Logo TRAMVAJ NAČERNO

vychází od prosince '98 @ e-mail: ard@volny.cz @ XVII. vydání / Praha 20. 9. - 10. 10. 1999

OBSAH /// Na co myslel Igor Lobovský Nad smutečním partem * Napadlo mě na refýži... Legislativní kotrmelce Belgičanů líčí Miloš Koenig * Rozhovor po drátech - Hondzik má rád "měkké" drogy, jak jinak: o drogách * Básníci v Tramvaji - Daniela Šafránková: Skvělej nápad, Odešel; Petr Komín: ?Mizíš!, Obraz, Tma; Jana Husáková: Sluneční paprsek; Stanislav Adamec: O bitvě, O dívce, O bitvě a o dívce * V záři reflektorů - Život se skládá z maličkostí: o nové knize Bedřicha Jeteliny * Bedřich Jetelina: Orel na řetězu pro smutnou slečnu ze samoobsluhy, Budování jistoty * Postřehy odjinud - Jak se žije s hurikány? floridská story Mirka Patáka o hurikánu Floyd; Dálniční vzpomínka z dovolené Zdeněk Löbl krátce o cestě Tauerským tunelem * Reportáž Z cesty za velkou louží (2.), tentokrát arizonské kaktusy, mezikontinentální rakety, mexická večeře a kolibříci * Lidé, kteří pro vás TN připravují se těší, že jim pošlete e-mail.
PŘÍLOHY /// DOPISY CESTUJÍCÍCH * REJSTŘÍK & WHO'S WHO/LEXIKON AUTORŮ * JÍZDNÍ ŘÁD/JAK VYJDEME V ŘÍJNU
STARŠÍ ČÍSLA /// 16/99, 15/99, 14/99, 13/99, 12/99, 11/99, 10/99, 9/99, 8/99, 7/99, 6/99, 5/99, 4/99, 3/99, 2/99, 1/99, 00/98, 0/98

Nad smutečním partem

Rozprostírá se všude okolo. Stoupá nad mraky a z nich se sesýpá do všech přemožných zákoutí Země. Prach. Bude to hodně hořké, až přemaže rozpaky a rozhodne se přestat jednat za sebe. Jednat za všechny a se všemi. Pěkný nápad. Dotažený do posledního puntíku. Vychází to občas. Přírodní zákony fungují a boží mlýny melou spolehlivě. Až se zase ananasy rozbují a zamoří široké pláně vyschlých škvarnatých vísek, to nebude škoda pro nikoho a další z plémě mikrobů najdou ve stínu listů palem příjemné prostředí pro rekonvalescenci, reprodukci a rozjímání. Rozhodně jim to všem přeji. Možná to bude ale konečná pro kapalný dusík. Ten už nepoteče údolími. Budou se tu živí radovat a né už víc dychtit po radování. Radost pohledět konečně pozná, jaké je to skutečně pohledět. Bude krásné barevné švitoření bakterií a někde možná bílkovina si dobře rozmyslí, kde by příště chtěla uhňácat mořskou příšeru chodící po souši. Možná to tentokrát bude obživlý kámen, jenom nikdy už studené chmýří na studené pokožce, studené od střevního mrazu zavaleného záplavou lávy, která ale marně plácá na vrátka fyziky. Jaké to asi je uvidět meningokoka v županu, jak sedí u cesty, kouří z dýmky. S hvězdou na prsou kontroluje poťouchlé padouchy, kterým brzy dojde, že pokladnicemi okrádají především sami sebe. Bude nejhůře, až se něco rozběhne. Možná proto už se nikdy nic nerozběhne. Bude věčný život v světě věčnosti. Odpuštění s pokojem a láskou bude vše objímat a vším objímáno vládnout. Už se nemohu dočkat.
Takhle jsem zneužil chvíli posezení s partem, co mi zbylo po kamarádovi. Jestli tomu někdo nerozumí, není v tom sám...
IGOR LOBOVSKÝ


NAPADLO MĚ NA REFÝŽI...

