Jan Faix Sidsel Endresen & Stian Westerhus: Didymoi dreams9. 7. 2012

Sidsel Endresen & Stian Westerhus: Didymoi dreams

Rune Grammofon (www.runegrammofon.cz)

 

Norská vokalistka Sidsel Endresen si rozvinula velmi osobitý improvizační styl a v poslední době nás i na albech úspěšně seznamuje s jeho univerzálností. Ještě neuplynul ani rok od vydání desky Ha! zaznamenávající koncert s duem Humcrush, a již zde máme další kooperační album. Opět na značce Rune Grammofon, opět improviazce s velkou osobností norské avantgardní scény - tentokrát s kytaristou Stianem Westerhusem. Původně měli oba v plánu svou desku koncipovat jako koláž ze svých různých koncertních záznamů, nakonec jim ale tak učarovala nahrávka z klubu Nattjazz v Bergenu, že se ji rozhodli publikovat celou bez jakékoli editace. Hodinové album tak aplausy dělí na tři části - dva koncertní sety a přídavek, rozděleno je ale na jedenáct tracků podle dalších přirozených předělů.

Komunikace Endresen a Westerhuse má tak svébytný zvukový charakter, že již tím deska Didymoi dreams plně zaměstná posluchačovu pozornost opravdu od začátku do konce. Westerhus je se svou kytarou tradičně obklopen laboratoří efektových krabiček, a vytváří tak zvuky pozoruhodných barev a průběhů. Nesnaží se však suplovat pod vokálem plný "kapelový" sound (a že to umí, jsme se mohli přesvědčit třeba při jeho loňském pražském sólovém vystoupení na festivalu Stimul), expresivní kytara ovládající elektroniku je zde v rovnocenné pozici k přirozenému Endreseninu vokálu.

Oba spolu zkrátka vypravují abstraktní příběh, každý svým jedinečným zaumným jazykem. Endresenin se rozvíjí od zárodků slov a perkusivních souhláskových shluků do širokého spektra mezi šepotem, hledáním a nacházením cest mimo myšlení ve standardních artikulačních i obecně jazykových strukturách, až k extrémnímu, nikdy však uřvanému, sípavému kvílení, zpěvu při nádechu, nebo třeba k práci s mikrofonem připomínající vzdáleně techniky beatboxu. Westerhus na to odpovídá neméně rozsáhlou zvukovou škálou. V první polovině koncertu vytváří častěji ambientnější kytarové atmosféry, vyhraje si přitom velmi precizně a často neobvykle třeba s delayem, looperem nebo se smyčcem. Ve druhém setu však přechází více k sušším konkrétnějším vstupům, v hlučnějších erupcích nezastírá ani svůj kladný vztah k metalové či industriální nekompromisnosti, ovšem vždy s nadhledem, nikdy přitom neomezí prostor své kolegyně.

Rozhodnutí publikovat čistou živou nahrávku se ukázalo jako opravdu ideální řešení. Právě tak je možné si nejlépe vychutnat kongeniální spolupráci těchto dvou umělců ve všech možných situacích. Nečekané paralely, jaké dokážou Endresen a Westerhus najít a okamžitě realizovat, je zkrátka fascinující. Koncert úžasně dokumentuje jejich schopnost stavět k sobě rytmy a barvy v jedinečných kombinacích, které však k sobě perfektně sedí, i jejich společné totální souznění při výstavbě okamžité formy. Přestože by se mohly zdát přístupy spontánní zpěvačky a elektroakustického chemika vzdálené, vzniká jejich souhra právě z naprosto přímočarého jednání. Přitom je tu možné najít různé podněty k úvahám o kořenech a zákonitostech evropské hudby, o možnostech i stabilitě efemérního kodexu avantgardní improvizace a každý posluchač si k tomu další témata zajisté objeví sám.

Líbil se Vám tento článek? Podpořte nás!

Fotogalerie

Slyš zdarma: Daniele Ciullini - Identità Sonora