mlynar.cz
mlynar.cz
Poslat emailem25.10.2006

Protokol 9 - Hloušková, Sobotka

Protokol o hlavním líčení

(pořízen autentický zvukový záznam)

pokračováno v přerušeném hlavním líčení





Městský soud v Praze dne 25. října 2006 v 09.00 hodin v č. dv. 214/III. patro



Trestní věc proti obžalovaným

Mgr. Dušan Chmelíček, Ing. Vít Novotný a Vladimír Mlynář

pro trestné činy dle §§ 255/1,2a, 3 – 9/2 tr. zákona a další



Přítomni:



Předsedkyně senátu: JUDr. Silvie Slepičková



Přísedící: JUDr. Karel Dlabač

Zdeňka Peltanová

Ing. Jaroslav Kouba – náhradní soudce



Protokolující úřednice: Eva Holečková



Za MSZ: Mgr. Jan Karabec



Za poškozenou spol. TESTCOM: nikdo – doručení vykázáno



Obžalovaní: Mgr. Dušan Chmelíček – osobně –

Ing. Vít Novotný – osobně –

Vladimír Mlynář – osobně –

Totožnost ověřena dle občanských průkazů.



Obhájci: Mgr. Michal Hanzlík – osobně za obž. Chmelíčka – ČAK

č. 9067

JUDr. Přemysl Hochman – osobně za obž. Novotného –

– ČAK č. 2259

JUDr. Iva Průšová, i.s. JUDr. Tomáše Sokola – ČAK

č. 09886 – osobně za obž. Mlynáře

Totožnost ověřena dle osvědčení České advokátní komory.



Pokračováno v přerušeném hlavním líčení.

Předsedkyně senátu sdělila podstatný obsah dosavadního jednání ve smyslu ustanovení § 219 odst. 3 tr. řádu.



Občan neznámé totožnosti sděluje, že bude pořizovat zvukový záznam z hlavního líčení, což soud bere na vědomí.





Přistoupeno k výslechu svědkyně Mgr. Naděžda H L O U Š K O V Á , gen. jako na č.l. 366, totožnost ověřena dle OP, která po poučení podle §§ 97, 95/2, 100/1, 2, 101 tr. řádu a §§ 174 a 175 tr. zákona, k věci u v á d í :



Poučení jsem porozuměla a vypovídat budu, nemám důvod odmítnout vypovídat, nejsem v příbuzenském ani v jiném poměru k obžalovaným.

Není proti mně vedeno žádné trestní řízení.



K dotazu předsedkyně senátu, zda může uvést, co je jí známo o TESTCOMU příspěvkové organizaci, o tom, že byl zřízen TESTCOM servis, s.r.o., zda byla zaměstnána u některé z těchto společností, na jaké pozici a jak dlouho, svědkyně uvádí:



Do TESTCOMU, tenkrát ještě Výzkumného ústavu spojů, jsem nastoupila 1.10.1988 a pracovní poměr jsem ukončila na základě vlastní výpovědi 31.12.2003, a pracovala jsem jako podnikový právník a myslím, že v roce 1995 jsem nastoupila do kumulované funkce vedoucí právního personálního legislativního oddělení.

Dne 9.6.2003 byl náš ředitel Ing. Hochman předvolán k ministru Mlynářovi, pod kterého jsme od roku 2003 spadali jako příspěvková organizace, původně zřízená Ministerstvem hospodářství, a vrátil se s tím, že byl okamžitě odvolán a že 10.6.2003 v úterý bude mimořádné vedení, na kterém nám bude představen nový ředitel.

Toho vedení jsem tenkrát byla členem a přijel ministr Mlynář s panem Chmelíčkem, kterého nám představil jako nového ředitele, a od 10.6.2003, byť měl pan Chmelíček jmenovací dekret od 11.6.2003, tak už 10.6.2003 začal vznášet nároky pro svoji potřebu, např. mobilní telefon, začal organizovat činnost v ústavu apod.

Co se týče TESTCOM servisu,s.r.o., tak v říjnu roku 2003 za mnou přišla vedoucí účtárny Ing. Jonášová s tím, že do ústavu přišla faktura od nějaké notářky za úkony spojené se založením TESTCOM servis, s.r.o. a že má problémy s Ing. Novotným, což byl náměstek pana Chmelíčka, a že kontrolovala tuto fakturu jako účetní doklad a zjistila, že ji nemůže proplatit, protože je to za činnost nesouvisející s TESTCOMEM, příspěvkovou organizací, a navíc upozorňovala vedení, že příspěvková organizace podle zákona nemůže zakládat obchodní společnosti vyjma akciových společností.

Vím, že dostala vytýkací dopis, že se o takové věci nemá starat, že rozhodl ředitel z titulu své funkce a já jsem jí pomáhala psát na to písemnou reakci, kdy se bránila tím, v jaké je pozici a co souvisí s výkonem funkce hlavní účetní a vedoucí soustavy, a vím, že si pan Chmelíček bral nějakou zálohu, kterou pak vyúčtovával.

Dále ho upozorňovala na náklady spojené s pořizováním živnostenských listů pro TESTCOM servis, a že to nesouvisí s TESTCOMEM, příspěvkovou organizací, že to nemůžeme hradit, a protože ta reakce vedení byla pořád ve smyslu, že nám do toho nic není a že je to rozhodnutí ředitele, navíc projednané s ministrem, tak se Ing. Jonášová obrátila se žádostí o radu na Ministerstvo financí, a to jsem jí také pomáhala formulovat.

Odpověď přišla ve prospěch našeho názoru, že opravdu tu obchodní společnost ve formě společnosti s r.o. založit nelze z pozice příspěvkové organizace.

V té době ještě byla na TESTCOM, příspěvkovou organizaci, pozvána kontrola z Ministerstva informatiky, z popudu pana ředitele, s tím, že bývalé vedení špatně hospodařilo a že ta kontrola určitě odhalí nedostatky. To souviselo i s napadáním bývalých vedoucích zaměstnanců TESTCOMU a s následnými výpověďmi. Ty výstupy kontroly nebyly nijak pozitivní, ale žádné zpronevěry, jak naznačoval pan ředitel, hlavně vůči ekonomickému náměstkovi, tak to se neprokázalo.

V této souvislosti jsme upozorňovali vedoucí kontrolní skupiny, co se děje, a bylo nám s Ing. Jonášovou opět zdůrazňováno, že se o to nemáme starat a že všechny kroky jsou učiněny z pozice ředitele organizace, projednány a schváleny s ministrem, a nakonec, že v dozorčí radě TESTCOM servis, s.r.o. byl jak ministr, tak náměstkyně Bérová.

Takže se nejedná o prvky obchodní společnosti s prvky soukromými, jako je společnost s r.o., ale že je to státní subjekt pod stoprocentním dozorem státu, že 7,5 mil. Kč, které nám byly odčerpány z rezervního fondu a vloženy jako základní jmění do této společnosti, jsou hlídány státem, že se příspěvkové organizaci nic nestalo a že žádná rozpočtová pravidla, která existují formou zákona pro příspěvkové organizace porušena nebyla, byť jsou tam přesně dány situace, jak se má hospodařit s rezervním fondem, že pan ředitel může dělat v rámci zřízené organizace jakékoliv kroky, navíc projednané a schválené s ministrem.



K dotazu předsedkyně senátu, zda může pohovořit o příspěvkové organizaci TESTCOM, podle jakých právních předpisů se řídila, jak to bylo s jejím majetkem, a zda se může zmínit o tom, zda po nástupu Mgr. Chmelíčka měla s ním nějaký seznamovací pohovor týkající se vysvětlení, jakými zákony se organizace řídila, které právní předpisy se jí týkají apod., svědkyně uvádí:



Příspěvková organizace TESTCOM vznikla 1.1.1993 jako nástupnická organizace v Čechách Výzkumného ústavu spojů, který původně byl za federace celorepublikový a byla zřízena Ministerstvem dopravy, hospodářství, postupně přecházela těmito resorty, až skončila 1.1.2003 pod Ministerstvem informatiky.

My jsme byli atypická příspěvková organizace a já jsem ekonomické věci až tak na starosti neměla, přestali jsme dostávat příspěvek tak, jak ho má dostávat příspěvková organizace, byl nám zrušen i limit mzdových prostředků 93, 94, a od Ministerstva jsme dostávali na vědecké a výzkumné úkoly část financí anebo na těch, na kterých jsme se podíleli, tak ty byly hrazeny.

Jinak jsme se na základě zřizovací listiny byli zřízeni jako výzkumná a vývojová organizace, čili jsme prostřednictvím těch úkolů, které jsme plnili, vydělávali na svoji činnost.

Co se týče ředitele Chmelíčka, tak se seznamoval s jednotlivými položkami rozpočtu, ale neměl tendence postupovat tak, jak jsme postupovali celá léta, a bylo vidět, že přišel z podnikové sféry, že hledal zisk, a to bylo slovo, jež ho provázelo, co ho znám a co jsem tam působila, jak se dostat k nějakým penězům.

Vznikaly tam problémy mezi původním a dřívějším vedením, vznikaly i v jiných oblastech, a pan ředitel to začal řešit tak, že začal lidi vyhazovat bezdůvodně, dávat výpovědi formou ne moc lidskou, neboť jim to oznamoval hodinu, dvě hodiny před koncem pracovní doby, posledního dne měsíce, ti lidé museli opouštět funkce během pár dnů a byl na ně vyvíjen psychický nátlak.

A toto dělal bez mého vědomí, najal si na to právní kancelář, o které mi řekl, že je to velmi dobrý známý, čili ta s ním pak řešila veškeré právní problémy, které mě pak už míjely.

Ten nátlak byl vyvíjen i na mě a na vedoucí Ing. Jonášovou, abych se s propouštěnými zaměstnanci nestýkala, bylo jim zabraňováno v pohybu i vstupu do budovy, byl tam dokonce na podzim v říjnu, v listopadu 2003, vydán písemný pokyn dvěma propouštěným zaměstnancům, kteří byli stále ještě ve stavu, čili v průběhu výpovědní doby, že mají zákaz vstupu do budovy, což bylo podle mě proti Zákoníku práce, takže když si potřebovali vyřizovat výstupní formality, scházeli se v mojí kanceláři.

Tudíž celá ta situace vyústila v to, že jsem nakonec podala výpověď a navíc došlo k tomu, že pan ředitel mě napadl z toho, že nedodržuji Zákoník práce, když si jedna zaměstnankyně ráno telefonicky z důvodu nevolnosti požádala o poskytnutí jednoho dne dovolené, což se ve výjimečných případech rozhodně dělá, zvlášť u zaměstnankyně, o které se ví, že má zdravotní problémy.

A tu výpověď jsem podala i přesto, že jsem neměla žádné zaměstnání, neboť jsem věděla, že v tomto prostředí s takovýmto člověkem pracovat nemohu.



K dotazu předsedkyně senátu, zda se může vyjádřit k té části své výpovědi, „že obž. Chmelíček měl za vším vidinu zisku“, svědkyně uvádí:



Tak my jsme nebyli zvyklí, aby někdo upřednostňoval své osobní potřeby v takové míře, ale on hned při nástupu chtěl mít vozidlo pro sebe s tím, že je to naprosto běžné, jako ředitel přikázal sepsání dohody o užívání osobního vozidla k soukromým účelům, a vím, že ho upozorňovali jak ekonom, tak provozní náměstek, že to nejde, že zákon 10 v tomto případě nelze využít, že se nejedná o ústavního činitele a ani žádného podobného jmenovaného v tom zákoně.

Nicméně ta dohoda musela být uzavřena, mám také informace, že během pár dnů projel, aniž by to vykazoval, přes 2000 km a že to byla Praha-Brno a opačně, a to jsme se domnívali z doslechu, že snad tam má známé či rodinu, on ale říkal, že jezdit si může ze své pozice, jak chce a že nic vykazovat nemusí, a hlavně při nástupu zdůrazňoval, že nechce mít žádné problémy, že nesnáší „když za ním někdo přijde s tím, že má problém“.

Dále se stalo např. to, že jsem v létě dostala úkol, že mám připravit ohledně Portálu veřejné správy smlouvu s Ministerstvem informatiky, a to rychle a hned, ale já jsem uvedla, že vůbec nevím, co je to Portál veřejné správy a kdo mi dá nějaké informace, neboť tímto jsme se nikdy nezabývali.

Čili mi začal vysvětlovat, že Portál veřejné správy je velký informační systém, že ho spravuje Ministerstvo, že provozuje Telecom a že je potřeba se do toho nějak dostat, že tam budou obrovské toky peněz, nic moc bližšího jsem se nedozvěděla, namaloval mi takový plánek, kde je vidět, že část zisku by měl téct z TESTCOMU na Ministerstvo informatiky.

