mlynar.cz
mlynar.cz
Poslat emailem30.11.2007

Varuji politiky: Může se to stát i vám

Hospodářské noviny 30.11.2007

Ještě předevčírem ráno mu hrozilo pět a půl roku vězení. Za to, že jako ministr informatiky nechal založit firmu pro portál veřejné správy. Ve středu zprostil Vrchní soud Vladimíra Mlynáře viny a prohlásil: Nešlo vůbec o trestný čin.

"Může se to stát každému ministrovi, i když tomu nevěří," varuje Mlynář. V rozhovoru hodnotí také dnešní politiku a desáté výročí pádu Klausovy vlády.


HN: Byl jste vůbec první ministr, kterého chtěl soud poslat do vězení za úřední chybu, při níž státu nevznikla vůbec žádná škoda. Napadá dnešní politiky, že se jim mohlo stát totéž?

Několikrát jsem slyšel od dnešních ministrů: "Člověče, dnes jsem na tebe zrovna myslel, podepisoval jsem něco za tři miliardy." Ale každý si myslí - mně se to stát nemůže, já mám kvalitní podřízené.

Jenže já měl na ministerstvu přísný schvalovací systém. I tento případ mi podepsalo sedm lidí. Všichni svá doporučení u soudu potvrdili. A nebylo mi to platné.

Kdyby někdo přišel kdysi do mé poslanecké kanceláře a vyprávěl mi příběh, který jsem do středy zažíval, tak ho poplácám po rameni: Pane, to není možné, přeháníte, něco jste asi provedl špatně.


HN: A neříkal jste si i vy během procesu, že jste asi něco provedl špatně?

Díky tomu případu vím, jak rizikové je postavení člena vlády.

Ministrem se stanete tak, že vám jednoho dne zavolají, druhého dne přebíráte na Hradě jmenovací dekret a třetí den sedíte v úřadu, kde se vás část zaměstnanců bojí a část vás předem nesnáší. Takže dnes lituji Ondřeje Lišku: být ve třiceti náhle ministrem školství...

Jako šéf resortu podepisujete třeba vyřazení majetku. Přinesou vám protokol, že se vyřazuje 35 židlí z roku 1975. "Ty židle už jsou nepoužitelné?" - "Ano, pane ministře, jistě, pane ministře..." Takže buď vyrazíte přepočítávat židle a časem si z vás začne dělat legraci úřad i noviny. Nebo podepíšete.


HN: Anebo je tu kompromis: vyrazíte na kontrolu, když něco "smrdí".

Jenže i těch je spousta. Pravda je, že chytrý ministr si "smrdící" věci nechá schválit vládou - a pak je z obliga, odpovědnost se rozložila na kolektiv. Takto se za Zemanovy vlády schvalovala dálnice do Ostravy, internet do škol...

Jenže mě v té věci vůbec nenapadlo se za nikoho schovávat! Vždyť já se předtím vzdal i poslaneckého mandátu. Copak zločinec, který se chystá krást, se ze všeho nejdřív vzdá imunity?


HN: Jaké je poučení z vašeho případu?

Nesnažit se státu ušetřit peníze, protože každý pokus bude po zásluze potrestán. A nic nerozhodovat, nic nepodepisovat.

Špatný chirurg, špatný politik... A špatný soudce?


HN: Ptáme se vážně.

Méně cynicky? Za prvé, to, co mně, se může stát každému ministrovi, který je členem parlamentu. Právní konstrukce, podle níž jste trestně odpovědní za pochybení svého úřadu, pokud jste schvaloval příslušný zákon, je ďábelská. Pak vás policie obviní, státní zástupce obžaluje a pražská městská soudkyně Silvie Slepičková pošle na pět a půl roku do vězení.

Za druhé: česká justice nakonec zafungovala, odvolací řízení bylo profesionální. Ale kolik jiných lidí doktorka Slepičková odsuzuje?


HN: Vy jste kvůli ní podpořil návrh, aby soudci mohli být kárně stíhání za "špatnou aplikaci práva". Není to jako stíhat soudce za špatný názor?

Jenže odvolací soud vypočítal spoustu jejích základně špatných postupů. Když chirurgovi umírá příliš pacientů pod skalpelem, přeřadí ho na jinou práci. Špatní ministři a poslanci jsou trestáni tím, že už je nikdo nezvolí. A soudci?

Kdybychom věděli, že soudkyně Slepičková dělá jednu chybu za pět let, budiž - to je život. Ale co když jí odvolací instance kvůli hrubým chybám zrušila desítky věcí?

Po setkání s ní už souhlasím, že by se věková hranice pro soudce měla zvednout. Je jí třiatřicet, v životě nepoznala nic než prostředí soudu. Takže na vás kouká, jak to že v zápisu z porady je chyba v datu. Šest svědků potvrzuje: To je překlep. Ale soudkyně má pocit, že v tom musí být zlý úmysl...


HN: Nevyvozujete příliš velké důsledky z jednoho případu?

Kdybych byl na vašem místě, asi bych řekl totéž. Věřte ale, že i vy byste na mém místě změnili názor.

Uznávám, že teď nejsem ten pravý, kdo má navrhovat změny v justici. Ptali jste se mě na zkušenost, snažil jsem se ji tedy popsat.

Zelení mi velmi připomínají US v předposledním stadiu


HN: Jste dnes poradcem Miroslava Kalouska. S čím mu radíte?

Čtu materiály, které přicházejí do vlády z ostatních resortů, a využívám svou zkušenost, že ve zdánlivě technických věcech mohou být politicky citlivé problémy.

