sdílej s přáteli na facebooku



Historie Brna

jdi na mojebrno

V těsné blízkosti Brna žili předchůdci dnešního člověka odedávna, ať už to bylo v četných jeskyních nejjižnější části Moravského krasu v době před 100 000 lety, a nebo mnohem později, za Keltů, zhruba 5 stol. před naším letopočtem.

původní znak Brna


Někdy kolem r.1000 vznikla osada u brodu přes řeku Svratku , nynější Staré Brno, která dala městu jeho jméno. Vznik osady nejspíš souvisel s přesídlením obyvatel ze slovanského hradiska Staré Zámky , které bylo dříve jedním z vlivných center tehdy již skoro 100 let zaniklé Velkomoravské říše . Pozůstatky hradiska lze dodnes nalézt v lese nad Mariánským údolím v Brně - Staré Líšni.

Jiné zdroje ale dávají vznik Brna do souvislosti s přesídlením obyvatel hradišť nalézajících se v okolí Rajhradu.

Ať už to bylo jakkoliv, první doložená písemná zmínka o Brně je až z roku 1091 a objevuje se v Kosmově kronice v souvislosti s obléháním Brna Vratislavem II. (zobrazit úplný seznam českých panovníků, viz. řádek 22 a 24 ) , viz. pověst o Zderadově sloupu

Od 11.stol. zde stál břetislavský hrad nové okno , sídlo přemyslovského údělného knížete. V předhradí se vyvíjely české trhové vsi - jak na Starém Brně, tak kolem Horního (Zelného) trhu .

Od 13. stol. přicházeli cizí kolonisté: Němci, Flandrové a Valoni, kteří se usídlili kolem Dolního náměstí (Svobody) . Svoji obec vytvářeli i Židé v dolní části dnešní Masarykovy ulice.

Právní oporou pro rozvoj města se stalo větší a menší privilegium nové okno, které mu roku 1243 udělil český král Václav I. (JEDNOOKÝ). Město se ohradilo hradbami s pěti branami (Měnínskou, Židovskou, Starobrněnskou, Veselou a Běhounskou).

Se dvěma farními kostely - sv. Petra a Pavla a sv. Jakuba - se o duchovní potřeby staralo několik klášterů: benediktinský v Komárově, premonstrátský v Zábrdovicích, kláštery žebravých řádů - dominikánů a minoritů, herburský, johanitská komenda a cisterciačky na Starém Brně , jejichž klášter založila královna Eliška Rejčka. Hrad Špilberk byl koncem 13. století přestavěn do gotické podoby.

Pohled z Červeného kopce na Staré Brno - ulici Poříčí a Kamenný most přes řeku Svratku. Vlevo nahoře hrad Špilberk. Pod ním vlevo Augustiniánský chrám na Mendlově náměstí. Vpravo nahoře Petrov bez dvou věží. Pod ním vpravo kostel Sv. Leopolda u kláštera Milosrdných bratří. Obrázek z roku 1650. /klikni pro zvětšení/ Město bylo ve 14. stol. sídlem moravských markrabat z řad Lucemburků a prožívalo svůj rozkvět. Tehdy v něm žilo kolem 8400 obyvatel (graf).

Díky právu výročních trhů vzrůstal mezinárodní obchod, který si vynutil důkladnou znalost právních předpisů, a tak r.1355 sestavil radniční písař Jan Knihu výroků brněnských konšelů , která se stala právním vzorem mnoha měst. Tato nesmírně cenná kniha se málem stala darem vedení města při Hitlerově osobní návštěvě nové okno obsazeného Brna (video zde). Naštěstí dar města Hitler odmítl.

V čele města stál rychtář a městská rada dvanácti konšelů. Od poloviny 14. stol. bylo Brno sídlem moravských zemských sněmů, které se scházely střídavě v Brně a v Olomouci. Tyto orgány zemské samosprávy řešily otázky politické, soudní a finanční a vedly zápisy do zemských desek.

Za husitských válek zůstalo město věrné králi Zikmundovi a husité je dvakrát marně obléhali v r.1428 a 1430 (pověst o zazděném radním ). Roku 1454 král Ladislav Pohrobek vypověděl Židy z města (Evropou se šíří hnutí mnicha Kapistrána) a ti se soustředili kolem dnešní ul. Křenové. Za krále Jiřího z Poděbrad se Brno přidalo k jeho protivníku Matyáši Korvínovi, uznávanému na Moravě za českého krále. Za obou občanských válek v 15. stol. stagnoval počet domů i obyvatel a obchod upadal.

