mlynar.cz
mlynar.cz
Poslat emailem5.8.2006

EXMINISTR MLYNÁŘ & SPOL.PŘED SOUDEM II

XMINISTR PŘED SOUDEM
Zdeněk Jemelík, Praha
Vyšlo 5.8.2006 na Vulgo (www.vulgo.net)

Před kafkovskými roztomilostmi absurdistánských orgánů činných v trestním řízení není chráněn nikdo. Přesvědčil se o tom bývalý ministr informatiky Vladimír Mlynář a jeho podřízení Dušan Chmelíček (dřívější generální ředitel České televize), nyní ředitel státní příspěvkové organizace Testcom a Vít Novotný, Chmelíčkův náměstek. Děj, jenž svou atmosférou poněkud připomíná Kafkův Proces, se stal viditelným v polovině března loňského roku. Tehdy se ministr Mlynář dověděl z médií, že je proti němu vedeno trestní řízení, z něhož mu hrozí až osmileté vězení. Doručení sdělení obvinění se dočkal téměř po čtyřech týdnech od úniku informace. Reagoval na ně opuštěním vlády. Dnes už bývalá nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešová a její suita neshledali na tomto podivném způsobu sdělování obvinění nic nepatřičného. Policie údajně chtěla z počátku trestní oznámení odložit, ale dozorující státní zástupce Jan Karabec z Městského státního zastupitelství v Praze trval na svém a počátkem letošního dubna doručil soudu obžalobu.

Projednávání obžaloby bylo zahájeno 25.července u Městského soudu v Praze čtením obžaloby a výslechy obžalovaných. Jednání bylo samozřejmě veřejné, ale zájem veřejnosti byl kupodivu téměř nulový. Jako by si občané již zvykli na to, že občas nějaký ministr stane před soudem či dokonce skončí za mřížemi. Novináři byli zahájení přítomni v hojném počtu. Ale i jejich zájem se po prvním dnu líčení vyčerpal. V soudní síni byla tropická atmosféra. Více než čtyřhodinové výslechy obžalovaných, přerušené jedinou půlhodinovou přestávkou, byly pro ně proto až mučivé.
Vladimír Mlynář je ústřední postavou skutkového děje, protože to byl on, kdo jej uvedl do pohybu svými rozhodnutími a pokyny.Z hlediska právní kvalifikace žalovaných skutků je na tom poněkud lépe než jeho druzi. Je to trochu dada: je stíhán za napomáhání k trestné činnosti svých podřízených, kteří se jí dopustili plníce zadání Mlynářem řízeného ministerstva, popř. jeho osobně.
Trestní stíhání obžalovaných je svéráznou odměnou za uvedení do provozu internetového Portálu veřejné správy, jež se uskutečnilo pod jejich vedením. Portál je jedno z nejužitečnějších zařízení, která začala sloužit veřejnosti za působnosti odcházející vládní koalice. Jeho hodnota je nadčasová. Je nedocenitelným zdrojem informací o orgánech státní správy a dění v nich. Dobrý skutek musí být ovšem po zásluze potrestán.
Příčinou trestního stíhání je rozdílnost přístupu žalobce a obžalovaných k převedení Portálu z prozatímního začlenění do správy státní příspěvková organizace Testcom do péče účelově založené obchodní společnosti Testcom servis s.r.o. Podle obžaloby se Vladimír Mlynář se společníky dopustili trestné činnosti tím, že založili obchodní společnost Testcom s.r.o., do jejího základního kapitálu nechali vložit 7,5 milionu Kč z rezerv Testcomu, a převedli na ni Portál veřejné správy se všemi souvisejícími činnostmi. Měli tak způsobit škodu státnímu Testcomu vyvedením jeho finančních zdrojů do nestátní organizace, čímž měli sobě nebo někomu dalšímu obstarat prospěch. Založení Testcom servisu s.r.o. provedli bez souhlasu vlády, tedy v rozporu se zákonem. Žalobce se snaží prokázat, že celá akce obžalovaných nebyla pro zajištění provozu Portálu nutná, nevidí v ní žádný přínos, toliko způsobenou škodu. Poukazuje na to, že převedením státních prostředků z rezervního fondu Testcomu do základního kapitálu Testcom servisu s.r.o. vznikla možnost jejich převedení ve prospěch třetí osoby nebo jejich ztráty v případě použití jako zástavy.
