mlynar.cz
mlynar.cz
Poslat emailem16.8.2006

Protokol 6 - Geuss, Frankl, Vohralíková, Kolář

Protokol o hlavním líčení

(pořízen autentický zvukový záznam)

pokračováno v přerušeném hlavním líčení





Městský soud v Praze dne 16. srpna 2006 v 09.00 hodin v č. dv. 49/I. patro



Trestní věc proti : obž. Mgr. Dušan C H M E L Í Č E K a spol.

pro trestný čin dle : § 255 odst. 1, 2a),odst.3 tr. zákona a další



Přítomni:



Předsedkyně senátu: JUDr. Silvie Slepičková



Přísedící: JUDr. Karel Dlabač

Zdeňka Peltanová

Ing. Jaroslav Kouba - náhradní soudce



Protokolující úřednice: Eva Holečková



Za MSZ: Mgr. Jan Karabec



Obžalovaní: Mgr. Dušan Chmelíček – osobně –

Ing. Vít Novotný – osobně –

Vladimír Mlynář – osobně –

Totožnost ověřena dle občanských průkazů.



Obhájci: Mgr. Michal Hanzlík – osobně za obž. Chmelíčka – ČAK

č. 9067

JUDr. Přemysl Hochman – osobně za obž. Novotného –

- ČAK č. 2259

JUDr. Naděžda Kratochvílová, i.s. JUDr. Tomáše Sokola -

- osobně za obž. Mlynáře

Totožnost ověřena dle osvědčení České advokátní komory.



Za poškozenou spol. TESTCOM: nikdo – doručení vykázáno – viz sdělení na čl. 1769





Podle § 219 odst. 3 trestního řádu předsedkyně senátu sdělila podstatný obsah dosavadního jednání.





Přistoupeno k výslechu svědka Ing. Erik G e u s s , totožnost ověřena dle OP, gen. jako na č.l. 421, který po poučení podle § 97, 95/2, 100/1, 2 a 101 trestního řádu, a § 174 a 175 trestního zákona, k věci u v á d í :



Poučení jsem porozuměl a budu vypovídat.



K dotazu předsedkyně senátu, od jaké doby, v jaké pozici, v jaké sekci byl zařazen na Ministerstvu informatiky, svědek uvádí:



Tak bylo to od 12.7.2003 do poloviny listopadu roku 2003, byl jsem ředitelem a náměstkem sekce provozně ekonomické.

Pokud jde o obsah náplně činnosti sekce provozně ekonomické, tak ten byl upraven organizačním řádem, přesně si ale nevzpomínám na detaily toho organizačního řádu, ale měl jsem na starosti provoz, chod ministerstva, tzn. zajišťování materiálně technického zásobování plus záležitosti týkající se rozpočtu, resortu.

Na ty záležitosti okolo smlouvy s TESTCOM servisem s.r.o. si vzpomínám, samozřejmě částečně před tím asi půl rokem jsem uváděl svědeckou výpověď, kde jsem všechna fakta řekl a mám pocit, že tam nemám nic co měnit.



K dotazu předsedkyně senátu, zda se může vyjádřit k předmětnému referátníku stran zmiňované smlouvy, svědek uvádí:



Tak ten referátník je standardní referátník ministerstva informatiky a já jsem jej podepsal dne 29. října 2003 jako jedno z míst organizačního řádu, jež se vyjadřovalo k těm jednotlivým případům.

Ta smlouva, která tam je, tak byla předmětem nějaké předchozí diskuse na ministerstvu a víceméně jsem uvedl už při podání svědecké výpovědi na dotaz, že ta smlouva nebyla standardní ve smyslu toho, jako když se nakupuje materiál pro ministerstvo, byly tam prostě otazníky, které jsme nějak v rámci pracovního pořádku na Ministerstvu řešili, nicméně ten referátník jsem spolupodepisoval asi 29. října 2003, protože z hlediska náplně mé sekce, jsem neshledal nijaké nevyvrácené problémy.



K dotazu předsedkyně senátu, jaká předchozí diskuse probíhala, kde probíhala, zda to bylo v rámci nějakých porad, popř. jakých, kdo se diskuse účastnil, svědek uvádí:



To je trochu problém, nerad bych uvedl něco, co není pravda.

Diskuse probíhala přinejmenším na jedné nebo na dvou poradách vedení, samozřejmě ty zápisy z té diskuse zachycují vždy jenom nějaký závěr.

Takže já si pamatuji např., že byl právě po mém nástupu ten projekt zadán, byl zadán sekci, kterou vedla tehdejší náměstkyně Bérová a byl tam zadán nějaký úkol, kdy měla tato sekce připravit projekt toho provozu portálu.

A tam někde od té doby byla nějaká diskuse okolo vůbec zajištění provozu toho portálu veřejné správy a tím pádem i této smlouvy.



K dotazu předsedkyně senátu, zda se může vyjádřit k diskusi týkající se toho, že bude pověřen TESTCOM servis, s.r.o., k okolnostem diskuse, svědek uvádí:



Tak domnívám se, že není úplně seriózní označit někoho, prostě ta diskuse se vedla, během měsíce srpna byly dovolené, a pak ještě v září 2003, a bylo to tak, že vedení Ministerstva mělo úkol uvést do provozu portál veřejné správy a tato záležitost s tím samozřejmě byla úzce spojena.

Já jsem z hlediska toho, že jsem měl na starosti finanční plnění, tak jsem zase až tak dalece do smluvních vztahů nehovořil.





Podle § 211 odst. 3 písm. a) trestního řádu se č t e výpověď svědka na č.l. 423 první odstavec.



K dotazu předsedkyně senátu, zda se může vyjádřit k této své výpovědi z přípravného řízení, ve které je rozpor s tím, co vypověděl nyní, svědek uvádí:



Já tam rozpor necítím, skutečně z logiky věci, kterou jsem tady uvedl, že měl na starosti pan Mgr. Chmelíček s náměstkyní Bérovou první projekt zajištění portálu veřejné správy, tak je logické, že oni přednášeli tam určité modely, jak ta situace bude řešena.

Tzn. bylo to standardní jednání z mého pohledu a opravdu tam hraje roli ten čas, já si fakt nepamatuji, abych mohl zde říct „tehdy a tehdy jste řekl to a to“, a to myslím, že je jediné relevantní.



K dotazu předsedkyně senátu, která z jeho dvou verzí výpovědí je přesnější, svědek uvádí:



Tak vyjádřím se k tomu tak, že upřesním, že vzhledem k tomu, že podle úkolů z porady vedení někdy z července se celým projektem provozu portálu veřejné správy zabývala nebo měla za úkol sekce 400.

Takže z tohoto titulu samozřejmě bylo to úvodní slovo na těch poradách, na těchto osobách.



K dotazu předsedkyně senátu, jak se vyjádřil k tomu, zda vůbec přicházelo v úvahu to, aby zajištění činnosti portálu veřejné správy byl pověřen TESTCOM, příspěvková organizace, tak svědek uvádí:



Tak to už si nevzpomínám, ten úkol byl zadán tak, jako že ho měla náměstkyně Bérová s panem ředitelem Chmelíčkem.

A to, jak tam v tom figuroval TESTCOM, příspěvková organizace, to si opravdu nevzpomínám.



K dotazu předsedkyně senátu, zda si vzpomíná na to, kdo měl být pověřen, zda TESTCOM příspěvková organizace nebo TESTCOM servis, s.r.o., svědek uvádí:



Tím projektem provozu nebo zajištěním provozu portálu byla stanovena sekce 400, jejím šéfem náměstkyně Bérová spolu s panem ředitelem z TESTCOMU příspěvkové organizace, ale já opravdu nemám k dispozici žádné dokumenty z té doby.



K dotazu předsedkyně senátu, pokud uváděl, že probíhala předchozí diskuse, tak ta se týkala toho, zda bude pověřen TESTCOM příspěvková organizace nebo TESTCOM servis, s.r.o., svědek uvádí:



V té diskusi, která probíhala a která vedla i k tomuto referátníku, bylo nakonec diskutováno provedení, závěr, že tam bude figurovat TESTCOM servis, s.r.o., která byla nějak během září zřizována.



K dotazu předsedkyně senátu, z jakého důvodu mělo dojít k tomu, že bude pověřen TESTCOM servis, s.r.o., svědek uvádí:



Tak ten důvod já zde neumím vysvětlit, jsou to prostě jednotlivé projekty jako jsou přidělovány garantům a tam skutečně asi tím hlavním cílem bylo, aby byl nějakým způsobem uveden ten portál veřejné správy do provozu.

To provozování je samozřejmě složitá záležitost, o které se diskutovalo a v určité době, nevím, jestli to bylo v srpnu nebo v září 2003, tam začal figurovat TESTCOM servis, s.r.o.



K dotazu předsedkyně senátu, co mu bylo o této společnosti známo, svědek uvádí:



Prakticky jen to, že byla založena a zřízena vrcholovými pracovníky Ministerstva, kteří tvořili také dozorčí radu té společnosti a že to bylo prezentováno jako účelová organizace zřízená ministerstvem k provozu toho portálu.



K dotazu předsedkyně senátu, jaký byl důvod toho, že byla zřízena tato společnost, z jakého důvodu došlo k jejímu zřízení, a z jakého důvodu nebyl využit TESTCOM příspěvková organizace, svědek uvádí:



Tak zde se dostáváme přesně k tomu bodu, kdy přirozeně každý účastník tohoto procesu je konfrontován s fakty a s informacemi, které od té doby proběhly, tzn. v té době, když jsem byl dotazován na to, co jsem o tom soudil, tak samozřejmě je to něco jiného, než o tom soudím teď po přečtení různých textů a informací.

Takže tady mám trošku problém, já v té době jsem považoval tu záležitost za vhodnou diskuse, která proběhla a mě osobně k tomu mému plnění pracovních povinností dostačovalo, že právní souvislosti byly argumentovány sekcí legislativně právní a že tam nebyly shledávány problémy, a jako ekonom, protože tam nebylo peněžní plnění, tak jsem v tom problémy neshledával.



K dotazu předsedkyně senátu, pokud jde o samotnou smlouvu, tak jakým způsobem a jak podrobně ji studoval, svědek uvádí:



Tak za prvé samozřejmě jsem ji podle zase organizačního řádu přidělil v rámci naší sekce a sám jsem ji pročetl, protože šlo, nevzpomínám si, zda o druhou či třetí verzi, a tak jsem pouze zkoumal, jakým způsobem tam nějaké vznesené připomínky nebo otázky byly vypořádány.

Nevím, zda to byla druhá nebo třetí verze, neumím spočítat, kolik bylo referátníků, protože nemám kopie referátníků.



K dotazu předsedkyně senátu, zda byly nějaké návrhy této smlouvy, zda předcházely nějaké návrhy smlouvy tomuto referátníku, svědek uvádí:



Já abych zde zpřesnil své tvrzení, tak tam byl ten koncept toho provozu jako předchůdce této smlouvy, a vzhledem k tomu, že ta organizace byla zřizována někdy v září, tak přímo ten text té smlouvy tam mohl být tuším podruhé, poprvé mohlo být tak první kolo.

A nevzpomínám si, jestli běželo jenom elektronicky nebo referátníkem, je pravda, že na ministerstvu se využívala hodně elektronická forma komunikace.



K dotazu předsedkyně senátu, zda se může podívat na označení smluvních stran ve Smlouvě, a zda je u druhé z nich uvedeno IČO, svědek uvádí:



Jednou smluvní stranou je Česká republika, Ministerstvo informatiky a druhou smluvní stranou je TESTCOM servis, s.r.o., a IČO zde uvedené není.



K dotazu předsedkyně senátu, zda má vysvětlení pro to, že není uvedeno IČO a zda si toho všiml, když tu smlouvu studoval, či nikoli,svědek uvádí:



Já mám pocit, že snad tou sekcí legislativně právní to bylo nějakým způsobem připomínkováno, takže nahlédnutím do připomínek vím, že se to tam řešilo a že to bylo nějak vysvětlováno, ale nevzpomínám si přesně jak.

Ale vím, že si toho právníci všimli.



K dotazu předsedkyně senátu, pokud jde o to, zda se dříve, než referátník podepsal, sám zajímal o to, jestli ta společnost už je zapsaná v obchodním rejstříku, svědek uvádí:



Jak už jsem řekl, ten dotaz byl vznesen ze strany právníků a bylo tam podáno nějaké vysvětlení, že jsou ty věci v pohybu na obchodním rejstříku a já si fakt nevzpomínám na detaily toho, ale vím, protože ten problém byl vznesen, tak byl také nějak řešen a já jsem ekonom a nikoli právník, takže toto neumím posoudit.



K dotazu předsedkyně senátu, mezi kým a jak byl konkrétně řešen, svědek uvádí:



Tak na to si opravdu nevzpomínám, vím, že připomínky vznesla sekce legislativně právní, ale byla k tomu nějaká diskuse, která vysvětlovala ten stav a ta diskuse byla na úrovni vedení, tedy ministra a náměstků.

Ona snad byla jenom jedna speciální porada vedení, ale porady vedení se na ministerstvu konaly každý týden.



K dotazu předsedkyně senátu, jak lze rozumět výrazu „speciální porada vedení“, svědek uvádí:



To, že vím, že byla asi jedna v průběhu té doby přípravy portálu, jedna speciální porada vedení zaměřená na zajištění provozu portálu veřejné správy, a ta porada se pravděpodobně konala v srpnu 2003.

Na otázku, zda se z ní sepisoval zápis, tak z každé řádné porady se pokud vím sepisoval zápis, ale jinak toto šlo mimo mě.



K dotazu předsedkyně senátu, zda si vzpomene na nějaké bližší označení té „speciální porady“, svědek uvádí:



Já bych velmi nerad uváděl nějaká slova, která by mohla být zavádějící v tomto směru.

Je to dost logické, že se o tom diskutovalo, že se operativně sešlo vedení ministerstva a pokud to bylo prezentováno třeba v elektronické poště jako porada, tak já skutečně neumím posoudit, jak dalece to byla porada dle organizačního řádu Ministerstva.

Ale jednání k tomu byla.



K dotazu předsedkyně senátu, pokud jde o jeho praxi na ministerstvu informatiky, zda se setkal někdy s tím, že by ministerstvo podepisovalo smlouvu se společností, která by nebyla zapsána v obchodním rejstříku, svědek uvádí:



Tak to určitě ne, to není standardní.

Já jsem zvyklý na to, že smlouvy už z hlediska zákonů třeba o účetnictví mají své náležitosti a přesnou specifikaci toho smluvního subjektu.



K dotazu předsedkyně senátu, z jakého důvodu nyní prezentovaný názor neuvedl do toho referátníku nebo jak jinak vyjádřil tento názor, svědek uvádí:



Já jednak nejsem právník a vysvětlení, které padlo, mě nepříslušelo ho nějak dále zkoumat. To, že tam bude to IČO doplněno, to jsem bral jako fakt a dál jsem ho nezkoumal.



K dotazu předsedkyně senátu, jak myslel to, že tam IČO bude doplněno, svědek uvádí:



Myslel jsem po zapsání do toho obchodního rejstříku, tak jsem to tedy pochopil, a to, že tam to IČO bude doplněno, to jsem myslel, že prostě ta smlouva bude to IČO obsahovat, aby byla platná.



K dotazu předsedkyně senátu, jak by mohla to IČO obsahovat, když došlo k jejímu podpisu již dne 31.10.2003, co tím tedy myslel, svědek uvádí:



Já jsem se ke smlouvě vyjadřoval dne 29. října 2003 a předpokládal jsem, že tam před podpisem to IČO bude.

Lhůty zápisů společností jsou různé a když já jsem se tam podepisoval, tak jsem tuto pochybnost neměl.



K dotazu předsedkyně senátu, zda se informoval na to, zda byl vůbec podán návrh na zápis této společnosti do obchodního rejstříku a kdy ten návrh byl podán, zda se o to zajímal a zda viděl takový návrh, či nikoli, svědek uvádí:



Nezajímal, návrh jsem neviděl, ale z hlediska těch kompetencí a odpovědností na ministerstvu jsem věřil, že toto je řešeno právním odborem.

A nemám žádné vysvětlení pro to, že návrh byl podán až dne 4.11.2003 a slyším to poprvé.



K dotazu předsedkyně senátu, zda došlo nějak k zapracování připomínek legislativně právního odboru do návrhu smlouvy, svědek uvádí:



Tak já jsem k tomuto uvedl to, co vím.

Předpokládal jsem, že samozřejmě každý je za něco odpovědný a že to je řešeno, vyjadřoval jsem se k tomu z hlediska ekonomicko provozní sekce, takže mi to není známo, a je pravda, že už jsem se o to dále nezajímal.



K dotazu předsedkyně senátu, zda může uvést, zda v předmětném referátníku jsou všechny podpisy osob, které tam jsou vyznačeny k podpisu, svědek uvádí:



Tak chybí tady stanovisko paní Ing. Bérové, ale nevím proč.

V čele té sekce stála paní náměstkyně Bérová, ale nemám vysvětlení pro to, proč tam její podpis chybí a překvapuje mě to.



K dotazu předsedkyně senátu, zda podle podpisového řádu, z pravidel, které byly stanoveny, bylo možné pověření nějaké jiné osoby k podpisu referátníku tohoto významu, svědek uvádí:



Na organizační řád ministerstva informatiky si už nepamatuji a ten referátník běžel podle toho pořadí, jak tam bylo to vyjadřování.



K dotazu předsedkyně senátu, kdyby sám nebyl v zaměstnání přítomen, zda by mohl někoho pověřit podpisem referátníku tohoto významu ze své pozice, kterou tehdy měl stejnou jako Ing. Bérová, svědek uvádí:



Já se domnívám, že v zásadě, pokud bych byl na dovolené v zahraničí, byl bych nedosažitelným nějak nebo na nějaké jiné akci a bylo-li by třeba, byl-li by tam třeba nějaký časový tlak, tak samozřejmě od toho jsou zástupci.



K dotazu předsedkyně senátu,zda k tomu obvykle existovalo písemné pověření zástupců, svědek uvádí:



To si opravdu nevzpomínám, a jestli bylo na úrovni sekce, kterou jsem vedl, tak mě zastupovala tuším ředitelka odboru, ale nepamatuji si přesně na tu formu.

Ale v každém případě by to mělo být logicky někde písemně podloženo, zastupování jednoznačně.



K dotazu předsedkyně senátu, zda se může vyjádřit ke standardnosti smlouvy, svědek uvádí:



Tak já už jsem uvedl, že byl i rozdíl mezi smlouvou o zajištění, nákupu nějakých služeb pro ministerstvo nebo nějakého předmětu, počítačů a tak, a služeb, které byly speciální, ta nestandardnost právě spočívala v tom, že takovou smlouvu nedostává člověk na stůl každý den.



K dotazu předsedkyně senátu, zda se může vyjádřit k otázce toho, s jakým subjektem měla být ta smlouva uzavřena, zda v tom shledával něco výjimečného či zvláštního, či zda mu to připadalo normální, svědek uvádí:



Tak smlouvy jsou uzavírány se soukromými subjekty, smlouvy s Ministerstvem, a ten samotný fakt toho subjektu samozřejmě není nic nestandardního.



K dotazu předsedkyně senátu, zda se může k této otázce vyjádřit ve spojení s tím, co bylo obsahem Smlouvy a tím, že šlo o Portál veřejné správy, svědek uvádí:



Tak samozřejmě člověka napadne, jak dalece ministerstvo bude schopno plnit to, co je mu dáno zákonem, své povinnosti, které má ze zákona, když třeba nějakou část plnění převede, nicméně to není nějaká relevantní pochybnost vzhledem k tomu, že ta organizace, to s.r.o. bylo založeno a plně kontrolováno vedoucím pracovníkem ministerstva.





Podle § 211 odst. 3 písm. a) trestního řádu se č t e výpověď svědka na č.l. 423 třetí odstavec.



K tomu svědek:

Já jsem to v podstatě zopakoval, ale jinými slovy.

Ta otázka je v tom, jestli stát dokáže kontrolovat své závazky, pokud je přenese někam jinam, ale ta situace je, má nějaké analogie, a z hlediska dnešních informací a z hlediska toho, co člověk ví v roce 2006 a ne v roce 2003, tak samozřejmě ten základní moment by byl, že kdyby to byla akciová společnost a schválila by ji vláda, tak by to samozřejmě možné bylo.



K dotazu předsedkyně senátu, co myslel svým vyjádřením, že „je otázka, zda stát dokáže kontrolovat“, svědek uvádí:



To, že stát, konkrétně ministerstvo informatiky mělo na základě zákona provozovat portál veřejné správy.

A jde o to, když by skutečně tato zákonná povinnost někdy v budoucnu nebyla plněna, tak aby byly páky k tomu plnění těch povinností, a to si myslím, že je z věcného hlediska to nejpodstatnější.

A já jsem v tomto směru byl v té době spokojen s vysvětlením, které se dostalo.



K dotazu předsedkyně senátu, jakým způsobem se mu dostalo vysvětlení a od koho konkrétně, svědek uvádí:



Už o tom zde bylo hovořeno, byly to ty porady vedení, kde se o tom diskutovalo a kde bylo jasně řečeno, že ministerstvo bude plně zodpovídat za tuto organizaci a bude ji mít plně pod kontrolou.



K dotazu předsedkyně senátu, zda se může vyjádřit k časovým souvislostem podpisu té smlouvy, jak dlouhá doba byla na to, aby si mohl smlouvu prostudovat do doby, než měla být odevzdána a kdy byla lhůta k odevzdání referátníku, svědek uvádí:



Ten termín byl dán referátníkem a byl krátký, ale byly občas smlouvy, které chvátaly více, třeba z hlediska nějakých dopadů, z hlediska dodavatelů nebo tak, takže třeba jsou smlouvy, které prošly během jednoho dne referátníkem.



K dotazu předsedkyně senátu, zda má proto nějaké vysvětlení anebo co myslel tím, že „ten termín byl krátký“, svědek uvádí:



Já jsem uvedl při té svědecké výpovědi, že tam byl poměrně spěch na to.

Zase s informacemi, které člověk má a které si logicky musí dát dohromady, když o tom přemýšlí, tak šlo o to, že nějak na začátku listopadu 2003 bylo oficiálně oznamováno otevření a spuštění Portálu veřejné správy, takže já bych tu lhůtu chápal i z toho pohledu, že bylo velmi žádoucí, aby ministerstvo mohlo ten Portál veřejné správy slavnostně vyhlásit a spustit.

Takže proto tam asi bylo méně času než třeba 14 dní, ale zdaleka to nebyla jediná smlouva, na kterou se spěchalo, takže já na těch časech nespatřuji nic mimořádného, tím spíše, že už to bylo debatováno.



K dotazu předsedkyně senátu, zda se zajímal o to, kdo tu smlouvu připravoval, kdo ji po právní stránce řešil, svědek uvádí:



Tak já myslím, že jsem mohl vznést dotaz.

Je pravda, že tato záležitost je obsažena v organizačním řádu, protože za přípravu smluv je zodpovědná sekce legislativně právní, a proto, jelikož se sekce legislativně právní tím zabývala, tak jsem měl za to, že je to po této stránce v pořádku.



K dotazu předsedkyně senátu, zda s někým hovořil na téma, kdo tu smlouvu připravoval, jak se na tom podíleli právníci, jestli se na tom podílel legislativně právní odbor či někdo jiný,, svědek uvádí:



Tak nevzpomínám si, s kým, ale nepochybně tato otázka nějakým způsobem byla diskutována, a já mám pocit, že jsem neměl pochybnost o tom, že to dělá legislativně právní odbor.



K dotazu předsedkyně senátu, s kým konkrétně byla diskutována, svědek uvádí:



Tak členové porady vedení se setkávají a hovoří spolu a samozřejmě hovoří i tak, že z každého toho jednání není učiněn detailní zápis.

A já, vzhledem k tomu časovému odstupu, tak opravdu to není žádné vyhýbání, že nemohu odpovědět, že to bylo s tím a tím apod.





Podle § 211 odst. 3 písm. a) trestního řádu se č t e výpověď svědka na č.l. 423 druhý odstavec.



K tomu svědek:

Tak k tomu mohu uvést to, že je pravda, co jsem tam uvedl, v té dřívější svědecké výpovědi.



K dotazu předsedkyně senátu, jak vysvětlí, že dnes mu byl položen dotaz na to, kdo s kým konkrétně toto diskutoval a on to neuvedl anebo si nedokázal vzpomenout, svědek uvádí:



Vysvětlím to časovým odstupem.

Já nemám k dispozici kopii své svědecké výpovědi a je pravda, aby člověk mohl skutečně dostát svým závazkům, tzn. vypovídat pravdu před soudem, tak já skutečně upřesňuji to, co jsem vám řekl, že to, co jsem uvedl dříve ve svědecké výpovědi, je pravda a od té doby uplynulo třičtvrtě roku.



K dotazu předsedkyně senátu, zda do ekonomicko provozní sekce spadaly otázky rozpočtu či nikoliv, svědek uvádí:



Ano, bylo tam oddělení rozpočtu a ty otázky tam spadaly.



K dotazu předsedkyně senátu, zda v předmětném referátníku bylo založeno jako příloha Prohlášení týkající se souhlasu s použitím částky 7,5 mil. Kč či nikoliv, svědek uvádí:



Ano, mezi přílohami uvedené je.

Ten referátník jsem k dispozici měl, na přílohu si nevzpomínám a vzhledem k tomu datování je to nepravděpodobné, že by tam byla, ale opravdu si nevzpomínám.

Ale nepravděpodobné to je, když byla datována později než jsem to podepisoval, ta příloha je datovaná dnem 31.10. a já jsem to podepsal dnem 29.10.2003.

Pokud by tam ale nějaká příloha chyběla, tak bych si toho všiml.



K dotazu předsedkyně senátu, jak se vyjádří z pozice svého tehdejšího zařazení k Prohlášení tehdejšího ministra, obžalovaného Mlynáře, k použití prostředků z TESTCOMU, příspěvkové organizace, svědek uvádí:



K tomu se neumím vyjádřit, šlo o převod prostředků z rezervního fondu TESTCOMU příspěvkové organizace do nově zřízené společnosti TESTCOM servis, s.r.o.



K dotazu předsedkyně senátu, pokud měl k dispozici tento referátník a zmiňované Prohlášení, zda shledával v tomto postupu nějaký problém či nikoliv, svědek uvádí:



Já si opravdu vůbec nevzpomínám, čímž nechci říct, že bych přílohu neviděl nebo přehlédl, ale opravdu si nevzpomínám, že bych se tím zabýval.

Čili lze tomu rozumět tak, že šlo o podzim roku 2003 a dnes je rok 2006 a já si opravdu nepamatuji každý papír, který mi prošel pod rukama, a já to nechci bagatelizovat, protože je to významné, ale opravdu již nevím.



K dotazu předsedkyně senátu, zda záležitost převodu finančních prostředků z rezervního fondu TESTCOMU, příspěvkové organizace, spadala do oboru jeho působnosti či nikoli, do jeho specializace, do jeho znalostí a vědomostí, či nikoli, anebo zda to byla záležitost jiné sekce ministerstva, pokud ano, které, svědek uvádí:



Tak byla to záležitost TESTCOMU, příspěvkové organizace, především, a co se týče znalostí, tak mých samozřejmě obecně ano, jako ekonoma.



K dotazu předsedkyně senátu, zda vzhledem k jeho znalostem a schopnostem, k tomu, jakou sekci tenkrát zastupoval, zda obsahu Prohlášení, pokud mu bylo předloženo, věnoval pozornost, svědek uvádí:



Nepamatuji si na nic takového.



K dotazu předsedkyně senátu, zda se zajímal o tom, kdo složí základní kapitál do společnosti TESTCOM servisu, s.r.o., svědek uvádí:



To nikoli, z Ministerstva jsem odcházel dne 15.11.2003 a vlastně jsem se do jisté míry už nějak chystal předávat svou funkci.



