mlynar.cz
mlynar.cz
Poslat emailem27.7.2006

Protokol 3 - Novotný

Protokol o hlavním líčení

(pořízen autentický zvukový záznam)

pokračováno v přerušeném hlavním líčení



Městský soud v Praze dne 27. července 2006 v 9.00 hod.v jednací síni č. dv. 214/III.



Trestní věc proti obžalovaným

Mgr. Dušan Chmelíček, ing. Vít Novotný a Vladimír Mlynář

pro trestné činy dle §§ 255/1,2a,3 – 9/2 tr. zák. a další


Přítomni:



Předsedkyně senátu: JUDr. Silvie Slepičková



Přísedící: JUDr. Karel Dlabač

Zdeňka Peltanová

ing. Jaroslav Kouba – náhradní soudce



Protokolující úřednice: Radka Šnokhousová



Za MSZ: Mgr. Jan Karabec



Za poškozenou spol. TESTCOM: nikdo – doručení vykázáno



Obžalovaní: Mgr. Dušan Chmelíček – osobně,

ing. Vít Novotný – osobně,

Vladimír Mlynář – osobně,

Totožnost ověřena dle občanských průkazů.



Obhájci: Mgr. Michal Hanzlík - osobně, ev. č. ČAK 9067

- za obž. Mgr. Chmelíčka

JUDr. Přemysl Hochman - osobně, ev. č. ČAK 2259

- za obž. ing. Novotného

JUDr. Tomáš Sokol - osobně, ev. č. ČAK 0789

- za obž. Mlynáře

Totožnost ověřena dle osvědčení České advokátní komory.





Pokračováno v přerušeném hlavním líčení. Předsedkyně senátu sdělila podstatný obsah dosavadního jednání ve smyslu ust. § 219 odst. 3 tr. ř.



Konstatuje se, že včerejšího dne v průběhu výslechu Mgr. Dušana Chmelíčka tento předložil prostřednictvím svého obhájce příkaz ředitele N401/2003 k zajištění závodního stravování ve společnosti TESTCOM. Provedení důkazu bude realizováno v rámci listinných důkazů v souladu s ust. § 213 odst.1 tr. ř.



Konstatuje se, že v jednací síni není z přítomných osob nikdo, kdo by měl být ve věci slyšen jako svědek.





Přistoupeno k výslechu obžalovaného ing. Vít Novotný, gen. na čl. 291, totožnost ověřena dle OP shora, který po poučení dle §§ 33/1 a 95/2 tr. ř. k věci uvádí:





Poučení jsem porozuměl, vypovídat budu.



Má korespondenční adrese je beze změny, je to ulice Botičská 12, Praha 2 – Vyšehrad. Mé současné pracovní zařazení je neustále TESTCOM, příspěvková organizace, kde vykonávám funkci náměstka ředitele této organizace. Vystudoval jsem ČVUT, fakultu elektro. K celé obžalobě jsem schopen se vyjádřit asi velmi jednoduchým způsobem, cítím se nevinen ve všech bodech obžaloby.



Myslím si, že založení společnosti s ručením omezeným probíhalo tak, jak bývá zvykem. Městský soud zapsal tuto společnost do obchodního rejstříku, v průběhu celého zápisu nebyly žádné výrazné technické problémy ani jiné, které by zápis znemožnily, tzn. z mého pohledu bylo vše v pořádku, i po právních analýzách právníků, kteří s námi před zápisem společnosti spolupracovali. Nabyli jsme dojmu, že je vše v naprostém pořádku a není to v nesouladu se zákonem.



Cíle založení společnosti byly jednoznačné, a to oddělit činnosti, které nesouvisely s činnostmi, které byly součástí zřizovací listiny TESTCOMU a oddělit tuto činnost nejen fyzicky, ale i účetně od vlastního účetnictví TESTCOMU. To znamená, aby subjekt, který byl v majetku TESTCOMU, vedl své řádné účetnictví, ale oddělené, aby se to nemuselo řešit systémem analytických účtů v účetnictví a aby to byla opravdu transparentní operace, která bude vždy jednoduchým způsobem auditovatelná bez jakýchkoliv dalších důsledků vyplývajících z toho, že by někdo někdy mohl říct, že to nebylo zaúčtováno tak správně, jak mělo být. Činnost, kterou měla společnost TESTCOM servis vykonávat, bylo provozování a správa Portálu veřejné správy, což byla činnost informačních technologií nebo související s činnosti informačních technologií, což TESTCOM jako takový zkušební a technický ústav nikdy neměl ve své zřizovací listině a ani na to nebylo žádné oddělení, které by bylo schopno takovouto činnost vykonávat. Vklad 7,5 milionu proběhl tak, jak bývá zvykem. V případě, že na ministerstvu porada o něčem rozhodne, my jsme měli zajistit onu činnost, tzn. v mé kompetenci v tom okamžiku bylo pouze připodepsat platební šek, protože tak znějí interní předpisy TESTCOMU, že platba v určité výši musí být signována dvěma podpisy. Platba normálně proběhla. Platby za založení společnosti, tzn. paní notářka Voclová a spol., jsem nepovažoval za nic neobvyklého. Zřizovatel poskytl finanční krytí do okamžiku, než společnost TESTCOM servis měla na účtu nějaké peníze, protože ani jiným způsobem to nebylo dost dobře možné technicky zrealizovat. Platba byla posléze, někdy v prosinci 2003, přefakturována zpět TESTCOM servisu. Důvodem přefakturace je fakt, protože všude na všech hlavičkách bylo, že jsou to platby za TESTCOM servis, nikoliv za TESTCOM, tam by peníze v účetnictví nikdy nemohly projít přes audit u TESTCOMU velkého a zcela zákonitě patřily do účetnictví TESTCOM servisu, takže na tom nevidím nic neobvyklého. Peníze, které na to TESTCOM zapůjčil, se vrátily zpátky ve fiskálním období, ani to nebyla žádná dohadná položka nebo něco podobného, že by se to přesunulo do dalšího období. Třetí bod je to vzájemné vyrovnání mezi TESTCOM servisem a TESTCOMEM. Samozřejmě činnosti, které tam TESTCOM servis zainvestoval, byly analytické práce, které nesouvisely s provozem, ale bylo to při přebírání Portálu veřejné správy mapování jednotlivých částí Portálu, jak v transakční tak informační části. Samozřejmě na to byly využity spousty lidí a jejich kapacita byla vyčíslena touto sumou. To bylo něco, co v okamžiku, kdy jsem se stal likvidátorem, bylo mou povinností převést, protože se převáděly nejen náklady, ale i výnosy, které byly nasmlouvány TESTCOM servisem. Nebyla to jen nákladová položka, ale přesunula se do TESTCOMU i výnosová položka, což byla například smlouva s ECONOMIÍ. Co se týče přesunu nákladové části, kdybychom to nepřesunuli, porušili bychom zákon o dani z příjmu, ale o tom by asi lépe pohovořil náš daňový poradce. Veškeré tyto operace byly konzultovány s ním, byl u zrodu dohody o vypořádání vzájemných vztahů, protože já nejsem daňařem. On nás na to upozornil, že by to bylo daňově neúčinné v případě, že bychom toto neprovedli. Byla provedena tato transakce. Rád bych opravil jednu věc. Neustále se uvádí 2,9 milionu, nevím, jestli je to úmyslně nebo nepřesně uváděno, protože to je suma s DPH. Ono DPH by se pravděpodobně nemělo uvádět, protože obě společnosti jsou daňoplátci. Je to rozdíl sice nějakých 400.000,- Kč, ale v okamžiku, že zde komunikujeme o 40 a něco tisících za paní doktorku Voclovou, myslím, že je to docela rozdílná suma, která by měla být zaregistrována.



TESTCOM servis, pokud si dobře uvědomuji, měl 4 smluvní vztahy, pokud budu brát mandátní smlouvu, ale je to smluvní vztah. Jedna smlouva byla s daňovým poradcem, což byla mandátní smlouva s panem ing. Smělým, druhá smlouva byla opět mandátní s panem doktorem Maiem, třetí smlouva byla s Capitolem a čtvrtá smlouva byla samozřejmě posléze s ECONOMIÍ, ale ta nebyla nákladová, byla naopak výnosová. Co se týče toho, jak byly subjekty vybírány, s panem doktorem Maiem jsem se poprvé viděl při nějakém jednání, jednom z prvních, kdy se probíraly právní aspekty toho, zda lze založit společnost s ručením omezeným nebo nelze. Při té příležitosti jsem se setkal i s panem ing. Smělým, který byl účasten schůzky z pohledu daňaře, protože v případě, že nějaká společnost chce založit nějakou další společnost, je to společnost ovládaná a ovládající, tzn. jsou tam i daňové záležitosti. Navíc to, co zde už také padlo, TESTCOM servis byl v majetku TESTCOMU, nikdy to nebyl majetek ani můj, ani zde obžalovaného pana Mgr. Chmelíčka nebo Mlynáře. Majetkem zůstal a do dnešního dne je TESTCOMU. Při této příležitosti jsem se poprvé setkal s panem ing. Smělým. Z toho vyplynula i další spolupráce, protože za dobu mého předcházejícího fungování jsem vedl spousty jednání s různými subjekty, výrazně exotickými. Za dobu mého působení v České televizi, kde jsem posléze skončil jako ředitel výroby a techniky, jsem musel komunikovat i s producenty, režiséry a umělci, kteří se chovají ne vždy přímočaře, ale výrazně tam fungují emoce. Projev pana ing. Smělého při schůzce mě přesvědčil o tom, že umí, zná a je schopen velmi rychlých reakcí, což považuji v některých případech za přednost, která se nedá naučit, tu buď někdo má nebo nemá. Na základě toho jsme s panem ing. Smělým uzavřeli mandátní smlouvu, jejíž výše v počátku byla 50.000,- Kč. Nepamatuji si z hlavy všechny činnosti, ale myslím, že mandátní smlouva je součástí spisu tak, jak jsme ho s panem doktorem studovali. Je tam spousta činností, které on pro nás vykonával. Není to pouze vedení účetnictví tak, jak si policie nechala v jednom z posudků vypracovat, kdy bylo zkonstatováno, že jeho služby jsou předražené. Jelikož nám policie nebyla schopna odpovědět na otázku, jaké bylo zadání pro paní soudní znalkyni, potom jsme si vyžádali další posudek a tam myslím, že jedna z vět zmizela. Cena byla skutečně cena dohodou a to je i součást části smluv, které se normálně realizují, jsme schopni doložit činnosti, které pro nás pan ing. Smělý vykonával. Můžeme ho navrhnout jako svědka, aby on před soudem doplnil všechny činnosti, které vykonal. Pan doktor Mai byl od počátku jedním z těch, kdo s námi komunikoval na téma možnosti a založení společnosti s ručením omezeným a společnost Capitol byla vybrána na základě prvotní dohody na ministerstvu. My jsme si pro jistotu udělali, to je ale pro mě z doslechu, výběr poptávky dvou dalších firem, které se věnovaly obdobné činnosti a obdobným technologiím. Společnost Capitol měla myslím si naprosto bezkonkurenční reference, především od Českého Telecomu, kdy pro ně spravovali portál Bluepoint, což je největší portál, jakmile vtrhnete na stránky Telecomu. Je to ta informační část, která se vám otevře. Portál funguje bez nějakých výrazných problémů, bez výpadků, takže nebyl důvod pochybovat o schopnostech této společnosti. Navíc jejich finanční nabídka byla výhodnější než ty ostatní, uměli i zajistit redakční činnost, protože všechno měli odzkoušeno na velkých portálech, které předtím provozovali pro někoho dalšího. Co se týče společnosti ECONOMIA, výnosová smlouva se připravovala v průběhu měsíce prosince 2003, někdy ke konci prosince, když vznikla vládní vyhláška o tom, že obchodní věstník má být v elektronické podobě a měl by se stát součástí Portálu veřejné správy. Tam se uzavřela smlouva s bývalým provozovatelem, tím, kdo dokázal zpracovat data, nehledě na to, že tam byly i problémy z minulosti, protože to vládní vyhláška nepopisovala. Obchodní věstník je zajímavý především svou historií. V případě, že byste neměla minimálně část historie k dispozici a odkázala byste někoho „dobře, ty se teď můžeš podívat na současnost dat, ale do historie si jdi laskavě za jinou firmou,“ tak to nevypadá velmi slušně a seriózně, což jsme nechtěli, aby to tak na Portálu vypadalo. Portál veřejné správy má zjednodušit všem občanům komunikaci se státní správou a ne to ještě komplikovat. To byl i jeden z motivů, proč první, kdo měl data k dispozici, byl původní provozovatel. Vytvořit tuto databázi není tak jednoduché řešení.



Přistoupeno k dotazům předsedkyně senátu:



K dotazu předsedkyně senátu, z jakého důvodu byl obžalovaný vybrán do funkce náměstka ředitele TESTCOMU, příspěvkové organizace, Mgr. Chmelíčka, obžalovaný uvádí:

Budu muset začít asi od roku 1998, protože jsem do roku 2001 pracoval v České televizi na různých pozicích, celkem asi 31 let. V době, kdy konkurs na generálního ředitele vyhrál Jakub Puchalský, oslovoval různé lidi, kteří s ním budou ochotni spolupracovat a nebudou torpédovat jeho navrhované změny. Potom jako jeden z lidí Jakuba Puchalského byl i obžalovaný pan Mgr. Chmelíček, který přišel v roce 1998 jako vedoucí právního oddělení, protože bývalá právnička se chovala opět způsobem, který se výrazně neslučoval asi s kritérii pana generálního ředitele. To bylo asi naše první setkání s panem Mgr. Chmelíčkem, potom při odstoupení Jakuba Puchalského z funkce generálního ředitele a v konkursu na nového zvítězil pan Mgr. Chmelíček. Neustále jsem zůstal na pozici, kterou jsem začal vykonávat za doby pana Jakuba Puchalského, tzn. byl jsem ředitelem výroby a techniky České televize. V roce 2001 jsem byl odvolán novým panem generálním ředitelem Jiřím Balvínem z funkce. Pak jsem byl rok na takové překážce ze strany mé, tzn. bez mzdy, odpočíval jsem v klidu, protože personální oddělení udělalo jakousi chybu, že se mě nedokázali dostatečně elegantně zbavit. Rok jsem dělal souběžný pracovní poměr s překážkou ze strany mé v akciové společnosti Junior Centrum Seč, protože mám kousek odtamtud chatu. Žil jsem na chatě a odpočíval jsem. Tam jsem vykonával funkci náměstka generálního ředitele pro strategické řízení. V té době mě oslovil pan Mgr. Chmelíček, že nastupuje do TESTCOMU, technického a zkušebního ústavu telekomunikací a pošt, a protože věděl, že částečně inklinuji i k technice, oslovil mě s tím, jestli bych mu nechtěl jít dělat náměstka. Zaprvé asi ve dvou se to lépe táhne a zadruhé tam ta technická část byla asi, a to nechci pana magistra podceňovat, příliš velké sousto. Dohodli jsme se na spolupráci, rozvázal jsem v České televizi pracovní poměr k jejich radosti a nastoupil jsem do TESTCOMU na místo náměstka, který se v té době jmenoval ekonomicko-provozní. Vysvětlím, proč ekonomicko-provozní. Bývalý pán pověřený řízením, ale já mu pro jistotu budu říkat ředitel, pan Hochman se stal náměstkem pro vědu a výzkum, protože to je disciplína, která je velmi problematická a do té se člověk dostává velmi pomalu. Na mě zůstal ekonomicko-správní, tzn. svým způsobem „dráb,“ protože máte pod sebou všechny ekonomy a celý provoz organizace. Potřebovali jsme po nástupu zmapovat především, jak organizace funguje, jaké jsou vnitřní finanční toky, kdo si půjčuje auta, kdo si nepůjčuje auta. Toto všechno spadalo do mé náplně s tím, že jsem výrazným způsobem omezil pravomoci nebo zkomplikoval pravomoci jednotlivých šéfů úseku s tím, že veškerá fakturace dovnitř, ven musela chodit přese mě, přes mou parafu. Veškeré provozní věci museli pánové chodit prodiskutovat tak, abychom vůbec zjistili chod organizace. Pan magistr měl spoustu jiných činností a prací, které souvisely s pověřením pana ministra, co všechno TESTCOM má dělat, tzn. on se věnoval víc koncepční práci a dalšími rozvoji a já jsem se věnoval víc dennímu provozu a zmapování činností. Na základě toho vypadl nějaký materiál, který byl prezentován na poradě vedení TESTCOMU, kdy jsme navrhovali personální audit a různé další věci. Po zkušenosti, kdy pro ekonomický útvar pro 90 lidí při objemu 100 milionů výnosů a tedy i nákladů - protože příspěvkovka fungovala, když se to povedlo s nulou, když se to nepovedlo tak s nějakým minusem až skoro 2.7 milionu - bylo 12 lidí z ekonomického oddělení pro 100 zaměstnanců, 10 lidí počítačníků, tzn. lidí, kteří se starají o informační technologie. Barák byl výrazným způsobem zkreslen a přezaměstnán, takže jsme si samozřejmě hned na začátku udělali spoustu „kamarádů.“ Při restrukturalizaci jakéhokoliv podniku, když holt musíte sáhnout na někoho, kdo celý tam celý život žil, je to nepříjemné. Každý z nás to určitě zažil, že přechod není jednoduchý. Vždy, když jste někde na vrcholu, máte spoustu kamarádů a pak nemáte nikoho. Nepřátel jsme si udělali výrazně dost, trochu se to projevuje i v této kauze. Potom, protože někteří jedinci byli svým způsobem nepoužitelní a nechtěli spolupracovat, chovali se neustále tím způsobem, jak byli zvyklí nebo naopak kolikrát se dá i říct, že cizí neštěstí potěší, jsme se s některými z nich postupně rozešli, ale nemyslím si, že by to byli čistky na téma „ty se mi nelíbíš, ty běžíš,“ ale kdo chtěl pracovat, je tam dodnes, kdo nechtěl, odešel. Proto jsou třeba všichni tři odborní vedoucí jednotlivých úseků neustále na svých místech a vystřídal se pouze management, což já ani nepovažuji za nic neobvyklého, protože v jakémkoliv podniku, když nastoupí nový ředitel, tak si chce přetvořit management k pohledu svému. Navíc organizace má nějakou svou interní legislativní kulturu, kterou si myslím, že je rozumné dodržovat, tak jak o tom mluvil pan ministr na ministerstvu, jak běhají různé košilky. Obdobným způsobem je to v TESTCOMU. V případě, že někdo obzvlášť hrubým způsobem porušuje tuto praxi, lze očekávat nějaké upozornění, v případě, že by se to opakovalo a lidé se nechovali tak, jak by měli, zákoník práce na toto pamatuje a umí se s takovými jedinci vypořádat, což je případ např. paní ing. Jonášové. V případě, že provedu nějakou operaci a ex post vyžaduji jakési alibi pro napsání, podepsání něčeho, ano, je to z její strany možná pud sebezáchovy, ale já to považuji za nestandardní operaci. V okamžiku, kdy něco provedu a potom si sháním alibi, je to špatně. Mohu mít jiný názor a pak to neprovedu, ale mám pro to důvod. To je obdoba i dopisu, který paní ing. Jonášová posílala na ministerstvo financí a je to v interních normách, na poradách to několikrát zaznělo, zejména po začátku, aby veškerá korespondence směřující na orgány státní správy šla přes sekretariát ředitele. Tento dopis ani nešel přes sekretariát ředitele, protože bychom o něm měli povědomost. Považuji za velmi neslušné, když zaměstnanec, který se tam podepíše jako zaměstnanec TESTCOM, dopis pošle to z podatelny, tzn. na náklady organizace, a nedá to na vědomí ani svému přímému nadřízenému, ani mě, ani panu řediteli. Jsou to operace, které se možná někde dějí, myslím si, že je to hrubý pracovní faul, který by se neměl dělat.