Obžalovaní naproti tomu tvrdí, že zřízení obchodní společnosti Testcom servis s.r.o. bylo účelné, protože provoz a vývoj Portálu a náplň činnosti Testcomu jsou tak odlišné záležitosti, že je vhodné je takto od sebe organizačně oddělit. Měli navíc zájem, aby se výnosy z provozu Portálu nerozplynuly ve vysoké režii Testcomu, ale vracely se jako investice do rozšiřování činnosti Portálu. Hájí se, že nevěděli, že založení Testcom servisu s.r.o. s použitím finančních zdrojů Testcomu je v rozporu se zákonem. Záměr ostatně vyhlásili veřejně ve sdělovacích prostředcích a na Invexu, kde byl přítomen předseda vlády Vladimír Špidla, takže jednali naprosto otevřeně. Poukazují i na pikantní okolnost, že rejstříkový soud zapsal údajně nezákonně založený Testcom servis s.r.o. bez potíží do obchodního rejstříku, čímž potvrdil legálnost jeho vzniku. Testcom servis s.r.o. měl být hájen před zneužitím vložených státních prostředků personální unií s ministerstvem informatiky a Testcomem: ředitel Testcomu a jeho náměstek se stali jednateli Testcom servisu s.r.o. a ministr a jeho náměstci vytvořili dozorčí radu. Po upozornění ministrem Sobotkou na nezákonnost vzniku Testcom servisu s.r.o. jej ostatně Vladimír Mlynář nechal bez průtahů zlikvidovat a vložené prostředky se vrátily i se správou Portálu zpět do mateřského Testcomu. Jedinou škodou, kterou stát zatím utrpěl, je dle obhajoby penále, které má Testcom servis s.r.o. zaplatit za prodlení při placení závazků. Stal se totiž insolventním ve chvíli, kdy PČR obstavila jeho bankovní účty. S trochou drzosti lze říci, že škodu zavinila PČR. Obžalovaní trvají na tom, že v případě uskutečnění jejich záměru by provoz a zejména další vývoj Portálu byl zabezpečen lépe než po jeho vynuceném převedení zpět do správy státní příspěvkové organizace. Pokud by se záměr uskutečnil, Testcom servis s.r.o. by financoval provoz a další vývoj Portálu z vlastních finančních zdrojů, nezávisle na státním rozpočtu. Testcom není klasickou příspěvkovou organizací. Financuje se z úhrad za služby a grantů. Vrácením Portálu do jeho struktury se tak zdánlivě nic nemění proti jeho začlenění do samostatné obchodní společnosti. Ve skutečnosti bude jeho vývoj zpomalen, protože část jeho výnosů se „rozředí“ na financování ekonomicky méně výnosných složek Testcomu.
Výsledky jednání soudu nelze v této chvíli předjímat. Řízení je v počátcích, proběhlo pouze seznámení s obžalobou a výslechy obžalovaných. Ale již nyní vystupují do popředí citlivé body, o které bude muset svést žalobce boj s obhajobou.
Obžaloba se snaží prokázat subjektivní stránku trestné činnosti obžalovaných, kterou vidí v zřejmě vědomém a úmyslném protizákonném jednání s cílem způsobit škodu státní organizaci, či jí aspoň nedbat, a obstarat výhodu dalšímu subjektu, v tomto případě soukromé společnosti. Z otázek, které klade soud, je zřejmé, že jde ještě dále: zkoumá, zda se na vyvedení prostředků mimo přímý státní dohled neobohatili někteří dodavatelé služeb pro Testcom servis s.r.o. Soud zřejmě také uvažuje nad tím, zda by neměl přičíst obžalovaným k tíži nepřímý úmysl způsobit škodu vyvedením státních prostředků do formy obchodního podílu společnosti s ručením omezeným, který je ze zákona i dle zřizovací smlouvy Testcom servisu s.r.o. převoditelný na další osobu a použitelný jako zástava. Pro zjednodušení můžeme mluvit o nepřímém úmyslu umožnit pozdější „vytunelování“ majetku společnosti.
