Z.K. Slabý Mark Alban Lotz / Meinrad Kneer: u-ex(perimental)15. 10. 2012

Mark Alban Lotz / Meinrad Kneer: u-ex(perimental)

Evil Rabbit (www.evilrabbitrecords.eu)

 

Projekty Lotz of Music, diapazon spolupráce od Global Village Orchestra po istambulské improvizované koncerty, to je v nejhutnější zkratce hudební obzor Marka Albana Lotze (1963), hráče na pikolu a všechny možné flétny až po tu PVC kontrabasovou či preparovanou. Baraná Quintet, The Tigers of Love nebo Spoon 3, to jsou zase tři projekty z řady dalších, které jsou doménou nápaditého kontrabasisty Meinrada Kneera (1970), osnovatele Evil Rabbit records. Když se tito dva improvizátoři někdy v roce 2007 setkali v utrechtském Centraal Museu, vznikl u-ex(perimental), se kterým tato dvojice za přispění plejády hostů do roku 2011 uspořádala na sto dvacet vystoupení. Album u-ex(perimental), které nyní na Evil Rabbitu (pod číslem 17) vydali, chce tuto periodu zdokumentovat. Nečiní tak ale obvyklou cestou záznamů; naopak: hudebníci se s vybranými spoluhráči dvakrát setkali v malém amsterodamském studiu a pokusili se zrekonstruovat, jak koncertní spolupráce probíhala.

Vzniklo tak skutečně bohaté menu – 26 spontánních záběrů hudebních dobrodružství (jak to sami nazývají) od jedné do pěti minut, na nichž participují jak výrazní ptředstavitelé nizozemské improvizátorské scéony (jež má velké mezinárodní renomé), tak zástupci nové generační střídy. A protože jde o skutečně závažné obsazení, seskupující se s dvojicí protagonistů v neočekávaných hudebních trsech, uveďme si všechny hosty: Maraatsi ten Hoorn (housle), Mary Oliver (viola), Felicity Provan (trubka, hlas), Dana Jessen (fagot), Jodi Gilbert a Han Buhrs (hlas), Yedo Gibson (baryton a soprán saxofon, náústek trombónu), Joost Buis (lap steel kytara), Guillaume Heurtebize a Alfredo Genovesi (elektrická kytara) a Koenrad Ecker (laptop). (Poznámka: pianisté a bubeníci přizvání nebyli, protože by se do nevelkého studia se svými nástroji nevešli.) Bohatý jídelnček, neméně opulentní obsazení, zřejmě nejzajímavější styčné pasáže, které zalahodí příznivcům improvizační variability. Jde však spíše o potpourri ochutnávek, bonbónků na základě dosavadní součinnosti, ne tedy o (přísně vzato) dokument jedné etapy. Což nemusí posluchači vadit, neboť:

Pištecké umění Marka Albana Lotze se tu projevuje v mnoha variacích od zalykání přes výkřikovost  po namlouvání tématu a smlouvání s ním, neméně důležitá je role Kneerova kontrabasu, který brumlá, kvílí, ohrožuje, vytahuje se, podpírá i odpírá. Přesýpací hodiny souher však svědčí o nedílném podílnictví i těch ostatních; jeden každý totiž na výsledku participuje a spoluurčuje vyznění hledačských miniatur, k nimž každý něco specifického přidává. Některé z nich zprvu otálejí, prodlužují vzájemné okolkování a vyvažování souzvuků, jiné se vmžiku zdrcnou k provokativní výbušnosti, další pak jsou téměř vybroušené s dosahem kompoziční ucelenosti. Bývají to souhry křížem krážem (například flétny s violou, elektrické kytary s basou), nástroje si však nepředávají štafetu, jak to mnohdy bývá zvykem, spěchají většinou souběžně, hlasy buď nástroje dokreslují, nebo k nim dodávají něhyplnou přídavnost (Jodi Gilbert), nebo dominují svou výbušnou útočností, zahlcenou provokativností (Han Buhrs), či se dokonce dostanou groteskní polohy (Felicity Provan s Lotzem). Najdeme tu osobité hloučení kolem trubky, protipólování ústředního motivu s rozdrobenými hrstmi zvuků, které ho podmiňují, saxofonové zahlcování a hrdlení, prodrnkávání kytar, rytmické i zvukové koketérie či oponentury... a tak bych mohl pokračovat. Lotz s Kneerem si své hosty magneticky přitáhnou a využijí k překvapivému reagování. Vše pak korunuje chlácholivě melodizující závěr, který dokazuje, že by si samotná ústřední dvojice nezadala ani se samostatným albem. Hudební dobrodružství? Spolehněte se.

Líbil se Vám tento článek? Podpořte nás!

Fotogalerie

Slyš zdarma: Daniele Ciullini - Identità Sonora