K dotazu předsedkyně senátu, co se týče slovního vyjádření na straně 2 toho referátníku, toho povídání o tom, co je předkládáno, jak rozumí větě „Testcom servis je plně ve vlastnictví státu“, svědek uvádí:



Rozumím tomu tak, že stát je vlastníkem té společnosti, myslím tím standardním způsobem, tzn. podle platných zákonů.



K dotazu předsedkyně senátu, zda může popsat tu standardnost, svědek uvádí:



Že je zřizovatelem té společnosti, že je odpovědný za její chod, že má v rukou plně vedení této společnosti.



K dotazu předsedkyně senátu, zda se může vyjádřit k obchodnímu majetku společnosti, k finančním prostředkům, svědek uvádí:



Obchodní majetek a finanční prostředky by měly samozřejmě být podle příslušných zákonů, tzn. zákonů o rozpočtových pravidlech a o majetku státu.



K dotazu předsedkyně senátu, zda se zaobíral otázkou toho, zda tento postup je správný či nikoli, zda je v souladu s těmito zákony, se zákonem č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, a se zákonem č. 219/2000 Sb. o majetku státu, svědek uvádí:



Tak já jsem se samozřejmě zaobíral otázkou případných finančních náležitostí vyplývajících z té smlouvy.

Prostě tam jsou dvě věci, jednak zřízení té samotné společnosti a jednak smlouva, která je nějakým dalším krokem, a z té smlouvy z mého pohledu a pohledu lidí, které jsem měl ve své sekci, nevyplývalo přímo plnění z hlediska těch jmenovaných zákonů.



K dotazu předsedkyně senátu, kdo si myslel, že vkládá finanční prostředky do obchodní společnosti TESTCOM servis,s.r.o., svědek uvádí:



Tak zřizovatelem byl TESTCOM příspěvková organizace.



K dotazu předsedkyně senátu, pokud se zaobíral otázkou, zda tento postup je možný či nikoli, zda vyjádřil nějaké své odborné stanovisko v tomto směru tehdejšímu panu ministrovi, obžalovanému Mlynářovi, a jak tuto otázku vyřešil, svědek uvádí:



Tak to je možné, vysvětlitelné tím financováním, protože já jsem byl zodpovědný za rozpočet resortu a příspěvková organizace hospodařila se svým příspěvkem, a z hlediska plnění to byli zodpovědní pracovníci TESTCOMU a konkrétně pan ředitel Chmelíček, který byl ve funkci náměstka.



K dotazu předsedkyně senátu, pokud jde o použití finančních prostředků, tak svědek uvádí:



Tak touto smlouvou, kterou jsem podepsal, byla to tuším jedna z posledních, které jsem na Ministerstvu jako referátník spolupodepisoval, tak jsem neviděl žádné finanční plnění z rozpočtové kapitoly Ministerstva informatiky.





V 10.00 hodin dochází ke střídání obhájkyně JUDr. Naděždy Kratochvílové obhájcem JUDr. Tomášem Sokolem.



K dotazu předsedkyně senátu, zda se může po přečtení vyjádřit k článku 1.5 Smlouvy, svědek uvádí:



Já si myslím, že ten článek 1.5 plně dokládá, že případná účast rozpočtu Ministerstva informatiky na krytí provozu Portálu prostřednictvím společnosti TESTCOM servis, s.r.o. by byla na základě dodatku ke smlouvě, tzn. podle organizačního řádu bychom se i k tomuto dodatku museli vyjadřovat, zase by musel být standardní referátník, z něhož by plynulo to plnění.



K dotazu předsedkyně senátu, zda se může vyjádřit k bodu 6.3 Smlouvy, svědek uvádí:



Co se týče tohoto bodu, vzpomínám si na ty základní připomínky k tomu nebo otázky, které byly formulovány v průběhu toho jednání v tom srpnu a září 2003, ale konkrétně už nevím, přesněji řečeno nevzpomínám si tak, abych řekl tehdy a tehdy jsem řekl to a to.



K dotazu předsedkyně senátu, jestli je mu něco známo o tom, že by provozem Portálu veřejné správy měl být pověřen TESTCOM příspěvková organizace, zda může znovu zopakovat své stanovisko, svědek uvádí:



Tak z logiky zadání toho úkolu, kdy ten úkol dostala sekce 400 a TESTCOM, tak jsem zprvu předpokládal, že to bude TESTCOM, příspěvková organizace.



K dotazu předsedkyně senátu, zda se může vyjádřit k zápisu z porady vedení Ministerstva informatiky ze dne 15.7.2003, svědek uvádí:



Tak to byla moje první nebo druhá porada na Ministerstvu, takže vzpomínám si na to, že tam byl formulován ten úkol, tzn. zajištění provozu Portálu veřejné správy, a ten úkol byl uložen v sekci 4, šlo o pana Mgr. Chmelíčka a náměstkyni sekce 400.



K dotazu předsedkyně senátu, jakým způsobem potom došlo k plnění či neplnění tohoto úkolu, svědek uvádí:



Tak já mám pocit, že na jeho konci mohla stát i tato smlouva a byly předloženy nějaké výstupy, o kterých se diskutovalo, ale opravdu si již nepamatuji na specifikaci.



K dotazu předsedkyně senátu, zda se může blíže vyjádřit ke svému názoru, že „to mohlo být naplněno i tím uzavřením smlouvy s TESTCOM servisem,s.r.o.“, svědek uvádí:



Já předpokládám, že ten úkol byl plněn, ale mě nepřísluší kontrolovat práci jiné sekce, ale výsledkem nakonec mohla být ta spolupráce s TESTCOM servis, s.r.o.



K dotazu předsedkyně senátu, pokud jde o to, že úkol z této porady vedení zněl zpracovat návrh smlouvy mezi TESTCOMEM a Ministerstvem informatiky a on pak dostal referátník, kde je smlouva mezi TESTCOM servisem a Ministerstvem informatiky, zda k této záměně či změně proběhla nějaká porada vedení, zda o tom existuje nějaký zápis, svědek uvádí:



Tak už jsem uváděl na začátku, že probíhala určitě jednání na úrovni té porady vedení a že o tom, jestli je nebo není zápis, to opravdu nevím a žádné zápisy nemám.



K dotazu předsedkyně senátu, jakým způsobem se na ministerstvu informatiky vyskytl, svědek uvádí:



Tak já si nevzpomínám, ale mám pocit, že jsem se dozvěděl, že se tam hledá ekonomický provozní náměstek a tak jsem Ministerstvo kontaktoval, udělal jsem tam nějaký pohovor, i tuším tam byl nějaký psychologický test a pak jsem byl přijat.

Předtím jsem tři roky pracoval jako samostatný ekonomický poradce.



K dotazu předsedkyně senátu, pokud jde o to, než začal být zaměstnán na Ministerstvu informatiky, zda měl nějakou známost s někým z obžalovaných, ať pracovní, osobní, zda se stýkali nebo nějak znali, svědek uvádí:



Ne, neznali, pana ministra jsem samozřejmě znal jako osobu veřejně známou, ale jinak jsem se s nikým z obžalovaných neznal.



K dotazu přísedícího, proč odešel po tak krátké době z ministerstva informatiky, svědek uvádí:



Ta práce nenaplnila mé předpoklady a občas se stane, že člověk není spokojen se svojí prací, tzn. že práce by měla přece jen bavit, aby ji člověk dobře snášel, čili jsem se rozhodl hledat něco jiného.



K dotazu přísedícího, zda odešel z vlastní vůle nebo k tomu dal popud zaměstnavatel,t.j. ministerstvo, svědek uvádí:



Odešel jsem dohodou.



K dotazu přísedící, kdo pořizoval zápisy z porad vedení, svědek uvádí:



Z hlediska organizačního řádu to určitě bylo nějak upraveno, byl to někdo z kanceláře ministra, ale nevzpomínám si přesně kdo.



K dotazu předsedkyně senátu, zda po sepsání zápisu z porady se mu nějak dostal do rukou, svědek uvádí:



Tam byla uplatňována hodně a důsledně ta elektronická verze, takže nepochybně jsem ho měl k dispozici, byl tam nějaký speciální produkt softwarový, kde byly ty zápisy z porad vedeny.

Papírová verze také nějakým způsobem kolovala a nepochybně by to mělo být archivováno.



K dotazu MSZ, kdy poprvé slyšel o smlouvě mezi TESTCOM servis, s.r.o. a Ministerstvem informatiky, a za jakých okolností to bylo, svědek uvádí:



Tak já si nevzpomenu na datum, ale vím, že to bylo na podzim a že to bylo někdy na přelomu toho září a října 2003.



K dotazu MSZ, jaké byly problémy s původními verzemi smlouvy, že nedospěly do toho finálního stavu a jestli si vzpomene, co se tam řešilo, jaké byly otázky okolo toho, svědek uvádí:



Já si vzpomínám pouze na ty problémy, které už jsem uvedl a na další konkrétní problémy si nevzpomínám, protože zprvu jsem se na Ministerstvu rozkoukával a nepřikládal jsem tomu, vzhledem k tomu, že to nebyl můj úkol, velkou pozornost, čili nevím.

Řešila se tam ta otázka toho, že ten portál veřejné správy bude částečně provozován nějakým dalším subjektem, tak jestli je to v pořádku.



K dotazu MSZ, zda v rámci těch diskusí vyjádřil někdy svůj názor, a pokud ano, jaký v této konkrétní věci, svědek uvádí:



To je velmi osobní otázka a já předpokládám, že jsem se vyjadřoval v rámci toho, že jsem opravdu byl na ministerstvu nováček, tak neříkám, že jsem vždy volil správně, ale je možné, že k jiným smlouvám jsem se vyjadřoval i kriticky.

Ale co se týče konkrétně této smlouvy, tak tam jsem řekl vše, co mohu zde uvést.



K dotazu MSZ, zda si vzpomíná či nikoli na své výhrady, připomínky, svědek uvádí:



Já nemám k dispozici archiv těch písemností, protože jsem všechno předal na ministerstvu a ty elektronické verze mi jsou nepřístupné, takže si nevzpomínám.



K dotazu MSZ, zda zaznamenal na poradách vedení, eventuelně v jiných souvislostech, např. v jiných prostorách ministerstva informatiky, připomínky v návaznosti na zákony č. 218/2000 Sb. a 219/2000 Sb., zejména v souvislosti s problematikou této smlouvy, a pokud ano, za jakých okolností a od koho, svědek uvádí:



Tak já si pamatuji, že se o tom jednalo, ale abych řekl, že ten a ten člověk toho a toho dne uvedl to a to, tak to nemohu.

Pamatuji si, že ten problém byl nějakým způsobem řešen s tím, že je to všechno v pořádku a že právníci to ještě zkoumají a já jsem byl jako ekonom velmi spokojen, protože jsem měl velmi mnoho problémů těch provozních, které jsem musel řešit na Ministerstvu.



K dotazu MSZ, z jakého důvodu těsně před podpisem referátníku vznesl určité pochybnosti a čeho se týkaly konkrétně, svědek uvádí:



Vnímal jsem, že tam problémy nějaké vznesené byly okolo toho a ptal jsem se, jestli jsou vyřešeny, mám na mysli to stanovisko legislativně právní sekce.

A co se týče nějakých dalších problémů, tak si nevzpomínám, abych mohl říct, že tehdy a tehdy jsem vznesl ten a ten problém.

Znovu opakuji, mým problémem v této chvíli je, že nemám v ruce žádné elektronické podklady k tomu jednání.



K dotazu MSZ, zda znal v souvislosti se svým pracovním zařazením v inkriminovanou dobu, tzn. když působil na ministerstvu informatiky, zákonnou úpravu těch zmiňovaných zákonů č. 218 a č. 219/ 2000 Sb., anebo zda to byly pro něho okrajové zákony, svědek uvádí:



Tak ty zákony pochopitelně nemohly být okrajové pro mě, ty jsem znal, byly pro mou práci rozhodně důležité, včetně zákona č.320, o Státní kontrole.



K dotazu předsedkyně senátu, co se týče těch dvou zákonů č. 218 a č. 219/2000 Sb.,zda ohledně těchto zákonů proběhla nějaká diskuse nebo zda podával nějaký odborný výklad obžalovanému Mlynářovi, svědek uvádí:



Tak na to si nevzpomínám, že bychom měli na toto téma diskusi, ale je možné, že se diskutovalo na poradě vedení, kde buď to bylo či nebylo zanesené do zápisu.

Ale jinak si nevzpomínám, že bych dával panu ministrovi nějaké takovéto výklady.



K dotazu MSZ, zda takováto diskuse proběhla mezi ním a obžalovaným Mgr. Chmelíčkem, svědek uvádí:



Tak to už vůbec ne, protože jsme sice byli náměstci, ale neměli jsme společné projekty, které bychom řešili.



Státní zástupce dále bez dotazů.



K dotazu obhájce Mgr. Hanzlíka, zda znal zákon o informačních systémech veřejné správy, svědek uvádí:



Když jsem nastupoval, tak jsem se s ním seznámil, nicméně nemohu říci, že „znal“, ale bylo by ostudou říci, že jsem neznal nějaké ekonomické zákony, např. zákon o účetnictví, ale ten zákon o informačních systémech jsem si přečetl, ale abych řekl, že jsem ho dobře znal, to nikoliv.



K dotazu obhájce Mgr. Hanzlíka, zda ví, jaká byla působnost ministerstva ve vztahu k Portálu veřejné správy, co mělo ministerstvo zajišťovat, svědek uvádí:



Tak já si myslím, že to bylo v tom zákoně, ale neumím to vyjmenovat.



K dotazu obhájce Mgr. Hanzlíka, co ví o Portálu veřejné správy, svědek uvádí:



Je to velice užitečný nástroj, který třeba i ve své současné praxi používám, jsou tam shromážděny informace z celé veřejné správy a je to docela užitečný pomocník, ale co vyplývá z toho zákona, to nevím.



K dotazu obhájce Mgr. Hanzlíka, zda ví, kdo zajišťuje provoz Portálu veřejné správy, svědek uvádí:



Je to Ministerstvo informatiky, které na jednotlivé nějaké dílčí úkoly uzavírá smlouvy se subjekty, a vím, že tam v tom hrál roli např. Český Telecom a ten je podle mého názoru soukromým subjektem.



K dotazu obhájce Mgr. Hanzlíka, zda se může vyjádřit k tomu, že „stát přesouvá provozování Portálu na soukromý subjekt, což se zdá být nestandardní“, svědek uvádí:



Tak to je vyjádření, které jsem tady zpřesňoval, protože samozřejmě stát zadává úkoly soukromým subjektům, to by nesměl mít provozovanou ani jídelnu nebo něco takového, takže na tom samozřejmě není nic nestandardního.



K dotazu obhájce Mgr. Hanzlíka, proč jsou mu předkládány referátníky, proč vyjadřuje stanovisko a co má to stanovisko vyjadřovat, svědek uvádí:



Tak to dává jednoznačně organizační řád, v referátníku se vyjadřuje sekce z hlediska své působnosti, vyjadřuje se k tomu, co je v tom referátníku, k tomu předmětnému materiálu z hlediska své působnosti.



K dotazu obhájce Mgr. Hanzlíka, zda z hlediska své působnosti posuzuje, jestli ta smlouva je v pořádku, pokud má na starosti rozpočet, svědek uvádí:



Tak už jsem upozornil na ten bod 1.5, tak tam ta záležitost byla z mého pohledu vyřešena, z pohledu rozpočtu, protože ten rozpočet by byl zatížen skutečně až dodatkem ke smlouvě podle platných zákonů.



K dotazu obhájce Mgr. Hanzlíka, co se týče té smlouvy, tak kdy ta porada probíhala a kdo tam byl přítomen, svědek uvádí:



Tak já opravdu nejsem schopen si vzpomenout na datum, místo, nemám k dispozici žádný záznam, tak to nemohu tvrdit.

Pouze tvrdím, že skutečně se o tom diskutovalo i se jmenovaným náměstkem Mgr. Chmelíčkem, který byl z mého pohledu jeden z nositelů toho úkolu.



Obhájce JUDr. Hochman bez dotazů.



K dotazu obhájce JUDr. Sokola, zda v nějakém jiném případě dostal do ruky referátník nebo toto byl jediný referátník, který z titulu své funkce studoval a ke kterému se nějak vyjadřoval anebo zda byly i jiné referátníky, svědek uvádí:



Tak byly i jiné určitě.



K dotazu obhájce JUDr. Sokola, pokud jde o jiné referátníky, zda došlo někdy k tomu, že k jeho obsahu měl negativní stanovisko, výhrady a že je vyjádřil na obalu toho referátníku, svědek uvádí:



Tak určitě ano.

A na to, jak jsem to vyjadřoval, tak tam šlo o pracovní běh a to si skutečně nevzpomenu už, jak jsem to vyjadřoval.

V nějakých případech jsem upozorňoval na to, že je tam třeba to a to nebo že na něco třeba nemáme finance, takže v tomto směru jsem stanovisko samozřejmě dával.



K dotazu obhájce JUDr. Sokola, zda po dobu, co byl na Ministerstvu, zda vnímal, že by celý projekt portálu veřejné správy byl nějakou prioritou, že by to bylo časově všechno zkumulované, že by byla snaha to vyřešit a byly s tím problémy, a jak probíhala celkově konstrukce toho projektu, svědek uvádí:



Tak byl to projekt, který byl zadán sekci 400 a panu řediteli a náměstkovi TESTCOMU a byla to jedna z priorit, protože šlo o plnění zákonných povinností Ministerstva.





Svědkovi se p ř e d k l á d á k nahlédnutí referátník s kódem MICRP000PS2X.



K dotazu obhájce JUDr. Sokola, zda na tomto referátníku je jeho podpis a zda to koresponduje s jeho odpovědí, pokud s něčím nesouhlasil, tak zda to příslušným způsobem vyjádřil, svědek uvádí:



Ano, je to tak, a podpis je můj.



Obžalovanému Mlynářovi umožněna krátká porada se svým obhájcem.



Všem obžalovaným dána možnost položit svědku Geussovi dotazy: Všichni bez dotazů.



Všichni obžalovaní dotázáni podle § 214 trestního řádu: Obžalovaní Chmelíček a Novotný bez připomínek.



Připomínka obžalovaného Mlynáře:

Chtěl bych uvést na pravou míru nedorozumění, které podle mého soudu vzniklo při výslechu svědka ohledně porad vedení a operativních porad a zápisů z těchto porad.

Uvedl jsem to už ve své výpovědi při výslechu, že na Ministerstvu existovaly dva druhy porad.

První byla porada vedení, která se scházela vždy v úterý v 08.30 hodin a zúčastňovali se jí všichni členové vedení Ministerstva a z těchto porad se pořizovaly záznamy.

Dále na Ministerstvu probíhaly desítky, možná stovky dalších tzv. operativních porad, jak jsem uvedl ve svém výslechu k různým tematickým cíleným úkolům, kterých se zúčastňovali pouze ti náměstci, případně cílení odborní pracovníci Ministerstva, kterých se daný problém týká.

A z těchto porad se zápisy nepořizovaly, neboť pokud z nich vznikl závěr, byl posléze projednán na té úterní jediné oficiální poradě vedení, tudíž podle mého soudu, ve výpovědi svědka vzniklo trochu nedorozumění v tom, o jaké zápisy a z jaké porady šlo, protože pan svědek podle mého soudu měl na mysli operativní poradu z provozu Portálu veřejné správy, ale použil termín porada vedení.



K tomu svědek:

Tak já děkuji za to upřesnění s těmi poradami, to skutečně byly operativní porady, možná jsem uvedl ten zavádějící výraz speciální, a to byly ty druhé, které tady upřesňoval pan ministr.





Svědek svědečné neúčtuje.





Přistoupeno k výslechu svědka Michal F r a n k l , totožnost ověřena dle OP gen. jako na č.l. 428, který po poučení podle § 97, 95/2, 100/1, 2 a 101 trestního řádu, a § 174 a 175 trestního zákona, k věci u v á d í :



Poučení jsem porozuměl a budu vypovídat.



K dotazu předsedkyně senátu, v jakém časovém období byl zaměstnán na ministerstvu informatiky a v jaké pozici, svědek uvádí:



Tak Ministerstvo informatiky vzniklo dnem 1.1.2003, takže od tohoto data do 30.4.2005 v pozici prvního náměstka ministra, předtím jsem ale od června 2002 do konce roku byl náměstkem stejného ministra, který ovšem tehdy nebyl pověřen řízením Ministerstva informatiky.

Od 1.5.2005 jsem členem rady Českého telekomunikačního úřadu, a tam jsem do teď.



K dotazu předsedkyně senátu, zda byl někdy zaměstnán na ministerstva financí, svědek uvádí:



Ano, byl.

Bylo to v období od srpna roku 1997 až do podzimu roku 1998, mohl to být tak září či říjen, přesně ale už nevím.

Bylo to na pozici náměstka ministra s tím, že ty poslední měsíce jsem už nebyl náměstkem ministra a bylo to pro oblast daní a cel a ještě pro oblast informatiky.



K dotazu předsedkyně senátu, v čem spočívala funkce prvního náměstka na ministerstvu informatiky, svědek uvádí:



Funkce prvního náměstka, jak vyplývá z organizačního řádu, je pozice, která je tak druhá nejdůležitější po ministrovi a pak záleží na konkrétní organizaci práce, ale dá se říci, že jsem zastupoval ministra v době jeho nepřítomnosti tam, kde je zastupování ministra ze zákona vůbec možné, tzn. pouze ve vztahu k ministerstvu.

Účastnil jsem se všech důležitých rozhodnutí, které ministerstvo přijímalo a v tom organizačním schématu přese mě směrem k ministrovi samozřejmě šly tou administrativní cestou referátníky atd., které se dávaly podepisovat ministrovi.



K dotazu předsedkyně senátu, co konkrétně je mu známo o Smlouvě, která byla podepsána mezi ministerstvem informatiky a mezi TESTCOM servisem, s.r.o., a zda se může vyjádřit k tomu, zda ve společnosti TESTCOM servis, s.r.o. byl nějak angažován či nikoli, v jaké pozici a v čem to mělo spočívat, svědek uvádí:



Společnost TESTCOM servis, s.r.o. byla založena příspěvkovou organizací TESTCOM.

Ta TESTCOM příspěvková organizace byla jedinou příspěvkovou organizací ministerstva, tzn. ministerstvo mělo na poměry ve státní správě vždy dobré informace o důležitých krocích, které příspěvková organizace činila a v době, kdy začalo fungování Portálu veřejné správy, tzn. dostal se z té fáze přípravy a tvorby, do rutinního provozu, tak jsme na ministerstvu řešili otázku, jakým vhodným způsobem provozovat ten portál.

Tím provozem myslím tu každodenní rutinní činnost, tím nemyslím rozvoj a ty koncepční otázky zvyšování toho rozsahu, ale provozování těch běžných věcí, které vyžadují každodenní rutinní operace.

A padlo rozhodnutí ve vedení ministerstva, že vhodným způsobem je, aby taková činnost byla provozována prostřednictvím, v obecné rovině se tomu říká specializované agentury, pro kterou to bude jediná činnost.

Ta myšlenka v této obecné podobě se potom rozpracovávala a dospělo to do té fáze, že TESTCOM příspěvková organizace založil společnost s ručením omezeným TESTCOM servis, a v této logice ministerstvo uzavřelo v TESTCOM servisem, s.r.o. Smlouvu o provozu toho portálu.



K dotazu předsedkyně senátu, zda před tímto rozhodnutím na poradě vedení byly v tomto směru ještě nějaké jiné nápady, úvahy jak provoz řešit, svědek uvádí:



Tak samozřejmě jiné řešení, než které bylo zvoleno, výrazně jiné, se nediskutovalo, ale samozřejmě z povahy věci existovala možnost teoretická, že ten provoz toho portálu bude zajišťovat ministerstvo svými pracovníky, to je samozřejmě věc, kterou nelze vyloučit a byla také zvažována a byla shledána jako méně vhodnou.



K dotazu předsedkyně senátu, zda padla ještě nějaká jiná možnost, svědek uvádí:



V té době ne, samozřejmě logicky, když už se na to člověk dívá z dnešního odstupu a v době, kdy se rozhodlo o zrušení s.r.o. TESTCOM servis a reálně se řešila otázka, kdo bude pokračovat v tom provozování portálu, tak vznikla ještě možnost, že to bude provozovat TESTCOM příspěvková organizace.

Ta možnost ale v době, kdy se o tom rozhodovalo, nebyla relevantní, protože když se o tom rozhodovalo, tak padlo rozhodnutí na úrovni vlády a posléze to byl legislativní proces, který znamenal přijetí zákona, ale to tehdy už bylo známo, to vládní rozhodnutí, ten vládní návrh zákona, který transformoval vybrané výzkumné ústavy do role veřejně prospěšné instituce.

Ale faktický dopad byl takový, že transformací TESTCOMU, příspěvkové organizace, jakožto výzkumného ústavu, když by to šlo podle tohoto zákona, tak by ten TESTCOM, příspěvková organizace, byl odpojený od ministerstva a tím pádem ministerstvo by ztratilo reálný vliv na provoz toho portálu, proto varianta, aby portál provozoval TESTCOM, příspěvková organizace nebyla zvažována, protože nebylo nikdy smyslem, aby ministerstvo ztratilo vliv na provozování portálu.

Tím vlivem jsem samozřejmě myslel ne nějaký smluvní vliv, ale to, že ta agentura TESTCOM servis, s.r.o. vždy měla být majetkem státu, tzn. myslel jsem tím majetkový vliv, tzn. vliv toho zřizovatele, toho jediného, v tom případě s.r.o., společníka, který může absolutně v mezích zákona rozhodovat o tom, co ta společnost dělá a co nedělá.

Čili nikdy nebylo úmyslem, aby se tento absolutní vliv, protože ten majetkový je evidentně nejsilnější, má daleko větší váhu než nějaké smluvní vztahy, aby se ocitl mimo dosah ministerstva, tedy státu.



K dotazu předsedkyně senátu, jak zde bylo hovořeno o tom, že mělo dojít k určitému zapsání TESTCOMU příspěvkové organizace do seznamu těch veřejných výzkumných institucí, tak zda může uvést, co by to pro samotný TESTCOM, příspěvkovou organizaci, ve vztahu k ministerstvu informatiky znamenalo, svědek uvádí:



Ta TESTCOM, příspěvková organizace, by přestala být příspěvkovou organizací ministerstva, tzn. ministerstvo by k ní ztratilo jakékoliv rozhodovací pravomoci.

Nedovedu odpovědět s jistotou na otázku, jestli by přestala taková organizace být organizační složkou státu. Příspěvková organizace nikdy nebyla a není organizační složkou státu, čili já mám představu a měl jsem ji i tehdy, že by se z toho stala instituce jako známá Česká televize, veřejnoprávní subjekt.

Vím, že z hlediska teorie práva je velmi těžké říct, co to je, ale všichni víme, že prostě stát, ministerstvo, vláda nevelí, nenařizuje nic České televizi.

Tak podobným způsobem si představuji, že stát se tímto způsobem přijetím toho zákona vzdal vlivu v těch výzkumných ústavech, což nemusí vadit ve věcech výzkumu, ale ve věcech, které jsou jiné, když úkolem toho výzkumného ústavu nikdy není zajišťovat tu rutinní operativu, podporu činnosti toho ministerstva, tak tam to samozřejmě vůbec nevadí, zatímco ta agentura, ať už se jmenuje jakkoliv, která má spravovat portál, za který ze zákona je odpovědné ministerstvo, tak to ministerstvo musí mít přímý a nezprostředkovaný vliv na to, jak ta agentura funguje.