Zřízení Testcom servisu s.r.o. skutečně proběhlo v rozporu se zákonem. Vladimír Mlynář mohl předejít současným potížím, kdyby svůj záměr uvedl do souladu se zákonem jeho projednáním ve vládě. Není pravděpodobné, že by nezískal souhlas, protože informace o projektu se veřejně šířily ve sdělovacích prostředcích a na Invexu. Nebyly zaznamenány žádné námitky odborné veřejnosti, obecně se soudilo, že Portál veřejné správy je dobrá věc a chápalo se, že jako specifický druh činnosti potřebuje přiměřenou organizační formu. Ve své obhajobě exministr poukázal na to, že obchodních společností, zřízených státními příspěvkovými organizacemi, byla založena celá řada. K tomu ovšem docházelo před přijetím zákona o majetku ČR v r.2000, pak již to bylo možné jen se souhlasem vlády. Ministr toto nemusí vědět, protože není právník a na detailní zkoumání právních podrobností ministerstvem projednávaných záležitostí nemá čas. Měl by to ovšem vědět právní útvar ministerstva a ještě více rejstříkový soud, který neměl za žádných okolností zapsat do obchodního rejstříku takto založenou společnost. V tomto směru je Mlynářova obhajoba oprávněná, protože zápis Testcom servisu s.r.o. do obchodního rejstříku je matoucí informací, kterou k němu vyslala justice. Poněkud odlišné je postavení Dušana Chmelíčka, který je vystudovaný právník, kdysi se právem živil a dokonce byl po kratší dobu šéfem právního oddělení České televize. Jenže později ho jeho zájmy odvedly k podnikatelské a manažerské činnosti, právo „pověsil na hřebík“ a vývoj přestal sledovat. Při spoustě nových zákonů a jejich častých novelizacích tak ztratil se svým původním oborem kontakt. Od r. 1989 se ostatně naše legislativa mění tak rychle a tak zásadně, že sledování změn je obtížné i pro právníky, kteří aktivně vykonávají profesi. Situaci v tomto ohledu zhoršila proslulá „legislativní smršť“, která vypukla v souvislosti se vstupem do Evropské unie. Vždyť např. zde zmiňovaný zákon o majetku ČR byl v předmětném období let 2003-4 novelizován „pouze“ pětkrát. Chmelíčkův náměstek Vít Novotný má technické vzdělaní, má tedy na právní nevědomost legitimní nárok, a ani obsah jeho pracovní náplně specielní právní znalosti nevyžadoval. Oba manažeři Testcomu ostatně plnili úkol zřizovatele své organizace a měli právo se domnívat, že nadřízené ministerstvo má právní okolnosti svého záměru vyjasněné.
Slabým místem tvrzení obhajoby, že obžalovaní o nezákonnosti založení Testcom servisu s.r.o. nevěděli, je okolnost, že byli upozorněni několika zaměstnanci, zejména účetní, která se vzepřela příkazu k převodu finančních prostředků do základního kapitálu společnosti. Jenže to již byl rychlík rozjetý. Vyskočit z něho v té chvíli nebylo již dost dobře možné, protože náhlá organizační změna by znemožnila splnění vládního úkolu uvedení Portálu do plného provozu a zahájení vydávání elektronické verze Obchodního věstníku k 1.1.2004. Je ostatně otázka, jak by rozhodl o zákonnosti zřízení Testcom servisu s.r.o. Ústavní soud ČR, když proti porušení zákona o majetku ČR stojí rozhodnutí rejstříkového soudu o naplnění zákonných podmínek pro zřízení společnosti a její zapsání do obchodního rejstříku. Z hlediska ekonomické efektivity by bylo správné, aby rozpor mezi omezeními práva, které je vždy konzervativní, a požadavkem na přizpůsobení formy podnikání nárokům optimální organizace provozu se řešil novelizací právní úpravy.
