Zrcadlo.blogspot.cz používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
Poutač

Porouchaný počítač

Náš počítač odpočívá v opravně. Měl by být ready příští týden. Tak držte palce.

Štítky:

Dalajláma, Tibet a selhání České televize

Když přijede dalajláma, mají novináři snadnou prácí. Předem vědí, kdo se s ním setká. A dopředu také vědí, kdo proti tomu bude protestovat.

Články mohou klidně sesmolit s předstihem. Bohužel, jak bývá obvyklé, uniká českým médiím to podstatné.

Co má ten věčně usměvavý dědula za lubem?

Dalajlámovo poselství je prostinké: tolerance, láska, nenásilí.

Zjevně si uvědomil, že hlavou zeď neprorazí, ale může jí pravidelně podčůrávat.

S výběreme současného dalajlámy měli šťastnou ruku. Mezi globálními politickými celebritami je bezesporu nejsympatičtější.

Pokud by padla volba na někoho mediálně méně zdatného, po Tibetu by neštěkl ani pes.

Co se mu honí skutečně hlavou, je otázka. Obzvláště když vezmeme v potaz velké nejasnosti ohledně života v Tibetu před rokem 1950. O tom, jak to tam bylo, má dalajláma narozdíl od nás podrobnou znalost.

Tibet - Středověk v 1. polovině 20. století?

Lze mít romantické představy, jak byly prezentovány třeba v knize a filmu 7 let v Tibetu.

Na druhé straně stačí zlehka zagooglovat.

Dostaneme se do naprosto jiné reality srovnatelné s nejtemnějším středověkem.

Většina obyvatelstva v postavení otroků a nevolníků, drastické tresty jako sekání končetin nebo vypichování očí za nepatrné prohřešky, všudypřítomná lichva.

Pravda v mlze

Jde o čínskou propagandu?

Byl tehdejší režim v Tibetu tak humanistický jako dnešní dalajláma?

V záplavě informací na Internetu se můžeme topit hodně dlouho, ale pravdu nezjistíme.

Zdálo by se, že jako koncesionáři platíme Českou televizi, aby nám dokázala na základě ověřených faktů sdělit, jaká byla skutečnost.

To by ovšem nesměla novinářská elita klouzat po povrchu, řešit žabomyší kauzy a utápět se v pražském pseudoelitářství.

Také Vás zajímá:
3 vzkazy pro novináře z Prahy
Jak zlepšit fungování státu? Přesuňme ministerstva do regionů

Štítky: ,

S. R. O. globálně zrušit! Přichází éra osobní odpovědnosti

Osobní odpovědnost finančníků a podnikatelů, kteří neukočírují své čachry, snad konečně přestává být hudbou budoucnosti.

Už na začátku devadesátých let jsem byl jako puberťák v šoku z toho, že existuje právní forma podnikání, kde je krach naprosto v pohodě.

Proč?

Cožpak je možné si jen tak nezávazně zkoušet, co půjde, házet s miliony a když přijde neúspěch, zůstat bohatým?

Ano.

Eseróčko mělo své opodstatnění v době, kdy šlo doufat v elementární morálku u významné části podnikajících. Kdy bylo možné spoléhat na jejich sebereflexi.

Co ukázaly předchozí dekády?

Žít si jako prase v žitě, nasekat dluhy, zbavit se firmy, založit jinou. To se stalo standardem.

Osobní majetek zůstal, popřípadě byl převeden na blízké lidi.

Zůstali neuspokojení věřitelé. Mnohdy šlo o slušné podnikatele, kteří se dostali kvůli prohnaným vykukům do druhotné platební neschopnosti. Odměnou za dřinu byla těmto poctivcům ostuda a hrozba kriminálem, nezbylo-li jim ani na zákonné odvody.

Zaplakal také stát, kde nic nebylo, ani finanční úřad nebral.

Na vyšší level posunuli tento způsob parazitování mezinárodní finančníci. Ti v součtu prošustrovali biliony. Škody zaplatily vlády, EU, MMF, drobní akcionáři, střadatelé na penzi.

Také jste nezachytili v médiích, že by tato parta trávila zbytek svých dní ve vězení?

Mezi chudinou byste je hledali marně. Ve fabrikách nemakají, akce v supermarketech nevymetají. Podrželi si svůj životní standard.

