem Baschem z Nadace OSF a Terezií Kaslovou, vnučkou Ferdinanda Peroutky, se slova ujali dva zahraniční hosté – Gemma Pőrzgenová, německá novinářka zaměřující se na východní Evropu a členka Reportérů bez hranic, a John Lloyd, britský novinář z Reuters Institute. Oba mluvili hlavně o vzrůstající nenávisti společnosti k novinářům. „To, že novináři jsou nepřátelé společnosti, je dlouhodobým trendem. Politici novináře zastrašují, a právě proti tomu se snažíme bojovat. Měli bychom k sobě být solidární a nenechat je rozdělit nás,“ řekl Lloyd.

Další blok byl věnován „undercover“ žurnalistice, tedy žurnalistice v utajení. Petra Dvořáková z Deníku Referendum promluvila o projektu Normalizace nenávisti, během kterého se na půl roku infiltrovala do neonacistické skupiny nebo třeba jihočeské SPD. Saša Uhlová z A2larmu podotkla, že je důležité klást si při undercover žurnalistice morální otázky a neublížit těm, kteří nám nevědomky sdělili informace:

„Pochopila jsem až časem, proč lidé nechtějí mluvit o své práci. Může to pro ně mít vážné důsledky.“ Marek Wollner z Reportérů ČT se pak podělil o zkušenost z natáčení reportáže o tzv. šmejdech, kdy se v převleku důchodce se skrytou kamerou vydal na jednu z prodejních akcí.

V diskusi na téma investigativní novinařina vystoupili Jaroslav Kmenta, Jan Cibulka a také Pavla Holcová, která mimo jiné spolupracovala i s Jánem Kuciakem. Samozřejmě zde rezonovala také aktuální kauza týkající se Andreje Babiše mladšího. Odpolední program se věnoval regionální žurnalistice, veřejnoprávním médiím a také žurnalistice na Slovensku.

Z Kasáren Karlín Tereza Trajboldová

Ze zahraničí / Bohemika / Slovenika

Ekonomika

Češi on-line. K internetu jsou připojeny čtyři pětiny domácností

Připojením k internetu je vybaveno 3,5 milionu českých domácností, tj. celých 80 %. Za posledních pět let podíl vzrostl o 13 procentních bodů. Od roku 2008 se počet domácností s internetem téměř zdvojnásobil a zvýšila se i obliba internetu v mobilních telefonech. Vyplývá to z údajů Českého statistického úřadu zveřejněných v pondělí 19. listopadu. Z osob starších 16 let má doma přístup k internetu 85 %, avšak 6 % ho osobně neupotřebí. Četnost jeho využívání roste s dosaženým vzděláním. Z lidí starších 25 let se středoškolským vzděláním bez maturity má internet 79 %, z těch s maturitou 90 % a u absolventů VŠ podíl činí 97 %. Klesá počet Čechů, kteří nikdy internet nepoužili, od roku 2012 klesl o téměř milion na 1,3 milionu osob.

Běžné je používání mobilního telefonu, který vlastní 96 % Čechů starších 16 let. Muži častěji vlastní tzv. chytrý telefon, ženy preferují spíše telefon bez operačního systému. Na internet se prostřednictvím mobilu připojuje již přes 5 milionů Čechů, dvakrát více než v roce 2014. Nad průměrem Evropské unie je podíl Čechů využívajících internet v mobilu k chatování (71 %) a internetovému bankovnictví (58 %). Více než 5 milionů Čechů se prostřednictvím mobilu přihlašuje k internetovému bankovnictví.

Účet na aspoň jedné sociální síti má 4,5 milionu Čechů nad 16 let, o 50 % více než před pěti lety. Ředitel Odboru statistik rozvoje společnosti Martin Mana poznamenal: „V roce 2017 jsme ale byli na posledním místě u generace mezi 55 a 74 lety v používání sociálních sítí. Účet má jen 14 % osob této věkové kategorie.“

I nadále se zvyšuje podíl nakupujících alespoň jednou ročně na internetu. Zatímco v roce 2010 to bylo jen 25 %, letos je to 54 % a 56 % občanů ČR nakupuje online v průměru minimálně jednou měsíčně, čímž je Česko jen jeden procentní bod pod průměrem EU.