Druhou složkou subjektivní stránky trestné činnosti je domnělý záměr obstarat sobě nebo někomu dalšímu prospěch na úkor Testcomu, čili státu. Žalobce nepodezírá obžalované z osobního obohacení. V obžalobě nezmiňuje možnost obohacení dodavatelů služeb prostřednictvím uzavírání smluv, nevýhodných pro Testcom servis s.r.o. Záměr vytvořit transformací státních prostředků na obchodní podíl podmínky pro jejich zcizení, je –doufejme- neprokazatelný, protože nikdo takový úmysl neměl či aspoň nepřiznává. Zbývá tedy záměr vyvést státní finanční prostředky z Testcomu do soukromé společnosti Testcom servis s.r.o., a to proto, aby zisk ze zhodnocení vloženého kapitálu se nevrátil do státního rozpočtu (mimo daní), ale zůstal v Testcom servisu s.r.o. V tomto posledním případě nebude mít obžaloba potíže, protože „pachatelé“ se k tomuto záměru hrdě hlásí.
Žalobci by pak zbývala k usvědčení obžalovaných maličkost: prokázat objektivní stránku jejich domnělého trestného jednání, tedy způsobení škody. Tím by se také potvrdila společenská nebezpečnost jejich počínání. Zde je na místě poznamenat okrajovou pikantní okolnost, že domněle poškozená státní příspěvková organizace Testcom není při jednání zastoupena, protože se necítí poškozena. Obž. Dušan Chmelíček je stále jejím ředitelem a obž. Vít Novotný je jejím likvidátorem, což hodnotu popření škody snižuje. Při likvidaci Testcom servisu s.r.o. a návratu jeho prostředků na účty Testcomu bylo ale provedeno účetní vyrovnání mezi oběma subjekty, což soudu umožňuje znaleckou analýzou účetních údajů prověřit pravdivost tvrzení obžalovaných. Pokud se z rozboru účetnického převodu majetku Testcom servisu s.r.o. zpět do Testcomu neprokáže, že část prostředků zmizela či byla použita k nekalým účelům, bude nutné se smířit s tím, že žádná škoda nevznikla. Ze znění obžaloby a výslechů obžalovaných zatím podezření na zpronevěru nevyplývá.
Tvrzení obžaloby, že Vladimír Mlynář a jeho podřízení způsobili škodu tím, že nechali Testcom „zchudnout“ odčerpáním prostředků do majetku soukromé společnosti, stojí na mechanickém porovnání majetku Testcomu a Testcom servisu s.r.o. před převodem prostředků do základního kapitálu soukromé společnosti a po něm, a zjištění, že výnos ze zhodnocení vkladu do obchodního podílu Testcom servisu s.r.o. se nevrátí na účty mateřské firmy. Majetek Testcomu se skutečně zmenšil a Testcom servis s.r.o. zbohatl, a kdyby nebyl zrušen, bohatl by dále zhodnocením základního kapitálu. Jenže ve skutečnosti stát by o nic nepřišel, protože je zřizovatelem a vlastníkem obou subjektů a soukromou společnost ovládá nejen kapitálově, ale i manažersky. Prostředky, vyvedené z Testcomu se dostaly z rukou státu jen zdánlivě. Při tom lze předpokládat, že hodnota případného tržního ocenění Testcom servisu s.r.o. by rostla, majetek státu by se tedy zhodnocoval, a to patrně efektivněji než v rukou státní příspěvkové organizace, neb stát je – jak obecně známo – špatný hospodář.
