mlynar.cz
mlynar.cz
Poslat emailem10.7.2009

TOP 09 není romantika. Je to zkušená čtyřicítka

HN 10.7.2009

Pro bývalého novináře a později politika Unie svobody je letošek cosi jako mnohonásobné déja vu. Tak jako v roce 1998, i teď je šéfporadcem úřednického premiéra. Tak jako tehdy, když byl ministrem pro lidská práva, prchají čeští Romové do Kanady. A tak jako tehdy vzniká nová středopravá strana. Její šéf Karel Schwarzenberg pro ni chce svého dlouholetého přítele Vladimíra Mlynáře získat.

HN: Stydíte se za Českou republiku, když sledujete novou vlnu odchodu českých Romů? Vypadá to, jako by se od roku 1997 na jejich situaci nezměnilo téměř nic.

Ne. Myslím, že se situace velmi změnila. Před dvanácti lety byli Romové politické tabu: mluvil o nich jen extrémista Miroslav Sládek. Ve veřejnoprávní televizi nebyli romští redaktoři. Nebyly žádné pozitivní příklady úspěšných Romů.

Vzpomínám si, jak referovala média: jejich hlavní proud byl - až na výjimky - vůči Romům velmi odsuzující. Dnes jsou média naladěna téměř politicky korektně.

HN: Tím se sice utěšovat můžeme, ale počet žadatelů o azyl už přesáhl výši, kvůli níž Kanada v roce 1997 zavedla víza.

Exodus má praktický důvod: kanadský imigrační zákon, který je absurdní a špatný, jako kdysi býval i v Británii.

Další důvod v Lidových novinách přesně vystihl bývalý ředitel kanceláře vládní Rady pro romské záležitosti Roman Krištof: je to organizované, byť možná z chvályhodných pohnutek.

Romové jsou - pardon, že použiju ten termín - zblbnutí vidinou, jak snadný je tam čeká život. Azyl nakonec dostane deset procent z nich. Jako to bývalo v Británii, než změnili imigrační zákon.

Nechci říct, že se situace Romů v Česku dramaticky zlepšila. To bude trvat generace a není to řešitelné v dohledné době nějakými vládními zásahy a koncepcemi.

Žádný romský Colin Powell tady nebude

HN: Romská redaktorka Českého rozhlasu Anna Poláková, které skinheadi napadli děti, je také "zblbnutá" vidinou snadného života?

Jsou příběhy, které je z toho potřeba vyjmout. Ale zásadní problém romské komunity je v tom, že většina z těch, kdo se vypracují, už se ke komunitě nehlásí nebo odejde ze země. Málokdo se chová jako hudebník Vojta Lavička ze skupiny Gipsy.cz.

To je problém. Nevidíme tady příklady jako v černošské komunitě ve Spojených státech, kdy elita pomáhá většině k integraci. Proto tady žádný romský Colin Powell, natož Barack Obama nebude.

HN: Od bývalého ministra pro lidská práva to zní hodně fatalisticky: bude to na generace, urychlit to nelze... Proč se nepodařilo vybudovat u romské elity pozitivní vztah k českému státu?

Zajímavá otázka, na kterou neumím odpovědět. V zahraničí se jim prostě otevírají lepší možnosti.

Stát nemá mezi Romy partnera, se kterým by mohl vyjednávat. Zažil jsem mnohokrát, že se zástupci různých romských organizací pohádali na schůzce mezi sebou.

Přitom jsou mezi nimi silné osobnosti. V Ostravě jsem tenkrát po povodních potkal mluvčího místní komunity, který měl obrovské charizma. Klidně mohl mít špinavou košili a špatné zuby - vstoupil do místnosti a bylo jasné, že přišel vůdce. Jenže už je taky v Kanadě.

HN: Takže jsou víza nevyhnutelná.

