ČESKÝ INSTITUT pro rozvoj a ochranu díla „VE SVĚTLE PRAVDY“

www.ao-institut.cz
Duchovní stav Země
  4/2011

 

Duchovní stav Země k 4.4.2011

 

Přes všechny pomoci, sklánějící se v posledních měsících k Zemi, dokazuje převažující část lidstva, jak velmi je vzdálena opravdové čistotě a nezištnosti ve svém myšlení a jednání.

Přestože je Země trvale obklopena zesilujícím se přílivem Světla, přes to všechno na každodenním způsobu života milionů není vidět žádné, byť sebemenší proměny k lepšímu.

Tak výsledkem tohoto starého způsobu je jen to, že i všechny přicházející události, napomáhající prolomení strnulých obručí, které obklopují mnohé národy po celá staletí, jsou lidmi prožívány nesprávně.

Proměny, které jsou prožívány jako revoluce, ve svém základu nemají žádného posunu k lepšímu, a nutně tak vynesou do vůdcovských pozic opět jen nové lháře, nové zloděje, nové ziskuchtivce a tyrany.

Opět a opět bude tak muset být prožíváno nové zklamání, nová bolest a utrpení. Nikoliv snad proto, že není možné nic změnit, ale jen a jen proto, že lidé nechtějí se změnit sami v sobě.

Změna sebe sama k lepšímu, k úctyplnějšímu jednání vůči druhým, to je to, v čem je ukryt skutečný posun, skutečná změna, kterou musí nyní učinit každý z lidí.

Proudy Světla, které se valí k Zemi, volají, burcují a varují:

„Lidstvo, proměň se! Staré zašlo, nyní musí vzejít ve vašich srdcích znovuzrození! Znovuzrození ve vašem celém životě, ve všem, co činíte!“

Kdo toho nedokáže, ten bude za trvalého prožívání nekonečných zklamání a vnitřních bojů směřovat na místo, kde zůstane nakonec zcela stranou jako neupotřebitelný kámen, jenž se svým druhem nehodí pro budování nové výstavby na Zemi!

Všechno musí být nové!

Nové v člověku, uvnitř i navenek!

Jinak se nakonec v zákonité práci pravěčných Zákonů Stvoření i ty největší pomoci nachystané pro člověka obrátí proti němu samému jako tíživá kletba, z níž nebude mu již možné se vymanit. Nevyužití pomocí ze Světla pro národy i jednotlivce, k nimž nyní Světlo vysílá své pomocné a dobrodějné bytosti, aby tyto uvolňovaly a osvobozovaly stará osudová vlákna, stane se tím nejtěžším rozsudkem.

Nevyužití pomocí k proměně k lepšímu ve vlastním osobním způsobu myšlení a jednání znamená v Zákonech Stvoření totéž jako odmítnutí! Kdo odmítá pomoc ke správnému zužitkování v duchu slov Kristových, ten se sám soudí!

Dnes neplatí již: „Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí!“

Každý z lidí má okolo sebe nespočetně pomocí k tomu, aby se duchovně probudil. To, že doposud neprobudil svůj cit, své vnímání, je tedy nejostřejším důkazem toho, že se probudit nechce! V následování tohoto jasného výsledku nemůže pak přijít nic jiného než těžký dopad zpětného účinku, spočívajícího v nevyužití všech pomocí ze Světla. Vše staré bude vyděděno, aby bylo vydáno bez pomoci na pospas účinkům Zákonů Stvoření.

Takový je stav věcí! Takové je dění, jež se klene ve stále silněji pociťovaných projevech nad celým vesmírem.

Proměna člověka, která spočívá v probuzení citu, v probuzení ducha, je nyní žádána ze Světla od každého z nás.

Jinak všechny události, které smíme nyní prožívat často jako nečekané, zázračně osvobozující pomoci velkého i malého druhu, v našem nevyužití k duchovnímu probuzení a proměně k lepšímu, přinesou nám následně v krátké době prožívání, které dopadne na nás jako těžký tlak.

Kdo usiluje ke Světlu, ten bude však stále více chráněn, veden kupředu tak, aby jeho cesta směla co nejjistěji vést jej vzhůru ke vzestupu ve všem, co činí. Kdo se Světlu vzpírá, svým jednáním dokazuje, že nepochopil smysl veškerého bytí ve Stvoření, a ten se pak se stejnou jistotou vyřazuje stranou od veškerého života, toho života, jemuž je zaslíbeno věčné trvání v  nádherném díle Stvoření.

