Dánská občanská válka 2018-24 – Pravda určuje formu | kulturissimo.cz - Vaše lepší stránka. Ta kulturní


Kulturní portál s přehledem - hudba, výstavy, divadlo, film
Vaše lepší stránka. Ta kulturní.

zpět na titulní stránku...

zpět na rubriku...

Knihy

Dánská občanská válka 2018-24 – Pravda určuje formu

60% Recenze | Marek Jančík | 5.4.2016

Druhou knihu dánského spisovatele Kaspara Collinga Nielsena vydalo česky nakladatelství Kniha Zlín. Dánská občanská válka 2018-24 vypráví nečekaně absurdní příběh jednoho zbohatlíka, který se coby účastník exkluzivního programu pro obnovu kmenových buněk dožil téměř pěti set let a se směsí sentimentu a racionálního odstupu vzpomíná na dobu svého studentského mládí, kdy se kromě titulního konfliktu z naší bezprostřední budoucnosti odehrála také revoluční romance jeho jediné opravdové lásky.

 

 

danska-obcanska-valka-1
Psí profil na obálce Dánské občanské války 2018-24 (Kniha Zlín, 2015) naznačuje, o koho zde půjde především – o psa a komplikovaný vztah k jeho „nejlepšímu příteli“.

 

 

Nielsenova kniha obsahuje tři hlavní tematické roviny. První z nich je titulní konflikt, jehož líčením reaguje na nedávnou ekonomickou krizi v důsledku cenové bubliny na americkém trhu s nemovitostmi a následně hrozícím kataklyzmatem hromadného krachu. Dodává k tomu další predikci ohledně navazující krize v důsledku nástupu z hlediska natality slabší generace – nejen v Dánsku, ale v celé Evropě ubývá práceschopných lidí a početné obyvatelstvo v důchodovém věku postupně umírá. Následkem toho přibývá volných bytů, ale zároveň se snižuje kupní síla. Nízká konkurenceschopnost vůči průmyslově a demograficky rozvinutějším zemím a vleklý úpadek vyústí až do nečekaně brutální občanské vzpoury proti vlastní vládě. Nahromaděná vlna násilné energie se projeví v barbarském davovém šílenství, jak jej představuje hned úvodní scéna popravy politika setnutím hlavy sekerou.

 

Psí život

Druhá rovina představuje technologický fenomén extrémního prodloužení života, jejž lze z psychologického hlediska zohledňujícího zásadní proměnu vztahování se k životu považovat za dosažení nesmrtelnosti. Hlavní hrdina se díky exkluzivnímu programu pro obnovování kmenových buněk dožil prozatím čtyř set sedmdesáti pěti let, přitom je fyzicky stále mladý, disponuje značným majetkem a svoje dny tráví bez stresu a frustrací, ale i motivací obvykle spojovaných s vědomím konce. Od světa, v němž žije, se drží v záměrné izolaci naplněné nezájmem a nepochopením, stýká se výhradně se svými podobně zajištěnými přáteli a jejich stejně tak dlouhověkými mazlíčky, domácí zvířata se totiž mohou rovněž stát součástí programu. Nevysvětleným důsledkem radikálního prodloužení života je pro ně zvýšení inteligence, díky níž se naučí lidské řeči a snaží se více podobat svým lidským pánům. Protagonistovým nejbližším přítelem je tak mluvící border kolie Geoff, s níž často diskutuje. Také jí vypráví řadu podobenství, jejichž cílem je lépe přiblížit obtížně uchopitelnou skutečnost lidské i zvířecí existence. Právě tato vložená vyprávění, oddělená od zbytku textu kurzivou, tvoří poslední tematickou rovinu – možnost pojímat obtížně pochopitelný svět prostřednictvím víceznačného příběhu. Nutno ještě doplnit, že Geoffovo probuzené sebeuvědomování (to jde dle vypravěčových slov ruku v ruce s nabytím schopnosti řeči) jej vede k odcizení a frustraci z toho, že už není psem, avšak nikdy se nestane člověkem.

 

 

danska-obcanska-valka-2
Kaspar Colling Nielsen je dánský spisovatel narozený v Kodani, který vystudoval filozofii na Syddansk Universitet v Odense a následně kodaňskou Business School, kde v současnosti také vyučuje. Mimo jiné píše scénáře pro film a televizi. Dánská občanská válka 2018-24, kterou poprvé vydal v roce 2013, je jeho druhá kniha. Foto: Isak Hoffmeyer

 

 

Jak selhávají trhy

Autorova reflexe faktorů ekonomické krize ústy protagonisty odpovídá obvyklým interpretacím, jaké nalezneme v řadě publicistických článků či populárně naučných psychologických a ekonomických knih, a nepřináší v tomto směru nic originálního: zkreslené vnímání, honba za ziskem, stádní chování, přenášení zodpovědnosti z jednotlivce na celek systému atd. Jeho vize populační krize a vzrůstající chudoby v blízké budoucnosti pak stojí na zjednodušené a kupodivu nijak zvláště rozvedené tezi, z níž spíše na efekt vyvozuje spektakulárně brutální následky. Vypravěč válku předkládá především jako vzpomínku na svoje romantické revoluční mládí, které se zřejmým záměrem staví do protikladu ke své  pohodlné a zajištěné současné existenci: ta je bytostně konzervativní v předpokladu, že za stovky let, které prožil, se žádná skutečně zásadní společenská změna nestala a v budoucnu ji také nečeká. Nejedná se tudíž o žádnou hlubokou společenskou analýzu zpracovanou beletristickou formou. Naznačená romantická láska představuje jeho sexuální vztah s krásnou a krvelačnou revolucionářkou, který jej doposud uchvacuje vzrušujícím propojením pudu smrti a libida.

 

Třebaže se autor popisu svého světa mimo soukromou sféru v podstatě vůbec nevěnuje, z množství nepřímých ukazatelů se zdá, že společnost se za těch téměř pět stovek let vůbec neproměnila – jediným rozdílem oproti tomu, kdyby protagonista žil v naší současnosti, je pouze jeho dlouhověkost a mluvící zvířata. To, co každý žánrový autor sci-fi literatury považuje za naprostý základ, tedy promyšlený a konzistentní fikční svět, tak Nielsenovu dílu chybí. Náznakovost a zkratkovitost knihy je ovšem kryta značnou nadsázkou – zvětšovací sklo absurdity má zřejmě nastolit kritický pohled nebo alespoň vyvolat znepokojivé otázky. Otazník ovšem visí nad tím, zda kniha nebude v tomto směru působit naopak bezzubě, neboť vzhledem k nerealističnosti celku i některých jednotlivých částí ji bude čtenář číst jako zprávu o něčem nemožném, tedy nikoli o tom, co se jej může opravdu týkat. Srovnání s Houellebecqovým nedávno vydaným Podvolením je nasnadě – i zde se jedná o zkratku a zjednodušený model společnosti, ten ovšem zkoumané tendence a konflikty zobrazuje za představitelnějších podmínek, a na rozdíl od Dánské občanské války je tudíž skutečně kontroverzní, ne pouze povrchně pobuřující.

 

 

danska-obcanska-valka-3
Původní obálky autorových dvou knih vydaných v dánštině. První román nese název Mount København – česky doposud nevyšel.

 

 

