mlynar.cz
mlynar.cz
Poslat emailem16.11.2006

EXMINISTR MLYNÁŘ & SPOL.PŘED SOUDEM IV

MLETÍ MLYNÁŘE NA POKRAČOVÁNÍ
Zdeněk Jemelík, Praha
Vyšlo 16.11.2006 na Britských listech

Článek „Když Mlynáře mele mlýn justice“, uveřejněný zde 9.11.2006, přiměl statečného anonyma Karla, aby mi 13.11. vzkázal prostřednictvím redakce, že jsem nájemný pisálek. Vyjádřil tím nelichotivé mínění o literární úrovni mého textu. O to se s ním přít nebudu, má právo na svůj názor. Současně mě obvinil, že si mě někdo najal, abych spáchal ten literární zločin. K tomu bych chtěl uvést pár slov na vysvětlenou.

Mé články na justiční náměty jsou obvykle vedlejším produktem sledování případu občanským sdružením Šalamoun-Spolek na podporu nezávislé justice v ČR, a tak je tomu i tentokrát. Něco neobvyklého zde přece jen je: Šalamoun obvykle sleduje trestní věci zájemců, kteří jej požádali o pomoc. V tomto případě se zajímáme z vlastního zájmu, takže Vladimír Mlynář a jeho spoluobžalovaní nemohli předpokládat, že se někdo z členů Šalamouna k řízení dostaví. Mne osobně neznali a dost dlouho nevěděli, kdo jsem a proč sedím v soudní síni. Takže ani nemohli přijít na nápad si mne najmout. Nehledě k tomu, že sledování řízení spolkem Šalamoun si nelze najmout ani koupit.
Důvody našeho zájmu nejsou tajné. Vladimír Mlynář byl obviněn v době, kdy se jednalo o privatizaci Českého Telecomu a.s., a nápadně rychle opustil ministerské křeslo. Kolovaly dohady, že uhnul politicky nebo korupčně (což je bohužel skoro totéž) motivovanému tlaku. Pokud by tomu tak bylo, hrozilo by nebezpečí, že dojde k pokusu o účelové odsouzení bez ohledu na skutečnou vinu, což by bylo popudem pro Šalamoun, aby se snažil obžalovanému pomoci.
Mimo to Vladimír Mlynář se těší vážnosti a oblibě disidentů, neb je jeden z nich. Ilustruje to ohlas na stejný článek, který mi poslala paní Jiřina Šiklová: „Díky za zaslání informací o Vladimírovi Mlynářovi. Možná, že v životě i v administrativních postupech udělal různé chyby, ale určitě se nechtěl nikdy obohatit a něco zcizit.Znám ho již od jeho dětství, vím co dělal v době disentu, kdy byl významný a neohrožený člověk, kdy pracoval na vydávání nepovolených Lidových novin i když později psal do Respektu a byl vynikajícím novinářem.Vláďa Mlynář je čestný člověk a velice si ho vážím a budu si ho vážit i kdyby ho naše úřady čtyřikrát odsoudily. S pozdravem Jiřina Šiklová“ Zhruba vyjádřila i soukromý názor Johna Boka, předsedy Šalamouna, jenž se s Vladimírem Mlynářem rovněž zná z disentu. Náš zájem o průběh řízení je proto přirozený.
Anonym uvedl ještě jedno tvrzení, jehož předložením si vůbec neposloužil: „článek mne pobavil, hlavně zmínka o daňovém poplatníkovi. Tento proces je zlomkem výdajů za pokuty, které Úřad pro ochranu hospodářské soutěž uložil Ministerstvu informatiky. Zjevně nejste moc v obraze!“ Chtěl tím jistě říci, že náklady na dlouhé soudní řízení jsou zanedbatelné ve srovnání se zmíněnými pokutami od ÚOHS. Měl smůlu: 13. se v soudní síni četly listinnými důkazy, dokazující, že ÚOHS v souvislosti s předmětem obžaloby neuložil pokutu ani Testcomu, ani ministerstvu informatiky. Ministerstvo sice skutečně pokutu dostalo, ale ta se týkala jiné záležitosti a byla tak malá, že náklady na soudní obranu proti jejímu uložení by ji převýšily; proto ji ministerstvo zaplatilo bez odporu. V obraze tedy není anonym Karel.
Třídenní pokračování veřejného jednání nepřineslo žádnou převratnou změnu do poznatků o skutkové podstatě žalovaného jednání. Těžiště se přeneslo na čtení listinných důkazů. Předsedkyně senátu se chytila do pasti vlastní pečlivosti. Trestní spis hlavně její zásluhou nabobtnal opakovaným doplňováním na více než trojnásobek stavu, v němž jej předala policie. A tak jí nezbylo než celé hodiny předčítat posluchačstvu, jež se občas viditelně nudilo. Předčítání výsledovek, rozvah, daňových přiznání a výpisů z bankovních účtů by se dalo předepsat jako lék na těžkou nespavost. Takže když do soudní síně vpadla početná eskorta justiční stráže s třemi spoutanými obžalovanými, většina přítomných přijala omyl jako milé osvěžení. Protože znám nevypočítatelnost soudů, v tu chvíli mě zamrazilo…