Já jsem tuto problematiku opravdu neznala, snažila jsem se něco najít na Internetu, také jsem se byla radit s Ing. Hochmanem, který v té době byl ve funkci náměstka pro vědu a výzkum, a ten mi říkal, že se tam žádnou cestou dostat nemůžeme, že opravdu nevidí kudy a abych připravila úplně obyčejnou smlouvu o spolupráci, že bychom třeba nějakou formou pomáhali ministerstvu, a abych všechna ta místa nechala volná, že to musí připravit někdo, kdo věcně ten problém zná, a nikoliv já.

Co se týče např. spolupracovníků, kteří k nám nastupovali do nových funkcí, tak to byli všechno mladí lidé z podnikatelské sféry, a pochopitelně nemohli znát tu problematiku příspěvkové organizace jako takové, hospodaření s majetkem státu, a všichni nám byli prezentováni jako výkonní manažeři, znalí této problematiky.

Byly kvůli nim upravovány i mzdový řád, mzdová stupnice, aby mohli být zaplaceni v rozporu s naším mzdovým řádem, dostávali při nástupu okamžitě osobní ohodnocení a dokonce myslím, že Ing. Novotný dostal osobní plat včetně roční odměny.

Začaly se tam zavádět úplně atypické vztahy, podle mě nesouvisející s principy nebo neodpovídající principům státní organizace.





Podle § 211 odst. 3 písm. a) tr. řádu se č t e výpověď svědkyně na č.l. 368 druhý odstavec.



K tomu svědkyně:

Tak tam je chyba v protokolu, co se týče časového vymezení zadání vypracování smlouvy, já myslím, že v druhém protokolu je ten srpen roku 2003.

Já mám dva protokoly z finanční policie a mám je i s sebou, a mám s sebou dokonce i email, kterým jsem posílala smlouvu panu řediteli jako splněný úkol, ze kterého vyplývá datum zpracování smlouvy.





Na žádost předsedkyně senátu svědkyně p ř e d k l á d á soudu tyto listiny.



Co se týče toho rozporu, toho časového vymezení, tak svědkyně k tomu uvádí:

Tak byl to srpen roku 2003, čili v tom protokolu je skutečně časová chyba, které si nikdo nevšiml a ani já jsem si jí nevšimla při čtení.

Pamatuji si to také podle toho, že v té době byl ještě Ing. Hochman ve funkci, v tu dobu ještě neměl převzatou výpověď.





Svědkyni se p ř e d k l á d á k nahlédnutí plánek na č.l. 371 k vyjádření a vysvětlení:



K tomu svědkyně:

To je ten plánek, co mi maloval ředitel Chmelíček za přítomnosti Ing. Novotného, když mě vysvětlovali toky peněz a je zde vidět, že ty toky peněz půjdou z různých směrů a že je potřeba, aby se část zisku přesouvala mezi TESTCOMEM a Ministerstvem informatiky.

Já opravdu věcně ten problém neznala a nepronikla jsem do hloubky toho, je to jenom rámcově, co jsem stihla za den, dva, co jsem měla na splnění úkolů, a z diskuse je zřejmé, že toto byl úvodní krok při zpracování toho úkolu.

Ten plánek byl malován na místě, seděli jsem u stolu všichni tři a on se mi to pokoušel vysvětlit.





Svědkyni se p ř e d k l á d á k nahlédnutí smlouva založená na č.l. 1808 – 1809.



K tomu svědkyně:

Ano, je to totožné, je to smlouva, kterou jsem sestavovala.



K dotazu předsedkyně senátu, zda při jejím sestavování s někým dalším spolupracovala, svědkyně uvádí:



Tak s Ing. Hochmanem, bez něj bych to neudělala, neznala jsem to, on mi také vysvětloval princip Portálu veřejné správy.



K dotazu předsedkyně senátu, co se týče případné spolupráce s někým z Ministerstva informatiky, zda s někým spolupracovala při přípravě, idejích té smlouvy, svědkyně uvádí:



Ne, s nikým, tam byl strašně krátký časový prostor na splnění toho úkolu a jedinou osobou, které jsem věřila a o které jsem věděla, že odborně je dostatečně fundovaná, že mi v tom může pomoci, byl právě Ing. Hochman.



K dotazu předsedkyně senátu, zda případně s někým jiným, s nějakým externím právníkem nebo s kýmkoliv jiným zvenku konzultovala přípravu této smlouvy, svědkyně uvádí:



Ne, to nikoliv.



K dotazu předsedkyně senátu, proč tou smluvní stranou vedle Ministerstva informatiky měl být TESTCOM a zda připadala v úvahu ještě nějaká jiná verze, svědkyně uvádí:



Já jsem takto dostala to zadání, já opravdu úvahy pana ředitele neznám a neznala jsem.

Bylo to zadání, aby ta smlouva byla mezi Ministerstvem informatiky a TESTCOMEM a abych ji nějak napasovala na Portál veřejné správy.

Ano, teď hovořím o TESTCOMU příspěvkové organizaci, a TESTCOM servis, s.r.o. se příspěvkové organizace TESTCOM nijak nedotýkal, nesouvisel.



K dotazu předsedkyně senátu, zda je jí něco známo o tom, jaký byl další vývoj té smlouvy, dopracování té smlouvy, svědkyně uvádí:



Ne, tak to vůbec, já už jsem ani reakci na ten email plnící ten úkol žádnou nedostala.



K dotazu předsedkyně senátu, kdy se poprvé dozvěděla o TESTCOM servisu, s.r.o., o případných úvahách, o založení, zda s ní něco takového bylo konzultováno, případně s někým jiným, svědkyně uvádí:



Určitě konzultováno se mnou nebylo nic a dozvěděla jsem se o tomto problému z úst Ing. Jonášové v říjnu 2003 v důsledku příchodu faktury, která byla vyfakturována advokátkou, jejíž jméno nevím, a bylo to asi na 30 tisíc za úkony spojené se založením společnosti TESTCOM servis, s.r.o., a pak následně s doklady, kterými pan ředitel vyúčtoval zálohu asi 10 tisíc, ze které pořizoval živnostenské listy pro TESTCOM servis, s.r.o., a na potvrzení o vyúčtování zálohy figuroval jako jednatel TESTCOM servis, s.r.o.

To všechno jsem se dozvěděla přes Ing. Jonášovou, která mi ty doklady přinesla ukázat a říkala mi, že se o ně nemá starat v tom smyslu, že rozhoduje ředitel z titulu své pozice.



K dotazu předsedkyně senátu, na koho byly vystaveny ty živnostenské listy, svědkyně uvádí:



Na TESTCOM servis, s.r.o., pravděpodobně, já jsem je neviděla, viděla jsem jen vyúčtování zálohy, kterou si dopředu vzal ředitel Chmelíček a potom, když ji vyúčtovával, tak tam bylo za živnostenské listy TESTCOM servis, s.r.o.



K dotazu předsedkyně senátu, zda může sdělit okolnosti, za kterých se dozvěděla o poukázání částky 7,5 mil. Kč z rezervního fondu TESTCOMU, svědkyně uvádí:



Tak to jsem se dozvěděla také od Ing. Jonášové a to proto, že se zase přišla se mnou poradit, co má dělat, že dostala příkaz vedení, ale už přesně nevím, zda dostala jen za úkol zaúčtovat ten doklad, ale bylo jí vytknuto, že opět kontroluje něco, do čeho jí nic není, a jestli to vím, že se nám odčerpává rezervní fond v téměř plné výši 7,5 mil. Kč a vkládá se jako základní kapitál do společnosti TESTCOM servis, s.r.o.

Myslím, že ta částka 7,5 mil. Kč byla uvedena i na faktuře té notářky, protože tam ta částka, kterou ona účtovala, byla odměna vypočtená procentuelním dílem z toho vkladu.



K dotazu předsedkyně senátu, zda je jí něco známo o tom, proč byla zvolena výše 7,5 mil. Kč, svědkyně uvádí:



Ne, to není, ale předpokládám, že to byla výše rezervního fondu, a protože pan ředitel řekl, že si může odčerpávat a hospodařit, jak chce, tak předpokládám, že odčerpal rezervní fond.

Ale já jsem tu ekonomickou stránku podniku řešila jen okrajově, když vznikl třeba nějaký problém, jinak měli jsme ekonomický úsek ekonomického náměstka.



K dotazu předsedkyně senátu, zda při nástupu osobně nějak seznamovala obž. Chmelíčka, případně obž. Novotného o tom, podle jakých právních předpisů se TESTCOM příspěvková organizace řídí anebo zda by se jí přišli zeptat, svědkyně uvádí:



Tak to nikoli, já jsem určitě se zákony, které se týkaly hospodaření příspěvkové organizace, nikoho neseznamovala, jestli ekonom náš, to nevím, a pan ředitel vůbec neměl ve zvyku se chodit někam radit.

Možná zezačátku, když se na nás snažil udělat dojem, tak říkal, že se změní situace, že budeme více vědět, že si víc vyděláváme.

Oni vystupovali jako zkušení manažeři, znalí problematiky příspěvkové organizace, dokonce tam bylo vytvořeno místo projektového manažera, což byl známý pana ředitele a ten šel až tak daleko, že přinesl své osobní materiály, dotazník v angličtině a řekl mi, že se dělala spousta personálních zbytečných věcí a že se bude pracovat úplně jinak, že se vše vyruší, zruší a zracionalizuje.

Rovněž mi řekl „svým pracovnicím dejte tento dotazník a tyto materiály, ať se pocvičí v angličtině, tady stejně nikdo nic neumí“.



K dotazu předsedkyně senátu, zda se může vyjádřit k pomoci Ing. Jonášové ohledně sepisování dopisu na Ministerstvo financí, svědkyně uvádí:



Napřed jsem jí pomáhala sepisovat reakci na ten vytýkací dopis pro pana Ing. Novotného a následně anebo v ten samý čas formulovala žádost o metodickou radu na Ministerstvo financí na majetkový odbor, takže se mě informovala, jestli to tak formuluje správně.



K dotazu předsedkyně senátu, z jakého důvodu byl ten dotaz adresován zrovna Ministerstvu financí, svědkyně uvádí:



Protože od začátku působení pana ředitele jsme nabyli dojmu, že Ministerstvo informatiky nebude mít ochotu případnou žádost o dotaz zpracovat objektivně, takže na Ministerstvo financí a pokud se nepletu, tak se zejména ekonomický úsek neobracel poprvé s dotazem.

Pokud se řešil nějaký problém a nechtělo se, aby neporušily zákony hospodaření s majetkem státu, tak vím, že se i v dřívějších dobách obracel třeba i předchůdce Ing. Jonášové, a je to naprosto běžný postup a Ministerstvo financí ochotně vyloží a napíše písemné stanovisko v tom konkrétním problému.

Jednalo se třeba o žádosti týkající se vysvětlení konkrétního ustanovení, konkrétního zákona, zda nedochází ke špatnému výkladu apod.



K dotazu předsedkyně senátu, zda jí v rámci přípravy té smlouvy napadlo obrátit se na Ministerstvo financí s nějakou radou, jestli takováto smlouva může být připravována pro TESTCOM příspěvkovou organizaci, svědkyně uvádí:



Tak to nikoli, to mě vůbec nenapadlo a myslím, že to bylo za prvé pro to, že jsem ten problém neznala a musela jsem se pokusit rychle aspoň něco pochopit, a za druhé tam na splnění těch úkolů bylo strašně málo času.



K dotazu předsedkyně senátu, co bylo faktickým problémem při přípravě té smlouvy, zda to byl nějaký problém v obchodních závazkových vztazích apod. nebo v pochopení, co Portál veřejné správy je, svědkyně uvádí:



Pro mě hlavním krokem byla potřeba s někým, kdo o tom problému věděl, tak si promluvit, abych pochopila, co ta smlouva má vůbec zaštiťovat, protože z toho plánu a z toho stručného vysvětlení pana ředitele jsem to nepochopila.

A právě pan ředitel Hochman mi vysvětlil, odkázal mě na příslušné zákony, byl tam zákon 365/2000 Sb., který upravoval tuto problematiku.



K dotazu předsedkyně senátu, zda se v rámci své pracovní náplně, kromě pracovně právní agendy zaobírala něčím jiným, kromě pracovních smluv, dohod o ukončení pracovního poměru apod., svědkyně uvádí:



Tak ono to oddělení řešilo legislativu vnitřní, kontrolu, právníka a personální věci.



K dotazu předsedkyně senátu, zda se může vyjádřit k tomu, zda připravovala smlouvy, které mohly souviset s provozem budovy TESTCOMU, svědkyně uvádí:



To měl úsek provozně technický, na složitějších smlouvách jsem se ho účastnila a pomáhala připravovat.



