___________________
Kdo se podívá na předchozí obrázek, nutně se musí zamyslet nad tím, co je vrcholem feministické objektivity - a co už je za její hranicí. Přesně podle zásady, že nikdo nepřekročí svůj stín, ani kdyby stokrát chtěl a na hlavu se stavěl.
Tento obrázek jsme našli včera v šatně jako oficiální instrukci toho, kde kdo při vystoupení bude.
I laik si jistě všimne, že pouze Kovářová a Samková tam mají uvedeny své tituly, soudkyně Stará alespoň označení "soudkyně" - a i běžný laik tudíž ví, že by měla být právně vysokoškolsky vzdělána, jinak by nemohla - resp. by neměla - takovou funkci vykonávat - zatímco já a pan Hodina jsme uvedeni pouze jako "pánové", tedy bez titulu, ač oba ten inženýrský máme.
Ne sice, že bych si já třeba na něm jakkoliv zakládal, ovšem situace se rychle mění v okamžiku, kdy si druhá strana začne přepečlivě připevňovat tituly - často velmi směšné a minimálně hodně pochybné - před jméno i za jméno, což jí zřejmě připadá naprosto normální.
Vrcholem této idiocie byly moje zkušenosti z kriminálu, kde když jsem trval na sepsání jakéhokoliv záznamu nebo zápisu, tak dotyčný bachař - vzdělaný obvykle v nějakém zaplaceném víkendovém kursu, určeném výhradně pro ně - si pečlivě tyto "tituly" všude přivěšoval, zatímco mne uváděl zásadně holým příjmením.
A když jsem mu řekl, ať mi tam laskavě můj titul - na rozdíl od toho jeho skutečně akademický - laskavě doplní, tak mi sdělil, že já jsem vězeň, a tudíž jsem byl všech práv zbaven - a tedy i titulu - a myslel to zcela vážně.
Moji odpověď, že za prvé jsem zatím pouze ve vazbě, a tudíž i pro něho nevinný (což se následně i vždycky potvrdilo) a za druhé, že i kdyby mě odsoudili za deset vražd, tak akademický titul mi může sebrat akorát vysoká škola, která mi ho dala, a to ještě jen za velmi přesně specifikovaných okolností, zjevně byla nad rámec jeho chápání.
Tatáž situace - byť v mírnějším provedení - se opakuje skoro pokaždé, když jdu na soud sepsat jakýkoliv zápis.
Já, jakožto oznamovatel, stěžovatel, jsem zásadně uváděn pouze příjmením - výjimečně ještě s označením "pan" - zatímco soudní úřednice (o předsedkyni či předsedovi soudu ani nemluvě) si pečlivě navěsí všechny svoje tituly, o jejichž kvalitě, a mnohdy i hodnověrnosti může kdokoliv oprávněné pochyby, před jméno i za jméno.
Netrpte to! A to ani tehdy, když se jinak chovají vcelku slušně a vstřícně - a zjevně si svoje - už zcela podvědomé - nadřazování ani neuvědomují.
Protože tam pohrdání vašimi právy či platnými zákony začíná - a končí bezdůvodně zabaveným majetkem, ukradenými dětmi či léty zbytečného a ničím neodůvodněného kriminálu.
A ještě jeden vjem musíte nutně mít při shlédnutí horního obrázku: Totiž že všichni jsme si rovni, někteří jsou však přeci jen výrazně rovnější - a to i mezi publikem, kde vyniká - jediná označená - feministická právnička Spoustová, která je dokonce označena zvlášť, včetně místa, kde bude sedět, zatímco ostatní plebs už zůstává nerozlišen.
____________________
Jinak, na četné dotazy našich členů i čtenářů, musím říci, že moje dojmy z natáčení byly nakonec lepší než ty očekávané.
Asi hlavně proto, že jsem si zvykl očekávat hodně málo, resp. zákeřný útok či podraz za každým rohem se staly pravidlem každého dřívějšího styku s oficiálními médii - a to se včera opravdu - a překvapivě - nedělo.
Zaměstnanci televize byli nesmírně slušní a vstřícní, a to už po telefonu, natož pak od prvních kroků po budově ČT.
Šatna, kterou jsem sdílel s p. Hodinou, mi sice svou strohostí nápadně připomínala celu předběžného zadržení - s tím rozdílem, že tam byla slušná koupelna, normální dveře (ne železné, s klikou zvenčí) - a hlavně se dalo přijít i odejít, kdy kdo chtěl. To už holt bude tak trochu moje profesní deformace, že po létech strávených hlavně po kriminálech a podobných institucích, je člověk trochu jednostranně vychýlen tímto směrem.
I pí Jílková se chovala slušně, dokonce po natáčení říkala, že se můžeme domluvit na dalším natáčení (když tohle tak dobře šlo - asi jí v Profemu řekli, že já běžně při natáčení alespoň zmrzačím jednu soudkyni a dvě feministky), když jí dáme nějaké zajímavé téma - odvětil jsem, že jedno by se nabízelo hned, a sice: Nechť si tam pozve všechny lídry kandidujících poitických stran a zeptá se jich, proč justici, která smrtelně svým stavem a fungováním, ohrožuje celou společnost, vůbec nemají ve svých programech a hlavně, co s ní chtějí za své vlády dělat - a že se jistě národ potrhá smíchy.
Bylo mi odpovězeno, že v předvolebním období to nelze - já si zase myslím - a kdy jindy?!
O tom, že slovo - a to až na neomezeně dlouhou dobu - bylo udělováno, resp. trpěno hlavně oběma dámám, ozančeným jako "doktorky", se jistě netřeba šířit, to si jistě laskavý posluchač všimnul i bez nápovědy - stejně jako toho, že já jsem ho dostával nejméně, zejména poté, co pí Jílková jednozančně pochopila, co ode mne může slyšet a že to pro ostatní nebude nejen nic příjemného, ale hlavně že se z toho budou jen ztěží dostávat.
Přesto - to hlavní, co se dalo, jsem asi řekl - a i vzhledem k výhradně pozitivním reakcím - i já tento počin hodnotím jednoznačně pozitivně.
Na dané poměry, dobu, okolnosti a účastníky se asi víc podařit ani nemohlo.
Přesto bychom měli mít všichni vizi, co opravdu l z e a m á s e - bez ohledu, zda toho jsou ti současní schopni.
____________________
http://petrcihlar.blog.idnes.cz/c/369515/Mate-slovo-s-Jilkovou-alimenty-a-deti-bez-otcu.html
____________________
i
J.
(pod tíhou toho, co tady od Vás čtu), ale tohle je důkaz nad důkazy... 
