mlynar.cz
mlynar.cz
Poslat emailem11.10.2009

Premiér zná své možnosti - rozhovor pro týdeník Respekt

Máte zkušenost už s druhým úřednickým a dvěma politickými předsedy vlády. Čím to podle vás je, že premiéra Fischera poměrně vstřícně přijímá veřejnost i politické strany?
?O tom by se dalo jistě napsat něco hlubokomyslného, ale v krátké odpovědi bych řekl, že je to zaprvé: neutěšený stav české politiky, který se dlouho zesiluje. V Česku navíc panuje tradiční pocit, že politici jsou nějací divní, zatímco ti nepolitičtí odborníci jsou ti správní, kvalifikovaní. Prostě lidé v Česku obecně mají rádi odborníky na místech, kde v jiných zemích jsou běžně vnímáni politici. Ministrem zdravotnictví by tedy podle veřejného mínění měl být nejlépe univerzitní profesor lékařství a ministrem spravedlnosti zase soudce. ??
A ta druhá věc? ?
Tím, že česká politika je ve vleklé a hluboké krizi už několik let a v chronické několik měsíců, obraz politiků kontrastuje s odborníky nepolitiky. Na třetí místo bych dal fakt, že média nepochybně úřednické vlády mnohem více šanují, zacházejí s nimi zkrátka jinak než s politickými vládami. A poslední čtvrtá věc: Jan Fischer má dar věcnosti a normálnosti, která kontrastuje s někdy hysterickou scénou politickou. On uklidňuje situaci a tím samozřejmě získává veřejnost na svou stranu. Trefně to napsal snad dokonce Respekt, že Jan Fischer rehabilitoval pojem úředník.
??Co takový stav znamená pro českou demokracii? Neublíží to ještě více politickým stranám?
?Na to jsem chtěl právě navázat. Protože i když veřejnost má ráda úřednické vlády, které situaci zdánlivě zklidňují, tak to pro demokracii vlastně není dobře. Úřednické nebo polopolitické vlády na přechodnou dobu jsou zcela legitimním a normálním krokem, jak se dostat z krize, a děje se to běžně i v západních demokraciích. Legitimní je to ale pouze za předpokladu, že se co nejdříve konají volby. Stav, kdy vládnou úředníci – byť oblíbení a zdatní, a veřejnost má dokonce pocit, že stav země je za jejich vedení lepší než za předchozích vlád –, je prostě špatný a nemá trvat déle, než je nezbytně nutné. Tím, že se volby odložily o dalších deset měsíců, se současná krize dostala do největší hloubky za posledních dvacet let. ?Když jsem byl v Tošovského vládě, bylo pro nás důležité, že musí být co nejdříve volby, a ta samá situace byla důležitá pro Jana Fischera, bylo to ostatně i součástí dubnové dohody. Proto je současný stav kritický.
Jan Fischer měl ve standardním období jasně naplánované kroky. Teď ho ale čeká něco, co nezažil ani Josef Tošovský: politické strany budou chtít do jeho vlády více zasahovat, úkoly budou těžší a komplikovanější. Teď zkrátka může přijít i neúspěch.
Tak možné to je a Jan Fischer s tím, myslím, počítá. On ale není premiérem proto, aby odešel jako nejoblíbenější politik a stal se nejpopulárnějším šéfem statistického úřadu v Evropě. Jak jsem poznal Jana Fischera, tak bych řekl, že je zastáncem drobné a soustavné práce a stejně přistupuje k vedení vlády. On dobře ví, že přízeň veřejnosti i médií je velmi vrtkavá. ?Současná situace je nová v tom, že když volby budou až v řádném termínu, jsme skutečně v jiné situaci, než byla Tošovského vláda. Zatímco tehdy, nebo i za první Fischerovy vlády, se některé podstatné věci odkládaly v tom dobrém slova smyslu na politickou vládu, která k tomu má řádný mandát, teď se ty věci budou muset řešit. ??
O jakých tématech mluvíte?