K dotazu předsedkyně senátu, pokud jde o možné úvahy týkající se změny statutu TESTCOMU, případně zřizovací listiny, zda se setkala s tím, že by tyto úvahy se vyskytly po nástupu obž. Chmelíčka do funkce ředitele, svědkyně uvádí:



Tak ze strany pana ředitele se mnou nebylo projednáváno určitě nic.

Možná, že padlo v nějaké diskusi, že by se měla změnit zřizovací listina nebo projednat na Ministerstvu, abychom šli nějakou jinou cestou než čistě podle té listiny o funkčnosti státní příspěvkové organizace.



K dotazu předsedkyně senátu, co je jí známo o dozorčí radě TESTCOMU, příspěvkové organizace, svědkyně uvádí:



Vím, že dozorčí rada byla zřízená, že tam byli zástupci jak ministerstva, tak jiných organizací, ale s její činností jsem neměla nic společného, a dále vím, že byla zrušená, ale nevím kdy a neznám důvod jejího zrušení, ničeho takového jsem se nezúčastnila.

Vzpomínám si, že fungovala pravidelně, dvakrát, třikrát do roka, více to ale neumím upřesnit.



K dotazu předsedkyně senátu, když se od Ing. Jonášové dozvěděla okolnosti nejdříve té faktury a pak okolnosti převedení 7,5 mil. Kč z rezervního fondu, zda se sama snažila nějak tuto otázku řešit s obž. Chmelíčkem, případně s obž. Novotným, svědkyně uvádí:



To nikoli, mě o tom informovala paní inženýrka už ve fázi, kdy jí bylo jakékoliv prověřování těch kroků zakazováno.

A na mě se nikdo neobracel, naopak následně mě bylo v rámci kontroly nebo spolupráce s kontrolní skupinou Ministerstva informatiky sdělováno, že mě do toho skutečně vůbec nic není.



K dotazu předsedkyně senátu, zda se sama nějak iniciovala jednání, sama vyhledala nadřízené pracovníky, aby otázky, o kterých se dozvěděla, s nimi konzultovala nebo jim problematiku vysvětlila, svědkyně uvádí:



Ne, to byl říjen roku 2003 a v situaci, kterou jsem popsala, tak to by byl úplně zbytečný krok.



K dotazu předsedkyně senátu, zda v listopadu roku 2003 ještě byla v TESTCOMU, svědkyně uvádí:



Tak do poloviny listopadu.



K dotazu předsedkyně senátu, zda je jí něco známo o tom, že by TESTCOM, příspěvková organizace, jakožto společník, obdržel usnesení soudu o zápisu společnosti TESTCOM servis, s.r.o.a případně zda je jí něco známo o tom, jak se TESTCOM, příspěvková organizace, vypořádal s možností podání odvolání, opravného prostředku, svědkyně uvádí:



Ne, to nikoli, toto vůbec nevím, jen to, že byl TESTCOM servis, s.r.o. zapsán, to jsme si našli sami na Internetu.

Ale oficiální doklady jsem neviděla.



K dotazu předsedkyně senátu,zda je jí něco známo o tom, že by byla uzavřena mezi TESTCOMEM,p.o. a TESTCOM, servis, s.r.o., vzhledem k sídlu TESTCOM servisu v budově TESTCOMU nájemní smlouva, zda je jí něco známo o této smlouvě, svědkyně uvádí:



Tak to nikoli.



K dotazu předsedkyně senátu, kdo byl zmíněným angažovaným externím právníkem pro TESTCOM, příspěvkovou organizaci, svědkyně uvádí:



Myslím, že JUDr. Mai a ten pro TESTCOM začal pracovat s nástupem pana ředitele Chmelíčka, ale nevím to časově, nějaká prodleva tam byla, a on začal pracovat hned na řešení konkrétních problémů a pak jsem se dozvěděla z účtárny, že má normální smlouvu na poskytování právních služeb za paušál, pro TESTCOM příspěvkovou organizaci. Zda i pro TESTCOM servis, nevím.

S TESTCOM servisem jsem už na podzim 2003 vůbec nepřišla do styku, on byl zapsán, založen až v listopadu, až následně po všech těch dokladech, které jsme řešily s Ing. Jonášovou, a to byl říjen.



K dotazu předsedkyně senátu, kdo činil úkony v souvislosti se založením společnosti TESTCOM servis, s.r.o., kdo sepisoval různá podání, návrhy na zapsání zápisu do Obchodního rejstříku k MS v Praze, zda o tom ví, svědkyně uvádí:



Tak předpokládám z faktury paní notářky, že ona a z dokladů vyúčtování zálohy určitě pan jednatel Chmelíček i jednatel Novotný, ale tím si nejsem jistá.



K dotazu předsedkyně senátu, zda jsou jí známy okolnosti přípravy smlouvy, která byla uzavřena mezi Ministerstvem informatiky a mezi TESTCOM servisem, s.r.o. ohledně Portálu veřejné správy, svědkyně uvádí:



Tak to nikoli.



K dotazu předsedkyně senátu, pokud jde o JUDr. Maie, tak zda sama tohoto advokáta vyhledala k nějaké otázce, svědkyně uvádí:



Ano, řešili jsme konkrétní problém, byla jsem za ním poslána, a ten se týkal zaměstnance TESTCOMU, příspěvkové organizace.



K dotazu předsedkyně senátu, zda se může vyjádřit k odborům v TESTCOMU, příspěvkové organizaci, svědkyně uvádí:



Tak sama jsem v odborech nebyla, ale byl tam předseda Ing. Pecha, projednávaly se tam všechny zásadní problémy podniku, byly porady a ta spolupráce nebyla špatná, i když střety byly, ale vždy bylo nalezeno východisko z problému, a to po celé roky.



Senát bez dotazů.



K dotazu státního zástupce, zda zaznamenala před nástupem obž. Chmelíčka jakékoliv výtky vůči své osobě, a co se týče její pracovní angažovanosti, zda měla nějaké problémy v práci, svědkyně uvádí:



Tak nezaznamenala.

Jeden jediný problém, který si pamatuji byl v době, kdy nás postihla salmonela v důsledku špatného jídla v závodní jídelně a to byl vleklý soudní spor, ale tam jsem vystupovala výjimečně proti odborům, takže to nesouvisí.

A co se týče výtek ze strany zaměstnavatele vůči mé práci, tak toho si nejsem vědoma.



K dotazu státního zástupce, jaký útvar k právním konzultacím používal TESTCOM,p.o. před angažováním JUDr. Maie, svědkyně uvádí:



Já jsem byla jeden podnikový právník a nikdy jsme si nikoho nenajímali.



K dotazu státního zástupce, zda byla tato spolupráce bez problémů, eventuelně zda vyžadovala nějaké externí právníky, svědkyně uvádí:



Tak já se domnívám, vzhledem k tomu, že výtky proti mě nebyly ze strany vedení, že spolupráce byla zřejmě dobrá.



K dotazu státního zástupce, zda se ještě jednou může vyjádřit k té části své výpovědi, kdy zmínila, že obž. Chmelíček a obž. Novotný v rámci argumentace ohledně proplacení faktury na 7,5 mil. Kč a dalších účetních dokladů, hovořili o tom, že vše bylo projednáno předem s vedením, koho tím měli na mysli, svědkyně uvádí:



Ano, s vedením Ministerstva informatiky a zejména s panem ministrem.



K dotazu státního zástupce, zda zaznamenala, že by padla zmínka o tom, že její připomínky, eventuelně připomínky dalších zaměstnanců ohledně neoprávněnosti převodu 7,5 mil. Kč a dalších účetních operací, byly rovněž projednány na vedení, tedy s ministrem, a zda jsou tímto způsobem posvěceny, či nikoli, svědkyně uvádí:



Jistě, protože celé založení společnosti s ručením omezeným bylo schváleno ministrem, ten vstoupil do dozorčí rady, bylo nám prezentováno a odůvodňováno to, že se nemáme o tento směr starat, nemáme ho zkoumat, šetřit, studovat, že nám prostě do něj není nic.

Je schválen Ministerstvem informatiky a panem ministrem, a dokonce mi i v jiném případě pan ředitel řekl, že jistě uznám, že pan ministr je odborník v této oblasti, zná zákony a když on rozhodne, tak že nemám žádné právo pochybovat.



K dotazu státního zástupce, zda námitky, jaké měla např. Ing. Jonášová ohledně založení s TESTCOM servis, s.r.o., případně poukázání finanční částky 7,5 mil. Kč se dostaly v rámci konzultací i na vedení Ministerstva, svědkyně uvádí:



Tak to nevím, jestli negativní reakce Ing. Jonášové byly projednávány na Ministerstvu informatiky.



K dotazu předsedkyně senátu, zda ví něco o tom, že by se ty námitky, které vznesla Ing. Jonášová a adresovala je Ministerstvu financí, tak že by byly ve známosti i na Ministerstvu informatiky, svědkyně uvádí:



Nikoli, to nemohu říct.

To mohu vyvodit jen z těch okolností, protože jestliže nám bylo neustále zdůrazňováno, že všechny kroky související s TESTCOM servisem, s.r.o. byly projednány, schváleny, dozorovány Ministerstvem informatiky a ministrem v čele, tak mohu vyvodit, že jakýkoliv problém, který u nás z toho vznikl, se řešil tam, protože pan ředitel si ověřoval pochopitelně ty naše protichůdné názory.

A proto nám zdůrazňoval, že se nemáme starat o nic a že naše názory nejsou zajímavé, protože zajímavý je názor úplně někoho jiného.



Státní zástupce dále bez dotazů.



K dotazu obhájce Mgr. Hanzlíka, jak se zmínila o advokátce, která měla inkasovat faktury za vyúčtování zálohy za živnostenské listy a za založení, tak jaká to byla advokátka, svědkyně uvádí:



Tak já jsem neříkala za živnostenské listy, ale říkala jsem, že přišla faktura na cca 30 tisíc a že tam bylo myslím napsáno za úkony spojené se založením TESTCOM servis, s.r.o.

A co se týče jména, tak to byla JUDr. Voclová.



K dotazu obhájce Mgr. Hanzlíka, jak se zmínila, že přicházeli noví mladí lidé, tak kdo to byl, svědkyně uvádí:



Za mého působení nastupoval právě na nově vytvořené místo pan Vraštiak, tomu bylo přibližně tak 30 let, a pak tam byla nová vedoucí ekonomického úseku.



K dotazu obhájce Mgr. Hanzlíka, zda z toho předloženého plánku pochopila, jak měl TESTCOM získat zisk, svědkyně uvádí:



Tak vůbec jsem nepochopila, jak příspěvková organizace má získat na Portálu veřejné správy zisk.



K dotazu obhájce Mgr. Hanzlíka, zda byla nějak zvlášť školená o zákonech č. 218/2000 Sb. a č. 219/2000 Sb., či jak se k nim dostala, svědkyně uvádí:



Zvlášť školená jsem nebyla, jen jsem věděla, že příspěvková organizace se těmito zákony řídí a na ekonomické záležitosti jsme měli ekonomický úsek.



K dotazu obhájce Mgr. Hanzlíka, zda sama nějak upozorňovala vedení na to, že to není v souladu se zákonem, svědkyně uvádí:



Neupozorňovala, a už jsem uvedla, že to byl konec října roku 2003 a v té situaci by to byl zbytečný krok.



K dotazu obhájce Mgr. Hanzlíka, zda panovala mezi ní a vedením důvěra v profesní stránce, svědkyně uvádí:



To nikoliv.

Neumím říct, od kdy zhruba, ale už jen vzhledem k tomu, že si najal advokáta na vyřizování právních věcí, když jsem v podniku fungovala léta já jako podnikový právník, tak o něčem svědčí, že všechny výpovědi, personální věci, konal bez mého vědomí.

A mě posílal přes sekretářku k založení do spisu kopie výpovědí, mimochodem neprojednávaných dopředu s odborovou organizací, čili dávaných zaměstnancům v rozporu se zákoníkem práce.



K dotazu obhájce Mgr. Hanzlíka, od kdy ty pracovně - právní věci, zejména výpovědi řešil sám, bez ní, svědkyně uvádí:



Tak od kdy nevím, první výpověď byla dána na konci srpna 2003.



K dotazu obhájce Mgr. Hanzlíka, zda od té doby se už k těmto informacím nedostala a zda on je s ní nekonzultoval, tak svědkyně uvádí:



Nikoli.

On se naopak nechal slyšet, že z mého oddělení 120, že by unikaly informace, a kdyby to předem konzultoval, takže proto jsem pak na konci dala výpověď, ve které jsem se i tohoto dotkla, a proto si asi najal známého právníka, který mu všechny právní kroky dělal.





Na žádost obhájce Mgr. Hanzlíka p ř e d k l á d á předsedkyně senátu svědkyni listinu, a to výpověď z pracovního poměru ze dne 13.10.2003.



