Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím vyjadřujete souhlas. Další informace
Poutač

10 nejčtenějších článků roku 2016

Příchází čas zhodnotit, jak se stránkám Zrcadlo.blogspot.com vydařil rok 2016.

Celkem nás navštívilo více než 75 tisíc lidí. Co se týká archívu, krom čtenářského deníku se těšily velké oblibě články o psychologii a vzpomínky na doby minulé. Z vyhledávačů vyhrál Google, který k nám přivedl skoro dvakrát víc návštěvníků než Seznam. Mezi odkazujícími weby vedl Pravednes.cz.

Které články napsané v roce 2016 získaly nejvíc příznivců?

Čtenářský deník - Paula Hawkins: Dívka ve vlaku

Nový čtenářský deník také táhne. A nemusí jít nutně o knížku, která se zkouší u maturit.

Retro potraviny ukazují, jaké byli komunisti svině

Kdo ví, co by dnešní páni podnikatelé dělali, kdyby v roce 1989 nenastal převrat. Třeba by je touha po penězích dovedla ke kariérnímu postupu v rámci KSČ. Úplně vidím Babiše s Bakalou, jak se stoletým Jakešem v rámci oslav 1. máje kynou z tribuny davům.

Češi: Nesvobodní a oprávněně nasraní

Chtělo by to další revoluci. Tentokrát už poslední .o)

Zavřeli kvůli EET hospodu? Zřiďte klubovnu s korkovným

Pokud si někdo myslí, že bude někdy možné vyhodnotit přínosy EET, mýlí se. Nezávisle na výsledcích bude podle Andreje všechno skvělé a podle jeho odpůrců všechno na hovno.

Přechytračí Horáček Zemana?

Michal Horáček ztrácí dech, rozjel svou kampaň moc brzo. Pokud přidá obamovská gesta a potomka s šílenými ponožkami, skončí jako Jan Fischer.

Dalajláma, Tibet a selhání České televize

Nevyváženost, nevyrovnanost, to jsou hlavní znaky České televize. Místo soupeření různých názorových proudů produkuje sterilní nudu. I když takový Rapl nebo Bohéma naznačují možné zlepšení. Uvidíme, co nový říďa.

Větrání = Přeceňovaná pitomina

Bez komentáře.

Čtenářský deník - Karel Čapek: Hordubal

Nový čtenářský deník vládne.

Položí Vietnamec vesnickou Jednotu?

Zatím se drží Ťaman i pohrobci socialistického družstva. Nakonec to vypadá, že souboj rozhodne EET. Vietnamský krámek bude zřejmě provozovat majitel, který odjel do Hanoje a už se nevrátí. Jednotu zas podpoří dotace.

Předčasný důchod a zdaněná práce strojů = Ekonomika budoucnosti

Před pár dny jsem četl, že Bill Gates pokládá zdanění strojů za prioritu. Asi četl můj článek. Holt, když něco řekne nejbohatší muž planety, je to jiné, než když stejný názor napíše o x měsíců dřív chudé vemeno z České republiky.

Také Vás zajímá:
10 nejčtenějších článků roku 2015

Štítky: ,

Národní týden manželství

Únor: masopustní veselí, plesy, těšení se na konec zimy, Valentýn. A taky národní týden manželství. Letos v termínu 13. - 19. února.

Já vím, že svůj den, týden, měsíc a kdovíjaké jiné určení už má úplně všechno: leckterá nemoc, matky, otcové, děti a mimo jiné třeba i zdravé zuby. V tom kontextu by bylo skoro divné, kdyby manželství bylo výjimkou. Ale mám prostě dojem, že zrovna tohle je něco, k čemu bych chtěla přitáhnout vaši pozornost.

Ono je vůbec skoro zázrak, že manželství ještě existuje.

Vezmeme-li v kostce jeho historii, mělo být institucí pomáhající jedincům společně ekonomicky fungovat a zachovávat rodinu, poskytnout dětem jistotu a určitý společenský status. S relativizací hodnot, ženskou emancipací, antikoncepcí, sekularizací to s ním nemůže vypadat nijak slavně. Nota bene, když stát vás ekonomicky zvýhodní spíš, když sezdaní nejste (a ideálně tvrdíte, že spolu ani nebydlíte).

Vstup do manželství je navíc risk, berete na sebe zodpovědnost za toho druhého. Slibujete, že s ním budete v dobrém i zlém, což může /zde zapojte svou bohatou fantazii/ znamenat prakticky cokoli. I když to dnes řada lidí bere na lehkou váhu a prchá při prvním průšvihu za rozvodovým právníkem. Navíc, že by byl ve společnosti nějaký silný étos odpouštění druhému nebo budování pevných vztahů, to se mi taky nejeví.