?Třeba mediálně vděčná velká ekologická zakázka. Vážným ekonomickým rozhodnutím je případ ČSA. A pak jsou tady věci, o kterých se nemůže psát v novinách a které jsou velmi vážné. V tom je situace úplně nová, a to nejen pro Fischerovu vládu, ale i pro politické strany. V tuto chvíli není úplně jasné, co vlastně politické strany budou chtít, protože si s tím samy nevědí rady. Proto jsme v uplynulých dnech a hodinách byli u některých svědky jejich naprosto dramatických změn stanovisek. A proto je teď taky potřeba trpělivosti, abychom se dobrali výsledku. ??
Nakolik má dnes premiér Fischer volné ruce v personálních změnách vlády? ?
Poměr nominací ministrů do Fischerovy vlády z dubnové dohody je za ČSSD osm a šest plus dva za ODS a zelené. Nepočítám lidovce, kteří z dohody později odstoupili. Takže dnes je to takový podivný kočkopes. V dubnu premiér dost obtížně prosazoval některé své představy, což je všeobecně známo, ale ujišťuji vás, že kdybyste byl Marťan a přistál uprostřed jednání úřednické vlády, tak byste u mnohých jejích ministrů nepoznal, kdo je nominoval. Možná jedno dvě hlasování byla ostřejší a stranická, jinak naprostá většina rozhodnutí byla jednomyslná. ?To se vždycky tak stane a bylo to i v Tošovského i v každé jiné vládě, že se začne chovat jako vlastní jednotka. Začne to být jako v každé jiné komunitě – lidé se mezi sebou začnou kamarádit bez ohledu na to, z jakých poměrů pocházejí, někdo si je naopak nesympatický ze zcela iracionálních příčin. Ale když se objeví nějaký tlak zvenčí, má vláda tendenci chovat se solidárně. Čili – není to tak, že se z Lidového domu nebo z Jánského vršku volají nějaké pokyny a tady jsou kolem toho války. ??
Utekl jste mi z otázky. Může Jan Fischer stranám navrhnout, že nějaký ministr je špatný a že by chtěl jiného? ?
To se ukáže. Mně nepřísluší hodnotit práci ministrů, ale v každé vládě jsou ministři lepší, průměrní a horší a premiér by si samozřejmě u některých lidí vybral někoho jiného. Ten problém však není personální, je systémový. Jsou vlastně jen dvě možnosti, jak dál: buď politické strany dojdou k nové politické dohodě, podobné té z dubna, a pak vznikne nová vláda, byť vedená opět Janem Fischerem. Vznikne vláda čistě na základě dohody jednotlivých stran, což by byl systémově nejsprávnější krok, i když by se veřejnosti možná nelíbil. ?A pak je tu druhá varianta: Politické strany se nedokážou dohodnout a vytvořit v Poslanecké sněmovně většinu. A tam jsme v problému. Co potom? Premiér nemůže ve Strakovce zhasnout a vyklidit úřad. Bude tedy muset předložit parlamentu nějakou představu, jak chce zemi do května administrovat. A zatím vše nasvědčuje, že tomu tak bude. Po pátečním jednání politických stran a jejich deklaracích, že vládě obnoví mandát a nemají na ni personální požadavky, to teď vypadá, že dojde na druhou variantu. Premiér se rozhodne, zda nějak vládu personálně obmění, a pak půjde do sněmovny s představením programových priorit své „staronové“ vlády. A poslanci rozhodnou, zda mu vysloví důvěru přímo hlasováním, nebo jakousi formou tichého souhlasu. ??
Premiér se dlouho tvářil, že bude čekat na to, koho mu politické strany nominují. Bude to tak?
?Před veřejností i před dějinami ponese za vládu odpovědnost premiér, tak to je. Na druhou stranu premiér není člověk, který se vznáší ve vzduchoprázdnu a nelze se tvářit, že tady je proto, že ho veřejnost má ráda a že si tady může dělat, co chce. Máme parlamentní demokracii a nositelem vůle lidu – odpusťte ta velká slova – je parlament. Nejde tu dělat skrytý ústavní puč a vládnout způsobem, který je třeba populární a efektivní, ale není odvozen od vůle parlamentu. ?Náš aktuální problém je, že nemáme parlamentní většinu. Nikdo nevíme, jestli ji má levice, každopádně však víme, že pravice o ni přišla. Nevíme ale ani, jestli je tady nějaká většina ODS a ČSSD. Nevíme nic. Už při hlasování o Janotově balíčku se ukázalo, že nebylo možno standardním způsobem vytvořit většinový návrh, který se pošle do Poslanecké sněmovny. Musel se poslat návrh, který byl podroben chaotické debatě, a z toho vylezl výsledek, který asi není klenotem české legislativy a zcela jistě je velmi problematický ve svých dopadech. Jak premiér řekl ve svém projevu: „To není reforma ani řešení, to je krabička poslední záchrany.“ Vláda ale opravdu nemohla udělat nic jiného, protože kdyby nedělala nic, země by se dostala do neřešitelné situace. Ovšem systémově ten postup byl mimořádný a nestandardní. ??