K dotazu obhájce Mgr. Hanzlíka, zda může po nahlédnutí sdělit, jak je možné, že dávala výpověď ještě v říjnu jinému zaměstnanci, svědkyně uvádí:



Tak to byl zaměstnanec, který byl od začátku napadán panem ředitelem a šikanován.

Tento případ jsem byla nucena řešit s JUDr. Maiem, a byla jsem napadána, že nedodržuji zákoník práce, jednalo se zaměstnankyni, která ze zdravotních důvodů požádala telefonicky o jeden den dovolené.

Už od počátku se jednalo o konfliktní vztah mezi paní Hankovou a panem ředitelem s cíleným zájmem pana ředitele paní Hankovou personálně zlikvidovat, aby byla odejita z TESTCOMU příspěvkové organizace.

A tuto výpověď jsem pochopitelně psala já, protože celý případ řešil JUDr. Mai a ten nepopulární krok byl všeobecně znám, čili nebyl důvod, proč bych formálně text, který se používá běžně, nenapsala já.

To nebyla obava pana ředitele, že by mohlo dojít k nějakému úniku informací, celý ústav o problému paní Hankové věděl.



K dotazu obhájce Mgr. Hanzlíka, jak vysvětlí rozpor ve své výpovědi, že v říjnu už žádné výpovědi nedávala, nedozvídala se o nich a najednou je zde výpověď podepsaná jejím jménem, svědkyně uvádí:



To není rozpor ve výpovědi, to byl krok, který si za a) nepamatuji, že byl v říjnu, ale byl, a za b) to byl krok naprosto veřejný, neutajovaný, čili tak, jako jsem léta personální záležitosti vyřizovala, tak jsem na přání pana ředitele vyřídila tento krok.



K dotazu obhájce Mgr. Hanzlíka, jak se zmínila o tom, že Ing. Jonášové pomáhala psát odpověď na ten vytýkací dopis, tak zda může upřesnit okolnosti, kdy a jak to bylo, svědkyně uvádí:



Tak psaly jsme to u ní v kanceláři a bylo to koncem října 2003, ona mi dala přečíst dopis, který dostala a požádala mě, jestli bych dohlédla na správné formulace, ale nevím již, jak dlouho jsme dopis psaly.



K dotazu obhájce Mgr. Hanzlíka, jak uváděla, že ředitel Chmelíček jí dal pracovní úkol třeba i dva dny před dovolenou, tak zda může sdělit, kolik dní před dovolenou se nesmí dávat pracovní úkoly, svědkyně uvádí:



Tak zde nejde o to, že se nesmí dávat pracovní úkoly, ale měly by se dát takové v takovém časovém úseku, aby byly zvládnutelné včetně nastudování příslušných předpisů, což k práci právníka nepochybně patří.

Pak ta práce ve stresových situacích může být i nekvalitní.



K dotazu obhájce JUDr. Hochmana, zda tím, že pomáhala zaměstnancům stylizovat odpovědi na vytýkací dopisy, na výpovědi, zda neposkytovala právní pomoc zaměstnancům proti svému zaměstnavateli, svědkyně uvádí:



Já jsem poskytovala právní pomoc zaměstnancům, protože se na mě obrátili léta zpátky v případě, že měli problém, a když jsem viděla, že ze strany vedení zaměstnavatele ty kroky nejsou adekvátní, dodržování zákonných předpisů, tak jsem poradila.



K dotazu obhájce JUDr. Hochmana, zda i proti svému vlastnímu zaměstnavateli, jehož zájmy měla hájit, svědkyně uvádí:



Nemohu přece hájit kroky zaměstnavateli, které jsou v rozporu se zákonem.



K dotazu obhájce JUDr. Hochmana, kdo určil, že byly v rozporu se zákonem, svědkyně uvádí:



Jestliže zaměstnavatel dává zaměstnancům výpovědi bez předchozího projednání odborové organizace, ač je tato povinnost zakotvena v zákoníku práce, mohu říct, že podle mé úvahy je to protizákonný postup.

Mám na mysli podnikové odborové organizace.



K dotazu obhájce JUDr. Hochmana, čemu dávala přednost, zda tomu, že to je v rozporu se zákonem či tomu, že zaměstnancům sepsala nějaké podání, svědkyně uvádí:



Já jsem to cítila z pozice právníka jako jednoznačný a správný postup.

Dokonce jsem původně v popisu práce, a mám pocit, že i v dřívějších kolektivních smlouvách jako podnikový právník měla povinnost, když se na mě zaměstnanec obrátí, radit mu dokonce i v soukromých záležitostech.



K dotazu obhájce JUDr. Hochmana, zda tomu tak bylo i v kolektivní smlouvě platné v roce 2003, svědkyně uvádí:



Tak to nevím, ale svůj postup mohu obhájit tím, že jsem se domnívala, že je protizákonný.



K dotazu obhájce JUDr. Hochmana, zda si myslí, že jako právník byla odborně erudovaná, fundovaná na tuto funkci v TESTCOMU, zda může sdělit subjektivní dojem, svědkyně uvádí:



To asi posuzovali jiní a nikoli já.

Já se nemohu vyjádřit k takto položené otázce, podle mého názoru nejsem oprávněna posuzovat, jestli jsem nebo nejsem schopna výkonu nějaké funkce.



K dotazu obhájce JUDr. Hochmana, co se týče návrhu té smlouvy o spolupráci na projektu Portálu veřejné správy na č.l. 1808 – 1809, zda si myslí, že v té podobě, v jaké ji emailem odeslala řediteli Chmelíčkovi, tak zda to je výstup erudovaného právníka, svědkyně uvádí:



To je výstup právníka, který dostal úkol, o kterém vůbec nic nevěděl, měl na něj velmi málo času, byl tlačen úkol plnit směrem, který mu byl nedostatečně vedením vysvětlen a byl zpracován alespoň tak, jak mohl být, po bližším vysvětlení jiného zaměstnance, který byl ochoten o tom problému mluvit.

A pan ředitel neřešil rád problémy.



K dotazu obhájce JUDr. Hochmana, zda na několik řádek, které napsala, potřebovala ještě pomoc pana Ing. Hochmana, svědkyně uvádí:



Já myslím, že tam bylo i napsáno, že je potřeba tu smlouvu rozpracovat věcně, celou zpracovat někým fundovaným, kdo umí věcně Portál veřejné správy.

Pakliže bych k tomu byla přizvána a byl na to čas, tak na tom mohu spolupracovat.



Obhájkyně JUDr. Průšová bez dotazů na svědkyni.



K dotazu obž. Mgr. Chmelíčka, zda může vysvětlit sloučení právního a zaměstnaneckého oddělení v TESTCOMU za jejího působení a jaký byl důvod, svědkyně uvádí:



To si přesně nevybavím, právní oddělení tam žádné nebylo, byl podnikový právník, jedna osoba.

A pak tam bylo zaměstnanecké oddělení už přede mnou, a právník byl úplně sám podřízený řediteli a v době, kdy vedoucí zaměstnaneckého oddělení dala výpověď a odešla, tak si myslím, že došlo k tomu spojení, ale neumím to určit časově a důvody už vůbec neumím posuzovat, nerozhodovala jsem o tom.

Vedoucí tohoto oddělení jsem se stala údajně dočasně, protože odešla původní vedoucí oddělení a nebyl honem nikdo, kdo by práci vykonával a byly tam problémy se mzdovou účetní, která by možná bývala celé oddělení mohla zastřešovat, a tak mě pan ředitel požádal, jestli to nějaký čas zvládnu, ale ten čas se prodloužil až do konce mého pracovního poměru.



K dotazu obž. Mgr. Chmelíčka, zda měla ve jmenovacím dekretu tu dočasnost nějak specifikovanou, svědkyně uvádí:



To nikoli, byla jsem jmenovaná do funkce, byla jsem pověřená vedením.



K dotazu obž. Mgr. Chmelíčka, zda se cítila více jako právník nebo personalista, svědkyně uvádí:



Podle problému, který jsem řešila, asi více jsem byla využívána zřejmě v té personální oblasti, když byly problémy.

Pokud se řešily složitější smlouvy, byla jsem přizvaná k problémům, u nás to léta fungovalo tak, že byly samostatné úseky odborné a řešily se problémy nad rámec jejich činnosti anebo závažnější právní problém, a tak jsem byla přizvána jako právník.

A k dotazu, jaká je má právní specializace, tak na právní fakultě přece žádná není, celá léta jsem pracovala v jednotlivých organizacích jako podnikový právník.



K dotazu obž. Mgr. Chmelíčka, zda se věnovala i pohledávkám, svědkyně uvádí:



Tak k čemu jsem byla přizvána, co jsem měla v popisu a co se řešilo akutně.

Ano, i vymáhání pohledávek.



K dotazu obž. Mgr. Chmelíčka, zda může sdělit stav nevymožených pohledávek TESTCOMU zhruba do doby jejího odchodu, svědkyně uvádí:



To nemohu říct a to proto, že nevím, v jakém časovém intervalu zpátky.

Ale měli jsme firmu na vymáhání pohledávek smluvně zajištěnou, kterou jsem já nezajišťovala, to dělal úsek provozně technický a já jen vím, že to vymáhání pohledávek bylo celkem úspěšné, ale do této agendy už jsem nezasahovala, protože na to byl smluvní partner.

Mám jen informace např. z ekonomického úseku, z provozně technického, že procentuelně se dá říct, že ta funkčnost a ty kroky, které dělala ta společnost, byly celkem úspěšné, zřejmě ve srovnání s minulými dobami, kdy se nám špatně vymáhaly pohledávky, a já osobně jsem pražské partnery obcházela sama, ztrácela jsem tím v pracovní době čas, který by bylo možno využít jinak.

Ale nemohu říct přesně stav pohledávek, na starosti jsem to neměla, ale účastnila jsem se problémů řešených při vymáhání pohledávek.



K dotazu obž. Mgr. Chmelíčka, čím si vysvětluje, že se rozhodl požádat o sepsání výpovědi např. pana Vrzala, externí právní kancelář, a v případě paní Hankové, že ochotně tu výpověď podepsala sama, svědkyně uvádí:



Protože v případě paní Hankové to byl postup tak, jak byl daný v TESTCOMU příspěvkové organizaci, ve všech ostatních případech to byl váš soukromý postup.



K dotazu obž. Mgr. Chmelíčka, zda vylučuje možnost, že by to bylo tím, že s panem Vrzalem měla osobní vztahy, např. společnou domácnost, svědkyně uvádí:



Myslím si, že to vůbec nesouvisí, protože jak pan Vrzal, tak pan Hochman, tak pan Prouza a další zaměstnanci byli propouštěni vašimi kroky, ne mými.

A jedná se o dedukce pana ředitele, že by z oddělení 120 mohly ucházet informace.

Za mého působení nikdy od nás žádné informace neucházely a nikdy mi nic takového nebylo vytknuto.



K dotazu obž. Mgr. Chmelíčka, zda se může vyjádřit ke svým kolegům, které měla v TESTCOMU, tak do jaké kategorie by je zařadila, zda to byli známí či jiná kategorie, svědkyně uvádí:



Tak byli to kolegové.



K dotazu obž. Mgr. Chmelíčka, z čeho usuzuje, že pan Vrašťiak nebyl jeho kolega, ale podle jejího vyjádření jeho známý, svědkyně uvádí:



Tak slyšela jsem to.



K dotazu obž. Mgr. Chmelíčka, zda text, který podepsala paní Hankové, byl formálně text, který se používá běžně, či nikoli, svědkyně uvádí:



Musela bych si ho znova přesně přečíst, ale myslím si, že ano.



K dotazu obž. Mgr. Chmelíčka, zda i pasáž, která se týká nepřítomnosti na pracovišti, že se nemusí docházet do práce atd., zda jí připadá běžná, svědkyně uvádí:



Touto větou jste to řešil vy ve svých výpovědích.

Ano, je to běžný text.

Chtěla bych ještě uvést, že nepřítomnost na pracovišti po dobu běžící výpovědní lhůty byla u nás myslím použita v jednom nebo ve dvou případech před nástupem ředitele Chmelíčka, jinak za jeho nástupu to byl standardní odstavec, protože ti lidé museli odcházet, nikoli doslova ze dne na den, ale třeba během týdne.

Takže ten odstavec, o který jde, standardní u nás nebyl, byl použit ve výjimečných případech, když to byl problémový zaměstnanec, myslím si, že jeden, dva případy za deset let zpátky.



K dotazu předsedkyně senátu, jak se tento odstavec do této výpovědi dostal, svědkyně uvádí:



Tak na přání pana ředitele, vždyť s paní Hankovou byl problémový vztah od začátku, po nástupu druhý den vznikl konflikt a vyústilo to až podáním výpovědi, a i v tomto případě nebyl dál zájem na setrvání zaměstnance na půdě ústavu.



Státnímu zástupci, obhájcům opětovně dána možnost klást otázky : Bez dotazů.



K dotazu obž. Mgr. Chmelíčka, zda tu výpověď psala ona nebo jí v tom někdo pomáhal, svědkyně uvádí:



Výpověď jsem sepsala já, odstavec je vložen na vaše přání.



Obžalovaný Ing. Novotný bez dotazů na svědkyni.



K dotazu obž. Mlynáře, jak uvedla, že jistý pracovník kontrolního útvaru jí řekl, že jí do toho nic není, míněna debata o fakturaci předmětné částky pro TESTCOM servis, tak zda může říct, kdo to byl konkrétně, svědkyně uvádí:



Tak takto jsem to určitě neformulovala, nebylo to tak, že mi do toho nic není.

Co se týče zkoumání dokladů a činnosti okolo založení TESTCOM servis, s.r.o., tak mi bylo řečeno jak panem ředitelem, tak vedoucí kontrolní skupiny to, že je jí říkáno, že nikomu do toho nic není, ani jí ne a aby v rámci té kontroly nezkoumala kroky vedoucí k založení společnosti s r.o.



K dotazu obž. Mlynáře, zda opravuje svoji předchozí výpověď, svědkyně uvádí:



Pokud je to tak zaznamenáno, tak jsem to tedy tak nemínila.



K dotazu obž. Mlynáře, kdo byla ta vedoucí kontrolní skupiny, svědkyně uvádí:



Paní Ing. Vrchotová.



K dotazu obž. Mlynáře, co se týče dramatické situace v TESTCOM po nástupu pana Chmelíčka, tak proč se s těmito problémy neobrátila přímo na něho, svědkyně uvádí:



To mě nenapadlo.



K dotazu předsedkyně senátu, jak se zmínila o faktuře JUDr. Voclové, tak zda ona byla advokát nebo notář, svědkyně uvádí:



Tak myslím si, že notářka, ale nemohu to již uvést naprosto jistě.



Podle § 211 odst.3 písm.a) tr.ř se čte výpověď svědkyně na čl. 367



K tomu svědkyně:

Tak dnes to už vůbec neumím říct a tenkrát, asi mi to nepřipadalo důležité.



K dotazu předsedkyně senátu, co bylo obsahem této faktury, svědkyně uvádí:



Obsahem této faktury byla fakturovaná částka ve výši cca 30 tisíc a bylo tam napsáno něco v tom smyslu, za úkony provedené v souvislosti se založením TESTCOM servis, s.r.o. a mám dojem, že už na té faktuře jsem poprvé viděla to základní jmění společnosti 7,5 mil. Kč, protože když jsme zjišťovali, co je to za částku, tak jsme došli k tomu, že je to procentuelně stanovená výše odměny.



K dotazu předsedkyně senátu, zda může uvést jméno, kdo to účtoval na té faktuře, svědkyně uvádí:



Tak byla tam podepsaná JUDr. Voclová.





Svědkyni se p ř e d k l á d á organizační řád TESTCOMU v originále, jeho ověřená kopie je založená na č.l. 228 – 242 přílohy č. 5.



K dotazu předsedkyně senátu, zda v tomto řádu může najít ten úsek, na kterém byla zaměstnána, svědkyně uvádí:



Moje oddělení je v části 5 odstavec 1, je zde v závorce 120 – oddělení právně zaměstnanecké, v úseku ředitele.

A oddělení právně zaměstnanecké je odborným oddělením ústavu pro oblast právní, kontrolní, personální práce, vzdělávání, péče o zaměstnance a oblast vnitroústavní legislativy.



Státnímu zástupci, obhájcům a obžalovaným opětovně dána možnost klást dotazy svědkyni: Bez dotazů.



Všichni obžalovaní dotázáni dle § 214 tr. řádu: Bez připomínek k výpovědi svědkyně.



Umožněna krátká porada obžalovaného Mlynáře se svojí obhájkyní.



Svědkyně svědečné nežádá, vzdává se ho.





Hlavní líčení se p ř e r u š u j e v 10.35 hodin na 15 minut.



Hlavní líčení p o k r a č u j e v 10.55 hodin.





Podle § 213 odst. 1 tr. řádu se č t o u listinné důkazy, a to ze svazku č. 3:



- výpisy z hlasování na č.l. 701 – 725 bez uvedení způsobu hlasování



Obž. Mlynář uvádí:

V Poslanecké sněmovně byla sloučena rozprava ke třem zákonům, k zákonu o majetku státu, k úpravám souvisejících zákonů se zákonem o majetku státu, což je zvláštní tisk, a potom k vládnímu návrhu zákona o rozpočtových pravidlech.

Já jsem se skutečně zúčastnil hlasování o vládním návrhu zákona o rozpočtových pravidlech, a to několikrát, resp. jednou o závěrečném znění změn souvisejících zákonů přijatých v souvislosti s novým zákonem o majetku státu, ale nezúčastnil jsem se s výjimkou jednoho jediného prvního hlasování, a to č. 85 dne 1.12. při prvém čtení, tak s výjimkou tohoto jednoho prvního jediného hlasování z řady dalších dvaceti na té schůzi jsem se nezúčastnil nikdy hlasování o zákonu o majetku státu.

A protože žaloba mě viní nebo konstruuje své obvinění na základě přítomnosti při hlasování o zákonu o majetku státu, proto jsem zde při své úvodní výpovědi předložil důkazy, že jsem se nikdy tohoto zákona hlasování nezúčastnil, což je pravda.

Tento zákon byl po vrácení senátem přijat hlasováním č. 29 a tohoto hlasování jsem se nezúčastnil, shodou okolností jsem se zúčastnil toho hned následujícího, tedy hlasování č. 30, kterým se ovšem nehlasovalo o zákonu o majetku státu, ale o návrhu zákonů, které souvisí s přijetím zákona o majetku státu.

A protože předmětná pasáž zákona o majetku státu, kterou jsem měl údajně znát, neboť jsem se zúčastnil hlasování, se nachází v zákoně o majetku státu, zákon č. 219/2000 Sb., tak tohoto projednávání jsem se nikdy nezúčastnil.

Mohu dodat podrobné a myslím, že přehlednější výpisy, než jsou ve spise.





Obžalovaní Mgr. Chmelíček a Ing. Novotný dotázáni dle § 214 tr. řádu: Bez připomínek.



Státní zástupce uvádí, že do spisu žádá založit písemnosti vyžádané od Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, které vypovídají o další aktivní přítomnosti obžalovaného při jednotlivých hlasováních, a konkrétně ohledně změn, novel toho kterého příslušného zákona. Z rozpisu je patrná přítomnost obžalovaného při novelách, konkrétně v souvislosti s novelou § 28 zákona č. 219/2000 Sb.



Podle § 213 odst. 1 tr. řádu se č t o u listinné důkazy, a to ze svazku č. 8:



- sněmovní tisk č. 438 – vládní návrh zákona o majetku ČR – EU na č.l. 1780 – 1790

včetně výpisů z hlasování bez uvedení způsobu hlasování



Obž. Mlynář uvádí:

Chtěl bych uvést, že tento způsob získávání důkazního materiálu proti mě jako obžalovanému je na hraně ústavnosti.

Ústava ČR garantuje poslanci, že nemůže být postižen za to, jak hlasoval ve sněmovně.

Já uznávám, že obžaloba nezjišťuje, jak jsem hlasoval, ale to, že jsem byl přítomen nějakému hlasování či nepřítomen, to já považuji za zcela irelevantní.

Je dáváno jako důkaz o subjektivní stránce mého konání a já podle svého hlubokého přesvědčení jako bývalý zákonodárce toto považuji na hraně, resp. obcházení ústavnosti, protože to znamená, že kterýkoliv poslanec, který je přítomen hlasování o zákonu, může být v budoucnosti postaven před situaci, že pouhá jeho přítomnost či nepřítomnost je spojována s nějakým trestným činem a je tím dokazována subjektivní stránka jeho konání.

A já to považuji za velmi závažné, myslím, že v dosavadní historii trestních stíhání po roce 1989 za zcela ojedinělé a budu velmi prosit soud, aby tomuto věnoval pozornost.



Obžalovaní Mgr. Chmelíček a Ing. Novotný dotázáni dle § 214 tr. řádu: Bez připomínek.



Dále se podle § 213 odst. 1 tr. řádu č t o u listinné důkazy předložené státním zástupcem, a to :



sněmovní tisky a výpisy z hlasování bez uvedení způsobu hlasování založené na čl. 2464 až 2503



Obž. Mlynář uvádí:

Tak chtěl bych jen uvést, že obšírněji se k tomu vyjádřím poté, co získám kopie těchto dokladů.



Obžalovaní Mgr. Chmelíček a Ing. Novotný dotázáni dle § 214 tr. řádu: Bez připomínek.



Podle § 213 odst. 1 tr. řádu se č t o u listinné důkazy, a to ze svazku č. 4:



- interpelace poslanců ve věci TESTCOM servisu, s.r.o. a odpovědi na tyto interpelace

předložené Ministerstvem informatiky na č.l. 757 – 831

- dopis obžalovaného Mlynáře datovaný dnem 5.3.2004 – č.j. MI 707/200420 na čl.757

- odpověď na interpelaci evidenční číslo 411 na čl. 758

- písemnost adresovaná obžalovanému Mlynářovi, č.j. 23370/04-KPV na čl. 760

- interpelace na předsedu vlády evidenční číslo 1344/04 na čl. 761

- dopis ze dne 24.3.2003 – č.j. MI 915/200420 na čl. 762

- dopis ze dne 24.3.2004 – č.j. MI 919/200420 na čl.764

- dopis ze dne 16.2.2004 na čl. 765

- dopis ze dne 25.2.2004 na čl.766

- dopis ze dne 11.6.2004 na čl. 767

- dopis ze dne 11.6.2004 – č.j. MI 1742/200420 na čl. 768- 778



Obž. Mlynář uvádí:

K přečteným interpelacím a dopisu dotazu předsedy Poslanecké sněmovny pana Zaorálka bych chtěl uvést několik věcí, které jsou důležité zejména v souvislosti s nyní čtenými důkazy.

Jak z těchto interpelací vyplývá, pan premiér Špidla se ztotožnil s odpovědí, kterou mu můj úřad navrhl, přičemž praxe, kdy premiér vyžádá odpověď od příslušného ministerstva je taková, že samozřejmě odborný aparát předsedy vlády a úřadu vlády, který má k dispozici jistý legislativní odbor, se s tímto návrhem odpovědi seznámí a teprve pak ji premiérovi doporučí.

Pan poslanec Kováčik byl odpovědí pana premiéra Špidly zcela uspokojen a nadále již v této věci neinterpeloval, a to přesto, že pan poslanec Kováčik se zúčastnil hlasování o zákoně č. 219/2000 Sb.

Zdůrazňuji, že jak pan poslanec Špidla v té době a premiér, tak poslanec Kováčik nevznesli jedinou otázku ohledně problematiky založení společnosti a možného založení v rozporu se zákonem č. 219/2000 Sb., a to přesto, že oba byli současně poslanci, kteří se projednávání zákonu č. 219/2000 Sb. zúčastnili a oba byli poslanci, kteří se předmětným problémem, jak je evidentní, kolem interpelace zabývali.

Stejně tak pan předseda Poslanecké sněmovny Zaorálek, jehož dotaz ohledně založení této společnosti směřoval k problematice zákona č. 219/2000 Sb., ale na základě naší odpovědi již další dotazy ani upozornění v této věci nevznesl, a to přesto, že předseda Poslanecké sněmovny má opět k dispozici celý legislativní odbor Poslanecké sněmovny a pan poslanec Zaorálek je rovněž poslancem.

Konečně interpelaci poslance Novotného, která se týkala Portálu veřejné správy a vycházela, jak je ze čtené korespondence zřejmé, z informací poskytnutých odborovou organizací předsedy Nováka, a přesto, že poslanec Novotný je rovněž poslancem, který se zúčastnil hlasování zákona č. 219/2000 Sb., se vůbec netýkala problematiky založení společnosti a problematiky zákona č. 219/2000 Sb.

Považuji to za velmi důležité zdůraznit pro závěrečné hodnocení všech důkazů, protože je z toho patrné, že kromě mne poslance si ještě nejméně další čtyři poslanci, z nichž dva byli ve vysoké ústavní funkci a s dispozicí s odborným a právním aparátem, nepozastavili ani v době, kdy tato věc byla již široce medializována a diskutována, nad problematikou zákona č. 219/2000 Sb., a to přesto, že všichni jsou čtyři poslanci a zúčastňovali se hlasování o tomto zákonu.



