mlynar.cz
mlynar.cz
Poslat emailem27.6.2006

EXMINISTR MLYNÁŘ & SPOL.PŘED SOUDEM

ZA DOBROTU…
Martin Stín, Praha
Vyšlo na Politikonu 27.7.2006 jako 119.sloupek

Zůstanou-li za dosluhující vládní koalicí nějaká díla nadčasové hodnoty, bude mezi ně nepochybně patřit internetový Portál veřejné správy. Slouží nám denně, tiše, spolehlivě a nenáročně a bude nám ulehčovat život i tehdy, až jiné výdobytky hospodářské politiky koalice, jako rozbujelý automobilový průmysl, budou v důsledku odbytové krize prožívat špatné časy. Právě proto se mi při seznámení se zprávou o zahájení trestního stíhání Vladimíra Mlynáře a o jeho rychlé následné resignaci na křeslo ministra informatiky vybavilo staré české přísloví „za dobrotu na žebrotu“.

Od úterka probíhá v největší zasedací síni Městského soudu v Praze proces, oficielně označený soudem jako řízení proti Mgr. Dušanu Chmelíčkovi & spol., v němž je Vladimír Mlynář souzen s dalšími obžalovanými: ředitelem příspěvkové organizace Testcom Dušanem Chmelíčkem, jeho bývalým náměstkem (někdejším generálním ředitelem České televize) a Vítem Novotným, Chmelíčkovým náměstkem v Testcomu. Uveřejněné zprávy o procesu měly většinou lehce zavádějící titulky: označovaly jej za řízení proti Vladimíru Mlynářovi, přestože není žalován sám a co do právní kvalifikace žalovaných skutků je na tom poněkud lépe než jeho druzi. Je ovšem ústřední postavou skutkového děje, protože to byl on, kdo jej uvedl do pohybu svými rozhodnutími a pokyny, a také spouštěcí trestní oznámení směřovalo proti němu. Počáteční zájem novinářů o proces byl srovnatelný např. s kauzami Yekty Uzunogla nebo Rostislava Roztočila, ale nezáživný obsah skutkové podstaty a horko v soudní síni je brzy odpudily. Ve středu již přišla do soudní síně jen redaktorka Haló novin. Soud a obžalovaní se nemohou vyrovnat s nepříjemným mikroklimatem v soudní síni také tak. Obžalovaní vypovídají vstoje, což za současných klimatických poměrů činí z jejich zhruba čtyřhodinových výslechů vyčerpávající výkon. Také pro předsedkyni senátu je vedení čtyřhodinových výslechů v současném mikroklimatu soudní síně jistě náročné psychicky i fyzicky.
Obžaloba viní společníky, že zneužili svých vysokých funkcí, aby na popud Vladimíra Mlynáře a společně s ním v rozporu se zákonem zorganizovali založení společnosti s ručením omezeným Testcom servis státní příspěvkovou organizací Testcom, spravovanou ministerstvem informatiky. Nové společnosti poskytli 100% základního kapitálu z rezerv Testcomu a převedli na ni provozování internetového Portálu veřejné správy. Pánové Chmelíček a Novotný se stali jednateli společnosti Testcom servis s.r.o. Vladimír Mlynář s dvěma náměstky byli ustanoveni členy její dozorčí rady. Tím vším měli poškodit příspěvkovou organizaci Testcom a naopak jinému subjektu – Testcom servisu s.r.o. měli zjednat neoprávněný prospěch. Takto zřízenou společnost zapsal Městský soud v Praze do obchodního rejstříku, čímž potvrdil legálnost jejího vzniku, ač neměl. Zákon totiž zakazuje státním příspěvkovým organizacím zřizovat a provozovat obchodní společnosti. Po upozornění ministra Bohuslava Sobotky na nezákonnost založení Testcom servisu s.r.o. Vladimír Mlynář nařídil zrušení firmy, která je nyní v likvidaci. Projekt se ani nerozjel a již ztroskotal. Peníze se měly vrátit zpět do Testcomu. Fyzicky se tak dosud nestalo, protože PČR zablokovala bankovní účty, proběhlo pouze účetní vyrovnání. Smyslem založení Testcom servisu s.r.o. bylo oddělení peněžních toků Portálu, potažmo Testcom servisu s.r.o., od financí Testcomu a použití zisků z provozování Portálu na jeho další vývoj. Pokud by se záměr uskutečnil, Testcom servis s.r.o. by financoval provoz a další vývoj Portálu z vlastních finančních zdrojů, nezávisle na státním rozpočtu. Obžalovaní trvají na tom, že v případě uskutečnění jejich záměru by provoz a zejména další vývoj Portálu byl zabezpečen lépe než po jeho vynuceném převedení zpět do správy státní příspěvkové organizace. Jeho provoz by nekladl žádné nároky na státní rozpočet. Jsou manažeři, navíc posedlí informatikou, tedy postižení výrazně progresivním myšlením, proto si kvůli použití nepřípustné právní formy společnosti s ručením omezeným nepřipouštějí výčitky svědomí a cítí se neviní. Intuitivně vědí, že je špatné, když se konzervativní právní formy stanou překážkou hospodářského a vědeckotechnického rozvoje. Vývoj si stejně časem vynutí prolomení nesmyslných právních bariér. Ty nejsou dílem božím, ale lidským, proto nejsou věčné a nedotknutelné.