V zaměstnání využívají častěji informační technologie Češky (68 %) než Češi (63 %). S počítačem pracuje 56 % zaměstnaných, 28 % využívá i jiná IT zařízení (elektronické pokladny, zařízení ve výrobní lince aj.).

Z Českého statistického úřadu Richard Sůsa

Platy vrcholných politiků se mají v lednu zvednout, namísto 20 % však jen o 9 %

Mimořádná schůze Poslanecké sněmovny, kterou vyvolali poslanci SPD a Pirátů, rozhodla 15. listopadu o pomalejším růstu platů vrcholných politiků. Ty nakonec porostou, ale jen o 9 % místo původní pětiny.

Z přítomných 146 poslanců pro návrh hlasovalo 124, proti byl pouze Pavel Bělobrádek (KDU-ČSL). Plat poslanců a senátorů by se po úpravě zvýšil o 6500 korun a činil by 82 400 korun místo původních 90 600. Změna by se týkala také ministrů, premiéra a prezidenta, který by měsíčné dostával 274 500 korun namísto 302 000. Senát bude o návrhu jednat 12. prosince. Při jednání o platech neprošlo ani několik úprav. Například Tomio Okamura z hnutí SPD navrhoval zmrazení platů politiků na tři roky. Piráti chtěli navázat platy na průměrný výdělek v celé ekonomice, a nejen na ve veřejné sféře, jak je tomu doposud. Kriticky se vyjádřil i Miroslav Kalousek z TOP 09 „Pro nás je nejdůležitější skutečně předvídatelný systém, abychom každé období nerozhodovali o svých platech. Je to mimořádně trapné a nedůstojné,“ podotkl.

Platy politiků se počítají podle platové základny. Ta je pro letošní rok 2,5násobek průměrné mzdy v nepodnikatelské sféře. V roce 2019 se měl koeficient zvýšit na 2,75, proto vláda navrhla, aby zůstal na letošní hodnotě. K platu politiků se také přičítají různé příplatky. Mají ještě nárok na náhradu výdajů, a to například za reprezentaci a dopravu.

Jiří Klečka

Kultura

Ve fotografické soutěži zvítězil snímek orangutaní matky s umírajícím potomkem

Vítězem letošního ročníku Czech Press Photo se stal Lukáš Zeman, kterému se podařilo zachytit devastující vliv lidské činnosti na život zvěře v pralesích Bornea. Je to poprvé od roku 2002, kdy fotografii roku vyhrál snímek zvířete, většinou převládají politické motivy. „Pokud umře příroda, zemře i lidská rasa,“ zdůvodnil rozhodnutí poroty jeden z jejích členů, fotograf New York Times Joao Silva. Slavnostní vyhlášení vítězů se uskutečnilo 20. listopadu v Brožíkově síni Staroměstské radnice, letos poprvé byla také udělena cena za celoživotní zásluhy ve fotografii, kterou obdržel Josef Koudelka.

Soutěž Czech Press Photo oslaví příští rok čtvrt století od svého vzniku. Je určena všem fotografům majícím trvalé bydliště na území České či Slovenské republiky a soutěží se v osmi foto- a třech videokategoriích. Kromě toho se také udělují zvláštní ceny, jako jsou Cena časopisu Lidé a země, Proměny Prahy či Canon Junior Awards. Soutěže se letos zúčastnilo téměř 430 fotografů s více než 6500 publikovanými snímky, v porotě zasedli již zmíněný Joao Silva, Ami Vitale z National Geographic, Petr Mlch z ČTK a další přední čeští i světoví fotografové. Přítomni při předávání cen byli například ministr kultury Antonín Staněk, pražský primátor Zdeněk Hřib a slovenský velvyslanec Peter Weiss. Ten svou řeč na přivítanou zakončil slovy: „Poctivý žurnalismus v této době potřebujeme stejně jako poctivou politiku.“

Výstava podle názoru poroty nejkvalitnějších a nejzajímavějších fotografií za uplynulý rok je veřejnosti přístupná od 21. listopadu do 30. ledna, a to v prostorách Staroměstské radnice. Kromě vítězných fotografií, videí a sérií si návštěvníci budou moci prohlédnout i nominované snímky.