Obžalovaní Mgr. Chmelíček a Ing. Novotný dotázáni dle § 214 tr. řádu: Bez připomínek.





Hlavní líčení se p ř e r u š u j e ve 12.35 hodin do 13.30 hodin.



Hlavní líčení p o k r a č u j e ve 13.35 hodin.





K o n s t a t u j e se, že obhajobu za obžalovaného Mlynáře od této chvíle převzala v substituci JUDr. Tomáše Sokola obhájkyně JUDr. Naděžda Kratochvílová, s čímž dotčený obžalovaný souhlasí.





Přistoupeno k výslechu svědka Bohuslav S O B O T K A, který po poučení podle §§ 97, 95/2, 100/1, 2, 101 tr. řádu a §§ 174 a 175 tr. zákona, k věci u v á d í :



Poučení jsem porozuměl a vypovídat budu, nemám důvod odmítnout vypovídat, nejsem v příbuzenském ani v jiném poměru k obžalovaným.

Není proti mně vedeno žádné trestní řízení.



Podle § 215 odst. 2 tr. řádu se obhájkyni obžalovaného Vladimíra Mlynáře JUDr. Kratochvílové umožňuje provést výslech svědka.



K dotazu obhájkyně JUDr. Kratochvílové, zda může popsat situaci kolem příspěvkové organizace TESTCOM a společnosti TESTCOM servis, s.r.o., svědek uvádí:



Tak velmi stručně, protože ta věc už je v čase poměrně velmi vzdálená, odehrávala se v období let 2003, 2004.

Někdy na konci roku 2003 mi byl zaměstnanci Ministerstva financí připraven dopis, který jsem odeslal ministrovi informatiky a uváděl jsem v něm uváděl námitky ze strany Ministerstva financí proti postupu při zřízení společnosti TESTCOM servis, a bylo to někdy na konci roku 2003.

Pak na základě té korespondence, která byla vedena, tak někdy počátkem roku 2004 se uskutečnila schůzka s tehdy ministrem Mlynářem, kde jsme o té věci mimo jiné také hovořili, hlavní téma to ale nebylo, o kterém jsme vedli v té době diskusi, protože v té době jsme řešili především privatizaci společnosti Telecom, ale bylo to jedno z témat.

Na té schůzce jsem já zopakoval a potvrdil stanovisko Ministerstva financí, to se po celou dobu neměnilo a pak v roce 2004 byla ze strany Ministerstva financí v té věci provedena kontrola ve společnosti TESTCOM příspěvkové organizaci.

Po schůzce s panem Mlynářem, kde jsme si vyjasnili tuto věc a já jsem potvrdil stanovisko, které jsem uváděl už v dopise, tak tuším, že došlo k tomu, že Ministerstvo informatiky přistoupilo k anulaci toho zřízení příslušné organizace, nicméně pak ještě proběhla kontrola za rok 2003, kterou prováděl příslušný kontrolní odbor Ministerstva financí.

Ta kontrola dospěla k některým závěrům, které se týkaly právě tohoto zřízení společnosti TESTCOM servis, poté proběhl odvolací proces, Ministerstvo financí části námitek vyhovělo, části nikoli, a součástí toho odvolání bylo i konečné odvolání k ministrovi financí.

Já jsem jako ministr financí část těch námitek potvrdil, část nikoli a pak ještě proběhlo soudní řízení, které skončilo v té věci kontroly až tuším někdy na jaře roku 2006.

Jinak osobně jsem se tou věcí nijak dál nezabýval, pro mne bylo rozhodující, že na základě toho jednání, které jsme s ministrem Mlynářem měli, tak že došlo k tomu, že Ministerstvo informatiky pak vzalo za své to stanovisko Ministerstva financí.



K dotazu obhájkyně JUDr. Kratochvílové, zda s panem Mlynářem projednával možnost nějakého jiného řešení a v čem ta možnost spočívala, svědek uvádí:



V zásadě se nejednalo o to, že bychom nějak jako Ministerstvo financí v té věci měnili stanovisko, ale jednalo se o to, jak vyřešit ten věcný problém, který tam tehdy existoval.

Ten spočíval v tom, že se připravoval zákon o veřejných výzkumných institucích, který počítal s tím, že se bude příspěvková organizace TESTCOM, podobně jako jiné vědecko výzkumné instituce, transformovat na speciální právní subjekt, veřejnou výzkumnou instituci, a jednalo se o to, že bylo navrženo, aby TESTCOM se také transformoval v rámci připraveného návrhu zákona.

A to řešení, o kterém jsme tehdy hovořili, spočívalo v tom, že Ministerstvo informatiky navrhne, aby se transformace netýkala TESTCOMU jako takového, aby byl vypuštěn ze seznamu institucí, které by měly být transformovány na veřejné výzkumné instituce.

Čili to bylo možné řešení, které pak posléze vláda učinila.



K dotazu obhájkyně JUDr. Kratochvílové, zda existovala ještě jiná možnost podle něho, svědek uvádí:



Tak já si nejsem vědom nějakou jinou možností, tou věcí jsem se nezabýval, předpokládal jsem, že pokud toto řešení Ministerstvo informatiky navrhlo a vláda ho pak akceptovala, že to je optimální řešení.



K dotazu obhájkyně JUDr. Kratochvílové, jak mu z jeho pohledu připadal postoj pana Mlynáře k této záležitosti, svědek uvádí:



Tak naše debata nebo ten spor nebyl nikterak dlouhý, protože v první etapě to byla korespondence, která proběhla na konci roku 2003 a pak to byla schůzka a myslím, že jen jedna.

A tam jsem měl pocit, že jsem pana ministra přesvědčil o tom, že nezbude nic jiného než hledat nějakou reakci na ten problém, který se objevil z hlediska výkladu zákona o majetku státu tak, jak na něm trvalo Ministerstvo financí.



K dotazu obhájkyně JUDr. Kratochvílové, jak uvedl, že se objevil problém, tzn. co tím chtěl říci, svědek uvádí:



Já jsem s tím problémem byl konfrontován na konci roku 2003 právě na základě informací pracovníků Ministerstva financí a výsledkem toho pak bylo písemné upozornění, které bylo adresováno ministru Mlynářovi.

Nevzpomínám si už ale, kteří konkrétní pracovníci Ministerstva financí to byli, ale myslím, že v archivu Ministerstva financí by bylo možné ten dopis, který jsem odeslal, dohledat.



K dotazu obhájkyně JUDr. Kratochvílové, zda je schopen z pohledu práce ministra se vyjádřit k tomu, zda mohl po věcné i formální stránce kontrolovat veškerá rozhodnutí nebo dokumenty, které mu byly předkládány k podpisu, svědek uvádí:



Tak samozřejmě ta agenda ministra je rozsáhlá, ministra financí zvlášť, a těch podpisů, které jsem každý den dával, bylo několik desítek dokumentů a já jsem se spoléhal na to, že podklady jsou řádně připraveny a chtěl jsem, aby vždy ty příslušné referátníky, které jsem podepisoval, byly podepsány i příslušnými odpovědnými pracovníky Ministerstva financí, tzn. počínaje příslušným referentem přes vedoucího oddělení, po ředitele odboru a poté i náměstka.

Čili trval jsem na tomto postupu a kde nebyl dodržen, tak jsem většinou ty referátníky vracel, tzn. nepodepisoval jsem je bez toho, aniž by to bylo podepsáno touto hierarchií vedoucích pracovníků, výjimečně bylo možné, aby ti lidé se zastoupili vzájemně tam, kde ta možnost zastoupení existovala.

Takže v zásadě jsem nedělal rozhodnutí na ministerstvu bez toho, aniž bych neabsolvoval úřední postup, který je ministerstvem dán, tzn. že jsem neuzavíral žádné smlouvy sám o sobě, nedělal jsem rozhodnutí v oblasti třeba daňové, kdy ministr rozhoduje o odpuštění penále, dotací apod., ale vycházel jsem z podkladů, které jsem vždy v této věci měl připraveny.

Čili měl jsem za to, že je to určitá garance toho, že mé rozhodnutí bude v pořádku po formální stránce, že se nedopustím nějakého porušení zákonných nebo podzákonných norem, protože není možné znát zpaměti všechny zákonné a podzákonné normy, podle kterých by se ty úřední postupy Ministerstva financí měly řídit, od toho jsou tam odborní pracovníci ministerstva, kteří by měli zajišťovat, že všechny procesní postupy, které ministr nakonec schválí, jsou v souladu se zákonnými a podzákonnými normami.



Obhájkyně JUDr. Kratochvílová dále bez dotazů.



K dotazu předsedkyně senátu, pokud jde o jeho účast, ať při samotném schvalování zákonů č. 218/2000 Sb. a č. 219/2000 Sb. o majetku a rozpočtových pravidlech, případně ohledně jednání týkajících se novel těchto zákonů, tak zda se účastnil nějaké části legislativního procesu, svědek uvádí:



Ano, v době, kdy tyto zákony byly schvalovány, já jsem byl členem Poslanecké sněmovny, byl jsem také členem rozpočtového výboru, který byl gesčním výborem pro projednání těchto návrhů zákonů, to byla zcela nová legislativa, která byla předkládána Ministerstvem financí, čili účastnil jsem se tohoto procesu, ale je to tak šest, sedm let zpátky.



K dotazu předsedkyně senátu, pokud jde o průběh tohoto procesu, zda může uvést, jestli problematika zakládání obchodních společností státem a vkládání finančních prostředků tímto způsobem byla předmětem nějakých výraznějších diskusí ve sněmovně, či nikoli,svědek uvádí:



Já si něco takového nepamatuji, v zásadě si nepamatuji diskusi, která k těm zákonům probíhala, myslím, že přijetí těch zákonů nebylo nějak kontroverzní v té době, protože je to velmi odborná problematika, jak zákon o majetku státu, tak zákon o rozpočtových pravidlech.

A myslím si, že tyto zákony byly schváleny tehdy bez nějaké větší pozornosti ve velmi striktní, přísné podobě tak, jak byly v zásadě připraveny příslušnými odbornými pracovníky Ministerstva financí.

To je můj dojem pak z hlediska praxe a aplikace těchto zákonů v následujících letech, protože se ukázalo, že skutečně došlo k přitvrzení podmínek při schvalování této legislativy tak, jak byla, ale to je můj obecný závěr pak už z aplikace.

Pokud jde o to tehdejší projednávání, tak si nevzpomínám na nějaký výraznější moment tehdejší debaty v Poslanecké sněmovně.



K dotazu předsedkyně senátu, pokud jde o zákon č. 219/2000 Sb. o majetku státu, tak zda se vyskytly nějaké připomínky Senátu Parlamentu ČR a čeho se týkaly, svědek uvádí:



Tak na to si nevzpomínám čili nemohu říct, zda-li se vyskytly připomínky senátu ani zda se týkaly nějaké konkrétní problematiky.



K dotazu předsedkyně senátu, zda za dobu jeho činnosti ve vládě se účastnil nějakého jednání vlády, kde by byl dáván souhlas se založením akciové společnosti tak, jak má na mysli ustanovení § 28 zákona č. 219/2000 Sb., svědek uvádí:



Tak to není příliš obvyklá otázka, která by se na jednání vlády řešila, takže v tuto chvíli si nevzpomínám na konkrétní případ, že by se zakládala takováto organizace.

Jeden případ se týkal České konsolidační agentury, ale to je trochu jiný případ, kdy tato agentura navrhovala vytvoření specifické společnosti, na kterou by se převedla nebonitní aktiva ve správě České konsolidační agentury, ale s tímto návrhem vláda tehdy nesouhlasila, ale to bylo něco trochu jiného než tento případ.

Jinak si nevzpomínám na situaci, kdy by vláda projednávala otázku zřizování nové státní společnosti, to je věc, která se odehrává jen velmi zřídka.





Svědkovi se p ř e d k l á d á k nahlédnutí dopis na č.l. 335 – 336.



K dotazu předsedkyně senátu, zda se může vyjádřit k tomu, že ve spise je doloženo, že dopis je datován dnem 4.12.2003, přestože uvedl, že korespondence probíhala s obž.Mlynářem koncem roku 2003, svědek uvádí:



Ano, domnívám se, že je to ten dopis, který jsem adresoval na ministra Mlynáře.

A já vzhledem k tomu, jaká uplynula od té doby velká časová prodleva a vzhledem k tomu, že jsem skutečně podepisoval za funkční období ministra financí několik tisíc dopisů, tak jsem uváděl konec roku 2003, popř. konec prosince roku 2003.



K dotazu předsedkyně senátu, zda je mu známa nějaká současná existence obdobných společností s ručením omezeným, jejich situace a soulad s právní úpravou, svědek uvádí:



Tak součástí kontroly, kterou provádělo Ministerstvo financí, pak v její druhé fázi byla také šetření, zda-li ještě někde ve státní správě existuje podobná situace, která nastala při zřizování firmy TESTCOM servis.