Až bude paní předsedkyně babičkou a bude předčítat vnoučatům pohádky před spaním, trénink z Mlynářova procesu se jí bude hodit. Nicméně i z únavné šedi listinných důkazů se dále vynořovaly podrobnosti obrazu žalované záležitosti a poměrů na ministerstvu a v Testcomu. Důležité byly zápisy z kontroly, kterou v Testcomu i na ministerstvu provedl NKÚ. Došel ke stejnému závěru jako ministerstvo financí: zřízením společnosti s ručením omezeným a použitím rezervního fondu příspěvkové organizace Testcom k naplnění základního kapitálu byl porušen zákon. Ale stejně jako kontroloři ministerstva financí, ani NKÚ nenašel důvody k trestnímu stíhání. Závěry obou úřadů se shodují ještě v jednom společném rysu: ani jeden z nich se nezamyslel nad právními důsledky okolnosti, že Testcom servis s.r.o. byl zapsán do obchodního rejstříku usnesením soudu, čímž jeho vznik dostal punc legálnosti. Nález NKÚ tedy pouze potvrdil existenci klíčového rozporu, o jehož vyřešení se určitě pokusí obhajoba i žalobce a soud se s ním bude muset vypořádat. Na okraj tohoto problému podotýkám, že v počátečních fázích řízení bylo z otázek předsedkyně senátu patrné, že jí vadí možnost převedení podílu společníka společnosti s ručením omezeným na třetí osobu nebo jeho zastavení za úvěr. Kdyby ovšem obžalovaní postupovali podle zákona o majetku státu a ustavili se souhlasem vlády akciovou společnost, nebyl by majetek státu zabezpečen lépe: akcie lze rovněž převést i zastavit. Pokud by akciová společnost vydala akcie na doručitele, jejich převod by byl anonymní, kdežto podíly společníků společnosti s ručením omezeným a jejich převody jsou vždy adresné. Zdá se mi, že dodatečné vsunutí zákazu zřizování společností s ručením omezeným do zákona o majetku státu je jen projevem socialistického sklonu řídit administrativně ekonomické procesy, ať už to má smysl či nikoli. Tato úvaha ovšem obžalovaným život neulehčí, protože zákon je možná hloupý, ale platí.
Listinné důkazy dokreslily také vztahové problémy, jež vedly k napětí mezi obžalovanými a odpůrci ustavení Testcom servisu s.r.o. V článku z 9.11.2006 jsem popsal subjektivní pozadí nepříjemností, jimž čelí Vladimír Mlynář a další obžalovaní. Připomenu proto pouze tolik, že v Testcomu a na ministerstvu informatiky se vytvořila jednotná fronta odpůrců obžalovaných a jejich dalších spolupracovníků, která rozvinula různé aktivity k zamezení zřízení Testcom servis s.r.o. a přenesení správy Portálu veřejné správy na něj. Obraz je třeba rozšířit o působení občanského sdružení „Občané za svá práva“, s kterým navázala spojení jedna ze dvou odborových organizací na ministerstvu. Předseda sdružení podal trestní oznámení na nynější obžalované, jež jsem nedopatřením přičítal předsedovi odborů. Mimo to sdružení vedlo skutečně rozsáhlou korespondenci s Úřadem na ochranu hospodářské soutěže a snažilo se dosáhnout pokutování Testcomu a ministerstva za domnělé porušení pravidel výběru dodavatele zakázek, spojených s touto trestní věcí. Jak jsem zmínil výše, úspěch úsilí se nedostavil, UOHS jejich přání nesplnil. Odboráři a vedení občanského sdružení zachovávají i nadále dojemnou jednotu. Výskyt jejich představitelů v soudní síni připomíná slétání supů na kořist: objeví se vždy, má-li být vyslýchán svědek obžaloby, od něhož se očekává, že to obžalovaným „zavaří.“ Zajímavým doplňkem obrazu o účinkování jednotné fronty odbojníků z Testcomu, odborářů z ministerstva a činitelů občanského sdružení bylo slyšení svědkyně, která působila na ministerstvu jako kontrolorka. Otázkám obhájců čelila s viditelnými potížemi. Vypověděla, že na příkaz ministra provedla kontrolu v Testcomu, při které dospěla k názoru, že došlo k porušení zákona zřízením Testcom servisu s.r.o. Potvrdila však, že zprávu o provedené kontrole nikdy protokolárně nepředala. Poslala ji sice řediteli Testcomu elektronickou poštou,ale až za několik měsíců po zrušení Testcom servis s.r.o. Na dotaz obhájce, zda s ní někdo předem mluvil o její svědecké výpovědi, odpověděla záporně. Ale budovu opustila v doprovodu „supů“ – bývalého odboráře a předsedy občanského sdružení. Její vystoupení celkově zapadlo do celkového obrazu svědků obžaloby, kteří většinou působí dojmem frustrovaných lidí, kteří se nedokázali vyrovnat s náhlou změnou způsobu řízení dříve útulného, pohodlně zabydleného pracoviště. Nelze vyloučit, že také mladé vedení ministerstva informatiky a Testcomu má svůj díl viny na vyvolání odporu zaměstnanců . Není ale účelem dokazování před soudem toto zkoumat a ani z něj nepřicházejí samovolné důkazy pro takovou domněnku.
Řízení se blíží ke konci. Z dokazování je zřejmé, že v souvislosti s uváděním do provozu Portálu veřejné správy došlo k různým správním pochybením vedení ministerstva i Testcomu. Část z nich je vysvětlitelná krátkostí existence ministerstva informatiky, jehož administrativní kultura zatím nestačila vyzrát. Klíčový je rozpor mezi porušením ustanovení zákona o majetku státu založením Testcom servisu s.r.o. a legalizací jeho vzniku zápisem do obchodního rejstříku. Je to s podivem, ale obžalovaným nelze prokázat, že o porušení zákona o majetku státu skutečně věděli. Jediná škoda, která je jednoznačně prokazatelná, jsou úroky z prodlení za poslední pohledávky za Testcom servis s.r.o., které nelze uhradit, protože PČR obstavila bankovní účty.
Nepředpokládám, že závěrečný blok jednání, který bude zahájen 6. prosince, podstatně ovlivní současný obraz skutkové podstaty. Vynesení rozsudku se očekává 11.prosince 2006.