K dotazu předsedkyně senátu, aby se obžalovaný vyjádřil k obžalovanému Mlynářovi, pokud jde o známost s tímto obžalovaným, obžalovaný uvádí:

S panem Mlynářem jsem se setkal na mediální komisi s Parlamentu ČR, kam jsme docházeli na jednání mediálních komisí, s panem Puchalským, posléze s panem Mgr. Chmelíčkem, protože pánové v případě, že by potřebovali nějaký webground z části technologické a provozní, tak jsme jim ho museli na místě poskytnout. Tak, jak si pana Mlynáře já pamatuji z poslanecké sněmovny, se výrazným způsobem nezměnil, což mě až kolikrát mile překvapilo, protože u některých poslanců je proměna hodně vidět, mění se k horšímu. U něj se toto nestalo. Potom jsem se s ním potkal pouze na poradě, ale to už bylo v dobách, kdy pan Mgr. Chmelíček řediteloval TESTCOMU, já jsem již byl jeho náměstkem, kdy jsme byli na nějaké poradě na ministerstvu. Na ministerstvo jsem na porady nechodil. Potom jsme se potkali při nějakých akcích rázu technicko-společenského, což byl třeba Invex.



K dotazu předsedkyně senátu, aby obžalovaný časově zařadil svou činnost v mediální komisi Parlamentu ČR, obžalovaný uvádí:

Do mediální komise jsme chodili od roku 1998, kdy nastoupil Jakub Puchalský, zhruba do roku 2001, párkrát jsem tam ještě byl s Jiřím Balvínem. Ani nevím, jestli pan Mlynář byl ještě součástí mediální komise, což je obdoba toho, co zde vysvětloval již jednou, je-li přítomen v poslanecké sněmovně, nemusí hlasovat. Ono to bylo to samé v mediální komisi, bylo zasedání mediální komise a někteří poslanci chodili, někteří nechodili. Například pan předseda a posléze místopředseda Ivan Langr chodil dost pravidelně, pak tam byl třeba pan poslanec Kučera, ten se tam rád objevoval také velmi často, protože to byla jeho doména. Jinak opravdu nevím, kolikrát jsme se viděli na mediální komisi, ale v průběhu x let jsme měli povinná minimálně dvě sezení, kdy bylo obhajování výroční zprávy, která byla rozdělena na dvě části. Tam jsme se možná potkali, možná nikoliv.



K dotazu předsedkyně senátu, zda může časově zařadit, kdy došlo k oslovení Mgr. Chmelíčkem, aby mu dělal obžalovaný náměstka, obžalovaný uvádí:

Do TESTCOMU jsem nastoupil v červenci roku 2003, tzn. někdy v červnu, v tomto období, možná to bylo o nějaký týden dřív.



K dotazu předsedkyně senátu, jaké měl kvalifikační předpoklady pro vykonávání pozice ekonomicko-správního náměstka, obžalovaný uvádí:

Na správu asi ano, protože to by byla asi obdobná otázka na předcházející generální ředitele České televize. Tam jsem měl od stavby pod sebou až po produkce. Myslím, že to je pětiletá dostatečná kvalifikace a jestli myslíte vzdělání, tak ČVUT vás sice něco naučí, není to všechno. Předtím jsem dělal ještě filmovou školu v Čimelicích, což mě také něco naučí a také asi z jiné branže. Myslím si, že to byla dostatečná kvalifikace. Co se týče ekonomické části, v mých pracovních povinnostech v České televizi bylo, že jsem byl předsedou ekonomické rady, pak jsme si to vyměnili s panem finančním ředitelem. To bylo tak, aby tam byl předseda člověk, kterému není ekonomika podřízena, protože pak se dá předpokládat, že si tam něco schovají u sebe. Navíc pode mě spadali vedoucí produkce, což je ekonomická činnost. Rozpočty na výrobu pořadů jsou složitější než účetnictví, byť příspěvkové organizace, protože tam s rozpočty přijdete do styku a dohadujete se o cenách za jednotlivé činnosti. Považuji to za dostatečnou kvalifikaci.



K dotazu předsedkyně senátu, zda se obžalovaný zaobíral myšlenkou, že by činnosti kolem Portálu veřejné správy zajišťoval přímo TESTCOM, obžalovaný uvádí:

Idea od začátku fungovala tak, jak zde již bylo řečeno, oddělit tyto dvě činnosti od sebe. Možnost oddělení nebyla do toho okamžiku nějakým způsobem zpochybněna. Veškeré snažení a činnosti jsme směřovali na to, aby se opravdu společnost založila a aby se to oddělilo, aby správu Portálu veřejné správy nějakým způsobem zajišťoval subjekt, který se bude jednoznačně věnovat pouze této činnosti a odtrhnout to od vědecké činnosti nebo zkušebnictví TESTCOMU, protože to je něco úplně jiného. Jsou to činnosti, které spolu nesouvisí a navíc režijní část TESTCOMU - to je to, o čem zde včera mluvil obžalovaný Chmelíček - je tak vysoká. Včera jsem si nechal vypracovat tabulku, kde je vyčíslení režie TESTCOMU jako takového, což jsou neovlivnitelné výdaje. Když by v podniku nikdo nepracoval, tak toto se musí zaplatit. Je to 66 % , u zkušebního ústavu, to je strašná suma. Ze 100,-Kč rovnou 66,- Kč můžete dát na stranu a s těmi už nemůžete nikdy v životě počítat. V s.r.o. jako takovém, i kdyby bylo hodně lidsky předimenzované, že by byly vysoké osobní náklady, platy, se dostanete zhruba na nějakých 20 %, to není možné. Žádná společnost s ručením omezeným, pokud nechce zkrachovat, nemůže mít takto vysokou režii. Toto je dané nejen tím, že budova je rozlehlý areál, výstavní sídlo, navíc to byl celorepublikový zkušební ústav, tzn. bylo to dělané na výrazně větší počet lidí, v té době energie asi nikomu moc neříkaly, tzn. ekonomika provozu je do současného okamžiku výrazně problematická, i když se dělají různé úpravy. Tato režie je v účetnictví TESTCOMU doložitelná, dají se doložit výsledovky jednotlivých let, aby to soud měl doloženo. Pro nás to bylo jakoby neekonomické řešení, protože jsme dostali od pana ministra, od porady vedení ministerstva jednoznačný úkol, a sice zajistit efektivní zajištění fungování. V okamžiku, kdy bychom z TESTCOMU navrhli panu ministrovi a poradě vedení „dobře, my to budeme dělat,“ je zde ale to „ale“, že těch 66 % peněz, které se do toho vloží, my nemůžeme použít na rozvoj aplikací Portálu a to nám sežere režie organizace. Mysleli by si asi o nás, že jsme trošku méněcenní a myslím si, že by to nebylo to správné řešení. Nejekonomičtější, nejefektivnější bylo opravdu založení společnosti s ručením omezeným.



K dotazu předsedkyně senátu, když obžalovaný hovoří o tom, že to bylo nejekonomičtější, z jakého důvodu si obžalovaný myslí, že to tak je u společnosti s ručením omezeným na rozdíl od akciové společnosti, obžalovaný uvádí:

Nejsem právníkem, ale myslím si, že zaprvé zakládání akciové společnosti, a to je můj osobní názor, je výrazně komplikovanější. Nám šlo především o rychlost tak, abychom stihli termíny, které byly zadány. Zadruhé i vlastní provoz je dražší a navíc je nepřehledné majetkové uspořádání, protože v případě, kdy ve výpisu z obchodního rejstříku je jednoznačně uvedeno, kdo je tím, komu s.r.o. patří, je tam všude, že stoprocentním vlastníkem je TESTCOM, zkušební a technický ústav telekomunikací a pošt Praha, kdežto když tam bude akcie na jméno, to je konec. Tam už nikdy nevíte, kdo je akcionářem, ani se nemusíte k této informaci dostat, i když nás samozřejmě pan ministr vždy hnal k tomu, abychom všude do všech smluvních vztahů dávali doložku otevřenosti, že vše budeme uveřejňovat. Byly tam vždy odkazy tak, aby nebylo nic nikde schováno tak, že to nechceme někde ukázat. Zde to naopak pan ministr dostatečně prezentoval na Invexu v roce 2003 před založením společnosti, jakým způsobem si představujeme další spolupráci na rozvoji Portálu veřejné správy, že nemáme co schovávat. Bylo jasně deklarováno, že o další provoz Portálu se bude starat obchodní společnost, v tomto případě s.r.o. Nikdo to v té době žádným způsobem nezpochybňoval, nikdo se neozval, že by křičel to nemůžete. Byla to akce, kde se sešli nejen odborníci z branže informačních technologií, ale je to akce, kterou zahajuje pan premiér. Je to jakoby velmi oficiální prezentace úmyslu. Zase to nebylo nikde schováno, nebyl důvod.



K dotazu předsedkyně senátu, zda nějaký jiný problém kromě transparentnosti obžalovaný viděl, obžalovaný uvádí:

V tomto okamžiku mě nenapadá. Myslím, že nadstandardně byla zvolena u společnosti s ručením omezeným dozorčí rada, která byla zastoupena zase vrcholovým managementem ministerstva informatiky, a to už bylo vysvětleno z peripetií zápisu, než byli vrcholoví manažeři dohoněni k výpisu z trestního rejstříku. Jinak nevidím žádný další problém.



K dotazu předsedkyně senátu, zda měl nějaké povědomí o tom, že TESTCOM, příspěvková organizace měl být zařazen do seznamu vědecko-výzkumných institucí, obžalovaný uvádí:

Z porad vedení TESTCOMU, kdy o tom pan Mgr. Chmelíček mluvil, protože tak, jak on tuto informaci vstřebal na ministerstvu, tak jí samozřejmě při svých poradách předával dál nám jako zaměstnancům managementu TESTCOMU.



K dotazu předsedkyně senátu, co je mu známo o možnosti vynětí TESTCOMU ze seznamu tehdy pouze připravovaného zákona, obžalovaný uvádí:

Vůbec jsem se tomu nevěnoval.



K dotazu předsedkyně senátu, jak se vyjádří ke statutu TESTCOMU a možnosti, aby TESTCOM již v tehdejší době provozoval Portál veřejné správy, obžalovaný uvádí:

Ve statutu ani ve zřizovací listině činnosti související s informačními technologiemi jako takovými nebyly. Statut a zřizovací listinu organizace může změnit zřizovatel dle uvážení a tak se nakonec stalo v roce 2004.



K dotazu předsedkyně senátu, zda se obžalovaný nějak zaobíral myšlenkou změny statutu, obžalovaný uvádí:

Na počátku nikoliv, protože tam bylo rozhodnutí a zadání zcela jednoznačné. Potom v případě přechodu, protože Portál je činnost, která ani není nějakým způsobem obchodovatelná, přenosná někam jinam, se kontinuita samozřejmě musela dodržet, i kdybychom v nouzi nejvyšší část, kdy by byla udělaná nějaká náprava, řešili nějakým jiným způsobem. Jediná šance byla potom převzít činnosti TESTCOM servisu TESTCOMEM, protože to byl navíc zřizovatel, byla to dcera TESTCOMU, činnosti související. Jiná šance není.



K dotazu předsedkyně senátu, odkud TESTCOM, příspěvková organizace, získával finanční prostředky na režii, kromě prostředků, které jsou zadavatelem poskytnuty za účelem grantů obžalovaný uvádí:

TESTCOM si zaprvé musí na sebe vydělat, protože nejsme klasickou příspěvkovou organizací tak, jak jí chápe zákon nebo někdo jiný. Nemáme příspěvek na provoz, jsou peníze, které jsou účelově vázané, které jsou ze státního rozpočtu, což je věda, výzkum, racionalizační projekty. Je to vždy rozhodnutím ministra pojmenováno a tyto peníze spadají do režimu klasického, tzn. konec fiskálního období, vyúčtování, vratka, v případě, že bychom přešvihli rozpočet, tak to jde na naše náklady. To je závazný ukazatel, který pan ministr na rok dává a tam jsou pojmenovány peníze. Je to jedna část a zbytek na mzdy, celý provoz areálu si musí TESTCOM vydělat svou vlastní činností, tzn. zkušební laboratoře, služby pro Český telekomunikační úřad, pro Radiokomunikace, všechny mobilní operátory. Co si na trhu seženeme a jsme schopni zrealizovat a uzavřeme s někým smlouvu, z toho TESTCOM žije.



K dotazu předsedkyně senátu, jaký hospodářský výsledek byl v TESTCOMU, příspěvkové organizaci, v době, kdy do něj obžalovaný nastoupil, obžalovaný uvádí:

Nastoupil jsem v půlce fiskálního období, takže tam nebyl žádný. V předcházejícím období byl záporný 2,7 milionu, to už bylo citováno, že to mohli snížit naši předchůdci tím, kdyby si nevyplatili odměny 2,4 milionu, schodek by nebyl tak vysoký. Od doby, kdy nastoupil Mgr. Chmelíček, jsme výrazně omezili veškeré investiční činnosti, nákupy všeho možného druhu. Pan ekonomický vedoucí v té době podával informace, které byly výrazně neekonomické, protože na otázku „jak jsme na tom“ odpovídal „jo, jo dobře,“ což není odpověď. Všechno se zmrazilo a bylo to 1,7 milionu plus po zdanění. V roce 2004 to bylo zhruba přes 2 miliony, letos 2,6 milionu plus. Do červených, záporných čísel bychom se neradi dostali.