Ze Staroměstské radnice Alžběta Pecháčková

Nová výstava v Národní galerii představuje díla Čechů působících v Bretani

Čeští výtvarníci se v minulých stoletích často vydávali za inspirací do zahraničí. Jejich oblíbenou destinací byla Paříž či Bretaň. Právě Bretaň mohou zájemci zhlédnout v díle českých umělců na nové výstavě Bonjour, Monsieur Gauguin: Čeští umělci v Bretani 1850-1950, kterou připravila Národní galerie ve spolupráci s bretaňským muzeem Musée départemental breton. Expozice v paláci Kinských představuje obrazy Jana Zrzavého, Alfonse Muchy, Františka Kupky, ale třeba i díla francouzských výtvarníků Paula Gauguina a Paula Sérusiera.

Bretaň se na přelomu 19. a 20. století stala významným uměleckým centrem. Do tohoto regionu se sjížděli výtvarníci z nejrůznějších zemí a všechny lákalo to samé – moře, tradice a drsná krajina. Nejčastějším motivem českých malířů bylo právě moře, ke kterému ve své domovině nemají přístup. „My máme právě velké štěstí, že čeští umělci objevili Bretaň ještě předtím, než se stala známou, a i později nevyhledávali jen ta nejfrekventovanější místa, nešli ve stopách slavných francouzských předchůdců,“ řekla novinářům kurátorka výstavy Kristýna Hochmuth.

Bretaňské muzeum již spolupracovalo na výstavách polských, britských a ruských umělců, kteří v tomto regionu působili, a tak chtělo obeznámit francouzské návštěvníky i s českými jmény, jako jsou například Jan Zrzavý, Toyen, Jaroslav Čermák či Antonín Chittussi, kteří v tomto regionu též často pobývali. Expozice obrazů českých umělců se totiž nejdříve uvedla francouzskému publiku, až teď na podzim ji má možnost vidět česká veřejnost. Ředitel Musée départemental breton Philippe Le Stum na tiskové konferenci řekl: „My jsme samozřejmě znali pár jmen, jako je Kupka nebo Mucha, ale o dalších umělcích jsme nevěděli a většina umělců, co jezdili do Bretaně, je u vás tady velmi známá a to je taky mimo jiné přínos těchto projektů, které pořádáme, že francouzskému publiku představíme řadu Francii neznámých umělců.“

Kromě obrazů a několika soch se výstava věnuje bretaňské kultuře. Návštěvníci se mohou podívat na kroje a obrazy místní kuchyně. K vidění jsou také plakáty z pařížských nádraží, které lákaly na výlet na bretaňské pobřeží. Expozici může veřejnost vidět až do 17. března.

Z paláce Kinských Patricie Aruťuňanová

Výstup Jižní věží nabízí vhled do Topolovy publicistické tvorby

Jáchym Topol jako novinář – méně známou tvář českého spisovatele a básníka prezentuje kniha Výstup Jižní věží, kterou představili její autoři 20. listopadu v pražské Literární kavárně Řetězová. Debatu s hosty, kterými byli kromě prozaika samotného také editor Ivo Říha a Pavel Nevyhoštěný, který pro publikaci sestavil bibliografii Topolových textů, vedl šéfredaktor Respektu Erik Tabery.

Akci zahájil Jáchym Topol čtením ukázky ze své nové knihy, na které navázala rozprava o tom, jak celý výbor z jeho tvorby vznikal. Vzhledem k tomu, že Topol začínal literární kariéru v undergroundovém časopise Revolver Revue, pro který psal hlavně básně, a navíc pod pseudonymy, bylo často těžké dohledat všechny jeho texty. V první řadě však Výstup Jižní věží prezentuje jeho novinářskou práci, tedy příspěvky např. do Lidových novin, kde se v 90. letech věnoval převážně kultuře, nebo do týdeníku Respekt. „Ten mi umožnil cestovat po celých Čechách, tu jsme vyrazili psát reportáž o medvědech na Slovensku, tu jsem vyrazil do fabriky na Labi, kde otrávili ryby, a mě tohle fascinovalo, ale je to hrozně namáhavé,“ dodal Topol ke své tehdejší práci.

Velkým tématem večera byl také rozdíl mezi Topolovým psaním románů nebo básní a prací pro noviny, která je podle něj výrazně odlišná: „Za knihu si ručím, za každé slovo, za každé písmeno, kdežto když jdu do novin nebo do časopisu, což u mě je Respekt nebo Lidovky, tak tam přistupuji na to, že jsem součástí redakce. Ze začátku to pro mě jakožto divokého básníka z podzemí bylo takový tvrdý. Myslím si, že mi to pomohlo, když jsem se dostal do těchto part fungujících lidí a zjistil jsem, že ty moje slova nejsou zlatý.“

Podle editora Iva Říhy má Topolova publicistická i prozaická tvorba některé společné rysy. Je to především soustředění se na závažná společenská témata, ke kterým však dokáže přistupovat s nadhledem a humorem. Jáchym Topol sám sebe vnímá primárně jako spisovatele a své novinářské působení vidí jako způsob obživy.

Z Literární kavárny Řětězová Nora Třísková

Společná výstava představuje různorodá díla pětice letošních „Chalupářů“

Ve Veletržním paláci Národní galerie Praha začala výstava finalistů letošní Ceny Jindřicha Chalupeckého. Svá díla tam od 14. listopadu vystavují Alžběta Bačíková, Lukáš Hofmann, Tomáš Kajánek, Adéla Součková a Kateřina Olivová. Společně s nominovanými se českému publiku poprvé představila také rumunská umělkyně Alexandra Pirici. Výstava potrvá do 6. ledna, o vítězi ceny pro mladé umělce do 35 let rozhodne mezinárodní porota 17. prosince.

Finalisté prezentují díla, jejichž prostřednictvím zkoumají současné společenské jevy od angažovanosti, inkluze nebo genderu až po osamělost člověka v době internetu. Spojila je přitom fascinace mezilidskými vztahy, tvorba kolektivního vědomí a působení na diváka jak rozumově, tak emocionálně. „Když jsme oznámili jména letošních finalistů, objevila se otázka, kdo ucpe trhliny ve společnosti. Sama se ale ptám, zda je ambicí umělců nějak jednoznačně společnost stmelovat,“ uvedla kurátorka výstavy Tereza Jindrová. „Letošní pětice se nepochybně soustředí na celospolečenské otázky, jejich tvorba ale není jakousi univerzální záplatou. V mnoha ohledech je naopak konfrontační a vyvolává víc otázek než konečných odpovědí,“ dodala.

Součástí výstavy je také řada živých akcí. „V galerii můžete v rámci programu přespat, nechat si pohlídat děti nebo se zúčastnit komentované prohlídky pro neslyšící tlumočené do znakového jazyka,“ řekla Carolině ředitelka Společnosti Jindřicha Chalupeckého a dřívější kurátorka výstav Karina Kottová.

Paralelně s výstavou lze v prostorách galerie zhlédnout živou performanci tanečnice a choreografky Alexandry Pirici, která na sebe v mezinárodním kontextu výrazně upozornila v roce 2013, kdy reprezentovala Rumunsko na bienále v Benátkách. „Naší snahou je navázat kontakt s umělci, kteří zatím nespadají do kategorie světových hvězd, ale mají tam směle nakročeno. Hosta ze zahraničí jsme pozvali potřetí a v tomto trendu budeme určitě pokračovat,“ doplnila Kottová.