Čili to je evidentní, že přijetím toho zákona a transformací TESTCOMU, příspěvkové organizace do této podoby, by naprosto zmizelo a zůstaly by pouze smluvní vztahy, což si myslím, že by pro zabezpečení fungování toho portálu nebylo dostatečné nebo nemuselo by být, vytvářelo by to nějaká rizika atd.



K dotazu předsedkyně senátu, jakým způsobem by ta kontrola byla prováděna, když by jediný společník TESTCOM servisu, s.r.o., což je TESTCOM, příspěvková organizace, sám přestal být pod vlivem státu, jak sám nyní popsal, svědek uvádí:



To je samozřejmě důležitá okolnost, ale ten zákon v té transformaci předpokládal, že před vznikem těch veřejnoprávních výzkumných ústavů dojde k vypořádání toho majetku, tzn. to, co ty výzkumné ústavy potřebují pro svou činnost, zůstane těm výzkumným ústavům, zatímco tam, kde hospodaří s majetkem státu, tak takový majetek by logicky zůstal na tom ministerstvu, čili ve stejné logice jsem předpokládal, že toto je činnost, která se netýká potom budoucí role výzkumného ústavu, čili že příspěvková organizace toto jakožto majetek, který nepotřebuje pro tu svou výzkumnou činnost, převede přímo na ministerstvo.

Založení toho výzkumného ústavu jakožto nezávislé instituce by předcházelo vymezení majetku, který by do toho výzkumného ústavu byl vložen a majetek, který nesouvisí a který nepotřebuje výzkumný ústav, by zůstal k dispozici státu.

Tzn. tam obecně se předpokládají dvě varianty, že buď přejde na jinou příspěvkovou organizaci, tak to v případě ministerstva informatiky, které je zřizovatelem jediné příspěvkové organizace nepřicházelo do úvahy, tzn. zůstal by ten majetek jiným způsobem v dosahu státu, já předpokládám např. tím, že by ho spravovalo rovnou Ministerstvo, tzn. v našem konkrétním případě, že ministerstvo by se stalo jediným společníkem té agentury společnosti TESTCOM servis, s.r.o., tzn. ten vliv státu, resp. nejenom vliv, ale to vlastnění státem by pokračovalo.





Hlavní líčení se z nutného důvodu p ř e r u š u j e v 10.50 hodin na 5 minut s tím, že svědek neopustil jednací síň, aby nemohlo dojít k jeho ovlivnění.



Hlavní líčení p o k r a č u j e v 10.55 hodin.





Pokračováno ve výslechu svědka Michal F r a n k l , který je opětovně poučen podle § 97, 95/2, 100/1, 2 a 101 trestního řádu, a § 174 a 175 trestního zákona a uvádí:



K dotazu předsedkyně senátu, zda byly nějaké úvahy v tom směru, že by činností ohledně Portálu veřejné správy, byl pověřen přímo TESTCOM, příspěvková organizace, svědek uvádí:



Tak ta možnost teoreticky existovala, ale prakticky nebyla vhodná ze dvou důvodů.

Ten první důvod jsem rozvedl, tzn. že bylo jasné, že existence TESTCOMU jako příspěvkové organizace je v té době už nějak dočasná, tzn. nebylo by to řešení, které by bylo koncepční, a druhý problém by tam vznikal, který je méně závažný, ale také důležitý, že by nebylo možno tak transparentním způsobem oddělit příjmy té agentury související s provozem portálu veřejné správy a náklady související s tím provozem.

Protože když by to byl pouze nějaký útvar v rámci TESTCOMU, tak v logice účetnictví by se tam přeúčtovávala režie, vedení TESTCOMU, správy toho areálu atd., a dostávaly by se do nákladů portálu veřejné správy náklady, které z hlediska pravidel účetnictví, pravidel rozpočtování atd. jsou sice v pořádku, ale s tím provozem přímo nesouvisely a princip rozpočítávání nějaké režie a zatěžování nákladů režií je vždy z hlediska průkaznosti těch nákladů atd. horší než když je společnost, ta agentura, jejíž je to jedinou činností a potom je jasné, že každý z těch výdajů, nákladů, které uplatňuje, souvisí s tím portálem a stejně tak je jasné, že všechny příjmy, které má, souvisí zase s tou jedinou činností.

Čili to byl důležitý aspekt, aby prostě provoz toho portálu po té finanční stránce byl transparentní, aby do toho nevstupovaly žádné další ekonomické vlivy.



K dotazu předsedkyně senátu, kdy došlo k rozhodnutí porady vedení o tom, že činnost bude zajišťovat specializovaná agentura, svědek uvádí:



Tak především bych chtěl říct, že ta myšlenka byla nějakou dobu diskutována, to určitě nevzniklo během jediného dne nebo něco podobného, čili nepochybně k té myšlence jsme se vraceli na úrovni vedení několikrát.

A já v tom časovém horizontu neumím říct datum, protože si ho nepamatuji a nemám nějaký takový orientační bod, podle kterého bych se zachytl, čili že mohu říkat nepochybně k tomu došlo dříve než se podnikly nějaké kroky k tomu, aby příspěvková organizace zakládala to s.r.o.

Musel bych to tímto způsobem odvozovat čili neumím to datum říct, nepochybně to bylo až poté, co portál byl spuštěn do toho rutinního provozu, tzn. nebylo to v době, kdy se na tom portálu pracovalo z hlediska tvorby jeho první verze.

Ten portál, to není dům, kde je na začátku projekt, ten dům se postaví a zkolauduje a od té doby všichni víme, že ten dům takto vypadá a nerozvíjí se.

Ten portál má své stupně, tzn. v době, kdy byl spuštěn, tak tam byla celá řada aplikací, konkrétně to byly ty aplikace životní situace, přehled všech platných aktuálních právních norem, tzn. zákony, vyhlášky a podobné věci, dál to byl adresář a dále to byla podání, tzn. to byly čtyři základní okruhy funkcionalit.

Ale spouštělo se to už v době, kdy adresář té veřejné správy lze považovat za relativně úplný, kdy tam bylo určité větší než kritické množství životních situací, to právo bylo jednoduché, bylo samozřejmě tehdy hotové, protože to byla konkrétní zakázka a konkrétní dodávka.

A pak tam byla ta podání, kdy toho naopak bylo strašně málo a počítalo se s tím, že se to bude rozvíjet průběžně ve dvou směrech, tzn. dál se doplňovaly ty životní situace z původních 220, je jich tam dnes určitě dvojnásobek, doplňují se ty adresáře, ale nejenom, že se doplňují o adresy, které tam chyběly, ale musí se aktualizovat atd., a to jsou ty věci, které označuji tím slovem rutinní činnost.

A druhý směr, kterým ten portál rostl, byly zcela nové aplikace, tzn. s odstupem času se tam přidala aplikace, možnost podávat daňová přiznání přes Internet nebo možnost žádat o sociální dávky, pak velká aplikace, která se tam zase až později dodala, protože to vyžadovalo spolupráci s jinými resorty, byla podávání evidenčních listů důchodového zabezpečení. Čili toto je ta část rozvoje portálu a tu nikdy Ministerstvo nepředalo té agentuře, teprve, kdyby nějaký další celek byl dohotoven a předával se do toho rutinního provozu, tak v té chvíli by se řeklo, tak tento celek po té rutinní stránce se o něho začne starat ta agentura TESTCOM servis, s.r.o., čili to je to rozdělení mezi Ministerstvem a mezi tím rutinním provozem, rozdělení mezi tím rozvojem, za které nemůže být zodpovědný nikdo jiný než Ministerstvo a nakonec to i financovat, a ten rutinní provoz.



K dotazu předsedkyně senátu, zda může časově zařadit rozhodnutí porady vedení o tom, že činnost portálu veřejné správy bude zajišťovat specializovaná agentura, svědek uvádí:



Tak jelikož je to více než dva roky a protože si ta konkrétní data nepamatuji, tak neumím to teď zařadit, logicky by to mělo být v závěru roku 2003.

Řekl bych, že na Invexu roku 2003 ten portál získal jednu z významných cen a jestli si to dobře pamatuji, tak jsme se velmi snažili, aby ten portál byl v okamžiku Invexu spuštěn, tzn. když říkám, že to bylo někdy po spuštění, tak závěr roku 2003, ale to je v písemných dokumentech a je to velmi lehce zjistitelné.

Co se týče časového zařazení konání toho Invexu, tak to je na podzim, tak září roku 2003, Invex se koná buď na konci září nebo na začátku října.



K dotazu předsedkyně senátu, kdy padlo rozhodnutí na poradě vedení o tom, že se bude na činnosti podílet specializovaná agentura, svědek uvádí:



Muselo to být někdy v tom období v závěru roku 2003, ale neumím to více upřesnit.



Svědkovi se č t e notářský zápis ze dne 30.9.2003 založený na č.l. 620 – 623.



K tomu svědek:

Ano, tak v tom případě je nepochybné, že na té poradě vedení se to muselo projednávat a když ten zápis je ze dne 30. září 2003 a je důsledek toho rozhodnutí, které na té poradě padlo, a tak si pamatuji, že ty věci šly v tom logickém pořadí, tak se to na té poradě vedení muselo projednávat, řekl bych tak v srpnu, možná už i v červenci 2003, tzn. v létě a nikoliv závěrem roku, jak jsem říkal.



K dotazu předsedkyně senátu, zda tomu lze rozumět tak, že v červenci či v srpnu 2003 padlo rozhodnutí na poradě vedení o tom, že bude pověřena specializovaná agentura, svědek uvádí:



Ano, nepochybně, a myslím si, že tam už to mělo potom podobu, že to bude TESTCOM servis, s.r.o., resp. společnost s ručením omezeným, kterou založí příspěvková organizace TESTCOM, že v závěru už to pak nebylo v té obecné podobně, ale zcela konkrétní.





Svědkovi se dále č t e zápis z porady vedení ze dne 15.7.2003.



K tomu svědek:

Tak si myslím, že tomu časovému období, ke kterému jsme se nakonec dopracovali, tak odpovídá.

Konkrétně ta centrální adresa, která je v tom zmíněna, jestli se mám vyjádřit k té otázce souvislosti centrální adresy a portálu veřejné správy, koncept portálu veřejné správy od samého počátku vycházel z toho, že stát, když publikuje na Internetu celou řadu informací, tak by měl mít nějaké místo, kde ten podnikatel, který ty informace chce využívat, se vůbec dozví, že ty informace jsou k dispozici.



K dotazu předsedkyně senátu, proč v tom zápise z porady vedení je uveden TESTCOM a nikoli TESTCOM servis,s.r.o., svědek uvádí:



Ty zápisy mají jistou kvalitu, která spočívá v tom, jak přesně je to, co se řeklo, transponováno do toho mluveného slova, nechtěl bych se dotknout toho, kdo to psal, nevím, kdo to byl, ale prostě to je nepřesnost psaní a ten, kdo to psal, netuší, že je rozdíl mezi příspěvkovou organizací a s.r.o.

Čili já jsem z toho rozuměl, že se jedná samozřejmě o smlouvu s tou agenturou a nikoliv s TESTCOMEM, příspěvkovou organizací, ale to já jen tak komentuji ten zápis, žádné rozhodnutí, že TESTCOM, příspěvková organizace bude uzavírat smlouvu na centrální adresu, tzn. že něco z portálu by řešil TESTCOM servis, s.r.o. a něco TESTCOM příspěvková organizace nepadlo, nevím o tom, že by někdo vůbec někdy takovou možnost zmiňoval, čili od chvíle, kdy padlo rozhodnutí, že pro portál bude spravovat TESTCOM servis, s.r.o., tak slovy TESTCOM bylo vždycky míněno to s.r.o., jakkoliv v tom zápisu se může stát, že tam někdo toto přesné rozlišení nedopsal.



K dotazu předsedkyně senátu, pokud jde o zápisy z porady vedení, zda měl pak někdy možnost se s nimi seznamovat zpětně a zda mu byly doručovány, svědek uvádí:



Tak samozřejmě a byly mě doručovány.

Bylo to tak, že myslím, že v době nepřítomnosti ředitele kanceláře jsem prováděl korekturu, jestli ten zápis neobsahuje nějaké zásadní závady, tzn. jestli se nemusí opravit, aby odpovídal skutečnosti a jinak obecně ty zápisy z porady vedení byly zpřístupněny na Intranetu ministerstva.



K dotazu předsedkyně senátu, pokud jde o tento zápis, zda si ho pak zpětně nějak četl, svědek uvádí:



Tak určitě jsem si nečetl všechny zápisy zpětně, to určitě ne, ale hlavně bych chtěl říct, že ta nepřesnost tohoto rozsahu, tu bych v žádném případě nepřipomínkoval, protože to bych ty zápisy musel psát sám, abych byl spokojen s tím, že přesně odráží to, co se na té poradě vedení řeklo.

Ono bohužel někdy je to tak, že dva lidé spolu sedí na poradě a každý odejde a má jiný pocit o těch závěrech, které tam oni dva si mezi sebou udělali, natož nějaký zapisovatel, který k věci není odborně tak fundován, aby vůbec tak do hloubky rozuměl projednávaným tématům.

Samozřejmě něco jiného je, kdybych dostal na stůl smlouvu podle tohoto úkolu a tam podobná nepřesnost byla a to bych samozřejmě reagoval zcela jinak.



K dotazu předsedkyně senátu, co se týče toho zápisu, je v něm napsáno, že to schválil Mgr. Pavel Kolář, zda se může k tomu vyjádřit, svědek uvádí:



Tak to byl ředitel kanceláře ministra a to byla jeho práce.

Tak ředitel kanceláře ministra a náměstek Pavel Kolář byl jedním z náměstků ministerstva, tzn. byl účastníkem porady vedení a jeho náplní práce bylo řídit odbory, které spadaly do jeho kompetence, což se samozřejmě v průběhu času nějak mění.

Ale tradičně to býval odbor legislativně právní a potom do jeho kompetence spadaly všechny útvary, které souvisely s takovým tím servisem pro ministra, tzn. kancelář ministra, sekretariát ministra, tisková mluvčí, oddělení vládní agendy, tzn. ty věci, které souvisí s ministrem, jednak z hlediska toho, kdo je pověřen řízením toho ministerstva, ale zejména z hlediska s pozicí ministra jakožto člena vlády.



K dotazu předsedkyně senátu, zda má tato pozice nějakou souvislost s jeho tehdejším postavením prvního náměstka ministra, svědek uvádí:



Tak na ministerstvech jsou obvyklé funkce, to jsou náměstci dva, tři, šest, někde osm, každé ministerstvo má ředitele kanceláře, kabinetu, ty názvy mírně se liší, některé toho ředitele kanceláře staví do role náměstka, jiné do role vrchního ředitele, to se liší, tzn. jsou to dvě obvyklé funkce na ministerstvech a v těch organizačních strukturách.

Co se týče Mgr. Pavla Koláře, tak bych řekl, že byl v organizačním schématu, o půl stupeň níže.

Ona ta pozice prvního náměstka je složitá, protože někdo to vykládá tak, že je to náměstek stejný jako každý jiný náměstek, pak by teze, že jsem byl jeho nadřízeným neplatila, a někdo pozici prvního náměstka vykládá tak, že ten náměstek je o něco výše než ti ostatní náměstci, tak já to z prestižních důvodů těžko mohu být ten, kdo to bude vykládat, nicméně je nepochybné, že ve chvíli, kdy jsem z jakýchkoliv důvodů zastupoval ministra, tak v té chvíli se stával mým podřízeným už z titulu toho zastupování.



K dotazu předsedkyně senátu, zda má nějaké vysvětlení pro to, proč tento ředitel kanceláře ministra schválil ten zápis z porady vedení, svědek uvádí:



Naprosto jednoduché.

Ten zápis odpovídal nepochybně tomu, co se na té poradě projednávalo a ten zápis není notářským zápisem, na základě kterého se činí nějaké právní úkony, spíše slouží k tomu, aby bylo možno kontrolovat úkoly, které se rozdaly, aby se nějak, když se věci diskutují ve více kolech, tak aby se řeklo „ale toto jsme třeba uzavřeli už minule, tak nevracejme se k tomu, to už přece máme v tom zápise napsané, že toto bylo rozhodnuté“, aby prostě ta operativní činnost řízení bylo Ministerstvo a nějak postupovala vpřed, abychom vždycky nestáli jakoby na startovní čáře.

Čili význam těch zápisů, nám jako ministerstvu nikdo a nic neukládal, abychom vůbec pořizovali zápisy z těch porad vedení, tím méně jakou mají mít formu nebo míru jejich závaznosti.

Ano, organizační řád ministerstva informatiky schvaluje ministr, čili my jsme si tu uložili sami sobě, čili jinými slovy, ty zápisy z porady vedení, tak nechci jejich význam zlehčovat v tom smyslu, že oni odráží, o čem se na těch poradách jednalo, o čem se rozhodovalo.



Svědkovi se opětovně č t e zápis z porady vedení ze dne 15.7.2003



K dotazu předsedkyně senátu, pod tím pojmem TESTCOM myslel koho a co, svědek uvádí:



Tu agenturu, která má provozovat Portál veřejné správy, tzn. TESTCOM servis, s.r.o.



K dotazu předsedkyně senátu, jak mohla být uzavřena smlouva mezi ministerstvem informatiky jako zřizovatelem a TESTCOM servisem,s.r.o. do dne 31.8.2003 ( dle zadání úkolu v zápise ), když TESTCOM servis,s.r.o. podle notářského zápisu byl založen až 30.9.2003, svědek uvádí:



Tak toto byl úkol a ten úkol byl nesplněn, jak se později ukázalo, mimo jiné proto, že k tomu 30.8. 2003 ty práce nepokročily tak daleko, např. ještě nebyla založena TESTCOM servis, s.r.o.



K dotazu předsedkyně senátu, co tomu bránilo, svědek uvádí:



Možná dovolená, možná ten termín byl od samého počátku nereálný, to prostě byl běžný provozní úkol, kde došlo k nějakému skluzu data.

Ale hlavně vím, že ta smlouva už vůbec ne v tomto termínu nebyla uzavřena.



K dotazu předsedkyně senátu, co se týče samotného úkolu podle vymezení v zápisem, tj. zpracovat návrh smlouvy mezi TESTCOMEM a ministerstvem informatiky o provozování portálu veřejné správy, tak čeho se ta smlouva týkala, kdy byla uzavřena, svědek uvádí:



Čili jednalo se o smlouvu, kterou vznikne smluvní vztah, tzn. jakým způsobem a za jakých podmínek TESTCOM servis, s.r.o. bude plnit tu operativní roli při provozování portálu veřejné správy, čili ta smlouva byla zpracována v pozdějším termínu než stanovil ten úkol, a posléze byla podepsána, to si zase pamatuji, a byla tam stanovena pravidla, podle kterých to bude fungovat.

Já jsem ji osobně nezpracovával, to vím s jistotou, předpokládám, že byla zpracována podle toho, jak to bylo uloženo, čili že ji zpracoval pan Mgr. Chmelíček, a předpokládám, resp. nějací jeho podřízení, asi to také nedělal osobně.

Na rozdíl od toho, kdy jsem říkal, že ten zápis má nějakou informativní hodnotu, že to není právní dokument, tak samozřejmě jsem si vědom toho, že podpis jakékoliv smlouvy má svou právní hodnotu a takový proces se na ministerstvu vždy konal prostřednictvím tzv. referátníku spisu.

Tzn. někdo dostal za úkol vypravit ten referátník, tzn. vzal tu hotovou smlouvu, kterou někdo zpracoval, není to automatické, že ten, kdo vypravuje referátník, by musel všechny jeho součásti napsat, ale shromáždil to, co pro to rozhodnutí bylo potřebné.

Uložil to do toho referátníku, napsal k tomu nějaký důvod toho předložení a posléze takový referátník prošel tím úřadem, aby se k němu vyjádřili ti, kterých se to týká, kteří nesou za fungování toho úřadu zodpovědnost a nakonec, aby na závěr došel k té osobě, která tam má udělat ten poslední akt, což v případě této smlouvy byl ministr, tzn. ten, kdo zpracovával ten referátník, tak také předepsal cestu, kterou ten referátník půjde.

Ty sekretářky si to tam nosily mezi těmi jednotlivými odbory, ten příslušný ředitel nebo náměstek má za povinnost ten referátník prostudovat a vyjádřit se k němu, a to se stalo i v případě této smlouvy, to si pamatuji.

Tak to bylo, že ten referátník byl vypraven, podnikl standardní cestu, byť ten počet podpisů je tam možná maličko vyšší, ale to souviselo s tím, že na té věci spolupracovalo několik sekcí, čili několik náměstků a doputoval až ke mě, já jsem na tom referátníku a na té věci samotné neshledal nic problematického a předložil jsem ho k podpisu ministrovi, ten ho na základě doporučení mého a těch, kteří byli na tom referátníku podepsáni přede mnou, podepsal a ta smlouva byla od té chvíle platná.

Neřekl bych účinná, ale byla platná a podepsaná.



K dotazu předsedkyně senátu, jaké tam byly smluvní strany, svědek uvádí:



Smluvní stranou byla Česká republika zastoupená ministerstvem informatiky a druhou smluvní stranou byl TESTCOM servis, s.r.o.



K dotazu předsedkyně senátu, co v době podpisu této smlouvy a v době, kdy dával své stanovisko a podpis, o společnosti věděl, svědek uvádí:



Tak věděl jsem, že TESTCOM servis, s.r.o. je společnost založená na základě rozhodnutí porady vedení příspěvkovou organizací TESTCOM a věděl jsem, že v této logice je stát jejím jediným a úplným vlastníkem, že mimo tu vlastnickou kontrolu stát tam předpokládá další kontrolu její činnosti prostřednictvím statutárních orgánů, které byly jmenovány tak, aby to byli lidé, kteří jsou zaměstnanci státu a stejně tak dozorčí rada byla složena ze zaměstnanců státu, tzn. ministerstva informatiky.

Tzn. byl jsem při podpisu té smlouvy přesvědčen a jsem dodnes, že jsme postupovali tak, aby v provozu Portálu veřejné správy, o jehož hladké fungování nám šlo, nemohlo dojít k žádným problémům z důvodu, že např. ta druhá smluvní strana by si v té smlouvě našla nějaké ustanovení a teď by odmítala plnit nebo něco takového, protože když je tam vlastnická a personální kontrola, tak podobné problémy se dají velmi lehce řešit.

Zatímco když by to byl úplně cizí subjekt, tak by mohl dělat problémy a proto bych nikdy nesouhlasil s tím, aby se taková smlouva uzavírala s nějakým cizím subjektem, protože tam šlo skutečně o plnění zájmů státu ministerstva informatiky na fungování toho portálu.



K dotazu předsedkyně senátu, zda se zajímal ode dne 30.9.2003, kdy byla založena společnost TESTCOM servis,s.r.o., jak je to se zápisem této společnosti do Obchodního rejstříku, zda už byla zapsána či nikoliv, svědek uvádí:



Tak zajímal jsem se o to, jestli proběhl návrh resp. byl podán návrh na zápis a věděl jsem, že byl podán, jednalo se pouze o ústní informaci, ale neměl jsem sebemenší důvod tomu nevěřit, nakonec ta společnost skutečně byla zapsána.

Co se týče samotného zápisu, tak věděl jsem, že MS v Praze osvědčil založení této společnosti a společnost vznikla usnesením MS.

V době, kdy se to podepsalo, tak jsem měl jistotu, že proběhl krok založení společnosti, protože byl sepsán ten notářský zápis jakožto nepochybná věc a vím, že byl podán návrh na zápis, a to jsem věděl z ústní informace, neumím říct od koho, ale předpokládám, že kdybych se někoho ptal, tak bych se ptal pana Mgr. Chmelíčka.

A nemám vysvětlení pro to, z jakého důvodu tato ústní informace není uvedena v referátníku, já jsem ho nevypravoval.



K dotazu předsedkyně senátu, zda pro něj byly pro posouzení věci důležité informace o tom, zda byl podán návrh na zápis společnosti do Obchodního rejstříku, či nikoli svědek uvádí:



Tak ten, kdo to zpracovával, to nepovažoval za důležitou okolnost, důležitá okolnost z mého pohledu byla, že vím, že společnost, se kterou ministerstvo chtělo vstoupit do smluvního vztahu, byla založena, tím jsem si tehdy byl jist a myslím, že se to nikdy nevyvrátilo.



Podle § 211 odst. 3 písm. a) trestního řádu se č t e výpověď svědka z přípravného řízení na č.l. 430 první odstavec.



K tomu svědek:

Chtěl bych uvést, že já jsem použil pro výpověď v přípravném řízení citaci věty z tiskové zprávy, kterou vydalo ministerstvo informatiky, když tehdy před těmi dvěmi lety se ta otázka, jestli společnost s ručením omezeným byla založena v souladu se zákonem nebo v rozporu se zákonem, diskutovala.

Tehdy problém, jestli něco bylo dříve nebo potom, neexistoval, tehdy existoval ten problém v rovině „smí příspěvková organizace založit společnost s ručením omezeným“?, a jak se tehdy ukázalo, ministerstvo financí se drží právního názoru, že příspěvková organizace nesmí založit společnost s ručením omezeným a my jsme na to reagovali tím, že MS v Praze tím, že osvědčil svým usnesením založení té společnosti a tím došlo k jejímu vzniku, posoudil tuto právní otázku, jestli smí či nesmí a odpověděl na ni ano.

Čili ta otázka, jestli se smlouva podepisovala v době mezi založením a vznikem nebo až po vzniku, ta nebyla nikdy kladena.

A v době, kdy jsem činil tu výpověď v přípravném řízení, tak jsem v nejlepší své víře vycházel z toho, že k zápisu došlo.

Dnes vím, že jsem se dopustil zjednodušení v tom, že jsem nerozlišoval mezi založením společnosti a jejím vznikem, to vím dnes, a v době kdy jsem dělal tu výpověď, tak jsem tento „jemný“ rozdíl neznal, takže v té svědecké výpovědi to nemělo žádné účely nebo něco podobného, prostě jsem nevěděl, že to usnesení MS v Praze bylo až poté, co byla ta smlouva podepsána.

Pro podepsání té smlouvy to nepovažuji za důležité, protože a tehdy jsem se o to asi speciálně nezajímal, proto, že vím, že společnost je založena tím notářským zápisem a může už některé kroky činit, jakkoliv tam platí to speciální ustanovení, že jednatelé ručí za všechny ty závazky, že tam není to ručení do výše toho vlastního jmění atd.

Ale z hlediska toho, že jsem měl jistotu, že ta společnost byla založena, že existuje po té stránce, že je ve vlastnictví státu, kde jsou tam jednatelé, kde jsem jako člen dozorčí rady, tak na té věci to vůbec nic neměnilo čili není to tak, že by ta smlouva se uzavírala s nějakým neexistujícím subjektem nebo s něčím podobným, a teď mám samozřejmě více informací, tak to, co říkám teď, je bližší pravdě.

Já si myslím, že v té svědecké výpovědi, kde zase nebylo protokolováno slovo od slova, co jsem řekl, ale byla to nějaká snaha shrnout odstavec, který jsem řekl do jedné věty, tak tam je použitá věta „že smlouva byla zpracována“, tak to bych nikdy neřekl, protože vím, že taková smlouva se nezpracuje během jednoho dne a jestli jsem tím něco myslel, tak jsem tím myslel, že smlouva byla podepsána na základě toho referátníku v ten daný den.



K dotazu předsedkyně senátu, proč neopravil ty nepřesnosti před podepsáním protokolu, svědek uvádí:



To by ten dvouhodinový nebo tříhodinový výslech strávený na policii znamenalo začít to psát od začátku znovu.

V žádném případě ta policie neprotokolovala slovo od slova, co jsem řekl, ale snažila se dělat závěry z toho, co jsem řekl.



K dotazu předsedkyně senátu, jak zde bylo hovořeno o tom, že měl ústní informaci, že byl podán ten návrh k MS v Praze, zda to tak souhlasí, svědek uvádí:



Ano.