Na rozdíl od roku 1997 jsme členy Evropské unie. A zavést jednomu členskému státu víza, to může vést jen ke dvěma scénářům. Česká republika přenese problém na evropskou úroveň a EU zareaguje - dá najevo, že je to pro ni tak vážný problém, že ho bude muset Kanada řešit. Anebo se ukáže, že mechanismy Evropské unie v této věci nezafungují... Zatím se ale Evropská komise v této věci dost snaží.

Proto stále doufám, že Kanada víza nezavede.

Přemýšlím, jestli bych byl ještě přínos

HN: Vstoupil jste znovu do stejné řeky: opět radíte úřednickému premiérovi, opět se rodí středopravá strana, opět vás její šéf láká. Přemýšlel jste, jestli teď neopakujete nějakou vlastní chybu?

Samozřejmě. Před dvanácti lety jsem se rychle stal ministrem, pak bez rozmyslu vstoupil do politické strany a byl jsem přesvědčen, že stačí myslet věci dobře. A že většina společnosti přemýšlí jako čtenáři Respektu. A že když budu každému říkat, co si opravdu myslím, dosáhnu úžasných výsledků. Z toho jsem se doufám poučil.

Zažil jsem koneckonců i docela drsný pád: ještě před třemi lety jsem byl nepravomocně odsouzený, teprve letos v lednu Nejvyšší soud s definitivní platností prohlásil, že moje jednání nejenže nezpůsobilo škodu, ale nikdy nenaplnilo ani formální stránku trestného činu...

HN: Zvažujete návrat do politiky?

Čekal jsem, že se zeptáte, jestli budu kandidovat za TOP 09. Tak se rovnou zeptejte.

HN: No a budete?

Zastihli jste mě ve fázi přemýšlení. Nebudu zastírat, že je mi ten projekt sympatický. Ale zvažuji soukromé důvody, je pro mě důležité trávit čas s rodinou, mám malého syna. Musím taky přemýšlet, jakým přínosem bych pro TOP 09 vůbec byl - nakolik jsem recyklovaný politik, kterého už nikdo nepotřebuje. Takže ještě nevím.

HN: V roce 1998 vznik Unie svobody provázely začátečnické chyby, ale zároveň spousta nadšení. Pracovali pro ni dobrovolníci, měla étos vyjádřený programovým dokumentem Svoboda a řád. Jak říkal jeden ze zakladatelů - "lidem hořela srdce". TOP 09 proti tomu působí jako chladně spočtený projekt, jak vyplnit prostor pro novou stranu; program a ideje dodá až průběžně.

Myslím, že pokud se strana bude držet programových bodů a dobře hospodařit s rozpočtem, je to jistá hodnota. Vidím tam jednu velkou výhodu: tuto stranu zakládají političtí profesionálové, kteří už za sebou něco mají.

Ta strana je jako čtyřicátnice, která už má za sebou pár vztahů. Je to možná bez té romantiky, ale my, co už jsme starší, víme, že to má proti dvacítkám i své výhody.

HN: Není veteránský pragmatismus trochu málo?

Kupodivu to má mezi lidmi ohlas. Samozřejmě nemluvím se sociologickým vzorkem, ale lidi ji cítí jako racionální, věcný projekt, který nepřinese zklamání jako různé předchozí "strany pro všechny slušné". Jeden podnikatel mi řekl, že Schwarzenberg i Kalousek působí jako saturovaní lidé, kteří už si nepotřebují nic dokazovat, obohacovat se ani si léčit komplexy.

HN: A to podle vás stačí?

Přitažlivost pro voliče je někdy magie. Když nastupoval Jiří Paroubek, byl jsem ochoten vsadit boty, že sociální demokracie bude ještě nostalgicky vzpomínat na Stanislava Grosse. A vida, kam to Paroubek dotáhl.

Nikdy bych taky neřekl, že Schwarzenberg může být druhým nejpopulárnějším politikem. A Kalousek pátý.

HN: Váš vztah s Karlem Schwarzenbergem je známý, ale jak začal ten s Miroslavem Kalouskem?