Kéž by to lidé směli pochopit konečně tak, že promění se ve svém lidském základě k duchovnějšímu, srdečnějšímu, vstřícnějšímu, vznešenějšímu způsobu života.

Nízkost a proradnost, s jakou je veden život jednotlivců i celých národů, není cestou ke Světlu, nýbrž ve stále ostřejším projevu staví se takoví lidé i národy proti Pravěčné Vůli Boha, která se naplňuje v chodu dokonalých, spravedlivých Zákonů a která přináší naplnění osudu pro to největší i to nejmenší, které je možné obrazně připodobnit lidskému vlasu ve Stvoření.

Všechno musí se stát novým ve smyslu harmonického souznění s Prazákony Stvoření. Musí se tak stát docela novým, neboť jinak se zhroutí, zřítí se v trosky, z nichž nezbude nic než prach, jenž bude odvanut, a navždy se tak ztratí z tohoto světa.

Jedině nové, čisté, radostné a spravedlivé jednání je cestou vedoucí k požehnání, rozvoji a výstavbě.

Kdo z lidí toto pochopí a zařídí se podle toho, ten bude se moci stále více spojovat s proudy Světla, jež přivádějí nyní stále silněji pomoc, posilu, požehnání.

Moudří a vědoucí jsou ti, kteří toto pochopí a zařídí se podle toho!

Jim v jejich mírnosti, trpělivosti a v přebývání v pravdě bude dána Země k dalšímu životu.

Kéž se najde co největší počet takových!

Události současných dní, obsahující v sobě lež, bolest, násilí a válku, však žel, ukazují, že velká část lidstva zůstává svým myšlením a cítěním ve starém, které je přitom nyní Světlem i v tomto světě hmoty zavrženo!

Co z toho bude muset v následujícím čase vzejít?

Odpověď je možné ponechat na každém ze čtenářů.

 

Země v rukou nezvedených žáků

redakce ao-institutu

[Facebook]   [Twitter]   [Linkuj.cz]

 

www.ao-institut.cz
Duchovní stav Země
  3/2011

 

Duchovní stav Země k 3.3.2011

 

Mnohé události otřásají zeměmi a národy. Mnohé události také ještě teprve přijdou, neboť po dlouhé zimě se ohlašuje jaro světů!

Nové proudy sil rozlamují staré ledové příkrovy a jednotlivé kry jsou odplavovány navždy do minulosti.

Úlek mnohých střídá se někde s euforií, jinde pak s údivem nad tím, co vše se děje.

Avšak, žel, jako vždy je lidmi převážně pozorováno jen vnější dění. To, co je na první pohled skryto pozemským očím, je z velké části opět přehlíženo, nevnímáno. Přitom je to to nejdůležitější ze všeho. Správné vnímání skrytých souvislostí mnohých událostí mělo by vést k pochopení, že jakýkoliv děj na Zemi, pomáhající k osvobození lidí ze svírajících pout nehybnosti, na prvním místě nabádá k probuzení toho lepšího, a to jak v jednotlivcích, tak i v celém lidstvu. Bez tohoto posunu, jak již ukázaly kupříkladu události před více než dvěma desetiletími ve východní Evropě, či také před pěti desetiletími tamtéž, nebo dokonce před šedesáti pěti roky na celém světě, tehdejší osvobození mnohých lidí od svírajících forem úpadku myšlenkové strnulosti a bezcitnosti, samo o sobě osvobození nepřinese nikdy trvalý vzestup lidské společnosti, pokud se současně v každém člověku neprobudí opravdová touha žít čistěji, žít tak, aby byla naplňována veliká slova: „Co nechceš, aby druzí činili tobě, nečiň ty jim.“

V těchto slovech je obsaženo nejen odpuštění, smazání všeho minulého, ale také je v nich obsažen příslib nasazení všech sil k tomu, aby lidé ve svých způsobech života navždy opustili vše špatné a nízké.

Ušlechtilost a vznešenost v jednání a v myšlení jsou jedinou správnou cestou v navázání na účinek právě působících osvobozujících změn.

Jestliže toto lidé nepochopí, bude tak opět v tento čas promarněna milost velikých pomocí ze Světla, které se v současné době sklánějí k Zemi!

