Jorge Boehringer Každý zvuk musí žít a mít nějaký pohyb: Boris Bezemer v obálce23. 1. 2015

Cože, pružiny létající vzduchem jako hejna kovových ptáků hvídajících atonální melodie? Cože, oživlý duch Stockhausena? Možná, ale jaksepatří vitální. Rodák z Nijmegenu, v Amsterdamu žijící skladatel Boris Bezemer, v poslední době překvapuje posluchače díly, v nichž je coby originální a osobní motivický materiál elektronických i akustických kompozic využívána zvuková obálka.

LRG springzee_201501230952185.jpg

Bezemer spoléhá na jednoduché prostředky a vytváří s jejich pomocí komplexní struktury. Kresba nahoře není obrázkem hadů plazících se na čaj; znázorňuje překrývající se trajektorie některých akustických dějů v jednom díle z cyklu nedávných skladeb nesoucích společné jméno Pružina (Spring, 2014). Všechny Springs sestávají ze zvuků s touž obálkou amplitudy nebo jejím zrcadlovým obrazem, jak je vidět výše. „Vyskoč – spočiň – zachvěj se,“ říká Bezemer. „Z ticha se vynoří držený tón a pak se skokem změní v jiný. Tento skok by měl být zřetelně akcentován. Poté se zvuk šestkrát jemně zachvěje, šesté zachvění je nejpomalejší. Chvění je možné docílit například modulací hlasitosti, ale i jinak. Poté, co se zvuk přestane chvět, je opět statický a krátkou chvíli tak setrvá. Pak ztichne.“

Kromě zde uvedené stereofonní verze existuje i osmikanálová; koncem tohoto měsíce bude uvedena na festivalu v britském Huddersfieldu. Níže vidíte partituru experimentální verze pro ansámbl.

LRG spring-for-ensemble_201501230953427.jpg

Co tedy spojuje díla, která – jak zřetelně slyšíme – existují ve zcela odlišných zvukových světech? Co spojuje výše embedovanou elektronickou verzi s verzí pro ansámbl? Především jsou všechny založeny na Bezemerově „pružině“; motiv, který definuje trajektorii a hlasitost (obálku amplitudy) zvuku v čase, lze považovat za společný jmenovatel rozličných struktur, jež z něj mohou vzejít. Bezemer je mužem exaktního ducha a důkladně zkoumá každou nabízející se možnost. Důležitá ale je – a jeho dílům dodává specifickou poezii – skutečnost, že po těchto cestách kráčí nejen nekompromisně, ale i s chutí: „Líbila se mi ta představa, že všichni pružíme a skáčeme společně...“

V dílech z cyklu Spring Bezemer vyjadřuje dva ze svých hlavních zájmů – zrození linky nebo dokonce celé struktury z drobného motivu/tvaru a čistou radost. „Soudobá hudba“, především ta elektronická, vytvářená ve studiích na akademické půdě, není zrovna proslulá emocionální, expresivní povahou. Když už se v ní nějaké emoce přeci jen vyskytnou, tíhnou spíš ke Sturm und Drang než k radosti. Přestože Bezemer pilně studuje dílo velkého modernisty z Kolína a dokonce Stockahausenovi skládá pocty názvy několika svých děl, je v jeho hudbě přítomna potřeba vyjádřit cosi bytostně lidského a použité zvuky se drží lidských měřítek. Nepohlcují člověka ani nad ním nestrmí, nehodlají jej zastrašit. Bezemer se vyhýbá extrémním stopážím i mahlerovsky grandiózním gestům a už vůbec v jeho tvorbě nenajdeme efekty, které jsou ve světě elektronické hudby jinak všudypřítomné. V textové partituře pro ansámbl dokonce prohlašuje: „Toto je lehká, veselá a skočná skladba.“

Bezemer své usilování o štěstí bere vážně a hluboce. Hledání krásy ve světě i v hudbě je pro jeho komponování zrovna tak důležité jako kreslení výše zmíněných drobných motivků a jejich další vývoj. Na otázku na své inpirace a plány do budoucnosti odpověděl, že by chtěl tvořit něco podobného jako malíř Vasilij Kandinskij (Řada, 1935).