Projektem Křehké nástroje účasti Pirici prostřednictvím skupiny performerů „zpřítomnila“ sérii několika desítek historických okamžiků a kulturních odkazů od popravy manželů Ceausescových po píseň Céline Dion, reklamu na Coca-Colu či nápadně podobné projevy prvních dam USA, Michelle Obamové a Melanie Trumpové. Pro Prahu Pirici projekt speciálně doplnila o Dubčekův projev po návratu z Moskvy v srpnu 1968 a dílo Východ-Západ, s nímž už dříve získal Cenu Jindřicha Chalupeckého Dominik Lang.

Z Veletržního paláce Vanda Kratochvílová

Cirkus Rwanda: Unikátní snímek o spolupráci mezi africkými a českými umělci

Snímek režiséra a scenáristy Michala Vargy, který se dočkal zvláštního uvedení na letošním filmovém festivalu v Karlových Varech, přichází 22. listopadu do českých kin. Dokument autenticky zachycuje výpravu principála pražského cirkusového souboru Cirk La Putyka Rostislava Nováka ml. do Rwandy a jeho spolupráci s tamějšími akrobaty.

Letos v létě uplynul rok od premiéry inscenace Hit, Tell the Difference, společného projektu principála Cirku La Putyka a Eliseého Niyonsengy, který přežil rwandskou genocidu a v této zemi teď vede soubor Future Vision Acrobat. Představení propojuje a srovnává kulturní rozdíly mezi rwandskými, českými a kanadskými akrobaty, muzikanty a tanečníky.

Jaké okolnosti stály za přípravou této show, přibližuje celovečerní film Cirkus Rwanda. První část zachycuje především počátky vzniku této mezikontinentální spolupráce a následnou cestu Rosti Nováka ml. a jeho týmu do Rwandy s cílem najít ty nejlepší akrobaty a vrátit se s nimi. „Do Prahy přijede deset umělců ze Rwandy, někteří z nich jsou děti, někteří sirotci, někteří bez domova, někteří muzikanti, někteří flyeři, někteří akrobaté. Společně se potkají se členy Cirku La Putyka a jejich hosty,“ vyjádřil se tehdy po návratu z Afriky Novák.

Divák je svědkem unikátních záběrů z rwandského prostředí, rozhovorů a reakcí členů výpravy a zároveň má možnost nahlédnout do zákulisí příprav samotné inscenace. Natáčení dokumentárního snímku končí v momentě, kdy po loňské úspěšné premiéře rwandští artisté opouštějí Prahu. Partnerství těchto dvou uměleckých celků však neskončilo. Reprízu akrobatické show Hit, Tell the Difference uvedli například na letošním mezinárodním divadelním festivalu Open Air v Hradci Králové.

Z kina Lucerna Mariana Petřáková

J.A.R. opět přivedli Lucernu do varu

V sobotu 17. listopadu se ve velkém sále pražského Lucerna Music Baru konal tradiční narozeninový koncert české hudební skupiny J.A.R. Název Eskalace dobra dostal podle zatím posledního alba skupiny, které vyšlo v minulém roce a z něhož během večera zaznělo vícero skladeb. Kromě nich mohli příznivci této desetičlenné formace slyšet i starší písně jako Bulhári, Potomek Prahy nebo Zlejch starejch dědků je plnej svět. Návštěvníci se na konci koncertu dočkali čtyř přídavků, které elektrizující atmosféru ještě prohloubily.

Skupina vznikla 17. listopadu 1989 a jejími členy byli zpočátku kapelník Roman Holý a rappeři Oto Klempíř a Michael Viktořík. Na konci devadesátých let se pak složení kapely ustálilo na deseti členech a J.A.R. tak od té doby tvoří Roman Holý, Oto Klempíř, Michael Viktořík, Dan Bárta, Miroslav Chyška, Robert Balzar, Pavel Zbořil, Filip Jelínek, Radek Kašpar a František Kop. Většina členů má své vlastní hudební projekty, a J.A.R. tak během roku společně vystupují na nemnoha koncertech. Vrcholem každé sezony bývá právě ten listopadový v Lucerně a kapela jím v příštím roce oslaví třicet let své existence.

