ČESKÝ INSTITUT pro rozvoj a ochranu díla „VE SVĚTLE PRAVDY“

—   Nabídka  knih  nakladatelství  VOLÁNÍ   —

 

 

Učebnice – Člověk a Zákony  ( ukázky ) …

 

Předmluva

 

 

  Milí přátelé!

 

  Dostává se Vám do rukou kniha, kterou můžeme pracovně nazvat učebnicí. Jejím účelem je vytvořit živý most mezi světem dneška, světem moderních nauk, moderních technologií, a skutečným každodenním životem neomylně řízeným Zákony přírody a Vyšší mocí.

  Naše učebnice klade si za cíl jednoduchou formou přiblížit dnešnímu člověku, žáku základní školy to, co je dnes obecně známé ve spojení s ostatním důležitým, co je jen útržkovitě zaznamenané v pamětech lidstva. Spojením těchto znalostí formuje se tak studujícímu nový výhled na svět - nové vědění. Toto nové vědění vytváří podmínky pro věcné uchopení zákonitostí osobního života každého jednotlivce a také k  porozumění „Zákonům pro život na Zemi“, které jsou úzce spojeny s touto učebnicí, ukazujíc svým obsahem cestu k pravému lidství a Stvoření.

  Zajisté každý žák, dívka nebo hoch, má také své rodiče, pěstouny i učitele. A mají-li tito opravdový a poctivý zájem o to, aby z našich dnešních dětí vyrostly čestní, spravedliví a odvážní muži nebo půvabné dívky a ženy, pak věříme, že všichni tito se budou také chtít s učebnicí seznámit a s ujasněním si souvislostí nového vědění započnou i oni práci k obrodě osobního i společenského života.

 

  V našem národě se zrodil velký učitel národů J.A.Komenský. Tento osvícený člověk shrnul v díle „Jedno potřebné jest“ základ výchovy každého člověka:

 

§         Co pak jest potřebným, když jde o to, aby byl zachován pokoj?

 Je to svornost!

§         A čeho je potřebí k zachování svornosti?

Řádu v osobách i činech!

Aby byli nadřízení a podřízení, a každý věděl, kde má své místo.

Vše svobodně a bez přetvářky, lidským způsobem. Lidská povaha  chce být více vedena než vlečena. Umění vedení se zakládá na moudrosti, nikoli na síle, na opatrnosti, nikoli na úskoku. Vyžaduje se k dokonalé svornosti buď důstojná rovnost nebo jak důstojná vláda, tak důstojná poslušnost, neboť obecná svoboda je vůdkyní a světlem svobodných činů.

§         Co je však obecná svoboda?

Není to volnost a nevázanost, působící zmatek. Tomu je nutno zamezovati zákony, jež jsou uzdou vybočení. Základním zákonem je však desatero přikázání.

 

 

- - -

 

Milí mladí přátelé!

 

Do dnešních dnů se na tomto požadavku nic nezměnilo, ba naopak. Požadavek pravého lidství má být dnes nutně na prvním místě a všechno jednání má se stát pilířem každé lidské společnosti.

 

Co tedy učebnice konkrétně přináší?

 

První část učebnice jednoduše rekapituluje poznatky dnešního lidského vědeckého poznání.

 

Druhá část učebnice pak odkrývá již zmiňované nové vědění o souvislostech pozemského života a Vyšší Moci, tedy život věcí pohledem zákonů stvoření.

Třetí díl formuje přirozené požadavky na každého člověka a upozorňuje na mnohá nebezpečí, do nichž se dnešní civilizace na zemi dostala.

 

Tato učebnice nabízí jednoduché a prosté výhledy k podpoře a rozvoji každého jednotlivce již od mladého školního věku …

 

 

©  2005, VOLÁNÍ s.r.o.

 

—   Nabídka  knih  nakladatelství  VOLÁNÍ   —

 

Učebnice – Člověk a Zákony  ( ukázky ) …

 

Kapitola  2   ( Čas, prostor, hmota, záření, skrytá hmota )

 …

 

… Ve vesmíru neměří vědci vzdálenosti v metrech ani kilometrech, ale v tzv. světelných rocích.

1 světelný rok je vzdálenost, kterou světlo uletí za 1 pozemský rok.

Kolik je to asi km?

Světlo letí rychlostí 300 000 km/s, takže vzdálenost Země-Měsíc (asi 300 000 km) urazí za jednu vteřinu a vzdálenost Slunce-Země (asi 150 000 000 km) přibližně za 8 a půl minuty.