Kdybych měl jakoukoliv pochybnost, že návrh k tomu MS nebyl podán nebo pochybnost související se založením té společnosti, tak bych se nepodepsal na ten referátník, že souhlasím s uzavřením té smlouvy.



K dotazu předsedkyně senátu, zda se může vyjádřit k tomu, že podací razítko na návrhu je dne 4.11.2003 a stanovisko dával dne 31.10.2003, svědek uvádí:



Tak jsem měl špatnou informaci o tom, ale chtěl bych zdůraznit, že kdybych měl jakékoliv pochybnosti o tom, že se ta společnost nebude zakládat, tak bych samozřejmě s tou smlouvou nesouhlasil a je mě známo, že ten návrh byl podán, byť jak se ukazuje o několik dnů později, že soud osvědčil ten její vznik, čili z mého pohledu ty věci fungovaly tak, jak bylo uloženo a tak, jak se předpokládalo.





Svědkovi se p ř e d k l á d á k nahlédnutí smlouva o zajištění činnosti portálu veřejné správy, která byla obžalovaným Mlynářem podepsána dne 31.10.2003 za Ministerstvo informatiky a obžalovanými Mgr. Chmelíčkem a Ing. Novotným dne 23.10.2003 za TESTCOM servis, s.r.o.



K tomu svědek:

Tak mohu uvést, že zde není uvedeno IČO u této s.r.o., to IČO se obdrží v tu chvíli toho usnesení toho soudu, a v té době jsem si toho nevšiml, že tam IČO není.



K dotazům předsedkyně senátu, zda předtím, než vyslovil své stanovisko dne 31.10.2003, zda obsahoval referátník stanovisko legislativně právního odboru či nikoli, svědek uvádí:



Tak já se domnívám, že ano, tam je to myslím poznamenáno na titulní stránce čili v žádném případě si nemyslím, že by se z toho referátníku něco ztratilo nebo něco takového.

Když je tam napsáno na titulní straně „viz stanovisko“, tak kdyby tam to stanovisko nebylo, tak bych zjišťoval kde je, rozhodně bych to nepominul, protože to považuji za důležitou věc.



K dotazu předsedkyně senátu, pokud je tam takto uvedeno „viz stanovisko“ a je u podpisu Mgr. Plíška uvedeno „dne 29.10.2003“, tzn. před jeho podpisem, tak pokud tam to stanovisko bylo, zda ho studoval, svědek uvádí:



Tak to určitě, četl jsem ho.

Co se týče tohoto stanoviska, tak myslím, že legislativně právní odbor správně vyhodnotil, že když si pustí internetový Obchodní rejstřík, že tam ta společnost ještě není uvedena, tzn. to mohou být dva důvody.

Buď proto, že se nedostala ještě do té databáze nebo jak jsme tady zjistili, to usnesení toho MS ještě nebylo učiněno.



K dotazu předsedkyně senátu, jak se vypořádal s tím, že chybí údaj o zápisu v Obchodním rejstříku, IČO atd., není důkaz o existenci TESTCOM servisu, s.r.o., tak svědek uvádí:



Já vím, že když je sepsán notářský zápis, že tím je společnost založena.

Já jsem věděl, že ten notářský zápis byl sepsán čili jsem věděl, na rozdíl od toho, že u toho nebyl nikdo z legislativně právního, že ta společnost existuje, že byla založena.

Čili bral jsem to tak, že oni tuto informaci, že ten notářský zápis byl sepsán, že byl podán ten návrh, nejenom že nemají, ale uvědomil jsem si, že ani mít nemohou.

Společnost poté, co je založena, může činit právní úkony, čili tuto smlouvu jsem považoval za právní úkon, který může společnost učinit v tom období mezi založením a vznikem, jakkoliv v praxi vím, že kdyby, a to jsem věděl i tehdy, MS tím usnesením odmítl tu společnost zapsat čili by nevznikla, tak v takovém případě by ta smlouva byla nicotná.

Tzn. nikdy by nedošlo k tomu plnění, které ta smlouva předpokládala, tzn. z mého pohledu se nic vážného stejně nestalo.



K dotazu předsedkyně senátu, jak pak bylo naloženo s tímto názorem legislativně právního odboru Ministerstva informatiky, zda byla ta věc pak ještě nějak diskutována, svědek uvádí:



Nevím, já mohu mluvit jen sám za sebe, ale věděl jsem, že ta společnost existuje, což se nakonec později o několik dnů prokázalo, že jsem tu informaci měl správnou, a tím ta věc zůstala irelevantní.

Považoval bych za své opomenutí, kdybychom podepsali skutečně smlouvu s neexistující společností, ale tady pro to, že my jsme byli ten její zakladatel v tom přeneseném slova smyslu, tak samozřejmě jsme měli naprostou jistotu, že ta společnost existuje, že to není nic a to jsme v dalších dnech naprosto přesvědčivě doložili.





Svědkovi se p ř e d k l á d á k nahlédnutí Prohlášení o souhlasu obžalovaného Mlynáře s poskytnutím částky 7,5 mil. Kč, založené v předmětném referátníku.



K dotazu předsedkyně senátu, zda toto Prohlášení bylo součástí toho referátníku či nikoliv, svědek uvádí:



Ano, je zde „Prohlášení pana ministra o převodu finančních prostředků“, čili četl jsem si to samozřejmě.

Ano, je to souhlas s tím použitím těch finančních prostředků z rezervního fondu.

Když jsme na poradě vedení rozhodli o tom, že bude založena TESTCOM servis, s.r.o., tak pro mě, nevím, jak pro ostatní, bylo mimo veškerou pochybnost, že taková společnost musí mít základní kapitál a otázka, s jakými penězi bude ten základní kapitál tvořen, se na té poradě vedení určitě zmínila, to jsem si jist, a byla to informace, že se použijí prostředky z rezervního fondu TESTCOM příspěvková organizace.

A nebylo mi známo a ani dnes mi není známo, že by použití těch prostředků pro založení té společnosti bylo v rozporu se zákonem.

A tak, jak to četli ti předchozí, tak asi také nenašli žádný argument, kdyby to někomu bylo známo, tak by to tam nepochybně poznamenal.



K dotazu předsedkyně senátu, zda věděl, jaká je výše rezervního fondu TESTCOM, příspěvkové organizace, svědek uvádí:



Tak věděl jsem, že ta částka, která se navrhuje, tam je, na to jsem se tehdy na té poradě vedení zeptal, jestli TESTCOM má ty peníze reálně k dispozici, protože zase trochu jiného je rezervní fond u příspěvkových organizací, který je podle mého názoru tvořen skutečnými penězi a něco jiného je rezervní fond u obchodních společností, kde jde o položku v pasivech a nejsou to reálné peníze na účtu, tak proto jsem se ujišťoval, že TESTCOM příspěvková organizace skutečně má ty peníze k dispozici.

Takže v tom smyslu jsem věděl, že těch 7 a půl miliónů je k dispozici.

Zase kdyby tam základní kapitál nebyl vložen, tak by ta společnost usnesením nikdy nevznikla.

Takže to jsou věci, protože ten soud tam má to poslední slovo, takže nemusím činit žádné specielní úkony, žádné vlastní kontroly, protože to skutečné rozhodnutí je pak až na tom MS v Praze, takže si myslím, že to běžné pracovní projednání jsem v té věci považoval za přiměřené.



K dotazu předsedkyně senátu, podle čeho se dovíjela výše základního kapitálu, proč byla právě 7,5 mil.Kč, svědek uvádí:



Tak musela být nejméně přes 200.000,-Kč, to říká zákon, horní limit není stanoven.

Souvisela s tím, že u TESTCOM servisu, s.r.o. náklady na její provoz vzniknou bezprostředně od chvíle, kdy začne ten portál provozovat a případné příjmy, o kterých se v té smlouvě mluví, že příjmy z provozování toho portálu, že poplynou do té společnosti, tak ty za prvé byly v té době nepochybně nejisté, protože to byly předpokládané příjmy a za druhé bylo vždycky jasné, že přijdou později, teprve až bude něco k dispozici.

Konkrétně pokud jde o ty jediné příjmy, které ta společnost za tu krátkou dobu své existence měla, tak to byly příjmy z elektronického obchodního věstníku, tak samozřejmě společnost TESTCOM servis, s.r.o. musela vynaložit určité výdaje, aby z té smlouvy mohla plnit, tzn. zveřejňovat ten elektronický obchodní věstník a bylo jasné, že to základní jmění právě bude sloužit tímto způsobem pro rozjezd té společnosti.

A v tom kontextu mě ta částka připadla přiměřená.



Svědkovi se p ř e d k l á d á k nahlédnutí Smlouva uzavřená mezi Ministerstvem informatiky ČR a TESTCOM servisem,s.r.o. dne 31.10.2003.



K dotazu předsedkyně senátu, zda se může vyjádřit k tomu bodu 1.5 článku 4 této smlouvy a zda může vyjádřit smysl tohoto článku, svědek uvádí:



To, jak jsem tady popisoval ten rozdíl mezi rozvojem portálu, tzn. dodáváním nových aplikací a tím běžným provozem, tak tato smlouva předpokládala, že v případě, že budou potřeba náklady spojené se zaváděním a provozem nových služeb, které TESTCOM servis nebude schopen krýt z vlastních zdrojů, tzn. z těch příjmů a o které bude mít Ministerstvo zájem, potom formou dodatku k této smlouvě čili nikoliv již touto smlouvou samotnou, ale budoucím smluvním ujednáním se Ministerstvo může zavázat, že ty peníze poskytne.

Pokud jsem informován k té situaci a řekl bych zase vzhledem ke krátké době existence té společnosti, nikdy nedošlo, ale šlo o to, že my jsme doufali, že TESTCOM servis, s.r.o. bude schopen si provozováním toho portálu opatřit nějaké příjmy, abychom ušetřili výdaje státnímu rozpočtu.

Ta úvaha se ukázala správná minimálně v tom případě vydávání elektronického obchodního věstníku a protože za prvé stát dřív nedostával žádné peníze za to, že umožnil někomu vydávat elektronický obchodní věstník, a teď nově se ta situace změnila, a za to, že ten věstník byl současně publikován v elektronické podobě, čili že se stal dostupný širšímu okruhu podnikatelů atd.

Stát inkasoval prostřednictvím TESTCOM servis, s.r.o. částku, pokud si dobře pamatuji, 12 miliónů ročně, ale mohlo to být 10 milionů ročně, ale nejsem si tím číslem úplně jistý, ale řekl bych významnou částkou.

Čili to, že budou příjmy, to jsme předpokládali a to se naštěstí naplnilo.

Na druhé straně provoz toho portálu a jeho další rozvoj byla otázka peněz, které byly řádově vyšší než bylo možno získat z doplňkových příjmů tohoto druhu, tzn. vždy jsme nepochybně věděli, že ten portál se nemůže tzv. samofinancovat, že je z podstaty té věci, protože portál je služba veřejnosti zdarma.

Tzn. za ty informace, které se tam uveřejňují, se od veřejnosti nic nevybírá, tak z podstaty této skutečnosti bylo od samého počátku naprosto jisté, že ty náklady vždycky budou vyšší než příjmy, to, co jsme se snažili, abychom alespoň část těch nákladů kompenzovali nějakými příjmy, tzn. abychom snížili zatížení státního rozpočtu ve výdajích na portálu veřejné správy, čili proto toto ustanovení.

V době, kdy se tato smlouva sepisovala, tak neexistovala žádná smlouva o budoucích příjmech a existovala představa, jakého typu by ty příjmy měly být a samozřejmě už v době, kdy se tato smlouva podepisovala, tak jsme měli za to, že společnost existuje, byť se ukázalo, že je pouze založena, že ještě nevznikla.

Tak stejně tak se v té době už nepochybně jednalo o tom, že převezmeme na ten portál to vydání toho elektronického obchodního věstníku, tzn. že byla šance, že se podaří uzavřít smlouvu, ze které ty příjmy poplynou.

Ale smlouva uzavřena nebyla, čili nemohli jsme napevno počítat, že ty příjmy budou, ale už vůbec jsme nemohli vědět, od jakého data ty příjmy začnou plynout, protože to souviselo nejenom s vůlí toho druhého smluvního partnera tu smlouvu uzavřít, ale i s dobou potřebnou na realizaci toho softwaru, což není tak úplně věc, která se v rámci tak velkého projektu dá udělat ze dne na den, dokonce ne ani z měsíce na měsíc.



K dotazu předsedkyně senátu, když nevěděli, od jakého data ty příjmy mohou vzniknout, tak jak měl být provoz financován, svědek uvádí:



Z toho vlastního kapitálu té společnosti, proto se tam do té společnosti formou základního kapitálu vložilo těch 7 a půl miliónů Kč, protože bylo jasné, že tyto peníze nějakou dobu musí vystačit na provoz toho portálu.



K dotazu předsedkyně senátu, jaká byla varianta pro to, pokud by příjmy, které plynuly z Obchodního věstníku, nestačily, svědek uvádí:



Tak pak by nepochybně muselo dojít na toto ustanovení, tzn. že ministerstvo by muselo sjednat, jakou konkrétní částkou na to přispěje, čili prostě řešilo by se to dalším smluvním vztahem.



K dotazu předsedkyně senátu, jak by tomu bylo v případě, že by šlo o náklady, které by nebyly spojené se zaváděním a provozem nových služeb portálu veřejné správy, tak svědek uvádí:



Tak to je hypotetická otázka, řešili bychom to, až by ta situace nastala.

Ta smluvní volnost umožňuje několik řešení, čili předpokládali jsme a myslím, že oprávněně, že ty příjmy budou, to se potvrdilo a kdyby skutečně se ukázalo, že jsou v nulové výši a prokázalo se to tím reálným životem, tak pak by samozřejmě přicházelo do úvahy více otázek, vyhodnotit tento způsob fungování, jestli je ten nejefektivnější a jestli společnosti TESTCOM servis, s.r.o. za to provozování platit ve smyslu uzavřít smluvní vztah a byla by tam cena za měsíc provozování tolik a tolik peněz nebo by se hledal nějaký jiný způsob.



K dotazu předsedkyně senátu, zda se vyskytla nějaká možnost jiných doplňkových příjmů, či nikoli, svědek uvádí:



Typický příjem, které komerční provozovatelé portálu z provozování portálu mají, je typicky příjem z reklamy, takže jsme logicky si museli položit otázku, jestli by nebylo vhodné na tom portálu prodávat reklamu.

Na druhé straně všichni víme, že ta reklama je pro toho uživatele obtěžující a zejména v prostředí toho Internetu, když se to tam pomalu načítá, jsou to většinou nějaké obrázky atd., tak je odrazující a další aspekt, který je důležitý, že ten portál jsou oficiální stránky České republiky, státu, a že ve chvíli, kdy by se na nich objevovala reklama, tak by to mohlo svádět k tomu, že např. ten produkt nebo to, co je předmětem té reklamy, že je nějak ze strany státu garantováno nebo něco podobného.

V zásadě bych řekl, že jsme celkem rychle došli k závěru, že na portálu veřejné správy reklama ve smyslu reklamní proužky, inzeráty apod., nebude, čili že příjmů tohoto druhu se prostě vědomě vzdáváme, protože bychom tím samotný smysl toho portálu devalvovali.

A pak v té souvislosti, ten marketing na těchto portálech funguje všude stejně, existuje něco, čemu se říká sponzorské odkazy nebo reklamní odkazy.

Tzn. není to reklama sama o sobě, ale je to jenom běžný text, většinou krátký, maximálně jedna věta, který umožňuje „prokliknutí“ a tím člověk odejde z toho portálu veřejné správy někam, a samozřejmě za takové „prokliknutí“, protože to je pro toho, kdo si to zadává, zase nějak zajímavé, tak taková místa na ta „prokliknutí“ lze prodávat.

Takže koncept reklama určitě ne, ten jsme v té první fázi přijali jako jasný, o kterém dál už nebudeme vést žádné polemiky a ty sponzorské odkazy, ta „prokliknutí“, tak jsme řekli, to existuje a budeme se tím někdy v budoucnu zabývat, co by to znamenalo, jestli ten předpokládaný finanční výnos by stál vůbec za to atd.

Čili ten koncept byl zmíněn s tím, že dojde k jeho pozdějšímu rozpracování do nějakých argumentů pro a proti, nebylo o té věci rozhodnuto.



K dotazu předsedkyně senátu, zda existovala nějaká představa nebo zda si udělali nějaké průzkumy ohledně možného finančního zisku z těchto sponzorských odkazů apod., svědek uvádí:



Ne, to jsme říkali, že se k tomu vrátíme a případně se to právě musí udělat, protože nikdo neuměl říct, jestli takovým způsobem se získá za měsíc 20, 30 tisíc Kč, což je jako částka z hlediska toho, že bychom ten portál tím mírně devalvovali, strašně zanedbatelná nebo jestli by to skutečně mohlo sloužit jako reálný finanční přínos, to nikdo neuměl, proto jsme tu věc odložili s tím, že se někdy v budoucnu musí k tomu podrobně připravit podklady.



K dotazu předsedkyně senátu, z jakého důvodu vůbec byla zvolena forma společnosti s ručením omezeným a nikoli např. akciové společnosti ohledně TESTCOM servisu, svědek uvádí:



To je velmi jednoduchá odpověď.

Režijní náklady na provoz společnosti s ručením omezeným jsou řádově nižší než režijní náklady na provoz akciové společnosti, protože v s.r.o. může být jeden jednatel, teoreticky by dokonce nemusela být dozorčí rada, valná hromada.

Když je jediný společník, tak se to dělá formou notářského zápisu, pokud se tam rozhoduje něco, co Obchodní zákoník uvádí nebo dokonce když se rozhodují věci, kde nemusí být notářský zápis, tak se udělá valná hromada a nemusí u toho být notář.

Zatímco u a.s. musí být počet členů představenstva, musí být povinně dozorčí rada, valná hromada se vždy musí konat za přítomnosti notáře, tzn. ta režie té společnosti obrovsky vyskočí nahoru čili to byl důvod toho, zda s.r.o. nebo a.s., naprosto ekonomicky jasný.

Ta režie je desetinásobná, zejména u tak malých společností, kde je jediný společník.



K dotazům předsedkyně senátu, kde je ekonomická výhodnost při založení TESTCOM servisu jako s.r.o., když místo jednoho jednatele, měla dva jednatele a proč měla dozorčí radu, když nemusela, svědek uvádí:



Dozorčí radu, která ovšem nebyla odměňována a byla v tom nejmenším možném počtu, které s.r.o. uvádí, tzn. tři členy, zřizoval pro to, že ty reálné náklady na tu dozorčí radu jsou nula, možné by tam bylo nějaké cestovné nebo něco úplně zanedbatelného, ale vzhledem k sídlu v Praze, tak bych dokonce vyloučil i tuto možnost, a proti tomu stála ta možnost toho ministerstva kdykoliv nahlížet do všech účetních dokladů a mít všechny informace.

Čili tam proti téměř nulové ceně nebo úplně nulové ceně stála nějaká konkrétní velká výhoda.

A otázka dvou jednatelů, to je myslím si dvojí přístup, za prvé proto, že prostě málokdy někdo třeba odjede na 14 dní na dovolenou a v té chvíli není vůbec nikdo, kdo by mohl podepisovat, čili to je zase praktická záležitost, ale ten jednatel současně pracuje pro společnost, což může i nemusí platit i u představenstva, ale pořád dva je méně než tři, a je minimum u a.s., čili já myslím, že dva je tak nejmenší počet.

Dva jednatele bych především porovnával se třemi členy představenstva, ale řekl bych, že ta ekonomická výhodnost je především v té právní ceně těch úkonů, protože když se sejde valná hromada společnosti, kterou znám, Český Telecom, tak ta valná hromada, byť má jediný bod programu, protože malý akcionář navrhl tento program, se sejde a zamítne to a nic nedělá, tak to stálo milión Kč.

Tak samozřejmě v případě, kdyby TESTCOM servis, s.r.o. byla akciovka, tak by nešlo o milión Kč, ale přítomnost notáře a tyto věci by evidentně byly vždycky dražší než v případě toho s.r.o., kde ta administrativa a zejména ty věci související s právními službami, s notářskými služba jsou řádově nižší, čili nezužoval bych to jen na počet těch statutárních orgánů.

Tam ten důvod, proč dva jednatele, tam je potřeba zase vidět ten druhý aspekt, že vždy to rozhodování, kdy jsou dva, je nějak objektivnější než když celá ta rozhodovací pravomoc je svěřena jednomu, tzn. já myslím, že to nelze posuzovat vždy jen z toho ekonomického hlediska, ale musí se kombinovat úspora nákladů „ano“, ale abychom to zase nepřehnali.



K dotazu předsedkyně senátu, jak byla upravena možnost převoditelnosti obchodního podílu TESTCOM servisu,s.r.o., svědek uvádí:



Převoditelnost, myslím, že tam nebyla žádná zvláštní ustanovení proti obchodnímu zákoníku, našli bychom to v tom notářském zápisu, ale ten obchodní podíl je majetek státu jako každý jiný, tzn. i když ta společnost sama o sobě si nestanoví nějaká pravidla, tak ve chvíli, kdy by mělo dojít k prodeji obchodního podílu, tak by se musely respektovat zákon o majetku státu a rozpočtová pravidla.

Čili z toho já dovozuji, že už žádná další speciální úprava v té společnosti samotné není nutná, tzn. tam byla pouze ustanovení, předpokládám jak zmiňuje obchodní zákoník, tzn. de facto přepsané paragrafy z obchodního zákoníku.



K dotazu předsedkyně senátu, zda může obecně sdělit, kdo dává ve společnosti s ručením omezeným souhlas s převodem obchodního podílu, svědek uvádí:



Tak já si především myslím, že by k takové situaci vůbec nemohlo dojít, ale připusťme, že by někdo zpracoval návrh a pak já si představuji, že takový návrh tak, jak porada vedení ministerstva schválila založení té společnosti, tak by taková porada o takovém návrhu jednala.

Já kdybych tam byl, tak bych s takovou věcí nesouhlasil.



K dotazu předsedkyně senátu, jakou funkci má společník při dávání souhlasu s převodem obchodního podílu ve společnosti s ručením omezeným, svědek uvádí:



Podle obchodního zákoníku, když se koná valná hromada a na to se dokonce konat ani nemusí, společník může podepsat smlouvu postoupením obchodního podílu, ale teď je podstatné, že společník se v našem případě nemůže řídit pouze obchodním zákoníkem, ale musí se řídit i jinými zákony, a on jako zaměstnanec státu musí, jestliže společníkem byl TESTCOM příspěvková organizace, tak TESTCOM příspěvková organizace má nějaký svůj statutární orgán, který jejím jménem jedná.

Co se týče TESTCOM příspěvkové organizace, tak soudím, že není pochyb, že je státní organizací, na kterou se vztahuje zákon o majetku státu, čili takový statutární orgán, státní organizace se musí řídit zákonem o majetku státu a tam je vypočítáno, jakým způsobem se schvaluje převod obchodního podílu v obchodních společnostech ze strany státu.

Čili podle mého názoru by se postupovalo podle zákona o majetku státu a teď nevím, jestli je tam napsáno, že na to stačí souhlas zřizovatele, to je napsáno v tom zákoně, rozhodně jsem si jist, že to nemůže být svobodné rozhodnutí toho statutárního orgánu, který vykonává funkci toho jediného společníka a že není omezen pouze tím, co je napsáno ve společenské smlouvě, že je omezen zákonem o majetku státu, tím jsem si naprosto jist, protože ten obchodní podíl, to je jiná majetková hodnota jako třeba ty budovy, které patří státu a ve kterých TESTCOM příspěvková organizace sídlí.

Tak právně ten návrh na katastr by o tom jejich prodeji také dával statutární orgán příspěvkové organizace, ale jestli to může udělat, jestli k tomu potřebuje nějaký souhlas atd., to řeší zákon o majetku státu, čili v tom je naprostá analogie.

Obchodní podíl je jiná majetková hodnota, na to ten zákon o majetku státu nepochybně pamatuje.



Svědkovi se p ř e d k l á d á k nahlédnutí Pověření obžalovaným Mlynářem společnosti TESTCOM servis,s.r.o. k provozování Portálu veřejné správy.



K tomu svědek:

Tak tam je důležité, že existoval smluvní vztah mezi ministerstvem a tehdy Českým Telecomem, a z tohoto vztahu vyplývalo, že pakliže ministerstvo nějakou činností na tomto projektu pověří třetí osobu, tak že ta třetí osoba musí mít možnost prokázat, že je od ministerstva pověřená.

Tzn. když si člověk pustí na Internetu portál veřejné správy a on nefunguje, protože ten Český Telecom tu svou technickou roli, tj. ty servery a to připojení, na kterém to běží, neplní, tak bylo důležité, aby ti, kteří za ten každodenní provoz byli odpovědni, aby mohli zvednout telefon a zavolat rovnou do toho Českého Telecomu a říct „pozor, něco se děje, nefunguje to, odstraňte poruchu“, a teď běží smluvní časy atd., aby oni nemuseli na ministerstvu, protože tím by se odstranění té poruchy hrozně prodlužovalo.



K dotazu předsedkyně senátu, zda byl sepisován v souvislosti s tímto Pověřením nějaký předávací protokol o převzetí mezi Ministerstvem informatiky a společností TESTCOM servis, s.r.o., dokumentující stav Portálu veřejné správy v době Pověření, svědek uvádí:



Tak předpokládám, že ano.

Je to takový logický úkon, že když někomu něco předávám, tak si o tom udělám protokol, ale já sám jsem ten protokol ani nesepisoval a ani jsem u toho předání nebyl, to už pak probíhalo na té pracovní úrovni níže.



K dotazu předsedkyně senátu, zda byla tato záležitost nějak upravena ve Smlouvě o zajištění činností Portálu veřejné správy, svědek uvádí:



Tak to bych ji musel celou přečíst, ale nedivil bych se tomu, považoval bych to za logické, že to tam bude ujednáno, a zde vidím po otevření přílohy 4, obsahové náležitosti předávacího protokolu, čili zřejmě se na to v té smlouvě pamatovalo.



K dotazu předsedkyně senátu, jaký byl výsledek tohoto ujednání, zda byl nějaký protokol sepsán či nikoli, svědek uvádí:



Tak to si nepamatuji, já jsem ho určitě nepodepisoval, to už ani nebyl důvod, aby ministr takový protokol podepisoval, takže předpokládám, že byl sepsán, ale mohlo to být uděláno ústně.



Svědkovi se p ř e d k l á d á k nahlédnutí referátník Ministerstva informatiky CCS4 týkající se portálu veřejné správy – předávacího protokolu podepsaný náměstkem ministra Michalem Franklem dne 10.2.2004.



K dotazu předsedkyně senátu, zda může uvést okolnosti toho protokolu, zda byl nakonec podepsán apod., svědek uvádí:



Takže tady je návrh nepodepsaného předávacího protokolu a už v tom stanovisku zpracovatele toho referátníku je napsáno, že jako součást předávacího protokolu ministerstvo něco nedodalo, a teď jsou zde vyjmenovány asi čtyři body, čili já když se pak dívám na svůj podpis ze dne 10.2.2004, který v tomto případě neznamená souhlas s takovým předávacím protokolem, ale naopak z toho vyplývá, že jsem ten referátník vrátil s pokynem dořešit zbývající otázky do konce 02 roku 2004.

Čili tímto referátníkem ten předávací protokol evidentně nevznikl, protože to nemělo takovou úroveň, aby se to mohlo podepsat, čili tím to bylo vráceno a já jsem to ministrovi už ani vůbec nepředkládal, to jsem považoval za tak zjevné, že se to musí dopracovat, že jsem o tom rozhodl sám a logické by bylo, že existuje nějaký jiný referátník, kde jsou ty nedostatky už napravené a který byl podepsán.