Příklad: když ministerstvo vnitra navrhuje technické úpravy zákona o matrikách ve vztahu k registrovanému partnerství, pak ministra upozorním - protože je křesťanský demokrat a znám jeho názory - na to, že věc není politicky tak neutrální, jak mu píší jeho úředníci.


HN: Nejste poradcem i pro projekt Státní pokladna, největší zakázku pro počítačové firmy za poslední léta?

Tak tomu se vyhýbám obloukem a z velké dálky. To je projekt tak velký a kontroverzní, že na konci, jak je v Čechách zvykem, budou aféry, obvinění, vyšetřovací komise... Ne, vážně: já o tom málo vím a jsem rád, že mě ministr nežádá, abych se do toho montoval.


HN: Co jako bývalý komentátor a ministr říkáte na dnešní vládu?

Po volbách jsem byl příznivcem vlády se silnější většinou, která by provedla skutečné, trvalé reformy. Velká koalice jako v Německu.


HN: Bylo to reálné, když velká část členů i voličů ODS Jiřího Paroubka nesnáší? Topolánek ho označuje za největší neštěstí politiky po roce 1989.

Když jsem odcházel z politiky, myslel jsem si, že vztahy v ní už nemůžou být osobnější. Teď mám jako pozorovatel zvenčí pocit, že to je ještě horší než za Grosse.

Tehdy se střílelo silnými slovy v televizních debatách, ale pořád se byli lídři schopni sejít k debatě mezi čtyřma očima. Teď jsou podle všeho příkopy strašně hluboké.


HN: Když už se Mirek Topolánek rozhodl pro křehkou koalici stojící na přeběhlících, vydrží do voleb 2010?

Myslím, že ano. A pokud jde o přeběhlíky: já seděl ve vládě, kterou držel přeběhlík z ODS Petr Kott. Takže mi přijde směšné, když ti, kterým nevadil Kott, odsuzují Melčáka, a opačně.


HN: Jak hodnotíte Topolánka-politika?

Obdivuji ho jako člověka, který má politické štěstí: vyhrál, na co sáhl. Před tím mám já, který jsem prohrál mnoho z toho, nač jsem sáhl, docela respekt. A druhá věc: podařilo se mu ODS otevřít a zlidštit. Dnes se v ní opět diskutuje.


HN: Vy máte ale respekt i k Paroubkovi. Čím to?

Není to šálek mého čaje, ale musíte uznat, že vládl celkem pragmaticky. Výsledkem jeho vládnutí bylo 32 procent hlasů ve volbách, kam ČSSD vytáhl z 10 procent.


HN: Za cenu zvýšení sociálních výdajů a zákonů prosazovaných s KSČM? Nebylo toho pragmatismu až příliš?

Také pronesl omluvu německým antifašistům, k níž nikdo z předchůdců neměl odvahu. A já mám radši pragmatiky než fanatiky.


HN: Co Martin Bursík? Podařilo se mu natrvalo získat liberální voliče, kteří předtím volili ODA a Unii svobody?

Martin Bursík to má strašně těžké, možná tuším jak. Současný stav zelených mi velmi připomíná Unii svobody v předposledním stadiu antického dramatu - v krizi, po níž přichází katastrofa. Když vidím obrázky z republikové rady zelených, včetně civilního oblečení členů a výrazů ve tvářích, jako bych byl na jednání Unie svobody.

Bursík to zatím zvládá obdivuhodně. Ale nevím, jestli se mu dlouhodobě podaří udržet zelené vpravo. Marná sláva, všude ve světě patří doleva.


HN: Mají křesťanští demokraté budoucnost? Mnozí komentátoři tvrdí, že se do parlamentu dostanou ještě v roce 2010 a pak je konec.

Pamatuji, jak jsme totéž psali před volbami 1996 - a lidová strana je tady pořád. Dnes ale přestává být jasný její raison d'etre. Proč by člověk měl volit stranu lidovou? Protože kritizují Kuchtovou?

Rok 1997 byl katastrofa. Ale časem přišla katarze


HN: Co se chystáte dál dělat?

Popravdě řečeno, do středečního rozhodnutí soudu se těžko plánovala budoucnost. Já ani nevěděl, jestli koupit vánoční stromeček...

Vy se smějete, ale nespal jsem před rozsudkem celou noc. Stokrát si můžete říkat: Nic jsem neudělal, nemůžou mě zavřít. Z toho se ještě potřebuju vzpamatovat.

HN: Poslední téma - desáté výročí pádu Klausovy vlády, na kterém jste se jako novinář výrazně podílel. Připouštíte si nějaké chyby? Naslouchal jste až příliš Josefu Zieleniecovi?

Nejen jemu... Udělal jsem spoustu chyb. Myslím, že jsme podlehli atmosféře: první velká aféra, musí se něco stát. Dnes by všichni víc zachovávali chladnou hlavu.

A to říkám přesto, že podle mě nějaká černá konta existovala.


HN: I když se dnes celé aféře říká "sarajevský atentát" či "puč"?

Dějiny píší vítězové, tak to vždycky bude. Převládl mýtus o převratu v ODS. Tehdy to byla katastrofa pro liberální pravici, která ale po čase vedla k jisté katarzi. ODS se změnila. Vystřízlivěli také lidé na straně "pučistů", kam řadím i sebe. A koneckonců, jistý nadhled má dnes i Václav Klaus.


HN: Už vám nenadává?

Myslím, že je to za námi. Jeden z velkých aktérů Petr Kolář je dnes ambasadorem v Americe - a jmenoval ho Václav Klaus.

Lenka Zlámalová, Tomáš Němeček