O čem byl podle vás spor o Pecinu? ?
Podle mého názoru to ve skutečnosti není ani tak spor o ministra vnitra jako o kompetence a rozložení sil. Zastoupení ČSSD v úřednické vládě je totiž početnější než zastoupení ODS, protože ta nominovala šest ministrů a v průběhu se ještě distancovala od ministra Janoty, takže se dnes hlásí dokonce jen k pěti nominacím. Logické taky bylo, že ODS se vzdala ministerstva vnitra na pět měsíců, ale nechce to jen tak nechat být na dalších deset měsíců. ?Zcela upřímně si myslím, že spor o náměstka Zajíčka je čistá záminka. Požadovat po ministrovi vnitra, aby odstoupil, nebo obviňovat úřednickou vládu ze směřování k levicovosti, když jsou jednomu náměstkovi změněny kompetence... To opravdu není příliš racionální.
??ODS hrozila, že nebude kabinet podporovat. Co by to podle vás pro premiéra a vládu znamenalo? Je to důležité i do budoucna, kdyby si ODS podporu rozmyslela? ?
Takový krok ODS je snad po pátečním jednání stran už minulostí, ale kdyby byl naplněn, znamenal by, že se vláda vychýlí jedním směrem. A kdyby k tomu došlo, tak jak já znám premiéra Fischera, on by v takovém případě podal demisi. Dohoda od počátku totiž byla, že Jan Fischer povede vládu, která se bude opírat o podporu napříč politickým spektrem, což byla mimochodem i jeho poslední věta ve sněmovně při hlasování o Janotově balíčku.
??Takže by stačilo, kdyby ODS řekla, že dává od úřednické vlády ruce pryč, aby to premiér Fischer přijal jako impulz k demisi? Nebo by odstoupil i v případě, kdyby ODS řekla, že nechá ve vládě jí nominované ministry, ale nebude hlasovat pro vládní návrhy?
?Nemluvím za premiéra, říkám jen svůj názor. Ale fakt je, že v českých dějinách už jednou došlo na to, že některé politické strany stáhly své ministry z vlády a jiné strany doplnily jejich volná místa a vláda pokračovala dál. Byla to vláda Klementa Gottwalda a bylo to v únoru 1948. Samozřejmě to není paralela, ten příměr kulhá, ale každý demokrat má k takovýmto postupům zvýšenou citlivost. ??
Pořád tu však zůstává problém, který nejtvrdším způsobem vyslovili komunisté: ať si Jan Fischer říká, co chce, my stejně prosadíme svoje, protože i kdyby podal demisi, musí zůstat ve funkci, dokud nebudou volby. ?
To bych řekl, že je takový komunistický cynismus, a to celkem koncentrovaný. Asi narážíte na nebezpečí, že vláda v demisi je ve své funkci do jmenování té nové. Ještě ale nejsme banánovou republikou, aby tady vláda v demisi pokračovala do května příštího roku. To, myslím, je za hranicí civilizačního okruhu české politiky. ?Je tu však jiný problém – při nepřehledné parlamentní většině a protahování mandátu úřednické vlády kvete pšenka různým lobbistickým neprůhledným partám ve sněmovně a korupci napříč politickým spektrem. V tom je nezdravost té situace. Jinými slovy, protlačit nějakou změnu v zákoně bude poměrně snazší než při normální koexistenci pravých či levých koalic. ??
Zaskočila mě slova Mirka Topolánka, když říkal, že mezi ODS a ČSSD existovala ohledně ministerstva vnitra tajná dohoda. Ví o tom něco úřednická vláda? ?