Potrestat svině je tak snadné

Nemusíte mít inteligenci poručíka Columba, abyste se dostali na kobylku výše zmíněným zlounům.

Stačilo by prostě sledovat jeden jejich běžný den. Kolik utratí? Čím jezdí? Kde jsou doma?

Vysledovat pak finanční toky, které jim zajistily pohodlíčko, by bylo velmi snadné. Většinou nejde o sofistikované podvodníky, ale o prosté jedince, kteří využili možností daných právním řádem. Ten přece definoval s. r. o. jako společnost, kde se za dluhy ručí pouze minimálně. Ten umožnil brát tučné bonusy během kumulování ztrát.

Čo bolo, to bolo. Terazky se jim musí pochybně získané majetky bez milosti sebrat. Retroaktivita je tady na místě.

Eseróčka zakázat!

Než mě obviníte z levicových rejdů, zdůrazním, že idea osobní odpovědnosti každého jedince je ryze pravicová.

Žádný pravičák nemůže obhajovat druhotnou platební neschopnost jako super záležitost.

Společnosti s ručením omezeným je třeba v současném rozsahu globálně zakázat. Ať nedusíme nové projekty, zůstanou pouze jako výší obratu limitovaná platforma k rozjezdu podnikání. Začne-li firma stabilně generovat zisky, musí majitel ručit za její závazky veškerým svým majetkem.

Stejně jako musí veškerým svým majetkem ručit ti, kdo v rámci nadnárodních korporací šermují miliardami.

Kam dál?
Pro Andreje Babiše: 3 kroky k vyššímu výběru daní
Předčasný důchod a zdaněná práce strojů = Ekonomika budoucnosti

Štítky:

Větrání = Přeceňovaná pitomina

Ať je horko nebo zima, větrání je zkrátka prima!

Tak zní motto militantních milovníků průvanu. Venkovní vzduch považují za ryzí zlato a jeho ponechání mimo místnost mají za smrtelný hřích.

Aby bylo jasno, nejsem absolutní čunčo. Chápu nutnost občasné krátkodobé výměny atmosféry. A v rámci neklimatizovaných prostředků hromadné dopravy vítám otevřená okýnka během hiců. Přiznávám také, že občas je teplota venku příjemnější než uvnitř.

Co nechápu, je neustálá nezbytnost pouštět do místnosti zimu, horko, smrad.

Větrání ve městě

Je-li ve městě krom přebujelé automobilové dopravy přítomen průmysl vypouštějící jedy, odpovídá dýchání venkovního povětří vykouřené krabičce cigaret denně.

Zdálo by se, že večer je situace lepší a aspoň na spaní prospěje otevřené okno.

Na základě dlouholeté zkušenosti z Pardubic mohu zodpovědně napsat, že smrad z fabrik často vrcholí po setmění. Samozřejmě ho továrníci nevypouštějí, když není vidět, aby cokoli tajili. Jenom byl prostě čirou náhodou takto nastaven technologický proces.

Větrání na vesnici

Smrad z domácích zvířat je jen takovým kořením, zdraví neškodí.

Pálení odpadu ano. U občasného zpopelňování bordelu ze zahrádky jde přivřít oko. I když se mnohdy děje po horkém dni, kdy je záhodno vyhnat heiz z baráku.

Topení plasty a jiným sajrajtem, to už je jiný level.

Žádný zákon tuhle módu neutlačí. Často totiž nejde o to, že by znečišťovatelé neměli na kvalitní otop, ale jde o životní postoj ve stopách bývalého šéfa státní kasy Kalouska: Ať lidi klidně pochcípají, hlavní je ušetřit.

Větrání v zateplených budovách

Zateplovací lobby si pěkně nahrabala.

Není-li pořešena cirkulace vzduchu, musí se kvůli předejití vzniknu plísní masivně větrat. Veškeré úspory proto vyletí oknem.

Dle názoru nezávislých odborníků nás čeká další vlna investic do zateplování. Tentokrát se budou peníze točit, aby se polystyrény obouchaly a vzduch zase proudil.

Navrhuji zřízení nového dotačního programu. Mohl by se jmenovat Zelená zdravým budovám.

Kam dál?
Zateplení domu a plastová okna: Co před Vámi jinde tají
Střešní okna - Zkušenosti, výhody a nevýhody

Štítky:

Česká máma classique style

Jak jsem doma na té mateřské, pardon rodičovské (za niž mimochodem denně děkuju do nebe prof. Matějčkovi, bez kterého bychom ji tady neměli) při brouzdání na netu mám tendenci rozklikávat články týkající se rodičovství. Celkem nepřekvapivě.

Občas se u nich trochu hněvám.

Onehdy jsem např. narazila na Punkovou mámu. Inu každý svého štěstí strůjcem. Zamrzela mě hláška: Možnost být 3 roky s dětmi doma mi přijde luxusní a neměla by být zničena pokračující ve smyslu, že by ale zároveň měly matky mít možnost se bez odsuzování společností vracet do práce kdykoli (rozuměj co nejdřív) po porodu. Musela jsem si povzdechnout - jestli naši skvělou rodičovskou zruší, tak právě kvůli těm, kteří to prezentují jako luxus. Přitom by to přece sakra mělo být o potřebách dítěte a ne matky! A pokud vím, vývojová psychologie nadále popisuje raný vývoj dítěte jako s matkou těsně spjatý (v prvních několika měsících dle všeobecně přijímané teorie Margaret Mahlerové dítě mezi sebou a matkou ani nerozlišuje, teprve kolem 5. měsíce se začíná diferencovat, pak od 9. experimentuje se vzdalováním se od matky, přičemž tato fáze končí až v roce a půl a až zhruba ve dvou letech dítě stabilně zvládá objektní stálost a separaci; další otázka pak je, odkdy je pro něj přínosný pobyt v nějakém kolektivním zařízení; v reálu je třeba samozřejmě se na každé dítě dívat individuálně).

Copak je opravdu takový problém být pár let s dítětem? Vždyť do práce budeme chodit po zbytek svého života! Nebo tam fakt zachraňujete svět? Já se možná někdy snažila, ale upřímně musím ve výsledku říct: Nezdařilo se...

Někdy mě nalezený webový obsah vytočí docela dost. Jako dneska Co je mi do vašich harantů od producenta Jakuba Horáka (úmyslně nejdu hledat, co krom obdobných článků produkuje, neb se o něj ostentativně nehodlám zajímat). Proč tak hrubiánský titulek? Tipla bych, že důvodem nebude jen touha po čtenosti, nýbrž že pán bude v rámci návrhu ministryně Marksové na rozlišení daní z příjmu podle toho, zda člověk má nebo nemá děti, potrefenou husou. A to husou se skvělou logikou - že prý, když bezdětní by měli platit vyšší daně kvůli tomu, že zde nezanechávají další generaci, tak by zase neměli platit tu část daní, ze kterého se hradí školství. Hahaha. Takže oni nebudou čerpat z práce (potažmo znalostí) těch lidí, co se narodí těm ostatním? Ach bože, copak někdo může být ostrovem? Sobeckost z toho ční na všechny strany...

A proč že prožívám tyhle pocity? Protože se to, co píší, dotýká něčeho, čemu hluboce věřím. Zde jsem zase já potrefenou husou. Jsem do hlubin své bytosti přesvědčená, že matka je pro malé dítě ta nejdůležitější osoba. Zejména v prvních dvou, možná i třech letech života. Ona ho uvádí do světa dalších lidí, v prvé řadě otce, širší rodiny, posléze komunity. Ona nese odpovědnost. Nejde to na někoho přehodit jako horký brambor. Ne bez následků (vzpomeňte, jak šestnáctiletá Julie Kapuletová běží v případě trablů za chůvou, ne matkou, kdo by to chtěl?).

A podpora rodin a matek? Je nezbytná a potřebná. Za to se budu rvát do posledního dechu. Poněvadž podpořená spokojená matka může vychovávat spokojené dítě.

Na závěr si díky vám, pisatelé výše zmíněných i jiných článků, tříbím, jak mateřství vlastně prožívám. A uvědomuju si, že kdybych byla v nějakým katalogu, tak mě asi pojmenujou jako máma classique style - nic úchvatného, žádné adrenalinové zážitky, jen snaha o dostatečně dobrou matku - žádná dokonalost, ale obecná a citová dostupnost a podpora spojená s vírou, že nějaké ty drobné nedostatky si dítě dřív nebo později zkoriguje. Jestli to bude dost, uvidíme za pár desítek let...

Kam dál?
Mateřství jako výzva k rozhodnosti
Výlet na Žítkovou - Tip pro uklidnění mysli

Štítky: