Bůh v troskách životů a těch dalších životů | kulturissimo.cz - Vaše lepší stránka. Ta kulturní


Kulturní portál s přehledem - hudba, výstavy, divadlo, film
Vaše lepší stránka. Ta kulturní.

zpět na titulní stránku...

zpět na rubriku...

Knihy

Bůh v troskách životů a těch dalších životů

85% Recenze | Šárka Nováková | 30.3.2016

Dva roky poté, co Kate Atkinsonová obdržela cenu Costa za nejlepší román roku 2013 Život za životem, ji britská spisovatelka získala znovu za knihu Bůh v troskách, která na předchozí prózu neotřele navazuje. Zatímco hrdinka předešlého příběhu zkoušela všechny možnosti jak žít a přežít během dvou světových válek i v tom, co nastane po nich, má její mladší bratr Teddy jen jednu šanci, na níž je nejdůležitější, že ji vůbec dostal.

 

 

buh-v-troskach-1
Obě nejnovější knihy britské spisovatelky Život za životem (Argo, 2014) a Bůh v troskách (Argo, 2016) se v anglickém originále honosí názvem, který už proslavily jiné tituly amerických autorů odlišného žánru (vzpomínky na klinickou smrt od Raymonda Moodyho a politický román Leona Urise). Zatímco s Moodym jde o souhru náhod a český překlad zdůrazňuje významový rozdíl,  s Urisem Atkinsonovou pojí stejný zdroj, úryvek z citátu: „Člověk je bůh v troskách.“

 

 

Ne že by nebylo možné číst knihu Bůh v troskách (název pochází z Emersonovy Přírody, k níž odkazuje už úvodní citát) samostatně; sama autorka v doslovu uvádí, že v díle vidí „spíš ,paralelní‘ román než pokračování“. Všechny nuance vyprávění si však lépe užije čtenář, který se s postavami a situacemi nepotkává poprvé. I na něj ale budou čekat mnohá překvapení – vždyť žil v domnění, že Teddy Todd zemřel ve 2. světové válce a jeho příští manželka Nancy že se v dětství stala obětí vraždícího pederasta (o různých podobách smrti jeho starší sestry Ursuly ani nemluvě). Ačkoli východisko je tentokrát jiné, podání vševědoucího vypravěče, které se zaměřuje na jednoho protagonistu, ale neváhá občas vstoupit do hlavy dalším postavám, zůstává. Pro lepší orientaci v narážkách na záležitosti prvního svazku můžete nahlédnout do naší recenze.

 

 

buh-v-troskach-2
Filmová práva na Život za životem již zakoupilo studio Lionsgate, scénář mají na starosti Semi Chellas, který pracoval na seriálu Mad Men, a Esta Spaldingová, jež odpovídala za americkou verzi krimisérie Most.

 

 

Nejlepší z možných světů

Díky možnostem, které nastínila v předešlé knize (v níž Ursula vyzkoušela mnoho verzí své existence), si autorka ponechala volné ruce, když se rozhodla vyprávět o jednom jediném životě jejího bratra, který se však v daném kontextu může jevit jen jako další varianta. Tok vyprávění zurčí, zdánlivě neovladatelně nelineárně klokotá. Líčení přeskakuje z jedné mysli do druhé, z původního časového pásma do několika dalších, rozhazuje anticipace i reminiscence, jejichž asociativní souvislostiukazují život nikoli jako sled událostí spějících k jednoznačnému vrcholu, nýbrž jako komplexně pojatý vroucí a bublající celek, v němž všechno může v každém momentu souviset se vším. Navzdory tomu nepoužívá ani tak perspektivu nadhledu, jako spíš vhledu. Hned na začátku proskáčeme od malého Teddyho na nevítané procházce k budoucím školním zážitkům a zklamání z jediné dcery, přes dětství jeho matky Sylvie, její strach ze středního věku a touhu po nemanželském románku až ke vzpomínce na nečekanou válečnou zkušenost přelétavé tety Izzie a malý flirt otce se sousedkou. Díky spisovatelčině bravuře však dění zůstává přehledné: nenastává žádné vrávorání po střepinách, nýbrž napínavé skládání jednotlivých dílků mozaiky zvané Teddyho život. „Za války byl smířený se smrtí, a pak náhle válka skončila a přišel další den, a další a ještě další. Nějaká jeho část se nikdy nevyrovnala s tím, že má budoucnost.“

 



Animovaný knižní trailer k románu Život za životem ukazuje různé neslavné konce Ursuly Toddové. „Život a smrt jsou úplně náhodné, jak jsem zjistila,“ prohlašuje pak Teddyho starší sestra v následující próze Bůh v troskách.

 

 

Červená nit

I když ruměných provázků najdeme v textu několik (na strategických mapách i v domově důchodců), tou nejzásadnější „červenou nití“ je tu pokrevní linie – její původ i pokračování. Protože tím, čím autorka definitivně lapí publikum do svých sítí, není sofistikovaný postup vyprávění, ale postavy. Jakkoli má spisovatelka kladný vztah k experimentálním postupům  a nebojí se autoreferenčních vsuvek, jednou z jejích nejsilnějších stránek je schopnost dobře vykreslit své hrdiny a přimět čtenáře, aby je měl tím „starým dobrým“ způsobem rád, chápal je, aby trpěl a veselil se spolu s nimi. Teddy by mohl být až nesnesitelně kladným protagonistou: je pohledný, milý, trpělivý, vzdělaný a moudrý, ale nikoli povýšený, má smysl pro humor, je čestný i statečný a po válečné zkušenosti laskavost pozvednul na svůj hlavní ideál. Tady ho máme – heroje, kterého musíte milovat. A také budete, protože Atkinsonová to zkrátka umí. Budete tajit dech i skřípat zuby nad každou nespravedlností, nad válečnými ztrátami, nad spokojeným, avšak nikoli vášnivě šťastným manželstvím, nad rozmazlenou odtažitou dcerou, nad zlověstnou chorobou, nad neuspokojivým zaměstnáním, nad neúprosným stářím… S přibývajícími stránkami se navíc neustále probarvuje škála charakterů, takže i osoby zpočátku prezentované jako sobecké a arogantní se postupně domohou jistého porozumění. Není náhoda, že ty nejprotivnější děti, které nepřestanou být infantilně narcistní ani v dospělosti, zažijí v raném věku zásadní trauma související s násilnou smrtí a jejich otci. Takto vytržená informace už poněkud zavání humanistickým klišé nesoucím myšlenku, že nikdo nemůže být „takový“ pro nic za nic. Ovšem autorka jednotlivé chody svého menu neservíruje polopatisticky – přímočaré kauzální řetězce rozbíjí výše uvedeným stylem psaní a rafinovaným dávkováním informací. Jako ironické pomrkávání pak působí paradox, že právě dvě nejpovrchnější ženštiny z celé plejády figur se stanou celkem úspěšnými spisovatelkami.

 

 

buh-v-troskach-3
Kate Atkinsonová nerada shrnuje děj svých děl. V doslovu ale prozradila, že kdyby se jí někdo zeptal na prózu Bůh v troskách, řekla by: „Je to o fikci (a o tom, že co nemůžeme vědět, musíme si představit) a o Pádu. (O pádu člověka. O upadnutí v nemilost.)“ Foto: James Glossop

 

 

Jména zapsaná na vodu

Všechny důležité postavy také spojuje láska k literatuře: matku Sylvii, otce Hugha, sourozence Ursulu a Teddyho, jeho ženu Nancy, jejich dceru Violu a vnučku Bertie. Text je tudíž protkán zmínkami, odkazy a citáty, kterými se navzájem častují a jimiž tak zároveň promlouvají i ke čtenáři. Jak říká Sylvie: „Když člověk přijde o všechno, pořád ještě zbude Umění.“ Literatura není únikem, ale smyslem, komunikačním kódem sdíleným s ostatními (podobně osvobozujícím prvkem, který k sobě přítomná individua přibližuje, nebo je – pokud záliba není společná – rozděluje, je i Teddyho láska k přírodě). Naději, kterou s sebou krása a umění nesou, vyrovnává všudypřítomná marnost, která zasáhla válečnou generaci a jež je vnímána o to silněji, když spisovatelka nechá v rozhovorech Teddyho a Ursuly zaznít ozvěnu některých zoufalých pokusů v minulé, paralelní knize.