Bylo konstatováno, že existuje tuším více než deset podobných organizací, které ovšem byly zřízeny před účinností příslušných nových legislativních norem, tzn. zákona o majetku státu, čili nebylo shledáno, že by po přijetí tohoto zákona byla zřízena nějaká jiná podobná organizace podobného právního typu, a bylo konstatováno, že v jiných případech není důvod k nějakému dalšímu šetření Ministerstva financí.

Vzpomínám si, že Ministerstvo financí podniklo určitou rešerši a z ní vyplynulo, že všechny ostatní organizace tohoto typu byly včas založeny, dříve než byla schválena příslušná legislativa.



K dotazu předsedkyně senátu, z jakého důvodu se v uvedené věci angažovalo zrovna Ministerstvo financí, svědek uvádí:



Především Ministerstvo financí vykonává veřejnou správní kontrolu, příslušný odbor Ministerstva financí je pověřen tím, aby prováděl tuto kontrolu, čili v daném roce je vždy určitý plán veřejně správních kontrol, který je proveden na jednotlivých ministerstvech, to za prvé.

A za druhé Ministerstvo financí je úřad, který odpovídá za legislativu v oblasti majetku státu a v oblasti rozpočtových pravidel, čili je určitou autoritou, která se podílí jako hlavní garant na přípravě příslušných zákonů, a z tohoto hlediska se na Ministerstvo financí obrací ostatní úřady a stanovisko v této věci z pohledu určitého výkladu norem, pokud se vyskytnou problémy při jejich aplikaci.



K dotazu předsedkyně senátu, pokud jde o situaci, že na Ministerstvo financí se s metodickým dotazem obrátila zaměstnankyně TESTCOMU příspěvkové organizace s touto problematikou, tak zda se setkal s tím, že by obdobné dotazy byly na Ministerstvo financí činěny, svědek uvádí:



Já to nemohu vyloučit, že k takovýmto dotazům dochází, tyto věci jsou konzultovány a týkají se jiných oblastí, např. v oblasti legislativy, která se týká zdravotního pojištění, má Ministerstvo financí spor s Ministerstvem zdravotnictví o výklad určitých norem a pak to nakonec rozhoduje soud, které znění skutečně platí.

Čili k těmto dotazům dochází a také dochází ke sporům mezi jednotlivými úřady o výklad jednotlivých norem a tam v té hierarchii je vždy důležitý názor toho úřadu, který je odpovědný za příslušnou legislativu.

Já osobně jsem snad nekorespondoval s tím původním tazatelem, ale pak na základě toho dotazu byl připraven tento dopis adresovaný ministru Mlynářovi.



K dotazu předsedkyně senátu, před tím, než dne 4.12.2003 adresoval ten dopis obž. Mlynářovi, zda může sdělit, jestli byl jím žádán i třeba neformální cestou, o konzultaci k uvedené problematice či mu byly jím sděleny úvahy a důvodnost založení TESTCOM servisu,s.r.o. , svědek uvádí:



Tak musím říct, že nikoliv, protože já jsem se s tou věcí setkal až na základě úředního postupu.

Tzn. byl jsem informován na poradě vedení Ministerstva financí a na základě této informace jsem pak také podepsal dopis, který jsem poslal panu ministrovi jako stanovisko Ministerstva financí, a k našemu osobnímu jednání o té věci došlo až po odeslání tohoto dopisu.

A ta naše schůzka byla počátkem roku 2004.



K dotazu předsedkyně senátu, zda v rámci formálních či neformálních jednání ve vladě se setkal s prezentací úvah o tom, že Ministerstvo informatiky zůstane jen správcem Portálu a provozovatelem bude někdo jiný, svědek uvádí:



Tak nejsou mi známy, nemohu vyloučit, že na úrovni příslušného náměstka Ministerstva financí nebo nižších úředníků takové diskuse probíhaly, ale já osobně si nevzpomínám na to, že bych se jich zúčastnil.



Senát bez dotazů.



Státní zástupce bez dotazů na svědka.



K dotazu obhájce Mgr. Hanzlíka, zda ví o tom, jak hospodaří k dnešnímu dni nebo k době, kdy byla prováděna kontrola, s finančními prostředky, s majetkem státu, společnosti, které byly zřízeny před účinností zákona o majetku státu,svědek uvádí:



Ta rešerše, která byla podniknuta ze strany příslušného kontrolního útvaru Ministerstva financí, byla zaměřena na fakt existence takovýchto společností, čili cílem bylo zjistit, zda-li existují takovéto společnosti, a za další i zda-li při jejich vzniku nedošlo k rozporu s rozpočtovými pravidly, čili zda nebyly založeny v rozporu se zákonem o rozpočtových pravidlech a zákonem o majetku státu.

Pokud by mělo být zkoumáno hospodaření těchto společností, musely by to být jiné rozsáhlejší samostatné kontroly a k takovýmto já jsem nedal pokyn a nemám informace o tom, že by globálně u všech těchto společností takové kontroly proběhly.

Nemohu vyloučit, že u některé z nich proběhly na základě plánu kontrol, a nemohu vyloučit, že některá z těchto společností byla v rámci kontrol kontrolována, ale součástí mého zadání nebylo provést masivní kontrolu hospodaření všech těchto společností, to by si vyžádalo dlouhé časové období a velké nasazení kontrolních pracovníků, protože těch společností je více než deset.



K dotazu obhájce Mgr. Hanzlíka, zda z jeho obecných znalostí, je mu známo něco o tom, že by tyto společnosti dál čerpaly prostředky, např. z rozpočtových prostředků nebo z jiných fondů státu, svědek uvádí:



K tomu nemohu nic říct, nemám o tom žádné informace.



Obhájce JUDr. Hochman bez dotazů na svědka.



Obhájkyně JUDr. Kratochvílová bez dalších dotazů na svědka.



K dotazu předsedkyně senátu, z jakého důvodu došlo k vynětí TESTCOMU, příspěvkové organizace z návrhu přílohy k zákonu o veřejných výzkumných institucích, svědek uvádí:



Tak toto nebyla meritorně otázka, kterou by se Ministerstvo financí zabývalo.

Pro mne nebyl žádný problém souhlasit s tím návrhem, pokud ho Ministerstvo informatiky předložilo v té době a obecně mohu konstatovat, že ten zákon o veřejných výzkumných institucích znamená určité odstátnění vědecko výzkumných institucí v ČR.

Tzn. tyto instituce pak už nejsou pod přímým vlivem státu, ale ten vliv je tam vykonáván nepřímou formou, čili myslím, že jedním z těch důvodů mohl být fakt, aby byla udržena přímá státní kontrola nad fungováním té společnosti, která měla být založena.

Ten problém vynětí z působnosti zákona o veřejně výzkumných institucích je v současné době řešen rovněž v Poslanecké sněmovně, protože shodou okolností včera byl na programu schůze zařazen bod, který se týká vynětí dalších dvou výzkumných ústavů tak, aby zůstaly pod přímým vlivem státu.

Čili ten proces pokračuje i v době, kdy už ten zákon platí, a myslím, že bude učiněn v příštím roce a je snaha, aby ještě koncem letošního roku další dvě instituce byly z působnosti toho zákona vyňaty.



K dotazu předsedkyně senátu, zda by byl problém s vynětím TESTCOMU,p.o. zpřílohy zákona, který byl pouze ve stavu návrhu,svědek uvádí:



Já myslím, že to nebyl problém pro Ministerstvo financí, protože my jsme nebyli předkladatelem toho zákona, čili neměli jsme nějaké koncepční výhrady či námitky k tomu, jak široce je ten zákon založen.

Předpokládám, že předkladatelem toho zákona bylo Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy, to spadá do jeho působnosti, případně se na tom podílela Rada vlády pro vědu a výzkum, a tam mohlo docházet k určitým sporům, pokud jde o rozsah zaměření té transformace.

Ale Ministerstvo financí v zásadě nemělo důvod plést se do debaty o tom, kolik a kterých výzkumných ústavů má být zahrnuto do toho zákona.

Čili z pohledu působnosti Ministerstva financí to problém nebyl, ale mohl být z hlediska koncepčních přístupů toho, kdo ten zákon vytvářel a snažil se prosadit nějakou jednotnou koncepci nebo transformaci pro všechny ty výzkumné ústavy, které v ČR existují.



Státní zástupce dále bez dotazů.



K dotazu obhájce Mgr. Hanzlíka, jak se zmínil o tom, že jedním z možných důvodů byl zájem na přímé působnosti státu uvedené společnosti, zda to může vysvětlit, svědek uvádí:



Zde je potřeba se podívat na to, jak jsou transformovány vědecko výzkumné instituce, tam je určitý posun od státního k veřejnoprávnímu charakteru a je logické, že potom tyto instituce se řídí v některých ohledech i odlišnými právními předpisy než státní instituce.



Ostatní obhájci dále bez dotazů.



Obžalovaným Mgr. Chmelíčkovi a Ing.Novotnému dána možnost klást svědku dotazy : Bez dotazů.



K dotazu obž. Mlynáře, zda si vzpomene na argumentaci při jejich schůzce počátkem roku 2004, resp. zdála se mu pro založení TESTCOM servisu racionální anebo zda v ní spatřoval něco podezřelého, svědek uvádí:



Tak na celé té záležitosti jsem nespatřoval nic podezřelého nebo podivného, pokud jsme si vyjasnili vzájemně na té schůzce, že je zde určitý výklad Ministerstva financí, který já jako ministr financí respektuji.

Takže na té věci se mi tam nejevilo nic zvláštního či podivného, neshledával jsem tam nic, kvůli čemu bylo třeba podnikat nějaké další kroky.



K dotazu obž. Mlynáře, zda umí odhadnout, kolik takových stanovisek Ministerstvo financí odesílá měsíčně na jiná ministerstva, svědek uvádí:



Tak jsou dvojího typu.

Jsou věci, které se týkají hospodaření, rozpočtových otázek a dalších, to jsou stanoviska, která jsou v řádu desítek různých stanovisek, protože Ministerstvo financí dozoruje všechny rozpočtové kapitoly.

A pak jsou to určitá legislativní stanoviska, ty jsou řádově také v desítkách, ale ne všechny podepisuje ministr, řada nich odchází na úrovni příslušného ředitele odboru, který má na starosti zákon o majetku státu nebo na úrovni náměstka.

Čili těch stanovisek ministra zase není mnoho, je to několik třeba měsíčně, ale z hlediska celkové korespondence Ministerstva financí jsou to desítky.



K dotazu obž. Mlynáře, zda lze říci, že to je běžná věc anebo je to něco výjimečného, když upozorňuje dopisem jiný úřad na problém jiný úřad, svědek uvádí:



Není to výjimečná záležitost, dochází k tomu, ale také dochází k tomu, že korespondence trvá nějakou dobu, tzn. že úřady trvají na svých stanoviscích a nedaří se je sblížit, a tam pak musí nastoupit určitá kontrolní role Ministerstva financí anebo dochází k jednání na nejvyšší úrovni tak, aby došlo ke sladění těch rozporů, které jsou.



K dotazu obž. Mlynáře, zda umí odhadnout, jak často dochází k porušení rozpočtové kázně, případně k porušení zákona o majetku státu, svědek uvádí:



Netroufám si odhadnout nějaké počty, žádnou statistiku jsme nedělali na Ministerstvu financí, která by se toho týkala, ale pokud jde např. o čerpání státních dotací, tak jsou to případy, které jsou v řádech několika set ročně, kdy nejsou dodržena zcela pravidla pro čerpání dotací, která jsou poskytována jednotlivými státními úřady.

Čili může to být něco kolem tisíce případů ročně, které jsou řešeny prostřednictvím finančních úřadů, neboť každá poskytnutá dotace je zpětně kontrolována Finančním úřadem a v případě shledání nesrovnalostí, tak pak dochází k sankcím, proti nimž se subjekty zpravidla odvolávají a odvolání řeší Ministerstvo financí, takže podle zpracování statistiky je to kolem tisíců případů ročně.

Dále na některé záležitosti poukáže Nejvyšší kontrolní úřad a Ministerstvo financí se jimi zabývá tím, že tam potom posílá následně kontrolu, kontrolní odbor Ministerstva financí provádí každý rok řádově několik desítek kontrol a zpravidla v každé té kontrole se něco najde, především, pokud jde o rozpočtová pravidla.

A myslím si, že frekventovanější je otázka porušování zákona rozpočtových pravidel než porušování zákona o majetku státu.