Pohled od jihu, v popředí Starobrněnská brána. Kostely uprostřed obrázku v lince zleva: Tomáš, Jakub (za ním Jezuité), Mikuláš (stál na nám. Svobody), před ním dvojvěž sv. Michala, (věž Radnice, za ní Minorité), Petrov. Rok 1690. V pol. 16. stol. se Brno začalo přiklánět k protestantismu, jehož stoupenci získali převahu v městské radě. Na území Brna začínají působit význační stavitelé.

Rekatolizační úsilí přivedlo do města nové katolické řády, z nichž zejména jezuité a kapucíni získali velký vliv. Počet obyvatel v předbělohorské době byl zhruba na stejné úrovni, jako před 200 lety.

Město se r. 1619 přidalo ke stavovskému povstání, za což bylo potrestáno. Roku 1643 a zvláště r. 1645 se jako jediné město na Moravě ubránilo dlouhému obléhání švédských vojsk ( viz. pověst o vyzvánění na Petrově ) a tím umožnilo rakouské říši zformování nové armády a zastavení švédského tlaku. Při obraně se vyznamenali vojenský velitel Radouit de Souches a rektor jezuitů páter Martin Středa . Město bylo za své zásluhy odměněno novými privilegii včetně povýšení znaku. Během třicetileté války se Brno stalo jediným hlavním městem Moravy a od roku 1641 byly v Brně trvale uloženy Zemské desky pro Moravu. Po třicetileté válce se stalo město nedobytnou barokní pevností.

Roku 1742 jej marně dobývali Prusové. Postavení Brna podtrhlo i založení biskupství v r. 1777 na Petrově .

V 18. stol. dochází k rozvoji průmyslu a obchodu, který pokračuje i ve století následujícím. V Brně se soustřeďuje textilní a strojírenský průmysl, rychle jsou zaváděny nejnovější technologie a roku 1839 přijíždí do Brna první vlak. S rozvojem průmyslu rostou předměstí a město ztrácí charakter pevnosti stejně jako Špilberk, ze kterého se stala obávaná věznice národů. Vedle kriminálních zločinců sem byli zavírání i političtí odpůrci rakouské říše.

pohled od východu, zprava: Špilberk, Tomáš, (zelený) Jakub, Jezuité, (věž Radnice), Petrov, Minorité. Výjev z obléhání Brna Švédy 1645 Postupně se bourají hradby, které jsou po vzoru Vídně nahrazovány budovami a zelenými plochami, tvořícími nový městský okruh. Tomu předchází Napoleonovo vítězství v "bitvě tří císařů" u Slavkova v roce 1805. K městu je roku 1850 připojeno 32 okolních obcí, takže počet obyvatel dosáhl 46 tis. Je zavedeno plynové osvětlení (r.1847), pouliční dráha (r.1869), vznikají gymnázia, reálky i vysoké školy (německá technika r.1873, česká r. 1899).

Na přelomu 19.a 20.stol. vrcholí ve městě národnostní rozpory mezi německým a českým obyvatelstvem. Převaha Němců v městské samosprávě končí až roku 1919.

Za první republiky bylo Brno druhým městem po Praze - jak svou velikostí (r.1921: 210 tis. obyv., r. 1937: 300 tis., - údaje ČSÚ jsou jiné ), tak i významem - bylo hlavním městem země Moravskoslezské. V té době byla založena Masarykova universita (r.1919) a výstavou soudobé kultury je otevřeno brněnské výstaviště (r.1928). Město je nejen střediskem průmyslu, obchodu, školství a kultury, ale i centrem výstav a motoristického sportu. Ze známých osobností zde působili zejména Leoš Janáček, Viktor Kaplan, Jiří Mahen a Bohuslav Fuchs.

Druhá světová válka způsobila Brnu značné škody. Za nacistické okupace zahynulo na popravišti Kounicových kolejí mnoho Čechů a Moravanů. Důsledkem toho byl odsun německého obyvatelstva z Brna v r. 1945. V období komunistických vlád se vlivem upřednostňování jiných priorit na město poněkud zapomínalo, a tím se dostalo do jisté stagnace, z které se rychle dostává i díky vstupu našeho státu do Evropské unie.

Dnes Statutární město Brno zahrnuje 29 samostatných městských částí. Na území cca 230 km čtverečných žije přes 400 000 evidovaných obyvatel (údaj z ledna 2014). (virtuální 3D procházka Brnem na maps.google.cz) nové okno

Přejít na turistické zajímavosti Brna




    z Internetu

Copyright © 2007-2016 mojeBrno     mail na autora webu   email: webmaster

„Čas si vymysleli lidé, aby věděli, od kdy do kdy a co za to.“ Jan Werich