To byste se musel zeptat Jana Fischera, ale já jsem ho slyšel několikrát opakovat, že žádná tajná dohoda ani nepsaný tajný dodatek k dubnové dohodě nebyl uzavřen a nikdy neexistoval. Jestli si ale politické strany nějakou takovou dohodu mezi sebou udělaly, určitě o ní premiérovi neřekly. ??
A byl by podle vás problém, kdyby to tak bylo a on by o tom nevěděl? ?
Problémem tajných dohod je, že jsou bezvadné, dokud platí. A když jsou prozrazeny, tak už se nedají ověřit. Proto celý život razím tezi, že tajné dohody se pokud možno vůbec nemají uzavírat. ???
Premiér stranám nenavrhl, jestli chce hlasování o důvěře. Nenaznačil, jaké priority hodlá ještě prosadit, zdůrazňoval, že je to na stranách. Nestává se pak z premiéra automat, do kterého se jen strčí lísteček s příkazem, který má vyplnit? ?
Chápu vaši otázku, ale napadá mě jiná: Není tu nebezpečí, že by správa země přešla z parlamentu na vládu, která není odvozena z parlamentních voleb? A ta rizika jsou si rovna. Je pravda, že mediálně a po zkušenostech, které má tato země s politickými stranami, všichni cítí větší obavu z toho, co jste řekl vy. Já ale se svojí politickou zkušeností říkám: To radši špatná politická rozhodnutí ovlivněná politiky než dobrá rozhodnutí, která jsou odtržená od vůle parlamentu.
??Mě takový názor nepřekvapuje, jenom je takové postavení premiéra Fischera dost nevděčné. ?
Miloš Zeman říkal, že jeho vláda byla vládou sebevrahů, myslím, že to platí spíš na Fischerovu vládu. ??
Premiér v pátek oznámil, že se strany sjednotily na prioritách. Jaké to jsou?
?To se nyní bude precizovat a sepisovat. Vznikne legislativní plán vlády, tedy seznam návrhů zákonů, které má vůbec smysl do parlamentu posílat, neb mají nějakou šanci. Dejte nám pár dnů. Výsledek určitě bude zveřejněn.
??Když byste měl pojmenovat nejtěžší úkoly, jež před vládou stojí, které by to byly? ?
Samozřejmě rozpočet, který je stále ve fázi před schválením. Tento problém trvá a nese v sobě velká rizika, protože nějaká ad hoc většina ve sněmovně samozřejmě může při hlasování vychýlit střelku rozpočtu dramatickým způsobem. Dalším úkolem je pak udržet makroekonomickou stabilitu země v době globální ekonomické krize. Tady na úřadu vlády totiž převládá spíše velká opatrnost v tom, že bychom už byli na cestě z ekonomické krize ven. ?Pak jsou to různé tendry a soutěže, které jsou mediálně velmi vděčné, od ČSA až po ekologickou zakázku, kde to je většinou velký odborný problém promíchaný s různými lobbistickými zájmy a odlišit to od sebe je někdy velmi těžké. Protože lobbisté nejsou jen lidé, kteří chodí za politiky s igelitkami plnými peněz, jsou to lidé, kteří nabízejí dobře znějící a zajímavé argumenty. ?Pak je to aktuálně problém Lisabonu, eurokomisaře a celá problematika našeho postavení v Evropě. Ta se samozřejmě nějak vyřeší do konce roku, ať tak či onak, a půjde pak o to, jaké bude postavení země v EU do budoucna. ??
A jak budou probíhat dohody o eurokomisaři? Bude vláda hlasovat většinově, nebo to bude součástí nějaké dohody? Vyvstala v pátek nějaká shoda? ?
V pátek o eurokomisaři – pokud vím – nebyla řeč. Situace v Evropě není jednoduchá, Česká republika je malá země a navíc je v pozici troublemakera. Tradičně navíc velké země při rozdělování portfolií hrají prim a menším zemím se dávají povětšinou komisariáty, které zůstávají, co si budeme nalhávat. V tuhle chvíli je tedy všechno otevřené a bylo by ideální, aby se politické strany shodly na nějakém postupu, který by umožnil vyjednávat co nejlépe pro Českou republiku. Ale na druhou stranu je jasné, že je strašně těžké to po stranách chtít, protože se složitě shodují na mnohem podstatnějších věcech. Přesto věřím, že to skončí nominací, za kterou se nebudeme muset stydět.