K dotazu předsedkyně senátu, aby se obžalovaný vyjádřil k tomu, jaký vliv na tyto změny k lepšímu mají příjmy z provozování Portálu veřejné správy, obžalovaný uvádí:

Je to velmi problematické, protože teď bych vám musel dát výsledovky jednotlivých oddělení. Takto z hlavy to nejde. Teď jsme se dostali přesně do té situace, ve které jsme nechtěli být. Co se týče smlouvy, která je uzavřená s ECONOMIÍ, na příjmové straně vám přijdou peníze, ty spadnou do výnosů, což je jeden z účtů. V účtech se to samozřejmě nerozděluje, jde to oddělit analytickými účty. Oddělení Portálu se mezitím rozrostlo a teď když si spočítáme režii, těch 66 %, tak i pro to oddělení 66 % platí. Nejde vzít jedno z oddělení, vytrhnout ho a říct „tak toto oddělení nezatížím takovouto mírou,“ to je nereálné, neřešitelné, to by křičeli všichni. Je to daň za barák. Když by přišlo z ECONOMIE 10 milionů, tak těch 66 %, tzn. 6 milionů vám spadne do nákladů. Propočítání není tak jednoduché, to bych musel sednout k počítači a vytahat výsledovky. Z hlavy to nejsem schopen říct.



K dotazu předsedkyně senátu, čím je způsobem lepší výsledek, obžalovaný uvádí:

Zaprvé restrukturalizací uvnitř organizace, že se některé provozy, které byly výrazně prodělečné, buď zrušily nebo se sloučily činnosti do jednoho oddělení, protože tam bylo předtím několik akreditovaných laboratořích, každá měla svého vedoucího, svůj měřící park. My jsme to sloučili pod jednoho vedoucího do jednoho uceleného celku. Některé laboratoře se po analýze trhu zrušily úplně, např. metrologická laboratoř, což je cejchování měřících přístrojů, se zrušila úplně, protože se zjistilo, že je výhodnější si to koupit venku, nechat si to ocejchovat mimo TESTCOM a ne na to držet speciální laboratoř se třemi lidmi, kdy oni postupně odcházeli do důchodu. Volné prostory, které nebyl schopen TESTCOM uživit, jsme pronajímali. To byla také jedna výtka z NKÚ, kdy nám vypočítali, kolik metrů máme na jednoho člověka. Je to zefektivnění chodu, snížení počtu zaměstnanců. Z původních 150-ti lidí jsme nyní na 93 lidech a přitom jsou výkony na straně nákladů i výnosů srovnatelné. Pak jste schopná lidi lépe zaplatit v případě, že jich máte víc, v případě, že dodržíte objem osobních nákladů ve stejné výši. Lidé se pak mají o trochu lépe, i když třeba za zhoršených podmínek, kdy jsme jim zdražili jídlo. Jsou věci, které jsou morální, a které jsou nemorální.



K dotazu předsedkyně senátu, když hovořil obžalovaný o tom, že si TESTCOM, příspěvková organizace musí zejména na sebe sama vydělat, z jakého důvodu obžalovaný považoval či nepovažoval za vhodné, aby si TESTCOM vydělal právě zhruba 10 miliony v souvislosti s obchodním věstníkem, obžalovaný uvádí:

Je to náš rozdílný pohled na s.r.o. Společnost s ručením omezeným je majetek TESTCOMU, to nikdy nezmizelo. Nejsou to peníze na cestě, nevisí v luftu. To, proč s.r.o. bylo, že jsme chtěli, aby se investovaly peníze do rozvoje nových aplikací nebo Portálu veřejné správy. To bylo motto. Není to o tom vydělávat za každou cenu. Navíc není úkolem příspěvkové organizace generovat zisk. Není to klasická obchodní společnost.



K dotazu předsedkyně senátu, z jakého důvodu se obžalovaný nedomníval, že by tyto finanční prostředky nebyly ve prospěch TESTCOMU, kupříkladu na financování režií, obžalovaný uvádí:

Myslím si, že by to bylo nestandardní řešení, protože peníze, které by se vydělaly právě z ECONOMIE, bychom svým způsobem „prožrali“ v režiích. Myslím si, že účelnější je vynaložit na rozvoj aplikace, která slouží všem, než aby si jedna organizace svým způsobem projedla u sebe doma.



K dotazu předsedkyně senátu, když se obžalovaný zmiňoval o obchodním majetku společnosti s ručením omezeným, komu v takové společnosti patří obchodní majetek, obžalovaný uvádí:

Samozřejmě té obchodní společnosti. Movitý, nemovitý majetek je majetkem s.r.o.



K dotazu předsedkyně senátu, jakou to má obchodní majetek společnosti souvislost se společníkem, obžalovaný uvádí:

Ale on je stoprocentním vlastníkem v této společnosti, tzn. tam je vazba obchodního podílu jednoznačná. Když je stoprocentní majitel někdo, tak i majetek, který je součástí vlastního majetku, ten je sice s.r.o., ale obchodní podíl z toho je majitele.



K dotazu předsedkyně senátu, když obžalovaný zmiňoval analytické účty v účetnictví TESTCOMU, zda se může vyjádřit k otázce oddělenosti hlavní činnosti a vedlejší činnosti příspěvkové organizace, obžalovaný uvádí:

Je to ještě trochu komplikovanější, protože na analytické účty musí být každý z úkolů vědy a výzkumu, každý racionalizační projekt zvlášť veden kvůli kontrolám ministerstva, pro lepší orientaci jednotlivých vedoucích, pod které daný úkol spadá. Všechno je rozděleno na analytické účty. Bez toho by se velmi problematicky prováděla jakákoliv kontrolní činnost od interního auditu až přes kontrolní orgány, které k nám v minulosti byly vyslány od NKÚ, přes ministerstvo financí až pro malé s.r.o. nebo pro s.r.o. - finanční ředitelství pro hl. m. Prahu. Orientace v účetnictví by byla téměř nemožná, kdyby to nebylo rozděleno.



K dotazu předsedkyně senátu, na základě jakých smluvních podkladů JUDr. Mai poskytoval své právní služby před 1.1.2004, když ve spise je založena mandátní smlouva, která byla sepsána s JUDr. Maiem s tím, že činnosti budou poskytovány od 1.1.2004, obžalovaný uvádí:

Nevím. Vím, že mandátní smlouva byla, a že byla možná v měsíci lednu 2004 vypovězena, protože společnost šla do likvidace rozhodnutím pana ministra. Mluvili jsme s ním, mohla to být ústní objednávka. Nevím, nemám účetnictví, podklady. Od dubna jsou na policii. Nevím, jestli to bylo součástí fakturace. Fyzicky ten doklad nemám.



K dotazu předsedkyně senátu, jakým způsobem byla stanovena cena za založení a další související úkony v souvislosti se založením společnosti, obžalovaný uvádí:

Předpokládám, že notářské poplatky jsou jednoznačně dané od výše vkladu nebo nevím od čeho to počítají. Pak tam byly nějaké podpisy, činnosti JUDr. Maie, které byly podle nějakých úkonů, nevím. Neuvědomuji si, že by tam byly další platby. Samozřejmě kolky při zápisu a živnostenské listy, to byly ale položky, které jsou nezpochybnitelné.



K dotazu předsedkyně senátu, z jakého důvodu tyto úkony nečinili s právníkem TESTCOMU, který byl společníkem vznikající společnosti TESTCOM servis, obžalovaný uvádí:

Mgr. Hloušková v té době vykonávala sdruženou funkci. Myslím, že byla vedoucí personálního a právního oddělení, ale byla právě jedna z těch, která se nechovala úplně tak, aby se jí dalo ve všech věcech důvěřovat. Je to můj osobní dojem. Nenabyl jsem dojmu, že by v rovině právní byla natolik fundovaná, protože věc, kterou dala k dispozici panu řediteli, kdy jsme po ní chtěli od počátku, aby se pokusila vymyslet návrh smlouvy, byl dvoustránkový návrh, který byl velmi zvláštní. S tím bychom asi těžko mohli někam jít na jednání, protože by to bylo nemyslitelné. Z tohoto důvodu jsme nevyužívali jejích služeb.



K dotazu předsedkyně senátu, zda bylo přistoupeno k nějakému jednání s JUDr. Maiem ohledně snížení odměny za úkony s ohledem na usnesení soudu o odstranění vad podání, obžalovaný uvádí:

Nebylo a vysvětlím proč. To bychom museli panu doktoru Maiovi odměnu zvýšit. První byl notářský zápis, kde bylo všechno popsáno, protože jsme chtěli zapsat společnost u obchodního soudu a neměli jsme všechny náležitosti tak, abychom doložili a deklarovali dozorčí radu, tzn. neměli jsme výpisy z trestních rejstříků členů dozorčí rady, neměli jsme čestná prohlášení členů dozorčí rady.



K doplnění předsedkyně senátu, pokud jde vady spočívající v doplnění tří stejnopisů a doplnění o den vzniku funkce členů dozorčí rady, obžalovaný uvádí:

Jen to dopovím. Zapsala se společnost bez dozorčí rady, tzn. pouze s dvěma jednateli, což byl první právní akt. Společnost byla zapsána. Při kontrole u soudu zjistili, že tam je ještě dozorčí rada, která je v notářském zápisu. Aby to bylo dáno do souladu s notářským zápisem, soud nás vyzval, teď nevím kterým datem, abychom doplnili. My jsme doplnili dalším návrhem na změnu zápisu, neznám přesnou citaci a bylo učiněno. Nevím, k čemu směřovala otázka, ale tam není pochybení právníků. Oni činili na náš popud akty tím, že jsme pouze my neměli k dispozici materiály takové, které bychom měli kompletně dodat na klíč. Zvolil se zápis a pak doplnění dozorčí rady. Není tam nic, kde by právník pochybil. V tomto pochybení nevidím.



K doplnění předsedkyně senátu, jak se vyjádří k tomu, že usnesením Městský soud v Praze vyzýval k odstranění vad návrhu, neboť předpokladem pro rozhodnutí soudu o návrhu na zápis změny stran dozorčí rady je nutnost doložení všech potřebných listin k návrhu, obžalovaný uvádí:

Mám dojem, že byl první návrh, ale oni mluvili o návrhu předcházejícím, abychom ho doplnili.



Obžalovanému se předkládá k nahlédnutí návrh založený na čl. 485 a dále usnesení Městského soudu v Praze založené na čl. 487 trestního spisu.



K tomu obžalovaný:

Nemám k tomu vysvětlení.



K dotazu předsedkyně senátu, zda zjištění nedostatků podaného návrhu na zápis dozorčí rady do obchodního rejstříku se nějak promítlo do výše odměny advokáta, obžalovaný uvádí:

Ne, nepromítlo.



K dotazu předsedkyně senátu, zda odměna za účetní služby měla být konstantní nebo se měla nějak měnit s ohledem na rozsah zpracovávané agendy z většího počtu účetních dokladů než na začátku, obžalovaný uvádí:

Toto byla počáteční dohoda, která samozřejmě v ustanovení na konci měla možnost úprav, dodatků, jak bývá u všech smluv. Předpokládali jsme úpravy jak nahoru, tak dolů, protože toto byl začátek, kdy byl nějaký předpoklad a byla to cena dohodou, která měla ale možnost změn oboustranně.







K dotazu předsedkyně senátu, zda se závěry finančního ředitelství týkající se nedostatků zpracovaného účetnictví společností, kde vystupuje pan Smělý, nějak promítly do odměny, příp. požadavku na vrácení části odměny zpracovatelem účetnictví, obžalovaný uvádí:

Nepromítlo. Účetnictví policie převzala do svého opatrování v dubnu roku 2004. Bylo to uprostřed období a v účetnictví věci, které se zjistí v průběhu roku a minimálně na konci při auditu, auditor nepřipustí. Nepřipustí, aby bylo účtováno to, co nemá být účtováno, což byl případ jedné faktury, která tam byla omylem od JUDr. Maie. Pak tam byly věci, které nám kontrola vytkla. Bylo to nějaké nedodržení termínu výplat odměny jednatele a pak nějaký rozdílný přeplatek při vrácené odměně pana Mgr. Chmelíčka. Ještě tam byla nějaký výtka, ale to jsou věci, za které nám ani kontrola nevyměřila žádné restriktivní opatření. Navíc úprava účetnictví v okamžiku, že vám ho někde vezme z pod rukou, tam to účetní nějakým způsobem zaúčtují, ale pak kontrola probíhá v průběhu roku. Ta už nemohla nastat, protože originál doklady jsme už nikdy nedostali zpět.



K dotazu předsedkyně senátu, jakými právními předpisy se řídí příspěvková organizace TESTCOM, obžalovaný uvádí:

Těmi, které na ní doléhají, od zákoníku práce až po zákon o majetku státu. Nejsem právník, nedokážu je vyjmenovat.



K dotazu předsedkyně senátu, zda si myslí, že se příspěvková organizace měla řídit zákonem č. 218/ 2000 Sb. a zákonem č. 219/2000 Sb., nebo zda platily pro ni jiné normy, obžalovaný uvádí:

V případě, že rozpočtové prostředky podléhají tomuto zákonu, se jimi samozřejmě řídí. Ona to má ještě pestřejší, protože jsou ještě vyhlášky, které jsou prováděcími vyhláškami, např. úvěry a výzkumy a dalšími věcmi, což je vyhláška 462 a 463. Samozřejmě se těmito vyhláškami a těmito zákony řídíme, protože kdybychom se jimi neřídili, tak by nemohl být výrok auditora. Navíc jsme proběhli přes dvě kontroly, provedené metodickým oddělením ministerstva financí a posléze NKÚ, kdy nikdo z nich výtku na toto téma, mimo využití rezervního fondu, nevytýkal.



K dotazu předsedkyně senátu, zda je nadále toho názoru, že se užití rezervního fondu řídilo vyhláškou č. 150/1993 Sb., jak zmiňoval v přípravném řízení,obžalovaný uvádí:

Tento názor proběhl během jednání o tom, zda-li lze použít, nelze použít. Myslím, že to komentovali právníci, já nejsem právníkem. Z pohledu laika si přesto myslím, že stát by měl mít legislativu vyčištěnou natolik, aby neexistovaly, byť vyhlášky nebo zákony, které by už dávno měly být zrušeny a někdo na ně třeba jen zapomněl. Z mého pohledu to není správně.



K dotazu předsedkyně senátu, zda bylo obžalovanému známo, jestli vyhláška č. 150 z roku 1991 o finančním hospodaření rozpočtových a příspěvkových organizacích je stále účinná, obžalovaný uvádí:

Stále účinná je.



K dotazu předsedkyně senátu, zda je obžalovanému známo, k jakému zákonu se vztahovala a jak je to s účinností zákona, obžalovaný uvádí:

Nejsem právníkem. V případě, a to je můj laický názor, že někdo zruší zákon, měl by se pokusit sladit legislativu tak, aby nenavazující vyhlášky neexistovaly, v případě, že bych přijal tezi, že zákon neexistuje a tím pádem vyhláška nemá na co navazovat. Naši právníci jí brali asi jako vyhlášku speciální, která je pro příspěvkové organizace. Je tam jediný rozdíl, že rezervní fond lze použít i na založení společnosti.



K dotazu předsedkyně senátu, zda bylo obžalovanému známo něco o tom, že tato vyhláška se vztahovala na rozpočtové a příspěvkové organizace v působnosti federace, obžalovaný uvádí:

To byl právní názor našich právníků. Nejsem právníkem. Já jsem vyhlášku bral tak, že je účinná, neustále je uváděno, že je v plné platnosti. Proto má asi stát nějaký důvod. Dál jsem o tom nepřemýšlel.



K dotazu předsedkyně senátu, aby se vyjádřil k důvodu, proč z rezervního fondu příspěvkové organizace byla určena právě částka 7.500.000,- Kč, obžalovaný uvádí:

To nevím. V rezervním fondu bylo něco přes 10 milionů, možná víc, protože se musela zaplatit v tomto období ztráta předcházejících let, což bylo asi 2.700.000,- Kč. Byla to zřejmě nějaká částka, která tam zůstala v rezervním fondu s tím, aby se dal zajistit provoz, protože příjmy s.r.o. nebyly zatím smluvně zajištěny. Úvěry nebo něco podobného jsme nechtěli připouštět a nevím, kde jinde by na provoz Portálu bylo s.r.o. schopno peníze vzít.



K dotazu předsedkyně senátu, zda obžalovaný považoval za nutné mít souhlas zřizovatele k tomuto použití rezervního fondu před podepsáním příkazu k úhradě dne 23.10.2003, obžalovaný uvádí:

Samozřejmě, že souhlas zřizovatele jsme považovali za nutné mít. Tuším, že vím, kam směřuje vaše otázka, že podpis pana Mlynáře byl o několik dní později. Z dohody a tak, jak alespoň já obžalovaného Mlynáře znám, vím, že je to člověk, který drží slovo, takže jsme neměli vůbec žádný důvod pochybovat o tom, že v případě, kdy něco bylo verbálně sděleno, to potom bude oficiálním faktem potvrzeno.