Nevyužití těchto pomocí je vždy zákonitě provázeno jen následným násilím či zrychleným hodnotovým úpadkem, jehož ovocem je nakonec jedině opětné prožívání bezvýchodnosti, marnosti a duševního utrpení jednotlivců i celé společnosti. Při nevyužití sil Světla pak opět vše zapadne jen ještě více do bažiny zmatku a povrchní ztřeštěnosti!

Zcela nádherným způsobem mohly by přitom být nyní využity pomoci proudící k Zemi k probuzení a povznesení života na všech místech všemi lidmi. Pomoci budou proudit jen krátký čas, neboť z výšin Stvoření je vždy dáváno tolik, kolik si lidé ve svém vnitřním volání po pomoci vyprosí. Prosby mnoha lidí vyvolaly nynější posun událostí.

Překvapení z neočekávaného průlomu, provázejícího nynější události, musí být tedy co nejrychleji propojeno s dalším posunem k osobnímu čistšímu, zodpovědnějšímu způsobu života, jehož projevem jsou právě viditelné a srozumitelné projevy - ušlechtilost, velikost a vznešenost, jež se mají stát součástí každodenního běhu lidské společnosti jako něco přirozeného, neoddělitelného.

Dokážeme využít tím správným způsobem přílivy pomáhajících proudů, které nyní na krátký čas viditelně prolomily část příkrovu strnulosti, která svírá myšlenkový svět, obklopující Zemi?

Dokážeme využít tím nejsprávnějším způsobem ve vlastní proměně duchovního pokroku světlé nitky, které se v tento čas sklonily k Zemi, aby svým tlakem pozvedly vše to, co ještě vroucně zatoužilo před nějakým časem po pomoci a změně k lepšímu?

Takový, jaký bude život na Zemi za několik měsíců, ukáže pak zpětně to, jaký je náš nynější skutečný duchovní stav.

Odpověď na tuto otázku bude potom tedy stejně tak jasná a zřejmá, jako je kupříkladu každému zřejmý a srozumitelný pohyb toku řeky. O kus dále po proudu se přece nakonec vždy jasně ukáže, co bylo do toku vod vypuštěno výše.

Již za nedlouhou dobu se tedy ukáže, jak jsme dokázali každý sám za sebe ve své vlastní ušlechtilosti a čistotě využít k pokroku nynějších pomáhajících sil, působících ve Vůli Světla.

Duchovní stav lidstva ukáže se pak zcela zřetelně v událostech, které nyní, po krátkém čase překvapivého rozlomení jedné části příkrovu strnulosti a dogmatičnosti v myšlenkovém světě, zrodí následně ovoce z toho, co je nyní právě každým z nás zaséváno.

Bude to pokrok, vzestup, nebo nízkost a úpadek?

Bude to mír a vzestup, nebo násilí a útisk?

Kormidlo, určující směr, drží každý z nás lidí ve svých rukou!

Nyní formují se děje, které přijdou již brzy, za krátkou dobu, aby se pak s neústupnou samozřejmostí staly součástí naší nadcházející přítomnosti.

 

Země v rukou nezvedených žáků

redakce ao-institutu

[Facebook]   [Twitter]   [Linkuj.cz]

 

www.ao-institut.cz
Duchovní stav Země
  2/2011

 

Duchovní stav Země k 2.2.2011

 

Jestliže se člověk rozhlédne v těchto dnech jen s trochou pozornosti po světě, pak nebude pro něho těžké vidět to, jak pod zdánlivě klidným povrchem každodenního života miliard lidí zesiluje se ona duševní vrstva, obsahující v sobě v rozporu se vším vnějším stále silnější neklid a napětí.

Tato vrstva stává se stále těkavější a výbušnější, reagujíc na sebemenší podněty neúměrně přecitlivělým způsobem. Tento stav napětí skrytý pod vnější kulisou stereotypního běhu věcí zesiluje se na všech rovinách. Mezi jednotlivci, v rodinách, v zaměstnání narůstá napětí a nepohoda stejně tak jako na úrovni sociálního napětí mezi jednotlivými společenskými vrstvami.

To vše má přitom svůj vysvětlitelný původ. Závist, ješitnost, neukojitelná touha manipulovat druhými, stejně tak jako pomlouvání, neupřímnost, nepřátelství, to vše jsou semena, která jsou stále znovu a znovu zasévána mnohými lidmi do půdy v myšlenkovém a citovém světě. Tyto dva světy obklopují na neviditelné rovině každého z lidí, nacházejícího se v pozemském těle na Zemi. Nekonečný zdroj neutrální energie, proudící Stvořením, jež přitéká také i do těchto světů, nutí vyrůst z půdy, do níž jsou zasévána semena myšlenek a citového chtění každého z lidí, šlahounovité výhonky s květy a následně s plody, které se vracejí nakonec ke svým zasévatelům.