Ale jestli byl nebo ne, to si nepamatuji.





Svědkovi se p ř e d k l á d á k nahlédnutí č.j. MI264/2004/4.



K dotazu předsedkyně senátu, zda lze nějak vysvětlit to, že od 31.10.2003 do února 2004 ministerstvo informatiky nemělo sepsaný předávací protokol, svědek uvádí:



Vysvětlit to lze především obtížností té matérie, protože to, co se předávalo, mělo povahu nehmotného majetku, podotýkám předávalo, aby bylo spravováno, nikoliv, že by se ministerstvo zbavovalo vlastnictví toho nehmotného majetku.

Ten majetek i nadále zůstával ve vlastnictví státu, ale to, co se předávalo k tomu provozování, mělo povahu nehmotného majetku a popsat nehmotný majetek je obtížné čili evidentně to naráželo na tyto praktické okolnosti.

Když se předává tak rozsáhlý softwarový systém provozování, tak má fantazie, jak by přesně ten předávací protokol měl vypadat, na to nedostačuje.

Na druhé straně, když už sám předkladatel, který to měl udělat, sám přiznává, že to, co předložil má vady, že tam chybí celá řada věcí, tak jsem logicky nemohl souhlasit s tím, aby se podepsal nějaký předávací protokol, který by do toho vnesl více nepořádku než pořádku.



K dotazu předsedkyně senátu, pokud jde o obchodní vedení společnosti TESTCOM servis, s.r.o., zda se zajímal, jak je společnost vedena, s kým jednatelé uzavírají smlouvy, jaké smlouvy, za jaké částky z jeho pozice jakožto člena dozorčí rady od 30.9.2003, tak svědek uvádí:



Z pozice nás jako členů dozorčí rady neuplynula, díky tomu, že ta společnost byla hned zrušena, vůbec žádná perioda, která by vůbec umožňovala reálně zahájit fungování dozorčí rady, tzn. neuplynulo žádné čtvrtletí, abychom procházeli účetní výkazy, už vůbec ne roční uzavření atd., protože vstupem do likvidace byla zase dozorčí rada zrušena, čili moje činnost jako člena dozorčí rady neměla žádné reálné výsledky za těch několik dnů, kdy ta společnost existovala než vstoupila do likvidace.

Tzn. měl jsem obecnou informaci, ale že bychom schvalovali nějakou závěrku nebo něco takového, tak k tomu nedošlo.



K dotazu předsedkyně senátu, zda nahlížel do nějakých smluv v rámci svých oprávnění člena dozorčí rady, svědek uvádí:



Nenahlížel jsem do žádných smluv, já dokonce myslím, že jiná než s ECONOMIA snad ani nebyla podepsaná za tu dobu, čímž nechci říct, že jsem nikdy neviděl smlouvu s ECONOMIÍ.

Musím říct, že v pracovním styku se mnou ten problém byl určitě konzultován, proto znám tu částku, vyjadřoval jsem se k tomu, jestli mě ta cena, kterou bude společnost za to inkasovat, připadne přiměřená, jestli by to nemělo být víc nebo něco takového, tak v tom smyslu o této důležité smlouvě jsem měl dost informací, ale že bych tu smlouvu pak viděl přímo podepsanou, tak mám informaci, že byla podepsána v rámci těch mantinelů tak, jak jsme o ní jednali a s těmi příjmy, které se předpokládaly.



K dotazu předsedkyně senátu, pokud jde i o další smlouvy, které byly podepsány jednateli této společnosti, tzn. konkrétně smlouvy ohledně účetního daňového poradenství, jež byla podepsána se společností EKO servis zastoupenou osobou jménem Smělý, zda o tomto něco ví, svědek uvádí:



Ne, toho člověka neznám.



K dotazu předsedkyně senátu, zda byl informován o uzavírání takové smlouvy, o odměně, která byla dohodnuta, svědek uvádí:



Ne, já jsem si takovou informaci jako člen dozorčí rady nevyžádal, považuji za samozřejmé, že nějaká smlouva na vedení účetnictví, pakliže společnost, a to vím jistě, neměla žádné zaměstnance, kteří by touto činností byli pověřeni, že logicky musela být uzavřena, žádné podrobnosti k té smlouvě nemám.

Vím ale ještě o jedné smlouvě, kterou společnost uzavřela a to je pak už úplný výčet, o žádné další už žádné konkrétní informace nemám, a to je smlouva, kterou se řeší otázka, že když už bylo jasné, že společnost vstoupila do likvidace a že bude zrušena, aby se ministerstvu vrátilo nejenom to, co předalo, byť tedy zřejmě jenom na základě faktického předání a nikoli toho protokolu, ale aby ministerstvo, přesněji řečeno stát, získal do svého majetku ty dodatečné funkcionality, které se v tom TESTCOM servisu, s.r.o. vytvořily, čili účetně by se tomu řeklo technické zhodnocení toho nemovitého majetku.

Čili vím, že když padlo rozhodnutí, že se TESTCOM servis, s.r.o. ruší, že nebude ten portál provozovat, tak tehdy padlo i rozhodnutí, že ho bude provozovat TESTCOM příspěvková organizace, která se současně vyňala ze seznamu těch transformujících se výzkumných ústavů, tzn. řeklo se, že TESTCOM příspěvková organizace zůstane v majetku státu a že bude provozovat ten portál, a vím, že byla uzavřena smlouva zajišťující, že to technické zhodnocení toho nehmotného majetku přejde vlastnicky na stát zastoupený v tomto případě příspěvkovou organizací, takže to je druhá smlouva, o které vím.

O žádné třetí, které tam nepochybně byly nebo něco takového, vím, že tam byly pracovní vztahy, setkal jsem se osobně s některými zaměstnanci TESTCOM servisu, s.r.o., pravděpodobně se dvěmi, to byl pan Vraštiak a paní Koudelová, ostatně na tom Invexu, kde se to předvádělo, byli také přítomni následující rok.

Takže ti zaměstnanci TESTCOM servis, s.r.o. tam prováděli ty rutinní věci, a když já jsem si kontroloval, jak funguje portál a něco se mě nezdálo, že tam něco funguje špatně, tak protože jsem věděl, že to má na starosti někdo konkrétní, tak jsem třeba použil tuto zkrácenou cestu a poslal jsem e-mail, čili jsem věděl, že tam pracují, ale zase jejich pracovní smlouvu jsem neviděl.

Věděl jsem, že fakticky tam mají ten pracovní poměr a že do jejich pracovní náplně patří řešit mé připomínky.



K dotazu předsedkyně senátu, z jakých prostředků tito zaměstnanci byli placeni, svědek uvádí:



Nedovedu si představit, že by existovala jiná varianta než z prostředků TESTCOM servis, s.r.o., a to jsou peníze, které byly na účtu a v pokladně této společnosti a které na začátku vznikly vložením toho kapitálu, o kterých jsme tu hovořili a potom těmi příjmy, tak logicky z těchto peněz.



K dotazu předsedkyně senátu, jaké má vysvětlení pro to, že tito dva zaměstnanci byli zaměstnanci TESTCOMU příspěvkové organizace, který je také platil, svědek uvádí:



Původně, ale pak předpokládám, že tam přešli.

Tím, že bylo rozhodnuto o tom zrušení, tak já důkaz, že se to stačilo zadministrovat, nemám, jen vím, že když jsme o tom mluvili, protože vznikl problém, kdo to tam bude konkrétně dělat, tak se říkalo „přejdou tam nějací konkrétní lidé z TESTCOMU příspěvkové organizace“, takže já jsem přesvědčen, že tam pracovali.

Je fakt, že pak došlo k tomu zrušení tak brzo, takže nemohu vyloučit, že ta pracovní smlouva reálně se ani nestačila uzavřít, to opravdu nevím.



K dotazu předsedkyně senátu, z jakého důvodu tito zaměstnanci byli zaměstnáni u TESTCOMU příspěvkové organizace, který nebyl v souvislosti s portálem veřejné správy ničím pověřen, svědek uvádí:



Tak já si nejsem jist, že bych teď chtěl souhlasit s tím, že TESTCOM příspěvková organizace nebyl v souvislosti s portálem něčím pověřen, protože už sám fakt, že mu bylo uloženo založit to s.r.o. a pracovat na přípravě toho převzetí a toho provozu, svědčí o tom, že TESTCOM příspěvková organizace jako jediný společník musel dělat nějaké přípravné kroky.

A jestli v rámci těch přípravných kroků zaměstnal paní Koudelovou a pana Vraštiaka nebo dokonce někoho dalšího, tak to nevím, ale připadne mě to logické, a druhá věc je, že my jsme přišli na ten problém, že smlouva o provozu byla podepsána o několik dní než bylo to usnesení MS, tak v případě těch obchodních smluvních vztahů je to možné, v případě navázání pracovního poměru by to možné nebylo, protože tam už takový úkon lze činit až poté, co společnost vznikla, čili po tom zápisu.

Takže zatímco některé ty administrativní věci se daly řešit mezi založením a vznikem, tak pracovní poměr nepatří do seznamu těch věcí a pak by bylo logické, že TESTCOM příspěvková organizace je zaměstnala s tím, že tam přejdou.

A já nevím, na jakou dobu měli pracovní poměr sjednán s TESTCOMEM, příspěvkovou organizací.



K dotazu předsedkyně senátu, pokud jde o smlouvy týkající se společnosti Capitol Internet Publisher zastoupené MUDr. Baránekem, zda o nich něco ví, svědek uvádí:



Tak společnost Capitol se na rozvoji portálu jako subdodavatel Českého Telecomu podílela, tak v tom smyslu vím, že taková společnost existuje.

Jméno Baránek mě také něco říká, osobně ho neznám, ale s tím jménem jsem se setkal pravděpodobně v té souvislosti, že vím, že Capitol jako subdodavatel Českého Telecomu na některých těch věcech pracoval.

Někdo musel pro TESTCOM servis, s.r.o. vytvořit tu funkcionalitu toho obchodního věstníku, takže z toho by vyplývalo, že Capitol by mohl být jednou z těch společností, která by to mohla řešit.

Jestli to byl opravdu on a za jakou cenu, tak nemám tu informaci, to jsou takové související věci, které se řešily na jiné úrovni, a to jsme rozhodně neřešili na poradě vedení, kdo bude dodavatelem, na kterou zakázku s.r.o., tak to se tam určitě nediskutovalo.



Senát dále bez dotazů.



K dotazu MSZ, zda spolupracoval se zde přítomnými obžalovanými i před jeho funkčním zařazením na Ministerstvu informatiky ČR, svědek uvádí:



Tak pány Chmelíčka ani Novotného jsem neznal a nespolupracoval jsem s nimi a co se týče bývalého ministra Mlynáře, tak toho jsem znal a spolupracoval jsem s ním, známe se osobně někdy od roku 1998, kdy on se stal ministrem v Tošovského vládě a já jsem byl náměstkem ministra financí, takže tehdy jsme se poprvé potkávali, čili toho jsem znal předtím než jsem přišel na ministerstvo.



K dotazu MSZ, zda spolu spolupracovali konkrétně na nějakých projektech, svědek uvádí:



Během toho, co jsem byl náměstkem ministra financí a on ministrem, tak jsme spolu mimo ty běžné pracovní věci, které si zase tak detailně nepamatuji, jinak nespolupracovali.

Ale v období let 1998 – 2002, to bylo volební období, kdy on byl opoziční poslanec a byl tehdy členem Unie svobody, podobně jako jsem většinou v té době byl členem Unie svobody já, tak jsme společně spolupracovali v Unii svobody a podílel jsem se např. na jeho volební kampani, aby byl jako kandidát Unie svobody zvolen do parlamentu.

Takže v tom smyslu jsme spolu spolupracovali, ale co se týče třeba nějakých obchodních záležitostí, jestli třeba na nějakých obchodních zakázkách jsme někdy spolupracovali, tak to nikoliv, ta spolupráce měla spíše takovou tu politickou rovinu.



K dotazu MSZ, zda zaznamenal v rámci svého působení na ministerstvu informatiky jakési výhrady vůči projektu TESTCOM servis, s.r.o. a pokud ano, kdy to bylo a za jakých okolností a kdo je měl, svědek uvádí:



Tak kdybych znal ty právní výhrady, které jsou zmiňovány ve věci založení TESTCOM servis, s.r.o., tzn. kdybych měl jakoukoliv pochybnost týkající se otázky, jestli příspěvková organizace ministerstva informatiky může založit společnost s ručením omezeným, tak bych se sám na ten referátník bez připomínek nepodepsal a nikdy bych ministrovi nedoporučil, aby učinil jakékoliv úkony s tím související, tzn. to, co v tom referátníku bylo, převod těch peněz toho rezervního fondu, uzavření té smlouvy atd.

Čili otázky a pochybnosti o tom, jestli takový krok není v rozporu se zákonem, jsem neměl a informace tohoto typu se ke mě nedostaly.

Samozřejmě jiná věc je, že poté, co ta společnost byla založena, tak vím, že se objevil článek pana Nováka, který říkal, že ministerstvo porušilo to a to, ale tam nebyla formulována ta právní podstata toho problému, tam to bylo formulováno tak, jako že ministerstvo dalo 7 a půl miliónů Kč do nějaké soukromé společnosti, což se nikdy ani nestalo.

Takže ty pochybnosti, které se v této věci objevily a pro které se koná evidentně i toto líčení, ty přišly vždy až potom.

Kdybych znal ty námitky, tak bych nikdy ministrovi nedoporučil, aby s tím souhlasil nebo aby ty dokumenty podepisoval.



K dotazu MSZ, zda slyšel na ministerstvu v kuloárech např. o jednání a připomínkách pracovnice z TESTCOMU, příspěvkové organizace, paní Jonášové, svědek uvádí:



Paní Jonášovou neznám, teď zpětně vím, že byla zaměstnána v TESTCOMU, příspěvkové organizaci a neviděl jsem ji, ale to jméno si samozřejmě od té doby pamatuji, a když jsem se dozvěděl, že měla mít nějaké námitky, ale ty mě v době, kdy se ty věci připravovaly, kdy se podepisovaly ty dokumenty, tak ty mě známy nebyly.

Ona se na mě žádným způsobem neobrátila nebo mě nijak ty informace neposkytla.



K dotazu MSZ, proč přistoupili na likvidaci společnosti TESTCOM servis, s.r.o., svědek uvádí:



Samozřejmě to nebylo na základě toho článku, který vznášel pan Novák, ale začali jsme se tou otázkou zabývat ve chvíli, kdy ministerstvo financí projevilo svůj právní názor, že tento postup není v souladu se zákonem o majetku státu.

Tzn. my jsme měli dva právní názory, jeden dopis ministra financí, který pro něho někdo zpracoval a on ho jen podepsal, ale byl to odborný názor ministerstva financí, a na druhé misce vah existoval v té době už nepochybně právní názor MS v Praze, který svým usnesením to „osvědčil“, a teď my jsme měli společnost založenou a mohli jsme pokračovat v její činnosti.

Ministerstvo financí se v rámci toho procesu založení proti tomu usnesení žádným způsobem neodvolalo, ani žádnou námitku nepodalo, to je sice vše pravda, ale na druhé straně situace, kdy ministr financí říká „společnost byla založena v rozporu s právem, ministerstvo ji nemělo založit“, tak to je politicky dost neudržitelná situace a navíc ministr financí to může „trestat“ tím, že nedá peníze do rozpočtu, že nedojde k domluvě ani na provozních věcech, čili padlo to rozhodnutí, které nebylo právní, ale politické.



Státní zástupce dále bez dotazů.



K dotazu obhájce Mgr. Hanzlíka, zda věděl, že existují jiné obchodní společnosti, které založil stát, svědek uvádí:



Ano, takové společnosti s ručením omezeným se dají najít v obchodním rejstříku a dodnes existují, čili ano, věděl jsem to.



K dotazu obhájce Mgr. Hanzlíka, jak zde bylo hovořeno, že na Invexu v Brně měli tuto koncepci prezentovat, zda to tak bylo, svědek uvádí:



Na Invexu v Brně jsme prezentovali Portál veřejné správy a za to řešení, protože o Portál veřejné správy se před námi již několik úřadů neúspěšně pokoušelo, tak za to námi zvládnuté řešení jsme získali tu cenu, a na Invexu se samozřejmě o organizačním zabezpečení provozu nijak nehovořilo.





Na žádost obhájce Mgr. Hanzlíka se svědkovi p ř e d k l á d á nový model provozu portálu veřejné správy založený na č.l. 1798 – 1805.



K dotazu obhájce Mgr. Hanzlíka, jak vysvětlí, že v té prezentaci už se o TESTCOMU servis,s.r.o. hovoří a tato prezentace byla prezentována na Invexu, svědek uvádí:



Tak já bych nerad, aby má předchozí odpověď byla vnímána tak, že jsem chtěl něco zamlčet, protože tak to není.

Za ty dva dny, které obvykle na Invexu bývám, tak dojde k účasti celé řady prezentací buď aktivně nebo pasivně a já nevím, jestli jsem byl přítomen té prezentaci, proto jsem to ani nevěděl, že se to tam prezentovalo anebo jsem byl nepřítomen anebo jsem to zapomněl.

Ta prezentace není v ničem překvapivá, shrnuje ty principy, které jsem tady popisoval, tzn. ty důvody, proč se k tomu sáhlo, co bylo cílem, že šlo o úsporu státních prostředků atd., čili jestliže existuje ta prezentace, tak bych rád opravil svou výpověď, a mimo to, že jsme tam prezentovali ten portál, tak jsme zřejmě jako ministerstvo, v tomto případě pan ministr, prezentovali i způsob toho fungování, a prostě jsem si to nepamatoval.



K dotazu obhájce Mgr. Hanzlíka, zda ví, který odbor ministerstva dostal za úkol připravit tu Smlouvu o provozu portálu veřejné správy, svědek uvádí:



Tak já to nevím, ale pamatuji si, když zde bylo citováno ze zápisu té porady vedení, kde bylo napsáno „Ing. Chmelíček, sekce 4 a odbor 21“, to si pamatuji, takže to tak evidentně bylo.



K dotazu obhájce Mgr. Hanzlíka, zda se nějak podílel na přípravě té smlouvy, svědek uvádí:



Tak určitě jsem se na ní podílel tím, že přese mě prošla tím referátníkem, čili četl jsem ji, doporučil jsem její podpis.

Určitě jsme někdy na nějakých úrovních debatovali, jaké otázky ta smlouva má vyřešit, co musí být smluvně ujednáno, určitě jsme se bavili o těch záležitostech, na které mě bylo dotazováno, tzn. jak se bude postupovat, když se bude ta funkcionalita zvětšovat, co by měl ten TESTCOM servis,s.r.o. platit ze svých peněz, z těch které si vydělá a co jsou věci, na které bude přispívat ministerstvo a za jakých podmínek.

Čili v tomto smyslu jsem se určitě na té smlouvě podílel, nepamatuji si, že bych připomínkoval nějaký konkrétní právnický text, ale když jsem si pak tu smlouvu přečetl v rámci toho oběhu tím referátníkem, tak jsem byl přesvědčen, že ta smlouva zahrnuje ty principy, které se z těch porad nastavily a že je sepsána v tomto kontextu správně.



K dotazu obhájce Mgr. Hanzlíka, zda ví, kdo přišel první s tou úvahou týkající se TESTCOM servisu, s.r.o., svědek uvádí:



Tak myslím, že jsem to byl já.

Ale rozlišil bych to, nevím, kdo první řekl „založme TESTCOM servis, s.r.o. jako obchodní společnost příspěvkové organizace“, to ne, ale na otázku, jak řešit provoz portálu ve smyslu „rutinní činnost prováděna specializovanou agenturou“, tak to si myslím, že tato myšlenka pochází ode mě, neboť to má logické vysvětlení.

V té době vláda na Úřadu vlády ustavila pracovní skupinu na úrovni náměstků ministrů pro reformu státní správy a ústředních orgánů státní správy, a já jsem do té pracovní skupiny byl nominován za ministerstvo informatiky a chodil jsem na ta jednání, a tam se řešily různé otázky fungování ústředních orgánů státní správy, řešily se tam ty otázky, jež jsou známy jako projekty PPP, partnerství soukromého a veřejného sektoru, a diskutovalo se tam o různých doporučeních a bylo velmi složité, aby se taková skupina vůbec na něčem shodla.

Ale bylo několik tezí, z nichž právě ta teze, že ústřední správní orgány mají vykonávat činnosti koncepčního charakteru a že nemají být zahlceny operativou a provozními záležitostmi, ta tam byla významně diskutována a bylo tam přímo řečeno „toto je úkolem specializovaných agentur“.

A tam se právě mluvilo o těch specializovaných agenturách, protože podle povahy té činnosti tou specializovanou agenturou byl myšlen odbor ministerstva zemědělství v jednotlivých regionech nebo také třeba Fond národního majetku v případě privatizace jakožto specializovaná agentura ministerstva financí odpovědného za privatizaci.

Čili s tím obecným konceptem, že řešit problém, jestli se správně zobrazuje diakritika, jestli je tam správná adresa toho kterého úřadu, že to není problém, který by se měl řešit na úrovni zaměstnanců ministerstva, tak s tím jsem podle mě asi přišel já, byla o tom nějaká debata.



Obhájce JUDr. Hochman bez dotazů.



K dotazu obhájce JUDr. Sokola, zda je nějak informován o způsobu, jakým byl přijímán zákon o majetku státu v Poslanecké sněmovně ČR, svědek uvádí:



Tak já jsem za prvé byl krátké období v roce 1996 – 1997 poslancem Poslanecké sněmovny, takže obecně fungování Poslanecké sněmovny a způsob přijímání zákonů je mě poměrně podrobně znám, a pokud jde konkrétně o zákon o majetku státu č. 219/2000 Sb., tak u toho jsem nějak byl také přítomen, protože v té době jsem na velmi malou smlouvu spolupracoval s bývalým ministrem, jemuž jsem dva roky předtím dělal náměstka, v té době poslancem Ivanem Pilipem.

A přijímání toho zákona jsme spolu konzultovali a poskytoval jsem mu k tomu své názory a „politicky jsme se snažili při přijímání toho zákona docílit nějakých politických zisků“, takže jsem do toho procesu poměrně viděl.



K dotazu obhájce JUDr. Sokola, zda se může vyjádřit konkrétně k tomu, jak poslanci v tom klubu, ve kterém on působil v této roli, byli seznamováni nebo sami se seznamovali s obsahem tohoto zákona nebo jak to tam vypadalo, svědek uvádí:



Tak na ty poslance se řítí obrovské množství tzv. sněmovních tisků, většina z nich jsou návrhy zákonů a v tom poslaneckém klubu se ty sněmovní tisky přidělují konkrétním lidem, kteří jsou tzv. zpravodaji toho zákona pro ten poslanecký klub.

A v praxi to znamená, že ti poslanci se hlouběji zabývají tím zákonem, který dostanou jako zpravodajové toho klubu a pak samozřejmě, nějakými zákony, které je z jejich vlastní iniciativy zajímají, a ten zbytek nečtou, protože to není v jejich možnostech, tzn. když tam za funkční období je 3000 tisků, tak ten poslanec z toho otevřel asi 300 tisků, asi těch 10% a ty zbylé vůbec nemůže číst.



K dotazu obhájce JUDr. Sokola, pokud se hlasuje, tak na základě čeho, svědek uvádí:



Tak to má dva aspekty.

První aspekt je, že ten zpravodaj toho klubu navrhne, nějak seznámí ostatní s tím, o čem to je a doporučí nějaké společné stanovisko toho klubu, a to se pak dodržuje.

A když je to zákon, kterému nikdo nerozumí, tak se nikdo většinou, zejména v malém klubu, kde je pár poslanců, neozve a neřekne žádné námitky, to stanovisko se považuje za závazné a ti poslanci jsou pak „stranicky povinni se toho stanoviska držet“.

Pokud se o tu matérii ještě někdo další zajímá a třeba nesouhlasí s tím předkladatelem, tak pak to na tom klubu řekne a vede se o tom nějaká debata, čili rozhodující většina těch hlasování je podle názoru toho zpravodaje.



K dotazu obhájce JUDr. Sokola, zda si vzpomene konkrétně, zda se pan Mlynář nějak zabýval, zajímal, diskutoval o zákonu o majetku státu, svědek uvádí:



Ten zákon byl především projednáván současně se zákonem č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, to spolu těsně souvisí a byla to taková dvojice zákonů a vždycky se projednávaly společně.

Čili já neumím odlišit vyjádření zákonů o rozpočtových pravidlech a zákonů o majetku státu, beru to jako celek, protože vždycky se tehdy o tom mluvilo společně, a my jsme tehdy jako Unie svobody usilovali o to, aby se proti tomu vládnímu návrhu tam změnila některá ustanovení.

Čili vláda to nějak navrhla a my jsme prosazovali změny, pozměňovací návrhy.

Já si pamatuji dvě důležité z nich, jedna se týkala toho, že když budou mimořádné příjmy, tak že je vláda nesmí vzít a v tom samém rozpočtovém roce je použít na mimořádné výdaje, že je musí vzít a použít výhradně na snížení deficitu.

A druhé téma bylo, že vláda nesmí svým usnesením přebírat záruky státu za něco, protože to se pak vždy platí z toho rozpočtu, ale když chce převzít záruku, že musí zpracovat návrh zákona o státní záruce a přidat ho do smlouvy.

Toto jsou dvě věci, které se na tom klubu Unie svobody debatovaly, ty návrhy si pamatuji, protože jsem to tehdy panu poslanci Pilipovi navrhoval, aby se toto prosazovalo, ony pak v tom klubu získaly podporu a nakonec jsme je dokonce prosadily.

Čili to je to jediné spektrum, jak se o těchto zákonech tam diskutovalo, jako že my z principu s tím zákonem souhlasíme tak, jak je předložen, ale že tam chceme tyto dvě změny.

Takže když nám zase ti jiní poslanci vládní strany, tehdy sociální demokracie vyjdou vstříc, tak že pak pro to budeme hlasovat jako pro celek a když ty naše návrhy ty změny odmítnou, tak že ten zákon odmítneme.

Čili pan bývalý ministr a tehdy poslanec Mlynář na tom jednání tyto debaty si mohl vyslechnout, ale ty debaty nikdy nešly hlouběji než debaty o těchto tématech typu „podpořit, nepodpořit“.

Unie svobody byla tehdy opoziční strana, tzn. sám fakt, že jsme chtěli pro ten zákon hlasovat, už znamenal nějakou politickou výjimku, čili proto si pamatuji, že se o tom diskutovalo, jestli ty dvě věci, které prosadíme, jestli to má tu politickou hodnotu, abychom ten zákon jako celek podpořili.

Jestli otázka směřuje k tomu, zda se tam probírala nějaká konkrétní ustanovení a paragrafy toho zákona, tak to na těch klubech nikdy neprobíhá, to nejde.



K dotazu obhájce JUDr. Sokola, pokud jde o příspěvkovou organizaci TESTCOM, tak kdy poprvé zjistil, že existuje, svědek uvádí:



Hned po volbách v roce 2002, když padlo rozhodnutí, že bude zřízeno ministerstvo informatiky, tak se k tomu muselo doříct to B, vzniklo to delimitací nějakých útvarů, které existují, a to byl bývalý ÚVIS – Úřad pro veřejně informační systém, jehož jsme se de facto stali právním nástupcem a oddělením sekce spojů z tehdejšího Ministerstva dopravy a spojů. A při tom projednávání, jak se ta delimitace provede, jsme obdrželi informace, že Ministerstvo dopravy a spojů je zřizovatelem Výzkumného ústavu TESTCOM příspěvková organizace a že jeho činnost souvisí s činností sekce spojů, proto že bude předmětem delimitace.



