ČESKÝ INSTITUT pro rozvoj a ochranu díla „VE SVĚTLE PRAVDY“

www.ao-institut.cz
  07 / 2006
-- Zpracováno Č.I.: Osobnosti Českého národa z pohledu duchovních souvislostí ... ( 1 ) --

 

 

 

 

OSOBNOSTI ČESKÉ ZEMĚ – z pohledu duchovních souvislostí

Karel IV.   Jan Hus         J.A. Komenský         T.G. Masaryk

 

 

ÚVODEM

 

V následujících kapitolách budeme se velmi rádi zabývati velkými, významnými postavami historie České země. Chtěli bychom se dotknout některých základních rysů povah a ideálů těchto osobností, a to právě v duchovních souvislostech velikého dění v díle Stvoření.

Je mnoho míst v životech zmíněných mužů, jež se velmi podobají; ačkoliv jinak byli by si tito v mnoha směrech zcela vzdáleni, jak v celkovém přístupu k životu, tak i ve směru své povolanosti, v níž působili.

Máme zde tedy v osobnostech Karla IV., Jana Husa, J.A. Komenského a T.G. Masaryka vedle sebe císaře - evropského vládce, kazatele, pedagoga - filosofa a moderně myslícího prezidenta demokratické země. Podívejme se v krátkosti nejprve na počátky jejich osudové cesty, které je přivedly na významná, viditelná místa ve společnosti.

 

V případě Karla IV. jedná se tedy o zcela zřetelný souběh velkého předurčení pro duchovní působení jeho osobnosti v českém národě. Jeho matka pocházela z Přemyslovského rodu, tedy z rodu, jenž byl úzce svázán s nejvýznamnějším vládnoucím postavením v tehdejší historii České země. Jeho otec, Jan Lucemburský pocházel z jednoho z nejvýznamnějších rodů středověké Evropy. Toto spojení obou rodičů Karla IV. - bylo v předurčení nesmírně důležitým pro následnou významnou etapu historie České země.

Snoubení rodové významnosti již dopředu připravovalo narodivšímu se Karlovi cestu k povznesení České země na vrchol Evropské státnosti a kultury. Samozřejmě, že velký díl na konečném dosažení titulu Římského císaře spočíval právě v kvalitách samotného Karla IV. Historikové již nesčíslněkráte prošli tuto cestu vzestupu krále Karla IV. a zmapovali na ní snad úplně všechny, i ty sebemenší doložitelné detaily, dotýkající se jeho velké osobnosti.

Proto se my budeme následně zaobírat místy a souvislostmi v životě Karla IV., které se dotýkají duchovní stránky jeho osobnosti, jeho významu a vyšší povolanosti ve vývoji a přípravě České země i českého národa na cestě, jíž je možno nazvat cestou Boží Vůle a moudrosti.    … čtěte dále »» …

 

 

 


-oOo-

 

 

Téměř vzápětí, po blahodárném duchovním posílení České země od Karla IV. (v odstupu několika desetiletí), přichází na Universitu Karlovu v Praze ještě zcela neznámý mladý kazatel Jan z Husi (Husinec). Tento mladý muž, ne více než třicetiletý, nese v sobě stále více a více sílící plamen ducha, toužícího po nalezení Pravdy. – Pravdy úplné, Pravdy čisté, neupravované, osvobozující.

Tato vnitřní pohnutka probouzela se v mladém kazateli ve společnosti jemu názorově blízkých studentů na Karlově universitě. Vášnivé diskuze a na tehdejší dobu odvážné názory na zaprodanost církve v jejím velikém duchovním úkolu na zemi, posílily na nejvyšší míru texty spisu anglického duchovního reformátora, profesora theologie na Oxfordské universitě Johna z Wickleffa u Richmondu. Spisy „De excelssea“ („O církvi“) od Wickleffa a jeho další texty staly se umocňujícím katalyzátorem myšlenkám mladého Jana. Co jeho duch dosud jen matně ohmatával a v nejistém tušení zachytával, nalezl v těchto spisech zcela již zformované, pojmenované. Hus v poznání nových souvislostí cítil se být osvobozeným od dosavadní tíhy povinností dodržování církevních dogmat. Náhle vše viděl v osvětlujícím paprsku tolik vytoužené Pravdy.

Ne církev, ale Ježíš - Syn Boží, ne papež, ale jedině Bůh je pravěčným a nedotknutelným určovatelem Lásky, Spravedlnosti a omilostnění v životě člověka. Husův čistý duch nasál do sebe závan svěžího oblažujícího poznání skutečnosti a již nikdy nechtěl být o tento nádherný, občerstvující proud poznání Pravdy oloupen. Ba co více, touha toto osvobozující poznání předat dále, předat jej všem, hnala Husa kupředu v neustávajícím, stále hlasitějším volání. Temno však zachytilo hlas Pravdy, jenž se rozléval z Betlémské kaple do ulic pražských a odtud dále do celých Čech. Osvobozující zvuk Pravdy byl temnem rozpoznán a jeho původce zaměřen. Tak začal se tkát strašlivý osudný koberec, na jehož samotném konci, po skončení ponižujícího vězení a ještě více ponižujících výslechů od „bratří“, od „spolukřesťanů“ z řad nejvyšších církevních hodnostářů, hrozivě se vztyčila navršená Kostnická hranice plná plamenů nenávisti a zničení.

