mlynar.cz
mlynar.cz
Poslat emailem26.7.2006

Protokol 2 - Chmelicek

2 T 1/2006

Protokol o hlavním líčení

(pořízen autentický zvukový záznam)

pokračováno v přerušeném hlavním líčení



Městský soud v Praze dne 26. července 2006 v 9.00 hod.v jednací síni č. dv. 214/III.



Trestní věc proti obžalovaným

Mgr. Dušan Chmelíček, ing. Vít Novotný a Vladimír Mlynář

pro trestné činy dle §§ 255/1,2a,3 – 9/2 tr. zák. a další


Přítomni:


Předsedkyně senátu: JUDr. Silvie Slepičková



Přísedící: JUDr. Karel Dlabač

Zdeňka Peltanová

ing. Jaroslav Kouba – náhradní soudce



Protokolující úřednice: Radka Šnokhousová



Za MSZ: Mgr. Jan Karabec



Za poškozenou spol. TESTCOM: nikdo – doručení vykázáno



Obžalovaní: Mgr. Dušan Chmelíček – osobně, OP

ing. Vít Novotný – osobně, OP

Vladimír Mlynář – osobně, OP

Totožnost ověřena dle občanských průkazů.



Obhájci: Mgr. Michal Hanzlík - osobně, ev. č. ČAK 9067

- za obž. Mgr. Chmelíčka

JUDr. Přemysl Hochman - osobně, ev. č. ČAK 2259

- za obž. ing. Novotného

JUDr. Tomáš Sokol - osobně, ev. č. ČAK 0789

- za obž. Mlynáře

Totožnost ověřena dle osvědčení České advokátní komory.





Pokračováno v přerušeném hlavním líčení. Předsedkyně senátu sdělila podstatný obsah dosavadního jednání ve smyslu ust. § 219 odst. 3 tr. ř.


Konstatuje se, že v jednací síni není z přítomných osob nikdo, kdo by měl být ve věci slyšen jako svědek.


Přistoupeno k výslechu obžalovaného Mgr. Dušan Chmelíček, gen. na čl. 264, totožnost ověřena dle OP shora, který po poučení dle §§ 33/1, 92/2 a 95/2 tr. ř. k věci uvádí:

Poučení jsem porozuměl, vypovídat budu.



Necítím se vinen v žádném z bodů obžaloby, tzn. v tom, co se týká založení TESTCOM servis, co se týká převodu finančních prostředků, co se týká smlouvy uzavřené mezi TESTCOM servisem a Ministerstvem informatiky ČR, ani co se týká přefakturace. Co se týká založení, bylo to na základě rozhodnutí porady vedení a já jsem v tom neviděl sebemenší problém. Co se týká převodu částky, tak musím říct, že vždy, za jakýchkoliv okolností, byla společnost s ručením omezeným v majetku státu a v majetku, který spravoval TESTCOM, tzn. v žádném případě nemohlo dojít k tomu, že by byly peníze vedeny pryč, a že by došlo vůbec k nějaké škodě. Co se týká uzavření smlouvy mezi TESTCOM servisem a Ministerstvem informatiky ČR, smlouva mi v žádném případě nepřipadá nikterak nestandardní a byl to jediný mechanismus, jakým způsobem zajistit vztah mezi Ministerstvem informatiky ČR a TESTCOM servisem. Smlouva, jak budu vypovídat dál, prošla standardním referátníkem a bylo to na základě rozhodnutí porady vedení. Co se týká částky 2,9 - necelých 3 milionů Kč, v momentě, kdy došlo k rozhodnutí, že TESTCOM servis bude zlikvidován a že všechny činnosti budou převáděny na TESTCOM - příspěvkovou organizaci, tak bylo potřeba vyrovnat pohledávky mezi těmito dvěma společnostmi. Jen pro doplnění uvádím, včera to vůbec nezaznělo, že to byla účetní operace. Pro širší pochopení uvádím, že vzhledem k tomu, že jediným společníkem TESTCOM servisu byl TESTCOM - příspěvková organizace, tak by šly peníze samozřejmě v rámci likvidačního zůstatku zpět. Bohužel se tomu tak nestalo a to z objektivních okolností. Policií ČR nám bylo znemožněno dál provádět likvidaci, proto se peníze nevrátily zpátky. Peníze jsou zajištěny na účtu. Je jich tam samozřejmě víc, než byl základní kapitál této společnosti, z různých důvodů, ke kterým se dostaneme pravděpodobně později. To je asi vše, co bych chtěl uvést k obžalobě, zřejmě se dostaneme v některých otázkách dál.



Pokud jde o mé současné zaměstnání, jsem ředitel TESTCOMU - příspěvkové organizace, adresa pro doručování je stejná, jako je adresa ve spise – tzn. Habrová 1, Praha 3. Než jsem se stal ředitelem TESTCOMU, tak jsem pracoval pro Young Rubicam, což je reklamní agentura. Předtím jsem pracoval v MÚZO, což je společnost, která je dceřinnou společností KB a ČSOB a dalších drobných akcionářů. Předtím jsem byl v České televizi jako ředitel, předtím jsem byl ještě v České televizi – prošel jsem různými posty. Ještě předtím jsem byl zaměstnán v leasingové společnosti České pojišťovny, ještě předtím jsem byl zaměstnán v Moravia bance a ještě předtím jsem byl jako čekatel na krajském obchodním soudu. Co se týká zaměstnání po roce 2000, kdy jsem nastoupil jako generální ředitel České televize, byly to vesměs manažerské posty, které v sobě zahrnovaly manažerské úkoly, projektové řízení a nechával jsem se najímat na různé projekty, které zaměstnavatel chtěl. V České televizi jsem dělal generálního ředitele rok, od roku 2000, předtím jsem byl ještě strategickým ředitelem televize Jakuba Puchalského a ještě předtím jsem nastupoval jako šéf právního oddělení televize. V České televizi jsem byl zaměstnán celkem 2,5 roku, od roku 1998. Pro potřeby soudu se to dá doložit.







Přistoupeno k dotazům předsedkyně senátu:



K dotazu předsedkyně senátu, aby se obžalovaný vyjádřil ke svému členství ve statutárních

orgánech obchodních společností, obžalovaný uvádí:

Vždy se hledají nějací lidé. Například v momentě,kdy třeba Moravia banka spravovala nějaké rizikové pohledávky a bylo potřeba nějakých lidí do statutárních orgánů, vždy jich bylo třeba spousta, minimálně 6. Už od té doby jsem byl členem statutárních orgánů. Musím říct, že členství pro mě nebylo nikterak významné, protože vždy to bylo respektování nějakých zásad, které jsou dané obchodním zákoníkem a co se týká činnosti společností, o tom obvykle rozhodovalo vedení akciových společností, které si tyto společnosti najímaly. Co se týká včerejší poznámky o mých obchodních aktivitách v momentě nástupu do TESTCOMU, byl jsem zapsán ve dvou společnostech. V současné době jsem ještě zapsán, jak jsem se včera díval na obchodní rejstřík, u jedné společnosti, a to je ČT Invest,a.s. ČT Invest, a.s. možná, jak potom potvrdí Vít Novotný, byla společnost, která byla založena za Iva Mathého. Byla založena pro účely výstavby tzv. „Rohlíku“, což jsou producentská centra vedle České televize. Členy statutárního orgánu byl předseda představenstva Ivo Mathé a potom to byl snad ekonomický náměstek a lidé, kteří byli jemu blízcí. Po nástupu Jakuba Puchalského tam byla taková atmosféra, že kdekoliv se ukázal nějaký projekt, který Ivo Mathé rozjel, tak se všechny tyto projekty zastavovaly, lidé odcházeli z České televize buď dobrovolně nebo nedobrovolně, proto se i vyměňovaly statutární orgány těchto společností. Musím podotknout, že v době, kdy jsem byl do společnosti nominován, společnost již byla v likvidaci. V současné době je pořád v likvidaci. Od doby, kdy má likvidátor tyto pravomoci, se nic nezměnilo. Tím, že jsem tam zůstal, nedošlo k výmazu z toho důvodu, že společnost je v likvidaci. Společnost nevykonává vůbec nic. Mé členství bylo, nechci říct formální, byl jsem členem statutárního orgánu, ale nicméně o této společnosti jsem nikdy nic nevěděl. Vzhledem k tomu, že mě o to požádal pan Puchalský, přijal jsem to. Potom, když jsem byl generální ředitel České televize, se společnost dál likvidovala, měl to na starosti ekonomický ředitel televize. Co se týká členství ve Společnosti pro informační databáze,a.s., když jsem nastoupil do MÚZA, pan generální ředitel Sedláček mě požádal o spolupráci. MÚZO v té době mělo dceřinnou společnost, která nevykonávala žádnou činnost. Nevím, proč tuto společnost MÚZO tenkrát založilo, bylo to ještě zřejmě před příchodem pana generálního ředitele. Požádal mě o to, jestli bych se nestaral o registr dlužníků, což je nějaký registr, který neměly na starosti banky, jak je možná známo, ale byl to registr dlužníků, který měly leasingové společnosti. To byly leasingové společnosti, které se sdružovaly a neformálně si vyměňovaly informace o tom, komu poskytnou leasing a komu ne. Musím říct, že ihned po mém nástupu - tuším dva nebo tři dny, mohu doložit - jsem požádal tehdejší sekretářku pana ředitele Hochmana, nadiktoval jsem jí rezignační dopis a řekl jí, aby ho odeslala. Asi se tímto způsobem dostal do spisu, přes paní sekretářku nebo přes pana Hochmana. Neviděl jsem v tom sebemenší problém nebo střed zájmů. Společnost nevykonávala vůbec žádnou činnost. Aby nedošlo k nějakým pochybnostem o tom, jestli mám nějaké podnikatelské aktivity, rezignoval jsem.



K dotazu předsedkyně senátu, v jakém postavení byl obžalovaný, obžalovaný uvádí:

Jako předseda představenstva.



K dotazu předsedkyně senátu, jaký další předmět podnikání společnost měla, obžalovaný uvádí:

Musím říct, že nevím, byla to jen formální nominace. Společnost měla bezpochyby nějaké předměty činnosti, které byly z historie, tzn. MÚZO procházelo velmi složitým vývojem, kdy tam nastoupil nový generální ředitel, který udělal velmi racionální restrukturalizaci, žádný z vedení managementu tam nezůstal. Bylo to na základě přání akcionářů, tzn. zřejmě společnost, která byla založena před tehdejším vedením, měla nějaký záměr, o kterém já nevím. Možná proto zůstal ten předmět činnosti, jaký byl. Předmětů činnosti je víc, jako v každé společnosti.



K dotazu předsedkyně senátu, jak se vyrovnal se zákonným ustanovením § 73 odst. 3 zákoníku práce, zda tím, že napsal rezignační dopis, případně jinak a jak obžalovaný uvádí:

Nevím, co je v ustanovení paragrafu, který teď citujete. Ve společnosti jsem byl i v době trvání mého pracovního poměru v reklamní agentuře. Musím říct, že společnost nevykonávala žádnou činnost, proto jsem to nepovažoval vůbec za podstatné, jestli rezignovat nebo ne. Vůbec jsem nekomunikoval s MÚZEM a ani nevím, jaký vývoj má společnost teď. Ke mně se dostala informace, že se někdo zajímá o mé obchodní aktivity, které byly nulové. Pro jistotu jsem rezignoval, aby si nikdo nemyslel, že vykonávám nějakou činnost, která by snad byla v rozporu s mým postavením ředitele TESTCOMU.



K dotazu předsedkyně senátu, zda požádal o souhlas svého zaměstnavatele, aby do doby zániku funkce předsedy představenstva mohl tuto činnost vykonávat, obžalovaný uvádí:

Nikdy jsem jí fakticky nevykonával. Byl jsem jen formálním předsedou představenstva. Takovýto souhlas od svého zaměstnavatele jsem neměl. Vysvětluji, co mě k tomu vedlo. Protože jsem dva dny po mém nástupu podal rezignaci a vzhledem k tomu, že jsem věděl, že společnost nevykonává žádnou činnost, nepovažoval jsem to vůbec za nutné.



K dotazu předsedkyně senátu, zda měl obžalovaný vydané nějaké živnostenské listy v roce 2003, obžalovaný uvádí:

Potom, co jsem odešel z České televize, dělal jsem nějaké poradenství pro ČSOB. Na základě těchto živnostenských listů jsem měl podnikatelskou činnost. Daňová poradkyně mi vedla tuto činnost, ona zařizovala veškeré věci, co se týká daňového přiznání a co se týká činnosti vůbec. Navrhla mi, vzhledem k tomu, že jsem činnost dlouho nevykonával, abychom činnost pozastavili. Pravděpodobně živnostenské listy ještě pořád jsou, ale činnost je pozastavena. V těchto věcech jsem se naprosto spolehl na daňovou poradkyni, která mi říkala, že toto by stačilo, tzn. pro mě není podstatné, jestli jsou listy zrušené nebo jestli je činnost zastavena. Ona říkala, že takto to bude stačit. Tuto činnost nevykonávám už několik let.



K dotazu předsedkyně senátu, zda má obžalovaný přehled, kdy došlo k pozastavení živnostenských listů, obžalovaný uvádí:

To nevím. Dá se to doložit, pokud to bude soud potřebovat.



K dotazu předsedkyně senátu, aby se obžalovaný vyjádřil k tomu, podle jakých právních předpisů, dle jeho názoru, funguje rozpočtová organizace, obžalovaný uvádí:

Rozpočtová organizace se bude zřejmě řídit zákonem o majetku státu, dále spousta předpisů, které mají moji podřízení více v hlavě, než já. Pro mě byla hodně podstatná rozhodnutí zřizovatele, což v tomto případě bylo Ministerstvo informatiky ČR. Spíš to bude statut, zřizovací listina.



K dotazu předsedkyně senátu, pokud obžalovaný zmiňoval zákon o majetku státu, zda může uvést, o jaký jde zákon, jaké je jeho číselné označení, obžalovaný uvádí:

To nevím.



K dotazu předsedkyně senátu, zda se jednalo o zákon č. 219/ 2000 Sb., zda tento měl obžalovaný na mysli, nebo měl na mysli jiný zákon, obžalovaný uvádí:

Nevím. Neznám čísla zákonů.



K dotazu předsedkyně senátu, zda se může vyjádřit ke svému tvrzení, že se příspěvková organizace TESTCOM řídila jinými zákonnými normami, kdy obžalovaný zmiňoval vyhlášku č. 205/1991 Sb. a poté č. 389/2000 Sb. a zejména č. 150/1991 Sb. a zda je toho názoru, že podle těchto zákonů , příp. vyhlášek se i od 1.1.2001 řídila příspěvková organizace TESTCOM, obžalovaný uvádí:

Co se týká čísel zákonů, nevím. Pokud je to jakoby argumentace ve smyslu, jestli příspěvková organizace měla možnost založit společnost s ručením omezeným, pak jsem to slyšel od právníka, který zřizovací listinu připravoval, byl to jeden z argumentů. Myslím, že jedním z názorů, které mi byly vysvětlovány, bylo to, že existoval nějaký předpis, který právní řád ČR nezrušil, kdy byla možnost zřizovat dceřinné společnosti. Víc nevím, toto byl jeden z argumentů, které jsem slyšel od JUDr. Maie.



K dotazu předsedkyně senátu, zda si obžalovaný ověřoval sám, co je to za zákony příp. vyhlášky a jestli se nevztahovaly na federaci, příp. zda nebyly už dávno zrušeny a nenastoupily jiné zákony, nebo vyhlášky, obžalovaný uvádí:

Sice jsem vystudovaný právník, nicméně právo nevykonávám spoustu let. Je to stejné, jako když je spousta právníků, kteří dělají jiné profese. Co se týká vlastního založení společnosti, nebylo to mé rozhodnutí, bylo to rozhodnutí porady vedení. Co se týká zákonných norem, musím říct, že toto jsem sám nestudoval. Po mém soudu na ministerstvu byli jiní odborníci, kteří byli schopní posoudit, je-li to v pořádku nebo ne. Nejsem žádný odborník na státní rozpočet. Pro mě byl a je v současné době Ministerstvo informatiky ČR zřizovatel. Co se týká rozhodnutí, v momentě, kdy o něm rozhodne porada vedení, nemám sebemenší pochybnost toto neprovést.



K dotazu předsedkyně senátu, aby se obžalovaný vyjádřil, se kterými právníky se radil, obžalovaný uvádí:

S panem doktorem Maiem. Říkal včera pan ministr Mlynář, že padala jména různých právníků, měli jsme externího právníka, pana doktora Maie. Zajišťoval nám veškeré věci, co se týká této agendy. Nejen na poradě vedení, ale už dříve jsem slyšel o projektu.



K dotazu předsedkyně senátu, pokud obžalovaný zmínil jméno JUDr. Maie, a pokud se týká zproštění mlčenlivosti tohoto advokáta, aby se k tomuto obžalovaný vyjádřil, obžalovaný uvádí:

Zprošťuji JUDr. Maie mlčenlivosti v této záležitosti.



K dotazu předsedkyně senátu, zda ještě jiní právníci udíleli porady v této záležitosti než JUDr.Mai, obžalovaný uvádí:

Byli právníci Ministerstva informatiky ČR, kteří jsou podepsaní na referátníku, ale myslím, že je to všechno. Pokud jde o externí právníky, jen pan doktor Mai.