Zvířátka a bohové

Paradoxně je tak na díle zajímavější téma prodlouženého života a proměna souvisejících vztahů – tedy její aspekt science fiction. Kniha je bohužel zatížena přílišnou nahodilostí i v této oblasti. Nemá smysl pouštět se do detailního rozboru, proč se svět za tak dlouhou dobu svého vývoje jeví nezměněn. . Zmiňovaný argument, že tu jde o záměrný kontrast vzpomínané revoluce jako krátkého okamžiku, který má ve stovkách let poklidu význam pouze jako vybití naakumulované emocionální energie, nedokáže dostatečně osvětlit smysl celé složité konstrukce, natožpak jí dodat patřičnou věrohodnost. Nelze se tak zbavit dojmu, že spíše než o konstruktivní záměr narážíme na tvůrčí ledabylost v dotažení a promýšlení nápadů. Jak se například zvířatům podařilo stát se inteligentnějšími? Pokud v tom hrála roli umělá modifikace, proč se nedokážou či netouží takto zásadně proměnit také lidé? Došlo-li k tomu prodlouženou dobou učení dlouhověkých zvířat, jak se to slučuje (nebo spíš neslučuje) s tím, co je známo o vývoji raného mozku a jeho neuroplasticitě? Text samozřejmě pracuje s velkou nadsázkou a jako takovému by mu bylo možné ledacos odpustit – pakliže by se ovšem jednalo o smysluplný prostředek, ne o z nouze ctnost. Významnou část knihy tvoří popisy proměn v chování Geoffa na základě toho, jak si uvědomuje sám sebe, a množství postřehů, kterak dojem nesmrtelnosti proměňuje život. Skrze extrémní situaci lze promítnout nečekané perspektivy toho, co znamená být myslící a vnímající bytostí. Autorovi lze přiznat řadu zajímavých a podnětných postřehů, ty ovšem zůstávají ve formě osamocených střepin, jejichž existence je v rámci kontextu dost nejistá. Ve srovnání s jinými díly na podobná témata – za všechny například Girgal Jana Křesadla (existenciální konflikty geneticky modifikovaného psa s lidskou inteligencí), romány a povídky Grega Egana (společenský dopad genetické manipulace, dosažení dlouhověkosti), či Borgesova povídka Nesmrtelný – působí Nielsenova snaha o nekonvenční nápaditost spíše rozpačitě.

 

 

danska-obcanska-valka-4
Jaké je pro psa ocitnout se na půli cesty mezi zvířetem a člověkem, si za své téma kromě Nielsena zvolil také spisovatel a klinický psycholog Jan Křesadlo ve své jedinečné „eskapádě na způsob science fiction“ nazvané Girgal.

 

 

Pravda vyprávění

Zbývají však ještě vložená vyprávění, které prokládají celou knihu jako významný doplněk, jehož prostřednictvím lze skutečnost nazřít z méně jednoznačného, zato komplexnějšího hlediska. Pod tímto dojmem si lze vzpomenout na román Generace A Douglase Couplanda, v němž mají protagonisté jako jedni z posledních schopnost pojímat svět v příbězích, a dodávat tak existenci podstatnou složku, bez níž se propadá do neživotaschopné a smysl postrádající, mechanicky fungující výrobní linky. Vyprávění je zde generátorem tajemství, jehož význam spočívá v rozkrývání. Místo úplného rozkrytí a vyčerpání však dochází k neustálému množení nových propojení a interpretačních rámců, z nichž je utkán vzor, ve kterém se lidský život odehrává a naplňuje. Stejně jako Coupland vkládá i Nielsen do své knihy samostatné a kolem hlavních témat dráždivě kroužící příběhy. Přestože je úroveň vnořených podobenství značně kolísavá – některé jsou příliš přímočaré a snaha o dekameronovskou jadrnost často zůstává na mělčině povrchního erotismu – jedná se o nejzajímavější složku celého díla.  Jen je škoda, že se autor neubránil nutkání celou záležitost poněkud neohrabaným způsobem vysvětlovat (pomiňme přitom to, že se zde nesmyslně klade na jakousi „vědeckou“ rovinu vyprávění, filozofie a přírodní vědy – a to ústy hrdiny, který prý, stejně jako autor knihy, studoval filozofii):

Inez se jednou vyjádřila v tom smyslu, že vyprávění příběhů bývalo vědní disciplínou, která se stejně jako filozofie a přírodní vědy snažila postihnout pravdu, a že právě povaha pravdy určuje formu.

Řekla tehdy: „Protože pravda skutečně existuje, jenom se nedá jasně a jednoznačně popsat.“

Vzpomínám si, že jsem si tehdy pomyslel, že Inez má skutečně pravdu. Byl bych býval i zavrhl veškerou filozofii, kdyby mi jen její vyjádření připadalo jasné, jednoznačné a pravdivé.

Pokud tedy na závěr vyjdeme z citované úvahy, nezbývá než dodat, že autorova snaha postihnout pravdu si svoji formu teprve hledá.

 

AUTOR
Marek Jančík

Marek Jančík

Nezávislý publicista se zaměřením na kontexty filmu a literatury, s širším zájmem o překrývající se oblasti vědy, umění, kultury a jejich odraz v teoretickém myšlení i praktickém životě

>>> další články autora
zpět na titulní stránku... zpět na rubriku...