Kdyby se žalobci podařilo usvědčit obžalované, že Testcom servis s.r.o. založili s vědomím, že tím porušují zákon, byla by jim takto prokázána jedna část subjektivní stránky jejich domnělých trestných činů. Obžalovaní ale právem poukazují na to, že nemají specielní právnické znalosti a podklady pro rozhodování jim připravovali právníci a odborní pracovníci ministerstva, kteří použitý právní postup považovali za zákonný. V této chvíli nelze předjímat, co přinese další dokazování a jak obhajobu obžalovaných vyhodnotí soud. Rozsudek bude v každém případě velmi zajímavý z obecného hlediska také vzhledem ke skutečnosti, že rejstříkový soud zapsáním Testcom servisu s.r.o. do obchodního rejstříku potvrdil zákonnost jeho založení. Nerespektování této okolnosti trestním senátem by jednak obecně devalvovalo hodnotu soudních rozhodnutí o zápisu do obchodního rejstříku, ale také by bylo vzkazem politikům a vrcholovým manažerům, že justice od nich očekává vyšší právní vyspělost než od specializovaného orgánu justice.
Objektivní stránkou domnělých trestných činů obžalovaných by mělo být poškození státní příspěvkové organizace Testcom vyvedením jejích finančních prostředků do základního kapitálu Testcom servis s.r.o., tedy obstaráním prospěchu dalšímu subjektu. Žalobce považuje za příjemce prospěchu dceřinnou společnost Testcom servis s.r.o., i když v takových případech by čistě hypoteticky mohlo vzniknout podezření na individuální obohacení. Pro pochopení absurdistánské logiky obžaloby je třeba si uvědomit, že společnost s ručením omezeným je soukromá obchodní společnost, spravovaná podle obchodního zákoníku. Vkladem finančních prostředků Testcomu do základního kapitálu Testcom servisu s.r.o. se tak státní peníze jakoby dostaly z rukou státu do kapes soukromé společnosti. Zisky, vytvořené případně Testcom servisem s.r.o., by se do státního rozpočtu vracely pouze částečně ve formě daní. Žalobci se tedy věc jeví tak, že stát byl poškozen a soukromá dceřinná společnost se obohatila. To je ovšem čistě formalistický pohled, který přehlíží podstatu věci: obchodní společnost ovládá investor, jenž vložil prostředky do základního kapitálu. V tomto případě to je stát. Kapitál, vytvořený rozšířenou reprodukcí startovního vkladu by sice již navždy koloval mimo státní rozpočet, ale hodnota dceřinné společnosti jako státního majetku by rostla. Shrnuto: prostředky, vyvedené z Testcomu se dostaly z rukou státu jen zdánlivě. Ve skutečnosti by se zhodnocovaly patrně efektivněji než v rukou státní příspěvkové organizace, neb stát je – jak obecně známo – špatný hospodář. Vytvořit tuto protismyslnou konstrukci obžaloby stálo jistě hodně přemýšlení. Její absurdistánský charakter podtrhuje skutečnost, že poškozená společnost není před soudem zastoupena, neb se necítí být poškozena.
Soudní jednání je zajímavé i jako střet dvou způsobů myšlení, odpovídajících odlišnému charakteru profesí jejich nositelů. Předsedkyně senátu omračuje důkladnou znalostí komplikovaného spisu, v této míře se vyskytující v našich končinách velmi vzácně. Lpí na detailech, ale současně má schopnost orientovat se v celku. Neúprosně se domáhá objasnění myšlenkových postupů obžalovaných při vymýšlení a provádění jejích záměrů. Uvádí je do rozpaků neodbytným dotazováním po vysvětlení důvodů různých rozhodnutí a situací, jež jako součást denní rutiny jsou pod jejich rozlišovací schopností a na některé si již nevzpomínají. Představa, že ministr podpisuje denně desítky listin, aniž by znal jejich obsah, v podstatě jen proto, že mu byly k podpisu předloženy, je pro ni zřejmě obtížně stravitelná. Proti tomu obžalovaní dávají najevo, že jsou zvyklí třídit vyřizované věci podle důležitosti a při odbavování méně důležitých či nedůležitých se spoléhat na podřízené. Organizují-li realizaci projektu, dbají toho, aby dosáhli včas kritických bodů, vědouce, že zpoždění by přineslo neúměrné obtíže a možná i úplný neúspěch. Je pro ně nepřijatelná představa, že by zastavili uskutečňování projektu kvůli absenci písemného schválení nějakého kroku nadřízeným, jež se zpozdilo zásahem vis maior, ale je jisté, že se zcela jistě uskuteční dodatečně. V kritických situacích je vůbec netrápí vědomí, že při souběhu sekvencí prováděcích kroků a doprovodných právních úkonů by dokonaný právní úkon měl předcházet před prováděcím krokem: vždyť právní náležitosti se dají uspořádat kdykoli dodatečně, zatímco v případě opoždění prováděcího úkonu by se zhroutil svět. Na předsedkyni senátu klade setkání s tímto způsobem myšlení značné nároky. Musí se v něm vyznat, aby mohla posoudit, co v myšlení obžalovaných je zlým úmyslem, co rutinou, přiměřenou profesi.
Řízení proti Mgr. Dušanu Chmelíčkovi & spol. bude pokračovat v srpnu a září. Až dospěje k rozsudku, snad pochopíme, o co v procesu vlastně šlo.