K dotazu předsedkyně senátu, zda se vyskytly ze strany svědkyně Jonášové nějaké připomínky k této operaci, obžalovaný uvádí:

Jediná připomínka, která se vyskytla, byla písemná korespondence, kterou máte jistě k dispozici ve spise, kdy první připomínka byla na košilce, která vybavuje fakturu platby paní doktorky Voclové. Tam samozřejmě došlo k pozdní platbě, protože jsme se nemohli potkat s právníky, pak nějakou dobu zůstala faktura u mě na stole, než se zaplatila. S paní doktorkou Voclovou jsme to telefonicky konzultovali, že se jí omlouváme kvůli prodlení z platby. Paní doktorka sdělila, že to registruje, a že nebude vyžadovat žádné penále. Také se tak stalo, nebyla tam žádná platba navíc, která by nějakým způsobem znevýhodnila organizaci. Platba normálně proběhla, jsou tam všechny podpisy, které na košilce jasně dokumentují to, že bylo zaúčtováno. Potom paní ing. Jonášová přinesla v části poznámka, myslím, že se tak jmenuje, text, který tam dopsala s datem zaúčtování částky, ovšem ke mně se toto dostalo, což je tam vyznačeno i datem, o zhruba týden později. Ona nejdříve platbu provedla a potom mi to přinesla, abych se tam podepsal, že s tím souhlasím. To byla první zmínka, kdy bylo nesouhlasné stanovisko s něčím. Na základě toho jsem paní Jonášovou písemným způsobem upozornil, což máte také jistě ve spise, na to, že její jednání nepovažuji za profesionální. Nepamatuji si přesně text, takže to bych asi zkresloval. Nerespektovala organizační řád, podpisový řád. Každý z nás má svou funkci zařazenou v organizačním i podpisovém řádu a v případě, že tam je podpis odpovídající právu na danou operaci, tak je velmi problematické, když podřízený o několik stupňů níže zpochybňuje jeho oprávnění. To se ve slušných společnostech málokdy dělává.



K dotazu předsedkyně senátu, jak se vyjádří k důvodnosti námitek svědkyně Jonášové, co si o tom myslel, obžalovaný uvádí:

Když na zvláštní analytický účet naúčtujete náklady potřebné na vznik společnosti, které jsou posléze zaúčtovány, i v tom případě, kdy jsme se bavili o účetnictví společnosti s ručením omezeným, v průběhu roku převádíte v některých případech z jednotlivých účtů na jiné účty položky tak, aby odpovídaly účetní osnově, tzn. i daňařům. Účetní osnova vám umožňuje mít například peníze na cestě, spoustu dalších účetních operací, kdy si peníze odložíte na pomocný analytický účet a kdy víte, že peníze ve finálním stavu účetnictví už budou převedeny tam, kam mají být převedeny. V tomto případě, že přijde platba od někoho, že tyto peníze srovná. Proto paní Jonášová dostala písemný příkaz opět ode mě a myslím, že kopie dostala v té době paní ing. Zajacová, aby ona připravila veškeré doklady a částky na přefakturaci na s.r.o. Myslím, že tam bylo sděleno, že se o tom nemůže účtovat. Toto je pomocná operace, jako teď například tím, že nemám v s.r.o. jako likvidátor žádnou takovouto možnost, když potřebuji zaplatit kolek, platím ho ze svého.



K dotazu předsedkyně senátu, jak mu bylo pracovnicí svědkyní Jonášovou vysvětlen obsah její poznámky na dokladu, tzn. to, že nelze částku proplatit z prostředků TESTCOM, obžalovaný uvádí:

To je právě to, co jsme již několikrát deklarovali, že zřizovatel může použít peníze na založení společnosti. Kdybych to převzal, tak to je zápůjčka peněz, protože s.r.o. nemělo vlastní finanční zdroje.



K dotazu předsedkyně senátu, z čeho obžalovaný vychází, když říká, že zřizovatel může použít prostředky z rezervního fondu, obžalovaný uvádí:

Myslím, že to bude součást nějakého obchodního zákoníku nebo něčeho podobného, tam nějaká taková zmínka bude. Tuto věc jsme konzultovali s právníky a nikdo neměl žádný výrazný problém.



K doplnění předsedkyně senátu, jak rozuměl vyjádření svědkyně Jonášové, že „ ji nelze z prostředků TESTCOM proplatit...“, obžalovaný uvádí:

V okamžiku, kdy jsme měli vědomí toho, že můžeme založit dceru, tak to beru tak, že jsme použili od zřizovatele finanční zdroje na založení dcery. Tzn. toto je názor paní Jonášové, já jsem v tom okamžiku měl názor jiný, že peníze tím, že budou uhrazeny a že to jsou náklady související se založením společnosti, budou využity. Peníze byly přefakturovány zpátky a spadly do nákladů s.r.o. Nevidím v tom nic tak podivného.



K dotazu předsedkyně senátu, co si obžalovaný myslel o poznámce svědkyně Jonášové, obžalovaný uvádí:

Měl jsem názor jiný. Považoval jsem za správné, že jsme využili možnost na zřízení použít finanční zdroje společnosti TESTCOM, příspěvkové organizace.



K dotazu předsedkyně senátu, zda poté, co se objevil názor svědkyně Jonášové, využil nějaké jiné právní konzultace ohledně tohoto názoru, obžalovaný uvádí:

Ne.



K dotazu předsedkyně senátu, zda měl jí vyslovený názor nějaký vliv na jeho rozhodnutí a to, že poté podepsal příkaz k úhradě částky 7,5 milionu, obžalovaný uvádí:

Neměl.



Konstatuje se, že v 10.53 hod. opouští jednací síň obhájce obžalovaného Vladimíra Mlynáře JUDr. Tomáš Sokol s tím, že současně přichází k jeho dalšímu právnímu zastoupení JUDr. Naděžda Kratochvílová, ev. č. ČAK 3458, s čímž obžalovaný souhlasí.





K dotazu předsedkyně senátu na JUDr. Sokola, zda má v tuto chvíli případné další návrhy na doplnění dokazování, JUDr. Sokol uvádí, že jiný návrh v této chvíli nemá, protože musí konzultovat s klientem obsah výpovědí, které neznali. Zatím trváme na tom, co bylo soudu předloženo. Poté JUDr. Tomáš Sokol opouští jednací síň.



Pokračováno ve výslechu obžalovaného Ing. Novotného :



K dotazu předsedkyně senátu, co myslel tím, že v dopise na čl. 555 uvedl, že svědkyni Jonášové nenáleží posuzovat obsahovou náplň fakturovaného případu, obžalovaný uvádí:



Předsedkyně senátu cituje podstatné náležitosti výše uvedeného dopisu.



Ano. Její zařazení bylo jiné. Ona byla v podstatě účetní. Účetní přece zkontroluje správnost dokladu, jestli je vše správně vyplněno, jestli je tam IČO, DIČ, jestli odpovídá DPH v případě, že je daňoplátce. Ona přece nemůže kontrolovat, jestli částka odpovídá něčemu. To nespadá do agendy účtárny. Proto tam jsou podpisy odpovědných pracovníků a pak je někdo, kdo je hlavní účetní. Hlavní účetní kontroluje, zdali doklad byl správně, řádně zaúčtován. Samozřejmě chápu její výtku, že faktura přišla do oddělení účtáren po lhůtě splatnosti. Tím, že jsme toto měli vyjednáno telefonicky s paní JUDr. Voclovou, došlo k tomu, že nebude penále, restrikce ze strany paní JUDr. Voclové. Je to vstupování na teritorium, které jim vůbec nepřísluší. Proto všechny formuláře mají nějaké položky a kolonky, kdo je odpovědný za případ, ale ne, že to bude dělat kdokoliv. Každý manažer má přidělenou určitou činnost a v případě, že vstupuje do jiného teritoria, se tomu v některých případech říká neslušnost, někde to znamená až rozvázání pracovního poměru. Pohyboval jsem se právě i v té soukromé branži a kdyby si tam někdo něco obdobného dovolil k majiteli společnosti, tak se s ním vůbec nebude bavit a tím skončí. On nemá co komentovat. Myslím, že jsem formulaci užil velmi korektně.



K dotazu předsedkyně senátu, zda obdržel dopis založený na čl. 564 – 565 a kdy, obžalovaný uvádí:



Předsedkyně senátu cituje podstatné náležitosti dopisu.



Nepamatuji si to. Předpokládám, že pokud tam je razítko podatelny z nějakého dne, který jste citovala, tak naše paní sekretářka chodila a dodnes chodí pro poštu každý den, tzn. pokud to bylo podáno na podatelnu, tak jsem ho musel obdržet v ten samý den. V případě, že bych byl mimo areál, tak s nějakým zpožděním. Nepředpokládám, že to byla doba dovolených, pravděpodobně v následujících dnech.



K dotazu předsedkyně senátu, zda si vzpomene, jestli tento dopis obdržel před podepsáním příkazu k úhradě téhož dne k poukázání částky 7,5 milionu, obžalovaný uvádí:

Nedokážu.



K dotazu předsedkyně senátu, jakým způsobem obžalovaný reagoval na poslední odstavec tohoto dopisu, kde je uvedeno:„Mou profesionální povinností bylo vás na tento problém zakládání obchodní s.r.o., financování jeho založení z prostředků příspěvkové organizace upozornit. Ze zákona není příspěvkové organizaci dovoleno bez souhlasu vlády zakládat s.r.o. ani její vznik financovat,“ obžalovaný uvádí:

Vzal jsem jej na vědomí.



K dotazu předsedkyně senátu, jakým způsobem naložil s informacemi stran použití prostředků z rezervního fondu p.o. TESTCOM, obsaženými v dopise od svědkyně Jonášové z 30.10.2003 na k čl. 567, obžalovaný uvádí:



Předsedkyně senátu cituje obsah tohoto dopisu.



Pravděpodobně jsem tuto informaci předal odpovědnému vedoucímu a vzal jsem jí na vědomí.



K dotazu předsedkyně senátu, zda obdržel ke svým rukám od Ministerstva financí ČR dopis v obdobném znění jako je dopis datovaný 1.12.2003 a adresovaný k rukám svědkyně Jonášové. pokud ne, zda ho obdržel v jiné formě, obžalovaný uvádí:

Dopis jsem neobdržel, protože to bych byl asi na rozdělovníku dopisu, protože tak je ministerstvo zvyklé pracovat. Komu se píše, ten se tam uvede. Toto považuji za soukromou akci paní Jonášové, protože ona neměla pověření ani pana ředitele, ani mě. Je to právě zmínka o tom, že to nebývá standardním zvykem ve společnosti, aby podřízení zaměstnanci neinformovali své nadřízené v případě, že se obracejí na orgány státní správy. Nedostal jsem žádnou kopii ani od paní Jonášové, ani od nikoho jiného.



K dotazu předsedkyně senátu, kdy byl obžalovaný o tomto názoru ministerstva financí poprvé informován, obžalovaný uvádí:

Poprvé jsem o něm byl informován, když ho paní Jonášová posléze vyvěsila někde na nástěnku nezávislé odborové organizace. Zběžně jsem ho přelétl očima, ale nebyl nám adresován. Byla to nástěnka organizace, která s námi nesouvisela, pouze tím, že jsme s nimi kolektivně vyjednávali. Vůbec nevím, kdy jsem byl poprvé informován ministerstvem financí o této problematice.



K dotazu předsedkyně senátu, když svědkyně Jonášová na čl. 567 zmiňuje, že měla den předtím, tzn. 29.10.2003, rozhovor s ředitelem Mgr. Chmelíčkem o převodu částky 7,5 milionu Kč z terminovaného účtu, pokud jde o otázku zda a jakým způsobem obžalovaný řešil tuto záležitost s Mgr. Chmelíčkem, obžalovaný uvádí:

Hierarchie je jednoznačná. V případě, že pan ředitel má s někým rozhovor a chce mou účast, tak jsem účasten. V případě, že pan ředitel má rozhovor s někým ze zaměstnanců, nepřizve mě na jednání, tak nemám, co bych řešil. V souvislosti s reakcí paní Jonášové možná nějaká zmínka padla. Těch 7,5 milionu Kč jsme řešili z pohledu toho, co jsme dostali za úkol a co vzniklo na poradě vedení ministerstva informatiky a co jsme dostali za úkol. To byla naše priorita. Nás úkoluje ministerstvo, nikoliv zaměstnanci organizace.



K dotazu předsedkyně senátu, zda a jakým způsobem obžalovaný informoval ministerstvo informatiky, že z řad zaměstnanců vyplynul nějaký jiný názor a jak se k tomu ministerstvo postavilo, obžalovaný uvádí:

Předpokládám, jak jste citovala, že paní Jonášová měla rozhovor s panem Chmelíčkem, to je snad dostatečná záruka případného přenosu informací směrem k ministerstvu informatiky. Přece bych se choval obdobným způsobem nestandardně, že bych někam šel informovat na ministerstvo někoho z pozice podřízeného. Tak to bylo i nastaveno legislativně i na poradách pro všechny, mě nevyjímaje. Komunikace se státní správou jde všechna přes sekretariát ředitele, tzn. přes pana ředitele jak dopisy, tak v případě nějaké další schůzky pan ředitel nominoval lidi, kteří se měli zúčastnit některých jednání na ministerstvu. Nemůže být nominace tak, že někdo řekne tak, a já půjdu na ministerstvo.



K dotazu předsedkyně senátu, zda a jakým způsobem obžalovaný o této záležitosti informoval členy dozorčí rady, kteří byli již při zakládání společnosti zakládací listinou dne 30.9.2003 nominováni do dozorčí rady, obžalovaný uvádí:

Žádným.



K dotazu předsedkyně senátu, zda obžalovaný nepovažoval za potřebné oslovit tyto tři osoby a zmínit se jim, že je takovýto jiný názor, obžalovaný uvádí:

Neměl jsem vůbec důvod je informovat, a to z jednoho prostého důvodu. Všichni členové budoucí dozorčí rady byli součástí porady vedení ministerstva informatiky a předpokládám, že když pan ředitel o tomto věděl, měl možnost informovat. Toto jsou ale věci, které nepřicházejí oficiální cestou a jsou pro nás svým způsobem informací z druhé ruky. Kdyby paní Jonášová po tomto dopisu udělala to, že by do referátníku běžného dala dopis, napsala 100, 180 a 120 právní a popsala to, komu má dopis jít, tak se dopis stane oficiálním dokumentem a my se s ním budeme zabývat.



K doplnění předsedkyně senátu, čí je číslo jednací uvedené na listině založené na čl. 567 trestního spisu a je datována z 30.10.2003, obžalovaný uvádí:



Obžalovanému se předkládá k nahlédnutí shora uvedená listina.



To ale není naše číslo jednací. Neinformoval jsem dozorčí radu.



K dotazu předsedkyně senátu, zda se může vyjádřit ke Smlouvě o zajištění činnosti Portálu veřejné správy, která je předmětem bodu 2 obžaloby, a která je založena na čl. 640 trestního spisu, obžalovaný uvádí:

Smyslem bylo, aby byl podchycen vztah mezi TESTCOM servisem a ministerstvem informatiky. Myslím, že to je hlavní smysl smlouvy. Myslím, že tak, jak je to tam popsáno, to proběhlo přes veškerá schvalovací kolečka jak na ministerstvu, tak u nás jednatelů společnosti s ručením omezeným. Je to konsensus, na kterém se obě strany dohodly a stvrdily podpisy.



K dotazu předsedkyně senátu, zda byla zvažována možnost, že by část výnosů, které budou výsledkem komerčních služeb, a byly by příjmem TESTCOM servisu, byla poukázána ministerstvu informatiky, obžalovaný uvádí:

Uvažovali jsme, že to, co bude na výnosové straně v průběhu fiskálního období, se přemění v rozvoj aplikací Portálu veřejné správy. Společnost nebyla postavena kvůli tomu, aby generovala zisk. Měla zajistit rozvoj Portálu veřejné správy, tzn. zvyšovat luxus propojení, aby ti, kteří potřebují využívat služby tohoto Portálu měli komunikaci čím dál tím lepší, lepší možnosti, rozšiřované možnosti, aktualizované možnosti. K tomu to bylo postaveno, ne kvůli generování zisku. Generovat zisk je sice pěkná věc, ale ne v tomto případě. Neuvažovalo se o této možnost, ani jsme o tom nejednali.



K dotazu předsedkyně senátu, kdo sepisoval tuto smlouvu, obžalovaný uvádí:

To nejsem schopen říct. Je to nějaký kompilát nějakých smluv, které někdo někde dal dohromady, ale to opravdu nevím. Vím, že chodilo několik verzí, pomocí revize se dělaly úpravy mezi jednotlivými stranami, ale opravdu nevím.