„Občas si přeju,“ pokračoval, „abych se mohl vrátit v čase a zastřelit Hitlera. Nebo ještě líp, zabít ho hned po narození.“

„Jenže to by ses pak mohl vracet dál a dál,“ namítla Ursula, „a předělávat historii, až by ses dostal ke Kainovi a Abelovi.“

„Nebo k jablku.“

Přestože osud Edwarda Beresforda Todda pomalu, ale jistě směřuje ke stáří a nevyhnutelnému konci ve vysokém věku, stále se jako spirála stáčí zpátky k válce, náletům na Německo a posádkám halifaxu, které už se nevrátily, ke kolegům a přátelům, kteří často zahynuli absurdně a vždycky zbytečně. Některé momenty mohou připomenout proslulý román Hlava 22, kde se neustále krouží kolem osudového letu, než je jeho průběh nakonec odvyprávěn bez odboček a průtahů. Jak to vlastně bylo s Teddym, než se dostal do německého zajateckého tábora? Jaká byla jeho tíha zodpovědnosti coby kapitána za druhy ve zbrani, ale i za lidské bytosti na nepřátelském území, na které dostal za úkol shazovat bomby? „Media vita in morte sumus. Uprostřed života jsme ve smrti. Nebo je to naopak?“ ptá se sourozence Ursula, o níž už z dřívějška víme, že její úvahy odrážejí více než jen povšechnou představu.

 

 

buh-v-troskach-4
Na obalech zahraničních vydání románu se objevují převážně motivy skřivana, červené nitě a zajíce. Přítomnost prvních dvou osvětluje recenze, stříbrný zajíc ze starožitného dětského chrastítka je během války Teddyho talismanem (tzv. „králičí pacičkou“ pro štěstí). Jako milovník přírody ale Ted zajíce a ptáky také často pozoruje.

 

 

Všechny ty krásné písně, které nikdo nezazpívá.

Na počátku je ústřední Toddovic klučina uchvácen zpěvem skřivana a zděšen výrokem své tety, že jednou takového ptáčka jedla. Propojení líbeznosti a zániku v něm zanechá dojem stopy, která nezůstává v minulosti, ale utváří jizvu prázdnoty i v časech, které teprve nastanou. „Nešlo jen o toho jednoho ptáčka. Neumlčela jen jednoho skřivana. Umlčela celé generace ptáků, které mohly přijít po něm a teď se nenarodí. Později se naučil význam slova ,exponenciální' a ještě později ,fraktál', teď to ale bylo hejno, které rostlo a rostlo, až zmizelo v budoucnosti, jež nenastane.“ Atkinsonová je ve svém vyprávění rozkročená analogickým způsobem a po svém čtenáři chce, aby si tento druh vnímavosti udržel alespoň po dobu otevření knihy – a ideálně i po jejím zavření. Svou vizí, která kombinuje experimentální přístup k psaní i tradiční příběh spolu s živoucími postavami, navíc dokáže fascinovat různé druhy obecenstva a přesvědčit je o vitální síle fikce (v některých aspektech podobně jako Ian McEwan ve svém Pokání).

Věříš ty na reinkarnaci?“

„Ne,“ odpověděla Ursula. „Já věřím, že máme jen jeden život, a věřím, že Teddy ten svůj prožil dokonale.

 

 


Pokud u nás autorka s aktuálními knihami získá popularitu i v širších čtenářských kruzích, možná by byla jistá naděje, že by se v současném trendu krimi neztratil ani její detektiv Jackson Brodie, z jehož zatím čtyřdílné série byla do češtiny přeložena pouze první kniha Neuzavřené případy (Argo, 2009). Televize BBC o něm už natočila druhou řadu seriálu, takže jistý komerční potenciál tu možná dřímá.

 

AUTOR
Šárka Nováková

Šárka Nováková

Nezávislá publicistka s permisivním přístupem ke všem žánrům i stylům; čtenářka světa jako textu a textu jako světa.

>>> další články autora
zpět na titulní stránku... zpět na rubriku...