A tak se mi hodně líbí myšlenka týdne manželství. Vypůjčím si citát z webu, který je mu věnovaný:

Oženit se, založit rodinu, přijmout všechny děti, jež přijdou, zachovat je na tomto nejistém světě a dokonce, bude-li to možné, je trochu vést, to je podle mého přesvědčení nejzazší meta, jíž může člověk dosáhnout.

F. Kafka

Třeba vás naláká k jeho návštěvě. Najdete na něm přehled akcí k NTM ve vašem kraji, inspirativní texty i tipy na filmy s párovou tematikou. Adresa: http://www.tydenmanzelstvi.cz.

Jsem manželkou několik málo let. Už teď můžu říct, že to není vždycky jednoduché. Přesto nevím, co by mi mohlo dát více smyslu než rodina a do ní patřící manželství a láska.

Na závěr už chci nechat jen promluvit básníka:

Na nebi sbírá se vítr,
zítřejší nachový vítr,
a znova láska,
znova odedávna
zpovzdálí překáží smrti.


J. Skácel

Kam dál?
Láska v průběhu staletí
Svatba - Jak to vidí chlapi

Štítky:

Penny, Billa, Albert: Všichni kradou. Jen Lidl ne

Před časem jsem tady na Zrcadle zmiňoval, jak nadnárodní obchodní řetězce bez skrupulí kradou.

Doba se posunula k horšímu. Pokud zákazník odhalí, že byl okraden, zaměstnanci marketů odmítají částku, kterou si neprávem přivlastnili, vrátit. Drzost zlodějů nezná mezí, Česká obchodní inspekce je se svými trapnými pokutami k smíchu, miliardy zisků vesele tečou zahraničním vlastníkům.

Penny, Billa, Albert: Kámoši na šikmé ploše

Krom výše zmíněných obchodů nakupuju jen v Lidlu, kde mě za dlouhé roky okradli jen jednou, což lze pokládat za ojedinělý exces, leč do Lidlu to mám nejdál, v pracovní dny se tam nedostanu a některý sortiment mají nejedlý (nepitelný). Poctivost ostatních řetězců můžu těžko posoudit.

Co se týká loupeživé trojky Penny, Albert, Billa, pravděpodobnost okradení zákazníka je dle mých zkušeností všude stejná.

Také způsob se neliší. Zaměstnanci čirou náhodou umístí ke zboží špatnou cenovku. Samozřejmě nelze nikoho podezírat ze zlé vůle, proto je pouze shodou okolností deklarovaná cena vždy nižší než cena, kterou namarkuje pokladní.

Rozdíly bývají v desítkách korun. Rekord v mém případě drží Billa, kde mě u jedné položky okradli o 70 korun (v košíku byla dvakrát, celkem tedy svěžích 140 korun).

Co ukradli, prý nemohou vrátit

Místo, aby se šéfové obchodních řetězců spokojili s obřími zisky a aby začali tlačit na ukončení nekalých praktik, přitvrzují.

Dřív bývalo zvykem, pokud se zákazník ozval, ukradenou částku (někdy i s omluvou) vrátit.

Teď jsem se opakovaně setkal v Penny a Bille s tím, že mi zboží odmítli prodat za deklarovanou cenu a vrátit neprávem zkasírovanou sumu. Jako řešení mi bylo nabídnuto odstoupení od smlouvy, tzn. já vrátím zboží, oni vrátí peníze.

Úžasná strategie. Buď se zákazník nechá oškubat nebo nám dá produkt zpět, my ho zašoupneme do regálu a okrademe někoho jiného.

V Bille stačí důsledně trvat na svém. V Penny jsem onehdá musel vzbudit menší rozruch, ke zjednání spravedlnosti pomohlo, až když jsem manažerovi prodejny nabídl, že všechno sepíšeme.

Albert zatím lup bez velkých řečí vrací.

Proč se tohle ostatním nestává

Neuplyne měsíc, abych nebyl okraden, obvykle bývám ošulen několikrát. Celková suma se může za rok vyšplhat k tisícovce, možná i výše.

Když se čílím na pracovišti či v okruhu blízkých, že jsem byl zase téměř oškubán a popisuju, jak jsem se domáhal svých peněz, bývám terčem posměchu. Ostatní (krom mé manželky a maminky) podobné zážitky nemají. Ostatní správnost své útraty nekontrolují, jsou totiž nad nějakou tu stokorunu povzneseni.

U mě to není otázkou peněz. Byl-li bych miliardářem, taky bych se bránil proti zlodějům. Zkrátka nemám rád, když se mnou někdo vyjebává.

Kam dál?
Obchodní řetězce uvádějí: Pohádka o selhání jednotlivců

Štítky: ,

Charta 77 versus AntiCharta - NĚKOLIK VĚT o souboji gerontů

Charta 77 neuspíšila pád Sovětského svazu ani o minutu. Svržení komunistů, možná o pár týdnů dřív či později, by u nás proběhlo, ať už by Charta 77 existovala, či nikoli.

Proč byla důležitá? Kvůli setkávání lidí kolem ní. Věčnými debatami a filosofováním. Propojováním se se zahraničními osobnostmi.

Chartisté pak byli v roce 1989 dobrými revolucionáři. Za to jim patří dík.

Kdo si hraje, nezlobí

Chartisté Chartou 77 paradoxně ztratili možnost efektivně škodit režimu. Svým podpisem na sebe upozornili represivní složky, které je uměly pěkně zabavit.

Následná reakce formou AntiCharty se komárům povedla.

Všeobecná hysterie odpoutala pozornost od bordelu všedních dní. A papaláši mohli v klidu zastydnout na svých postech.

Souboj gerontů

Ani 40 let nestačilo k tomu, aby podepisující obou dokumentů (podškrábl to někdo oboje? :o)) získali trochu nadhledu a moudré pokory.

Třeba Miloš Zeman nepodepsal nic, protože za ním ani s jedním dokumentem nepřišli.

A teď si, milí Chartisté a AntiChartisté, představte, že by také na vás zapomněli.

Stalo by se něco zásadního? Ne.

Odpusťte si. Navzájem a také každý sám sobě. Vždyť jste mnozí nad hrobem.

Tak trochu velkorysosti, prosím.

Odvaha nebo náhoda?

A nerochněte se v tom. Jeden je odvážnější, druhý méně odvážný. Tehdejší režim už nebyl až tak brutální. Nevyslovili jste souhlas/nesouhlas s masovými popravami nebo válkou. Šlo o pytlohru umístěnou na hodně vzdáleném pozadí jeviště velkých dějin

Ostatně, byl by Václav Havel tak odvážný, kdyby neměl od malička miliardy důvodů být proti komárům?

Byla by Marta Kubišová tak odvážná, kdyby ji režim nenaštval pornoskandálem?

A co by podepsal Karel Gott, kdyby se pornoskandál týkal jeho? :o)

Štítky: , ,

Ženatí chlapi, školení a marné naděje

Škoda, že tady na školení není víc mladých kluků.

To zní, jako bych tíhnul k osobám stejného pohlaví. Leč netíhnu.

Radost by mi udělali taky chlapíci pár let před důchodem. Ti jsou totiž většinou rádi, když si můžou v klidu vypít pivo, přičemž sem tam utrousí nějakou moudrost. Ale ty na školení nikdo nezve.

Mladí se zase chtějí bavit.

Bohužel jsem obklopen švarnými ženatými čtyřicátníky, kteří tráví večery obluzováním více či méně atraktivních slečen.

Nerad bych působil jako kakabus, proto nevěnuju veškerý volný čas četbě a mé kroky občas míří do místního baru.

Marná snaha prošlých baličů

Pokud někdo něco umí, je radost na něj pohledět. To platí o všech oborech lidské činnosti.

Kdyby tady byl profík, který po pár drincích odchází z nejkrásnější slečinkou vstříc noci plné vášně na vedlejším hotelu, uznale bych ho poplácal po rameni.

Pinožení zdejších trapáků vyvolává spíše sklony k pláči.

Podávají ženštinám mladších ročníků hektolitry alkoholu, snaží se být třeskutě vtipní, vrhají mnohoznačné pohledy, smějí se každé blbině jako naprostí idioti.

Asi zapomněli na svůj pupek a pomalu mizející vlasy.

Slečinky jsou samozřejmě rády, když je o ně zájem. Rády také ušetří nějakou tu stokorunu. Nicméně nejdou dále než k platonickému sbližování.

Máme za sebou předposlední večer, s největší pravděpodobností zatím k ničemu nedošlo. A také nedojde.

Co by kdyby

Prošlí baliči ovšem nepřestávají doufat. Žijí v iluzi, že schází jen poslední kapka a užijí si.

Třeba i vzpomínají na školení před lety, kdy se zadařilo.

Otázkou je, zda mají po kapsách pár tisícovek na výše zmíněný sousední hotel. Vzdělávací zařízení totiž praská ve švech. Na miliskování před publikem slečinku neutáhnou, i kdyby byli již před branami ráje. Krom pokoje se spolubydlícími je k dispozici už jen záchod na chodbě nebo kumbál s uklízecími prostředky.

Ohňostroj trapnosti

Dost odsudků. Újma nikomu nevznikla, nevěry se nekonaly. Všichni vypadají relativně spokojeně.

Trpím pouze já, když sleduju tento ohňostroj trapnosti.

Kam dál?
Peciválova zpověď: Necpu se, kde mě nechtějí
Romský koordinátor: Tady mi pšenka nepokvete

Štítky: ,