Plody nesou v sobě stejný druh, jako byla ona prvotní semena přání a myšlenek člověka. Jsou však zmíněnou energií zesíleny ve svém účinku, jímž zpětně zasahují na citové rovině své vlastní tvůrce.

To vše zde účinkuje již po celý čas, co se nachází lidstvo na Zemi.

Jaký je tedy rozdíl dnešního stavu oproti dávnějším staletím a tisíciletím?

Rozdíl spočívá v nesmírně vážném přelomovém období, v němž se zde nyní v současnosti na Zemi nacházíme. Toto období přináší významný předěl mezi minulostí a budoucností lidského způsobu života na Zemi.

A tento předěl můžeme nazvat soudícím splňováním Pravěčné Boží Vůle, působící ve Stvoření, která nyní uzavírá vše, co vzniklo a ještě i vzniká.

Soudící splňování projevuje se pak právě v nebývale zvýšeném tlaku také na vše, co se nachází v této části díla Stvoření.

Proto tedy vše, co je lidmi nyní zaséváno, zrychleně a nebývale mnohonásobně, stonásobně, ba tisíceronásobně zesíleně vrací se ke všem původcům semen myšlenek a citů, jež také klíčí a rostou daleko rychleji, než tomu bylo doposud. Tím stále rychleji přinášejí zpětné ovoce, obsahující druh, jenž byl vložen do samotných semen.

Co kdo zasévá, to také sklízí!

Tato slova přichází nyní ve stále zrychlenějším ději k naplnění.

Zatím děje se toto naplnění jen na rovině podvědomého napětí a neklidu, prožívaných mnohými lidmi v každodenním životě.

Avšak to jest přitom jen začátek velkého dění ve vesmíru, které se začíná naplňovat!

Toto dění již v nedaleké době vyvolá veliké změny v celém lidském životě jednotlivce i v celé společnosti.

Nyní tak výrazně se probouzející neklid zřejmě povede ke stále větším sociálním bouřím, jež na mnoha místech přerostou v násilí a boj. Stejně tak tento neklid vyvolá mnohé chyby, vzniklé z nepozornosti jednotlivců, jejichž výsledkem mohou pak být nenadálé nehody a katastrofy.

Lavina dnes ještě nepochopitelného vyšinutého jednání jednotlivců i davů se pod zvyšujícím se tlakem dá již brzy do nezvladatelného pohybu.

Je možné přitom tomu všemu předejít?

Ano! A to dokonce zcela jednoduše!

Zaséváním čistých, tvůrčích, budujících myšlenek, jež ponesou v sobě přirozeně soucit, ohleduplnost, úctu a respekt, věcnost a spravedlnost vůči ostatním lidem v jakémkoliv okamžiku dne, je možné mnohé z výše zmíněného odklonit či dokonce proměnit v dobro, které pak bude, posilováno úplně stejnou silou proudící Stvořením, pomáhat všem lidem. Myšlenky dobra a vstřícnosti, klidu a harmonie mohou tak přinášet pomoc a požehnání celé Zemi s téměř zázračným účinkem.

Tento postup, na jehož naléhavou potřebu u každého z nás upozorňoval již před dvěma tisíciletími Syn Boží Ježíš jako na jedinou cestu ke spasení, takováto proměna, začínající se přitom u každého jednotlivého člověka samostatně, může přinést změnu, a tím odklon událostí, které jsou nyní již na začátku velikého pohybu, ať již se dají očekávat ve společenském dění, v dění přírodním, či v událostech, jež přinesou nečekané změny v samotném hmotném vesmíru.

Je to tak, že jedině tato cesta, obsahující v sobě poznání díla Stvoření i samotného Boha, jeho Tvůrce a Udržovatele, může přinést spolu s nalezením správného vřazení se člověka do Zákonů Stvoření mír a pokoj pro všechen následující čas trvání Země.

 

Ao-institut o hlubších souvislostech zde popisovaného stavu dění hovoří blíže ve svých pojednáních, shrnutých do jednotlivých seriálů, které je možné nalézt v obsahu stránek (zde).