Jejich první album Frtka vyšlo v roce 1992 a J.A.R. byli prvních pár let svého působení kapelou spíše rockovou. Směrem k funku, u kterého už zůstali, se posunuli albem Mein Kampfunk z roku 1997. Od té doby vydali alba Homo Fonkianz, Nervák, Armáda špásu, Dlouhohrající děcka a loňskou Eskalaci dobra, s níž ovládli předávání cen Anděl, když získali tu za album roku, skupinu roku a s písní Zhublas i za skladbu roku.

Z Lucerny Vojtěch Hojný

Sport

Český pilot Martin Šonka se stal mistrem světa v nejprestižnější letecké sérii

Poslední závod letecké série Red Bull Air Race v texaském Fort Worthu sliboval napínavou podívanou. O titul mistra světa si to v neděli 18. října měli rozdat hned tři piloti. Michael „Mike“ Goulian ze Spojených států, Čech Martin Šonka a Matt Hall z Austrálie – v tabulce za sebou právě v tomto pořadí. A očekávání se naplnila více než vrchovatě. O vítězství českého letce se totiž rozhodlo až v úplně poslední minutě celého závodu.

Závod to přitom nebyl jednoduchý. Oproti tréninkům a kvalifikaci se vítr otočil téměř o 180° a teplota klesla o 15°C. Všichni závodníci tak nastupovali na trať takřka neznámou, což mnohým z nich let velmi zkomplikovalo. To platilo i pro českého pilota Petra Kopfsteina, pro kterého ani poslední start v letošní smolné sezoně nedopadl příliš dobře. Zásah pylonu ho připravil o postup do druhého kola, což pro něj znamenalo 12. místo v závodě a 13. v celkovém pořadí.

Martin Šonka se však s novými podmínkami vyrovnal skvěle a zaletěl nejrychlejší čas prvního kola. V něm si navíc jeho soupeř Nicolas Ivanoff připsal jednosekundovou penalizaci, a český pilot tak postoupil naprosto s přehledem. Totéž se ale nedalo říci o jeho hlavním rivalovi Goulianovi, ten kvůli závadě na motoru zaletěl velmi pomalý čas. Postup mu však zachránil velmi zbrklý let jeho chilského soupeře Christiana Boltona, který si připsal šest sekund penalizací a ze závodu vypadl místo amerického pilota. Třetí uchazeč o titul Matt Hall pak snadno postoupil, když jeho soupeř Kanaďan Pete McLeod stejně jako Kopsfstein trefil jeden z pylonů.

Matematika druhého kola pak velí, že nejpomalejší z postoupivších pilotů se utká s tím nejrychlejším. To znamenalo jediné: Šonka se o šanci získat titul utká s Goulianem přímo. Goulian však svůj let s čerstvě opraveným strojem příliš nezvládl. Za chyby si ke svému výslednému času připsal celkem čtyři sekundy a Šonka situaci skvěle využil. Trať proletěl čistě a opět nejrychleji ze všech. V tu chvíli se vědělo, že souboj o titul proběhne mezi ním a Hallem.

Úkol pro poslední kolo byl proto jasný: být minimálně o jednu pozici lepší než Hall. O absolutním vítězi se tak mělo rozhodnout až úplně posledním letem sezóny, který měl patřit českému pilotovi. Nejednomu fanouškovi se přitom vybavila podobná situace z loňské sezony, kdy nevydařený poslední let stál Šonku titul. Hall navíc zaletěl vynikající čas, který jej posunul do čela průběžné tabulky. Šonka musel závod vyhrát, jinak by odešel opět s prázdnou.