K příznačným jevům tohoto procesu patří i svár mezi manažerským chápání věcí a souvislostí obžalovanými a puristickým právním myšlením předsedkyně senátu. Ta je na řízení neobyčejně skvěle připravena. Výslech je proto pro obžalované velmi namáhavý. Do nevýhody vůči soudkyni se dostávají zvláště v případech, kdy pečlivě zkoumá věci, jež jsou pro ně tak samozřejmé, že o jejich zdůvodnění ani příliš neuvažují a při studiu spisu jim nevěnovali patřičnou pozornost. Jsou pak zaskočeni a hájí se chabě. Příkladem může být zkoumavá otázka, proč do základního kapitálu byly vloženo právě 7,5 milionu Kč, když pro založení společnosti s ručením omezeným tehdy stačilo 100 tis. Kč. Odpovědi na tuto otázku byly rozpačité, ač vysvětlení by mělo být v zásadě snadné. Ze základního kapitálu ve výši 100 tis. Kč by přece nebylo možné financovat provoz a rozvoj Portálu, popř. Testcom servisu s.r.o. až do doby, než by své finanční potřeby začal plně hradit z vlastních příjmů. Nebýt dostatku základního kapitálu by první měsíce své existence musel hradit z úvěru. Vysoký vklad do základního kapitálu tak má charakter půjčky státu sobě samému. Obdobné to je s úhradami za odborné externí služby, poskytnutné Testcom servisu s.r.o. různými subjekty. Obhajoba by určitě dokázala doložit vnitřní strukturu fakturace dodavatelů, kdyby počítala s položením celkem předvídatelné otázky. Nápadný rozpor mezi oběma způsoby myšlení je patrný v hodnocení časového nesouladu dílčích organizačních a administrativních kroků a souběžných právních úkonů při zřizování Testcom servisu s.r.o. a uvádění Portálu do plného provozu. Je celkem pochopitelné, že právník, soudce požaduje, aby každému organizačnímu či administrativnímu kroku, který vyžaduje právní ošetření, předcházel příslušný právní úkon. V tomto případě se uskutečnila posloupnost organizačních a administrativních kroků v poměrně krátkém časovém úseku. Logicky na sebe navazovaly, proběhly včas, plný provoz Portálu a zahájení vydávání elektronické verze Obchodního věstníku k 1.1.2004 byly zabezpečeny. Souběžná řada právních úkonů ale na ně navazovala jen volně. V některých případech se opozdily za realizací. Vladimír Mlynář dokonce nevěděl, že některé právní úkony provedl dříve, než došlo k zápisu společnosti do obchodního rejstříku. Pozornost soudu vzbudila i okolnost, že jednání o smluvním zabezpečení vydávání Obchodního věstníku pokračovala bez ohledu na to, že před jejich závěrem byly známy námitky ministerstva financí proti zřízení Testcom servisu. Jednatelé společnosti s ručením omezeným ovšem mohou činit úkony, související se zřízením společnosti, i před zápisem do obchodního rejstříku, takže uvedené rozpory není třeba dramatizovat. Zpravidla ostatně šlo o opožděné písemné provedení právních úkonů, jež byly včas dohodnuty ústně. Zastavením jednání o zahájení vydávání elektronické verze Obchodního rejstříku by následně utrpěl škodu Testcom, do jehož organizační struktury se Portál vrátil po zahájení likvidace Testcom servisu s.r.o. Obecně šlo o neškodné administrativní závady. S jistou nadsázkou lze říci, že manažera zajímá v prvé řadě včasné dosažení uzlových bodů projektu, zatímco opožděné provedení doprovodného právního úkonu ho netíží. Naproti tomu právník vyžaduje předstižné provedení podmiňujících právních úkonů, ale kvůli neuskutečnění projektu, způsobenému znemožněním organizačního úkonu opožděným podpisem listiny, ho hlava nebolí.
Další dokazování bude pokračovat ve dvou třídenních blocích v srpnu a září. Pravděpodobně přinese nejen doplňující informace k argumentům obžaloby i k obhajobě, ale odhalí aspoň zčásti povahu mezilidských vztahů v „nepřátelsky převzatém“ Testcomu a vrhne tak zpětné světlo na příčiny podání trestního oznámení.