To je zajímavý příběh. My jsme se totiž, když jsem přišel do politiky, bytostně nesnášeli. Měl jsem ho za představitele pekelného zla z lidové strany. On mě za novinářského blbečka, který o něm psal lži a pomluvy.

To trvalo dlouho. Začalo se to prolamovat v době čtyřkoalice, v níž byl on za KDU-ČSL a já za Unii svobody. Tam jsme zjistili, že jsme oba schopni hájit své názory bez ohledu na své politické strany a že držíme slovo. Toho si u něj vážím, v české politice je mnoho velmi sympatických mužů a pár žen, kteří slovo nedrží.

Úplný zlom asi přišel, když jsem se za něj postavil proti tehdejší předsedkyni Unie svobody Haně Marvanové. Žádala, aby byl ze čtyřkoalice odstraněn, já jsem vystoupil s tím, že pak bychom pro změnu my museli škrtnout i Michaela Hvížďalu (pozn. red.: tehdejší pražský radní). Pokud něco vytýkáme Kalouskovi, musíme se vypořádat s fekálem ve vlastních řadách. Tam jsem narazil na argument, že to jsou naši chlapci - a to je něco jiného.

V roce 2007, kdy jsem byl nepravomocně odsouzen, byl jsem bez zaměstnání a nebyla to pro mě zrovna lehká doba, Kalousek mi nabídl místo poradce. Bylo to gesto, jaké se nezapomíná. Kalousek je prostě člověk, se kterým bych jel na hory.

Dnes už si politici jen posílají esemesky

HN: Co si jako bývalý komentátor myslíte o dnešní politice? Strana zelených už podle vás skončila?

Dávno. Už v roce 2007 nastoupili cestu Unie svobody. My jsme se ale na rozdíl od zelených nevylučovali, u nás to bylo bez výměny zámků v poslaneckém klubu.

Od začátku bylo zřejmé, že to tak dopadne. Rychlost a intenzita, kterou to nabralo, ale byla fascinující. Každá nová strana, která slibuje přinést do politiky nové způsoby a slušnost, končí ještě v horších turbulencích.

HN: Podnikatel Jaromír Soukup se netají, že je ochoten investovat sto milionů, aby vstoupil do politiky - aniž nabízí hlubší programové myšlenky. Své poslankyni Olze Zubové zařídí místo na kandidátce ČSSD. Nezdá se vám, že se politika čím dál víc "pragmaticky" vyprázdňuje?

Je fakt, že když jsem se po pěti letech vrátil za oponu, ten pohled byl i pro mě určité překvapení. Chod státu se stává čím dál administrativně složitějším, v rozpočtu se už málokdo vyzná. Na druhé straně se média stávají čím dál klipovitějšími. Mediální svět, který politiku interpretuje, je čím dál jednodušší, rychlejší, kratší.

Sama česká politika je čím dál víc přehormonovaná.

HN: Co to znamená?

Politici spolu téměř nemluví. Stále si něco vzkazují esemeskami. Když jsem v roce 1998 vstupoval do politiky, Josef Lux ještě neměl mobil. Říkal, že ho nemá rád, že je důležité si s tím člověkem sednout a mluvit, ne to řešit po telefonu. Pak přišla doba telefonování a teď už jen esemesek. Politici spolu nemluví.

HN: V rozhovoru v roce 2007 jste mluvil o tom, že příkopy mezi šéfy ODS a ČSSD jsou nejhlubší, co kdy byly. Máte dojem, že je nyní začali zasypávat?

Jenom z donucení. Ten příkop je hrozně velký - na to, jaké jsou povolební scénáře. Velká koalice je přece jedna z velmi reálných variant, a třeba nakonec bude jediná možná.

Strana zelených? Ta dávno skončila. Už v roce 2007 nastoupili cestu Unie svobody. U nás to ale bylo bez výměny zámků v poslaneckém klubu.