K dotazu obž. Mlynáře, zda za jeho působení na Ministerstvu financí považovalo ministerstvo toto porušení rozpočtových pravidel za trestný čin, zda podávalo trestní oznámení, svědek uvádí:



Ministerstvo financí podávalo v několika případech trestní oznámení, ale bylo to v situacích, kdy kontrolní orgán toto navrhl, tzn. při kontrole došlo k tak závažným zjištěním, která mohla budit podezření z trestné činnosti, že bylo podáno trestní oznámení.

Např. při prodeji pozemků v majetku Fondu dětí a mládeže v likvidaci, kdy kontrolní orgán Ministerstva financí při kontrole zjistil, že dochází k nevýhodným prodejům těchto pozemků a bylo podáno trestní oznámení na likvidátora Fondu dětí a mládeže.

Tzn. pokud kontrolní orgán Ministerstva financí dospěl k názoru, že je potřeba podat trestní oznámení, tak takovýto úkon byl učiněn.

Ve všech případech porušení pravidel pro poskytování dotací ale nejsou podávána trestní oznámení, ačkoliv se může jednat o porušování rozpočtových pravidel, např. je porušen termín, během kterého měla být realizována příslušná akce, jenže takovéto případy nejsou sankcionovány ze strany Ministerstva financí automaticky podáním trestních oznámení, neboť existuje ekonomická sankce, tzn. že je nařízen odvod příslušné finanční částky a je vyměřeno penále ode dne, kdy částka byla použita v rozporu s rozpočtovými pravidly.

V té záležitosti TESTCOMU,p.o. byl rovněž nařízen odvod a vyměřeno penále týkající se této věci, takže to byla sankce, která byla ze strany Ministerstva financí v té věci realizována.



K dotazu obž. Mlynáře, zda to znamená, že pracovníci mu nenavrhovali podat trestní oznámení a z jakého důvodu, svědek uvádí:



Tak v této věci mi skutečně pracovníci v době těch kontrolních závěrů nenavrhovali podat trestní oznámení a domnívám se, že neshledali nějaké indicie trestné činnosti tak, jako v jiných případech.

Ale bylo to jejich rozhodnutí, oni prováděli kontrolu a nevzpomínám si na to, že by mě v té věci navrhovali podat trestní oznámení.



K dotazu obž. Mlynáře, zda si vyžadoval někdy externí posudky mimo Ministerstvo financí na smlouvy, a pokud ano, na jaký typ smluv to bylo, svědek uvádí:



Ministerstvo financí má právní odbor, který má tyto věci ve své působnosti.

Pokud se sjednávaly složitější smlouvy, tak jsem k nim vyžadoval stanovisko právního odboru a velmi často tento odbor přispěl ke změně podmínek smluv tak, aby byly pokud možno výhodné pro Ministerstvo financí, čili uvnitř úřadu jsem zažil celou řadu debat o podmínkách smluv tak, aby skutečně nebyly problematické a pak už jsem jen trval na souhlasném stanovisku.

Tzn. pokud jsme podepisovali smlouvy, tak jsme nevyžadovali externí posudky právní, ty jsem vyžadoval v několika málo výjimečných případech jako třeba byla kauza vyplacení příspěvku evropským demokratům, jedná se o složitou právní kauzu, anebo jsme využívali externí právníky při vedení mezinárodních arbitráží, ale to je něco jiného.



K dotazu obž. Mlynáře, pokud učinil jako ministr financí nějaké rozhodnutí, které se později ukázalo sporné a posvětila ho svým rozhodnutím vyšší autorita, třeba Obchodní soud, zda to považoval za dostatečný důkaz toho, že jeho přístup či názor k té věci je správný, svědek uvádí:



Tak to je sporná věc, protože záleží na konkrétní situaci, ve které by toto nastalo.

Já jsem se v takovéto situaci jako ministr neocitl, že bych čekal na rozhodnutí soudu, ocitl jsem se jen v situaci, kdy jsem rozhodnutí nečinil proto, abych nepředjímal a nenahrazoval rozhodnutí soudu.



K dotazu obž. Mlynáře, zda přemýšlel ve funkci ministra o tom, že samotná účast na projednávání zákona by mu dávala kvalifikaci větší než je kvalifikace jeho právního odboru při posuzování právní problematiky, svědek uvádí:



Tak v takové situaci bych považoval za kompetentnější stanovisko právního odboru.



K dotazu obž. Mlynáře, zda by si vzpomněl, o čem byla novela zákona č. 219/2000 Sb., konkrétně tisk č. 828, jehož první čtení se odehrálo dne 30.1.2001, svědek uvádí:



Tak je to zákon o majetku státu, rozpočtová pravidla, ale nevzpomenu si již, o čem ten tisk č. 828 byl, ale v globálu vím, že to byly dvě rozsáhlé novely týkající se velké řady ustanovení.



K dotazu obž. Mlynáře, čeho se týkala novela, tisk č. 2000, která začala být projednávána dne 19.12.2001, svědek uvádí:



Tak myslím, že žádný poslanec není schopen takto zpětně identifikovat tyto tisky, pokud nemá u sebe nějaké velmi podrobné stálé zápisky.



K dotazu obž. Mlynáře, zda se domnívá, kdybych přinesl do vlády materiál, který by žádal vládu o souhlas se založením společnosti TESTCOM servis v příslušné právní podobě jako akciové společnosti, tak zda by se stavěl pro či proti v té době, svědek uvádí:



Tak je to spekulativní otázka, ale pokud by tam nebyly nějaké jiné problémy, tak si myslím, že by nebyl důvod stavět se proti tomu, pokud by takový návrh byl na vládu předložen a řádně odůvodněn příslušným ministrem, který za tu věc odpovídá.



Obžalovaní Mgr. Chmelíček a Ing. Novotný dotázáni dle § 214 tr. řádu: Bez dotazů na svědka.



K dotazu předsedkyně senátu, co se týče jeho schůzky s obž. Mlynářem na začátku roku 2004, zda se zaobíral tím, v jakém časovém posunu byla pak realizace té samotné dohody provedena, svědek uvádí:



Tak příliš jsem se o to nezajímal, nebyl to pro mě v té době důležitý problém, protože byly jiné priority a problémy.

Byl jsem si vědom toho, že proběhne kontrola Ministerstva financí za celý rok 2003, zpětně hospodaření TESTCOMU jako takového, a pak v rámci ní ty věci byly samostatně řešeny, čili to pro mě byla odpovídající reakce na problém, který byl identifikován na konci roku 2003 s tímto postupem.

A předpokládal jsem, že celá ta věc bude vyřešena, protože bylo jasné stanovisko Ministerstva financí, které se nezměnilo a neměl jsem signály o tom, že by ta věc vyřešena nebyla a následně jsem se už jen zabýval tou svojí rolí, kdy jsem působil jako odvolací orgán proti námitkám, kontrolním závěrům odboru.



K dotazu předsedkyně senátu, zda má vysvětlení k časovému posunu mezi schůzkou, kterou měl s obžalovaným Mlynářem počátkem roku 2004 a dnem 26.2.2004, kdy byly kroky realizovány pověřením TESTCOMU, příspěvkové organizace, svědek uvádí:



Přesně si nevzpomínám, kdy schůzka počátkem roku 2004 proběhla, čili nejsem schopen ji přesněji identifikovat a těžko mohu říct, jestli ten časový posun je velký či malý, jestli jsou to řádově dny či týdny.

Navíc mě skutečně úplně přesné a podrobné meritum věci není známo, nespadalo to do agendy ministra financí, v té věci jsme nijak nepůsobili, kromě té kontroly a metodického výkladu, který jsme v té věci poskytli.



K dotazu předsedkyně senátu, kdo na Ministerstvu financí sestavoval smlouvy obdobného významu, jako je v tomto případě Smlouva uzavřená mezi MI a TESTCOM servisem,s.r.o., svědek uvádí:



Ministerstvo financí např. podepisuje smlouvy se softwarovými firmami, které provádějí operace v řádu stovek miliónů Kč na softwaru, který používá třeba daňová a celní správa, čili to byly smlouvy, které jsem přímo podepisoval na ministerstvu já.

Příslušný komerční partner ministerstva připravil návrh smlouvy, který předložil Ministerstvu financí, návrh smlouvy posoudil příslušný útvar, např. ústřední daňové ředitelství, předtím už následovalo třeba výběrové řízení, ale vždy jsem já pak trval na tom, aby to posoudil právní odbor Ministerstva financí.



Státnímu zástupci, obhájcům i obžalovaným dána opětovně možnost klást svědkovi dotazy: Bez dotazů.



Všichni obžalovaní dotázáni dle § 214 tr. řádu: Všichni bez připomínek.



Svědek svědečné nežádá, vzdává se ho.



Umožněna krátká porada obžalovaného Mlynáře s jeho obhájkyní.



Obhájkyně JUDr. Naděžda Kratochvílová, i.s. JUDr. Sokola uděluje substituční zmocnění stran dalšího zastupování obž.Mlynáře dnešního dne u hlavního líčení při čtení listinných důkazů obhájci Mgr. Hanzlíkovi, který s uvedeným zmocněním souhlasí a přijímá je.



K dotazu předsedkyně senátu na dotčené obžalované a státního zástupce ohledně změn na straně obhajoby:



Obž. Mlynář uvádí:

Ano, souhlasím a neshledávám kolizi.



Obž. Mgr. Chmelíček uvádí:

Rovněž souhlasím a neshledávám kolizi.



Státní zástupce:

Nemám k tomuto námitky a rovněž s tímto souhlasím.



A poté v 15.00 hodin obhájkyně JUDr. Naděžda Kratochvílová opouští jednací síň.



Podle § 213 odst. 1 tr. řádu se č t o u listinné důkazy, a to ze svazku č. 4:



- příloha č. 1 – orientační harmonogram likvidace na č.l. 779

- příloha č. 2 na č.l. 780 – 786

- dopis ze dne 16.6.2004 od Vladimíra Mlynáře doktoru Zaorálkovi na č.l. 787

- dopis od Vladimíra Mlynáře Ing. Martinu Římanovi na č.l. 788 – 790

- dopis ze dne 19.5.2004 od Ivana Langra Vladimíru Mlynářovi na č.l. 791

- text interpelace Ing. Martina Římana – podací razítko Parlamentu

dne 19.5.2004 na č.l. 792 – 801

- dopis ze dne 19.8.2004 – č.j. 23370/04 – KPV od předsedy vlády Stanislava Grose

adresovaný Vladimíru Mlynářovi na č.l. 802

- text interpelace poslance Pavla Kováčika na předsedu vlády Vladimíra Špidlu

č. 713 na č.l. 803

- odpověď předsedy vlády Vladimíra Špidly na interpelaci na č.l. 804

- dopis Vladimíra Špidly adresovaný Pavlu Kováčikovi – č.j. 23370/04 – KPV

ze dne 9.3.2004 na č.l. 805

- harmonogram likvidace TESTCOM servis, s.r.o. na č.l. 816 – 831

- korespondence mezi Ministerstvem informatiky a Základní odborovou organizací

na č.l. 834 – 981



Všichni obžalovaní dotázáni dle § 214 tr. řádu: Obžalovaní Mgr. Chmelíček a Ing. Novotný : Bez připomínek.



Obžalovaný Mlynář uvádí :

Mám připomínku, že je to asi jedno procento korespondence, která probíhala od roku 2002 ihned po vzniku Ministerstva informatiky a poté, co jsme museli přijmout pana Nováka a další členy odborové organizace, takže té korespondence je zhruba celkem kolem 30cm na výšku. Filip Šváb byl převeden na Ministerstvo zahraničí, které ho vyslalo do Bruselu, stálou misi České republiky při evropské komisi, kde má na starosti oblast telekomunikací, pošt a informatiky, a jeho místo tudíž zůstalo v těch kolonkách, neměl telefon, ani kancelář, ale samozřejmě je to žijící osoba. Pan ředitel Černý mě opakovaně informoval, že zaměstnanec Novák neplní žádné úkoly a že si s ním neví rady jiné než-li postupovat podle zákoníku práce, a proto jsou ty důtky tak zvláštní.





Hlavní líčení se p ř e r u š u j e v 15.25 hodin na 15 minut.



Hlavní líčení p o k r a č u j e v 15.45 hodin.





Prohlášeno



u s n e s e n í :





Hlavní líčení se p ř e r u š u j e do zítřejšího dne 26.10.2006 do 09.00 hodin opět do č.dv. 214/III. patro, což všichni přítomní berou na vědomí.



Hlavní líčení skončeno v 16.35 hodin.







JUDr. Silvie S l e p i č k o v á

předsedkyně senátu





PÚ:

Eva Holečková



Tento protokol byl sepsán podle § 55b odst. 2 tr. řádu dne 3.11.2006.

Zvukový nosič je uložen v trezoru Městského soudu v Praze v č.dv. 93/II. patro.

CD č. 452/06.