Poutač

Čtenářský deník - F. M. Dostojevskij: Zločin a trest

Několik slov o autorovi

Velký humanista a jeden z nejvýznamnějších ruských spisovatelů F. M. Dostojevskij se narodil roku 1821 a zemřel roku 1881. Jeho život nebyl příliš šťastný. Pro účast v revoluci byl poslán do káznice (na zkušenostech, které tam získal, je založena jeho kniha Zápisky z mrtvého domu). Po propuštění byl svou finanční situací nucen horečně psát. Hlavní díla, jež touto činností vznikla, jsou: Ponížení a uražení, Zápisky z podzemí, Zločin a trest, Hráč, Idiot, Bratři Karamazovi, Běsi. Mezi další jeho důležitá díla patří: Nětočka Nězvanovová, Dvojník, Chudí lidé a Bílé noci.

Vydání: Svět sovětů, Mladá fronta, Smena, Naše vojsko, 1966; přeložil Jaroslav Hulák.

Postavy

Rodion Romanovič Raskolnikov - hlavní hrdina příběhu, bývalý student, který v podstatě z přebujelého ega, pocitu vlastní výjimečnosti a touhy po skvělé kariéře dospěje až k vraždě,
Duňa Romanovna Raskolniková - jeho sestra, která chce ekonomicky stabilizovat rodinu výhodným sňatkem,
Pulcherija Alexandrovna Raskolniková - matka hlavního hrdiny, milující nade vše svého syna,
Razumichin - Rodionův přítel ze studií, šikovný a chytrý mladík, nakonec se ožení s jeho sestrou,
Petr Petrovič Lužin - pětačtyřicetletý právník, výhodná partie, osobnostně ale s tendencí kontrolovat ostatní, ovládat a vlastnit
titulární rada Marmeladov - úředník, jehož svět ničí jeho slabost pro alkohol,
Sofja Semjonovna Marmeladová - dcera Marmeladova, která kvůli tomu, aby zabezpečila rodinu před smrtí hladem, se vydává na cestu prostituce; důvěrná přítelkyně Raskolnikova, věřící,
Katěrina Ivanovna Marmeladová - manželka Marmeladova, souchotinářka, zničena životem s Marmeladovem,
Porifij Petrovič - vyšetřující soudce,
Svidrigajlov - postarší seladon bez velkých etických zábran, zamilovaný do Duni, po jejím odmítnutí spáchá sebevraždu,
lichvářka - oběť Raskolnikova zločinu, bohatá žena, bývalá úřednice, která bez skrupulí využívá ostatní k vlastnímu obohacení a pohodlí, v očích Raskolnikova veš,
Lizaveta - hodná sestra lichvářky, náhodná oběť Raskolnikova zločinu.

Místo: Petrohrad

Čas: 19. století

Děj

Na začátku knihy se seznamujeme s mladíkem, kterému již měsíc klíčí v hlavě myšlenka, jak zlepšit svoji finanční situaci, jež se jinak jeví poměrně nevalně. Je přesvědčen, že v zájmu vyššího dobra - které by potom působil - může spáchat zločin, a to i vraždu. Celou věc chladnokrevně naplánuje a detail po detailu začne uskutečnovat. Vlastně ani sám nevěří, že dělá to, co dělá. Dokáže zabít , a to tak (byť se špetkou štěstí), že nezanechá stopy. Krádež však již zcela nedokončí a z lupu si nedovede cokoli vzít. Následně podrobně sledujeme jeho duševní trápení, které se ve výsledku vyvine v přiznání viny. Na konci knihy je hlavní hrdina potrestán 8 lety v káznici na Sibiři, ve vězení jej navštěvuje milující Sofja a plánují společnou budoucnost.

Vlastní názor

Jde o knihu děsivou - zejména v počátku, v naturalisticky drsném popisu spáchaného zločinu a jeho precizně vylíčené motivaci; a zároveň ve svém vyznění plnou naděje. Vlastně jsem od Dostojevského nic takového nečekala. Myslela jsem si, že všechno skončí tragicky. Předpokládala jsem, že konec bude jen pochmurným vyústěním pochmurného díla. A není. To bylo milé překvapení. Kniha se mi líbila. Má spád, nemůže nudit. Asi třístránkovou pasáž /životní příběh Marmeladova/ bych každopádně doporučila jako vhodnou pomůcku na ZŠ pro prevenci zneužívání návykových látek. Alkohol a to, jak může dopadnout závislost na něm, je zde dokumentováno vysloveně ďábelsky. Jinak mezi hlavními myšlenkami zde opět najdeme variaci na Dostojevského téma, že člověk je tvor, který zvykne všemu.

Kam dál?
Čtenářský deník: L. N. Tolstoj - Anna Karenina

Štítky:

Položí Vietnamec vesnickou Jednotu?

Tak už i k nám na vesnici to přišlo. Vietnamská večerka.