K dotazu obhájce JUDr. Sokola, zda se seznámil nějak posléze s chodem TESTCOMU, příspěvkové organizace a s ekonomickou situací TESTCOMU, příspěvkové organizace, svědek uvádí:



V době té delimitace, samozřejmě jsme pak za to byli i odpovědní, tak jsem od těch dosavadních zřizovatelů nějaké informace spíše ústního charakteru získal a ta informace zněla tak, že koncept „co dál s Výzkumným ústavem TESTCOMU“ neexistuje, že to stojí ten státní rozpočet ročně zhruba 10 miliónů na tzv. institucionálním příspěvku, tzn. příspěvku, aby ta příspěvková organizace mohla existovat.

A pak že dostává zadání a peníze na vědu a výzkum, a to je zhruba dalších 10 miliónů, že je tam vedení, které na to vlastní názor nemá, konkrétně jsem se dozvěděl, že to nemá regulérního ředitele, že pouze je tam někdo pověřen řízením, ale jméno si nepamatuji.

A z toho vyplývalo, že bychom se o tu příspěvkovou organizaci měli začít zajímat a rozhodnout o nějakém konceptu, co s tím dál bude, že je to taková setrvačnost.



K dotazu obhájce JUDr. Sokola, jaká byla ta ekonomická situace poté, co se s tím seznámil, zda to bylo soběstačné nebo generovalo to nějakou ztrátu či jak to bylo, svědek uvádí:



Tak tam jsou dva rozměry.

Do TESTCOMU, příspěvkové organizace, šlo jako příspěvek přibližně 10 miliónů toho institucionálního příspěvku, to je dotace, sice v účetních výkazech se to zapíše mezi výnosy, takže tu účetní ztrátu to samozřejmě snižuje, ale v žádném případě, co se týče té ekonomické soběstačnosti, tak kdyby se zastavily ze dne na den transfery ze státního rozpočtu do příspěvkové organizace, tak by ta příspěvková organizace nemohla dál existovat, čili určitě v tomto smyslu nebyla v žádném případě soběstačná.

A jestli hospodařila podle schváleného rozpočtu, který počítá s tím příspěvkem a pak říká, jestli tam bude přebytek, čili účetní zisk nebo účetní ztráta, tak nevím, jak to bylo za ty předchozí roky, ale vím, že jedním z důvodů, proč se přistoupilo k výměně ředitele, bylo právě to, že ta společnost proti schválenému rozpočtu, přesto že tam už bylo těch 10 miliónů toho příspěvku, tak ještě udělala další ztrátu, tuším v řádu jednotek miliónů.

Čili TESTCOM příspěvková organizace po roce 1990 nikdy neprošel takovouto ekonomickou a věcnou transformací a neujasnilo se předtím, než jsme ho převzali, k čemu bude, jak v těch nových ekonomických podmínkách bude fungovat.

Samozřejmě řešením se pak zdála ta transformace na tu Výzkumnou instituci, to mě připadalo jako dobré.



K dotazu obhájce JUDr. Sokola, zda je mu známo, jak došlo k tomu, že oproti rozpočtu se ještě podařilo bývalému vedení TESTCOMU dosáhnout té ztráty, v čem spočívaly ty výdaje, svědek uvádí:



Já jsem se to dozvěděl až ex post, ale pokud vím a pokud ta informace byla ústní a byla správná, což předpokládám, nemám důvod si myslet, že by tomu bylo jinak, tak to bylo i z důvodu nadměrných mzdových výdajů, že tam nějak odměny pro vedoucí pracovníky nekorelovaly, nebyly v souladu s tou ekonomickou realitou té společnosti.

Např. ten TESTCOM příspěvková organizace disponuje poměrně rozsáhlým areálem, kde jsou nemovitosti a třeba využití těch nemovitostí pro pronájem, tzn. možnost dodatečných příjmů, na to, že je to atraktivní lokalita Prahy 4, tak byla podle mého názoru nevyužita, dokonce bych si troufl říct, že tam byla celá řada starých smluv, kde ta cena neodpovídala už ceně obvyklé.

Uznávám, že je někdy složité starou smlouvu změnit, aby ta druhá strana také odsouhlasila tu vyšší částku, ale myslím, že tam byly velké rezervy.



K dotazu obhájce JUDr. Sokola,co měl na starosti jako náměstek ministra financí, svědek uvádí:



Jako náměstek ministra financí jsem byl odpovědný za sekci daní, cel a informatiky.

Takže pode mě spadala tvorba daňové legislativy, výkon daňové zprávy, to je ústřední finanční daňové ředitelství, dále celní zpráva a potom nějaká sekce informatiky ministerstva financí.



K dotazu předsedkyně senátu, zda je mu něco známo o tom, že by zmiňované jiné společnosti s ručením omezeným byly založeny i po dni 1.1.2001, svědek uvádí:



Tak to nevím.



K dotazu předsedkyně senátu, zda na to mohly mít nějaký vliv právě zákony o majetku státu a o rozpočtových pravidlech, svědek uvádí:



Tak když jsem se seznámil se všemi těmi okolnostmi, tak samozřejmě vím, že v zákoně o majetku státu je napsáno, že organizační složka státu může založit obchodní společnost pouze ve formě akciové společnosti a pouze po předchozím souhlasu vlády.

Otázka, která má charakter toho právního názoru, proto se domnívám, že to MS v Praze při tom zápisu viděl jinak než je výklad ministerstva financí, je, jestli příspěvková organizace je organizační složkou státu, resp. podle mě je nepochybné, že příspěvková organizace není organizační složkou státu, tak pořád rozumím tomu zákonu a rozuměl jsem mu tak vždycky.

Ale je pravda, že v tom zákoně je také řečeno, že státní organizace postupují obdobně, pokud to není věc vyhrazená ministerstvu.

Takže právní názor, že příspěvková organizace je státní organizace a že se na ni ve věci zakládání s.r.o. vztahují stejná pravidla jako na organizační složku státu, ten právní názor je mě dnes po dvou letech vyšetřování této kauzy samozřejmě znám.

Jestli to znamená, že MS v Praze, když přijímal to usnesení, měl jiný právní názor nebo tu věc z nějakého důvodu nezkoumal, to nevím, čili jak bude odpovězeno na tuto otázku, tak to já teď si netroufnu odhadnout, čili pokud jde o organizační složky státu, kterými nepochybně jsou ministerstva, v tom smyslu je mě známo, že nemohou zakládat společnosti s ručením omezeným a bylo mě to známo i v minulosti.

Jestli se přesně stejná povinnost vztahuje i na příspěvkovou organizaci, je v této chvíli irelevantní, tehdy jsem přesvědčen, že kdyby se měl vztahovat, tak to v tom zákoně bylo napsáno a že se to nemuselo dovozovat složitým výkladem.

Co se týče toho data 1.1.2001, tak z tohoto pohledu nepovažuji za úplně relevantní, protože ten zákon zároveň říkal, že ten právní vztah, který neodpovídá tomu nově přijatému zákonu, se musí v nějaké lhůtě napravit, tzn. když vím, že ty společnosti do dneška existují, tak mám za to, že existují podle zákona.



K dotazu předsedkyně senátu, zda byly po 1.1.2001 zřízeny nově nějaké takové společnosti kromě TESTCOMU servis, s.r.o., svědek uvádí:



Tak to nevím, ale vím, že celá řada s.r.o., která takto byla založena před 1.1.2001, dál pokračuje a nedošlo k žádné transformaci.



K dotazu předsedkyně senátu, zda má nějaký přehled o tom, zda skutečnost, že činností Portálu veřejné správy po vstupu TESTCOM servisu,s.r.o. do likvidace, byl pověřen TESTCOM, příspěvková organizace, měla nějaký vliv na hospodaření TESTCOMU, příspěvkové organizace a jeho hospodářské výsledky, svědek uvádí:



Co se týče hospodářských výsledků, to nevím, ale na další fungování TESTCOMU,příspěvkové organizace mělo zásadní vliv, z mého pohledu negativní, protože se TESTCOM, příspěvková organizace, tím pádem nebude transformována na tu Výzkumnou organizaci.

Co se týče hospodaření, nevyvolalo to potřebu zvýšeného příspěvku pro TESTCOM, příspěvkovou organizaci, samozřejmě přibyly ty příjmy příspěvkové organizaci, které předtím měl ten TESTCOM servis, s.r.o, protože ta smlouva po vydávání toho Obchodního věstníku se potom postoupila na tu příspěvkovou organizaci, tzn. myslím, že to nezpůsobilo nějakou dramatickou situaci v TESTCOMU, příspěvkové organizaci ve smyslu, že by najednou byl bez peněz nebo něco podobného.

Nakonec, kdyby to tak bylo, tak by asi žádal Ministerstvo, aby se ta věc řešila.



Státní zástupce a všichni obhájci bez dalších dotazů.



Všem obžalovaným dána možnost položit svědku Franklovi dotazy: Všichni bez dotazů.



Všichni obžalovaní dotázáni podle § 214 trestního řádu: Obžalovaní Chmelíček a Novotný bez připomínek.



Připomínka obžalovaného Mlynáře:

Mám připomínku, jak zde bylo citováno ze zápisu a svědek vypověděl, že podle jeho názoru pravděpodobně je chyba v zápisu, že TESTCOM je považován TESTCOM servis.

Já bych tuto tezi chtěl podpořit, za dnešní den jsem napočítal osm přeřeknutí různých účastníků tohoto soudního přelíčení při debatě, zda se mluví o TESTCOMU nebo TESTCOM servisu.

Myslím si, že ty zápisy je třeba posuzovat v kontextu dalších zápisů a nikoliv pouze jeden jediný zápis z jednoho jediného data považovat za relevantní.

Pokud se, a jsem si zcela jist, v dalších zápisech mluví již o TESTCOM servisu nebo existuje možná v tomto označení jistý zmatek, je to velmi závažný fakt, který nedokládá, že by docházelo k nějaké manipulaci či pochybení.





Svědek svědečné neúčtuje.





Hlavní líčení se p ř e r u š u j e ve 13.15 hodin na 30 minut.



Hlavní líčení p o k r a č u j e ve 13.50 hodin.





Přistoupeno k výslechu svědkyně Ing. Jana V o h r a l í k o v á , totožnost ověřena dle OP a podle potvrzení o změně údajů zapisovaných do OP, gen. jako na č.l. 412, která po poučení podle § 97, 95/2, 100/1, 2 a 101 trestního řádu, a § 174 a 175 trestního zákona, k věci u v á d í :



Poučení jsem porozuměla a budu vypovídat.



K dotazu předsedkyně senátu, v jaké pozici je zaměstnána na ministerstvu informatiky, od jaké doby, zda došlo případně k přesunům, změnám, na základě čeho nebo na základě jakého konkursu či řízení se dostala na tuto pozici, svědkyně uvádí:



Tak já jsem na ministerstvo informatiky nastoupila v lednu roku 2003 jako ředitelka odboru provozních služeb, v této funkci jsem byla až do poloviny listopadu 2003, kdy jsem byla pověřena řízením ekonomické sekce do konce roku 2003 a od roku 2004 jsem ekonomickou náměstkyní ministerstva informatiky a v současné době zastupuji ještě řízení sekce elektronických komunikací.



K dotazu předsedkyně senátu, v čem spočívalo její pracovní zařazení v období podzimu roku 2003, svědkyně uvádí:



Tak to jsem byla ředitelkou odboru provozních služeb, měla jsem na starosti provoz a chod domů, rekonstrukce domů, provoz autoparku a servisní služby spojené s činností ministerstva informatiky jako podatelna, recepce, uklízečky apod.



K dotazům předsedkyně senátu, pokud jde o předmětnou Smlouvu o zajištění činnosti portálu veřejné správy uzavřenou mezi ministerstvem informatiky a TESTCOM servisem,s.r.o.., která byla předmětem referátníku, zda si pamatuje na tu smlouvu, svědkyně uvádí:



Pamatuji si na ní, vypravit referátník s touto smlouvou jsem dostala na přímý pokyn svého nadřízeného pana náměstka Geusse, který byl v té době náměstkem pro ekonomickou sekci, a dostala jsem za úkol od pana Geusse vypravit příslušný referátník v říjnu roku 2003 jako ředitelka odboru provozních služeb.



K dotazu předsedkyně senátu, co se týče toho referátníku, zda se může vyjádřit k otázce, zda k tomuto referátníku, jehož předmětem je smlouva, zda mu předcházely ještě jiné referátníky, jiné verze smluv, jejicž výsledkem by byl tento referátník, svědkyně uvádí:



Nemám o tom žádné povědomí, protože vypravit takovýto referátník byl v té době pro mě nestandardní úkol, takže tu historii předtím nevím.



K dotazu předsedkyně senátu, kdy se na referátník podepsala, svědkyně uvádí:



Tak to je datum 27.10.2003.



K dotazu předsedkyně senátu, z jakého hlediska obsah toho referátníku, hlavně předmětnou Smlouvu, zkoumala, svědkyně uvádí:



Tak my jsme měli kolem toho referátníku spor s panem náměstkem Geussem, protože takovýto referátník vůbec nepříslušel do mé kompetence, ta smlouva neměla nic společného ani s provozem domu, ani s autoparkem.

A on nám to tenkrát zadal jako úkol pouze jako vypravit referátník, proto i v té anotaci, která byla uvedená, tak jsme psali, že na základě požadavku jiné sekce, jsme pouze vypravovali referátník, já jsem ho podepisovala, jen jsem zkontrolovala, jestli to má něco společného s provozem domu nebo s provozem autoparku a protože nemělo, tak jsem to poslala dál.



K dotazu předsedkyně senátu, jaké doklady měla k dispozici ke zpracování tohoto referátníku, svědkyně uvádí:



Jenom smlouvu, která je přiložená v referátníku, žádné jiné doklady v tom nebyly.



K dotazu předsedkyně senátu, podle čeho tvořila ten text, který je na té druhé straně, svědkyně uvádí:



Na základě sdělení pana náměstka Geusse, zde je v té anotaci napsáno, že se předkládá jen k podpisu Smlouva o zajištění činnosti portálu veřejné správy se společností TESTCOM servis, s.r.o.

Tak smlouva o zajištění činnosti portálu veřejné správy, tak tu jsme dostali do ruky a měli jsme k ní vypravit referátník.



K dotazu předsedkyně senátu, pokud jde o nějaké doklady, které by se týkaly té druhé smluvní strany té smlouvy, tak zda měla nějaké doklady k této smluvní straně, svědkyně uvádí:



Ne, neměla jsem vůbec žádné, ani z mých podřízených nikdo nebyl ani právník, ani nikdo se vzděláním, aby mohl posuzovat TESTCOM servis, s.r.o.



K dotazu předsedkyně senátu, pokud jde o zjištění, co to bylo za společnost, kdo byli její jednatelé, kdo byl v dozorčí radě, zda ta společnost byla zapsána v Obchodním rejstříku, zda nějaké takovéto podklady či informace měla, svědkyně uvádí:



Ne, v té době nikoli, a nijak mě to nezajímalo, já jsem akorát vedla spor se svým náměstkem, který mi zadal úkol, který mi nepříslušel.



Svědkyni se p ř e d k l á d á k nahlédnutí kompletní referátník týkající se Smlouvy o zajištění činnosti Portálu veřejné správy uzavřené mezi ministerstvem informatiky a TESTCOM servisem.s.r.o. dne 31.10.2003.



K dotazu předsedkyně senátu, zda může přečíst výčet příloh uvedených na druhé straně referátníku, svědkyně uvádí:



Tak výčet příloh je: čtyřikrát Smlouva o zajištění činnosti portálu veřejné správy, dvakrát Pověření k převzetí a provozování portálu veřejné správy, jedenkrát Prohlášení pana ministra o převodu finančních prostředků.

Vzhledem k tomu, že jsou zde uvedeny, tak jsme museli dostat seznam těch příloh.

A vůbec nemám ponětí o tom, kdo je pak fakticky vypracoval, v té době jsem s nimi neměla nic společného a neviděla jsem je.





K dotazu předsedkyně senátu, jak se to do toho referátníku dostalo, svědkyně uvádí:



Tak s největší pravděpodobností, když jsme dostali seznam těch příloh, tak jsme dostali hotové materiály, ale žádným způsobem jsme se nepodíleli na jejich vypracování, protože jsme věcně s tím neměli vůbec nic společného.



K dotazu předsedkyně senátu, pokud jde o to, že stanovisko dala ke dni 27.10.2003 a stanovisko odboru legislativně právního je ze dne 29.10.2003, zda považovala nějak za potřebné, za vhodné vyčkat stanoviska legislativně právního odboru, svědkyně uvádí:



Vzhledem k tomu, že úkol zněl vypravit referátník a věcně jsme s tím referátníkem neměli vůbec nic společného, tak nepovažovala.

Za mnou byla spousta lidí dalších k podpisu, kteří měli podepsat ten referátník a ke kterým to věcně příslušelo, tak ti pak posuzovali jeho věcnou správnost.



K dotazu předsedkyně senátu, co stvrzuje ten její podpis, svědkyně uvádí:



Tak referátník zpracovává moje asistentka a aby mohl jít dál, tak to musí podepsat její nadřízený a já jsem to podepsala z pozice nadřízeného mé paní asistentky.

Co se týče věcné správnosti nebo věcného obsahu, tak jsem to vůbec neposuzovala, nespadalo to do mé agendy.



K dotazu předsedkyně senátu, pokud jde o tu Smlouvu, která byla předmětem toho referátníku, zda si tu Smlouvu prohlížela nebo pročítala, svědkyně uvádí:



Tak to si tedy opravdu nepamatuji.



K dotazu předsedkyně senátu, co se týče té Smlouvy, zda je na ní uvedeno IČO druhé smluvní strany, svědkyně uvádí:



Tak IČO tam uvedeno není.

A to, že tam nebylo uvedeno, tak vůbec jsem si toho nevšimla, já jsem ten referátník opravdu nezkoumala, neměl nic společného ani s provozem domu, ani s autoparkem a ani s ničím servisním, co jsem v té době měla na starosti.



K dotazu předsedkyně senátu, pokud jde o samotné okolnosti, které by se týkaly společnosti TESTCOM servis, s.r.o., proč vznikla, kým vznikla, za jakým účelem, zda o tom něco ví, svědkyně uvádí:



Tak to nikoli.



K dotazu předsedkyně senátu, pokud jde o nějaké činnosti, které by souvisely s Portálem veřejné správy, s tím, jak a kým bude provozován, zda nějaké podklady v jiných souvislostech zpracovávala a zda o tom něco ví, svědkyně uvádí:



Tak v době posléze, kdy jsem byla ekonomická náměstkyně, tak jsem měla i problematiku Portálu veřejné správy na stole, ale to bylo s pozdějším datem, ne v této době.



K dotazu předsedkyně senátu, zda v době, kdy byla náměstkyní ministerstva informatiky, tak zda věděla o tom, že TESTCOM servis, s.r.o. se dostal do likvidace, svědkyně uvádí:



Ano, ve chvíli, kdy už jsem byla ekonomickou náměstkyní, tak na ministerstvu informatiky byl dopis pana ministra Sobotky, připravovali jsme odpovědi na několik interpelací, tak pak na tom procesu likvidace společnosti, tam už samozřejmě jsem se podílela také na tom jako ekonomická náměstkyně.



K dotazu předsedkyně senátu, jaký postup byl zvolen při likvidaci, svědkyně uvádí:



Tak z toho, co si z té doby uvědomuji, tak byl proces likvidace nakonec zvolen tak, že jsme nechtěli jít do soudního sporu s ministerstvem financí, které mělo evidentně podle vyjádření pana ministra jiný názor.

My jsme mu na jeho první dopis odpovídali, snažili jsme se uplatnit některé argumenty, ale protože jsme se dostali do pozice, kdy obě dvě ministerstva měla jiný názor, tak jsme zvolili, že způsob likvidace bude nejjednodušším způsobem vyřešení tohoto sporu.



K dotazu předsedkyně senátu, zda je jí něco známo o obsahu a smyslu Dohody o vypořádání,která byla uzavřena mezi TESTCOMEM, příspěvkovou organizací a TESTCOM servisem, s.r.o., svědkyně uvádí:



O jejím obsahu a smyslu v té době, kdy se tvořila, tak nikoli, až posléze, když my jako zřizovatel jsme povinni kontrolovat činnost TESTCOMU, příspěvkové organizace, tak v těch výkazech, které jsme měli k dispozici a ve zprávách kontrol, které proběhly na TESTCOMU, příspěvkové organizaci, tak pak z nich ano.

Obsahem této dohody bylo vyrovnání za práce, které TESTCOM servis udělal, financoval a jejichž výsledek převzal TESTCOM příspěvková organizace a na ní pak budoval dál činnost kolem portálu veřejné správy.



K dotazu předsedkyně senátu, zda se zaobírala někdy problematikou toho, zda plnění, jež bylo předmětem této dohody, zda k němu vůbec došlo, v jakém rozsahu, zda jde o prokazatelné plnění, svědkyně uvádí:



Ne, nezaobírala.

Částečně jsme pak s výsledky pracovali dál, když jsme řešili rozsah redakce Portálu veřejné správy, tak určitě z těch předávacích protokolů, které byly k dispozici a které mapovaly stav portálu.



K dotazu předsedkyně senátu, zda do její kompetence spadaly otázky hospodaření příspěvkové organizace TESTCOM, svědkyně uvádí:



Tak pouze kontrolní činnost.



K dotazu předsedkyně senátu, jaká byla v roce 2003 hospodářská situace příspěvkové organizace TESTCOM, svědkyně uvádí:



Tak v roce 2003 byl jiný ekonomický náměstek, takže to nespadalo do mé kompetence, já vím až konec roku 2004 a dál.

My jsme dostávali výsledky i hospodaření na vědomí a na úkolech, na kterých jsme s nimi spolupracovali, tak jsme s nimi uzavírali nejrůznější smlouvy, buďto na výzkumné úkoly nebo na činnosti související právě s Provozem portálu veřejné správy, a to hospodaření nevykazovalo žádné nekalosti z našeho pohledu, kontrolovali to u nás ekonomický ředitel a jeho lidé, kteří spolupracovali s TESTCOMEM, příspěvkovou organizací a jeho zaměstnanci a nevykazovali žádné nesrovnalosti.



K dotazu předsedkyně senátu, zda má nějaký přehled o tom, v jaké výši dostával TESTCOM, příspěvková organizace dotace, příspěvky či jiné finanční prostředky, od ministerstva informatiky, svědkyně uvádí:



Tak přesné číslo nevím, je to několik úkolů.

Na úkoly z vědy a výzkumu pořádá ministerstvo informatiky vždy veřejné obchodní soutěže, pokud to přesahuje zákonný limit anebo i v těch podlimitních zakázkách vždy je to výběrové řízení, byť malého rozsahu.

Pokud TESTCOM, příspěvková organizace, uspěje, tak to jsou částky, které jsou určené na ty výzkumné úkoly, řekla bych, že uspěl určitě v 50-ti procentech, vyhlašovaných zakázek na ministerstvu informatiky, a pak jsou to práce spojené s Portálem veřejné správy a to záleží od toho, jaké zrovna činnosti pro ten rok příslušná sekce Portálu veřejné správy, což je sekce 4, zvolí a TESTCOMU, příspěvkové organizaci, na to přidělí prostředky.



K dotazu předsedkyně senátu, pokud jde o prostředky, které by měly spojitost s provozními náklady, s režií TESTCOMU příspěvkové organizace, zda takové nějaké prostředky dostává tato organizace či nikoli, svědkyně uvádí:



Od ministerstva informatiky čistě provozní prostředky nedostává, ale je možné zahrnout právě v těch projektech, o které TESTCOM soutěží na ministerstvu informatiky.



K dotazu předsedkyně senátu, pokud by porovnala vývoj hospodářské situace TESTCOMU, příspěvkové organizace za rok 2003, 2004, 2005, jak by ten vývoj charakterizovala, svědkyně uvádí:



Tak já si netroufám charakterizovat celkové hospodářské výsledky, mám povědomí o plnění projektu, které dělá TESTCOM pro ministerstvo informatiky a to bylo vždy v pořádku.

Samozřejmě v TESTCOMU do toho spadá spousta dalších činností a to jsou třeba jejich vedlejší činnosti, takže to není věc, kterou my bychom posuzovali nebo jim jakkoli povolovali, to je v rámci jen celkových výsledků, tak potom vidíme ten vývoj.



K dotazu předsedkyně senátu, pokud jde o otázku toho, zda může posoudit to, zda nějaký vliv na tyto hospodářské výsledky mají příjmy z Portálu veřejné správy, zda to spadá do její kompetence či nikoli, svědkyně uvádí:



Objem prostředků, které dostávají na činnosti Portálu veřejné zprávy z ministerstva informatiky, v žádném případě nejsou takové, které by dramaticky ovlivňovaly hospodaření TESTCOMU.



K dotazu předsedkyně senátu, zda se může vyjádřit k samotným příjmům TESTCOMU z provozování Portálu veřejné správy v souvislosti s vydáváním Obchodního věstníku, svědkyně uvádí:



Tak jediný příjem, o kterém já vím, jsou příjmy z ECONOMIA z vydání Obchodního věstníku, a to nejsou žádné dramatické částky, které by výrazně ovlivňovaly hospodaření.

A to TESTCOM příspěvková organizace, která má 120, 140 lidí, tak aby byla závislá na příjmech z ECONOMIA, to určitě není.



K dotazu předsedkyně senátu, kdy se začala zúčastňovat porad vedení ministerstva, svědkyně uvádí:



V půlce listopadu roku 2004 jako pověřená řízením ekonomické sekce.



K dotazu přísedícího, zda může sdělit pracovní náplň provozního odboru, např. zda pod ní také spadala doprava apod., svědkyně uvádí:



Tak určitě, veškeré provozní věci související s budovou Ministerstva informatiky jako opravy, běžná údržba, zároveň také investiční akce, protože jsme v průběhu fungování Ministerstvu tu budovu museli značně opravit a pak to byl provoz autoparku, měla jsem pod sebou z těch pracovních skupin řidiče, uklízečky, paní z recepce, z podatelny.



MSZ bez dotazů.



Obhájci Mgr. Hanzlík a JUDr. Hochman bez dotazů.



K dotazu obhájce JUDr. Sokola, jak zde bylo zmíněno, že na to zřízení té společnosti TESTCOM servis existovaly dva právní názory, zda je může zrekapitulovat eventuelně uvést, kdo který zastával, svědkyně uvádí:



Já když jsem se dostala k této kauze, tak to bylo v době, kdy existoval právní názor ministerstva financí a právní názor ministerstva informatiky.

Ty právní názory, to jsou ty dva, o kterých jsem mluvila a byly v protikladu a výsledkem toho bylo nakonec, že jsme se rozhodli zlikvidovat společnost TESTCOM servis, s.r.o.



K dotazu obhájce JUDr. Sokola, co se týče likvidace TESTCOM servisu,s.r.o., zda je jí známo, jak to celé ekonomicky skončilo, jestli je zlikvidován TESTCOM servis,s.r.o. nebo jak ta celá záležitost proběhla, svědkyně uvádí:



Tak pokud se nepletu, ale tím si nejsem jistá, tak likvidace ještě neproběhla, myslím si, že jsou zablokované účty společnosti a že nemohlo dojít k tomu zpětnému převodu tak, jak bylo uvažováno.



Všem obžalovaným dána možnost položit svědkyni Vohralíkové dotazy : Všichni bez dotazů.



Všichni obžalovaní dotázáni podle § 214 trestního řádu: Bez připomínek.



Svědkyně svědečné neúčtuje.