LRG succession-1935_201501230954096.jpg

„Do budoucna bych rád dělal taneční hudbu jako Subotnick, s krásnými syntetizovanými zvuky, které jsou rychlé a veselé. Rovněž bych rád pokračoval v cestě ‚jednoho materiálu‘ například v podobě kompozice vytvořené jen z obálek perkusivních zvuků. Kravské zvonce, elektronické pulzy, zvony, bimy, bamy, údery do dřeva, údery do všeho, vybrnkávání na struny kytary, klavíru. A to vše ve velké, dvacetiminutové vlně, která se skládá z menších vln, které se skládají z menších vln, které se skládají z menších vln, které se skládají z menších vln, které se skládají z menších vln, které se skládají z menších vln, které se skládají z menších vln, které se skládají z menších vln, které se skládají z menších vln, které se skládají z menších vln, které se skládají z menších vln, které se skládají z menších vln, které se skládají z menších vln, které se skládají z menších vln, které se skládají z menších vln, v nichž se zvuk drnkání na kytaru pomalu – nebo rychle – mění v cinkání na vinné skleničky nebo prostě v řeku, jen tak, aby bylo překvapení, protože mě unavují i tahle přísná pravidla jediného materiálu. Chtěl bych být ještě větším virtuózem na sinusovky a roztančit je zrovna tak, jako Kandinskij roztančil své tečky, čárky a skvrny. Všechny tvary a zvuky jsou na místě a vypadá to jako veliká párty, veliká oslava barev, teček, čar a skvrn.“

Rychlá návštěva skladatelova extrémně spartánského webu a kresby, které používá při tvarování obálek a textur ve svých skladbách, svádějí k domněnce, že se Bezemer rozhodl následovat Kandinského i coby vizuální umělec. Koneckonců vytvořil nějaká ta multimediální díla (především v rámci dvoučlenného projektu VONK) a animace, jako je třeba tato.

Kromě série Spring nabízí Bezemerův soundcloud pestrou pokladnici děl, v nichž skladatel zkouší nejrůznější kompoziční přístupy. Osahává si základní hudební materiály, zkoumá vznik, podobu a vývoj motivů. Stále si ale zachovává cit pro lidské měřítko a šíři záběru. Zvídaví na jeho soundcloudu objeví kompozice s akustickými nástroji (jako například kvartet pro housle, altsaxofon, fagot a cello, který byl objednán pro dernisáž výstavy v Museu Ijsselstein a je plodem dlouhé tvůrčí spolupráce s Gerjanem Piksenem v duu VONK).

K Bezemerovým experimentům se základními materiály elektronické hudby: sinusové vlny a hluk lze nalézt v dílech STR a Noise z roku 2013, v nichž je slyšet vliv zásadních Stockhausenových elektronických etud Studie I a Studie II. Jsou tu i experimenty na poli komponování z nahrávek nejrůznějších zvuků, o čemž Bezemer říká: „Tenhle kus je trochu jiný druh ryby v mém rybníčku. Zní hodně odlišně od všech ostatních, alespoň mně tedy ano. Je živější a opravdovější než skutečný svět za mým oknem.“

O Bezemerově díle, pracovní metodě a přirozeném vývoji jeho děl si můžete udělat představu sledováním různých stádií jejich vzniku. Učinit tak můžete na skladatelově soundcloudu a webu, kde naleznete skici i dokončené kusy. Nahlédnout lze i pod pokličku multimediálního projektu VONK. A pokud jste to množství děl již vstřebali a nestačí vám to, můžete si vždycky nějakou tu Pružinu spáchat sami.

„Pružinu můžete vytvořit pomocí hlasu nebo hudebního nástroje. Pokud zpíváte, používejte především lehké samohlásky. Nezapomeňte na opravbdu silný akcent, aby skok byl opravdový skok. Skok v hlase může být zvýrazněn souhláskou jako b, d, g, k, p nebo t. Možná hlasová pružina vypadá třeba takhle:

oooooooooooooooooooooooooooooooooooooToowoowoowoowoowoooowoooo."

(z partitury Spring)

Překlad: Petr Ferenc

Líbil se Vám tento článek? Podpořte nás!

Fotogalerie

Slyš zdarma: Daniele Ciullini - Identità Sonora