Expresním vlakem, rychlostí 150 km/hod., bychom ke Slunci museli jet více než sto let.

Za jeden rok urazí světlo nepředstavitelných 10 000 000 000 000 km.

 

Jen pro představu, nejbližší hvězda, jež je přibližně podobná našemu Slunci, Proxima Centauri, je vzdálena přes čtyři světelné roky a galaxie podobná naší Mléčné dráze, Mlhovina v Andromedě, je vzdálena asi půl milionu! světelných let.

 

Vesmír je tak ohromný, že jej měříme vlastně časem světla (rychlost světla je v hmotném vesmíru konstantní). To mimo jiné znamená, že na dnešním nočním nebi vidíme hvězdu, která přitom možná už před mnoha miliony let zanikla.

 

Astronomie je tak vlastně „dějepis“ vesmíru.

 

Nejznámější vědec minulého století, pan Einstein, formuloval zákonitosti vesmírných světů tzv. speciální teorií relativity a všeobecnou teorií gravitační.

 

Byla také stanovena zákonitost vztahu hmoty (m) a energie (E). Přičemž c2 je konstanta, vyjadřující mezní rychlost světla ve vakuu. Jakoby částice hmoty byla sbalenou energií v kouli.

E = m.c2

Vesmír drží pohromadě přitažlivými silami gravitace vesmírných těles, jejíchž hmota je člověku nepředstavitelná. Vše se pohybuje přesně, dle účinku vesmírných zákonů.

 

 

Nové poznatky

Vědci poloviny minulého století  ( asi do r.1950 )  se na základě svých pozorování domnívali, že celý vesmír je převážně hmotný. Ale jednoho dne přišel překvapivý objev tzv. reliktního (zbytkového) záření, které k nám přichází z celého vesmíru, a to ze všech stran rovnoměrně. Vědci pak vypočítali, že toto záření činí až 99%! podílu, v přepočtu na hmotnost vesmíru.

A jaké je další překvapení posledních let  ( kolem roku 1990 ) ?

Bylo pozorováno velmi přesnými dalekohledy a přístroji, že mnohá vesmírná tělesa se pohybují jinak, než bylo původně vědci vypočítáno. Jako by byla v jejich blízkosti ještě jiná tělesa, která nejsou viditelná. Tomuto jevu se říká působení skryté hmoty. Skrytá hmota odhadem činí až 90% hmotnosti známých vesmírných oblastí.

 

 

Jaká překvapení nás ještě čekají?

Kde je skutečnost a kde lidské vědění a poznání?

 

Nejmocnější silou ve vesmíru je síla gravitace - tíže - dle dnešního poznání!

 

 

 

©  2005, VOLÁNÍ s.r.o.

 

—   Nabídka  knih  nakladatelství  VOLÁNÍ   —

 

Učebnice – Člověk a Zákony  ( ukázky ) …

 

Kapitola  3   ( Historie vesmíru z pohledu působení Zákonů )

 …

 

3.6. Moc nejvyšší

 

Nesmírná, netušená je moc Boha - Zdroje života a Světla, pronikající do nejbližšího okolí Pravěčného všeobsáhlého záření.

 

Ø      Aktem Boží Tvůrčí Vůle postupně proniklo vyzařování až do míst strnulosti, bezživotnosti. Srozumitelněji řečeno, tato mrazivá strnulost ustoupila Světlu. Vznikl tak vymezený prostor - Stvoření - včetně námi již popisovaného vesmíru hmoty. Tento akt vyjadřují slova „Budiž Světlo!“

Ø      Vyzářením vlny Tvůrčí Síly do současně vznikajícího prostoru oddělila se jednotlivá vyzařování a vysrážela se také i část, která nebyla schopna samostatného vědomého života, sloužíce jen k dalšímu oživení a jako stavební látka pro vědomé budující síly.

Ø      Je jen pochopitelné, že to vše se událo postupně v řádu mega miliard pozemských let a vznikly tak ohromné prostory a úrovně, mající své formy. Rozvrstvení úrovní a zformované tvary měly dle zákona pohyblivosti svůj výraz, tedy projev. Tyto formy na sebe vzájemně začaly působit a působí.

Tak se projevily další zákonitosti; kromě základního formujícího se projevu vyzařování také vzájemné působení forem na sebe, což znásobuje rozmanitost projevu.