K dotazu předsedkyně senátu, do jaké míry obžalovaný spolupracoval s právníkem TESTCOMU – příspěvkové organizace, obžalovaný uvádí:

Po mém nástupu do TESTCOMU, příspěvkové organizace, byl velký problém se spoluprací. Situace v TESTCOMU byla taková, že jsem nastoupil, pan ministr mě jmenoval, uvedl mě do TESTCOMU a já jsem si dal nějakou dobu na to, abych se rozhlédl se po organizaci a podíval se na lidi, kteří to řídili před mým nástupem a zůstali tam. Měl jsem informaci od pana ministra, že subjekt je v tristním stavu, což se skutečně potvrdilo. Byla to vědecko-výzkumná instituce. Když jsme se potom s panem Novotným dostávali hlouběji do řízení ústavu, zjistili jsme, že ústav byl před rokem v téměř tří milionové ztrátě, že vedení si nechalo postavit tzv. bezodrazovou komoru, to je nějaké zařízení, které je technickou záležitostí a je schopné měřit elektromagnetickou kompatibilitu. Pro vysvětlení je to budova za několik desítek milionů. Návratnost této investice nebyla spočítána, mě zajímaly ekonomické výsledky, které z toho jsou. Ani z ekonomického šéfa, ani z bývalého pana ředitele, ani z šéfa správy, ani z nikoho z vedení jsem nedostal informaci, kdy by se tato investice měla vrátit. Potom jsem s pomocí pana Novotného, kterého jsem požádal o to, aby mi nastoupil jako náměstek do TESTCOMU, spočetl investici a vyšlo to na 17 let, tzn. návratnost nulová, a to proto, že nebyly zakázky pro takovou investici. Někdo postavil bezodrazovou komoru, aniž by udělal nějaký marketing, aniž by si spočítal, kdy se mu to vrátí. Ústav, mi byl prezentován současnými zaměstnanci jako špičková vědecko-výzkumná instituce, avšak posléze se ukázalo, že mají velký problém s plněním úkolů vědy a výzkumu. Teď jsou výsledky mnohem lepší, než byly. Měli problémy s dostáváním grantů a jediné, co TESTCOMU v té době asi velmi dobře šlo, byla spolupráce s Ministerstvem dopravy ČR, kdy měli specializované úkoly, které se dělaly přímo na základě vyžádání referentů. Jinak co se týká dalších aktivit, jako byly třeba laboratoře atd., bohužel nevykazovaly žádné ekonomické výsledky, některé byly ztrátové a je velký problém je uživit dodnes. Potom jsme se dostali k nějakým informacím, které vypovídaly o tom, jaké bylo personální složení lidí. Po třech měsících jsem se rozhodl, že nebudu dál spolupracovat s některými lidmi z vedení. Zdůrazňuji „s některými“, protože někteří členové bývalého vedení jsou tam dodnes. Jsou to především ti lidé, kteří se starají třeba o Českou poštu nebo mají na starosti některé odborné činnosti. Vznikla taková atmosféra, že se začaly snižovat počty zaměstnanců, lidé za mnou začali chodit, abych nepropouštěl jejich sousedy, jejich kamarády. V té době jsem měl velký problém se dostat k nějakým informacím. V momentě, kdy jsem zadal například paní Mgr. Hlouškové úkol vypracovat nějakou smlouvu, tak mi přišel třířádkový elaborát, že víc neví a víc mi nemůže sloužit. Pak jsem se rozloučil s paní sekretářkou, o které jsem zjistil, že pije, několikrát jsem jí sám zvedal ze země.



K dotazu předsedkyně senátu, do jaké míry obžalovaný spolupracoval s právníkem TESTCOMU, p.o. Mgr. Hlouškovou, obžalovaný uvádí:

Co to šlo.



K dotazu předsedkyně senátu, aby se obžalovaný vyjádřil k této právničce a k tomu, zda byla jako právník v TESTCOMU,p.o. pouze ona, příp. ještě někdo další, obžalovaný uvádí:

Myslím, že tam nikdo takový nebyl, co se týká právních otázek. Nehledě na to, že paní magistra byla ještě vedoucí personálního oddělení. Měla kumulovanou funkci. Vzpomínám si pouze na Mgr. Hlouškovou.









K dotazu předsedkyně senátu, pokud jde o spolupráci s Mgr. Hlouškovou, z jakého důvodu ohledně přípravy, sepisu listin, konzultace, zápisu společnosti do obchodního rejstříku, zániku živnostenských oprávnění, týkajících se založení společnosti TESTCOM servis, dal obžalovaný přednost v angažování JUDr. Petra Maie a proplacení odměny v celkové částce za tyto úkony 192.000,- Kč, místo toho aby využil právníka společnosti TESTCOM,p.o. která byla jediným společníkem nově vznikající společnosti TESTCOM servis, s.r.o., obžalovaný uvádí:

Moje odpověď je taková, že kdyby paní Mgr. Hloušková práci skutečně chtěla dělat a kdyby byla ochotná takovou práci dělat, tak bych jí jistě takovou práci zadal. Na druhou stranu není úplně nezvyklé, a všude, kde jsem dělal, jsem se s tím setkal, že jakýkoliv manažer, který nastoupí do nějaké funkce, používá na určité činnosti i externích právníků. V současné době v TESTCOMU pracuje právník, který sice nemá takovou praxi v TESTCOMU, jako měla paní Mgr. Hloušková, ale je to člověk, který je schopen řešit jiné otázky, než jen co se týká TESTCOMU. V momentě, kdy se Mgr. Hlouškové zeptáte na nějakou otázku, ona vám řekne „nevím“. Máte potom problém s takovými lidmi pracovat. Když je lidí více, pak rozhodujete o tom, jestli s takovými lidmi dále pracovat chcete nebo ne.



K dotazu předsedkyně senátu, zda se obžalovaný na Mgr. Hlouškovou obrátil či nikoli se žádostí ohledně učinění úkonů týkajících se samotného založení společnosti TESTCOM servis, s.r.o., které jinak provedl JUDr. Petr Mai za částku 192.000,- Kč, obžalovaný uvádí:

Detailně si to nepamatuji, ale myslím si, že dál už jsme byli v takovém stavu, že už nešlo vůbec s ničím se na ní obracet.



K dotazu předsedkyně senátu, s jakou konkrétní otázkou se obžalovaný na Mgr. Hlouškovou obrátil v dotazech, které by se týkaly TESTCOMU, TESTCOM servisu, Ministerstva informatiky ČR, a jakého výsledku se obžalovaný dočkal, obžalovaný uvádí:

Asi bude existovat nějaký návrh smlouvy, podívám se do e-mailů. Jsou to tři roky, já si to nepamatuji. Ona nebyla jediná, s kým jsem komunikoval, lidí tam bylo tenkrát 160 nebo 180. Když nastoupíte nový, každý chce s vámi mluvit. Abych si udělal nějaký obrázek o baráku, tak jsem musel mluvit s nimi. Nepamatuji si konkrétně na tuto situaci.



K dotazu předsedkyně senátu, zda obžalovaný řešil s Mgr.Hlouškovou z TESTCOM,p.o. to, jaký je její právní názor ohledně založení společnosti s ručením omezeným, obžalovaný uvádí:

Pro mě to byla věc vyřešená tak, že o tom rozhodla porada vedení, tzn. zřizovatel. Vůbec jsem neměl sebemenší důvod pochybovat o tom, že by to bylo rozhodnutí nesprávné. Nevzpomínám si, jestli jsem s ní prodiskutovával tyto otázky. Možná, že nějaká diskuse proběhla, ale pravděpodobně proběhla diskuse spíš směřující k tomu, proč jsem rozvázal pracovní poměr s člověkem, se kterým ona žije, než se zabývat touto otázkou.



Obžalovaný poučen a upozorněn na tu skutečnost, že má v rámci své obhajoby možnost založit do spisového materiálu smlouvy, resp.návrhy smluv a jiné dokumenty týkající se této věci, jež mohou být použity jako listinný důkaz.



K dotazu předsedkyně senátu, zda obžalovaný konzultoval nějaké záležitosti s legislativně-právním oddělením na Ministerstvu informatiky ČR, či nikoli, obžalovaný uvádí:

Nebylo to tak, že bych já věci konzultoval. Porad byla spousta, byly i subporady, o kterých říkal pan ministr. Bylo to asi na některé z porad vedení před zářím roku 2003, které, dle mého názoru, nejsou ve spisovém materiálu. Bylo by vhodné, pokud bychom mohli rozšířit spisový materiál o tyto záznamy z porad vedení, protože pokud vím, policie si je nevyžádala. Byl to úkol pro mě a pro paní náměstkyni Bérovou. Paní náměstkyně Bérová byla tenkrát náměstek kompetentní za Portál veřejné správy. Možná, že se tím víc vysvětlí i rozhodovací mechanismy. Na jedné z porad vedení byl úkol pro paní náměstkyni Bérovou, jako kompetenčně nebo věcně příslušného náměstka, a pro mě, co se týká smlouvy mezi Ministerstvem informatiky ČR, anebo TESTCOM servisem. Prosím, aby se o toto rozšířil spisový materiál.



K dotazu předsedkyně senátu, pokud jde o porady vedení, kde se diskutovaly tyto otázky týkající se řešení provozu Portálu veřejné správy přes společnost s ručením omezeným, zda k těmto poradám někdy přizvali někoho z legislativně-právního odboru Ministerstva informatiky ČR k tomu, aby podal právní názor na tuto záležitost, obžalovaný uvádí:

Nevím. Porad bylo spousta. Vím, že byl nějaký brainstorming, bavili jsme se o tom ze všech možných stran. Vím, že zazněl názor o tom, že je to z praxe. Někdo měl povědomí o tom, že v praxi takovýto model funguje. Jestli to byl pan první náměstek Frankl nebo někdo jiný, to nevím, nechtěl bych mu to podsouvat. Nebylo pochyb o tom, že by to snad nešlo. Myslím, že pak bylo na lidech, kteří posuzovali smlouvy v referátnících, aby se vyjádřili. Pokud žádné takovéto vyjádření ani z legislativně-právního od Mgr. Plíška nepřišlo, nebyl sebemenší důvod o tom pochybovat. Neměl jsem pochybnosti o tom, že by to bylo špatně.



K dotazu předsedkyně senátu, zda si obžalovaný vzpomene na nějakou z porad vedení Ministerstva informatiky ČR, kdy by přizvali někoho z legislativně-právního odboru Ministerstva informatiky ČR a konzultovali s ním tuto záležitost z právního hlediska, obžalovaný uvádí:

Nepamatuji si to, porad bylo spoustu. Bylo to s panem Mgr. Plíškem, který se účastnil x porad, nejsem schopen a teď rozlišit, která z porad to byla. Nemohu to vyloučit. Bylo by dobré vyžádal zápisy z porad vedení z doby před zářím 2003.



K dotazu předsedkyně senátu, aby obžalovaný vysvětlil svou dřívější známost s obžalovaným Mlynářem, rozvedl na základě čeho byl jím osloven ohledně toho, aby se stal náměstkem Ministerstva informatiky ČR a předtím ředitelem TESTCOMUp.o. obžalovaný uvádí:

Pana ministra si pamatuji z mediální komise, kdy byl členem mediální komise Parlamentu ČR. Byl jsem v České televizi. Viděli jsme se na nějakých společenských akcích. V rámci projednávání možná na mediální komisi jsme vedli nějaký rozhovor, ale jinak nikterak. V době, kdy jsem pracoval v reklamní agentuře, mi pan ministr zavolal, že má pro mě nějakou nabídku, jestli bychom se nemohli setkat. Setkali jsme se, on mi říkal, že jde o TESTCOM, a že by bylo dobré, abych si udělal schůzku s paní náměstkyní Bérovou, která mi vysvětlí více a pak abych se do nějaké doby rozhodl, jestli ano nebo ne. Měl jsem schůzku s paní tehdejší náměstkyní Bérovou, která mi vysvětlovala projekt Portálu, vysvětlovala mi svou vizi, řekla mi, že by se ode mě očekávalo to, aby byl projekt Portálu veřejné správy, byl by to můj úkol. Připadalo mi to jako výzva, připadalo mi to zajímavé. Paní náměstkyně Bérová byl člověk, který měl Portál v sekci e-government na starosti. Další kroky, které jsem dělal, byla porada vedení, schůze s paní náměstkyní Bérovou. Sekce S4 e-governmentu, jestli si to dobře pamatuji, projekt Portálu řídila.



K dotazu předsedkyně senátu, aby obžalovaný časově zařadil, kdy bylo učiněno prvotní oslovení ohledně místa ředitele TESTCOMU obžalovaným Mlynářem, obžalovaný uvádí:

Bylo to někdy v květnu roku 2003, to byl první telefon. Je to logické v momentě, kdy jakoby budete přijímat někoho na takovouto pozici. Pak odcházel pan ministr, nato paní náměstkyně, která mi dál vysvětlovala, jak si to dál představuje.





K dotazu předsedkyně senátu, když se obžalovaný stal 11.6.2003 ředitelem TESTCOMU, co se stalo s tehdejším pověřeným ředitelem Hochmanem, obžalovaný uvádí:

Nebyl jako ředitel, byl pověřený řízením. Tehdejší ředitel tam byl tři měsíce v pozici náměstka TESTCOMU,p.o. kdy byli dva náměstci – pan Novotný jako technický nebo technicko-provozní náměstek a pan Hochman jako náměstek pro vědu a výzkum. Po třech měsících, co jsem si dal jako dobu, kdy je potřeba se rozkoukat a nechat stav tak, aby ho byl barák schopen pochopit, jsem se rozhodl k personálním změnám, i pokud jde o bývalého pana ředitele. Situace byla taková, že pan ředitel po třech měsících skončil v TESTCOMU, ale myslím, že tam ještě nějakou dobu byl. Říkal, že potřebuje ještě měsíc na to, aby si zabalil kancelář, tak jsem ho tam měsíc nechal.



K dotazu předsedkyně senátu, kolik bylo náměstků předtím, než se obžalovaný stal ředitelem TESTCOMU, obžalovaný uvádí:

Byl tam jediný ředitel a sekretářka. Žádný náměstek.



K dotazu předsedkyně senátu, když se stal obžalovaný ředitelem TESTCOMU, zda měl dva náměstky po určitou dobu, obžalovaný uvádí:

Ano. Pana ředitele Hochmana a pana Novotného.



K dotazu předsedkyně senátu, zda tomu lze rozumět tak, že po personálních změnách byl obžalovaný ředitelem a měl jediného náměstka - obžalovaného Novotného, obžalovaný uvádí:

Ano.



K dotazu předsedkyně senátu, pokud jde o funkci obžalovaného coby náměstka Ministerstva informatiky ČR, jak se obžalovaný vyjádří ke vzniku a k důvodům vzniku této funkce, obžalovaný uvádí:

Důvody vám asi popsal pan ministr, asi je bude znát lépe. On se k tomuto kroku rozhodl a byl také jediný, kdo to mohl učinit. Byl to náměstek na 4 hodiny týdně, byl to „pidiúvazek,“ který vyplýval z nějakých smluv. Bylo to dáno tím, že jsem potom mohl chodit na porady vedení. Pro mě to fakticky znamenalo to, že jsem měl kancelář v TESTCOMU,p.o. a na základě e-mailů nebo telefonů jsem jezdil na ministerstvo, byl jsem běžně 2x – 3x denně na ministerstvu. Na ministerstvu jsem neměl kancelář, neměl jsem asistentku. Byl jsem v TESTCOMU,p.o.



K dotazu předsedkyně senátu, v jakých smlouvách byl upraven jeho úvazek na MI ČR a v Testcomu,p.o. zda to může obžalovaný konkretizovat, obžalovaný uvádí:

Jako ředitel TESTCOMU jsem měl manažerskou smlouvu, kde byly úkoly pro ředitele TESTCOMU, dále to byla smlouva, která se týkala odměňování, v ní byly procentuálně hodnocené jednotlivé úkoly v případě splnění nějakých požadavků. Mohu to doložit. Jako náměstek jsem měl pracovní smlouvu, platební výměr, jmenovací dekret, papír, na kterém je stanovena odměna 5.000,- Kč měsíčně a úvazek 4 hodiny týdně a pak obecné znění pracovněprávních podmínek, které ministerstvo dávalo pro všechny zaměstnance.



K dotazu předsedkyně senátu, pokud jde o náplň činnosti obžalovaného jakožto náměstka Ministerstva informatiky ČR, zda je někde stanovena konkrétní náplň, obžalovaný uvádí:

Myslím, že to nebylo stanoveno. Situace byla taková, že jsem byl především ředitelem příspěvkové organizace. Jinak, co se týká oficiálního postavení náměstka a náplně činnosti, bylo to uvedeno v organizačním řádu MI ČR až zřejmě od února 2004, jak bylo včera zmiňováno.







K dotazu předsedkyně senátu, jaké má pro to obžalovaný vysvětlení, obžalovaný uvádí:

Nevím. To jsou věci, které jsem nikterak nemohl ovlivnit, šly mimo mě. Aparát ministerstva byl takový, že byl nějaký ministr, byli pevně stanovení náměstci, kteří měli stanovené kompetence, seděli na ministerstvu a já jsem to vnímal jako nějaký akt důvěry a něco, co tehdejší vedení ministerstva cítilo jako pro ně podstatné pro pozici ředitele TESTCOMU. Neměl jsem sebemenší důvod o tom pochybovat. Nevím o tom, že by náplň mé činnosti od 1.7.2003 byla někde stanovena. Byl stanoven rozsah úvazku, odměna za úvazek.



K dotazu předsedkyně senátu, zda se obžalovaný v postavení náměstka ministra informatiky zajímal o to, na základě čeho ministerstvo funguje, kde a v čem jsou náplně jednotlivých zaměstnanců, náměstků a odborů, obžalovaný uvádí:

Je těžké v mém případě rozlišovat tyto dvě pozice - ředitele TESTCOMU a náměstka ministra informatiky. Jako náměstek jsem měl takovýto minimální úvazek, měl jsem spíš roli ředitele TESTCOMU,p.o. a v momentě, kdy sedíte v TESTCOMU, dojíždíte pouze na porady, pak se zase vracíte. Když přijdete do kanceláře, máte e-maily, běžně, jak to měli jiní náměstci. Nezajímal jsem se o to.



K dotazu předsedkyně senátu, zda se obžalovaný tázal jiných činných náměstků, příp. prvního náměstka na to, kde mají oni upravenu náplň své činnosti, aby mohl obžalovaný sám ze své pozice iniciovat podobné upravení, obžalovaný uvádí:

Do chodu ministerstva jsem v žádném případě neviděl. Neptal jsem se jich.



K dotazu předsedkyně senátu, znalost jakých zákonů obžalovaný považoval jako ředitel TESTCOMU – příspěvkové organizace a po určitou dobu jako náměstek Ministerstva informatiky ČR, za stěžejní, obžalovaný uvádí:

Považuji kterýkoliv zákon za podstatný, ale nevím, jakou to má spojitost s mým vystudováním. Pro mě to byly manažerské úkoly, které jsem plnil a pak byli lidé, kteří byli kolem mě a byli lidé, kteří byli nade mnou. Jestli jsem měl povědomí- já ten zákon neznám, nikdy jsem se s fungováním státní správy nesetkal. Pro mě to byla nová pozice, TESTCOM jako příspěvková organizace pro mě byla forma, o které mám samozřejmě nějaké povědomí, že existují příspěvkové organizace a majetek státu, ale do většího detailu jsem nikdy nešel.



K dotazu předsedkyně senátu, zda se zákony č. 218/2000 Sb. a 219/2000 Sb., které se týkají projednávané trestní věci, dotýkaly i České televize, obžalovaný uvádí:

Nejsem schopen říct, neměl jsem potřebu se o tyto zákony zajímat. Co se týká hospodaření České televize, pro mě byla velmi podstatná smíšenost financování. Nikdy to nebyl veřejnoprávní subjekt, to je věčný spor a to je politické téma. Pro mě veřejnoprávní televize není státní, nejen pro mě. Není napojena na státní rozpočet, televizní poplatek není státní rozpočet. Financování televize bylo vyvážené a velmi dobré, protože mělo jednak příjem z reklamy – tzn. komerční, který byl ale pohyblivý, a ten druhý, podstatnější, byl příjem z poplatků. To byly miliardové částky, ale nebylo to nikdy navázáno na státní rozpočet. Televize měla svůj vlastní zákon, kterým se řídila. Se státem měla společné pouze problémy z politiky a to, že každý z politiků do televize chtěl a chtěl se tam vidět. Jinak se státem vůbec nic společného neměla. To, jak televize vypadá teď, je jiná věc. Po rozhovorem s tehdejším kancléřem a bývalým ředitelem Mathém, kdy jsme zastávali stejnou pozici, jsem zastával jasný názor, že televize nemá se státem nic společného, řídí se vlastním zákonem a není financována ze státního rozpočtu.



K dotazu předsedkyně senátu, zda podle jeho názoru byl TESTCOM, příspěvková organizace, schopen sám provozovat Portál veřejné správy v tehdejší době, či nikoli a v čem byl případně problém, obžalovaný uvádí:

V tehdejší době to byl legislativní problém, protože tenkrát byl TESTCOM na listině transformovatelných institucích, tzn. na instituce, které se měly transformovat na instituci vědy a výzkumu. Byl to velký problém pro TESTCOM, který nastal. Tehdejší vedení ho ani nezažilo, ale nové vedení, které přišlo se mnou, se s tím potýká doteď, a to jsou kvóty, které nesplňuje vědecko-výzkumná instituce z evropských měřítek. Obrovská režie, věkový průměr, nepublikovatelnost výsledku atd. Věci se táhnou z minula. I vysoká režie, která je tam od 60-ti, místy do 70-ti procent. Pro dokreslení to je barák do účka, který je veliký, je svou velikostí větší, než Ministerstvo informatiky ČR. Co se týká zaměstnanců v té době, je naprosto srovnatelné. Barák je projektován tak, že má obrovské chodby a obrovské kanceláře. Jsou tam obrovské režie na všem, co si jen vzpomenete. Provoz je vysoce nehospodárný, mj. z titulu stavby. Je-li toto tedy odpověď dostačující.



K dotazu předsedkyně senátu, když obžalovaný uváděl, že by mělo dojít k transformaci na vědecko-výzkumnou instituci, jak se obžalovaný vyjádří k možnostem vynětí TESTCOMU ze seznamu vědecko-výzkumných institucí, které jsou uvedeny v příloze zák. č. 341/2005 Sb., obžalovaný uvádí:

Je to záležitost zřizovatele, tzn. ministerstva. Pokud bude nadále TESTCOM patřit pod Ministerstvo informatiky ČR, tak Ministerstvo informatiky ČR. Předtím TESTCOM patřil do Ministerstva dopravy ČR. Jakákoliv úprava zřizovatelské listiny je v pravomoci zřizovatele.



K dotazu předsedkyně senátu, zda předtím, než uvažoval o založení společnosti s ručením omezeným, dostal k úvahám o založení společnosti s ručením omezeným, zda možnost vynětí ze seznamu diskutoval s obžalovaným Mlynářem, obžalovaný uvádí:

Určitě jsme sami o ničem takovém nediskutovali. Je to pravomoc zřizovatele. Potkat se s ministrem není vůbec snadná věc. Vyřizuje poštu a další věci až v momentě, kdy má čas. Byl jsem papírovým náměstkem a nebyl jsem prvním náměstkem, který měl vedle pana ministra kancelář a nebyl jsem ani náměstkem, který měl kancelář v budově ministerstva. Kdykoliv, když jsem chtěl s ministrem mluvit, muselo to být na základě předem dlouhodobě objednaných schůzek nebo na poradě vedení, kde byl přesně daný harmonogram. Na poradě vedení bych se o tom zmínil, ale tenkrát byl pro mě TESTCOM na seznamu vědecko-výzkumných institucí a připravovali jsme si v hlavě, co to bude pro barák znamenat. Po tom, co došlo k rozhodnutí, že má provozovat Portál veřejné správy, se všemi následnými kroky, bylo jasné, že není možné, aby to byla vědecko-výzkumná instituce. Pro mě bylo ještě příjemné vědět, že řídím projekt, který by byl vyjmut z TESTCOMU a pro mě jako pro manažera, který by ho řídil, by byl zajímavý ze dvou důvodů – mohl bych zaměstnat lidi, které bych mohl zaplatit a mohl bych snížit režii. Lidé, které bych mohl zaplatit, vzhledem k tomu, že v projektu Portálu byly společnosti jako Český Telecom, IBM, Microsoft, byli na jiné úrovni.



K dotazu předsedkyně senátu, jak obžalovaný vysvětlí rozpor ve své výpovědi před soudem, když na jednu stranu uváděl, že ani kancelář na ministerstvu neměl a vše potřebné řešil přes emaily a telefonicky a běžně býval 2-3x denně na ministerstvu a na druhou stranu uvádí, že tuto otázku nemohl s ministrem, jakožto šéfem zřizovatele probírat, protože to trvalo delší dobu, než se domluvili na další schůzce, obžalovaný uvádí:

Dvakrát, třikrát jste na různých schůzkách. Ráno přijedu do kanceláře, mám v počítači dopis od kanceláře ministra nebo od věcně příslušných náměstků, kteří řeší nějaké problémy, které se mě týkají. Nejezdil jsem tam pořád jen za ministrem.



K dotazu předsedkyně senátu, zda přes ředitele kanceláře obžalovaný neměl možnost řešit to, jestli by nebylo jednodušší změnit statut a navrhnout vynětí ze seznamu v té době jen připravovaného zákona, obžalovaný uvádí:

To bych býval asi měl. Nechci říct, že jsem neměl možnost dostat se k ministrovi. Asi jsem tu možnost měl. Diskuse je taková, jak znáte.



K opětovnému dotazu předsedkyně senátu, jestli měl obžalovaný možnost s obžalovaným Mlynářem tento problém řešit, ještě předtím, než došli k úvahám o založení společnosti s ručením omezeným, obžalovaný uvádí:

V rámci porad tyto diskuse probíhaly.



K dotazu předsedkyně senátu, jaké zápisy o tom existují, obžalovaný uvádí:

To nevím. O zápisech rozhoduje ten, kdo vede poradu. Je spousta věcí, o kterých skutečně zápisy nejsou, které jsem ani neviděl, pak jsou zápisy z porad vedení, které mají svůj proces, pravděpodobně to vysvětlí spíš lidé z ministerstva nebo ředitel kanceláře. Nedokážu uvést, jestli tato verze byla někde písemně zachycena.



K dotazu předsedkyně senátu, zda v současné době TESTCOM, p.o. provozuje Portál veřejné správy, obžalovaný uvádí:

Provozuje.



K dotazu předsedkyně senátu, jaké bylo k tomu potřeba provést opatření, kromě změny statutu a kromě vynětí v současné době již účinného zákona, obžalovaný uvádí:

Je to dvou a půlletý proces. Ze začátku to bylo tak, že veškeré agendy byly na paní náměstkyni Bérové, tzn. ona měla i redakci Portálu na starosti. První, co se chtělo po TESTCOMU, aby dělal redakci Portálu. V současné době je to tak, že tam je redakce Portálu veřejné správy, přijali se lidé, kteří zase odešli. Je to vždy tak, že když přijímáte do těchto záležitostí mladé lidi, tak tím, že jsou méně placení v TESTCOMU, najdou si jinou práci. Redakce to je to, co vidíte, když se podíváte na Portál veřejné správy. Chodí se na desítky schůzek se subdodavateli, je tam nějaký vedoucí projektu a i prostředí TESTCOMU se mění. Po dobu mé funkce jsme vybudovali velké dohledové centrum, komunikační infrastrukturu veřejné správy. To je něco, co má ne metodicky, ale vůbec i věcně, příslušný náměstek na starosti a my vykonáváme specializovanou činnost. V rámci dohledového centra, kde sedí redakce, to máme v jednom oddělení. Není tam tolik oddělení, protože by to bylo obrovsky nehospodárné.



K dotazu předsedkyně senátu, kolik zaměstnanců museli do TESTCOMU,p.o. přijmout k zajištění činnosti, obžalovaný uvádí:

Mohu říct, kolik je tam zaměstnanců teď. Je jich zhruba 6 - 7. Pan Novotný možná bude mít větší přehled, ale pokud ani on, pak to můžeme doložit. Vy říkáte pro fungování Portálu veřejné správy, my ale vykonáváme servisní činnost. V momentě, že ministerstvo přijde s nějakou představou, že by chtělo dělat tady toto, tak my vytvoříme podmínky pro to, aby se to dalo dělat. Paní náměstkyně Bérová přišla s tím, že je potřeba udělat elektronické podpisy pro starosty, tak já jsem pro to za týden vytvořil podmínky. Vytvořil znamená, aby se elektronické podpisy pro starosty mohly dávat. Poslali jsme lidi na školení, dostali certifikáty a začali jsme po starostech jezdit. Samozřejmě jsme použili i stávajících zaměstnanců, ale ne všichni zaměstnanci jsou ochotni dělat tuto práci. Ano, některé zaměstnance jsme převedli a některé zaměstnance jsme zaměstnali nově. Nově zaměstnaných je tak 5 – 6. Už tam jsou nějakou dobu.



K dotazu předsedkyně senátu, když obžalovaný uváděl, že byla nejvýhodnější forma společnosti společnost s ručením omezeným, co obžalovaného k tomuto závěru vedlo, obžalovaný uvádí:

Na poradách vedení padaly různé návrhy, ale společnost s ručením omezeným byla transparentní alespoň z mého pohledu v tom, že bylo jasně ve výpisu z obchodního rejstříku vidět, komu majetek patří, což bylo důležité. Co se týká založení, tak asi společnost s ručením omezeným půjde založit rychleji, než by šla třeba akciová společnost. Když zmiňuji rychlejší způsob založení společnosti, informace, které padaly, se u akciové společnosti zapisují pomaleji, společnost s ručením omezeným vzniká rychleji. Obchodní rejstřík to zapíše rychleji. Vzhledem k tomu, že jsme měli za úkol uzavřít smlouvy s ECONOMIÍ a od 1.1.2004 rozjet obchodní věstník v elektronické podobě, se to možná jeví od září do prosince jako dostatečná doba, ale nebylo to vůbec jednoduché. Připadalo mi to logické, že je to takto transparentní.



K dotazu předsedkyně senátu ohledně okolností samotného soupisu zakladatelské listiny o založení společnosti TESTCOM servis,s.r.o. a kdo kromě obžalovaného a notářky byl při tomto aktu ještě přítomen, obžalovaný uvádí:

Myslím, že jsem tam byl sám, nebo tam byl se mnou ještě v té době můj náměstek pan Novotný. Nepamatuji si na to, protože jsme byli v notářské kanceláři vícekrát ověřovat nějaké podpisy. Pokud tam byl pan Novotný, tak to nebylo z nějakého podstatného důvodu. V notářském zápisu jsem zapsán sám, jediný, kdo má právo tak činit.



K dotazu předsedkyně senátu, pokud jde o volbu výše základního kapitálu ve výši 7.500.000,- Kč, z jakého důvodu byl zvolen základní kapitál v této výši, když k založení společnosti s ručením omezeným byla zcela jiná zákonná minimální výše, obžalovaný uvádí:

Bylo to konzultováno na poradách ministerstvem s paní náměstkyní Bérovou. Bavili jsme se o tom, že příjmy, které budou do společnosti, budou zajištěny, pokud se podaří podepsat smlouvu s ECONOMIÍ, až od ledna 2004. Pak bylo potřeba udělat spoustu prací. Nakonec byly kryty budoucími příjmy. Proto byl vybrán jako vhodný rezervní fond TESTCOMU, aby se použily tyto prostředky.



K dotazu předsedkyně senátu, v jaké výši byl v té době rezervní fond TESTCOMU,p.o., obžalovaný uvádí:

Byl vyšší než 7,5 mil. Kč. Nevím přesně, ale je to doložitelné. Řádově si myslím, že spíš desítka nebo desítky, ale ne stovky.



K dotazu předsedkyně senátu, proč zrovna ve výši 7.500.000,- Kč, proč ne 8 mil. nebo jen 7 mil. Kč, obžalovaný uvádí:

Zřejmě to byly nějaké prostředky, které byly k dispozici na rezervním fondu, ale proč třeba 7,5 milionů a ne 7 milionů Kč, to neumím říct.



K dotazu předsedkyně senátu, s kým vším obžalovaný výši základního kapitálu této společnosti probíral, obžalovaný uvádí:

Se zřizovatelem. Nejvíc jsme v té době komunikovali s věcně příslušným náměstkem, což byla náměstkyně S4 e-governmentu. Jinak na poradě vedení. Tehdejší vedení ministerstva vědělo, jaká je to výše. Sám bych si asi nedovolil založit společnost s ručením omezeným.



K dotazu předsedkyně senátu, zda o konkrétní výši základního kapitálu před notářským zápisem věděl obžalovaný Mlynář a obžalovaný Novotný, obžalovaný uvádí:

Všichni o tom byli informováni před 30.9.2003.







K dotazu předsedkyně senátu ohledně samotného převodu částky 7,5 mil. Kč, jak vysvětlí obžalovaný skutečnost, že ve spise je založen příkaz k úhradě této částky již ze dne 23.10.2003, a písemné prohlášení obž.Mlynáře, že souhlasí s poukázáním této částky je datováno 31.10.2003, obžalovaný uvádí:

Pan ministr podepisuje spoustu věcí v jednu dobu, a to v momentě, kdy je v úřadu. Žádost už tam byla k dispozici. Vzhledem k tomu, že lidé o tom věděli, to byl pro mě nějaký formální akt, já jsem to tam dával předtím, ale pravděpodobně to leželo na sekretariátu. Je to otázka na ředitele sekretariátu pana ministra.



K dotazu předsedkyně senátu, před tím, než obžalovaný podepsal příkaz k úhradě této částky z rezervního fondu příspěvkové organizace TESTCOM, zda se sám zajímal o to, zda je písemně tento souhlas zřizovatelem podepsán, či nikoli, obžalovaný uvádí:

Zajímal jsem se o to, jestli s tím vedení ministerstva souhlasí. Pokud je rozhodnutí porady ministerstva, neměl jsem potom důvod pochybovat o tom, že vůbec nějaký takový podepsán pak bude. Nehledě na to, což možná ještě není ve spise, mám z 26.9. vyslání jednatelem společnosti od zřizovatele. Pro mě jakoby byly kroky naprosto legální. Ministr o tom ví a bylo to s ním projednáno. Neměl jsem sebemenší důvod pochybovat o tom, že by to nebylo podepsané.



K dotazu předsedkyně senátu, pokud jde o použití této částky z rezervního fondu TESTCOMu,p.o., zda obžalovaný v tomto směru činil nějaký metodický dotaz na Ministerstvo financí ČR či nikoli, obžalovaný uvádí:

Nečinil. Nebylo to zvykem, vzhledem k tomu, že to bylo rozhodnutí zřizovatele. Je to rozhodnutí vrcholových manažerů ministerstva, lidí státní správou zkušených, porada vedení rozhodla.



K dotazu předsedkyně senátu, zda měl obžalovaný potřebu činit takový dotaz na Ministerstvo financí ČR z pozice náměstka ministra informatiky ČR, obžalovaný uvádí:

Jsem pořád jeden člověk, jedna osoba, která měla dvě funkce a uvažovala tak, jak jsem před chvílí uvedl.



K dotazu předsedkyně senátu, s kým konkrétně z ekonomů, zaměstnanců TESTCOMU,p.o. obžalovaný možnost financování z rezervního fondu TESTCOMU řešil, obžalovaný uvádí:

S nikým. Nevzpomínám si, že bych se někoho v TESTCOMU ptal. Byla tam taková situace, že jsem se objevil na chodbě a chodby byly prázdné.



K dotazu předsedkyně senátu, zda obžalovaný tuto otázku řešil s někým na Ministerstvu informatiky ČR, pokud jde o ekonomický náhled na problematiku, předtím, než došlo k poukázání částky, obžalovaný uvádí:

Poukazuji opět na poradu vedení. U porad vedení byl věcně příslušný náměstek, který byl odpovědný za ekonomickou sekci, který nakonec nevyjádřil sebemenší problém s touto věcí, nehledě na to, co se týká referátníků podepsaných, kdy není ani jedna výhrada, neměl jsem důvod po baráku chodit a pídit se dál.



K dotazu předsedkyně senátu, pokud jde o otázku toho, v jakém stavu byl Portál veřejné správy před tím, než došlo k pověření jeho provozováním TESTCOM servisu, kdy došlo ke zprovoznění Portálu veřejné správy, obžalovaný uvádí:

Jsou to technické věci, které vám lépe vysvětlí technik nebo možná pan náměstek Novotný. Co se týká Portálu, ten fungoval. Byl ve zkušebním provozu, po tom, co jsem začal do problematiky pronikat, jsem zjistil, že funguje Český Telecom, který dodává některá řešení, je tam spousta subdodavatelů. Byly tam technické výpadky. Portál, to byla činnost, která nabíhá tak, jak to bývá u aplikací. Český Telecom má na starosti základní Portál, proto také byla snaha z mé strany udělat trojstrannou smlouvu, abychom měli nejen pověření spravovat Portál, ale protože byla nějaká smlouva mezi ministerstvem a Českým Telecomem, bylo potřeba udělat trojstrannou smlouvu. Zkušební provoz snad probíhal do konce roku 2003 a pak od začátku roku měl být ostrý provoz. Bude to zřejmě ve smlouvách, nepamatuji si to.