Všechny tyto seriály pak vedou dále k samotnému východisku vědění o Stvoření, o smyslu lidského bytí, jež je obsaženo v díle Ve Světle Pravdy, které bylo lidstvu přineseno jako záchranné lano pro čas velikých proměn, které s sebou přinese završení jednoho úseku života lidského pokolení na Zemi.

Přestože výhledy na nedalekou dobu nejsou z pohledu dnešního duchovního stavu lidstva, žel, příliš radostné, přesto je možné jít životem s plnou radostí a pozitivním výhledem, jenž k člověku přichází vždy, když se on sám nachází v čistém a tvořivém naladění a když si dokáže v sobě udržet skrze modlitbu spojení se světlými úrovněmi Stvoření.

Požehnání Boží Vůle se k němu bude pak sklánět v moudrosti velikých Zákonů přirozeně úplně stejně tak, jako právě dnes vyvolávají tyto Zákony u mnohých lidí v jejich nedobrém myšlenkovém a citovém naladění jen neklid a napětí.

Žel, lidí, podléhajících nedobrému, nečistému chtění ve svých myšlenkách, je na Zemi většina. Události dnešních, stejně tak jako budoucích dní nám to jen dokazují a ještě více to budou dokazovat v dalších měsících a letech.

 

Země v rukou nezvedených žáků

redakce ao-institutu

[Facebook]   [Twitter]   [Linkuj.cz]

 

www.ao-institut.cz
Duchovní stav Země
  1/2011

 

Duchovní stav Země k 1.1.2011

 

Jen velmi málo je těch lidí, kteří se dokážou ve svých myšlenkách zabývat odpuštěním vůči druhým lidem.

Takových lidí je na Zemi opravdu velmi málo.

Avšak ještě méně je těch, kteří dokážou doopravdy odpustit, a tím se oprostit od sice pozemsky neviditelného, přesto ale duchovně živoucího, svazujícího spojení s mnohými lidmi, kteří jim někdy zkřížili životní cesty.

Odpuštění je přitom něčím zcela zásadním, co bude již brzy ovlivňovat mnohé dění ve společnosti lidí na této Zemi.

Odpuštění je podmínkou pro duchovní vzestup člověka – jednotlivce stejně tak, jako i pro vzestup celých národů či světadílů.

Odpuštění, ve kterém se projeví jasný lesk záře smíření s osudovými cestami člověka na jeho pouti Stvořením. Takové odpuštění bude v sobě nést projev čisté moudrosti a pokory člověka, jenž tak dospěl k poznání velikých zákonů Stvoření a v tichosti šeptá:

„Pane, Tvé pravěčné Moci a Spravedlnosti, Tvému svatému Duchu náleží posouzení a narovnání všeho, co se zformovalo na mých dosavadních cestách. Vědom si toho, mám nyní před sebou jen vůli k odčinění všeho nesprávného, co jsem zformoval, vytvořil a učinil vůči bližním. Všechno jsem nyní připraven napravit. Nevidím před sebou již vůbec viny druhých, ale jen viny svých vlastních pochybení. Tyto jsem rozhodnut s nasazením všech svých sil napravit. Napravím je v modlitbě i v činu!“

Odpuštění a touha po nápravě všeho nedobrého musí být v člověku spojeny v jedno jediné silné hnutí nitra, neboť teprve společně dávají poznat, že dobrá vůle v člověku je opravdová a čistá.

V takovém stavu naladění člověka změní se také ihned šedé vyzařování, které jej doposud obklopovalo a snad jej i částečně prostupovalo. Jemná světlost v jeho nitru stane se pak průkazem pro procházení vším ostatním, co se pro něho ve vláknech zpětného působení ještě řadí k vyžití.

Tento jemný a jasný svit v jeho nitru bude nakonec také oním záchranným lanem, které mu umožní projít vrcholícím soudem, jenž se nyní v letošním roce a dále i v letech následných bude stále viditelněji projevovat ve všech událostech přírodního i společenského dění na Zemi.

Kéž by lidé pochopili, že jediná možná cesta, ukazující se jako životaschopná, je právě cesta, na níž každý sám za sebe změní se k lepšímu, čistšímu, pokornějšímu jednání vůči spolubližním.

Nyní stojíme na prahu období velkého obviňování se lidí navzájem z toho, že druhý může za těžkosti jednoho. Obviňování přeroste ve vydírání, nátlaky, v nepokoje na všech místech a ve všem, co se mezi lidmi nachází.

Vše, co nyní ještě dřímá v lidských myšlenkách, vyrazí nyní vpřed, vybují jako divoké plody toho nejjedovatějšího býlí.

Pronikne to vším, co se stalo součástí lidského života. Jeden bude obviňovat druhého a naopak, až se nade vším rozpoutá bouře zničení všech lidských hodnot. Vše lepší, co je na Zemi, bude zašlapáno daleko do bahna. S vysílením nakonec budou se potácet lidé z místa na místo, aby v bolestném zděšení poznali, že příčinou svých domnělých utrpení jsou jen oni sami se svou zcela ztracenou schopností odpouštět druhým.

Jakkoliv se může zdát, že cesta odpuštění druhým a cesta vlastní proměny k lepšímu jsou dnes ještě holým bláznovstvím, a tím něčím neskutečným, co se nemůže nikdy v dnešním navyklém způsobu jednání uplatnit, nakonec se ukáže, že má-li lidstvo zde na této Zemi přežít a existovat dále, pak není jiné cesty, než cesty odpuštění a nápravy vlastních nedobrých rozhodnutí.

Brána do budoucnosti této Země je pro člověka úzká! Nesmírně úzká! Je tak malá, že bude muset být nejprve odložena každým z nás všechna vlastní pýcha a sebestřednost, domnělost velikosti, a tyto budou muset být nahrazeny pokorou a skromností takového druhu, že o nich dnes musíme číst v pohádkových příbězích, abychom si je vůbec dokázali alespoň zčásti představit. V každodenním životě v jednání lidí nelze je nalézt, staly se již úplně neznámými ve svém obsahu i projevu.

A právě brána, která je ještě otevřena pro člověka směrem k budoucnosti, je tak malá, že největší část dnešních lidí neprošla by jí, ani kdyby se snažili sehnout sebevíce.

Spíše by prošel velbloud uchem jehly, než dnešní lidé, naplnění nespokojeností a obviňováním druhých, touto branou, která je nyní pro ně nachystána směrem k budoucnosti. Proč to nechtějí lidé pochopit, že slova Toho, jenž přišel před dvěma tisíci lety, se nakonec opravdu naplní také i ve směru vůči nim samotným, a ne jen vůči těm druhým?

Proč nechtějí lidé pochopit, že stále častější události ve všech oblastech dnešního života na Zemi ukazují, že proroky dávno ohlašované změny nadcházejí?

Kéž by ještě k duchu mnoha lidí, kteří nejsou sami v sobě špatnými, nýbrž jsou jen vlečenými proudem mas, dolétlo volání o tom, že právě a jen odpuštění druhým a náprava všeho dosavadního nedobrého je cestou vedoucí k dalšímu životu na této Zemi. Že je to ona cesta, podmíněná k této Zemi se sklánějící Boží Láskou.

Stav Země, jaký je dnes, ukazuje, že pro většinu lidí je téměř nemožné odpustit druhému alespoň jedenkráte. Avšak požadováno je nyní odpuštění druhému sedmdesát sedmkráte, aby mohlo být takové odpuštění shledáno jako pravé, poctivě myšlené, skutečně prožité v nitru odpouštějícího.

Jasný lesk záře odpuštění musí naplnit nitro lidstva, aby mohla se vůbec odvíjet jeho cesta k budoucnosti.

Bez probuzení této jemné, tiché pokory nyní více než kdy dříve hrozí na Zemi, že lidé se ve svých vzájemných obviněních navzájem rozsápají, vysílí se navzájem až k vyhynutí.

Žel, takový je stav většiny lidstva, které nyní vstupuje do prožívání dnů, týdnů, měsíců roku, nesoucího v sobě číslo 2011.

Dvojka, stojící proti dvěma jednotkám, zřetelně značí nutnou potřebu nalezení smírného vyrovnání. Nalezení vyrovnání spočívá v naléhavosti odpuštění druhým a současně v dobrovolné ochotě napravení vlastních chyb a vin.

Snad se to podaří alespoň malému počtu lidí.

 

Země v rukou nezvedených žáků

redakce ao-institutu

[Facebook]   [Twitter]   [Linkuj.cz]

Duchovní stav Země předchozích let

 

 

 

 

 

 


ČESKÝ INSTITUT pro rozvoj a ochranu díla „VE SVĚTLE PRAVDY“