 

 

3.7. Přehled projevů záření v prostoru

 

1. Místo, kde se nyní nacházíme, je hmotná planeta Země ve sluneční soustavě, galaxii Mléčná dráha, v souboru světů Ephesus, v pozdějším stvoření, vzniklém z prvotního stvoření, které povstalo mimořádným aktem z věčné Boží říše z Vůle Světla - Boha.

 

2. Vše, co existuje, nebo později vzniklo z vyzáření Boží vůle, z věčného záření, má formu a zároveň svůj výraz, čili odstupněné vyzařování. Formu má i veškerý prostor.

 

3. Čím blíže ke Zdroji, tím je vyšší teplota (pohyblivost), méně rozmanitých forem a výraznější vyzařování i větší prostory.

 

4. Čím dále od Zdroje, tím je větší roztříštěnost - dělenost původních forem a zároveň je méně výrazné, mdlé (tlumené) vyzařování. Nastává stále menší pohyblivost (teplota) a projevuje se větší strnulost.

 

5. Vyjádříme-li rozdíly v pohyblivosti časem, dalo by se říci, že to, co se kupříkladu zde na zemi děje a odehrává tisíce let, odvine se v prvotním stvoření za jeden den.

Velmi podobně je tomu tak již i s našimi myšlenkami a představami, které jsou tisíckrát rychlejší než pozemský čin realizovaný prací.

 

6. Všechny formy ve stvoření na sebe vzájemně přímo nebo zprostředkovaně působí a tím se ovlivňují i přeformovávají. Také je tím vytvářen pojem času v daném prostoru, přičemž formy s vyšší pohyblivostí (mírou vyzařování) působí vždy neviditelnou silou, tlakem. Také i puzením nebo přitažlivostí - sáním. Přesně podle zformovaného druhu záření.

 

7. Ve stvoření není nic samo pro sebe, vše tvoří jeden celek, přestože v rámci svého vývoje či putování stvořením může kupříkladu člověk působit dočasně samostatně - odděleně. Ve skutečnosti však zůstává stále spojen se všemi proudy ve Stvoření! Také i proudění je určitou formou záření. Je podobné řekám a větrům pozemské krajiny.

 

8. Formy, vyzařování a prostor ihned po vydělení z prazákladního proudu záření či odstupněného vyzáření zaujímají vzájemnou harmonii. Jsou dle našich pojmů krásné a krása je tím větší, výraznější, čím jsou blíže ke Světlu. Z toho jasně vyplývá, čím blíže ke Zdroji, tím větší krása a také, že krása se může zformovat jen za určitých zákonitých podmínek. Krása souvisí s vědomím, ona je zformovaným vědomím, které samo nese vědomě v sobě zákony Stvořitelovy. Tam, kde panuje řád, tam je i krása.

 

9. Krása a vědomí mají opět svá odstupnění. Vědomí nabývá určité formy ihned a jiné formy se k němu musí vyvinout.

 

10. Vše, co se děje, děje se vždy v určitém rytmu, zachvívání, vibracích. Světlo má svůj rytmus, vesmír má svůj rytmus, tvorové mají svůj rytmus. Toto vše spočívá již ve formě a výrazu. Člověk dýchá, srdce mu tluče, den střídá noc, roky plynou se svými obdobími, příroda i člověk se formuje dle rytmu hvězd, galaxie krouží.

 

  A nyní budeme usilovat o to, aby nám vše dosud objevené - nové - ožilo v obraze, podobném skutečnému dění tohoto zázračného veledíla Pána všech světů. Nenechávejte si to v sobě jen jako „informace“ oddělené a zastavené - strnulé.

 

Zákony stvoření

Již dříve jsme zmiňovali, že základním zákonem všeho je zákon pohybu. Z tohoto pak se ve velké vzdálenosti od Světla projeví zákony spolupůsobení vzniklých forem:

 

1.             Zákon stejnorodosti  ( stejné se přitahuje ).

2.             Zákon zpětného působení  ( vše je nuceno vrátit se zpět ke svému původu ).

3.             Zákon tíže  ( dočasným oddělením od Síly vše klesá - vzdaluje se od ní )…

 

 …

 

3.11. Pozdější stvoření

 

  Z chtění duchovních a bytostných zárodků však stále vyzařuje velká touha po vývoji, po vědomém životě.

Jak jsme již dříve zmiňovali, každé vyzáření obsahuje v sobě zákonitou touhu po formování, vývoji (ba dokonce i atomy a molekuly hmoty mají „touhu“ po formování ideálu - vědci to nazývají reaktivitou...).

  Samotný prach pralátky hmoty ale nemohl poskytnout odpovídající druh záření pro zárodky. Proto z úrovní prvotního stvoření a úrovně bytostných, která se vznáší pod úrovní duchovní a jež nese ještě v sobě samotný život sloužící k oživení hmotností, započalo nové formování.

  Aktem vůle prvotně stvořených byla dopřána i těmto zárodkům možnost vědoucího se formování.

  Proudy vyzáření cíleně pronikaly za hranice původně zformovaného prostoru a mocné bytosti (mocně vyzařující bytostné formy), nám již známé ze starých bájí a pověstí, začaly formovat úrovně a světy pozdějšího stvoření, jemnou a později hrubou hmotnost. Z látek téměř neživého kosmického prachu (z prahmot), který slouží jako stavební látka a jako šat všem vyšším vyzařováním.

  Nejprve se opět v přirozenosti formovaly velmi pohyblivé úrovně jemných hmotností, kdy mocné síly bytostných z úrovně nad hmotou pronikaly a formovaly první jemnohmotné úrovně, provázené myriádami světelných proudů a mohutnými chorály, ale i zvuky a proudy nižších tónů.

  Na magnetické paprsky působení světlých bytostí reagovaly přitažlivě částečky lehké neživé prahmoty. A tak byly postupně vyformovány jemnohmotné úrovně. Otevíráním prostoru se také rozvrstvila prahmota jako jemná mlha nad údolím.

  Pronikavá záření z působení prvotního stvoření tak také mohla pronikat do vznikajících hutnějších hmotností ve vzájemném působení se silami bytostných.

  Z našeho hlediska je to nepředstavitelné dění, kdy se jednotlivé síly zejména v nižších, těžších hmotnostech potíraly, aby formovaly stále nové a nové formy, směřující neustále ve vývoji vzhůru, k vyšší harmonii a řádu.

  Z mlhovin hvězdného prachu hrubších hmotností mocné síly se začaly formovat žhavá mračna, plná jemnohmotných tvůrčích výbojů, a další mocná bytostná záření se dělila a křížila s jinými, stejně jako houstla zformovaná tělesa hrubé hmoty, vzájemně na sebe působíc silou mocných vyzařování nejrozličnějších druhů a bytostí.

  Dnešní poznání vědy tyto děje nezná, a proto soustřeďuje svoji pozornost jen ke světu nejhrubší hmoty, se stále očekávaným předpokladem, že je něco tajemného uvnitř hmoty, co formuje vesmír. Proto také vznikla ona teorie počátku vesmíru „velkým třeskem“. Panují tak nekonečné dohady o tom, zda mohl výbuchem nepatrného bodu s koncentrovanou hmotou vzniknout vesmír. Život vesmíru podle těchto vědeckých – omezených teorií, začíná „velkým třeskem“ a končí zhroucením se veškeré hmoty do obrovské černé díry. Přičemž za nejmocnější sílu je považována gravitační neživá síla, která nakonec, podle vědců, spoutá i světlo.

Ve skutečnosti je vše jinak.

  Stačí jen připojit Tvůrčí vědomou moc neoddělitelně působící skrze Zákony Stvoření a beznadějný obraz se najednou promění. Pojednou je zde před námi zářivá skutečnost – Pravda, která každého občerstvuje a posiluje v dalším zkoumání a bádání...

 

 …

 

3.16. Rytmus

 

  Rytmus lze vidět ve všem. Ve střídání dne a noci, lunárních cyklech, ročních obdobích, ve střídání epoch na zemi a ve vesmíru, nádechu a výdechu, pohybech živých tvorů, ve vibracích atomů a radiových vln, ve vlnění, v opakování zákonitostí při formování vývoje atd. Od nejvyšších výšin až po nejnižší hlubiny je vše prostoupeno rytmem. V rytmu se věci opakují nebo je jím provázen vznik či vývoj.

  Vyzařování má v sobě krouživý pohyb, rytmus. Zachvívá se v zákonu zpětného působení. Už prvotní úrovně vznikaly v periodách a mají svá kroužení. Je-li něco dáváno, musí se i stejné nebo lepší hodnoty vracet v harmonické rovnováze.