??Takže myslíte, že hrozí, že se politické strany budou tak dlouho dohadovat, až do toho úřednická vláda bude muset nakonec vstoupit? ?
Může se to stát. Proces je takový, že Česko nakonec bude vyzváno, abychom k nějakému datu dali jméno. Ta situace je obdobná jako před obnovením mandátu. Buď se politické strany na něčem domluví, a pak to vláda prostě úředně zajistí, jak nejlépe bude umět. A je to zcela legitimní a demokratické. Anebo se strany nebudou schopny domluvit a vláda to v jistou chvíli bude muset vykonat sama. ??
V médiích se v poslední době objevuje jméno Vladimíra Špidly. Vychází to z nějakých podložených informací? ?
Tak daleko to rozhodně není. Jde o spekulaci, která zřejmě vychází z toho, že Vladimír Špidla zná dobře situaci v Bruselu a Manuel Barroso musí sestavit Evropskou komisi tak, aby prošla Evropským parlamentem. A je jasné, a v tom jsou pravidla politiky stejná v Praze jako v Bruselu, že obsazení musí být takové, aby získalo nějakou většinu. ?Vladimír Špidla má nepochybně z pohledu Barrosa dvě výhody, které nesouvisejí s jeho osobními kvalitami: patří k socialistické frakci a pochází z nové členské země. Na to člověk nemusí být Einstein, aby si spočetl, že v sobě tak spojuje dvě nutné podmínky, protože jeden místopředseda komise musí být z nové členské země a jeden ze socialistické frakce. Ale bude to svébytné rozhodnutí České republiky a ještě uvidíme, kdo to bude. Rozhodnutí bude na nás. Někdo by řekl naštěstí, jiný by řekl bohužel. I když ty nominace nejsou vůbec špatné. Proti Kužvartovi jsme udělali velký pokrok.
??Premiér Fischer také řekl, že věří tomu, že na konci roku bude podepsána Lisabonská smlouva a že pro to udělá maximum. Jaké jsou jeho možnosti? ?
To jistě neočekáváte, že vám řeknu.
??Ale ano. Každopádně příliš možností na straně Jana Fischera nevidím. ?
Pan premiér ví, co říká. ??
Co si pod tím představit? ?
Teď se neuražte, ale novináři obecně mívají někdy malou představivost, a hlavně malou znalost o provozně-technických věcech některých postupů ve státní správě. Já se domnívám, že ratifikace Lisabonské smlouvy bude dokončena do konce roku a bude prostě nějak jasno. ?Teď musíme čekat na rozhodnutí Ústavního soudu. A tady se musím zastat pana prezidenta, protože kritika, která se na něj snáší, není správná. Názory Václava Klause na Lisabonskou smlouvu jsou známé, nikdo si asi nemyslí, že je to pro něj věc politického obchodu, ale hluboké niterné přesvědčení. A věděli to všichni, kteří ho volili za prezidenta. A já po klausovsku pozvedám obočí nad tím, proč se dnes divíme jeho postoji. Bylo to zcela logické a podle stejné logiky je očekávatelný i výsledek.
??Jakému tlaku a zájmu je dnes vláda vystavena kvůli čekání na ratifikaci Lisabonské smlouvy? ?
Pochopitelně vysokému zájmu, tomu se nelze divit. Na jejich místě bychom se chovali stejně. Musím ale zaklepat, že zatím je vše v přijatelných mezích. Kdyby byl spuštěn hysterický ryk, tak to bude kontraproduktivní. Problém by nastal až tehdy, když by to nebylo ratifikováno. ??
Ve čtvrtek byla politická scéna zaskočena požadavkem Václava Klause, aby byl přijat dodatek k Lisabonské smlouvě. Věděla o tom dopředu vláda a jak se k tomu premiér staví? ?
Premiér to nijak nekomentuje. ??
Tak jinak. Jste poradce, co byste premiérovi doporučoval, aby udělal? Aby souhlasil s požadavkem Václava Klause?
?Doporučil bych mu, aby podpořil jakýkoli kompromis, který povede k ratifikaci Lisabonské smlouvy.