mlynar.cz
mlynar.cz
Poslat emailem12.2.2008

Proč lze hlasovat pro Klause

Prezidentská volba není souboj dobra a zla a nerozhodují o ní lobbisté a kufry peněz, jak se v posledních dnech může ze zpráv zdát. Samozřejmě i v parlamentu jsou lidé, pro něž politika představuje vrcholné stádium byznysu, ale při rozhodování drtivé většiny hrají roli jiné důvody. Před pěti lety jsem nebyl v tehdejší vládní koalici zdaleka sám, kdo měl problém volit některé tehdejší prezidentské kandidáty. Prostě proto, že bylo na první pohled a poslech evidentní, že jim chybí jakýkoliv prezidentský rozměr. Jak říkával jeden kolega: Když vejde prezident s doprovodem do místnosti, musí být hned poznat, kdo je prezident a kdo úředník protokolu.Minimálně v tom je letošní situace výrazně lepší než před pěti lety.
Oba nynější kandidáty si lze představit jako hlavy státu. Přesto má jeden z nich evidentně víc prezidentského charizmatu. A člověk nemusí uvažovat o světě jako Lucie Bílá či být zapáleným členem ODS, aby to poznal. Dokonce může být i Klausovým dlouholetým politickým odpůrcem, a přesto může mít poctivý důvod dát mu hlas.
Prvním argumentem je přesvědčení, že prezidentem by měl být zkušený politik. Podobně jako by asi nikdo nesvěřil řízení letadla laikovi, byť poučenému a s dlouhodobým zájmem o letectví, je v hlasu pro Švejnara skryto určité riziko. Nevíme, jak bude jednat pod tlakem, v krizi, komu bude naslouchat, zda bude měnit názory, kdo na něj bude mít vliv. Jan Švejnar je jistě kultivovaný a vzdělaný člověk, s nímž je příjemné vést intelektuální disputace. A jeho stoupenci namítnou, že ve světě by se našly hlavy státu, jež neměly politické zkušenosti – a jak jim to, panečku, jde. (Za všechny Horst Köhler v Německu.) Jistě, Jan Švejnar by možná byl dobrým prezidentem..., ale právě jen možná. Jako když si hodíte kostkou: možná vám padne šestka – možná! Většina zdejších volitelů nemá dobrou zkušenost s lidmi, kteří se přes noc objeví ve vysoké politice: Václav Fischer, »třítýdenní ministryně« Helena Třeštíková. Vím to i z vlastní zkušenosti člověka, který se před lety také řízením osudu naráz ocitl v nejvyšších patrech. A nestačil se pak divit, jak složitý a jiný je to svět a jak těžce se v něm učí pohybovat. Klausova dlouholetá vyhraněnost není jen negativum. Klaus nás zkrátka nemůže moc překvapit.  A když, tak jedině pozitivně.
Jan Švejnar má v programu na svých stránkách navíc několik bodů, které nedůvěru mnoha poslanců a senátorů ještě umocňují. Za tzv. prezidentská témata, jimž se bude věnovat, považuje »strategii hospodářského rozvoje v rámci EU, důchodovou a zdravotnickou reformu, ozdravení veřejných financí, právní stát, ochranu životního prostředí a sociální soudržnost národa«. To je hodně široký záběr a připomíná spíš volební program strany, která chce vejít do Strakovy akademie hlavním vchodem. Švejnar dále slibuje, že k těmto tématům bude »pořádat pravidelné konzultace se všemi politickými silami zastoupenými v parlamentu a účastnit se zasedání vlád a parlamentu, pokud se zabývají některým z těchto témat«. A ještě dále: »Zákony do sněmovny budu vracet především tehdy, pokud se týkají klíčových témat a vláda očividně zanedbala snahu konzultovat v dané věci opozici a zohlednit alespoň některé její připomínky.«
Shrnuto: Švejnar chce být hodně »aktivistickým« prezidentem, který bude vládě a parlamentu dosud nevídaným způsobem mluvit do jejich práce. Pokud by to splnil, takového prezidenta jsme tu opravdu ještě neměli. Nedivím se, že to v mnoha poslancích a senátorech budí obavy. Chodil by prezident Švejnar každou chvilku na jednání vlády (podle ústavy smí), vracel by zákony pokaždé, když do nich vláda nezapracuje něco z požadavků opozice? Mimochodem: Co by asi na takový program říkal Jiří Paroubek, kdyby jej předložil Klaus? 
Švejnarovský tábor je dnes složen z těch, kdo jako Strana zelených upřímně věří, že Klaus je škůdce země, a pak z těch, kdo jako Paroubek berou celou věc jako čistě mocenský zápas. To je ale málo! Tak jako mnoho jiných jsem velkou část svého politického angažmá stál na jiné straně než Václav Klaus. Byly časy, kdy jsem také méně hodnotil, co říká, než jak to říká, jak se u toho šklebí a koho všeho urazil. Přesto – nebo právě proto – říkám, že odstranění Klause jako důvod pro zvolení Švejnara neshledávám dostatečným. A proto rozumím těm, kdo v pátek podpoří Klausovo znovuzvolení.

Psáno pro Hospodářské noviny, 13.2.2008