Nádherná cesta hlásání Pravdy v Čechách zdála se být společně s Husem umlčenou. Avšak v národě byla jiskra zažehnuta a sebevětší snahy o její zadušení jakoby přinášely spíše opačný výsledek. S každou snahou o zadušení touha po Pravdě vždy ještě silněji a silněji vzplála   … čtěte dále »» …

 


-oOo-

 

 

Jako nit Světla a duchovní čistoty běželo vlákno Božího povolání od jednotlivých osobností větších či menších, až nakonec po téměř dvou staletích tato nit povolanosti přitáhla ke zrození dalšího génia - osobnost vskutku nevídaného rozhledu a vědění.

V těchto souvislostech je zde na místě nahlédnout životní cestu a rozvoj génia osobnosti muže, jenž stojí v následné řadě za J. Husem. Podívejme se zde na postavu učitele národů, na J.A. Komenského. Předurčení jeho životní cesty jeví se právě mnohým dnešním historikům spíše jako sled fatálních životních mezníků, které na první náhled mohou se zdát spíše projevem drsnosti a snad až nemilosrdnosti, tedy projevem na hony vzdáleným Božímu požehnání a láskyplnosti, projevované povolanému služebníku. Že je tento náhled povrchní, nedbalý, zejména z duchovních hledisek, tedy z hledisek na životní cestě člověka nejobtížnějších, je zřejmé ze všech informací, jež jsou nám o životě J.A. Komenského známy.

Komenský nebyl jen učitelem národů, nýbrž jeho génius přinesl poznání pro vlastní každodenní život společnosti i jednotlivce. Duch Komenského čerpal z Pravdy a zachytávaje proud tohoto pramene úměrně svým duchovním schopnostem, zformoval v době nejvyššího úpadku církve čistý a prostý směr cesty každému člověku na jakémkoliv místě ve společnosti, tedy i vládcům, pod jejichž vlivem formuje se vždy nutně současnost i budoucnost lidem na zemi.

Nadčasovost díla Komenského vyzvedla jej z původu prostého městského učitele a moravského duchovního kazatele na velikána přesahujícího všechny světadíly této Země. Komenský však zformoval své dílo nikoliv pro filozofické svazky, ležící v knihovnách známých i neznámých universit, nýbrž přinesl toto dílo k uskutečnění, k činu, a právě ve svém životním osudu lpěl v tiché naději, že toto uskutečnění nadejde jako nejprvnější v jeho rodné vlasti, v hranicích české a moravské země.

 


-oOo-

 

 

To, co se nepodařilo uskutečnit duchu Komenského, to - avšak také zatím jen z určité části, přivedl k uskutečnění další z velikánů ducha T.G. Masaryk.

Tento racionálně myslící, uvažující profesor, filosof a následně president České země, nesl si ve svém poslání již od narození neutišitelnou vůli k uskutečnění čistého, spravedlivého života ve společnosti národa.

Jeho čistý, vybroušený rozum, stal se mu skvostným nástrojem pro neutišitelného ducha, jenž ve vroucí touze po splnění svého velkého úkolu, v osudové době obratu světů na zemi, nesl si v sobě vysoké tušení svého Pána, svého Boha.

Právě pro toto vnitřní vědomí, ať již jako vysokoškolský profesor či jako politik v národním shromáždění Rakouskouherské říše a nakonec jako president Československé republiky, stál vždy s ostrou nesmiřitelností vůči degenerované prezentaci díla Stvoření tehdejšími církvemi a náboženstvími. Masaryk stal se nesmiřitelným odpůrcem falše, jíž právě tolik nahlížel v řadách většiny církve. Jako pronikavý myslitel a filozof nikdy také nepřijal církevní dogmata předkládaná věřícím. Vždy vzrušeně bojoval proti plytkosti a tupé naivnosti, s níž byla tato dogmata předkládána i přijímána.

Jeho duch hnal jej vysoko nad tato dogmata, nad nimiž v tušení dokonalé Harmonie a Spravedlnosti nacházel pak pravou, nezměkčilou Lásku a spolu s ní Toho, jemuž byl niterně od svého narození oddán věrně sloužit. Přísná ušlechtilost, vyzařující ze vzhledu Masarykova na filmech a fotografiích, jen znovu a znovu svědčí v jeho případě o jediném - o velikosti a povolanosti vznešeného ducha v českém národě. O tom a všech dalších souvislostech duchovního druhu, v případě Masarykově osobnosti, pohovoříme obšírněji v následujících odstavcích.

 


-oOo-

 

 

 

©  2006, VOLÁNÍ, s.r.o.

[Facebook]   [Twitter]   [Linkuj.cz]

 


www.ao-institut.cz
  07 / 2006
-- Zpracováno Č.I.: Osobnosti Českého národa z pohledu duchovních souvislostí ... ( 2 ) --

 

 

 

O jednotlivých osobnostech se můžete dočíst více :

 

©  2006, VOLÁNÍ, s.r.o.

[Facebook]   [Twitter]   [Linkuj.cz]
 


ČESKÝ INSTITUT pro rozvoj a ochranu díla „VE SVĚTLE PRAVDY“