K dotazu předsedkyně senátu, zda má obžalovaný povědomí o tom, že by mělo dojít k zahájení provozu začátkem října 2003, či nikoli,obžalovaný uvádí:

Nemám. Trochu jste mě zaskočila, protože pro mě to byl kontinuální proces. Byla to pro mě práce, která začala mým nástupem. Možná, že ministerstvo avizovalo jakoby oficiální spuštění Portálu veřejné správy, ale nevzpomínám si.



K dotazu předsedkyně senátu, zda byl sepsán předávací protokol o stavu Portálu před jeho předáním TESTCOM servisu,s.r.o. příp. společnosti Capitol, obžalovaný uvádí:

Byl. Každopádně jsme chtěli předávací protokol. Byly udělány akceptace, moc tomu nerozumím. Na předávacím protokolu se pracovalo, stejně tak, jako se pracovalo na trojstranné smlouvě. Jestli finálně došlo k předání Portálu nějakým dokumentem, který má název předávací protokol, to nevím. Vím, že byly udělány akceptace, které měly za to, že Portál funguje.



K dotazu předsedkyně senátu, zda má obžalovaný povědomí o tom, jakou finanční hodnotu v době pověření TESTCOM servisu,s.r.o. měl Portál veřejné správy, obžalovaný uvádí:

Myslím si, že je to jinak. Nevím, jestli došlo ke správnému pochopení Portálu nebo principu. Byla to nějaká služba, kterou si ministerstvo kupuje od Českého Telecomu. Hodnota aplikací je bezpochyby vyčíslitelná v penězích, ale hodnota aplikací na Portálu veřejné správy je něco, co nepatří všechno do majetku ministerstva. Je to hodně složité, sám tomu nerozumím do nějaké míry. Vím, že jsou tam některé aplikace, které patří Microsoftu, něco je IBM, něco patří jejich dodavatelům a pak je něco, co postupně ministerstvo od těchto společností kupuje. Ministerstvo informatiky se snažilo narovnat nějaké dědictví a touto snahou bylo vedeno. Byly to složité smluvní vztahy, které ani nebyly mnohdy v obrovské smlouvě popsané.



K dotazu předsedkyně senátu, zda musely být do doby, než došlo k pověření TESTCOM servisu, s.r.o., již vynaloženy nějaké finanční prostředky ze státního rozpočtu, obžalovaný uvádí:

Jsem si vědom této skutečnosti. Ministerstvo bezpochyby platilo Českému Telecomu. Microsoftu, IBM platil Český Telecom.



K dotazu předsedkyně senátu, zda v okamžiku, kdy došlo k převodu Portálu veřejné správy na obchodní společnost s ručením omezeným, obžalovaný uvažoval o tom, zda by nemělo dojít k nějakému protiplnění, či nikoli, obžalovaní uvádí:

Neuvažoval. Měli jsme na starost zajistit provoz. Provoz spočíval v tom, že jsme zajišťovali každodenní jednání s dodavateli aplikací. Díky našim pracím je finální podoba Portálu taková, jaká je. Tzn. grafika, což není vůbec jednoduché, poté doplňování jednotlivých informací. Doplňovali jsme životní situace. To je něco, co byla tenkrát obrovská priorita. Technicky to asi vysvětlí někdo jiný. Máte stovky, možná tisíce životních situací – pohřeb, svatba. Služba občanovi se dostala na Portál a věděl, jak má postupovat. Toto musel někdo naplnit. Píše to redakce. Majetek jako takový nikdy na nás převáděn nebyl.







K dotazu předsedkyně senátu, pokud jde o vynakládané finanční prostředky v TESTCOM servisu,s.r.o. a pokud jde o výši odměny jednatelům této společnosti, kdo tuto výši navrhl, obžalovaný uvádí:

Bylo to po dohodě s panem ministrem o konkrétní částce. Tenkrát, aby nedošlo ke zbytečným řečem, jsem raději odměnu vrátil.



K dotazu předsedkyně senátu, pokud jde o poskytování dalších souvisejících služeb a prací, zda měl TESTCOM servis,s.r.o. nějaké zaměstnance, obžalovaný uvádí:

TESTCOM servis v té době zaměstnance neměl, byť s nimi bylo plánováno. Lidé, se kterými bylo plánováno, že nastoupí do zaměstnaneckého poměru, projekt se rozjížděl, zatím nevěděli, jak to dopadne. Bylo to s.r.o. které fungovalo měsíc a žádného takového člověka nedostanete na zaměstnanecký poměr. Bylo plánováno, že bude nějaký ředitel, bude standardní organizace tak, jak má být a budou zaměstnanci. Za 4 - 5 měsíců došlo k likvidaci, aniž by zaměstnanci nastoupili.



K dotazu předsedkyně senátu, jakým způsobem hodlal obžalovaný bez zaměstnanců naplňovat článek II – bod 2,1 smlouvy uzavřené s Ministerstvem informatiky ČR z 31.10.2003, který hovoří o tom, že se TESTCOM servis,s.r.o. zavazuje převzít provoz Portálu do 31.12.2003 a nejpozději od 1.1.2004 Portál veřejné správy provozovat, obžalovaný uvádí:

Pro mně byl úkol toto zajistit. Výstupem převzetí je nějaká analýza stavu, a nejen analýza stavu, ale vůbec zmapování a různá východiska. Výsledkem převzetí je nějaký předávací protokol, který může mít formu akceptací. Myšlenka outscoringu padla už na poradách. Samozřejmě, že se to dá dělat se zaměstnanci a také se to dá dělat tak, že si lidi najmete zvenku. Tak, jak se to dělá zřejmě běžně v jakýchkoliv společnostech. Představoval jsem si to tak, že to bude společnost, která bude fungovat se zaměstnanci.



K opětovnému dotazu předsedkyně senátu, kdo měl od 1.1.2004 zajišťovat provoz Portálu, obžalovaný uvádí:

Určitě zaměstnanci TESTCOM servisu, takto to bylo plánováno. Ve finále žádní nebyli, ale to jsou 4 měsíce. Úmysl byl skutečně takový, aby měla společnost zaměstnance, svůj majetek, kancelář atd. V momentě, že nemáte možnost, tak je potřeba to udělat jinak, abyste to naplnili. Nebo požádám o spolupráci jakýkoliv externí subjekt. Je to tak, že máte služby, které můžete nakoupit. I v současné době jsou činnosti, které nevykonávají zaměstnanci TESTCOMU,p.o. ale jsou to rutinní práce, jako třeba naplňování životních situací. Samozřejmě, že bylo uvažováno se zaměstnanci. V momentě, že byl obrovský tlak na to, abychom rozjeli Economii, byl tlak na jednání s partnery na trojstrannou smlouvu, bylo mi jasné, že se mi nepodaří do té doby zaměstnat do TESTCOM servisu, s.r.o. nikoho. Přijal jsem lidi do velkého TESTCOMU,p.o. Někteří lidé byli přijati do TESTCOMU – příspěvkové organizace a pak byla podepsána smlouva s Capitol.



K dotazu předsedkyně senátu, jakým způsobem hodlal obžalovaný zajišťovat činnost, kterou měli podle jeho slov původně vykonávat zaměstnanci TESTCOM servisu,s.r.o., obžalovaný uvádí:

Nerozumíme si. Činnost nemuseli vykonávat nutně zaměstnanci. Činnost se dá vykonávat i externí firmou, bylo na mě, jak to udělám. Toto jsem ze smlouvy převzal jako svůj úkol. Na to, jak to zařídím, se mě už nikdo neptal.



K dotazu předsedkyně senátu, jaký je důvod toho, proč teď v TESTCOMU,p.o. k tomu má obžalovaný 6 – 10 zaměstnanců, obžalovaný uvádí:

Činností je víc, přibývá jích. Vezměte si, že to byl jen začátek. Nemůžete přeci nabrat do s.r.o. ihned zaměstnance, když k tomu nemáte patřičné příjmy, když máte zaručené příjmy až od ledna. Nevím, kdy byla podepsána smlouva, ale jestli je to ta smlouva mezi Ministerstvem informatiky ČR a TESTCOM servisem, tak byla podepsána mnohem dřív, než byla podepsána smlouva s ECONOMIÍ. Neměl jsem zaručené, že se to podaří. Ještě jsem byl před možností, že budu muset stavět redakci za měsíc sám. Počítal jsem s tím, že od 1.1.2004 činnosti budou, ale ne v takovém rozsahu, jako jsou teď. Teď jsou činnosti jiné, než bývaly předtím. Portál se vyvíjí. Nesmím zapomenout na to, že tenkrát redakční práci dělali i lidé u paní náměstkyně Bérové. Redakce byla tenkrát u paní náměstkyně Bérové. Nástup lidí a tyto věci jsem konzultoval s ní. Chodily mi od ní e-maily, jestli nechci vzít toho nebo onoho, tento bude dobrý na redakci, tento bude dobrý jako hlava redakce atd. Někdo se přijal do TESTCOMU,p.o., potom někoho přijala ona na ministerstvo, ale tyto redakční práce, jak jsou v tomto rozsahu, vykonáváme až v poslední době.



Prohlášeno

usnesení



Hlavní líčení se v 11.05 hod. přerušuje na dobu 30 minut.

V 11.35 hod. pokračováno v přerušeném hlavním líčení.





Pokračováno ve výslechu obž. Chmelíčka, který po opětovném poučení dle §§ 33/1, 92/2 a 95/2 tr. ř. k věci uvádí:



Poučení jsem porozuměl, vypovídat budu.



K dotazu předsedkyně senátu, jakým způsobem obžalovaný, jakožto statutární orgán, volil a vybíral osoby, které zpracovávaly pro TESTCOM servis,s.r.o. účetnictví, poskytovaly právní služby a jak došlo k výběru společnosti Capitol, která provedla určité služby, obžalovaný uvádí:

Co se týká výběru advokáta JUDr. Maie, vím, že jsme se o tom bavili na poradách na ministerstvu. Ptali jsme se, jací právníci vůbec jsou, nejen v souvislosti se společností s ručením omezeným. Na různých poradách na ministerstvu vždy padala různá jména právníků. Nakonec vím, že JUDr. Mai byl zvolen i vzhledem k lokalitě, kde má kancelář. Co se týká pana ing. Smělého a jeho firmy, také to bylo na základě nějakých doporučení. Musím říct, že s jeho službami jsme byli spokojeni, nebyla k tomu výhrada. Co se týká subdodávky, na původních sezeních s kompetenčně příslušnou náměstkyní e-governmentu paní Bérovou padala různá jména lidí, kteří by mohli dodávat. Bavili jsme se o tom, že TESTCOM servis,s.r.o. nemá zaměstnance a je potřeba udělat odborné práce. Z toho vyplynul takovýto závěr. Vím, že nakonec jsme si udělali posouzení, poslali jsme Capitolu nabídku. To byla firma, která nebyla na trhu neznámá, protože provozovala Portál Telecomu, dělala věci, které se týkaly British Airways atd. Přišla nabídka od Capitolu, porovnali jsme ji s jinými nabídkami na trhu, přičemž Capitol byl nejpříznivější, tak jsme s nimi navázali spolupráci.



K dotazu předsedkyně senátu, když obžalovaný hovořil o tom, že se dostali k JUDr. Maiovi, zda měl obžalovaný již s jeho prací zkušenost z dřívějších zaměstnání, či zda byl rovněž činný pro Ministerstvo informatiky ČR, obžalovaný uvádí:

Nejsem si ničeho vědom z předchozích zaměstnání a jestli něco dělal pro ministerstvo, to nevím.



K dotazu předsedkyně senátu, kdo konkrétně navrhl jméno advokáta JUDr. Maie, obžalovaný uvádí:

Nevím. Vzhledem k tomu, že ministerstvo si vždy žádalo posudky externích právníků, vím, že na různých poradách na různých úrovních padala různá jména různých advokátních kanceláří, právníků. Pro mě to bylo příjemné i vzhledem k lokalitě jeho kanceláře, když jsem cestoval na ministerstvo. Úroveň prací advokátních kanceláří je různá a vždy se přesvědčíte, teprve když pro vás něco udělají.



K dotazu předsedkyně senátu, pokud jde o sepisování návrhů na zápis do obchodního rejstříku, ať vzniku společnosti či později zápisu dozorčí rady, kdo vypracovával tyto návrhy, obžalovaný uvádí:

Vypracovával je JUDr. Mai.



K dotazu předsedkyně senátu, zda poskytování služeb JUDr. Maiem mělo být od 1.1.2004, jak vyplývá ze smlouvy o zastupování založené ve spise, či tomu bylo jinak, obžalovaný uvádí:

Nevím.



Předsedkyně senátu čte znění výše uvedené smlouvy o zastupování, která byla uzavřena mezi JUDr. Petrem Maiem a TESTCOM servisem, s.r.o.



K dotazu předsedkyně senátu, pokud jde o provádění právních služeb před účinností této smlouvy, na základě čeho byla určena výše odměny pro advokáta, obžalovaný uvádí:

To nevím, ale myslím, že to bylo vyjednáno a že to navrhl JUDr. Mai. Jestli je k tomu písemný doklad ohledně částky, kterou si bude účtovat, to si nejsem vědom, snad ano. Měla by být asi v účetnictví TESTCOM servisu, nebo jestli si účtoval podle tarifu, nevím.



K dotazu předsedkyně senátu, proč si obžalovaný myslí, že by měla být tato smlouva v účetnictví TESTCOM servisu, obžalovaný uvádí:

To nevím.



K dotazu předsedkyně senátu, co předcházelo faktuře, která je založena v účetnictví TESTCOM servisu,s.r.o., obžalovaný uvádí:

Jestli tam ta dohoda není, pak nevím, proč tam je.



K dotazu předsedkyně senátu, komu bylo doručeno usnesení Městského soudu v Praze o zápisu společnosti TESTCOM servis,s.r.o. do obchodního rejstříku, obžalovaný uvádí:

Nevím.



K dotazu předsedkyně senátu, aby se obžalovaný vyjádřil k tomu, zda toto usnesení bylo doručováno samotnému společníkovi, obžalovaný uvádí:

Nevím.



K dotazu předsedkyně senátu, jakým způsobem bylo rozhodnuto a naloženo s možností podání opravného prostředku společníkem proti tomuto usnesení, obžalovaný uvádí:

Nevím.



K dotazu předsedkyně senátu, jaký právní úkon byl učiněn, aby usnesení o zápisu do obchodního rejstříku nabylo právní moci téhož dne, kdy bylo rozhodnuto, byť je možnost podání opravného prostředku do 15-ti dnů, obžalovaný uvádí:

Nepamatuji si to. Vím, že společnost byla zapsána do obchodního rejstříku. Jedině vím, že byl problém s dostižením členů dozorčí rady, co se týká rejstříku trestů a jejich prohlášení.



K dotazu předsedkyně senátu, zda je obžalovanému známo to, že soud následně nevyhověl návrhu na zapsání dozorčí rady a požadoval doplnit určité důkazy, obžalovaný uvádí:

To je myslím to, že byly nějaké nesrovnalosti, které chyběly v dozorčí radě. To se poté doplnilo a zapsalo.



K dotazu předsedkyně senátu, jakým způsobem tyto nedostatky v podaném návrhu na zápis dozorčí rady zhodnotili v odměně advokátovi, obžalovaný uvádí:

To nevím.Jestli z toho vyvozujete to, že advokát učinil nějaké úkony dvakrát nebo snad něco zanedbal, spíš nebylo možné sehnat členy dozorčí rady k tomu, aby dali výpis z rejstříku trestů. Pana ministra neseženete, je to docela těžké. Nebo jestli tam advokát něco zanedbal, to nevím.



Předsedkyně senátu čte výše uvedené usnesení Městského soudu v Praze v právní věci návrhu obchodní společnosti na zápis změny do obchodního rejstříku ze dne 21.11.2003 na čl. 487, a zápis z valné hromady ze dne 12.11.2003 na čl. 485 -486.



K opětovnému dotazu předsedkyně senátu, jakým způsobem zhodnotili do odměny advokáta to, že návrh byl podle rejstříkového soudu podán neúplný a chybný, obžalovaný uvádí:

Nejsem si vědom, že by návrh byl podán neúplný a chybný.



K dotazu předsedkyně senátu, proč si obžalovaný myslí, že bylo vydáno usnesení o povinnosti doplnit návrh, které bylo právě čteno, obžalovaný uvádí:

Námitky byly především zřejmě v počtu kopií a ještě v tom, že nebyly doloženy výpisy, které jsme v té době skutečně neměli k dispozici. Vzhledem k tomu, že nebyla zapsána dozorčí rada, tak jsme činili veškeré úkony tak, aby zapsána byla. Snažili jsme se, to byl obrovský tlak.



K dotazu předsedkyně senátu, zda jako jednatel TESTCOM servis, s.r.o. považoval za nutné příp. vhodné advokátovi vyplácenou odměnu snížit proto, že došlo k tomuto zádrhelu, či nikoli, obžalovaný uvádí:

Vzhledem k tomu, že jsme byli doposud s prací JUDr. Maie spokojeni a neměli jsme výhrady, vůbec jsem takový postup nepovažoval za nutný.





K dotazu předsedkyně senátu, pokud jde o fakturaci provedenou tímto advokátem, zda kromě účetních dokladů založených ve spise si nechával sám nebo obžalovaný Novotný tímto advokátem předložit bližší rozpis provedených a účtovaných úkonů, či nikoli, obžalovaný uvádí:

Nejsem si toho vědom.



K dotazu předsedkyně senátu, zda existují nějaké doklady v tomto směru, obžalovaný uvádí:

Nevím. Doklady, které jsme měli, má k dispozici soud.



K dotazu předsedkyně senátu, zda obžalovaný po obdržení faktury k úhradě činil dotaz na advokáta ohledně bližší specifikace účtovaných služeb, obžalovaný uvádí:

Myslím, že jsme vůbec nepojali podezření, že by práce nebyla odvedená. Proto jsme tento dotaz zřejmě nečinili. Jestli byl učiněn, pak byl odpovězen a není doložen, takový je stav. Nemám to k dispozici.



K dotazu předsedkyně senátu, aby se vyjádřil k výběru účetní firmy EKO servis zastoupené panem Smělým a k tomu, od koho dostal obžalovaný tip na tuto účetní firmu, obžalovaný uvádí:

Nevzpomínám si, od koho jsem dostal tip na pana Smělého. Je to dva a půl roku, nevzpomínám si. Co se týká práce pana Smělého i potom v rámci nějakých jeho odborných konzultací, byli jsme s odvedenou prací spokojeni. Pomáhal nám při jednání s ECONOMIÍ, kde byl účasten. Co se týká přefakturace, která je předmětem obžaloby, tam některé věci byly také na základě jeho souhlasu a doporučení.