  V pozemských hmotnostech, prozářených nepřeberným množstvím bytostných a duchovních sil a zformovaných útvarů, tomu není jinak. V epochách vývoje Země se postupně v rytmech vetkávala rozličná vyzařování do vznikajících forem. Jednotlivé epochy měly tak vždy svůj specifický výraz, svoji tvář vždy uzpůsobenou záměru dané vývojové etapy. Od raného stavu Země až po dnešní epochu čtvrtohor. A protože je vše „otištěné“ jak v jemné, tak hrubé hmotnosti, lze i zpětně poznat, co se při vývoji událo a co je vývojem vtištěno do nejvyššího vědomého života na Zemi. Není zde myšlena jen vývojová linie člověka, ale i blízké a vzdálenější úrovně na a nad Zemí.

  V tom spočívá také poznávání Božích zákonů ve Stvoření a hmotnostech.

 

  Raný stav hmotností je otištěn v periodicitě atomů. O tom nám hodně napovídá periodická soustava prvků právě tím, že určité atomy se v určitých podmínkách zachovají naprosto stejně. Svým chováním a výrazem (afinitou) také promlouvají o cestě svého vzniku.

  Další jejich formování ve hmotě odpovídá proměnnému stavu v živlech dané epochy; tlak, teplota a hutnost v daném vývojovém prostoru. Také výsledné hmotné útvary vypovídají o činnosti bytostných sil epochy. Žhavost země, horniny, minerály, sedimenty k nám zpět z minulosti promlouvají svým výrazem. Zkameněliny dávno minulých rostlin a organismů a jejich částí mluví o podobnosti dnešní organismů a orgánů pozemských těl.

  Tak se podobnost formujících dějů opakuje, ale v jiném uzpůsobení, do dneška. Do novověku čtvrtohor, kdy se s tajemných „hlubin věků“ vynořují zvláštní útvary, stavby dávných civilizací, o jejichž účelu dnešní člověk jen filosofuje, protože jejich pravý účel už nezná. I tyto věci promlouvají řečí stvoření a řád vzniku světů mají v sobě přirozeně vetkán. Velká i malá tělesa, horstva a celé světadíly stále vyzařují do nejmenšího detailu vše, co patří k jejich vzniku a životu a vyzařují nadále a formují tak zemi, aby byla posunuta k další periodě vývoje.

Takto i veškeré potřebné vědění, tedy podmínky pro život, jsou již pečlivě shůry připravovány do nejmenších podrobností, které nesou do posledního detailu dané a neúplatné zákony Stvořitele.

  Všechny etapy vývoje, jakkoliv se nám zdají na základě poznatků archeologie zvláštní, byly jen věrným splněním nutného evolučního vývoje s jasným a zřetelným cílem. I délka vývoje byla bytostnými silami stanovena tak, aby zralost celé planety včetně rostlinstva a zvířecího zastoupení byla na ideálním stupni.

 

  A tak v nedávné době, z pohledu Země před miliony lety, vznikla z vývojové linie nejvyšších ušlechtilých zvířat tělesná schrána, oživovaná bytostnou duší zvířete, jejíž vyzařování bylo natolik zušlechtěné bytostnými silami tehdejší přírody, že mohla přijmout v určitý čas - v nenarozeném ještě mláděti - připravený duchovní, lidský zárodek. Tento lidský zárodek mezitím proputoval bytostnou úrovní a hmotnostmi, od nejjemnější až k tzv. záhrobnímu světu, kde čekaly mladé lidské duše na možnost spojení se se stejnorodým vyzařováním hrubých pozemských schrán podobných jejich druhu.

Tato událost byla velkou slavností na Zemi i v její blízkosti.

  A jak už to v zákonitostech bytí musí být, jen se v jiném odstupnění zopakoval děj, který stál na počátku vzniku hmotnosti.

  Vzpomeňme si na paprsky, které z prvotního stvoření pronikaly do bytostné a hmotné úrovně a odívaly se šatem prasemen hmotností, aby pak vytvořily atomy hmotností, ze kterých následně vznikaly krajiny a jejich život. Stejně tak duchovní zárodek člověka se odíval zušlechtěnými formami jemnějších hmotností, aby se poté, za účelem dalšího svého vývoje, spojil s hmotným tělem na Zemi, předem mu připraveným bytostnými silami.

 

Ø      Nyní již živě tušíme, co je to za Sílu, která oživuje atom?

Ø      Co je to za Sílu, která oživuje pozemské tělo člověka?

Ø      A co je to za Moc, která oživuje Vesmír?

 

 

 

- - - 

©  2005, VOLÁNÍ s.r.o.

 

 


ČESKÝ INSTITUT pro rozvoj a ochranu díla „VE SVĚTLE PRAVDY“