K dotazu předsedkyně senátu, pokud jde o zmiňovaného advokáta JUDr. Maie, zda tento zastřešoval nějakým způsobem tuto smlouvu nebo to byla záležitost smluvních stran, obžalovaný uvádí:

Pan JUDr. Mai poskytoval služby tak, jak jsme si je vyžádali. Teď nejsem schopen říct, jestli na této smlouvě pan doktor Mai pracoval nebo nepracoval, to si opravdu nepamatuji.



K dotazu předsedkyně senátu, jak se obžalovaný vyjádří k tomu, že tato smlouva byla podepsána obžalovaným dne 23.10.2003, následně obžalovaným Mlynářem dne 31.10.2003 a k zápisu do obchodního rejstříku společnosti TESTCOM servis došlo až v listopadu 2003, obžalovaný uvádí:

Pravděpodobně tam byly nějaké posuny, které byly něčím zaviněné. Víc nevím. Každopádně rozdíl datace mezi podpisem námi a panem ministrem je evidentní. Pan ministr se shání hůře než my dva. Nepamatuji se.



K dotazu předsedkyně senátu, proč jako budoucí jednatelé dříve podepsali smlouvu s ministerstvem informatiky, než podali samotný návrh na zápis do obchodního rejstříku, obžalovaný uvádí:

Nevím proč a kde nastal časový posun. Myslím si, že to, že jsme to podepsali jako jednatelé, bylo už minimálně po notářském zápisu. V případě, že by společnost nebyla zapsána, tak asi tato smlouva nebude mít žádnou platnost a bývala by se zrušila a muselo by se to řešit jiným způsobem. Nemám pro to žádné vysvětlení.



Prohlášeno

usnesení



Hlavní líčení se v 11.20 hod. přerušuje na dobu 30 minut.

V 11.50 hod. pokračováno v přerušeném hlavním líčení.



Pokračováno ve výslechu obžalovaného ing. Víta Novotného, který po opětovném poučení dle §§ 33/1 a 95/2 tr. ř. uvádí:



Poučení jsem porozuměl, vypovídat budu.



K dotazu předsedkyně senátu, zda se může vyjádřit k okolnostem nabytí právní moci usnesení o zápisu společnosti do obchodního rejstříku ue dme 10.11.2003, když k nabytí došlo téhož dne, přestože lze podat opravný prostředek ve lhůtě 15-ti dnů, obžalovaný uvádí:

Nepamatuji se, ale předpokládám, že jsme se pravděpodobně zřekli.



K dotazu předsedkyně senátu, komu bylo toto usnesení doručováno, obžalovaný uvádí:

Bylo doručováno pravděpodobně všem třem zúčastněným, asi jednatelům. Vím, že v mém případě tam byla kolize s doručovací adresou, že jsem měl dokonce určeného zástupce soudem, kvůli tomu, že nebylo doručeno, což se poté zpětně vyřídilo. Usnesení bylo doručeno ustanovenému zástupci, protože mi doručovali poštu na trvalé bydliště a korespondenční adresu mám v Botičské ulici.



K dotazu předsedkyně senátu, jakým způsobem obžalovaný učinil úkon vzdání se odvolání, obžalovaný uvádí:

To muselo být asi na soudu. Předpokládám, že jsme tam došli, když to bylo ten samý den. Nebo to mohli udělat právníci na plnou moc, to už si opravdu neuvědomuji. Stejným způsobem, jako u druhého zápisu, kdy jsem měl zmocnění od tří členů dozorčí rady na úkony spojené se zápisem.



K dotazu předsedkyně senátu, pokud jde o doručování společníkovi, zda bylo doručováno toto usnesení také TESTCOMU, příspěvkové organizaci, obžalovaný uvádí:

To už nevím.



K dotazu předsedkyně senátu, zda si vzpomene na něco v souvislosti s možnosti podání opravného prostředku společníkem TESTCOMEM, příspěvkovou organizací, obžalovaný uvádí:

Ne.



K dotazu předsedkyně senátu, jak se vyjádří k úvahám ohledně možnosti příjmů z provozování Portálu veřejné správy, z obchodního věstníku a sponzorských odkazů, obžalovaný uvádí:

Vím, že o sponzorských odkazech bylo uvažováno, byla to jedna z variant způsobů financování. Tato varianta se nenaplnila.



K dotazu předsedkyně senátu, jak daleko dospěla tato varianta, obžalovaný uvádí:

V úrovni nějakých tezí, nikdy nebyl žádný komplexní materiál, který by popisoval tento způsob financování.



K dotazu předsedkyně senátu, zda se nějakým způsobem obraceli na nějaké subjekty s nabídkou, obžalovaný uvádí:

Ne. Průzkum lze udělat velmi jednoduchým způsobem, pokud byste chtěla zjistit cenové relace sponzoringu. To zjistíte velmi jednoduše, když oslovíte známé portály. Tam se dozvíte cenu za inzerci. Není to asi žádné tajemství, nehledě na to, že to marketingové oddělení jistě bude nabízet. Do tohoto stádia jsme se nedostali.



K dotazu předsedkyně senátu, zda v souvislosti s informacemi o tom, že Portál veřejné správy bude po zkušebním provozu spuštěn, se tyto subjekty obracely na obžalovaného s dotazy, zda by bylo možné tyto odkazy na Portálu veřejné správy uvádět, obžalovaný uvádí:

Myslím, že jsem viděl jeden e-mail od paní náměstkyně, nebylo to ani od ministryně Bérové, což bylo jen pro informaci. Na firmu si nevzpomínám, ale nezrealizovalo se to. Byla tam nějaká laxní odpověď děkujeme za vaši nabídku, s pozdravem.



K dotazu předsedkyně senátu, zda měl nějaký odhad týkající se výše příjmů ze sponzorovaných odkazů, obžalovaný uvádí:

Ne. Nebyla žádná kategorie. Není to tak jednoduchá kalkulace, protože každá ze stránek má jinou cenu, úvodní stránka je nějakým způsobem oceněna, poloha odkazu, což jsou komerční záležitosti komerčních portálů. V případě, že denní tisk chce být na první řádce, tak cena je jiná, než když jste v rolu na 50. místě. K tomuto nedošlo.



K dotazu předsedkyně senátu, zda ještě s nějakými jinými právníky kromě JUDr. Maie byla věc konzultována či byli činní v této souvislosti, obžalovaný uvádí:

Všechno pro nás dělal pan JUDr. Mai a jestli on využíval služeb svých kolegů, to je spíš otázka na něj. Nevím o tom.





K dotazu předsedkyně senátu, proč v rámci své výpovědi v této souvislosti uváděl množné číslo, obžalovaný uvádí:

Omlouvám se za množné číslo.



K dotazu předsedkyně senátu, zda JUDr Mai byl činný pouze ve vztahu k TESTCOM servisu nebo i k TESTCOMU, příspěvkové organizaci, obžalovaný uvádí:

Využívali jsme jeho služeb i v TESTCOMU. V době především na začátku po našem nástupu, protože tím, že jsme nebyli schopni dost intenzivně spolupracovat s Mgr. Hlouškovou, jsme hledali podporu. Seznámili jsme se s ním a byl to člověk, se kterým jsme byli schopni komunikovat. Využili jsme jeho služeb, v personální oblasti nám vypracovával nějaké záležitosti.



K dotazu předsedkyně senátu, zda od tohoto advokáta požadovali přesný rozpis provedených úkonů v rámci právního zastoupení pro TESTCOM servis, obžalovaný uvádí:

Neuvědomuji si, myslím si že ne, že to byla oboustranná důvěra, že pan doktor je starší seriozní pán, který se výrazně nehoní za penězi.



K dotazu předsedkyně senátu, zda obdrželi od něj nějaké jiné informace, než ty, co jsou ve fakturách založených ve spise, obžalovaný uvádí:

Já osobně jsem po něm nevyžadoval žádný položkový rozpočet jednotlivých úkonů.



K dotazu předsedkyně senátu, pokud jde o účetní služby, kde byla částka stanovena paušálně, zda požadovali nějaký bližší rozpis těchto úkonů, obžalovaný uvádí:

Existuje, můžeme dodat soudu.



K dotazu předsedkyně senátu, od jakých dalších firem měli nabídky na zajištění činností,které později vykonával Capitol, obžalovaný uvádí:

Jedna se jmenovala Corpus a něco dál a druhá Nostromo, tak nějak. Máme někde nabídky od firem, takže je můžeme soudu dodat. Byly to kontra nabídky, abychom si byli schopni ověřit výši ceny navrhovanou Capitolem. Bylo to kontrolní, jako kdybyste si dělala kontrolní rozpočet k tomu, jestli to odpovídá. Někde mám tyto dokumenty možná v tašce.



K dotazu předsedkyně senátu, zda se společnost Capitol potom ještě angažovala pro TESTCOM, příspěvkovou organizaci, obžalovaný uvádí:

Po převedení činností, vstupem s.r.o. do likvidace, činnosti převzal TESTCOM, zkušební a technický ústav i s tím, co bylo smluvně najednáno. Byla to překlenovací smlouva, potom bylo vypsáno výběrové řízení. Smlouva byla na jeden rok, tzn. od června bylo překlenovací období, než se tendr dal reálně stihnout vypsat, vyvěsit na centrální adresu tak, aby proběhly všechny zákonné podmínky. Tendr byl do konce roku 2004, pak se vypisoval nový tendr podle zákona č. 40/2004 Sb. a ten proběhl už podle standardních podmínek a zvítězila společnost Capitol.



K dotazu předsedkyně senátu, jaká personální opatření musela být provedena, zda muselo dojít k nějakému založení nové sekce či oddělení, s kolika pracovníky, v souvislosti s pověřením TESTCOMU, příspěvkové organizace, provozováním Portálu veřejné správy, obžalovaný uvádí:

Tím přesunem činností se musely zabezpečit i některé personální otázky, změnit organizační strukturu, legislativně celý proces tak, aby byla škatulka nakreslená v organizačním pavouku, abychom nedopadli stejně jako pan ministr. Museli se přijmout další zaměstnanci. Veřejná zakázka se vypisovala na přelomu roku 2004 podle zákona č. 40, snažili jsme se přesunout z outsourcing část činností dovnitř TESTCOMU, takže tam se počet lidí musel přeskupit. Organizační změnou vzniklo oddělení, museli se přibrat lidé, protože fluktuace u lidí tohoto zaměření je dost výrazná, protože jen co se něco naučí, tak po nich sáhne konkurence. Trochu jsme fungovali jako výukové středisko. Vzniklo oddělení poslední organizační změnou, protože se mezitím vybudovalo dohledové centrum nad celou infrastrukturou veřejné správy. Sloučili jsme činnosti redakce, Portálu a oddělení dohledového centra pod jeden úsek tak, aby to byl ucelený celek, který poskytuje služby ministerstvu informatiky. Zase tam naroste nějaký počet lidí, něco jsme přesunuli. Ti, co byli schopni se přeškolit nebo se předtím víc věnovali soukromě-informačním technologiím, tam byli převedeni. Je to natolik specifická práce částečně redakční, tzn. je potřeba i jazykových schopností, protože pan ministr nám s paní náměstkyní přikázali vyrobit i sekci cizineckou, kdy tam musí být informace v jiných jazycích. Není to jen prosté přepisování některých textů, musí tam být lidé, kteří jazyk znají a znají také to, s čím se cizinec může u nás potkat, když mu něco propadne a jak to bude fungovat, když něco potřebuje. Zhruba 6 lidí, nárůst a změna legislativy uvnitř organizace, tzn. organizační změny související s přesunem této činnosti uvnitř do organizace, nepočítám-li podstatnou legislativní změnu, kterou musel učinit pan ministr, a to je změna zřizovací listiny. Bez toho bychom neměli legislativní krytí pro vykonávání takové činnosti. Jedná se zhruba o 6 lidí jakoby nových pracovníků přijatých, plus nějaký přesun některých pracovníků z jiných oddělení do tohoto úseku. Celkový počet deset lidí, kteří se teď věnují dohledovému centru plus Portálu veřejné správy, redakční části a správě obsahu Portálu.



K dotazu předsedkyně senátu, jak se obžalovaný vyjádří k tomu, že společnost TESTCOM servis nenakoupila žádné vybavení pro svou činnost, žádné počítače i pokud jde o otázku přijetí zaměstnanců, obžalovaný uvádí:

To vše bylo v plánu. Společnost byla založena téměř na počátku zimy. První oficiální sdělení bylo, že názor pana ministra Sobotky je takový, že to bylo založeno v rozporu se zákonem. Po informacích od pana ministra informatiky, že bude nějakým způsobem komunikovat tuto otázku s panem Sobotkou, už nemělo smysl rozjíždět něco, když nevíte, co bude dál. Počítač se nekupuje na týden, měsíc, to je investice, která se odepisuje nějaké období. Co potom s majetkem, který nakoupíte? Potom bychom museli dělat nějaký prodej, byla by to součást likvidační závěrky. Do dnešního dne společnost není zlikvidovaná, tzn. teď by tam dva roky počítače ležely nevyužité, mezitím jsou morálně po smrti a já bych je teď jako likvidátor vyhodil, navrhoval bych likvidaci, protože počítač nemá morálně žádnou hodnotu. Myslím si, že to naopak bylo z naší strany rozumné rozhodnutí, že jsme první den neběželi do obchodu a nenakoupili jsme si notebooky a ví bůh co všechno. To asi dokáže každý. Zaměstnanci se přijímali s tím, že by měli být zaměstnanci TESTCOM servisu, protože dva jednatelé – tj. já a pan Mgr. Chmelíček, jsme měli být opravdu jednateli. Pak by tam musel být výkonný pracovník, tzn. ředitel a nějaká struktura pod ním, která by organizaci normálním způsobem hnala dopředu. Náš jednatelský pohled byl pedagogický dohled a spíš hlídání, zdali se plní základní kritéria toho, kvůli čemu byla organizace zřízena. Byli přijati lidé, ale když někomu něco nabízíte s tím, že nevíte, jak to bude, je to velmi komplikované vstupní jednání. Vyřešilo se to tím způsobem, že nastoupili do TESTCOMU, což se zase ukázalo jako prozíravé, protože když se TESTCOM servis dostal do likvidace, my jsme to pouze přesunem, organizační úpravou, přesunuli z položky, a teď nevím, jak se jejich původní šuplík jmenoval, do Portálu veřejné správy.



K dotazu předsedkyně senátu, zda kromě svědků Vraštiaka a Koudelové ještě někdo jiný byl přijat do TESTCOMU, příspěvkové organizace, obžalovaný uvádí:

V té době nikoliv, byli to pouze tito dva, kdy jsme předpokládali, že pan Mgr. Robert Vraštiak by byl takovým tím leaderem, ředitelem s.r.o. a slečna Koudelová že by byla jeho pravou rukou, a oni by si potom vybírali lidi k sobě. Myslím si, že je rozumnější, když si šéfové jednotlivého úseku vyberou lidi k sobě sami, protože oni s nimi budou dnes a denně komunikovat. Naše supervize při výběrových řízeních byla čistě supervizí i potom, že jsme do toho Robertu Vraštiakovi nijak nezasahovali. On šel s kůží na trh. Když si vybral špatně, byla to jeho špatná volba.



K dotazu předsedkyně senátu, jaká byla náplň činnosti těchto dvou zaměstnanců po jejich přijetí do pracovního poměru, obžalovaný uvádí:

Byla to komunikace s pracovníky ministerstva informatiky, protože při běžném procesu je spousta agendy, jsou kolem toho projekty, které mají nějakou projektovou strukturu, tzn. od řídícího výboru po nejspodnější týmy. Do těchto týmů naši lidé docházeli, občas to bylo na přetržení, protože třeba fungovalo víc týmů najednou, ale oni si museli vybrat prioritu, kterou oni považují za prioritu a tam na tým jít. S tím, že byla pouze doplněná vrcholová struktura řízení o mě a pana Mgr. Chmelíčka, což byl hlavní řídící výbor. Tam jsme byli posléze kooptováni, abychom se mohli účastnit i toho, protože tam chodili zástupci Telecomu a paní náměstkyně ministra atd.



K dotazu předsedkyně senátu, z jakého důvodu tuto činnost vykonávali z pozice zaměstnanců TESTCOMU, když TESTCOM, příspěvková organizace nebyl pověřen ve spojení s Portálem veřejné správy, obžalovaný uvádí:

Nebyl sice ničím pověřen, ale bez toho by to asi nešlo. Dá se to brát jako naše pochybení, že jsme je nepřevedli do TESTCOMU servisu, s.r.o. Nepovažuji to ale za natolik hrubý prohřešek. Zařadili jsme je do předávacího klání a do okamžiku, než byla zapsaná společnost, to ani jiným způsobem asi nešlo řešit.