K dotazu předsedkyně senátu, jakým způsobem byla určena výše jeho odměny, obžalovaný uvádí:

Pravděpodobně také od nějakého jeho návrhu, kdy jsme se dohodli. Zřejmě učinil návrh, který jsme akceptovali.



K dotazu předsedkyně senátu, zda má obžalovaný ze svých předchozích činností povědomí o tom, kolik zhruba se odměny za podobné poradenství a činnosti pohybovaly, či nikoli, obžalovaný uvádí:

Sám jsem nikdy v takovéto pozici, kdy bych najímal daňového poradce pro nějakou firmu, nebyl, takže nevím, částky se pohybují různě.



K dotazu předsedkyně senátu, zda byl obžalovaný seznámen v pozdější době s nějakými materiály, které by zpochybňovaly správnost odváděných prací touto účetní firmou, obžalovaný uvádí:

Toho si nejsem vědom.



K dotazu předsedkyně senátu, zda byl obžalovaný seznámen s protokolem Finančního ředitelství pro hl. m. Prahu ze dne 4.1.2005, o kontrole provedené v TESTCOM servisu, s.r.o. v likvidaci, obžalovaný uvádí:



Obžalovanému se předkládá k nahlédnutí shora uvedený protokol.



Jestli je to ta kontrola, kdy Finanční ředitelství pro hl. m. Prahu neshledalo v hospodaření s.r.o. nedostatky a jestli je to to, kdy se mě ptali, proč jsem peníze vracel, když jsem nemusel, to jsou věci, které vím.



Předsedkyně senátu čte podstatné náležitosti protokolu o kontrole.





K dotazu předsedkyně senátu, pokud jde o závěry z této kontroly, zda se obžalovaný sám nebo prostřednictvím obžalovaného Novotného snažil reagovat na již vyplacené finanční prostředky této účetní firmě v souvislosti se zjištěními finančního ředitelství či nikoli, obžalovaný uvádí:

Co se týká zaúčtované faktury, přiznávám, že to byl nejspíš omyl, který by stejně z účetnictví vyřadil auditor. V momentě, kdy by byla dokončená řádná účetní závěrka, tak by to v účetnictví nefigurovalo. Jinak jestli vedl pan Novotný nějaké jednání s panem ing. Smělým, o nápravě, tak pravděpodobně vedl. Možná, že tam existuje nějaká reakce na protokol, zřejmě ohledně finanční kontroly existují lhůty, na které se dá podat odvolání nebo vyjádření.



K dotazu předsedkyně senátu, zda obžalovaný učinil nějaké kroky vůči účetní firmě, obžalovaný uvádí:

V momentě, že je TESTCOM servis v likvidaci, pak veškeré kroky, které lze činit, může činit likvidátor. Je to asi záležitost likvidátora. Zřejmě jsme poukázali na nedostatky, nevím, jestli náhodou účetní firma v rámci likvidace nevykonává nějakou činnosti, jestli to bylo zohledněno i v další činnosti, je to možné. Stejně tak, jako u JUDr. Maie.



K dotazu předsedkyně senátu, pokud jde o tuto účetní firmu, zda žádali od této firmy předložit bližší specifikace účtovaných úkonů, obžalovaný uvádí:

Věci byly rozděleny, ekonomické věci dělal pan Novotný. Myslím, že některé specifikace zřejmě byly v ústních jednáních. Neměli jsme důvod pochybovat o množství nebo kvalitě odvedené práce. Vím, že byly doby, kdy konzultace byly na denním pořádku a obzvlášť při jednání s ECONOMIÍ to byly hodiny, co jsme trávili společně nebo co pan Novotný trávil s panem Smělým.



K dotazu předsedkyně senátu, kdy se obžalovaný dozvěděl o tom, že by mohl být nějaký problém ohledně samotného založení společnosti s ručením omezeným TESTCOM servis, obžalovaný uvádí:

Řešili jsme to na poradách. Co se týká situace, že by mohl být problém, byly interpelace parlamentu, byly dotazy novinářů. Nevzpomínám si přesně na okamžik, kdy to bylo poprvé, protože tu událost mám jako změť jednotlivých věcí. Kdy jsem se to poprvé dozvěděl, nejsem schopen říct.



K dotazu předsedkyně senátu, pokud jde o upozornění ze strany zaměstnanců, zda se nějaké vyskytly či nikoli, obžalovaný uvádí:

Asi byla nějaká upozornění ve smyslu, že někdo nechtěl něco zaúčtovat. Myslím, že to byla paní Jonášová, ale mám pocit, že to tam bylo uděláno tak, že ona zaúčtovala a napsala vyjádření na referátník. Jsme schopní toto doložit.



K dotazu předsedkyně senátu, zda považoval za vhodné nadále s jejím upozorněním pracovat, zda činil např. dotazy na Ministerstvo financí ČR, obžalovaný uvádí:

Na Ministerstvo financí ČR se příspěvková organizace, která je řízená ústředním orgánem státu, zpravidla neobrací. Obrací se zřizovatel. Vzhledem k tomu, že kroky byly konzultovány na úrovni zřizovatele, tak jsem nepojal sebemenší podezření, že by bylo něco v nepořádku. Poukazuji na to, že situace v TESTCOMU byla taková, že tam bylo ovzduší nedůvěry. Bylo to velmi složité a se mnou se nebavily ani dveře. Opravdu jsem dělal personální kroky, které po mém soudu vedly k tomu, že TESTCOM,p.o. je prosperující subjekt, subjekt, který konečně plní poslání tak, jak má ze zákona.







K dotazu předsedkyně senátu, zda byl vyrozuměn o dopise z Ministerstva financí ČR, na kterém je podací razítko 4.12.2003, případně zda tento dopis či obdobný byl zaslán i k jeho rukám, obžalovaný uvádí:



Obžalovanému se předkládá k nahlédnutí dopis Ministerstva financí ČR adresovaný společnosti TESTCOM na č. 572 a násl.



V této věci nevím. Tyto události měly rychlý sled a možná se to jeví v období dvou měsíců, že byl dostatek času. Co se týká vyjádření ministerstva financí, o kterém mluvil pan ministr a dopis pana Sobotky, řešili jsme problémy na poradě vedení a potom se čekalo na schůzku s panem ministrem financí, aby se věci vyjasnily. Pak došlo okamžitě k likvidaci společnosti. Nevím, jestli jsem byl s dopisem seznámen ze strany paní Jonášové a ani jestli sám jsem ho dostal.



K dotazu předsedkyně senátu, zda byl informován obž.Mlynářem po jeho obdržení o dopise odesílatele Mgr. Sobotky ze dne 4.12.2003, či nikoli, obžalovaný uvádí:

Byla to opět věc, která se probírala na poradě a já jsem pravděpodobně od ředitele kanceláře dostal kopii takového dopisu tak, jak to bylo zvykem. Situaci si nepamatuji, ale vím, že reakce byla sejít se s panem ministrem Sobotkou nebo jestli mu byl posílán nějaký dopis, nevím. Možná, že tam byla nějaká korespondence, kdy Ministerstvo informatiky ČR posílalo svůj názor na věc, pan ministr Sobotka nebo Ministerstvo financí ČR napsal něco zpátky a na základě dohody Ministerstva financí ČR a Ministerstva informatiky ČR došlo k likvidačním krokům společnosti.



K dotazu předsedkyně senátu, v jakém časovém rozmezí mohl být obžalovaný o tomto dopisu, který byl adresován spoluobžalovanému Mlynářovi, informován, obžalovaný uvádí:

Pravděpodobně v prosinci došlo k těmto věcem. Zřejmě dopis došel někdy v půli prosince, před vánoci, protože pak bylo těžké najít termín, aby se setkal pan ministr Mlynář s panem ministrem Sobotkou, to šlo až někdy po vánocích, v lednu 2004.



K dotazu předsedkyně senátu, kdy byla uzavřena smlouva se společností ECONOMIA, obžalovaný uvádí:

Byla uzavřena těsně někdy před vánocemi. Pamatuji si, že to byly blížící se vánoční svátky a bylo to někdy těsně před 24. prosincem, pár dnů předtím. Smlouva bude ve spise, tak se na ono datum odvolávám.



Předsedkyně senátu čte podstatné náležitosti výše uvedené smlouvy se společností ECONOMIA, která je založena ve spise na čl. 670 a násl. tr. spisu.



K dotazu předsedkyně senátu, zda pokud by byl seznámen s dopisem od Mgr. Sobotky kolem poloviny prosince 2003, by skutečnosti v něm uváděné by ho vedly či nevedly k pochybnostem, které by odvrátily podepsání čtené smlouvy o obchodním věstníku, obžalovaný uvádí:

Měl jsem za úkol vést jednání s ECONOMIÍ tak, aby byla naplněno nařízení vlády, které mluví o tom, že od 1.1.2004 musí být věstník v elektronické podobě. Byl to jasný úkol porady vedení. Obsah smlouvy byl znám Ministerstvu informatiky ČR a jinak by to ani nebylo možné, protože tam možná někde je i souhlas, který ECONOMIE chtěla, kde ministerstvo s něčím souhlasí. Probíhalo to velkým kolečkem negociací. Byl jsem motivován tímto jednáním.



K dotazu předsedkyně senátu, zda má nějaké vysvětlení pro to, že přílohou k této smlouvě je pověření k převzetí a provozování Portálu veřejné správy z 17.11.2003 s podpisem obžalovaného Mlynáře, ačkoli ve spise je rovněž pověření totožného obsahu pro stejný subjekt – TESTCOM servis, s.r.o., ale s jiným datem a jak k tomu mohlo dojít, obžalovaný uvádí:

Mám pocit, že na jednom je hlavička a na druhém ne. Pověření sloužilo pro subjekty, se kterými TESTCOM servis přicházel do styku. Protože povědomí lidí funguje tak, že jsou zvyklí na státní znaky a tyto věci, tak vím, že když chyběl státní znak a hlavička pana ministra Mlynáře, mě někdo z lidí upozornil na to, že firmy se podivily nad tím, jak to, že to není hlavičkový dopis. Takto si to vysvětluji. Jinak nevím, proč by pověření vznikala. Vím, že tam byl trošku problém s firmami IBM, Telecom, že chtěly oficiální pověření.



K dotazu předsedkyně senátu, jak se vyjádří k různým datům těchto pověření, obžalovaný uvádí:

Zřejmě bylo první uděláno bez hlavičky a po zkušenostech bylo pověření uděláno znova, ale ne s pozdějším datem, ale aktuálním.



K dotazu předsedkyně senátu, jaké byly důvody pro to,aby totožné pověření měla jiná data, obžalovaný uvádí:

Teď jsem to říkal. Jestli jsou to dva stejné identické papíry se stejným textem a liší se pouze v datu a v tom, že jeden papír je formálně s hlavičkou ministra a jeden je bez hlavičky ministra, pak je to to, co říkám. Znamená to, že první pověření nestačilo komerčním firmám k tomu, abychom s nimi mohli jednat. První pověření bylo nepoužitelné.



K dotazu předsedkyně senátu, které ze dvou pověření je tím pravým, obžalovaný uvádí:

Myslím, že jsou obě pravá. Je to identický text, pouze jiná forma, tzn. jiná grafická úprava, jiné datum. Jiné aktuální datum, kdy ho vypravovala kancelář ministra.



Obžalovanému se předkládá k nahlédnutí první citované pověření.



Ten první byl vypraven dříve, dostal se k nám do ruky a asi lidé ode mě s ním chodili a říkali, že si komerční firmy vyžadují hlavičkový papír ministra. Tak jsem požádal o hlavičkový papír ministra a ke konkrétnímu datu bylo pověření znovu uděláno, ale na hlavičkovém papíru. Byla to pravděpodobně žádost komerčních firem, které jsou zvyklé na určitý standard smluv.



Obžalovanému se předkládá k nahlédnutí druhé citované pověření s pozdějším datem.



To bylo ono. Pověření, které je napsáno, je identické. Text je stejný, jen je jiná úprava a chybí zde hlavičkový papír ministra. Datum je jiné, protože ministr podepisoval toto dřív. Lidé ode mě chodili s tímto pověřením na jednání, prokazovali se jím, protože by nás na jednání o Portálu nepustili, když neznali lidi. Dívali se na to a říkali, vždyť to není hlavičkový papír ministra, kdo ví, kdo to podepsal. Proto jsme zažádali o nové pověření. Také jsme se divili. Až když si komerční subjekty zvykly na tváře, které chodily od provozovatele, pak samozřejmě pověření nechtěli. Ze začátku to byla velmi složitá situace.









K dotazu předsedkyně senátu, aby se obžalovaný vyjádřil k uvažovaným ziskům společnosti TESTCOM servis, s.r.o., obžalovaný uvádí:

Zisky měly plynout k rozvoji dalších aplikací Portálu, tzn. čistě rozvojový projekt, vracet se zpátky do Portálu veřejné správy. Bylo to mimo jiné prezentováno oficiálně i na některých veřejných akcích, včetně celého modelu provozování s firmou TESTCOM, s.r.o., např. panem ministrem Mlynářem na Invexu. Prezentaci můžeme doložit. Byla to oficiální prezentace pana ministra na Invexu, kde byl zmíněn celý model tak, aby to bylo transparentní. Invex je veletrh informačních technologií v Brně, který shromažďuje IT komunitu, která v tomto projektu byla sdružená tak, aby novináři, odborné veřejnost byli informováni o jasných a transparentních krocích Ministerstva informatiky ČR.



K opětovnému dotazu předsedkyně senátu, z čeho měly plynout zisky v souvislosti s provozováním Portálu veřejné správy, obžalovaný uvádí:

Sponzorské odkazy jsou něco, o čem jsem slyšel poprvé na setkání s paní náměstkyní Bérovou. Konkrétní peníze, které byly reálné a které nakonec jsou i teď, plynuly z obchodního věstníku. Jsou to jediné prostředky, které to umožňovaly a v současné době umožňují, ovšem jiným způsobem, ne tak efektivním jako to bylo v s.r.o., protože se to samozřejmě rozmělňuje v účetnictví TESTCOMU, které má pořád vědu a výzkum a má i jiné činnosti. Příjmy z ECONOMIE nejsou čistými příjmy, krátí se o náklady, o režii, která je obrovská. Příjmy měly být z ECONOMIE. V prezentaci je možná zmínka o obchodním věstníku a možná je tam nějaká dohoda tak, jak byla dohoda s Českou poštou. Co se týká těchto dvou pilířů financování, dohodu s ECONOMIÍ měla ze začátku na starosti paní náměstkyně Bérová a dohodu s Českou poštou pan první náměstek Frankl.



K dotazu předsedkyně senátu, jak daleko dospěla jednání ohledně zmiňovaných sponzorských odkazů, obžalovaný uvádí:

Nevím.



K dotazu předsedkyně senátu, jaká byla představa o výši z příjmů za tyto odkazy, obžalovaný uvádí:

Co se týká odkazů, věc komerčních odkazů byla věcí nějaké reklamy a to bylo něco, co na Portálu v současné době vůbec není a nikdy tam nebylo.



K dotazu předsedkyně senátu, pokud jde o samotnou smlouvu o zajištění činnosti Portálu veřejné správy, zda může obžalovaný vysvětlit smysl článku 4 bod 1,5, obžalovaný uvádí:



Obžalovanému se předkládá k nahlédnutí shora uvedený článek.



TESTCOM servis byl v pozici, kdy zajišťoval provoz a plnil příkazy ministerstva, konkrétně byl úzce navázán na sekci e-governmentu. V momentě, že by ministerstvo mělo jakoukoliv jinou představu o tom, že by chtělo po nás, abychom dali nějaké finanční prostředky do nějakých aplikací, tak TESTCOM servis by na to neměl prostředky. Byla tam asi logická klauzule, kterou jsem tam viděl velmi rád. V momentě, že bych dostal za úkol udělat něco, na co jsem neměl peníze, tak by vznikl velký problém.







K dotazu předsedkyně senátu, jaký by byl rozdíl ohledně výdajů ze státního rozpočtu, pokud by tato smlouva nebyla sepsána s TESTCOM servisem, ale s TESTCOMEM,p.o., obžalovaný uvádí:

Rozdíl by byl velký, rozdíl je i teď. Ani ne tak co se týká výdajů ze státního rozpočtu, TESTCOM hospodaří s majetkem státu, ale spravuje ho. Majetek nevlastní, ale spravuje ho. Rozdíl je teď obrovský. V současné době má TESTCOM velký problém s tím, aby nakoupil kvalifikované lidi, tzn. lidi nezaplatíme, máme tabulková místa. Když seženete člověka, který je po škole, nemá zkušenosti, dáte mu nějaké peníze a kterýkoliv komerční subjekt, který mu nabídne o 3 - 4.000,- Kč víc nebo mu nabídne jiné rozvojové možnosti, tak on jde pryč. Máme obrovskou fluktuaci. Ohledně rozdělování peněz, prostředky, které plynou z obchodního věstníku, nám sežere režie ústavu. Barák je obrovský, rozpočítává se režie celého baráku i na jednotlivé oddělení. Prostředky v případě s.r.o. by se věnovaly na celý rozvoj, avšak nyní se rozplynou v režii baráku.



K dotazu předsedkyně senátu, jak to funguje, když se prostředky rozplynou a chybí, zda v této situaci žádá TESTCOM,p.o. Ministerstvo informatiky ČR o poskytnutí dalších finančních prostředků, obžalovaný uvádí:

Je to spíš otázka na ekonoma. My hospodaříme tak, aby se prostředky nerozplynuly. Nikdy jsme nežádali o dotaci na provoz Portálu veřejné správy. Finanční vedoucí TESTCOMU má na starosti, aby hlídal rozpočty jednotlivých oddělení tak, aby se uživily. To tam třeba předtím vůbec nebylo. Každý úsek má svůj vlastní rozpočet. Strategické činnosti mohou být v rámci rozhodnutí porady vedení TESTCOMU dotovány z nějakých jiných činností, ale už je to špatně. Každá činnosti by si na sebe měla vydělat. Jakmile je nějaká činnost ztrátová, tak musíme peníze někde vzít. Kdybychom žádali Ministerstvo informatiky ČR o dotaci na Portál, tak to nemá smysl. Ministerstvo nemá peníze na to, aby dávalo další do TESTCOMU. Proto to bylo založené, proto to mělo stát na svých nohou, protože jinak by muselo zase žádat o navýšení rozpočtu nebo kdo ví čeho.



K dotazu předsedkyně senátu, aby se vyjádřil k nutnosti poskytování finančních prostředků TESTCOMU,p.o. v současné době, jako je v uvedeném článku smlouvy, obžalovaný uvádí:

K ničemu takovému nedošlo.



K opětovnému dotazu předsedkyně senátu, zda Ministerstvo informatiky ČR poskytuje další finanční prostředky pro pokrytí dalších nákladů spojených s provozem nových služeb Portálu veřejné správy, či nikoli,obžalovaný uvádí:

Nejsou takové, protože hospodaříme tak, aby nebyly. Vždy jsme tak hospodařit chtěli. To je klauzule, kdyby k něčemu takovému došlo. Jednou je obsazení ministerstva takové a podruhé jiné.



K dotazu předsedkyně senátu, kde TESTCOM,p.o. předtím získával finanční prostředky, které se nyní z příjmů Portálu veřejné správy rozplynou na budovy TESTCOMU,p.o. apod., obžalovaný uvádí:

To mohlo znamenat až ztrátu baráku. Při mém nástupu byla ztráta 2,5 milionu. Pokud je dva roky po sobě ztráta příspěvkové organizace, má zřizovatel právo na to jí zrušit. V momentě, že bych byl ve ztrátě, by měl zřizovatel právo jí zrušit, moji předchůdci byli 2,5 milionu ve ztrátě a rozdělili si odměny. Snažíme se hospodařit tak, aby taková ztráta nebyla. Rád bych přijal na redakci víc lidí, rád bych dělal kompletní redakci takovou, jak je jinde v novinách, ve sdělovacích prostředcích, ale nemůžeme si to dovolit a tím si na to nevyděláme. Snažíme se hospodařit tak, aby nejen celý barák, ale i vlastní činnost nebyla ztrátová.

K opětovnému dotazu předsedkyně senátu, zda se po nástupu na místo ředitele TESTCOMU,p.o., který byl v té době v jím uváděné ztrátě, zabýval otázkou, zda by nebylo vhodné Portál veřejné správy nechat provozovat TESTCOMEM,p.o. aby případně došlo ke zlepšení hospodaření, či nikoli obžalovaný uvádí:

Situace nyní není pro projekt Portálu ideální z toho důvodu, že příjmy z Portálu se nedají všechny reinvestovat zpátky. Zaplatíme z toho nějaké lidi, kteří tam dělají, zaplatíme nějaké činnosti, zaplatíme redakční práce, podporu. Portál veřejné správy není majetek. TESTCOM nemá majetek, to je síť, virtuální prostředí, to je internet, které nemá majetek. Nikdy jsme neměli majetek, pouze to obhospodařujeme, staráme se o to, aby tam byly interfacy, aby tam byla grafika taková a taková, staráme se o to, aby jednotlivé aplikace, které dodávají ostatní, fungovaly s Portálem, aby byly kompatibilní. To samé předtím dělalo ministerstvo. To, že ministerstvo začalo nabývat majetek, je něco jiného. Snažím se jen vysvětlit, co Portál je.



K dotazu předsedkyně senátu, zda se podařilo zlepšit hospodářskou situaci TESTCOMU,p.o. či nikoli, obžalovaný uvádí:

Je to tak.



K opětovnému dotazu předsedkyně senátu, zda se po nástupu do pozice ředitele zabýval či nezabýval otázkou, zda je či není ve prospěch TESTCOMU – příspěvkové organizace uzavřít smlouvu s Ministerstvem informatiky ČR proto, aby příjmy z provozování Portálu veřejné správy, se rozplynuly do TESTCOMU,p.o. a tím pádem se případně zlepšilo hospodaření TESTCOMU, obžalovaný uvádí:

Respektoval jsem rozhodnutí porady vedení. Situace v TESTCOMU nebyla vůbec taková, že bychom na něco takového v prostředí, které tam bylo, mysleli. Rozhodnutí z porady bylo jasné. Tyto souvislosti se nedají odmyslet. Samozřejmě, že chodily různé myšlenky.



K dotazu předsedkyně senátu, zda je zástupcem smluvní strany předmětné smlouvy podepsané mezi Ministerstvem informatiky ČR a TESTCOM servisem, či nikoli obžalovaný uvádí:

Jistě.



K dotazu předsedkyně senátu, kdo byl autorem předmětné smlouvy o zajištění činnosti Portálu veřejné správy mezi Ministerstvem informatiky ČR a TESTCOM servisem, s.r.o., obžalovaný uvádí:

Na tvorbě smlouvy se účastnili všichni lidé včetně prvního náměstka, kteří tam dodávali různé texty. Mám například preambuli nebo některý bod ve smlouvě, paní náměstkyně Bérová zřejmě i legislativně-právní tak, jak e-mailová korespondence chodí. Vím, že některé části byly dodány přímo prvním náměstkem.



K dotazu předsedkyně senátu, zda je tato smlouva kompilátem nebo jí zpracovával nějaký právník, či tomu bylo jinak, obžalovaný uvádí:

Nevím, jestli ji JUDr. Mai zpracovával, to silně pochybuji. Je to skutečně výsledek kompilátu. V momentě, že vám statutární orgány ministerstva nebo náměstci posílají text, který tam zapracujete, pak to jde referátníkem do jednotlivých sekcí, tak pak se na tom podílí všichni.









K dotazu předsedkyně senátu, zda se svým předchůdcem svědkem Hochamem konzultoval úvahy o založení TESTCOM servisu, obžalovaný uvádí:

To si nejsem vůbec jistý, protože pan Hochman se mnou od jisté doby vůbec nekomunikoval, tvářil se velmi nepřátelsky. Vůbec nejevil zájem o to s námi komunikovat.



K dotazu předsedkyně senátu, aby se obžalovaný vyjádřil k tomu, zda je autorem níže uvedeného plánku, či nikoli, obžalovaný uvádí:



Obžalovanému se předkládá k nahlédnutí plánek založený na čl. 371.



Autorem nejsem, není to mé písmo. Je to model trojstranné smlouvy, kdy koordinátorem je Ministerstvo financí ČR, Telecom, TESTCOM, myslím, že je to součástí prezentace. Asi je to jednoduché schéma znázorňující trojstranné smlouvy. Nevím, kdo je autorem. Abychom vůbec mohli převzít Portál, tak bylo potřeba uzavřít trojstrannou smlouvu s Telecomem.



K dotazu předsedkyně senátu, aby vysvětlil, proč předmětná smlouva o zajištění činnosti Portálu veřejné správy byla jím a spoluobžalovaným Novotným podepsána dne 23.10.2003, spoluobžalovaným Mlynářem dne 31.10.2003 a o zápisu společnosti TESTCOM servis, s.r.o. do obchodního rejstříku bylo rozhodnuto dne 10.11.2003, obžalovaný uvádí:

Tlak byl obrovský, činili jsme určité kroky na základě doporučení JUDr. Maie, který nám osvětlil, že obchodní zákoník zná, nějaký institut toho, že jednatelé, pokud do nějaké doby – asi tří měsíců uznají některé své kroky, tak je smlouva platná. Takový zápis existuje, byl učiněn rozhodnutím jediného společníka. Tento tlak vedl k tomu, aby byla společnost založená. Měli jsme za úkol začít jednat s ECONOMIÍ, to vůbec nebyla jednoduchá debata, fungovala e-mailová korespondence mezi náměstky, ministrem.



K dotazu předsedkyně senátu, zda má obžalovaný sám vysvětlení pro to, že obžalovaný Mlynář byl přesvědčen o tom, že smlouvu podepsal až po zápisu společnosti do obchodního rejstříku, obžalovaný uvádí:

Nevím.



K dotazu předsedkyně senátu, aby obžalovaný vyčetl z faktury, kdy je její splatnost, obžalovaný uvádí:



Obžalovanému se předkládá k nahlédnutí faktura na čl. 552.



Ve fakturách se nevyznám. Datum splatnosti 10.10.2003.





K dotazu předsedkyně senátu, zda má obžalovaný vysvětlení pro to, z jakého důvodu došla faktura do TESTCOM servisu 14.10.2003, tedy po splatnosti, obžalovaný uvádí:

Nemám.







K dotazu předsedkyně senátu jaké byly důvody uzavření Dohody o vypořádání na čl. 678 – viz bod 3. obžaloby, obžalovaný uvádí:

Bylo to na doporučení daňaře pana ing. Smělého. Chápu to jednoduše tak, že v momentě, že TESTCOM servis vydal nějaké finanční prostředky, které byly v této hodnotě na přebírání Portálu a předával tuto činnost TESTCOMU, p.o., bylo potřeba udělat vzájemné vyrovnání závazků, které bylo skutečně jen účetní. Samotná finanční operace byla taková, že TESTCOM,p.o. zaplatil finanční prostředky TESTCOM servisu,s.r.o.. V rámci likvidace celý likvidační zůstatek, celá částka, která je na účtu, patřila matce a jedinému společníkovi TESTCOM servisu,s.r.o. a to TESTCOMU,p.o.. Tato částka se dala převést, tzn. nic by nezmizelo. Bohužel tato transakce se nemohla dokončit, protože bylo zabaveno účetnictví, ale je to vyrovnání vzájemných závazků, které muselo být učiněné v momentě, že TESTCOM servis,s.r.o. odvedl nějaké finanční prostředky vůbec na začátku své činnosti pro to, aby mohl práci vykonávat. Byly to nejen analýzy, byly to i práce spojené s přebíráním provozu, ale bylo to i x jednání, které neabsolvoval sám, spousta dalších věcí, které jsou popsané ve smlouvě. Neříkám, že naprosto šťastně v příloze smlouvy. Práce máme zmapovány a jsou nějakým způsobem doložitelné. Byly to životní situace, byly to interface k obchodnímu věstníku, byla to grafika, která se musí vytvářet. To je něco, co TESTCOM servis, s.r.o. v této hodnotě zaplatil a ve stejné hodnotě to převáděl. Jak říkám, peníze by v rámci likvidace okamžitě šly zpátky do TESTCOMU,p.o.. To je smysl celého.



K dotazu předsedkyně senátu, aby se obžalovaný vyjádřil k datu podepsání této dohody, obžalovaný uvádí:

Nevím, kdy to bylo podepsáno, takže se ani nemohu vyjádřit.



K dotazu předsedkyně senátu, zda lze vycházet z toho, že na konci dohody je datum 12.3.2004 a následuje podpis obžalovaného a spoluobžalovaného Novotného, či nikoli, obžalovaný uvádí:

Nevím. Vidím datum 12.3.2004, tudíž nezpochybňuji datum, které tam je napsané.



K dotazu předsedkyně senátu, proč v příloze této dohody označené jako příloha č. 1 na čl. 681, je uvedeno: „Příloha č. 1 k dohodě o vypořádání vzájemných vztahů,“ a následuje „Dne 27.2.2004 byla mezi smluvními stranami TESTCOM – TESTCOM servis, s.r.o., uzavřena dohoda o vypořádání vzájemných vztahů“ je uvedeno jiné datum uzavření dohody, obžalovaný uvádí:

Myslím, že je to administrativní chyba. Tato příloha se váže k této smlouvě a smlouva k této příloze. Muselo dojít k nějakému administrativnímu pochybení.



K dotazu předsedkyně senátu, zda má vysvětlení pro to, že v uvedené příloze č.1 je v rozpisu celkové částky 2.974.757,80 Kč uvedeno pod bodem 1, že by mělo jít o analytické práce spojené s předávací procedurou Portálu veřejné správy v období listopad – prosinec za částku 1.584.000,- Kč + DPH 348.480,- Kč a dále pod bodem 4 je položka rozbor aplikací Portálu veřejné správy, hodnocení strategického rozvoje Portálu veřejné správy – 01/2004 a účtovaná částka 854.326,- Kč + DPH 177.951,80 Kč a založená faktura podepsaná spoluobžalovaným Novotným obsahuje pod bodem 2. jinou položku, za kterou je fakturováno a dále jak vysvětlí datum v textu „Fakturujeme vám na základě uzavřené dohody o vypořádání vzájemných vztahů uzavřené mezi TESTCOM a TESTCOM servis, s.r.o., dne 5.3.2004,“, obžalovaný uvádí:

Pro jiný datum nemám vysvětlení.Myslím, že je to totožná faktura. Stejně tak, jako se smlouva vztahuje k příloze, tak je to faktura, která se vztahuje k příloze. Co se týká textu, je potřeba se zeptat pana ing. Novotného. Podle mě je to tatáž faktura obsahově stejná, o jaké práce se jednalo. Jiné vysvětlení k tomu nemám. Jsou to všechno dokumenty, které hovoří o jednom. Data jsou tam taková, jaká jsou.



K dotazu předsedkyně senátu, kdy byla dohoda o vypořádání vzájemných vztahů na čl. 678 s datem 12.3.2004 včetně přílohy předložena k zaúčtování do firmy Smělý, obžalovaný uvádí:

To nevím.



K dotazu předsedkyně senátu, zda je mu něco známo o přefakturaci částky 42.949,- Kč dne 12.12.2003, z TESTCOM servisu na TESTCOM – příspěvkovou organizaci, obžalovaný uvádí:

Nevím, nejsem účetní. Mám pocit, že jsou to nějaké účetní operace, je to spíš dotaz na ing. Smělého a na pana ing. Novotného, který měl účetní věci na starosti, jistě to rád vysvětlí. Pravděpodobně to konzultoval s ing. Smělým, proto říkám, že je to dotaz na ing. Smělého.



K doplnění předsedkyně senátu, když obžalovaný zmiňoval, že to bylo patrně v souvislosti s dohodou o vypořádání, ale dohoda o vypořádání byla uzavřena později, jak to myslel, obžalovaný uvádí:

Nevím.



K dotazu předsedkyně senátu, proč došlo k jeho odvolání z funkce náměstka ministra informatiky k 31.1.2004, obžalovaný uvádí:

Myslím, že byl nějaký rozpor, který byl hodně rozvířen v tisku o této kauze. Došlo tam sice k odvolání, ale byl jsem potom zase jmenován a měl jsem kumulativní funkci na jmenovacím dekretu – ředitel TESTCOMU a náměstek ministra informatiky. Toto je první krok. Druhý krok byla kumulativní funkce ředitele TESTCOMU a náměstek ministra. Pak jsem ředitel TESTCOMU, takováto byla anabáze.



K dotazu předsedkyně senátu, zda to časově upřesnit, obžalovaný uvádí:



Obžalovanému umožněno nahlížet do svých poznámek.



11.6.2003 jsem byl jmenován ředitelem a 1.7.2003 jsem byl jmenován do funkce náměstka ministra. 31.1.2004 jsem byl odvolán z funkce ředitele TESTCOMU. 31.1.2004 jsem byl odvolán z funkce náměstka ministra, 1.2.2004 jsem byl jmenován do funkce ředitele náměstka ministra panem Mlynářem. Tyto personální věci jsem si nevymýšlel, protože to nebylo v mé kompetenci. Byla to záležitost personálního a vedoucího ředitele kanceláře ministra. Obdržoval jsem takovéto jmenováky bez nějakého vlivu na to. Po tom, co jsem byl jmenován ředitelem a náměstkem ministra, tak 15.8.2004 jsem byl odvolán z funkce náměstka ministra a 16.8.2004 jsem byl jmenován do funkce ředitele TESTCOMU, což trvá dodnes.



Obžalovaný v rámci své výpovědi předložil:

- rozhodnutí České republiky – Ministerstva informatiky ČR ze dne 31.1.2004 o odvolání z funkce náměstka ministra,

- rozhodnutí ze dne 1.7.2003 o jeho jmenování do funkce náměstka ministra,

- platový výměr ze dne 30.6.2003,

- dohodu o rozvázání vedlejšího pracovního poměru ze dne 29.1.2004,

- přílohu ke jmenovacímu dekretu ze dne 30.6.2003,

- platový výměr z 31.12.2003.



Všechny tyto listiny byly okopírovány, byla ověřena shoda s originálem a originály poté byly vráceny zpět obžalovanému. Dále obžalovaný předložil k založení do spisového materiálu nový model provozu Portálu veřejné správy – Vladimír Mlynář, Ministerstvo informatiky ČR, o celkovém počtu 7 stran. Všechny listiny budou čteny v rámci prováděných listinných důkazů.



Senát bez dotazů.



Přistoupeno k dotazům státního zástupce:



K dotazu státního zástupce, zda si vzpomene na období, kdy vznikaly myšlenky ohledně TESTCOM servisu, s.r.o., obžalovaný uvádí:

Bylo to pravděpodobně někdy po mém nástupu do TESTCOMU, někdy předtím než v září, tzn. v období od června, červenec, srpen 2003.



K dotazu státního zástupce, kdo poprvé tuto myšlenku vyvíjel, obžalovaný uvádí:

Vím, že jsme se o tom bavili, padlo to tu mockrát. Nevím, snad jestli to byl první náměstek Frankl, který říkal, že existuje takový model, z praxe jsou takové modely známy.



K dotazu státního zástupce, zda byl obžalovaný upozorňován, pokud ano kým, kdy a za jakých okolností, že proces založení TESTCOM servisu,s.r.o. není v souladu se zákonem a zda si obžalovaný vzpomene, jací další zaměstnanci projevili nesouhlas, obžalovaný uvádí:

Atmosféra byla taková, že se mnou nekomunikovaly ani dveře. Jinak oficiální dopis Ministerstva financí ČR od pana ministra Sobotky byl prvním oficiálním dopisem, který zazněl a potom se to řešilo. Chci vysvětlit situaci, která tam byla, kdy to byla atmosféra nedůvěry, která panovala na obou stranách a vůbec se v tom nedalo dělat. Řešili jsme spoustu „banalit“, které nešly, tzn. denní provoz. Co se týká tohoto, se mnou se o tom nikdo nebavil. Vím, že stanovisko paní Jonášové se objevilo někde na referátníku poté, co finanční operaci provedla.



K dotazu státního zástupce, zda si vzpomene na jinou osobu kromě svědkyně Jonášové, či nikoli,obžalovaný uvádí:

Abyste pochopil, lidé se mnou nekomunikovali. To byli lidé, kteří byli, jak jsem se dozvěděl ze spisu, na výslechu u policie, ale to byli lidé, kteří se se mnou odmítali bavit. Nechtěli plnit jakékoliv pokyny, sabotovali činnost baráku, říkali, že nic nejde a ani není možné, že výzkum musí mít půl roku na to, aby si udělal analýzy výzkumných prací apod. Myslím, že jsem v baráku vůbec nebyl vítán.









K dotazu státního zástupce, zda hovořil na poradách v době, kdy ještě nedošlo k založení TESTCOM servisu s.r.o., se svými podřízenými v TESTCOM,p.o. ohledně samotné koncepce TESTCOM servisu,s.r.o., či nikoli obžalovaný uvádí:

O koncepci ne. Bavil jsem se někdy na nějaké z porad, chtěl jsem vysvětlit činnosti TESTCOMU a pak jsem říkal, jestli má někdo další podněty k dalším činnostem, které by barák mohl dělat, protože mi v té době bylo jasné, že se bude barák velmi těžce živit, a že ztráta se může hodně prohlubovat. Říkal jsem, že by bylo fajn vymyslet nějaké rozvojové aktivity.



K dotazu státního zástupce, zda to bylo na schůzce s podřízenými či nikoli, obžalovaný uvádí:

Nebyla to schůzka s podřízenými. Bylo to tak, že jsem se bavil s každým zvlášť, to bylo ještě v prvních dnech, kdy jsme se bavili. Potřeboval jsem vědět, co TESTCOM dělá, tak jsem se s nimi musel bavit. Po tom, co docházelo k personálním věcem, se se mnou lidé nebavili.



K dotazu státního zástupce, zda v době, kdy již měl ucelenou představu o subjektu TESTCOM servis, s.r.o., komunikoval s těmito lidmi, obžalovaný uvádí:

To byla doba dávno před tím, kdy se mnou nemluvili. Ucelená představa jakoby nebyla.



K dotazu státního zástupce, když podle své výpovědi probíral tuto věc s lidmi individuálně, zda dokázali nesouhlas projevit, či nikoli, obžalovaný uvádí:

Neprobíral jsem s nimi individuálně to, že by vznikalo s.r.o. Nemá smysl to jednotlivě probírat s těmi lidmi, protože to musíte říct každému dohromady, proč individuálně.



K dotazu státního zástupce, co tedy s lidmi probíral, obžalovaný uvádí:

To je jednoduché, co asi ředitel v baráku probírá. Tzn. každodenní rutinní věci. Potřeboval jsem vědět, co mají na starosti.



K dotazu státního zástupce, zda se může vyjádřit k předpřípravné fázi ohledně subjektu TESTCOM servis, s.r.o., obžalovaný uvádí:

Nepamatuji si, že by fungovala nějaká schůzka, kde bych s nimi takovéto věci probíral. To byla doba, kdy jsem opravdu často jezdil na ministerstvo.



K dotazu státního zástupce, jak reagoval na nesouhlasné reakce ze strany paní Jonášové, případně zda byl o tomto pořízen záznam, obžalovaný uvádí:

Nebylo zvykem dělat záznamy o těchto věcech.



K dotazu státního zástupce, kdo seznamoval obžalovaného při jeho nástupu na Ministerstvo informatiky ČR s náplní jeho práce, s koncepcí, obžalovaný uvádí:

Bylo to ještě před tím, než mi zavolal pan ministr. Potom došlo ke schůzce s paní náměstkyní Bérovou, která mi vše vysvětlovala. Byla to obdobná schůzka, jako když jsme měli zavést elektronické podpisy starostům. Ona vysvětlila, co by se ode mě očekávalo, jakou má představu. Konkrétní náplň, dá se to nazvat tak, že jsem byl v pozici náměstka pro TESTCOM. Byl to výzkumný ústav, který byl velikostí ministerstva, počtem zaměstnanců, rozpočtem možná podobným, když nevezmu v potaz nějaké programové financování, a asi i významným. Považoval jsem se náměstkem pro TESTCOM,p.o..









K dotazu státního zástupce, kdo ze smluvních stran byl aktivní, např. dával něco do pořádku či akceptoval nákladové položky ohledně samotných odměn a nákladů, apod., obžalovaný uvádí:

Tak to nechodí. Chodí to tak, že pokud při jednání s někým uzavíráte nějakou smlouvu, tak dojde k fázi, kdy se zeptáte za kolik nebo on řekne, tak toto je moje cena. Takto o tom vůbec nebyla řeč.



K opětovnému dotazu státního zástupce, kdo akceptoval cenu, obžalovaný uvádí:

Jeden navrhne, druhý akceptuje. Byli jsme u toho dva jako jednatelé a vždy protistrana. Ta protistrana, která služby dává, akceptuje rozsah služeb a ten, co to uzavírá, akceptuje cenu. Beru to tak, že tím, že jsme proplatili faktury, to je akceptace služeb.



K dotazu státního zástupce, jaké byly finanční příjmy v TESTCOM – příspěvkové organizaci ještě před tím, než byl založen TESTCOM servis, s.r.o., obžalovaný uvádí:

Nejsem schopen říct, ale dá se to jistě doložit z účetnictví.



K dotazu státního zástupce, jaký byl samotný rozdíl mezi aktivitou, předmětem činnosti TESTCOM servisu,s.r.o. a TESTCOMU, p.o., obžalovaný uvádí:

Dá se to vymezit. Myslím, že to byly činnosti, které směřovaly k provozu Portálu. Musím říct, že jsme tam v té době našli nějaký privatizační projekt, který je možný doložit u tehdejšího bývalého vedení, kde byly předměty činnosti mnohem širší, než potom mělo s.r.o. Předmět činnosti ústavu byl věda – výzkum, to, co je ve zřizovací listině. Nepamatuji si to přesně. S provozem Portálu neměl TESTCOM,p.o. vůbec nic. Měl pouze jakoby výzkumné aktivity a potom měl analýzy poštovního sektoru, věci, které se toho týkaly. S IT neměl nic společného tak, jak je to teď.



K dotazu státního zástupce, zda věděl, a pokud ano, od kdy, že má dojít ke změně ohledně obchodního věstníku v tom směru, že měla být nahrazena tištěná podoba podobou elektronickou, obžalovaný uvádí:

Od 1.1.2004. Na to byl úkol, měl jsem úkol to udělat do té doby, aby 1.1.2004 byla elektronická podoba na Portálu veřejné správy.



K opětovnému dotazu státního zástupce, zda si vzpomene, kdy byl tímto zaúkolován, obžalovaný uvádí:

Na poradách. Nevzpomenu si přesně na čas. Tlak byl vedený tím, že od 1.1.2004 musíme mít elektronickou verzi s tím, že to nebylo tak jednoduché. Právníci ECONOMIA měli argumenty v tom směru, jak se bude prokazovat validita obchodní formy, protože listina je jasná. Byl problém s elektronickou formou, ale v momentě, že to vláda takto schválila, nebyla má povinnost to zkoumat.



K dotazu státního zástupce, zda je mu něco známo o tom, že by byly některé výnosy z komerčních aktivit v rámci Portálu veřejné správy zaslány přímo na ministerstvo, či nikoli, obžalovaný uvádí:

To nevím.



K dotazu státního zástupce, o jaké šlo přípravné práce, které musely být realizovány pro to, aby TESTCOM servis,s.r.o. mohl provozovat Portál veřejné správy, ohledně nichž vypovídal v souvislosti s částkou ve výši 7,5 milionů Kč, obžalovaný uvádí:

Tím se myslí činnosti, které jsou součástí přefakturace, tzn. částky v poslední části 2.9. Názvem přípravné práce byly nazývány všechny schůzky. V momentě, že nastupuji do nějakého projektu a nevím o něm vůbec nic, tak potřebuji zanalyzovat nejen smlouvy, potřebuji zanalyzovat obchodní vztahy. Z toho také vyplynula má potřeba udělat trojstrannou smlouvu s Telecomem. Byly to práce, které znamenaly redakci vybudovat, všechny schůzky s ECONOMIÍ, všechny práce, které se týkají přefakturace, vše, co jsou obsahem faktury.



K dotazu státního zástupce, zda k tomu existují konkrétní listinné podklady, obžalovaný uvádí:

NKÚ zkoumalo tyto činnosti. Možná pan Novotný odpoví, pokusíme se dohledat listinné důkazy, které jsou, podíváme se na to, co je předmětem fakturace.



K dotazu státního zástupce, jaký byl rozsah přípravných prací s ohledem na 7,5 milionů Kč, obžalovaný uvádí:

7,5 milionu vůbec nemělo nic společného s rozsahem přípravných prací. 7,5 milionu byla částka, která se dala do základního jmění společnosti. Nevěděli jsme, v jakém stavu je Portál, nevěděli jsme, jestli náhodou nebudou muset být vytvářeny nějaké aplikace, kdy nám přijdou příjmy. Proto částka nebyla s ohledem na přípravné práce.



K opětovnému dotazu státního zástupce, jaký rozsah přípravných prací byl potřebný, když počítali s tím, že budou muset být financovány z těchto peněz, obžalovaný uvádí:

Výnosové položky byly doloženy jednáním z ECONOMIE a různými přísliby, které byly. Měli jsme poměrně značnou míru jistoty, že se podaří příjmy z obchodního věstníku získat, a to tak, že buď se podaří uzavřít smlouva s ECONOMIÍ, což je ideální varianta, protože ona má letitý mechanismus, nebo budeme muset vybudovat vlastní redakci. Nevěděli jsme, jestli náhodou nebudeme muset budovat vlastní redakci. Od 1.1.2004 to bylo na ministerstvu. Byl jsem před úkolem, že možná budu muset vybudovat vlastní redakci pro vlastní příjmy z obchodního věstníku. Nebylo jisté, že se podaří uzavřít smlouvu s ECONOMIÍ, alespoň pro mě to nebylo jisté.



K dotazu státního zástupce k bodu 3. obžaloby, proč vyúčtování Capitol platil TESTCOM servis,s.r.o., když v čl. 4 bodu 1.5 smlouvy uzavřené mezi TESTCOM servisem,s.r.o. a Ministerstvem informatiky ČR je uvedeno, že náklady platí ministerstvo, obžalovaný uvádí:

Je to nepochopení. Vůbec tyto dvě věci spolu nesouvisí. Článek 4 bod 1.5 smlouvy mezi ministerstvem a TESTCOM servisem,s.r.o. pro mě byl nějaká jistota, že když bude chtít ministerstvo nějaké práce nad rámec, aniž bychom na to měli z příjmů, že to zaplatí. Netýkalo se to toho, že bychom platili ze základního jmění.



K dotazu státního zástupce, když pomineme základní jmění, proč to bylo fakturováno TESTCOMU,p.o., když to mohlo uhradit ministerstvo, obžalovaný uvádí:

Z čeho by to hradilo ministerstvo. V momentě, že činnost přebíral TESTCOM,p.o. bylo to vyrovnání mezi matkou a dcerou, pro to, aby to bylo transparentní, aby se vědělo, že peníze jdou do dcery, a to s.r.o. a v rámci likvidace to přijde zpátky. Proč to ministerstvo neuhradilo nevím, myslím si, že k tomu zavázáno nebylo, odstavec to neříká.



K dotazu předsedkyně senátu, aby se obžalovaný vyjádřil k bodu 1.5 článku 4 smlouvy mezi TESTCOM servisem,s.r.o. a Ministerstvem spravedlnosti, obžalovaný uvádí:

Pro mě bod 1.5 není sporný, pro mě je to něco, co by si v rozvojových aplikacích v momentě, že by na to TESTCOM neměl a chtělo to ministerstvo, hradil TESTCOM servis.









Přistoupeno k dotazům obhájců:



K dotazu Mgr. Hanzlíka, kdo byl podle obžalovaného majitelem společnosti s ručením omezeným, obžalovaný uvádí:

Velký TESTCOM.



K dotazu Mgr. Hanzlíka, kdo by podle obžalovaného rozhodoval o dělení zisku, obžalovaný uvádí:

Velký TESTCOM.



K dotazu Mgr. Hanzlíka, jaké řešení pro rozvoj Portálu bylo lepší, zda současné nebo to, co bylo plánované formou společnosti s ručením omezeným, obžalovaný uvádí:

Jednoznačně to, které bylo plánováno, protože spousta peněz, které teď jsou, se musí reinvestovat do velkého TESTCOMU, spolkne je režie, věda a výzkum, všechno. Financování bylo mnohem efektivnější a také transparentnější.



K dotazu Mgr. Hanzlíka, jak by to fungovalo v s.r.o., obžalovaný uvádí:

Fungovalo by to tak, že s.r.o. by financovalo rozvojové aktivity. Zisk by šel do rozvojových aktivit, dále by investovalo.



K dotazu Mgr. Hanzlíka, v případě, že by obžalovaný nedostal od ministra zpětný souhlas k převodu prostředků základního kapitálu, jaká byla varianta, co by obžalovaný s prostředky udělal, obžalovaný uvádí:

Okamžitě by se vrátily zpátky do TESTCOMU.



K dotazu Mgr. Hanzlíka, zda byla náplň práce obžalovaného na ministerstvu nějak definována v rámci porad, zda obžalovaný dostával úkoly nebo seděl a poslouchal, obžalovaný uvádí:

Byly to konkrétní věci, které se týkaly TESTCOMU. Bylo to v rámci porad. Dostával jsem úkoly.



K dotazu Mgr. Hanzlíka, jak byli děleni náměstci v té době, kdy obžalovaný nastoupil jako náměstek na ministerstvu, obžalovaný uvádí:

Bylo to po jednotlivých sekcích, tzn. byl to první náměstek, který byl nad všemi náměstky, pak byli náměstci jednotlivých odborných sekcí, tzn. náměstek e-governmentu, náměstek ekonomický, další náměstci, kteří odpovídali za komunikační infrastrukturu veřejné správy. Já jsem byl brán jako náměstek za TESTCOM,p.o..



K dotazu Mgr. Hanzlíka, zda byla nějaká duplicitní funkce za TESTCOM,p.o., či nikoli, obžalovaný uvádí:

Nebyla.



K dotazu Mgr. Hanzlíka, jaký měl vztah s právničkou TESTCOMU,p.o., obžalovaný uvádí:

To byla absolutní nedůvěra, která byla z jedné i z druhé strany. Zejména v momentě, že byla z mé strany nedůvěra vůči paní Mgr. Hlouškové, jsem si nedovedl představit, že s takovým člověkem budu cokoliv konzultovat.



K dotazu Mgr. Hanzlíka, zda Mgr. Hloušková obžalovaného odborně nebo lidsky zklamala či nikoli, obžalovaný uvádí:

Byl tam velký problém s tím, že ona hájila zájmy šéfa provozně-technického odboru a zapomněla mi nějak sdělit, že spolu bydlí. Prosazovala některé věci, které byly v jeho zájmu.



K dotazu Mgr. Hanzlíka, zda mu říkal JUDr. Mai něco ve vztahu k notářce, která sepisovala notářský zápis o založení společnosti, obžalovaný uvádí:

Možná by šlo ještě uvažovat o tom, když se paní předsedkyně ptala, kteří právníci byli kolem, tak možná ještě paní doktorka Voclová. Pan doktor Mai říkal, že ona má povinnost v momentě, že by bylo cokoliv protizákonného, takové věci nezapsat.



K dotazu Mgr. Hanzlíka, kdo to obžalovanému říkal, nebo zda to někde četl, obžalovaný uvádí:

Pan doktor Mai říkal, že je to na základě nějakého ustanovení.



K dotazu Mgr. Hanzlíka, kdo by mu dal za TESTCOM,p.o. souhlas s jednatelstvím ve společnosti s ručením omezeným, pokud by ho potřeboval v případě kumulace této funkce s funkcí ředitele TESTCOM,p.o. , obžalovaný uvádí:

Bych si asi dal sám.



Obžalovanému umožněno nahlédnout do prezentace, která již byla předkládána soudu.



K dotazu Mgr. Hanzlíka k listu Nový model provozu – přínosy, který byl prezentován na Invexu, aby obžalovaný definoval body, co jimi bylo myšleno, obžalovaný uvádí:

Přenesení provozu PVS na samostatný subjekt – TESTCOM servis, založený a řízený Ministerstvem informatiky ČR.

Průhledné finanční toky spojené s provozem a rozvojem PVS – tím máme rozumět to, že by bylo jasné, kam peníze jdou. Jdou do s.r.o., které je ve vlastnictví velkého TESTCOMU a dále jsou reinvestovány do nových aplikací.

Jasná kontrola nad Portálem veřejné správy – tam by bylo jasné, že s.r.o. tím, že dozorčí rada je složená z manažerů Ministerstva informatiky ČR, patří jasně do majetku státu.

Částečné oddělení od státního rozpočtu – financování, tzn. bez nároku na státní rozpočet.

Rychlejší rozvoj – to je jasné. Teď není možný, protože velký TESTCOM nemůže kumulovat tolik finančních prostředků, protože se tam rozplývají v účetnictví. Znamenal by okamžité nasazování nových aplikací. Společnost to umožňovala.



K dotazu JUDr. Hochmana, kdy se koná Invex, kde byla představena tato prezentace, obžalovaný uvádí:

Tuším někdy v září.



K dotazu JUDr. Hochmana, zda to bylo ještě před založením TESTCOM servisu, či nikoli, obžalovaný uvádí:

Pravděpodobně.



K dotazu JUDr. Hochmana, zda odborná veřejnost a novináři byli informováni ještě před tím, než se založil TESTCOM servis, že bude založen a jaká bude struktura, obžalovaný uvádí:

Takový byl úmysl.



K dotazu JUDr. Hochmana, zda obžalovaný neskrýval tento úmysl, obžalovaný uvádí:

Naopak náš zájem byl co nejvíce to transparentně zveřejnit.





K dotazu JUDr. Hochmana ohledně osoby Mgr. Hlouškové, zda si obžalovaný vzpomene na to, že byly nějaké problémy s vymáháním pohledávek, které ona měla na starosti, obžalovaný uvádí:

Všechny pohledávky, které byly, byly v podstatě nevymahatelné, resp. ona říkala, že se nedají vymáhat, že v současné době už není možné vymoci další pohledávky. Dnešního dne, pokud vím, máme nulovou hodnotu pohledávek, opravdu minimální, pokud něco nevzniklo v poslední době. Její tvrzení byla lichá.





K dotazu JUDr. Hochmana, zda si obžalovaný vzpomene na epizodu se ztrátou služebního auta pana Vrzala a postoj paní Mgr. Hlouškové k této záležitosti, obžalovaný uvádí:

Pan Vrzal zaparkoval služební auto Volkswagen Passat před svým soukromým domem, kde mu bylo odcizeno. Škodní komise nekonstatovala žádné zavinění. Škodní komisi předsedala paní Mgr. Hloušková.



K dotazu JUDr. Hochmana, když obžalovaný uváděl, že v době, kdy nastoupil, byl TESTCOM - příspěvková organizace ve ztrátě cca 2,7 milionů, zda je obžalovanému znám příkaz bývalého pana ředitele 1/03 o cenách závodního stravování, obžalovaný uvádí:

Ano, je to jedna z listin, se kterými jsme se setkali.



K dotazu JUDr. Hochmana, kolik zaměstnanci platili za hlavní jídlo v době ztráty 2,7 milionů, obžalovaný uvádí:

Platili 8,- Kč za hlavní jídlo a platili si i odměny.



K dotazu JUDr. Hochmana, zda ví o výši odměn, které si bývalý management TESTCOMU vyplatil, obžalovaný uvádí:

Výši odměn nevím, tam poprosím pana ing. Novotného, který bude mít podrobnější informace. Každopádně vím, že to bylo v době, kdy pan bývalý ředitel Hochman věděl, že tam nastoupím, tzn. v době, kdy věděl, že za týden nastoupí nový ředitel.



K dotazu JUDr. Sokola, proč připouští, že příjmy z Portálu se rozplývají v režii velkého TESTCOMU, proč připouští stav, že na úkor příjmů tohoto Portálu a jeho dalšího rozvoje se přiživili nějací podivní výzkumníci, obžalovaný uvádí:

To jinak nejde.



K upozornění předsedkyně senátu na JUDr. Sokola, jakým způsobem došel k tomu, že jde o „podivné výzkumníky,“ kdy jde o osočení osob, JUDr. Sokol uvádí:

Vycházím z běžné judikatury Evropského soudu pro lidská práva, je to mé osobní hodnocení, které nevybočuje z meze obvyklé kritiky nebo ironie, nejde o slovo vulgární a mně se ti průzkumníci nebo výzkumníci jako takoví jeví jako velmi podivní. Ještě jsem trochu ubral na stupnici hodnocení. Nikomu to nevnucuji, z mého pohledu jsou podivní a já jsem se takto zeptal.



V příspěvkové organizaci to jinak udělat nejde. Znamená to, že ten který projekt přispívá na režii celého ústavu, tzn. jak lidí, kteří jsou tzv. Portáloví, tak na drtivou většinu, což jsou vědečtí výzkumní zaměstnanci.



K dotazu JUDr. Sokola, zda byli vědecko-výzkumní zaměstnanci proděleční či nikoli, obžalovaný uvádí:

Ti by samozřejmě měli velký problém se uživit.



Přistoupeno k dotazům obžalovaných:



Obžalovaný ing. Novotný dotázán dle § 214 tr. ř.: Bez dotazů a připomínek.



Obžalovaný Mlynář dotázán dle § 214 tr. ř.: Dotazy nemá žádné, pouze připomínky.

Měl bych připomínku k části výpovědi obžalovaného Chmelíčka, která se týkala jeho postavení náměstka. Já jsem jmenoval pana Chmelíčka do funkce náměstka především proto, aby byl zapojen do rozhodování ministerstva. Několikrát zde byla řeč o referátnících - jejich smysl je nejen v tom, že se v nich sděluje souhlas s projednávaným materiálem, ale také i informovanost vzájemných sekcí o dané problematice. Tím, že se pan Chmelíček stal náměstkem, stal se součástí tohoto úředního oběhu v ministerstvu a tím došlo k faktickému propojení řady činností mezi ministerstvem a TESTCOMEM. Nebylo možno zasílat „pouhému“ řediteli TESTCOMU - výzkumného ústavu, vnitřní materiály ministerstva k připomínkám, vyjádření či k souhlasu apod. To byl hlavní organizační důvod a postavení bylo skutečně čistě formální, jak napovídá z pracovního čtyřhodinového úvazku, to byl tuším nejnižší možný, který bylo možno uzavřít. Inspiroval jsem se postavením hlavního hygienika, což jsem uvedl již ve své výpovědi, který je rovněž náměstkem ministryně zdravotnictví na podobně minimální úvazek. Musím říci, že bylo administrativní chybou, že nové postavení náměstka bylo zakresleno do organizační struktury až s určitým zpožděním, stejně tak jako administrativní chybou bylo, že nebyl dána na papír obsah práce, který byl ale sdělen ústně a byl vykonáván. Se změnou organizačního řádu souvisí také to odvolávání a následné jmenování zdánlivě zcela identické funkce náměstek – ředitel výzkumného servisu, to byla administrativní nutnost, kterou vyžadovala změna organizačního řádu a proto k ní došlo ve stejné době, kdy se pan náměstek Chmelíček ocitl v organizačním pavouku. Nakonec, po nekonečné kritice zde již zmiňované odborové organizace vedené panem Novákem a neustálým odpovídáním na interpelace, proč mám tolik náměstků apod., jsem nakonec pana ředitele Chmelíčka z této funkce odvolal. To bylo už v době, kdy ministerstvo a TESTCOM byly propojeny organizačně a věcně natolik, že komunikace fungovala. Druhá poznámka se týká toho, co zde bylo řečeno ohledně toho, zda při přípravě myšlenky založení TESTCOM servisu,s.r.o. se uvažovalo o tom, že by se mohl změnit statut TESTCOMU – výzkumného ústavu a nastavit stav, který běží dnes. Musím říct, že bych něco takového nikdy nepřipustil v té době, protože jak jsem uvedl ve své výpovědi, byl jsem hluboce přesvědčen, a jsem stále přesvědčen, že má dojít k rozdělení činností, které TESTCOM – výzkumný ústav vykonává dnes na dva subjekty a výzkumný ústav má být nakonec jaksi vyveden z nároků na státní rozpočet. Proto, i kdyby pan ředitel Chmelíček přišel s myšlenkou, že bude TESTCOM – výzkumný ústav dělat činnosti spojené s Portálem veřejné správy a změníme zakladatelskou listinu tak, jak jsme k tomu byli nakonec donuceni, tehdy bych to jednoznačně odmítl jako zcela nesystémové řešení. Jak jsem také ve své výpovědi uvedl a musím na to odkázat, podporoval jsem transformaci TESTCOM – výzkumného ústavu na obecně prospěšnou činnosti a to, že musel být nakonec vyjmut ze zákona, považuji za politickou chybu. Další poznámka se týká Portálu veřejné správy. Vyrozuměl jsem z otázek, že zde stále panuje nedorozumění o tom, co Portál veřejné správy vlastně je. Portál prosím není žádná hodnota, žádný majetek. Je to pouze činnost. Portál funguje tak, že na kapacitě hardwarové, která se nakupuje, nikoliv jako hardware, ale jako kapacita, Telecom dodává pouze kapacitu jistých objemů, nikoliv konkrétní počítače, tak na této kapacitě jsou provozovány jisté aplikace. Aplikace jsou samozřejmě v majetku Ministerstva informatiky ČR, jinak to ani není možné, to je ta hodnota. TESTCOM servis pouze tyto aplikace měl spravovat, proto smlouva také mluví o správě a nemluví o nějakém převodu majetku. Rovněž znovu opakuji, uvedl jsem to ve své výpovědi a díky horku se tu zřejmě již několikrát stalo, že došlo k záměně slovíčka, které je nesmírně důležité, TESTCOM servis měl spravovat stávající aplikace a vylepšovat je, to je ta redakční práce. Nové aplikace, které se budou vyvíjet, mělo financovat Ministerstvo informatiky ČR. Proto prosím otázka žalobce, proč ministerstvo nezaplatilo 2,9 milionů, nesměřuje k podstatě věci, to nemohlo nikdy zaplatit, protože to byla analýza stávajících aplikací, které na Portálu veřejné správy fungují. Rovněž k této věci poznámka – TESTCOM servis neměl zaměstnance proto, že 1.4. měl teprve zahájit činnosti a přešli by tam z ministerstva ti lidé, kteří redakční věci dosud v malé míře vykonávali na ministerstvu. Toto uvádím na vysvětlení věci a musím dodat, že i kdyby TESTCOM servis nikdy žádné zaměstnance neměl, tak by se stalo pouze to, že by se aplikace nerozvíjely, ale nenastal by výpadek Portálu. Portál by fungoval dál. Nebylo to žádné drama, ač chápu, že zvenku vypadá založení společnosti, která nemá zaměstnance, naprosto absurdně, tak tady to žádné drama nebylo, protože činnost společnosti byla skutečně závislá až na příjmech. To je má poslední poznámka. Budu otevřený, nakladatelství ECONOMIA vyvíjelo velmi silný tlak, aby nařízení vlády o elektronickém věstníku nebylo vůbec schváleno. Několik členů vlády se proti tomuto kroku postavilo, proto nařízení vlády bylo schváleno až ve velmi pozdním termínu. Nemám teď u sebe přesné datum, ale tím vzniklo mnoho časových nedorozumění a časového tlaku. Až poté, co jsem jednal s panem premiérem Špidlou mezi čtyřma očima, premiér podpořil jednoznačně myšlenku založení elektronického věstníku a odebrání příjmů nakladatelství ECONOMIA. Teprve poté, tuším, že to bylo až někdy v listopadu 2003, bylo nařízení vlády schváleno. Já jsem mezitím trval na tom, že všechny kroky k přípravě musí být hotovy tak, aby když nařízení vlády vláda schválí, mohla ihned začít činnost. Kdyby pan ředitel Chmelíček čekal na to, což by bylo zdravé a úředně správně alibistické, až vláda schválí nařízení vlády o elektronickém věstníku, a pak jsme teprve začali dělat kroky, jak se to v české státní správě většinou dělá, tak bychom posunuli celé vydávání elektronického věstníku asi tak o 8 – 9 měsíců. Nakladatelství ECONOMIA si toho bylo velmi vědomo. Pokud paní předsedkyně citovala datum podpisu smlouvy 18. prosince 2003, pamatuji si tu velmi neurotickou chvíli, kdy jsme se obávali, že nedojde k dohodě a 1. ledna 2004 elektronický věstník nebude v právně závazné podobě existovat a nastane velmi vážná právní situace. Uvádím jen všechny souvislosti, a to, že časový pres a tlak na rozhodování byl značný a také přiznávám můj tlak na mé podřízené, aby mi neříkali, že to nejde, ale aby vymýšleli, jak to jde udělat.



Přistoupeno k doplňujícím dotazům předsedkyně senátu:



K dotazu předsedkyně senátu, zda se může vyjádřit ke své argumentaci, že nyní existují v současné době ještě jiné zřízené obdobné společnosti s ručením omezeným a nic se neděje, obžalovaný uvádí:

Seznam jsme schopní doložit.



K dotazu předsedkyně senátu, zda je obžalovanému známo, kdy byly společnosti zřízeny, obžalovaný uvádí:

Nevím. Mám pocit, že příběh je identický s tím naším.



Předsedkyně senátu čte podstatné náležitosti Seznamu společností s ručením omezeným založených státními příspěvkovými organizacemi založený na čl. 1724 tr. spisu.



K dotazu předsedkyně senátu, aby obžalovaný vysvětlil své argumenty, obžalovaný uvádí:

Spíš se domnívám, že existují společnosti, mám pocit, že spousta z nich nebyla zrušena. Jde o podobný případ, jako je zde projednáván. Jsou společnosti, které založily na provozování některé speciální činnosti dceřinnou společnost a fungují dodnes, jsou v majetku státu.



K dotazu předsedkyně senátu, zda obžalovaný považuje za podstatné to, v rámci jakých zákonných norem tyto společnosti vznikly a jaké normy to umožňovaly, obžalovaný uvádí:

Nevím, co normy umožňovaly. Vím, že zde existuje nějaký stav, který trvá dodnes. Jestli vznikla za norem, které jim to umožňovaly, pak teď jim to neumožňují, nevím. Chci tím říct pouze to, že takový stav tady do dnešní doby trvá.



K dotazu předsedkyně senátu, zda je obžalovanému známo, za jakých okolností může rejstříkový soud odmítnout, příp. zamítnout návrh na zápis do obchodního rejstříku, obžalovaný uvádí:

Nevím.



K dotazu předsedkyně senátu, zda může vysvětlit význam ustanovení čl. 4 bod 1 – „Smluvní strany deklarují zájem na další spolupráci ve věci zajištění provozu Portálu veřejné správy“v dohodě o vypořádání mezi TESTCOMEM,p.o. a TESTCOM servisem,s.r.o., obžalovaný uvádí:

To je ve smlouvě o vyrovnání? To je deklarace vzájemné spolupráce. Asi si předají veškeré informace a já v tom nevidím nic jiného, než deklaraci.



K dotazu předsedkyně senátu, jak obžalovaný vysvětlí formulaci „Smluvní strany deklarují zájem na další spolupráci ve věci zajištění provozu Portálu veřejné správy,“ obžalovaný uvádí:

Tím je myslím myšleno předávání. Další spolupráce v tom není. To je nějaká jistota pro TESTCOM. Je to v rámci jistoty, aby kdokoliv, kdo by mohl jednat v budoucí době za TESTCOM, mohl mít jistotu pro matku. Je to deklarace o jistotě pro matku.



K dotazu předsedkyně senátu, kdo tuto dohodu sepisoval, obžalovaný uvádí:

Nevím. Jestli to byla záležitost pana doktora Maie, nevzpomenu si.



K dotazu předsedkyně senátu, když obžalovaný odpovídal na dotaz jednoho z obhájců na to téma, že v současné době finanční prostředky získané díky Portálu veřejné správy v rámci TESTCOMU spolkne věda a výzkum, zda v současné době na vědu a výzkum dostává TESTCOM – příspěvková organizace za účelem grantů nějaké finanční prostředky, obžalovaný uvádí:

Chápu, že jsou to vázané finanční prostředky. Jestli dostává na vědu a výzkum - slovo „dostává“ není asi přesné. TESTCOM si musí na vědu a výzkum vydělat, a to tak, že buď grant dostane nebo nedostane, a to na základě nějakých výsledků, které předvedl, anebo těch, kdy vyhraje nějaké výběrové řízení.



K opětovnému dotazu předsedkyně senátu, zda v souvislosti s grantem obdrží TESTCOM nějaké finanční prostředky, či nikoli, obžalovaný uvádí:

Grantů je minimálně. Dokonce bych řekl, že grant v současné době je jen jeden od Ministerstva školství ČR, a to v takové mizivé výši, že i kdybychom snížili počet zaměstnanců o dost, grantoví zaměstnanci jsou tam dva nebo jeden z celého počtu 100, si vydělají na sebe.



K dotazu předsedkyně senátu, v čí náplni činnosti v rámci TESTCOM – příspěvkové organizace je snaha o přidělení grantu a s tím spojené získání určitých finančních prostředků, obžalovaný uvádí:

To není v náplni činnosti, v náplni činnosti to nemá nikdo. Shánění grantu jako takové není náplň činnosti a nemůže existovat člověk, který by sháněl granty, protože v každé oblasti výzkumu je kompetentní někdo jiný.



K dotazu předsedkyně senátu, na podkladě čeho nedůvěra po nástupu obžalovaného do funkce ředitele TESTCOMU,p.o. mezi ním a zaměstnanci vznikla, obžalovaný uvádí:

Ona se neobjevila sama od sebe. Když zjistím některé skutečnosti, které se tam dějí po x let, jako např. velmi osobní a intimní záležitosti, které se prolínají do pracovněprávních vztahů, kdy chci po lidech výsledky, zdůvodnění jejich rozhodnutí, investic, lidé na to nemají zdůvodnění a nejsou schopni říct co dál. Velice jim vyhovuje náplň práce, vyhovuje jim chození do práce, klouzavá pracovní doba, vědeckovýzkumné úkoly, které jsou na dlouhá léta a které nemusí shánět, tak pokud chci změnit záležitosti týkající se výnosovosti vědy a výzkumu, publikovatelnosti věcí, tak najednou bylo bývalé vedení konfrontováno s tím, jak práci vykonávalo. V momentě, že s tím bylo konfrontováno, lidé vyvíjeli tlak proti tomu, abych tam dále zůstal.



K dotazu předsedkyně senátu, čí je v obecné rovině obchodní majetek společnosti s ručením omezeným, obžalovaný uvádí:

Vlastníka společnosti. To je ten, komu patří obchodní podíl, majitel obchodního podílu. Pokud se ptáte takto obecně, patří majiteli, tomu, komu svědčí obchodní podíl.



Senát bez dotazů.



Státní zástupce bez dalších dotazů.



Přistoupeno k doplňujícím dotazům obhájců:



K dotazu Mgr. Hanzlíka, komu pro upřesnění patří majetek společnosti s ručením omezeným, obžalovaný uvádí:

Společnosti s ručením omezeným.



K dotazu Mgr. Hanzlíka, kdo ovládá majetkově společnost s ručením omezeným, obžalovaný uvádí:

Společníci.



Konstatuje se, že ze strany obhájců další dotazy na obžalovaného nejsou.



Obžalovaný ing. Novotný a obžalovaný Mlynář opětovně dotázáni dle § 214 tr. ř.: Oba bez dalších dotazů a připomínek.



K dotazu předsedkyně senátu, přítomné strany shodně souhlasí s tím, aby byl výslech obžalovaného ing. Novotného proveden v zítřejším pokračování hlavního líčení.







Prohlášeno

usnesení



Hlavní líčení se přerušuje a bude opět konáno dne 27.7.2006 od 9.00 hod. v jednací síni č. dv. 214/III. patro, což přítomní berou na vědomí a nebudou již obesíláni, neboť hlavní líčení bylo nařízeno na dny 25. – 27.7.2006, k němuž byli všichni řádně a včas předvoláni a vyrozuměni.







Skončeno a podepsáno ve 14.00 hodin.

JUDr. Silvie Slepičková

předsedkyně senátu



Protokolující úřednice:

Radka Šnokhousová



Tento protokol byl sepsán podle § 55b odst. 2 tr. řádu dne 2.8.2006.

Zvukový nosič je uložen v trezoru Městského soudu v Praze v č. dv. 93/II.

CD č. 345/06