Český pilot nezaváhal. Zaletěl naprosto učebnicový let, kterým si připsal nejen vítězství v závodě, ale zároveň i titul mistra světa v Red Bull Air Race za rok 2018. „Je to splněný sen a ocenění mnohaleté práce a úsilí celého týmu,“ okomentoval Šonka pro Carolinu své vítězství a dodal: „Teď se strašně těším, že si odpočinu a vyrazím s dětmi na lyže. Ale moc času na to nebude. Jak se znám, brzo se otřepu a v lednu se začnu zase těšit na závodění a řešit letadlo. A než se naděju, bude únor a začne další sezona.“

Lukáš Skládal

Schick vyvrátil spekulace o přestupu, pak sestřelil Slovensko

Česká fotbalová reprezentace potvrdila herní i výsledkové zlepšení pod trenérem Jaroslavem Šilhavým a v pondělí porazila Slovensko 1:0. Díky této výhře se udržela ve skupině B Ligy národů a bude mít lepší výchozí pozici pro kvalifikaci o EURO 2020 než Slovensko – to sestupuje do skupiny C. Česko se zařadí do druhého losovacího koše a vyhne se například Německu nebo Rusku. Soupeře bude znát 6. prosince po losu v Dublinu. Federální derby gólem rozhodl Patrik Schick, o němž se v poslední době mluvilo hlavně ve spojitosti s možným odchodem z AS Řím, kde příliš nenastupuje. Mladý útočník však na setkání s novináři veškeré přestupové spekulace odmítl.

Slovenský národní tým jel do Prahy pod vedením nového trenéra Pavla Hapala, s nímž dokázal v sobotu porazit Ukrajinu 4:1. Trenér Jaroslav Šilhavý, který utkání označil za „zápas roku“, dal na osvědčenou sestavu, změnu udělal pouze na postu brankáře. Místo Jiřího Pavlenky dostal šanci Tomáš Vaclík ze Sevilly. České hráče přivítal naplněný Eden, ale i namrzlý terén, který jim hlavně v první půli dělal velké problémy. Slováci měli od prvních minut více ze hry, domácí do ničeho nepustili a sami si vytvořili šance. Marek Hamšík dvakrát vyzkoušel pozornost českého brankaře ze střední vzdálenosti. Češi ale pomalu převzali iniciativu a udeřili hned z první šance – Schick překonal ofsajdovou past a lahůdkovým lobem překonal gólmana Martina Dúbravku. Další slibné příležitosti zahodili Tomáš Souček a Bořek Dočkal. Druhý poločas už moc šancí nepřinesl a český reprezentační tým díky gólu Patrika Schicka vydřel důležité vítězství.

Schick předvedl výborný výkon už ve čtvrtečním přátelském zápase s Polskem, který čeští reprezentanti vyhráli 1:0 po gólu Jakuba Jankta. Potvrdili tak dobrou formu, kterou se prezentují po příchodu trenéra Šilhavého. Ze čtyř zápasů se jim povedlo třikrát zvítězit.

Za AS Řím nastoupil Schick letos jen k devíti zápasům a svůj první gól vstřelil teprve v posledním ligovém zápase proti Sampdorii Janov. Italská média začala v posledních týdnech spekulovat o hostování dvaadvacetiletého útočníka, zájem prý má Bologna, Udinese nebo londýnský Arsenal. Bývalý hráč Sparty a Bohemians ale novinářům v Praze sdělil, že se chce prosadit ve svém současném klubu. „Pro každého hráče je zásadní cítit se důležitě pro tým, ale já v hlavě nemám žádný odchod, stále to chci v Římě dokázat a prosadit se tam,“ prohlásil.

Ze setkání s českými reprezentanty Bartoloměj Černík

Počasí

POČASÍ

Minulý týden se začalo ochlazovat. Od čtvrtka se místy vyskytovala mlha a v noci bylo poprvé pod nulou. V neděli se na severu země občas objevovaly sněhové přeháňky a teplota se nevyšplhala víc než na 4 stupně. Sněžení pokračovalo slabě i v pondělí, kdy v Českých Budějovicích naměřili 0,5 mm sněhu, a na celém území České republiky bylo okolo bodu mrazu. Od úterý se pomalu oteplovalo a teploměr ukazoval až 3 stupně. Sněhové přeháňky se kolem úterního poledne sunuly od jihozápadu na severovýchod. Na některých místech byla i ledovka.

Jiří Klečka