K dotazu předsedkyně senátu, z jakého důvodu tyto činnosti nezajišťovali pracovníci tehdejší sekce ministerstva informatiky a nespolupracovali přímo s pracovníky společnosti Capitol, obžalovaný uvádí:

Vaše schéma je trošku zjednodušené. Oni spolupracovali samozřejmě všichni společně dohromady, protože činnost není one man show. Je to týmová práce, kdy v okamžiku, že vám někdo nový přijde do týmu, tak než se zorientuje a než se naučí, byť by jazyk, jakým způsobem spolu oni mluví, což není, že by mluvili cizím jazykem, ale informatici mají své specifické formulace, trvá to nějakou dobu. Ministerští úředníci pracovali normálně dál a pouze my jsme nějaké činnosti měli od nich převzít, aby se mohli věnovat další koncepční činnosti, rozvoji a my bychom měli dělat takovou tu rutinní činnost, tzn. provozní část a dejme tomu zlepšovat provozní parametry Portálu. Ale koncepční část neustále zůstává na ministerstvu a ministerstvo nebylo nafukovací takovým způsobem, aby mělo rozdělené, že ten bude dělat koncepci a ten provoz. Předtím to tam bylo, takže všichni bohužel musí dělat všechno a ono to není dobré na výsledek. Produkt něco vyžaduje a zejména zkušební provoz nese asi občas jakousi nectnost. V okamžiku, že to pustíte do ostrého provozu, jméno si zkazíte rychle a těžko se napravuje.



K dotazu předsedkyně senátu, proč tyto záležitosti mezi sebou neřešil předávající – ministerstvo informatiky a přejímající, za TESTCOM servis společnost Capitol, která za to inkasovala finanční prostředky v souvislosti s analýzami a s předávací procedurou Portálu veřejné správy a proč se navíc objevili dva zaměstnanci placení TESTCOMEM, příspěvkovou organizací, která byla společníkem TESTCOM servisu, s.r.o., obžalovaný uvádí:

Nevím, z čeho jste nabyla dojmu, že oni se na tom nepodíleli. Tito dva zaměstnanci se tam objevují jako budoucí provozovatelé Portálu veřejné správy. Kdybych to převedl do absurdna, tak samozřejmě Capitol máme smluvně vázaný, ano pracuje, přebírá, dělá atestační protokoly, kontroluje provozní dokumentaci, všechno možné. Ministerští úředníci pracují tak, jak pracovali do současně, tzn. občas něco nestihnou. Potom, až to všechno Capitol převezme, přijdou naši dva nováčci, kteří o tom nebudou vědět vůbec nic a budou mít jet do ostrého provozu. Připadalo by mi to výrazně nelogické, a že bych své zaměstnance handicapoval zcela zbytečně. Oni se podílejí na celém procesu. Proto chodí na všechny týmy, co stihnou, stýkají se jak s Capitolem, tak s ministerskými úředníky, což je deklarováno i v nějaké e-mailové korespondenci, jakým způsobem spolu komunikují navzájem. To mi připadá jako logický proces. Pokud někoho vytrhnu z procesu a pak ho tam posadím a řeknu „a odteď dělej,“ tak jsem na tom trochu manažersky špatně. Musím předvídat, že oni se musí něco naučit, aby to mohli dělat. Pokud jim tuto možnost nedám, tak pouze brzdím sebe.



K dotazu předsedkyně senátu, jaké měli uzavřené pracovní či jiné smlouvy, obžalovaný uvádí:

To teď z hlavy neřeknu. Předpokládám, že to byla nějaká pracovní smlouva s nějakou zkušební tříměsíční lhůtou tak, jak to zákoník práce určuje. Nebyla to určitě dohoda o pracovní činnosti ani dohoda o provedení práce.



K dotazu předsedkyně senátu, na jakou dobu byl s nimi sjednán pracovní poměr, obžalovaný uvádí:

Předpokládám, že určitou, protože ani jeden z nich nespadal do kategorie absolventů, kterým se nesmí dávat na dobu určitou. Oba dva už byli v procesu nějakou dobu, tzn. měli určitě termínovaný pracovní poměr, předpokládám.



K dotazu předsedkyně senátu, jak to bylo časově vymezeno, obžalovaný uvádí:

Nevím.



Obžalovanému se předkládá k nahlédnutí a vyjádření faktura založená na čl. 681 – 682 trestního spisu.



K tomu obžalovaný:

Zde jsem zpochybňoval tuto částku, jestli by se nemohlo opravit, že se jedná o částku 2,4 milionu. Společně s DPH mi to nepřipadá obvyklé.



K dotazu předsedkyně senátu, jak se vyjádří k nesrovnalostem mezi textací týkající se bodu 2, obžalovaný uvádí:

Ano, textace je zkrácená, to je písařská chyba při vyplňování faktury.



K dotazu předsedkyně senátu k příloze č. 1, k dohodě o vypořádání vzájemných vztahů na čl. 681, kdy úhrada byla za bod 1 a bod 4, zda tomu tak je, obžalovaný uvádí:

Ano.



Předsedkyně senátu cituje bod 4:

„Rozvoj aplikací Portálu veřejné správy v hodnocení strategického rozvoje Portálu veřejné správy – 01/2004.“



K dotazu předsedkyně senátu, zda toto souhlasí, obžalovaný uvádí:

Ano, to je po prvním měsíci 2004. Proto je tam psáno leden a proto říkám, že je to písařská chyba, pouze změna textace.



K dotazu předsedkyně senátu, pokud jde o slovo „analýza,“ kdy v bodě 1 je analýza stavu listopad a prosinec, což odpovídá bodu 1, kde jsou analytické práce, zatímco v bodě 4 je rozvoj aplikací a v bodě 2 je uvedeno slovo „analýza,“ co tedy znamená slovní vyjádření toho, za co je fakturováno, obžalovaný uvádí:

Je to písařská chyba.



K dotazu předsedkyně senátu, jak vysvětlí nesrovnalosti ohledně uváděných dat, kdy tato dohoda o vyjádření vzájemných vztahů je přílohou č. 1 k předložené dohodě o vypořádání vzájemných vztahů a tato dohoda je datována dnem 12.3.2004, z jakého důvodu je na příloze č. 1 napsáno „Dne 27.2.2004 byla mezi smluvními stranami TESTCOM a TESTCOM servis uzavřena dohoda o vypořádání vzájemných vztahů,“ obžalovaný uvádí:

To je opět písařská chyba, protože existovalo několik verzí a tam nedošlo k přepisu data.



K dotazu předsedkyně senátu, z jakého důvodu je uvedeno datum „v Praze dne 4.3.2004,“ když bylo předtím zmiňováno datum 27.2.2004 a na faktuře je uvedeno: „Fakturujeme vám na základě uzavřené dohody o vypořádání uzavřené mezi TESTCOM a TESTCOM servisem dne 5.4.2004,“ obžalovaný uvádí:

To je asi opět písařská chyba.



K dotazu předsedkyně senátu, jak obžalovaný vysvětlí článek 4, bod 1 téže Dohody: „Smluvní strany, což znamená TESTCOM a TESTCOM servis, s.r.o., v likvidaci, deklarují zájem na další spolupráci ve věci zajištění provozu Portálu veřejné správy,“, obžalovaný uvádí:

Spolupráce do výmazu společnosti, byť by byla v likvidaci, nekončí. Do právního aktu konce likvidace je přece jasné, že TESTCOM velký může od malého TESTCOMU něco potřebovat. Tím je míněna spolupráce, která bude nějakým způsobem probíhat předáním materiálů, protože materiály a všechno, co zůstane, také souvisí s provozem Portálu veřejné správy. Možná nešťastná formulace, ale není to nic, že by likvidující s.r.o. neustále pracovalo na Portálu veřejné správy, to je pouze nějaká formulace možnosti toho, že s.r.o. vstupem do likvidace neřekne zřizovateli tak, a teď už nás svým způsobem nemusí zajímat. Je to deklarativní prohlášení.



K dotazu předsedkyně senátu, z jakého důvodu formulovali „zajištění provozu,“ proč neformulovali např. „předávací procedura“ nebo „předání dokladů,“ obžalovaný uvádí:

Je to nějaká formulace od právníků a je možné, že nebyla od nikoho vyškrtnuta nebo zpochybněna, že to tam zůstalo. Nepovažuji to za zavazující nebo podmínku.



K dotazu předsedkyně senátu, jak tomu lze rozumět ve spojení s tím, že ministerstvo informatiky pověřilo TESTCOM, příspěvkovou organizaci zajištěním provozu Portálu veřejné správy dne 26.2.2004 a obžalovaný poté podepisuje 12.3.2004 toto ustanovení k zajištění provozu Portálu veřejné správy, obžalovaný uvádí:

My jsme ukončili spolupráci, to je legislativně podložené. Možná je to opravdu z tohoto pohledu nešťastná formulace, ale není tím míněno nic, že by TESTCOM servis, v likvidaci, chtěl suplovat činnosti TESTCOMU, příspěvkové organizace.



K dotazu předsedkyně senátu, kdo tuto Dohodu sepisoval, obžalovaný uvádí:

To už nevím. Může to být opět kompilát nějakých smluv, protože když se na to pozorně podíváte, tak všechny smlouvy, které TESTCOM servis sepisoval, mají obdobný ráz. Možná je to kompilace několika smluv. Je proto možné, že tam zůstal nějaký odstavec, který teď zní nepatřičně.



K dotazu předsedkyně senátu, kdy se dozvěděl o názoru ministra Sobotky, resp. ministerstva financí stran založení TESTCOM servisu,s.r.o. ,obžalovaný uvádí:

Dozvěděl jsem se o tom od pana ředitele, protože v okamžiku, kdy přišel dopis na ministerstvo, neuvědomuji si teď, že by do TESTCOMU přišel tento dopis v kopii, jsme o tom samozřejmě mluvili. Datum vám nejsem schopen říct, už je to strašně dlouho. V podvědomí mám, že je to 5.12.2006, ale nevím, jestli pan ředitel 6. nebo kdy, řekl o tomto dopisu.



Předsedkyně senátu cituje dopis založený na čl. 335 – 336 trestního spisu,



Viděl jsem kopii, která měla štítek z podatelny ministerstva informatiky, ale to bylo až teď jako součást spisu, i s tím štítečkem. Byl to asi nějaký doložený doklad, termín, kdy mi pan Mgr. Chmelíček sdělil, že pan Mgr. Sobotka psal panu ministru Mlynářovi. Dopis přišel na pana ministra ,v kopii TESTCOM není uváděný, že by oslovoval TESTCOM. K nám se dopis mohl dostat pouze klasickým přesunem – ministerstvo informatiky - pan ředitel – my.



K dotazu předsedkyně senátu, zda po tomto stanovisku ministerstva financí byl informován předtím, než dne 18.12.2003 došlo k uzavření smlouvy s ECONOMIÍ, obžalovaný uvádí:

Předpokládám, že asi ano, přesto názor jednoho ministra proti názoru druhého ministra je z mého pohledu jedna ku jedné. Navíc můj ministr byl pan ministr Mlynář a v případě, že jsme dostali od pana ministra nějaké doporučení, snažili jsme se konat tak, jak nám sdělil náš pan ministr. Kdyby náš ministr úkoloval úředníky ministerstva financí, asi by to také nebylo zrovna správné řešení. Chovali jsme se tak, jak to považuji za správné. Měli jsme uzavřít dohodu podle vládní vyhlášky, kterou znal i pan ministr Sobotka a věděl, co na pana Mlynáře spadlo. Nevidím žádný důvod pro to, proč bychom nejednali, i když jde o použití rozpočtových prostředků. Nevidím důvod, proč by se mělo zastavit jednání a čekat na rozuzlení různých názorů dvou ministrů.



K dotazu předsedkyně senátu, aby se obžalovaný vyjádřil k využití práva členů dozorčí rady dohlížet na obchodní vedení jednateli společnosti s ručením omezeným a nahlížet do dokladů společnosti, obžalovaný uvádí:

Dozorčí rada se svolává sama, bez mé přítomnosti, mohou jednat kdy chtějí. Do dokladů žádných nikdo nenahlížel, protože všechny doklady, které byly k dispozici, si mohl pan ministr vyžádat a teď je otázkou, jestli by si je vyžádal jako člen dozorčí rady nebo jako náš normální nadřízený běžnou cestou. Dozorčí rada byla především deklarace a znovu opakuji toho, že společnost není soukromou společností, ani mou, ani pana Chmelíčka, ani pana Mlynáře, Bérové a Frankla. To bylo to, že oni tam jsou ten vývěsní štít průhlednosti, protože nikdo to nikde neschovává. Jestli by dozorčí rada měla časem potřebu, kdyby s.r.o. fungovalo normálně, to předpokládám, že ano, protože pan Frankl, pokud se nemýlím, byl náměstkem ministra financí a on si dohled nad takovýmito organizacemi dokázal velmi dobře představit.



K dotazu předsedkyně senátu, jakým způsobem se vypořádali s možností omezení převoditelnosti na třetí osobu, případně zastavení obchodního podílu společnosti s ručením omezeným, obžalovaný uvádí:

To je docela zajímavá myšlenka, která nás možná měla napadnout a nenapadla. Možná z toho důvodu tam také byl tak vysoký vklad. V okamžiku, že by tam bylo 100.000,- Kč, tak by to bylo jednoduše převoditelné, ale nikdy jsme o ničem podobném neuvažovali.





K dotazu předsedkyně senátu, pokud jde o možnost toho, že obchodní podíl může být předmětem zástavního práva, obžalovaný uvádí:

Neuvažovali jsme o tom.



K dotazu předsedkyně senátu, jakým způsobem se obžalovaný jako jednatel společnosti, vyjádří k bodu VII notářského zápisu zakladatelské listiny TESTCOM servisu,s.r.o.,obžalovaný uvádí:

Je to notářský zápis, právní formulace dělala paní notářka, předpokládám, že to bude nějaká obecná formulace. Nevím, nejsem právník.



K dotazu předsedkyně senátu, jak se obžalovaný vyjádří k bodu V. této datelské listiny, obžalovaný uvádí:

Předpokládám, že to je obdobné. Předpokládám, že paní notářka použila obdobnou formulaci, kterou asi používá u notářských zápisů. Nejsem právníkem. Notářka, když to kontroluje a zapisuje věci tak, aby byly v souladu s právem, by asi neměla nic udělat špatně, protiprávně.



K dotazu předsedkyně senátu, zda k těmto dvěma záležitostem měl druhý jednatel obžalovaný Chmelíček, příp. některý z uvažovaných členů dozorčí rady, nějaké námitky, obžalovaný uvádí:

O žádných námitkách nevím, asi by to byla spíš otázka na ně.



K dotazu předsedkyně senátu, zda byly sepsány předávací protokoly o stavu Portálu veřejné správy v okamžiku pověření TESTCOM servisu, obžalovaný uvádí:

Byl sepisován nějaký předávací protokol, který měl souvislost s trojstrannou smlouvou, která nebyla nikdy naplněna. Trojstranná smlouva byla smlouva mezi ministerstvem, TESTCOMEM a Telecomem. Vím, že součástí této smlouvy byl i předávací protokol. Tím, že jsme v té době už měli kolegu, který se věnoval Portálu veřejné správy, tak už jsme se těmto činnostem nevěnovali natolik detailně, abych se staral o to, jestli je napsán předávací protokol nebo ne. To spadalo do náplně pana Mgr. Vraštiaka a jeho lidí.



K dotazu předsedkyně senátu, zda se může obžalovaný vyjádřit ke smlouvě, která je založena na čl. 726 – 728 trestního spisu týkající se výpůjčky automobilu, obžalovaný uvádí:



Obžalovanému předložena k nahlédnutí shora uvedená smlouva.



Byla to běžná záležitost, zápůjčka vozů mezi zřizovatelem a jím zřízenou jednotkou. Není to nic neobvyklého, smluvní vztah byl sepsán, bylo tam deklarováno, jakým způsobem se kdo bude chovat k zapůjčenému majetku a nevidím v tom nic neobvyklého.



K dotazu předsedkyně senátu, zda je obžalovanému známo něco o tom, kým bylo poté vozidlo používáno, obžalovaný uvádí:

Předpokládám, že to byl vůz, který používal pan Mgr. Chmelíček.



K dotazu předsedkyně senátu, pokud jde o faktury související s provozem tohoto vozidla, zda lze nějak vysvětlit, z jakého důvodu jsou vystaveny na TESTCOM, příspěvkovou organizaci, obžalovaný uvádí:

Majetkově, když zapůjčíte někomu auto, byť by to byl zřizovatel, se nezbavujete majetku. Zapůjčili jsme majetek, tzn. zhodnotili jsme majetek TESTCOMU, a to nemá vůbec souvislost s žádnou zápůjčkou.