Navzdory chystané evidenci tržeb a po dlouhých přípravách byla otevřena před několika týdny.

Zatím těžko hodnotit, jak se zapíše do srdcí lidí. Sousedka se vyjádřila v tom smyslu, že ji tam nic nezaujalo. Neopovážil jsem se otázat, zda ji v Jednotě někdy něco zaujalo.

Jednota: Zaprděná, ale naše

Jednota má samozřejmě nevýhodu v otevíracích hodinách. Pokud chce nakoupit pracující, který přijíždí po půl páté, má smůlu. Ve středu odpoledne zavřeno. O víkendu otevřeno jen v hodinách, kdy slušný člověk spí.

Na druhé straně Jednota jednoznačně vítězí, co se týká pečiva. Přijde-li zákazník ve strategicky vhodný čas, má hodně na výběr.

Jednota nabízí víc místních produktů. I když její pružnost odkazuje k předrevolučním časům. Na podzim minulého roku nám tam zachutnala paštika ve sklenici. Vykoupili jsme zásoby. Přes sliby personálu do letošního 16. června nedoplněno.

Vietnamec: Vyzobne, co půjde

Sortiment mají u Vietnamce klasický. Trvanlivé zboží, pestrá nabídka alkoholu a cigaret. Vše proloženo akcemi, které běží nebo nedávno skončily v nedalekých nákupních centrech.

Příkladem budiž třeba Budvar. V nadnárodním řetězci před časem za 12,90. Ve večerce teď za 17,90. Jednota nabízí za 23,90.

Vietnamec má, co se obecné cenové úrovně týče, levněji.

U násosků bude nejen v letních parnech dozajista bodovat širokým výběrem chlazených nápojů.

Důchodci rozhodnou

Ostatní pracující pak budou (včetně nás) stále nakupovat v rámci vesnice minimálně. Útraty o trošku vzrostou. Několik stokorun měsíčně pro Jednotu bude rozšířeno o pár stovek pro Vietnamce.

Zlehka bity budou obchodní řetězce, ale půjde jen o takové důraznější pohlazení, jejich zisky zůstanou neohroženy.

O osudu Vietnamce a Jednoty pak rozhodnou vesničtí důchodci. Ti jsou pořád bohatší, třeba uživí obě prodejny.

Kam dál?
EET: Známé ksichty zabijí elektronickou evidenci tržeb
Jak podpořit regionální potraviny? Zkraťme dobu trvanlivosti

Štítky: ,

Středoškoláci se chtějí bavit? V žádném případě!

Pod okny úřadu se nám skoro každé odpoledne schází partička středoškoláků.

Pokecají, pustí si z mobilu hip hop, cucnou z plastové flašky desítku pivo, pokuřují. A během hodiny odcházejí.

Některým kolegyním se to hodně nelíbí. Nejvíc proti mládežníkům brojí jedna pětadvacetiletá, která dřív dělala servírku a hulila jako fabrika. Je jen otázkou času, kdy bude na studenty přivolána policie.

Ne, že by byl dvorek úřadu nějak extra atraktivní. Parkoviště, vedle probíhají stavební práce, středoškoláci posedávají na studené zídce, za zády rozbahněný trávník.

Ale kam jinam jít?

V nově upraveném parku, kde největší inovace spočívá ve vykácení stromů a vybetonování chodníků do šířky silnice, platí zákaz pití alkoholu, který kontrolují neustále bdělí městští strážníci.

Hospody jsou drahé.

Mládež to holt s možnostmi k pobavení nemá snadné.

Už i na akcích typu Majáles probíhá šacování. Koncerty končí před desátou večerní, což dosahuje naprosté absurdity u největších světových hvězd, které musí v ČR ukazovat svou šou za světla nebo se nechat zavřít do haly.

Vše ve jménu klidu a prevence před návykovými látkami.

Velká část studentstva proto snahu o společenské aktivity vzdala. Tráví čas čučením do monitoru. Jediný, kdo se může realizovat, jsou sportovci.

V devadesátých letech taková buzerace nebyla.

Když si tak probírám své bývalé spolužáky, téměř na nikom tehdejší svoboda nezanechala negativní stopy. Jsou z nich slušní pracující lidé.

Jistě, pár násosků se najde.

Jedno mají společné. Absolvovali povinnou vojenskou základní službu. Tam, kde měla vládnout disciplína a kde měli z rozevlátých chlapců vykvést zocelení chlapi, se rodili budoucí alkoholici.

Svoboda vytvořila zodpovědnost, buzerace sociálně nepřizpůsobivé.

Co asi vyroste z dnešních študentíků, když je svazujeme stále větším množstvím pravidel a děláme všechno pro to, aby si nemohli užívat zábavu v kolektivu vrstevníků?