Podle § 213 odst. 1 trestního řádu se č t e obsah spisu ze svazku č. III:



- zpráva Komerční banky založená na č.l. 532

- soupis provedených transakcí na č.l. 533

- zpráva Komerční banky založená na č.l. 534

- smlouva o zřízení a vedení běžného účtu v českých korunách Komerční bankou, a.s.

na č.l. 535 – 536

- dohoda s Komerční bankou o změně TESTCOM servis, s.r.o. na č.l. 537

- výpis Obchodního rejstříku na č.l. 538

- dispoziční právo s disponovanými prostředky na účtu TESTCOM servis, s.r.o.

na č.l. 539 – 542

- žádost o změnu klienta na č.l. 543

- notářský zápis na č.l. 544 – 547

- čestné prohlášení likvidátora na č.l. 548

- podpisový vzor na č.l. 549

- výměna dispozičního práva na č.l. 550



Všichni obžalovaní dotázáni podle § 214 trestního řádu: Bez dotazů a připomínek.



- doklad TESTCOM příspěvková organizace – kniha došlých faktur č. 208158

na č.l. 551 – 552

- faktura – daňový doklad vystavený notářkou JUDr. Voclovou na č.l. 553

- účtenky na č.l. 554 – 555

- dopis adresovaný Ing. Jonášové na č.l. 556

- denní výpis při pohybu na účtu společnosti TESTCOM na č.l. 558

- výpis Komerční banky na č.l. 560 – 562

- dopis adresovaný TESTCOM, příspěvkové organizaci - Ing. Novotnému od Ing. Jonášové na č.l. 564 – 565

- faktura – daňový doklad č. 00372/03 vystavený notářkou JUDr. Voclovou na č.l. 566

- dopis ze dne 30.10.2003 podepsaný Ing. Jonášovou na č.l. 567

- účet – prodej kolků v hodnotě 5.000,- Kč na č.l. 568

- písemnost TESTCOM, příspěvkové organizace adresovaný Ing. Jonášové od Ing. Zajacové na č.l. 569

- písemnost TESTCOM, příspěvkové organizace – adresátem je Ministerstvo financí ČR na č.l. 570

- písemnost TESTCOM, příspěvkové organizace – adresátem je Ministerstvo financí ČR na č.l. 571

- dopis Ministerstva financí ČR adresovaný TESTCOM, příspěvkové organizaci na č.l. 572 – 574



Všichni obžalovaní dotázáni podle § 214 trestního řádu: Bez dotazů a bez připomínek.





Přistoupeno k výslechu svědka Pavel K o l á ř , totožnost ověřena dle OP, který po poučení podle § 97, 95/2, 100/1, 2 a 101 trestního řádu, a § 174 a 175 trestního zákona, k věci u v á d í :



Poučení jsem porozuměl a budu vypovídat.



Podle § 215 odst. 2 trestního řádu se obhájci obžalovaného Vladimíra Mlynáře JUDr. Tomáši Sokolovi umožňuje provést výslech svědka.



K dotazu obhájce JUDr. Sokola, zda se setkal někdy v minulosti s obžalovaným Mlynářem, svědek uvádí:



Ano, setkal, pracoval jsem pro něj jako ředitel kanceláře.

Bylo od června roku 2000 do odvolání pana ministra, resp. do jeho rezignace.



K dotazu obhájce JUDr. Sokola, co bylo rámcově náplní práce ředitele kanceláře, svědek uvádí:



Náplň práce ředitele kanceláře ministra, ať už je jakýkoliv, ať už má jakékoliv portfolio a je de facto shodná napříč státní správou, a já jsem měl tu možnost pracovat od roku 1992 jako ředitel kanceláře ministra práce a sociálních věcí ČR, poté ředitel kanceláře ministra vnitra, a vlastně pan ministr byl můj čtvrtý nebo pátý ministr v této době.

Ředitel kanceláře má v zásadě nelehkou úlohu, a to je v tom, že má zajistit administrativní chod kanceláře a být pojítkem mezi úřadem jako takovým a jeho zaměstnanci a ministrem a mezi ministerstvem a dalšími ústředními orgány státní správy, a následně i všemi zákonodárnými sbory, tím myslím jak Poslaneckou sněmovnu, tak i Senátu.



K dotazu obhájce JUDr. Sokola, jakým způsobem ministr dává najevo svou vůli, rozhodnutí atd., podepisuje něco, svědek uvádí:



Ministr jako takový, těch projevů vůle může být celá řada, od slovních pokynů, které se běžně ukládají a mají operativní charakter, popř. koncepční úkoly, které se zhutňují, pak i následně do aktů, jako jsou legislativní plány ministerstva, nelegislativní plány ministerstva, které dokonce schvaluje vláda a samozřejmě i podepisuje řadu dokumentů, ať už dopisů, odpovědí směrem k dalším orgánům státní správy, municipalitě občanů atd.



K dotazu obhájce JUDr. Sokola, pokud jde o nějaké projevy vůle, které jsou písemné, tak zda to mohou být také smlouvy, svědek uvádí:



Samozřejmě, pokud ministr nezmocní k podpisu smlouvy někoho jiného, mohou to být i smlouvy.



K dotazu obhájce JUDr. Sokola, co se týče těch smluv, zda existoval v případě ministerstva informatiky nějaký interní pokyn nebo nějaká vnitřní úprava, ať už písemná nebo zavedená nějakým jiným způsobem, jak se takové materiály ministrovi předkládají, svědek uvádí:



Ta úprava je obdobná úplně na všech ministerstvech, tzn. ve všech ústředních orgánech státní správy na to slouží jednoduchá věc, to je tzv. referátník s vnitřním pokynem, prostě se určí, že všichni napříč té horizontále jsou jednotliví představitelé úseku, pokud jich má ministerstvo několik a ministerstvo informatiky jich mělo několik.

Mezi ta ohromná ministerstva patří např. ministerstvo financí, kde je snad asi 1500 zaměstnanců, takže na to slouží ten referátník, kde všichni dotčení, kteří mají v té dané věci cokoliv říct, ať už po odborné stránce nebo i po politické stránce, vyjadřují svůj názor a tento soubor názorů, resp. těch vyjádření se předkládá ministrovi ve formě referátníku k podpisu a k závěrečnému schválení.



K dotazu obhájce JUDr. Sokola, jak je vybírán ten okruh osob, jak je ten mechanismus té selekce těch, kteří se budou vyjadřovat, tak svědek uvádí:



Tak záleží na tom, o jaký dokument se jedná.

Každý z těch věcných úseků má nějakou povinnost danou organizační řádem, jednotliví zaměstnanci svojí náplní práce a vedle toho pochopitelně to rozhoduje o tom, kdo se k té věci dané bude vyjadřovat.

Pokud je to ekonomická záležitost, většinou se k tomu vyjadřují sekce ekonomické, pokud je to právní záležitost, může to jí napříč i ekonomickou sekcí, dále právní odbory atd., takže tam je to víceméně podle dané náplně jednotlivých odborů a útvarů.





Na žádost obhájce se svědkovi p ř e d k l á d á k nahlédnutí referátník MICRP000MEPJ týkající se Smlouvy o zajištění činnosti Portálu veřejné správy uzavřené mezi TESTCOM servis, s.r.o. a ministerstvem informatiky.



K dotazu obhájce JUDr. Sokola, zda se může vyjádřit k tomu materiálu, zda je mu to nějak povědomé, jestli je schopen uvést, z jakého je to ministerstva, svědek uvádí:



Tak samozřejmě je to referátník ministerstva informatiky, který zpracovávala sekce ekonomická a následně se vyjadřovaly sekce právní, ekonomický náměstek, příslušná náměstkyně, ale není zde její podpis, pak první náměstek, a pak to schválil ministr.

Ti lidé vyjadřují závazné stanovisko k obsahu toho dokumentu, např. pokud rozhodujeme v tomto konkrétním případě o nějaké smlouvě, předpokládám, že sekce ekonomická jako věcně příslušná navrhovala určité opatření k uskutečnění, sekce právní se k tomu vyjadřovala z toho titulu, zda smlouva obsahuje veškeré právní náležitosti, zda je v souladu se zákonem atd.

A věcně příslušní náměstci se vyjadřovali z pohledu svých sekcí, pokud se to dotýká jejich kompetencí a nakonec první náměstek z titulu své funkce také a nakonec to dají ministrovi, aby tu věc schválil.



K dotazu obhájce JUDr. Sokola, co se týče datumu toho referátníku, zda to má nějaký význam v té době nebo kolik tak běžně ministr denně musel vyřídit takových referátníků nebo podepsat listin, které s těmi referátníky souvisely, svědek uvádí:



Je to od ročního období, ta sezónnost je velmi významná, i na ministerstvech to není podle dat, není to období prázdnin, kdy skutečně ta administrativa velmi výrazně poklesne, ale v průměru denně ministr má poštu jak externí, tak interní, já to odhaduji na desítky, někdy i stovky věcí, se kterými se ten ministr musí seznámit a podepsat je.

Ten průběh, to je několik podpisových knih, s ohledem na program ministra se někdy stává, v některých vypjatých chvílích je to i běžnou praxí, že se ministr tzv. stíhá, jezdí se za ním s poštou auty, podepisuje se to na schodech, v Poslanecké sněmovně podepisují ministři desítky podpisových knih, které jim někdo příslušný přiváží.

Co se týče toho referátníku, tak ty se dělí, protože ministr má obecně málo času, to je člověk, který vstupem do funkce přijde o poměrně velmi významnou část své identity, svého osobního rozhodování, je svázán politickými povinnostmi, povinnostmi úřadu, povinnostmi k exekutivě, tzn. vládě a Poslanecké sněmovně.

Kromě toho například ministr práce je zodpovědný zaměstnavatelům, tripartitě, jsou další orgány, jejichž jednání se účastní, které přímo nesouvisí s tou exekutivou jako takovou, ale s určitou jejich společenskou funkcí, a tak ten referátník slouží mimo jiné k tomu, že po té horizontále se k tomu všichni vyjadřují.

Pokud není ve stanovisku, v tom referátníku uveden nějaký rozpor, který by se musel individuálně řešit, je to bezproblémová věc a její podepsání pak záleží od oběhnuté pošty, což byly v průměru dvě, někdy tři podpisové knihy, někdy jich bylo více, někdy ministr byl na zasedání vlády, nedala se podepsat pošta, nebylo možné tam přijet nebo příslušný pracovník, tak pak se to nakumulovalo a bralo se to poněkud rychleji.

My mu všichni odpovídáme za kvalitu toho dokumentu a to nejenom po formální stránce, ale prostě veškerý ten obsah souvisí jak odborně, tak i samozřejmě právně, zda je v pořádku.



K dotazu obhájce JUDr. Sokola, zda je běžnou praxí nebo zda zažil a zda je vůbec v možnostech ministra, aby prověřoval věcnou správnost toho, co podepisuje, svědek uvádí:



Tak věcnou, to snad ani není možné, protože to musí být v nějakém politickém konceptu a jestli mu předložíme návrh zákona, který výrazně není v souladu s programem politické strany, kterou reprezentuje, popř. nějaké koaliční dohody, tak hrozí, že ten ministr a stává se to i se to stalo, má z toho ostudu, protože pak ten návrh zákona on nemá šanci pročíst.



K dotazu obhájce JUDr. Sokola, pokud jde o smlouvy nebo o obdobné dvoustranné právní akty či něco podobného, zda i zde platí to o té nemožnosti věcně kontrolovat správnost těch listin, svědek uvádí:



Kdybych já na tom referátníku byl podepsán, tak s ohledem na své zaměření, své vzdělání nejsem schopen posoudit, zda ta smlouva má ty náležitosti, které má mít, zda jsou tam správné odkazy na správné zákony, to mě nepřísluší, to je věc těch příslušných pracovníků, kteří na toto vzdělání mají.

Ale to já bych se vyjadřoval ke svým věcem, zda je to právě v souladu s tím konceptem obecným, který buď ministr už někdy rozhodl anebo vyplývá z nějakých programových dokumentů.



K dotazu obhájce JUDr. Sokola, jakým způsobem byla na ministerstvu informatiky v době, kdy ministrem byl pan Mlynář, upravena vnitřní struktura orgánu a funkcí, svědek uvádí:



Základním dokumentem ministerstva je organizační řád, který určuje v té obecné části povinnosti jednotlivých zástupců ministerstva, tak i pak i v té věcné části, pak je popsán zřetelněji, to už je spíše ve vazbě na konkrétní ustavení jednotlivých odborů v té konkrétní části, to je ten tzv. pavouk, který je pak vyvěšen k dispozici a snadnější orientaci.



K dotazu obhájce JUDr. Sokola, kdo v té době byl odpovědný za tvorbu toho tzv. pavouka, toho organizačního řádu nebo té vnitřní struktury, svědek uvádí:



Já jako ředitel kanceláře.



K dotazu obhájce JUDr. Sokola, že při provádění důkazů zde vyšlo najevo, že po určitou dobu tehdejší náměstek Mgr. Chmelíček nebyl zřejmě do tohoto tzv. pavouka zakreslen, ač fakticky funkci náměstka ministra Mlynáře zastával, tak zda je schopen se k tomu nějak vyjádřit, svědek uvádí:



Já jsem byl konfrontován jak novináři, tak i zástupci jedné z odborových organizací na ministerstvu.

Když vznikalo ministerstvo informatiky, vznikalo „na zelené louce“, je to poměrně složitý akt včetně delimitací pracovně právních vztahů jednotlivých lidí, ustavení všech těch dokumentů, které v té souvislosti se musí připravit, aby ten úřad mohl fungovat, někde se to řeší v úsecích, že se přebírají ty platné akty z té organizace, na jejíž půdě se to buduje, u nás to byl úřad pro veřejné informační systémy.

A samozřejmě ustavení ministerstva už tehdy jsem s ohledem na své zkušenosti pana ministra žádal, aby k organizační struktuře přistoupil jako k evolučnímu dokumentu, protože my, při našich nejlepších znalostech, které snad jsem dokázal podepřít nějakou praxí, jsme nebyli schopni vyladit tu organizační strukturu optimálně k 1.1.2003, to není fyzicky možné, proto jsem ho žádal, abychom u drobných změn ty změny zapracovávali vždy souhrnně až k nějakému konkrétnímu datu.

U těch rozsáhlých změn, kde docházelo k přesunu jednotlivých lidí atd., tam si to naopak vyžadovalo bezprostřední projednání, se zákoníkem práce, se zástupci odboru, pokud v té dané organizaci působí.

A pokud si vzpomínám, v roce 2003 těch změn bylo několik, tato změna s ohledem na význam toho, že tam mělo přibýt jedno okénko, že je tam náměstek odpovědný za to a to, byla drobnou změnou, neměla zásadní charakter, protože se to obecně vědělo, bylo to prezentováno i v zápisech z porad vedení, kde je vidět, že pan ředitel Chmelíček po jmenování do funkce náměstka se přesouvá do té kolonky člen vedení a je tam uveden jako náměstek a ředitel TESTCOMU, příspěvkové organizace.

Ta věc byla zřejmá, ale já, když jsme dělali tu organizační strukturu, tak jsem na to zapomněl a zaměřil jsem se na ty možná nepodstatné věci, protože toto považuji za podstatné, u toho projednávání jsem nebyl, takže nevím, co v té věci zaznělo, ale z pohledu chodu ministerstva to byla trivialita.

To byla věc, kterou každý věděl a nemělo smysl se jí nějak hlouběji zabývat, já jsem si to zřejmě zapsal do toho portfolia těch věcí, protože je to hlubší změna, když se ruší některé úseky, mění se popisy pracovní činnosti, ale někdy dojde i mezi jednotlivými úseky k dohodě, tak se přesouvá jedna z kompetencí do druhého úseku i bez lidí, jen se předává ta agenda, takže to patří mezi ty nepodstatné věci.

Jinak my jsme ten organizační řád měnili skoro každý měsíc.



K dotazu obhájce JUDr. Sokola, zda si vzpomene, jestli se nějak ministerstvo informatiky v době, kdy jej řídil pan Mlynář, zabývalo Portálem veřejné správy, svědek uvádí:



Samozřejmě, že si vzpomínám.

Byl to jeden z klíčových úkolů ministerstva, ze zákona zřídit Portál veřejné správy, byla s tím spojena řada organizačních problémů jak do minulosti, kdy byly udělány určité akty, které nenašly naplnění, to se někdy stává ve státní správě, a my jsme velmi obtížně je dohledávali a poté ustavovali ten portál, samozřejmě s tím související správa, úkol té správy atd.

Takže toto všechno v tom prvním roce fungování ministerstva vedle těch dalších úkolů, to byl jeden z těch priorit ministerstva, uvedený snad i v programovém prohlášení vlády, popř. i v dalších nelegislativních úkolech, ale to teď si konkrétně nevybavuji, ale jsem přesvědčen, že to tak bylo.



K dotazu obhájce JUDr. Sokola, zda si časově vzpomene, ve kterém období probíhala realizace toho Portálu veřejné správy a jak to technicky probíhalo v hrubých rysech, svědek uvádí:



Samozřejmě ty diskuse byly jak odborné v těch jednotlivých sekcích, jak co nejrychleji se vyrovnat s tím úkolem, jak co nejrychleji zabezpečit správu, jak co nejrychleji spustit ten portál tak, aby ten výsledek byl hmatatelný, protože neustále o tom mluvit a nemít výsledky, to u takto politicky významné záležitosti nebylo možné, takže my jsme byli pod velkým časovým tlakem a ten portál už měl dávno existovat.

Čili byl tam velký tlak a ty diskuse probíhaly jak na poradách vedení, popř. na nějakých operativních poradách anebo v těch věcně příslušných sekcích a výsledkem bylo to, že portál byl spuštěn k nějakému datu a byla zabezpečena jeho funkčnost a všechny související procesy a mohl se dál rozvíjet.

Co se týče zařazení do nějakého časového období, tak myslím, že to probíhalo od prázdnin do konce roku 2003.



K dotazu obhájce JUDr. Sokola, jak zde byly zmíněny jednak operativní porady a jednak porady vedení, tak zda může uvést, co to bylo za útvary nebo co to byla za setkání a jak se od sebe lišila, svědek uvádí:



Porada vedení je v organizačním řádu zapsána jako poradní orgán ministra, tzn. že má nějaký pravidelný rytmus, de facto tvoří se z něho zápisy, slouží ke kontrole plnění těch úkolů, zadávání úkolů, informací ministra.

Operativní porada sloužila k řešení jednoho tématu a pochopitelně operativní poradou bylo téměř každé setkání s ministrem nad konkrétním programem, někdy byla operativní porada svolávána formálně, tzn. že se rozeslaly e-maily nebo písemně, a účastnili se jí přizvaní věcně příslušní, ať už náměstci, referenti tak, aby mohl každý k té věci dané říct svůj názor.

Samozřejmě u některých operativních porad ministr trval na tom, že některé porady, aby se na ně nezapomnělo, pokud byly vyžádány, aby se zapsaly do zápisu z porady vedení, že bude operativní porada na to a to téma, a já jsem věděl, že v nějakém časovém horizontu s ohledem na program ministra, na program jeho podřízených, tak jsem musel nějak skloubit ten časový rámec tak, aby ta porada byla pokud možno co nejdříve.



K dotazu obhájce JUDr. Sokola, jaká byla dokumentace těchto setkání, svědek uvádí:



Tam se rozdělily úkoly, diskutovalo se téma a každý si měl zapamatovat to, co má udělat, a pokud jde o porady vedení, tak tam se dělaly oficiální zápisy.



K dotazu obhájce JUDr. Sokola, jaké řešení, pokud jde o zprávu toho portálu, bylo zvoleno, svědek uvádí:



Já jako člen vedení jsem se účastnil porad vedení, nikoliv těch specializovaných porad, ale rozhodlo se o tom, že portál, protože s ohledem na politické rozhodnutí, že ministerstvo informatiky nesmí mít ani o jednoho člověka navíc než původně z těch jednotlivých portfolií těch úřadů, které se přebíraly, není prostě s ohledem na svou odbornost, resp. personální vybavenost úřadů a mnohdy i odbornost, protože my jsme ty lidi většinou zdědili a ta kvalita nebyla úplně odpovídající, že využijeme odborného zázemí, které nám pro tu věc poskytuje příspěvková organizace.

Tak proto se rozhodlo, že ta správa bude převedena na příspěvkovou organizaci TESTCOM, resp. následně na organizaci, kterou zřídí organizace TESTCOM, kde bude mít ministerstvo informatiky jednoznačný vliv, své zástupce, bude pod veřejnou kontrolou a bude tu správu provádět.

A to bylo rozhodnutí porady vedení, které bylo diskutováno na poradě vedení a pak bylo konkretizováno jednotlivými akty a výsledek je ten referátník.



K dotazu obhájce JUDr. Sokola, zda si vzpomene, že někdy následně došlo k diskrepanci, k neshodě s Ministerstvem financí, která souvisela s tímto řešením, svědek uvádí:



My jsme byli v diskrepanci s ministerstvem financí téměř neustále.

Takže ta věc na základě toho, že byla celá záležitost alespoň tak, jak já si vzpomínám, ministrem oznámena veřejně na tiskové konferenci, že tyto akty byly udělány, tak na ministerstvu financí věcně příslušný odbor zřejmě si pročetl noviny a následně přišel dopis od pana ministra Sobotky a pana místopředsedy vlády, a myslím, že přišel někdy ke konci roku.

A ten vyjadřoval určité pochybnosti k zřízení té společnosti s ručením omezeným, která na základě toho veřejného oznámení byla zřizována.



K dotazu obhájce JUDr. Sokola, co se dělo dál poté, co přišel dopis s těmi pochybnostmi, svědek uvádí:



Mě přicházela vnitřní pošta, tak já tu poštu s ohledem na charakter, význam rozdělil, dopis jsem založil při nejbližší příležitosti, která asi nebyla v ten den konkrétní, nevím už, jestli to bylo v dopolední či odpolední poště, protože ministerstva dostávají poštu dvakrát denně, tak jsem to zřejmě předložil ministrovi, aby se na tu věc podíval.

A následně se to začalo standardním způsobem řešit, tzn. postoupilo se to asi do věcně příslušné sekce, ta na ten obsah toho dopisu vyjádřila nějaký svůj názor, na základě toho proběhly nějaké konzultace s ministrem a pokud vím, tak hned v lednu 2004 ta věc byla projednána s ministrem financí a ten se sešel s ministrem informatiky.

Protože to byly dva právní názory, to je běžná věc, kdy ministerstva trvají na svém a není to jenom v konkrétních případech smluv, ale je možné to vidět i při kontrolách, které provádí Úřad na ochranu hospodářské soutěže, kdy ten úřad jednoznačně stojí za svém anebo Nejvyšší kontrolní úřad a domnívá se, že tu věc pojal správně, protože vždy je to právní názor nějakého mnohdy i referenta.

Někdy se to promítá až na tu úroveň ministrů, samozřejmě s ohledem na význam této věci, to v konečném důsledku, protože my jsme nemohli nalézt tu shodu, tak jsem požádal pana ministra, aby se sešel s panem ministrem Sobotkou a tu věc řešili a nějak se pokusili nalézt východisko z toho problému.



K dotazu obhájce JUDr. Sokola, zda se tomu dá rozumět tak, že obě dvě ministerstva či aparáty obou ministerstvech zůstávaly na svém názoru a chovaly se neústupně, zda se to dá takto formulovat, svědek uvádí:



Ano, jednoznačně.



K dotazu obhájce JUDr. Sokola, co bylo výsledkem toho setkání, s jakým odstupem došlo k tomu jednání obou ministrů a jaký byl výsledek toho jednání, svědek uvádí:



Tak já myslím, že ten dopis přišel v prosinci 2003 a prosinec je poměrně zvláštní období pro každý úřad státní správy včetně toho následujícího měsíce ledna.

Takže pokud se dobře pamatuji, tak se ministři sešli někdy v průběhu ledna 2004, protože jsme nemohli najít společně s paní ředitelkou Brzobohatou, což je ředitelka kanceláře nyní už asi bývalého místopředsedy vlády Mgr.Sobotky, odpovídající termín, tak snad to proběhlo v Poslanecké sněmovně.

A v těch prioritách, které ke konci roku ten úřad má, tak to bylo stopátou záležitostí a tím nechci snižovat její význam, ale připravuje se rozpočet ke konci roku, připravují se všechny související akty jako je plán úkolů, plán legislativních, nelegislativních, to je neustále projednáváno, jsou tam konkrétní termíny, vrací se to.

A pak přichází ještě v tom lednu nešťastné období, kdy s ohledem na rodiny ministrů předseda vlády většinou určuje alespoň jeden, nevím, jestli to bylo v tom roce třeba čtrnáct dní, kdy ani nezasedá vláda, takže ministři pak odjedou třeba na hory a to se samozřejmě žádná schůzka sjednávat nedá.

Tato kombinace tohoto období začíná od září, kdy se začíná i projednávat i státní rozpočet, takže do konce toho roku je toho moc, období prázdnin je úplně něco jiného, kdy jsou dovolené a kdy je daleko více času, a myslím si, že v tomto čase jsme to zvládli poměrně dobře.

Výsledkem setkání bylo to, že pan ministr nám oznámil, že po konzultaci s příslušnými pracovníky ministr financí trvá na tom, že jejich právní názor je správný a radil se s námi, do jaké míry my jsme schopni podepřít svým právním názorem ten náš právní názor.

To je každodenní věc, je to neustále dokola, my jsme ve sporu o řadu věcí a de facto u zákona, ať už je to výplata dávek nebo čehokoliv, když ten úřad nějak rozhodne a druhý úřad má jiný názor, tak to většinou končí tím, že se mezi sebou někdy soudí, protože ten úředník při své odbornosti, když to dělá 20 let, tak může udělat něco, jako je výklad zákona, ale rozhoduje jedině soud, takže výsledkem byla tato věc.

Přiznávám, že s ohledem na to, že na svou zkušenost jsem žádal pana ministra, aby pokud ministr financí na tom trvá a my máme s ním řadu podstatnějších a důležitějších problémů a věcí, v nichž budeme naopak chtít získat tu pravdu na svou stranu, tak v této věci jsem k tomu přistoupil možná příliš pragmaticky a požádal jsem ho, ať vyhoví ministru financí a v těch následujících aktech, požádal jsem ho i veřejně na jedné z těch porad, nevím už, zda to bylo sezení u něj a trval jsem na tom, aby pokud možno vyhověl nikoliv z obsahového hlediska, ale věděl jsem, že nám jde o ten rozpočet a o jiné věci.

A ten spor se začal vyostřovat tím, že už začal mít mediální obraz jako, že jedno ministerstvo dá druhé k soudu, tak proto jsem žádal pana ministra, aby vyhověl ministru financí a vyřešil to.



K dotazu obhájce JUDr. Sokola, zda to lze formulovat tak, že ministr Mlynář ustoupil, možná i na jeho doporučení, aniž by jeho úřad nebo on sám dospěli k závěru, že se dopustili chybného výkladu zákona, svědek uvádí:



Ano, je to tak.



K dotazu obhájce JUDr. Sokola, zda ty důvody ležely v oblasti politické, v nevýhodnosti a nevhodnosti sporu s ministrem financí nebo s ministerstvem financí, či nikoli, svědek uvádí:



Ano, samozřejmě.

Tam nešlo vůbec o obsah, to bylo politické rozhodnutí, které s obsahem nemělo vůbec nic společného.

Kdybychom vyeskalovali ten spor, tak bychom bohužel s celým tím úřadem byli ve sporu v desítkách dalších věcí.



K dotazu obhájce JUDr. Sokola, co by znamenala ta eskalace toho sporu z hlediska důsledků pro ministerstvo informatiky, případně jak se dalo předpokládat, že by se chovalo ministerstvo financí, a co bylo konkrétním podkladem pro jeho obavu, svědek uvádí:



Tak hypoteticky co bych si myslel, že by ministerstvo financí mohlo udělat, je třeba to, že úřady, existuje institut vnějšího připomínkového řízení, každý z úřadu má na základě pravidel, které jsou přesně dané a vláda o nich rozhoduje, povinnost veškeré své akty připomínkovat, ať už jsou to legislativní akty nebo věcné se všemi ústředními orgány státní správy.

A tam je velký seznam dalších asi 50 institucí, tak skoro každá ta věc, kterou my jsme předkládali, měla nějaký dopad do státního rozpočtu a je velmi obtížné někdy najít ten průmět toho, vybalancovat ty prostředky na ty dané věci a o nich samozřejmě v konečném důsledku zase na návrh věcně příslušných útvarů, tak rozhoduje i ministr, a mě nepřišlo vhodné, aby jsme pana stávajícího ministra vyprovokovali k tomu, že by nám tu věc začal vracet.



K dotazu obhájce JUDr. Sokola, co následovalo poté, kdy bylo přijato to politické rozhodnutí, svědek uvádí:



Poté ministr oznámil snad i veřejně, že snad rozhodl o tom, že dojde ke zrušení a tím ten spor považuje za uzavřený a ukončený.

A když se to převede zpětně na TESTCOM servis, požádal věcně příslušné pracovníky, aby zpracovali všechny ty související věci, protože společnost byla zapsána v souladu s obchodním zákoníkem a jsou nějak dané přesně konkrétní kroky, které zase ten úřad jakoby připravil a pak to běží nějakým způsobem, který já neumím popsat.



K dotazu obhájce JUDr. Sokola, co bylo předmětem činnosti TESTCOM, příspěvkové organizace dříve než se stala tím, kdo měl zřizovat s.r.o. a být jeho společníkem, svědek uvádí:



Tak TESTCOM, příspěvková organizace, měl své dané povinnosti statutem organizace a dá se shrnout do dvou částí, a to je vědecko výzkumná činnost s ohledem na rozvoj poštovních služeb a všechny související věci s telekomunikačními službami.

Příspěvková organizace TESTCOM byla dotována pouze dílčím způsobem, takže měla i obchodní činnost, musela si na sebe vydělat, měla poměrně velký počet zaměstnanců, resp. daleko větší s ohledem na to, že ještě chvíli byla ve ztrátě.

Měla i tu obchodní činnost, například když si operátor chce zařídit nějaké zařízení, tak se to dává do těch komor, které jsou k dispozici v TESTCOMU, příspěvkové organizaci, apod.

Takže vědecko výzkumná činnost v tom aplikovaném výzkumu, možná i v tom základním, ale s tím já jsem se nikdy nesetkal a pak samozřejmě i některé věci pro ministerstvo, které si ministerstvo vyžádalo a zadalo, ať už v krátkodobém horizontu, tzn. když jsme potřebovali pro nějaký akt odborný podklad, který my jsme nebyli schopni na základě našich znalostí získat z úseků, tak jsme požádali TESTCOM, resp. ministr uložil TESTCOMU, příspěvkové organizaci, aby taková věc proběhla, ať už to byl vědecko výzkumný úkol, ať už to byla nějaká oponentura té dané věci.



K dotazu obhájce JUDr. Sokola, jaký měl pocit o produktivitě nebo z produktivity činnosti TESTCOMU, zda mu připadlo, že je to vysoce efektivní organizace anebo zda měl na to trochu jiný názor, svědek uvádí:



Tak já jsem na to měl velmi vyhraněný názor.

Poté, co vzniklo ministerstvo, tak jsme společně se sekcí elektronických komunikací, která přecházela z ministerstva dopravy, která má dvě části poštovních služeb a elektronických komunikací, jako jsou telefony a druhá je ta pošta, zákon o poštovních službách, převzali příspěvkovou organizaci, a když jsem se s tou organizací měl možnost seznámit, tak jsem měl pocit, že ta organizace je tak jako sama pro sebe, že spotřebovává sama sebe, sama produkuje některé věci apod.

Takže z mého pohledu do těch personálních aktů, které ministr přijal a které mu byly doporučeny, tak pak se ta výkonnost začala velmi výrazně zdvihat a TESTCOM jako příspěvková organizace i díky obměně vedoucích pracovníků, díky obměně i náboru těch mladších lidí v té oblasti vědecko výzkumné začal samozřejmě produkovat daleko kvalitnější materiály a daleko kvalitnější servis, který jsme od něj očekávali.



K dotazu obhájce JUDr. Sokola, jak zde bylo zmíněno, že ta příspěvková organizace TESTCOM byla ve ztrátě, tak zda si vzpomene, ve kterém roce nebo jestli každoročně byla ve ztrátě, a byla-li ve ztrátě, tak zda zná nějaký důvod, proč v ní byla, svědek uvádí:



Tak já mám pocit, že se ta obchodní činnost nepodařila navršit, mám pocit, že tam byly veliké ty osobní výdaje na ten poměrně velký počet zaměstnanců, samozřejmě v té osobní oblasti ty výdaje jsou primárně směřované do mezd a tu částku já neumím určit, vím, že v tom konkrétním roce a možná ještě rok předtím byla ve ztrátě.

Ta organizace existovala, myslím byla zřízena, ještě když existoval jeden podnik spojů tehdy v 90. letech, telefony a pošta byly dohromady, tak byla to jakoby jedna organizace, tak už tehdy měla tuto organizaci a de facto po celou tu dobu tam bylo to vedení, které bylo z mého pohledu, tak si myslím, že bylo drobně pozapomenuto.



K dotazu obhájce JUDr. Sokola, zda došlo v tom TESTCOMU k nějakým problémům s osobními odměnami, prémiemi nebo s něčím takovým, svědek uvádí:



Tak tu informaci jsem samozřejmě věděl, o takových věcech se mluví, ale taková věc většinou dostane na povrch a došlo třeba k vyplacení nějakých odměn a k nákupu neefektivního majetku, který pak mohl sloužit úplně pro jiné účely než se očekávalo.

Tím, jak tam nebyl ten efektivní výkon toho úřadu, tak se oni jakoby vytěsnili, vyplnili ten svůj prostor.



K dotazu obhájce JUDr. Sokola, proč nebyla zvolena příspěvková organizace TESTCOM, ale proč to bylo řešeno tím zřízením obchodní společnosti, proč byl zvolen tento mechanismus toho založení nové obchodní společnosti, svědek uvádí:



Tam nešlo i nic jiného než o transparentnost.

Protože když se ta společnost oddělí, kdybychom to i účetně míchali do těch věcí, tak se těžko odliší, zda člověk hodinu či dvě pracoval pro tu nebo onu organizaci.

Tam bylo zcela jasné zadání, kdy došlo k transparentnímu a jednoznačně kontrolovatelnému vývoji příjmů prostředků, které by mohl portál veřejné správy poté, co se rozjede po těch vstupních investicích, vygenerovat, tak byly soustředěny na jednom místě a ty samé prostředky mohly být jakoby reinvestovány pouze za tím jediným účelem do rozvoje toho portálu.

To jsou samozřejmě aplikace, nákupy licencí, zaplacení těch lidí, a ten software je imaginární věc a ta aplikace pak najednou začne běhat, nějak se to prostě rozběhne, stávajícím způsobem jednoznačně kvůli transparentnosti, jiný důvod nebyl.



K dotazu obhájce JUDr. Sokola, zda ví něco o tom, že v souvislosti s příspěvkovou organizací TESTCOM se hovořilo i o možnosti transformace této příspěvkové organizace do obecně prospěšné společnosti, tak svědek uvádí:



Tak já jsem samozřejmě nebyl úplně na všech těch jednáních, které s tím souvisely.

Tam bylo několik možností, několik variant, které přicházely v úvahu, po tom vyhodnocení jedna z možností byla obchodní společnost, další možností byla akciová společnost atd., stejně to zapsání společnosti s ručením omezeným trvá dlouho atd., tak aby se ten akt urychlil, tak se vybrala tato věc a pak už začala fungovat.

Pokud věcně příslušní pracovníci dál přemýšleli o tom, jak se to bude rozvíjet, tak jedna z těch možností byla i ta obchodní společnost.



K dotazu obhájce JUDr. Sokola, zda je informován o tom, jak ekonomicky tento pokus, když byla založena obchodní společnost a následně musely být ty kroky vzaty zpět, tak jak tato záležitost dopadla ekonomicky, tzn. zda utrpěl stát nějakou ztrátu, svědek uvádí:



Tak já mám pocit, že žádné ztráty nebyly a že to bylo v zisku, že pokud se odečtou ty odpovídající náklady a pak ty příjmy, tak já nevím, jestli se pak staly součástí, protože nerozumím tomu mechanismu, kdy se ta společnost ruší a pak se to převádí.

Ale byl jsem jednoznačně přesvědčen o tom, že ta společnost je v zisku.



K dotazu obhájce JUDr. Sokola, jak zde uvedl, že pracoval asi se čtyřmi ministry, tak pokud by srovnal jejich způsob vyřizování agendy, podepisování té pošty atd., tak zda se lišili nějak mezi sebou anebo zda byl exministr Mlynář výjimkou, svědek uvádí:



Oni se nemohli lišit ze své podstaty, to není možné.

Já samozřejmě nevylučuji, že člen vlády na jakémkoliv Ministerstvu vybrané věci, ať už z osobního důvodu, že ho to baví nebo že je na to kladen velký důraz, jaksi vyjme nějakou věc a podrobně ji sleduje, ale z toho portfolia to se nedá, to prostě je vyloučeno.

Takže já jsem naprosto přesvědčen a mohu osobní praxí jednoznačně dokládat, že ta praxe je úplně identická na všech úřadech.



Obhájce JUDr. Hochman bez dotazů.



K dotazu obhájce Mgr. Hanzlíka, která sekce ten referátník vypravovala, svědek uvádí:



Sekce ekonomická.



K dotazu obhájce Mgr. Hanzlíka, zda může po přečtení první věty anotace na druhé stránce vysvětlit, že ten referátník vypravovala sekce 3 a přitom to bylo na základě požadavku sekce 4, svědek uvádí:



S ohledem na ten význam nakonec to byla ekonomická záležitost, bylo to za účelem vytvořit ekonomický subjekt, takže to byl ten hlavní důvod.



K dotazu obhájce Mgr. Hanzlíka, která sekce měla na starosti portál veřejné správy, svědek uvádí:



Tak portál veřejné správy jako takový měla na starosti jedna z příslušných sekcí, která měla na starosti rozvoj portálu veřejné správy.



K dotazu obhájce Mgr. Hanzlíka, proč ten referátník není podepsán od Ing. Bérové, svědek uvádí:



Předpokládám, že paní Ing. Bérová nebyla k dispozici, že nezmocnila někoho k podpisu nebo k zastupování v tu danou chvíli, aby to podepsal a proto prošel nahoru, to zase není nějak výjimečná záležitost, obzvlášť poté, pokud to bylo na základě požadavku a popř. na základě uskutečnění dohod.

Ta věc byla výsledkem, jakoby tečkou něčeho, nikoliv jako začátkem.



K dotazu obhájce Mgr. Hanzlíka, když na tom chybí její podpis, zda to znamená, že o tom referátníku nemohla vědět, svědek uvádí:



Tak to nikoli, to není možné, to zcela jistě věděla.



Obhájci dále bez dotazů.



K dotazu MSZ, co se týče období před říjnem případně listopadem roku 2003, zda se účastnil osobně nějakých setkání, kde se projednávala možnost zabezpečení provozu portálu veřejné správy prostřednictvím společnosti TESTCOM servis, s.r.o., a jaká to byla setkání, svědek uvádí:



Byl jsem členem porady vedení z titulu své funkce a účastnil jsem se jednání ať už jsem o té věci mluvil s ministrem, ta jednání mohla být dvoustranná, to ministerstvo je organismus, ti lidé se potkávají v těch daných prostorech, takže ano, mluvili jsme o nich.



K dotazu MSZ, zda může vymezit to období, svědek uvádí:



Tak o portálu se začalo mluvit jako o politickém úkolu ihned v souvislosti s programovým prohlášením, ihned s těmi následujícími akty, ale konkrétně poté, po tom rozjezdu, tipoval bych to tak na ten květen až pak do konce roku 2003.



K dotazu MSZ, zda v průběhu těch setkání, případně v kuloárech ministerstva informatiky zaznamenal ze stran podřízených, spolupracovníků, případně jiných osob jakési námitky ohledně založení TESTCOM servis, s.r.o. zejména v souvislosti s tou diskrepancí, s těmi příslušnými zákony č. 218 a č. 219/2000 Sb., tak svědek uvádí:



Tak já osobně jsem to nezaznamenal ani na jednom jednání.



K dotazu MSZ, zda mu něco říká jméno Ing. Jonášová, svědek uvádí:



Tak to vůbec, neznám.



K dotazu MSZ, zda samotné založení TESTCOM servis, s.r.o. a jeho pověření pro zajištění provozu portálu veřejné správy, mělo i pro TESTCOM příspěvkovou organizaci, nějaký finanční efekt či nikoli, svědek uvádí:



Tak já se domnívám, že s ohledem na to, že ten portál měl generovat pro tu společnost s ručením omezeným určité prostředky, tak se dalo očekávat, že i pro TESTCOM, příspěvkovou organizaci, to bude mít finanční efekt, protože na řadě rozvoji těch aplikací by se spolupodíleli ti pracovníci a bylo by to standardním způsobem vykazováno.

Takže já jsem přesvědčen, že zcela jistě ano, ale co se týče toho konkrétního období, kdy to vznikalo, tak asi ne, to si neumím představit, že když se dá nějaký vklad, že by to hned vydělalo.



Státní zástupce dále bez dotazů.



K dotazu předsedkyně senátu, pokud byl přítomen poradám vedení, zda se může vyjádřit, kdo měl provoz Portálu veřejné správy zajišťovat, a jak se tato záležitost vyvíjela, svědek uvádí:



Já to neumím časovat konkrétně, ta porada vedení je jednou týdně.

Ale předpokládám od toho, kdy to začalo být aktuální, kdy od poloviny roku se o té věci začalo diskutovat, i ten politický tlak byl tak významný na zřízení tohoto portálu, tak v té souvislosti se začalo mluvit o tom, jak portál postavit, jak zabezpečit jeho funkčnost apod.

Samozřejmě jako první všechny napadlo, že by to mohlo být na tom ministerstvu, tam jsme přišli na to, že nejsme schopni to zvládnout, nějak se to analyzovalo a nakonec vyplynulo jednoznačné rozhodnutí udělat to identickým způsobem, ostatně tady bylo precedentní rozhodnutí, např. Česká pošta, státní podnik spravoval centrální adresu a využili jsme tento způsob.



K dotazu předsedkyně senátu, jaká ještě jiná úvaha se nabízela, svědek uvádí:



Pak se nabízela úvaha na příspěvkovou organizaci TESTCOM, ale s ohledem na to, že by to bylo součástí toho rozpočtu, té běžné agendy atd., a to my jsme nechtěli, chtěli jsme, aby to bylo transparentní, aby byl vidět ten náš výsledek, že si to na sebe umí vydělat, že to umí produkovat a že jsme ušetřili prostředky státního rozpočtu, protože jinak by ten provoz musel platit stát každoročně.

Ale tím cílem bylo vytvořit společnost, pokud možno oddělenou právě od TESTCOMU, aby to nebylo součástí, aby to bylo transparentní, průzračné, jasně prokazatelné, tak proto se zvolila společnost s ručením omezeným.



K dotazu předsedkyně senátu, kdy došlo k této změně, svědek uvádí:



Tak já předpokládám, že asi v průběhu prázdnin, teď to neumím určit.

Ale na tom referátníku je datum říjen, tak z logiky věci mi vyplývá, když vím, jak ten úřad funguje a jak některé věci déle trvají, tak bych to tipoval na konec prázdnin, ta věc jakoby dozrála, diskutovalo se o ní, zřejmě pan náměstek měl k dispozici nějaká stanoviska, jestli to jde či nikoli, jestli je to transparentní, diskutovalo se to po té politické linii a pak se to zhmotnilo, zveřejnilo, takže předpokládám, že ke konci prázdnin 2003, ale neumím určit měsíc.

On to byl sice důležitý úkol, ale pokud se našlo to řešení, tak ta věc už byla zřejmá, ty úkoly byly zadány, jednoznačně se měly naplnit a výsledek se dostavil a já jsem byl spokojen.

Takže já jsem neměl důvod do té doby než se objevil následně po těch mediálních prezentacích toho našeho výsledku práce ten dopis, se k tomu vracet.



K dotazu předsedkyně senátu, pokud jde o tuto změnu názoru z TESTCOMU, příspěvkové organizace na TESTCOM servis, s.r.o., zda tato změna byla nějak obsažena v nějakém zápisu z porady vedení, svědek uvádí:



Tak já teď neumím určit, jestli byla či nikoli, každopádně to rozhodnutí padlo a rozhodnutí je to velmi jednoduché a předpokládám, že nebyl důvod to zapisovat, a jak je vidět, tak si to ti lidé zapamatovali a ten úkol naplnili, takže nebyl důvod to někde zapisovat, aspoň z mého pohledu.

Takových rozhodnutí se dělá denně desítky a na to svolávat speciální poradu, tak to nemělo význam, a pokud to padlo na té operativní poradě, tak z toho se ty zápisy nedělaly.



K dotazu předsedkyně senátu, zda mu jsou známy okolnosti zápisu společnosti TESTCOM servis, s.r.o. do obchodního rejstříku, a kdy se tak stalo, svědek uvádí:



Tak jak se to naplnilo, referátník proběhl, úkol byl pro mě splněn, pak to běželo, někdo šel na ten obchodní rejstřík, ale neumím to časovat, ale předpokládám, že pokud byl referátník schválen někdy ke konci října, tak v listopadu, v prosinci 2003 se šlo na ten obchodní soud a zapsala se společnost a tam jsou nějaké odpovídají lhůty.

Ale s ohledem na to, že jsme to oznamovali pak i na těch tiskových konferencích a v prosinci 2003 přišel ten dopis ministra financí, tak to muselo být v tom listopadu, krátce po tom referátníku.



K dotazu předsedkyně senátu, zda to, že po likvidaci TESTCOM servisu, s.r.o. byl provozováním portálu veřejné správy pověřen TESTCOM, příspěvková organizace, se nějak promítlo do výsledků hospodaření TESTCOMU, příspěvkové organizace či nikoli, svědek uvádí:



Tak na toto umím odpovědět pouze obecně, já nejsem seznámen s výsledovkou TESTCOMU, protože to už byla zase jedna ze součástí těch stovek položek, které tam byly k dispozici, ale předpokládám, že pokud Portál veřejné správy přináší určitý přínos, tak samozřejmě se to projevuje v pozitivním slova smyslu na hospodaření organizace.



K dotazu přísedícího, zda měl pan ministr Mlynář poradce či nikoli, svědek uvádí:



Tak to nikoli.



Všem obžalovaným dána možnost položit svědku Kolářovi dotazy : Všichni bez dotazů.



Všichni obžalovaní dotázáni podle § 214 trestního řádu: Obžalovaní Chmelíček a Novotný bez připomínek.



Připomínka obžalovaného Mlynáře:

Chtěl bych znovu opakovat, že ty zápisy je třeba posuzovat v souvislostech, a zcela určitě ten úkol, pokud byl nesplněn, se opakuje v dalších zápisech nově jako posunutý úkol plnění, a je běžnou praxí, že úkoly, které jsou nesplněny, se jim posouvají termíny plnění.





Svědek svědečné neúčtuje.





Přistoupeno k výslechu svědkyně Vlasta K l o n f a r o v á , totožnost ověřena dle OP , která po poučení podle § 97, 95/2, 100/1, 2 a 101 trestního řádu, a § 174 a 175 trestního zákona, k věci u v á d í :



Poučení jsem porozuměla a budu vypovídat.



Podle § 215 odst. 2 trestního řádu se obhájci obžalovaného Vladimíra Mlynáře JUDr. Tomáši Sokolovi umožňuje provést výslech svědkyně.



K dotazu obhájce JUDr. Sokola, zda pracovala v Poslanecké sněmovně, svědkyně uvádí:



Ano, a bylo to od listopadu roku 1990 do 15.6. letošního roku.



K dotazu obhájce JUDr. Sokola, zda v této souvislosti pracovala v nějaké funkci, při které by přicházela do styku s panem Mlynářem, svědkyně uvádí:



Pracovala jsem pro poslanecký klub, jehož členem byl pan poslanec Mlynář, pracovala jsem tam jako sekretářka, později jako tajemnice klubu.

Tak byl to poslanecký klub Unie svobody - DEU a bylo to v období, tuším po volbách roku 2002 nebo 2003.

Nejdříve to byl klub ODS a pak to byl klub Unie Svobody - DEU, který vznikl rozštěpením a to bylo tuším v roce 1998.



K dotazu obhájce JUDr. Sokola, pokud jde o klub Unie svobody, posléze Unie svobody - DEU, zda v něm byla jako tajemnice nebo v nějaké funkci od začátku toho klubu, tzn. od té doby, kdy byl vytvořen v Poslanecké sněmovně, tak svědkyně uvádí:



Ano, byla jsem tam od začátku vzniku tohoto poslaneckého klubu Unie svobody.



K dotazu obhájce JUDr. Sokola, zda byla seznámena se způsobem, jakým byly poslancům předkládány návrhy zákonů a jak se s nimi poslanci konkrétně pak, pokud jde o klub Unie svobody, seznamovali a projednávali je interně, tak svědkyně uvádí:



Návrh zákona přišel do Parlamentu jako tisk, dostal organizačním výborem číslo a pak byl poslán všem poslancům i poslaneckému klubu.

Na poslaneckém klubu byl přidělen tento tisk, resp. návrh zákona určitému poslanci a to bylo podle toho, jak ten poslanec byl zařazen buď do výboru nebo té problematice rozuměl.

Poslanec se s tím zákonem samozřejmě seznámil a podle jednacího řádu poslaneckého klubu byl povinen popsat krátce obsah toho zákona, což bylo z důvodové zprávy, která byla většinou dost obsáhlá a bylo to rozdáno všem poslancům, protože nemohl každý poslanec studovat všechny zákony, poněvadž během volebního období někdy bylo těch zákonů až přes 1000, a ne každý poslanec rozuměl všem zákonům ze všech oblastí.

Takže se každý poslanec v poslaneckém klubu musel spolehnout na kolegu, který byl pověřen zpravodajem tohoto tisku a provést ten poslanecký klub, všechny ty poslance celým tím legislativním procesem, kdy ten tisk byl právě projednáván v té sněmovně.

Takže poslanec, jež byl určen zpravodajem, ten návrh zákona nebo-li tisk vždy obhajoval nebo vysvětloval na jednání poslaneckého klubu, který byl pravidelně, většinou v úterý, obhajoval nebo popisoval, jestli jsou v návrhu zákona nějaká úskalí třeba v rozporu s programem klubu či zda tam jsou nějaké technické věci apod.

A pak to šlo do sněmovny, kde to proběhlo prvním čtením a Poslanecká sněmovna určila zpravodaje.



K dotazu obhájce JUDr. Sokola, zda se klub dohadoval, konkrétně klub Unie svobody anebo poslanci klubu i o tom, jak budou o zákonu hlasovat, svědkyně uvádí:



Tak v poslaneckém klubu nebylo závazné hlasování, nebyla závaznost hlasování, ale v případě, že poslanec měl jiný názor než třeba jiný klub, tak to musel oznámit.



K dotazu obhájce JUDr. Sokola, zda bylo nějaké doporučení hlasování, svědkyně uvádí:



Mohlo být doporučení právě toho zpravodaje, pakliže to doporučoval, jak by se mělo hlasovat k jednotlivým tiskům.



K dotazu obhájce JUDr. Sokola, zda si vzpomene na zákon o majetku státu, svědkyně uvádí:



Tak moc konkrétně nikoli.



Obhájci JUDr.Hochman a Mgr.Hanzlík bez dotazů.



K dotazu předsedkyně senátu, pokud jde o samotnou účast, docházku na toto jednání, zda se pořizovaly o tom nějaké záznamy, svědkyně uvádí:



Ano, a ty záznamy jsou uloženy v archivu hlavní kanceláře Unie svobody.

Strana má sekretariát, dříve to bylo na Malostranském náměstí, dnes se Unie svobody, sekretariát strany přestěhovala na Prahu 1, Kozí ulice.

A tam ze zákona vyplývá všem politickým klubům, které skončily v Poslanecké sněmovně, což tedy Unie svobody skončila, tak jsme byli povinni to dát do archivu, do sekretariátu politické strany, což je Unie svobody - DEU.



MSZ bez dotazů.



Všichni obhájci dále bez dotazů.



Všem obžalovaným dána možnost položit svědkyni Klonfarové dotazy: Všichni bez dotazů.



Všichni obžalovaní dotázáni podle § 214 trestního řádu: Obžalovaní Chmelíček a Novotný bez připomínek.



Připomínka obžalovaného Mlynáře:

Chci pro přesnost uvést, že jsem byl členem poslaneckého klubu Unie svobody a to od voleb v roce 1998, nikoliv od jeho rozštěpení od ODS, neboť jsem nikdy nebyl členem ODS.



Svědkyně svědečné neúčtuje.



K dotazu předsedkyně senátu, zda jsou nějaké návrhy na doplnění dokazování, strany uvádí:



Obhájce JUDr. Sokol:

Myslím, že jsme navrhovali exministra Sobotku a exministra Pilipa.

Po dohodě s klientem uvádím, že pana exministra Pilipa bychom mohli vypustit, protože ten měl být vyslechnut k tomu, jakým způsobem pracoval poslanecký klub Unie svobody, ale na exministrovi Sobotkovi bych trval.



Obhájce JUDr. Hochman bez návrhů na doplnění dokazování.



Obhájce Mgr. Hanzlík:

Já nenavrhuji nikoho nového, ale spíše předkládám ke zvážení předvolání svědka Moravce, protože budu protestovat proti jeho výslechu, který byl proveden v rozporu s ustanovením § 209 odst. 1 trestního řádu, jelikož uvedený svědek byl přítomen první půlhodině výslechu pana Mlynáře.



Státní zástupce uvádí:

Pokud jde o svědky, já trvám na svých návrzích v rámci obžaloby.



Strany vyzvány, aby včas soudu zaslaly své případné návrhy na doplnění dokazování.



Předsedkyně senátu uložila státnímu zástupci podle § 203 odst.1 tr.ř. prověřit skutečnosti uvedené v kontrolním protokolu Nejvyššího kontrolního úřadu z kontrolní akce č. 05/02 - Hospodaření s majetkem státu a finančními prostředky v působnosti Ministerstva informatiky ke kontrole provedené u TESTCOM – Technický a zkušební ústav telekomunikací a pošt, příspěvkové organizace ( sp.zn. 05/02-320/31 ) a dále mu uložila prověřit, zda se obžalovaný Vladimír Mlynář zúčastnil projednávání novel zákona č. 219/2000 Sb. týkajících se ust. § 28 ( zatím byla prokazována jeho účast při legislativním procesu samotných zákonů č.218/2000 Sb. a 219/2000 Sb.) s tím, že v žádosti bude výslovně uvedeno, že jejím předmětem není zjištění jakéhokoli politického postoje či způsobu hlasování, ale pouze zjištění jeho přítomnosti či nepřítomnosti.



Strany požádaly o zaslání všech protokolů z hlavních líčení emailem.





Vyhlášeno u s n e s e n í :



Hlavní líčení se o d r o č u j e na dny 23. – 27.10.2006 od 09.00 hodin do č.dv. 214/III. patro, a dále na dny 13. – 15.11.2006 od 09.00 hodin s tím, že číslo jednací síně bude upřesněno dodatečně, a toto berou všichni přítomní na vědomí.





Skončeno v 16.35 hodin.









JUDr. Silvie S l e p i č k o v á

předsedkyně senátu













PÚ:

Holečková



Protokol o HL byl vyhotoven dne 29.9.2006 na základě zvukového záznamu uloženého v trestní kanceláři v č.dv. 93/II. patro.

CD č. 362/06.