K dotazu předsedkyně senátu, zda hradili vybavení do automobilu, obžalovaný uvádí:

To jsou nějaké doplňky, zimní gumy se kupovaly. Nevím, co všechno se kupovalo. To bychom museli majetek bezúplatně převést, což už myslím nelze, aby to byl majetek ministerstva. Pak by byla fakturace opravdu nesprávná. V okamžiku, že je auto ve vlastnictví TESTCOMU, technického a zkušebního ústavu, nic se nezměnilo ve velkém technickém průkazu, majitelem je neustále organizace. Cokoliv kupujete, vám zvedne, pokud to není provozní potřeba jako ojeté gumy, hodnotu automobilu. Daňaři určují, co je zhodnocení, co je investice, běžná spotřeba, takže si myslím, že je to naprosto správně.



K dotazu předsedkyně senátu, aby obžalovaný uvedl důvody zhodnocení o součástku zvanou „mříž dělící,“ obžalovaný uvádí:

Byl to kombík, tzn. že se může stát, že se dá zavazadlo do pohybu a proběhne až dopředu na řidiče. Z toho důvodu se mříže vyrábějí. Na tom nevidím nic tak nestandardního. Navíc auto bylo používáno v režimu manažerský vůz, tzn. i s využitím pro soukromé účely, např. v případě, že by tam vezl pan ředitel například golfové hole.



K doplnění předsedkyně senátu, jak lze rozumět článku III, 4. odstavec, obžalovaný uvádí :



Předsedkyně senátu cituje předmětný článek.



Ano. Provozní náklady jsou něco jiného, to je benzín, žárovky. Toto opravdu by hradilo ministerstvo ze svých provozních prostředků. Gumy to nejsou, ty zůstávají u vozu na několik let, než se sjedou.



K dotazu předsedkyně senátu, co znamená „..hradí veškeré náklady i případné škody...“, obžalovaný uvádí:

Ano, ale náklad a investice je něco jiného. Beru provozní náklad jako věc spotřebního charakteru, výměna oleje je provozní náklad nebo žárovka ve světlometu.



K dotazu předsedkyně senátu, kdy došlo, na základě čeho a z jakých důvodů k přefakturaci částky ve výši 42.949,-Kč, obžalovaný uvádí:

Došlo k tomu na základě fakturace mezi TESTCOM servisem a TESTCOMEM. Důvod je, že by to pro TESTCOM, zkušební a technický ústav, nebyla daňově uznatelná položka, protože všude na hlavičce bylo TESTCOM servis, s.r.o. Někde to bylo bez IČO, protože přidělení IČO bylo bez něj, posléze s ním. Když byly všechny věci v pořádku, společnost byla zapsána někdy v prosinci 2003. Datum vám neřeknu, ale našlo by se to z faktury, suma byla přefakturována do daňově správného prostředí, tzn. do účetnictví s.r.o. a peníze, které zřizovatel poskytl na zřízení společnosti, se mu vrátily.



K dotazu předsedkyně senátu, když k přefakturaci došlo 12.12.2003, zda měla tato přefakturace nějakou souvislost s tím, že byl obžalovaný informován o dopisu, který došel z ministerstva financí od ministra Sobotky na ministerstvo informatiky, obžalovaný uvádí:

Ne. Předtím už jsem říkal jednu informaci, teď nevím, jestli nemáte ve spisu tento dopis, vyžadoval jsem od paní ing. Jonášové, aby připravila ke konci prosince všechny podklady pro přefakturaci nově vznikajícího s.r.o. Nemělo to žádnou souvislost, bylo to pouze načasování zapsání s nějakou predikcí a odhadem doby zapsání společnosti, aby to už bylo kam přefakturovat, aby s.r.o. bylo zapsáno a fungovalo tak, aby to šlo zanést do účetnictví.







Přistoupeno k dotazům členů senátu:



K dotazu ing. Jaroslava Kouby, zda obžalovaný vedl ekonomický úsek, obžalovaný uvádí:

Ne. Jsem víc technik, ale v tu chvíli jsem měl pod sebou i ekonomiku.



K dotazu ing. Jaroslava Kouby, kolik v TESTCOMU bylo odborně ekonomicky vysokoškolsky vzdělaných podřízených, obžalovaný uvádí:

Čtyři. Paní ing. Jonášová plus tři další.



K dotazu ing. Jaroslava Kouby, kolik měl TESTCOM servis, event. TESTCOM, výzkumný ústav, k dispozici erudovaných právníků, obžalovaný uvádí:

Jednoho, myslím v zaměstnaneckém poměru. Se vzděláním vysokoškolským se zaměřením na práva byl jeden zaměstnanec. Vyhnul bych se slovu „erudovanému.“



K dotazu ing. Jaroslava Kouby, zda většinu základních úkonů pro obžalovaného dělali externí pracovníci, obžalovaný uvádí:

Externí pracovník, v počtu jeden právník.



Senát dále bez dotazů.



Přistoupeno k dotazům státního zástupce:



K dotazu státního zástupce, kdo ho seznamoval při jeho nástupu na ministerstvo informatiky, příspěvkové organizace s jeho náplní práce, obžalovaný uvádí:

Pan ředitel a potom tam přišla paní Mgr. Hloušková, která sepisovala smlouvu, když poté byla vedoucí personálně-právního oddělení. Nepředpokládám, že by smlouvu psal pan ředitel osobně.



První dohoda byla samozřejmě ve verbální rovině. Neodpověděl jsem mu při první schůzce hned ano, že jsem schopen nastoupit, protože jsem musel vyřešit situaci v předcházejícím zaměstnání. Navíc se mi komplikovala situace osobní, takže to byla chvíle rozvažování.



K dotazu státního zástupce, aby se obžalovaný vyjádřil ohledně svého vzdělání, kdy zmínil, že absolvoval účetní kurz, obžalovaný uvádí:

Mimo interních kurzů a školení v České televizi, klasický certifikát nemám.



K dotazu státního zástupce, zda má obžalovaný k dispozici nějakou dokladující písemnost, obžalovaný uvádí:

Možná to bude v archivu České televize. Nevím o tom, jestli je tam nějaký takovýto certifikát.



K dotazu státního zástupce, zda uvažovali v průběhu příprav před samotným založení TESTCOM servisu, s.r.o., hovořil s panem Hochmanem, příp. s jinými zaměstnanci o tom, jaké jsou ideje v kontextu toho, jak zajistit, aby získané peníze z provozu Portálu veřejné správy mohly být samostatně rozděleny, aniž by bylo nutné takto získané finanční prostředky převést do státního rozpočtu, obžalovaný uvádí:

Vím, na co narážíte, protože když jsme studovali spis s mým obhájcem, docela mě pobavilo, co svědek Hochman vypověděl. Měl bych asi trochu vysvětlit náš vztah s panem bývalým pověřeným ředitelem. On byl výrazně antagonistický, protože to bral trochu jako útok na svou osobu, což z jeho pohledu je pochopitelné. Jemu sice zůstala věda a výzkum, ale vliv na zbytek podniku nula, což v době, kdy dělal pověřeného ředitele, bylo něco jiného. My jsme spolu mimo povinných, lépe řečeno úředních hovorů nikdy žádné, a toto bych bral jakoby osobní hovor, nebyl by to služební hovor, nevedli. Asi každý z nás je naprosto jiné povahy, neměl jsem vůbec důvod vyhledávat a snažit se osobní vztah navázat. Neseděli jsme si a nebyl důvod minimálně rozvádět takovéto teze. Můžu to vyloučit.



K dotazu státního zástupce, zda se zúčastnil debat s dalšími zaměstnanci na téma, jaká by měla být výše případných výnosů, a pokud ano, s kým, obžalovaný uvádí:

Neuvědomuji si, možná potom v období, kdy nastoupil Mgr. Vraštiak, jsme probírali možnosti samofinancování právě už po době uzavření smluvního vztahu s ECONOMIÍ, protože do té doby by to byla ztráta času pro všechny zúčastněné. Když nemáte v ruce žádný doklad o nějaké smluvní vazbě, si můžete snít, jak chcete a není vám to nic platné. Myslím, že organizace funguje na základě racionálních údajů, nikoliv nějakých snů a idejí. Říká se, že papír snese všechno, ale to neplatí v tom, když dostanete nějaký úkol navíc od člověka, kterého si vážíte a nechcete si udělat osobní ostudu, kdy něco slíbíte, a pak to nejste schopný udělat.



K dotazu státního zástupce, zda v době před samotným založením TESTCOM servisu, s.r.o., obžalovaný vyslovil příp. hypotézu v souvislosti s případnou očekávanou vyšší mírou zisků v rámci ministerstva, příp. v rámci TESTCOMU, obžalovaný uvádí:

To si neuvědomuji.



K dotazu státního zástupce, co ekonomicky přineslo TESTCOMU, příspěvkové organizaci samotné založení TESTCOM servisu, obžalovaný uvádí:

Ekonomicky tam nebyl důvod, aby to TESTCOMU, příspěvkové organizaci, něco přinášelo. Malý TESTCOM byl zřízen proto, aby nějakým způsobem oddělil činnosti, zároveň i účetně, aby to fungovalo tak, aby byly co nejnižší náklady s.r.o. – mluvím o režijních nákladech, a aby se efektivně prostředky, které budou na výnosové straně, vrátily zpátky do Portálu veřejné správy. TESTCOM servis neměl generovat zisk a v případě, že by byl vygenerován zisk, si zřizovatel z toho může něco vzít. Nepředpokládal se žádný zisk, všechno šlo zpět do vlastního produktu, do Portálu veřejné správy, rozvoje aplikací.



K dotazu státního zástupce, zda to mělo nějaký ekonomický výsledek, obžalovaný uvádí:

Asi nikoliv.



K dotazu státního zástupce, co se týče prezentace na Invexu, zda proběhla i v tom kontextu, že bylo prezentováno případné personální obsazení samotného subjektu, obžalovaný uvádí:

O personálním obsazení asi nikdy nikdo nemluvil, protože v té době ani nebylo zřejmé, jakým způsobem to bude obsazeno. Myslím, že Invex není o jménech, ale produktech. Obecná prezentace. Samozřejmě tam bylo jméno pana ministra, to ano.



K dotazu státního zástupce, co se týče problematické vyhlášky, která zde byla zmiňována, zda jí obžalovaný někdy četl, obžalovaný uvádí:

Ano. Asi v kanceláři v ASPI, když začaly dohady o tom, jestli je vše v pořádku nebo není. Nemám důvod nevěřit právníkům a kontrolovat všechny zákony.



K dotazu státního zástupce, kdy byly tyto dohady, obžalovaný uvádí:

Myslím, že to bylo v období prosince 2003, kdy jsme dostali oficiální informaci. Předtím to byla rekord informace od paní Jonášové, kdy ona mluvila o 218. Jen jsem si v ASPI projížděl, co kde jde.



K dotazu státního zástupce, zda to bylo na popud paní Jonášové nebo na popud pana ministra Sobotky, obžalovaný uvádí:

Je to obecně, téměř v jednom období, někdy v prosinci.



K dotazu státního zástupce, když obžalovaný se svými spoluobžalovanými v průběhu přípravného řízení zmínil, že určité nákladové položky, které vznikly při zahájení činnosti TESTCOM servis, s.r.o., byly v podstatě prokázány na základě přílohy, kterou obžalovaný doložil do spisu, zda má obžalovaný nějaké konkrétnější písemnosti, které by taxativně vymezily rozsah přípravných prací, mimo této obecné přílohy, obžalovaný uvádí:

Jediné nákladové položky, které byly, bylo těch přefakturovávaných 40.000,- Kč. Smlouva přebírání Portálu veřejné správy byla smlouva s Capitolem, na což samozřejmě jsou nějaké doklady. O právnících jsme mluvili při otázce paní předsedkyně a faktury a všechny zřizovací náklady byly řádně doloženy, protože by nemohly být zaneseny, byť z pohledu paní Jonášové špatně, do účetnictví TESTCOMU, byť by to byly na analytickém účtu zavěšené peníze.



K dotazu státního zástupce, zda v souvislosti s Capitolem jsou ještě známy nějaké další listinné podklady, které by to konkrétně vymezovaly, obžalovaný uvádí:

Nevím, jestli budou listinné, každopádně existuje CD nosič, který to shrnuje, protože toto vše jsme museli předložit NKÚ při jejich kontrole a v případě, že si to orgány činné v trestním řízení nevyžádaly od nás, ale myslím, že ano, tak by to mělo být součástí. Předali jsme, co bylo.



K dotazu státního zástupce, když obžalovaný ve své výpovědi zmínil, že TESTCOM servis za dobu svého působení sepsal 4 smlouvy, kdo je uzavíral jménem TESTCOM servisu, příp. kdo byl přítomen, obžalovaný uvádí:

V zápisu v obchodním rejstříku je, že spolupodepisují oba jednatelé. Kdo byl přítomen fyzicky, to nevím, to si nepamatuji. Mohla tam být sekretářka.



K dotazu státního zástupce, zda informovali jako jednatelé TESTCOM servisu, s.r.o., podrobně o těchto smlouvách, těchto krocích dozorčí radu TESTCOM servis, s.r.o., příp. zástupce ministerstva, event. TESTCOMU, příspěvkové organizace, obžalovaný uvádí:

Předpokládám, že to byl běžný algoritmus. Říkal jsem, že s panem ministrem byla otevřena dohoda a nebylo tam nic, co by se schovávalo z jedné, neb z druhé strany, nebyl jsem u toho. Pan ředitel přenášel informace dál z pozice jednatele a zároveň ředitele. Byl to schopen reprodukovat i na poradách ministerstva.



K dotazu státního zástupce, zda k tomu existuje písemný podklad, obžalovaný uvádí:

Nevím. Abych pravdu řekl, ani jsem nečetl zápisy z porady ministerstva, protože to je věc, která mě nějak výrazně nezajímala. Možná, že tam někde nějaká zmínka je.



K dotazu státního zástupce, zda byl při uzavírání předmětných smluv přítomen zástupce společníka TESTCOM servis, s.r.o., příp. právní zástupce, obžalovaný uvádí:

Nepředpokládám, že by u toho byla bývalá zaměstnankyně Mgr. Hloušková. Ona potom s námi z její strany rozvázala pracovní poměr, nevím, ke kterému měsíci.













Přistoupeno k dotazům obhájců:



K dotazu JUDr. Hochmana, když státní zástupce položil první otázku obžalovanému, kdo tomuto stanovil pracovní náplň při jeho nástupu na ministerstvu informatiky, kdy obžalovaný odpověděl, že to byl pan ředitel a Mgr. Hloušková, zda to bylo skutečně na ministerstvu, obžalovaný uvádí:

Ne, omlouvám se. Do TESTCOMU, zkušebního a technického ústavu telekomunikací a pošt.



K dotazu JUDr. Hochmana, když obžalovaný uváděl, že Mgr. Hloušková mu na základě úkolu, který dostala, předložila podivný návrh smlouvy o spolupráci, zda je to tento návrh, obžalovaný uvádí:

Obžalovanému se předkládá k nahlédnutí uvedená listina.

Ano.



K dotazu JUDr. Hochmana, zda je takovýto návrh, dle jeho názoru, výplodem erudovaného právníka, obžalovaný uvádí:

Už jsem to dostatečně okomentoval a zase bych hledal výraz. Nepovažuji to za návrh smluvního vztahu tak, jak bych si ho představoval od právníka s vysokoškolským vzděláním.



K dotazu JUDr. Hochmana, zda by mohl obžalovaný právníkovi, který má takovéto výstupy své pracovní činnosti, svěřit založení společnosti a její zápis do obchodního rejstříku s čistým svědomím, že tato společnost bude skutečně zapsána, obžalovaný uvádí:

Dovětek byl asi podstatný. Samozřejmě svěřit bych to mohl, ale ne s čistým svědomím. Takže nesvěřil.



K dotazu JUDr. Hochmana, zda si obžalovaný myslí, že založením TESTCOM servisu vznikla někomu nějaká škoda, obžalovaný uvádí:

Ne, v žádném případě. Až na to, že teď vzniká škoda, protože tam probíhají penále za nezaplacené částky, tzn. bude to jediná škoda, která momentálně vzniká, jsou to řádově desítky tisíc korun. Ano, teď vzniká škoda v s.r.o.



K dotazu JUDr. Hochmana, v důsledku čeho škoda vzniká, proč vzniká penále, obžalovaný uvádí:

Z mého pohledu likvidátora zcela nepochopitelně, protože byl zablokován policií účet, což chápu jako prvotní opatření, aby peníze někde zůstaly. Na naší stížnost nám Obvodní soud pro Prahu 4 nevyhověl, tzn. není disponibilní právo k účtu a nejsou originál doklady účetnictví, byť by jich bylo proklatě málo, takže nelze udělat likvidační uzávěrku, nelze společnost zlikvidovat, i když si myslím, že v procesu by se nic nezměnilo. Jestli se šetří společnost, která je v likvidaci nebo je zlikvidovaná, je z právního pohledu asi úplně jedno. Možná, že mě někdo vyvede z omylu. Teď vzniká škoda.



K dotazu JUDr. Hochmana, zda škoda vzniká v důsledku postupu orgánů činných v trestním řízení, které zablokovaly účet, obžalovaný uvádí:

Ano.



K dotazu JUDr. Hochmana, ohledně smlouvy o zajištění činností Portálu veřejné správy, zda potřebovali tuto smlouvu při jednání s nakladatelstvím ECONOMIA, obžalovaný uvádí:

Ano, protože jinak bychom neměli žádný smluvní vztah v ruce mezi TESTCOM servisem a ministerstvem. Pan generální ředitel ECONOMIE chtěl mít jasnou deklaraci, že nějaký smluvní akt je sepsán tak, aby to bylo všechno z jeho pohledu průhledné.

K dotazu JUDr. Hochmana, kdy se požadavek objevil, kdy začali jednání s nakladatelstvím ECONOMIA, obžalovaný uvádí:

Myslím, že to bylo v době příprav, na podzim. Finále se hnalo někdy těsně před vánocemi, kdy byla smlouva podepsána, myslím, že zde bylo citováno 18. 12.2003. Myslím, že jednání s ECONOMIÍ bylo zahájeno v září, říjnu, to si nepamatuji.



K dotazu JUDr. Hochmana, zda byla tato smlouva, která byla podepsána v době od založení do vzniku společnosti, v souladu s obchodním zákoníkem následně schválena valnou hromadou, obžalovaný uvádí:

Ano.



K dotazu JUDr. Hochmana, zda je o tom zápis, obžalovaný uvádí:

Ano. Myslím, že je součástí spisu.



K dotazu Mgr. Hanzlíka, když se státní zástupce obžalovaného ptal, zda při podepisování smlouvy mezi ministerstvem a s.r.o. byl i zástupce společníka, zda obžalovaný myslí, že tam nějaký zástupce byl, obžalovaný uvádí:

Samozřejmě byl tam zástupce, protože pan Mgr. Chmelíček je statutárem TESTCOMU. Na něj jsem samozřejmě zapomněl, protože jsem to bral v poloze jednatele.



K dotazu Mgr. Hanzlíka, když obžalovaný hovořil o tom, že v České televizi zastával funkci v určitém ekonomickém ohledu, aby to obžalovaný ještě zopakoval, obžalovaný uvádí:

Ředitel výroby a techniky. Techniku asi vynechám, budu se víc věnovat výrobě. Výroba v sobě zahrnovala sestavování výrobního úkolu České televize vždy na fiskální období, tzn. zhruba 2 mld. Kč rozpočítat ne sám, ale s týmem lidí, tak, aby se za peníze obsáhla výroba pro následující fiskální období. Dost výrazně jsme se potýkali především s rozpočty na jednotlivé pořady, jednotlivé typy pořadů. Struktura nákladů je sice malinko obměněna proti normálnímu účtovému deníku, výsledovce, tam jsou některé účty trošku odlišné, ale přesto každý z pořadů je svým způsobem nějaký uzavřený celek, který musí mít na konci vyrovnaný rozpočet.



K dotazu Mgr. Hanzlíka, když se obžalovaný zmiňoval o tom, že byl vedoucím ekonomické komise, jak se k tomu vyjádří, obžalovaný uvádí:

Byl jsem vedoucí ekonomické rady, což byl poradní orgán generálního ředitele, který ale zpracovával pro generálního ředitele nejen strategii dalšího ekonomického rozvoje organizace, ale zároveň i běžnou operativu, tzn. všichni nejvyšší ekonomové, kolegové z Brna, Ostravy a z Prahy, museli vždy předvést, jakým způsobem hospodaří jejich jednotky. Tam se rozhodovalo o změně plánu, zdali je nutný nebo jestli to je vynucená věc, která vznikla jejich nehospodárností nebo jinou činností, která by se potom musela napravit.



K dotazu Mgr. Hanzlíka, kdo obžalovaného do funkce jmenoval a na základě jakých kvalifikačních předpokladů, obžalovaný uvádí:

Generální ředitel.

Na základě jakých předpokladů nevím, možná mu stačila dlouholetá zkušenost a praxe. Občas se stávalo, že vzdělání lze nahradit praxí.



K dotazu Mgr. Hanzlíka, zda zná obžalovaný ustanovení § 115 odst. 2 obchodního zákoníku, s ohledem na dotaz převoditelnosti, který je obsažen v notářském zápisu, obžalovaný uvádí:

Neznám.



K dotazu Mgr. Hanzlíka, zda zná obžalovaný ustanovení § 117a odst. 1 obchodního zákoníku – zastavení obchodního podílu, obžalovaný uvádí:

Ne.



K dotazu JUDr. Kratochvílové, zda je obžalovanému známo něco o tom, zda před jeho nástupem do TESTCOMU byly odměny vedení TESTCOMU vázané na nějaké ukazatele a pokud ano, na jaké, obžalovaný uvádí:

Na to nedokážu odpovědět, ale předpokládám, že nikoliv. První klasickou manažerskou smlouvu nebo kritéria odměňování jsem viděl až za pana Mgr. Chmelíčka, tzn. po nástupu do nového vedení. Nikde nezůstaly, ani v personálních materiálech, žádné podklady, které by toto popisovaly. Vím, že byly udělovány panu pověřenému řediteli odměny v relativně zajímavé výši, ale nebyl tam žádný kriteriální žebříček toho, za jakých podmínek je obdrží.



Přistoupeno k doplňujícím dotazům předsedkyně senátu:



K dotazu předsedkyně senátu, zda dostali nějaké výsledky činnosti od Capitolu, obžalovaný uvádí:

Ano. Tento dotaz nastal i ve výslechu policejními orgány, těm jsme dávali nějaké podklady. Samozřejmě máme kopie. Nevím, jestli jsme dávali originály podkladů. Pak je CD nosič, který si stejným způsobem vyžádalo NKÚ při kontrole, která proběhla v rámci kontroly ministerstva informatiky i v příspěvkové organizaci TESTCOM. CD nosič vznikl na základě kontroly NKÚ, která probíhala koncem roku, nejdřív bylo ministerstvo financí a potom přišlo NKÚ. Na kontrolu chtěli mít souhrnný materiál, takže se všechny podklady vypálily na CD. Oni pracovali v algoritmu ministerstvo – TESTCOM, střídali se.



K dotazu předsedkyně senátu, pokud jde o výsledky činnosti, za kterou Capitol fakturoval částky tak, jak je založeno ve spise, zda jsou výsledky činnosti také někde podchycené, obžalovaný uvádí:

Myslel jsem, že teď mluvíme o výstupech. Součástí je CD, pak jsou nějaké tištěné materiály. Něco jsme předávali Policii ČR a CD ne, protože vzniklo v období, kdy spis byl již u státního zástupce. Tam už potom doplňování dalších dokladů nikdo nevyžadoval.



K dotazu předsedkyně senátu, zda obžalovaný obdržel nějaké výstupy od Capitolu za činnosti, za které si tento fakturoval částky, obžalovaný uvádí:

Výsledek a analýzy máme.



K dotazu předsedkyně senátu, jak se vyjádří k ustanovení článku II odst. 3 uvedené smlouvy, kdy: „Capitol se zavázal, že bude pravidelně TESTCOM servis informovat vhodným způsobem o svém postupu při zajišťování předmětu tohoto dodatku,“ obžalovaný uvádí:

Je CD, e-mailová korespondence, kompletní informace, protože tak jsme se dohodli. Než si psát dopisy, je elegantnější metoda, hlavně když spadá pod ministerstvo informatiky posílat e-mailovou korespondenci. Je to součást nosiče.



K dotazu předsedkyně senátu, zda v souvislosti s činností obžalovaného jakožto likvidátora TESTCOM servisu a předmětem trestního stíhání obžalovaného, někdy navrhoval možnost, že by přestal likvidátora TESTCOM servisu vykonávat, obžalovaný uvádí:

Nenavrhoval. Nediskutovali jsme o této možnosti.



K dotazu předsedkyně senátu, z jakého důvodu muselo být vozidlo vypůjčeno ministerstvu informatiky, proč ho obžalovaný Chmelíček nemohl používat rovnou od TESTCOMU, příspěvkové organizace, obžalovaný uvádí:

Neuvědomuji si termíny, asi by na to musel odpovědět někdo z ministerstva informatiky, nikoliv já. Předpokládám, že v té době byl pan Mgr. Chmelíček již náměstkem ministra. Je to má dedukce, že to bylo období, kdy se pan magistr stal náměstkem pana Mlynáře. Pravděpodobně tím, že ministerstvo nedisponovalo žádným vozem, zapůjčilo si ho tam, kde mohlo, u TESTCOMU, organizace zřízené ministerstvem informatiky.



K dotazu předsedkyně senátu, zda byl nějaký ekonomický přínos v nemateriální podobě pro TESTCOM, příspěvkovou organizaci v souvislosti s pověřením TESTCOM servisu Portálem veřejné správy, obžalovaný uvádí:

To teď nedokážu vyhodnotit. Do vzniku celé kauze jsme se mediálně výrazně zviditelnili, což nepovažuji za akci. Asi ne.



K dotazu předsedkyně senátu, pokud jde o zproštění mlčenlivosti advokáta JUDr. Maie, který vykonával právní služby pro TESTCOM servis, kdy se včerejšího dne k tomuto vyjadřoval obžalovaný Chmelíček, jak se k tomu obžalovaný vyjádří, obžalovaný uvádí:

Nemám problém se zproštěním mlčenlivosti JUDr. Maie. Zprošťuji tohoto advokáta mlčenlivosti ohledně právních služeb týkajících se TESTCOMU a TESTCOM servisu.



K dotazu předsedkyně senátu, pokud jde o zproštění mlčenlivosti týkající se daňových otázek a účetnictví vedeného Ing. Smělým, aby se k tomuto obžalovaný vyjádřil, obžalovaný uvádí:

Myslím, že pan ing. Smělý byl již předvolán jako svědek, a že nemáme co schovávat v účetnictví. Platí to samé, zprošťuji ho v těchto otázkách.



Senát dále bez dotazů



Přistoupeno k doplňujícím dotazům přítomných stran:



Státní zástupce bez dotazů.



K dotazu JUDr. Hochmana, v souvislosti na dotaz předsedkyně senátu, kdy se tato ptala, zda činnost TESTCOM servisu při zajišťování Portálu veřejné správy měla nějaký neekonomický dopad jako přínos, nefinanční přínos pro TESTCOM, z hlediska celospolečenského, když Portál veřejné správy neustále zlepšuje a zlepšuje své služby poskytované celé společnosti, zda je to přínosem i pro TESTCOM, obžalovaný uvádí:

Samozřejmě, že ano, protože TESTCOM servis byla dcera TESTCOMU. Je to přenesené i dál, to je bez diskusí. Bral jsem to asi jiným způsobem, vymýšlel jsem zbytečné teze.



Mgr. Hanzlík bez dotazů.

JUDr. Kratochvílová bez dotazů.



K dotazu předsedkyně senátu, jakou pozici vykonával obžalovaný Chmelíček v České televizi předtím, než byl jmenován ředitelem České televize, obžalovaný uvádí:

Nejdříve byl vedoucím právního oddělení, posléze strategickým ředitelem a pak snad už byl generálním ředitelem. Teď nevím, jestli jsem něco nepřeskočil. Byla by to příhodnější otázka na něj. Sleduji sice občas kariéry svých kolegů, ale ne tak detailně.



Opětovně státní zástupce a všichni obhájci dotázáni, zda nemají doplňující otázky na obžalovaného : Bez dotazů.



Obžalovaný Chmelíček dotázán dle § 214 tr. ř.: Bez dotazů, má pouze připomínku:

Připomínka se týká předmětného CD nosiče. Připravovali jsme ho pro NKÚ a myslím, že jsme schopni ho dohledat a předložit soudu. Druhá připomínka se týká zmíněného znění notářského zápisu zakladatelské listiny, konkrétně převoditelnosti a zástavního práva k obchodnímu podílu. Chtěl bych soud upozornit na znění obchodního zákoníku, konkrétně § 115 odst. 2, poslední odstavec „Má-li společnost jediného společníka, je obchodní podíl vždy převoditelný na třetí osoby,“ což je obecné znění v obchodním zákoníku. Co se týká zastavení obchodního podílu, § 117a odst. 1 „Obchodní podíl může být předmětem zástavního práva.“ Tudíž bylo použito obecné znění explicitně zmíněné v obchodním zákoníku.



Obžalovaný Mlynář dotázán dle § 214 tr. ř.: Bez dotazů, má pouze připomínku:

Od začátku trestního stíhání si kladu otázku, z jakého činu můžeme býti podezíráni a jaké nekalé jednání jsme měli činiti. Dnes se zdá, že jsem konečně objevil jeden směr uvažování, a to je převod obchodního podílu. Chtěl bych jednoznačně a jasně říci, že něco takového by nebylo nikdy možné, protože by to nikdy žádný představitel ministerstva nemohl připustit. Dostatečné kontrolní mechanismy, kdy ministr může okamžitě odvolat bez udání jakéhokoliv důvodu generálního ředitele výzkumného ústavu TESTCOM, by takovýto krok musely znemožnit. Nikdy se o ničem takovém neuvažovalo, neexistuje proto sebemenší náznak ani ve vyšetřovacím spisu.



Dále všichni bez dotazů a připomínek.



Konstatuje se, že obžalovaný ing. Novotný v průběhu svého výslechu prostřednictvím svého obhájce založil do spisového materiálu smlouvu o spolupráci na projektu Portálu veřejné správy, smluvní strany: Ministerstvo informatiky ČR a TESTCOM, bez data, s tím, že zdůrazňuje, že tuto smlouvu vytvořila Mgr. Hloušková jako právník TESTCOMU, příspěvkové organizace.



Samotný obsah bude proveden v rámci čtení listinných důkazů.



K dotazu předsedkyně senátu na obžalovaného Mgr. Chmelíčka, co se týče zproštění mlčenlivosti ing. Smělého ohledně daňových a účetních otázek, aby se k tomuto obžalovaný vyjádřil, obžalovaný uvádí:

Souhlasím, aby byl ing. Smělý zproštěn mlčenlivosti ohledně daňových a účetních otázek.



K dotazu předsedkyně senátu na obžalovaného Mlynáře, pokud jde o zproštění mlčenlivosti JUDr. Maie, obžalovaný uvádí:

Nemám s JUDr. Maiem žádný pracovněprávní vztah, ani ministerstvo. Nemám čeho ho zprostit. Já bych ho ani nemohl zprostit mlčenlivosti. Jestli chcete obecnou deklaraci, podporuji stanovisko pana spoluobžalovaného.



K dotazu předsedkyně senátu na strany, zda mají v této fázi řízení další návrhy na doplnění dokazování, případně jiné procesní návrhy a námitky, strany uvádějí:



Povolena krátká rozmluva obžalovaných s jejich obhájci.

Státní zástupce: Navrhuji slyšet jako svědka JUDr. Maie. Další návrhy v této fázi nemám.

Mgr. Hanzlík: Poradíme se s klientem a předložíme písemné vyjádření.

JUDr. Hochman: Za daného stavu zatím další návrhy nemáme, pokud k nim dojdeme, předložíme je písemně.

JUDr. Kratochvílová: Za daného stavu zatím další návrhy nemáme, pokud k nim dojdeme, předložíme je písemně.



Obhájci obžalovaných i státní zástupce žádají zaslat protokoly o hlavních líčeních e-mailovou poštou, a sice:

JUDr. Přemysl Hochman: premysl.hochman@seznam.cz

JUDr. Tomáš Sokol: advokati@broz-sokol.cz

Mgr. Michal Hanzlík: advokati@akhanzlik.cz





Prohlášeno

usnesení



Hlavní líčení se z důvodu provedení dalších důkazů odročuje na dny 14. – 16.8.2006 vždy od 9.00 hod. v jednací síni č. dv. 49/I. patro, což přítomní berou na vědomí s tím, že již nebudou obesíláni.



Skončeno a podepsáno ve 13.50 hodin.

JUDr. Silvie Slepičková

předsedkyně senátu



Protokolující úřednice:

Radka Šnokhousová







Tento protokol byl sepsán podle § 55b odst. 2 tr. řádu dne 8.9.2006.

Zvukový nosič je uložen v trezoru Městského soudu v Praze v č. dv. 93/II.

CD č. 346/06