Také Vás zajímá:
Život začíná aneb Co po maturitě
ATARI 800XE - Vzpomínka na legendární herní mašinu

Štítky: ,

Film V hlavě - Animák s radostí

Od té doby, co máme malé dítě, se mi nedaří tolik číst. Zdá se, že to vyžaduje více dlouho trvající soustředěné pozornosti, než mám k dispozici. Zato koukání na TV se dá aspoň občas zvládnout.

Proto vás už podruhé ve svém článku místo na knížku lákám na záležitost k zhlédnutí. Tentokrát místo seriálu film, místo hraného animovaný. Na mě trochu netypické, ale proč ne. Hravé dílko V hlavě si to zaslouží.

Jaké je?

Hodně hezké.

Pestrobarevné animace překypují roztomilostí, avšak ne kýčovitostí - zejm. imaginární kamarád stojí za to :D

Hodně americké.

Velká většina příběhu stojí na filosofii keep smiling - ať to stojí, co to stojí.

A hodně dojemné.

V závěru se všichni obejmou. Už si nepamatuju, jestli si i řeknou Áááj lav jůůů, ale každopádně to tak vyzní ;-)

Nechci vás připravit o překvapení, tak nebudu nějak podrobněji pitvat děj. Jen vás uvedu do celkového rámce.

V příběhu se ocitáme v hlavě - kontrolním centru - jedenáctileté dívenky Railey. Jsou nám představeny základní emoce, které to tam mají na povel - radost, smutek, strach, vztek a odpor. Život Railey byl doteď vlastně úplně pohodový. Zpracovávání veškerých zážitků tak řídí Radost.

Co se ale stane, když je dívenka nucena čelit četným stresujícím událostem? Až přestanou fungovat způsoby zvládání jako přerámování (hledání dobrého na špatném) nebo opory ve formě pěkných vzpomínek, možná si i Radost uvědomí, že i Smutek má na světě své místo... ;-)

V závěru už jen poznámku: rozhodně bych doporučila rodičům, kteří chtějí s dětmi rozmlouvat na téma emocí.

Mrkněte se společně. Zde představený model je srozumitelný a rozhodně prakticky použitelný pro zlepšování sebeuvědomování.

Také Vás zajímá:
Jak upravit časování titulků? Pomocí Subtitles Wizard
Režisér Radu Mihaileanu - Neobvyklý pohled na Židy

Štítky:

Co chtít?

Nadpis článku je záměrně drobně provokativní.

Máme tu kliku, že žijeme na bezpečném místě v etapě dějin, kdy nejsme hnáni nejzákladnější potřebou přežít. Přežití samo o sobě máme v rámci společnosti relativně dobře zajištěné (jsme-li ochotní aspoň něco málo pro to udělat).

A tak se můžeme věnovat naplňování svých dalších potřeb. A nejenom potřeb, také tužeb. Ono by se to na první pohled mohlo zdát jako sranda. Ovšem zjistit, co já osobně potřebuji a co chci, není tak snadné. Je okolo toho spousta společenských pravidel, předsudků a tabu. Tak není od věci čas od času se k tomuto tématu dostat, zkusit se nad ním zamyslet, a možná ještě lépe - pokusit se jej také procítit.

Před několika měsíci jsem sem psala o svých třicetinách. Docela jásavý článek o tom, že jsem si splnila, co jsem v životě chtěla.

Ovšem od své dospívající sestry jsem dostala velice zajímavý dárek.

Láhev s pergamenem a pokyny (ve zkráceném znění):

1) Napiš vzkaz svému budoucímu JÁ s tím, co chceš uskutečnit, čeho chceš dosáhnout. Láhev zakopej na zahradě.
2) Až si někdy řekneš: "Stál můj život za to? Stal se aspoň jeden z mých snů skutečností? Kdybych svůj životní příběh vydala, chtěl by ho někdo číst?", vykopej láhev. Přeji Ti, aby sis mohla říct: "Všechny body vzkazu jsou splněny, svůj život jsem prožila dobře, je naplněný."

Ufffffffffffff.

Tak ta mě tedy dostala. Já si tu ňufňám, jak se mám dobře a jsem nejspokojenější na světě... a já bych snad měla ještě něco chtít? Asi si stejně jako Marianne myslí, že život začíná ve třiceti... /a nebo jde o úkol vhodnější spíš pro její věk ;D/

Trvalo mi několik měsíců, než se mi podařilo něco sesumírovat. A nemyslím, že by bylo důležité vám sem psát přesně, co si bude bucat někde u nás pod stromem. Spíš mám chuť vás inspirovat k podobnému zamyšlení. Ze zkušenosti můžu říct, že to může být docela jízda.

A naladit se na to můžete třeba i s hřejivým úkolem z filmu s Morganem Freemanem Deset položek a méně (který mimochodem doporučuji): zkuste bez přemýšlení říci 9 věcí, které nesnášíte a které milujete.

Hezký meditativní zbytek jara, milí přátelé!

Kam dál?
Vláda: Maminky od malých dětí, hurá do práce
7 optimisticky laděných článků

Štítky: