Jan Faix Fenomén Monotron: Co je malé, to je hezké27. 7. 2011

Do dnešního přebujelého trhu s hudebními nástroji je těžké přijít s produktem, který by vyvolal tak masovou poptávku u muzikantů všech úrovní od začátečníků po virtuozy a navíc napříč téměř celým žánrovým spektrem, jako se to v loňském roce podařilo renomované společnosti Korg. Ta se vedle produkce luxusních (a tedy nákladných) elektronických nástrojů již delší dobu zaměřuje i na cenově podstatně dostupnější miniaturizované modely. Výraznější úspěch zaznamenala před několika lety například s řadou Micro (microKorg, microSAMPLER) nebo miniaturizovanými variantami svých Kaoss Padů, na loňském veletrhu Musikmesse ve Frankfurtu ale představila ten nejmenší z nejmenších, Korg Monotron.

Tato plastová krabička skutečně kapesního formátu v sobě skrývá pouze jednoduchý obvod s oscilátory VCO a LFO a pásmovým filtrem identickým s tím, který obsahují legendární Korgy MS-10 a MS-20 z konce sedmdesátých let, a vybavena je dále už jen miniaturní dotykovou "klávesnicí", reproduktorkem, sluchátkovým výstupem a vstupem pro externí audiosignál. Všechny nedostatky, jakými může být problematické ladění, napájení pouze na baterie, nemožnost synchronizace například pomocí MIDI nebo poměrně výrazný šum na vstupu, byly převáženy velice nízkou cenou a chytrou reklamní kampaní postavenou na myšlence, že nyní může opravdu každý vlastnit svůj malinký kousek historie analogových syntezátorů a ještě se mu vejde do kapsy. Hlavní část reklamní kampaně ale pravděpodobně proběhla především virální formou na internetu. Společnosti Korg stačilo na server Youtube umístit pouze několik málo videí, kdy na Monotron vyluzuje něco málo falešných melodií a pulzů například klávesista Zac Baird z kapely Korn nebo třeba jen pár anonymních rukou. To stačilo k nastartování spontánní celosvětové soutěže o co nejsugestivnější video, v němž bude v hlavní roli obsazen tento nástroj. Jedno z těch nejpřesvědčivějších, které nevyužívá skutečně žádné jiné zvukové zdroje a navíc vykazuje již větší hráčskou zdatnost, je například zde:

Jiná videa jsou o něco bizarnější:

Na internetových diskuzních fórech vznikla v jednom momentě skoro až komická atmosféra, že kdo tuto pípající krabičku nemá, je absolutně mimo dění v současných hudebních technologiích. Vzhledem k jeho ceně, si ho mohl téměř ihned pořídit vlastně kdokoliv. A jeho kouzlu podlehli nejen klávesisté. Svým jednoduchým intuitivním ovládáním je přístupný pro všechny. Mnoho zájemců vzešlo například z řad amatérských či poloamatérských tvůrců počítačové hudby, jimž většinou v jejich rozpočtu nezbývají rezervy na větší analogové syntezátory, přestože o nich třeba dlouho sní.

Někteří hudebníci byli sice od začátku opatrní a tvrdili, že si raději počkají na další model, který v této řadě společnost Korg jistě do roka připraví, ale mnozí z nich nakonec stejně neodolali a nakonec si pořídili tuto roztomilou krabičku (do této skupiny se řadí i autor textu). Monotron ostatně zlákal i mnohé profesionály a zkušené experimentátory. V tomto spotu propagujícím nešťasně přerušené loňské turné industriální legendy Throbbing Gristle si mrňousek také hrdě zabublá a v závěru se ukáže i na kamery.

Monotron vyvolal samozřejmě zájem i u rozličných kutilů. S hudebními i s čistě internetově exhibicionistickými zájmy tak začali veřejně prezentovat své inovace. Někteří zůstali například u změn v tónovém rozsahu dotykového proužku a úprav napájení, další pokračovali například připojením MIDI ovládání, synchronizací více Monotronů dohromady či rozšiřováním možností úprav zvuku. Kdosi ho dokonce přetvořil na jakousi formu tereminu. Množství prezentačních videí od domácích kutilů stále narůstá, pod následujícím odkazem se skrývá určité shrnutí rozličných postupů circuit bendingu, které bylo pořízeno zřejmě na nějaké masové akci přímo zaměřené na různé nestandardní aktivity s tímto nástrojem. Samozřejmě se však nabízí otázka, co smysluplného tito vynálezci se svými upravenými nástroji podniknou a zda nezůstanou pouze u víceméně nehudebních, byť pro určité kruhy okouzlujících, technologických exhibic.  

Malý a jednoduše ovladatelný analogový syntezátor se však na trhu neobjevil poprvé. Za připomenutí stojí například také japonský nástroj Gakken SX-150, který je stále možné pořídit si i jako velmi nenáročnou stavebnici a je tedy ještě o něco levnější. Jeho nevýhodou kromě výrazně méně odolné konstrukce je však i velikost (přibližně třikrát větší než Monotron), méně hutný zvuk a slabší filtr, bonusem navíc je pak zase jednoduchý synchronizační CV vstup. Přestože Gakken zůstal opravdu hlavně domácí hračkou využitelnou maximálně jen sporadicky ve studiu, je pravděpodobné, že autorům Monotronu posloužil jako inspirace.

V souvislosti s tímto syntezátorem ale stojí za to ukázat ještě dalším videem i tento poměrně zřídka viditelný hráčský přístup:


V současné době, která dává velkým množstvím rozličné hudební produkce v mnoha žánrech najevo silné přesycení desítky let rozvíjenou hi-fi kvalitou se zkrátka jednoduchým a všelijak omezeným nástrojům daří. Proslulý kanadský tvůrce elektronické hudby, Lee Rosevere, se nedávno dokonce pokusil povýšit Monotron na klasický "vážnohudební" nástroj svou kompozicí Symphony for Monotron, jejíž tři věty postupně během června publikoval volně ke stažení na třech různých netlabelech zaměřených na různé podoby lo-fi elektroniky. První vyšla na značce 8ravens, druhou můžeme nalézt na labelu 20kpbs a třetí prezentuje pod číslem 443 vtipně minimalistická stránka Proc Records.

Rosevere zde s Monotronem opatřeným nejčastěji pouze echem provádí skutečně všelijaké psí kusy a s nadsázkou můžeme říci, že svět má na nový nástroj svého prvního velkého virtuoza. Již v průvodních textech vydavatelů se zmiňují souvislosti s estetikou starých sci-fi filmů, což se v hudbě pro analogové syntezátory stalo již dávno provařeným klišé, Rosevereho kompozice se bez nich obejde. Dosáhnout s touto krabičkou tolika barev a rozličných struktur vyžadovalo velkou invenci i důkladnou přípravu. Ve skladbě se prolínají ambientní plochy, expresivnější psychedelické struktury, občas dojde na drsnější strojově rytmické pasáže a jindy se zde pracuje i s improvizačním rozvíjením melodických motivů. Na osobitém zvuku se promítla také záměrně zvolená velice nízká kvalita souborů mp3 (první věta dokonce jen 8 kb/s, ostatní 20 kb/s). Šestadvacetiminutová kolekce má tedy ve výsledku pouhé tři megabajty a koncept sólové nahrávky pro mikronástroj je tak dotažen vlastně až k dokonalosti.

Monotronem vlastně jeho výrobce nabídl současné přetechnizované generaci prožívat znovu dobrodružný příběh vývoje analogové syntézy téměř od jeho počátků (a znovu na něm vydělávat) a pokračuje v tom i nadále, jak ukazuje letošní produkt Monotribe. Ten je kromě větší témbrové škály a lepšího ovládání vybaven i sekvencerem a jednoduchým bicím automatem.


Jeho pořizovací cena již samozřejmě není tak nízká, ale Monotronem si Korg pravděpodobně připravil pro tuto další krabičku tolik zákazníků, kteří o zábavách s analogovými nástroji do loňského roku vůbec ani nepřemýšleli, že rozhodně nezůstane bez zájmu, přestože ho pravděpodobně již nebude provázet tak silná vlna internetového humoru. A zároveň vyvolá jistě touhu po ještě dalším a ještě lépe vybavenějším nebo jinak stavěném modelu. Tomu se zkrátka říká chytrý marketing, který navíc ve své podstatě slouží dobré věci.

Líbil se Vám tento článek? Podpořte nás!

Fotogalerie

Slyš zdarma: Daniele Ciullini - Identità Sonora