Legislativní kotrmelce

Velká cena Belgie patří k senzacím zasněného lázeňského městečka Spa. Zde v blízkosti probíhá okruh, zvaný Francorchamps, na němž se každoročně odehrávají automobilové závody, mezi jiným i formule 1 (ty naposled probíhaly 29. srpna). Malebná krajina byla, na rozdíl od dřívějších let, ozářená podzimním sluncem, ale v zákulisí řádila bouře. Jednalo se totiž o povolení či zákaz reklamy cigaret Marlboro, reklamy, která patřila k okruhu stejně jako kvičení brzd a hukot motorů. Belgické federální zákony totiž zakazují jakoukoli reklamu propagující tabákové zboží.
Problém je v tom, že regionální valonské zákony reklamy nezakazují. A teď jde o vše. Prosadí-li se federální zákonodárství, bude to mít za následek, že pořadatelé závodů škrtnou belgický okruh ze svého kalendáře a finančně slabý valonský region tím přijde o své příjmy z těch všech možných závodů, které se ve Spa konají. A prosadí-li se region se svým zákonodárstvím, pak dojde k precedenčnímu případu a veškeré federální zákony nebudou mít ani hodnotu papíru, na němž jsou napsány.
Ale snad ještě není vše ztraceno. Belgičané jsou mistry v improvizacích, což dokázali ještě během života krále Baudoina. Ten, coby věřící katolík, odmítl podepsat zákon povolující přerušení těhotenství; zákon, který byl schválen jak poslaneckou sněmovnou, tak i senátem. Tak a co teď? Ale vynalézaví Belgičané vytáhli ze zásuvky zákon, kde stojí, že v případě, že král není schopen podepisovat zákony, může je podepsat předseda vlády. A král se tedy sám prohlásil za neschopného podepisovat zákony, ten zákon byl podepsán premiérem, po 24 hodinách zase král převzal své úkoly a všichni byli spokojení.
MILOŠ KOENIG
POMÁHÁME...
Nadace Duha

REKLAMA
Markéta poradí s povinným ručením


ROZHOVOR PO DRÁTECH

Hondzik má rád "měkké" drogy

Někdy před měsícem se na titulní straně populárního internetového deníku Neviditelný pes objevil link na stránku s podivně zkrácenou samohláskou uvnitř. Hondzik, jmenoval se ten časopis, a měl být o drogách. ???, divil jsem se, kliknul na příslušný odkaz a docela si v něm početl.
Pak jsem si řekl - vycházíme taky na internetu, a tak Hondzik určitě neunikl pozornosti žádného z našich čtenářů. Ale třeba by bylo zajímavé vědět něco o lidech, kteří takový časopis dělají.
I když v redakci Hondzika nejdřív nadšeně s rozhovorem souhlasili, bylo dost komplikované se na něm domluvit. (Proto také v minulém čísle žádný nebyl.) Ale jako v každé pohádce: všechno skončilo dobře - rozhovor je! Na otázky odpovídá Haroslaw Wasrman ("ač se to zdá divné, je to moje skutečné jméno," napsal mi Haroslaw), jeden ze tří stálých členů redakce a zároveň pražský dopisovatel. Kromě práce pro Hondzika je spisovatelem, výtvarníkem a majitelem nakladatelství H. P. M. comp.


HONDZIK - kulturní obšťastník, vydává Česká hulicí komora

Link na Hondzika se objevil na Neviditelným psovi. Jaký to je pocit?
No, pocit je to samozřejmě dobrý, i když si Hondzik za ty roky získal své čtenáře, tak přeci jenom taková reklama není rozhodně na škodu. Hlavně se to odrazilo v návštěvnosti internetových stránek Hondzika, kdy po zveřejnění odkazu v NP šla návštěvnost opravdu rapidně nahoru.
Časopis o měkkejch drogách... Je to správná nálepka? Sedí v případě Hondzika?
Samozřejmě, ovšem nejenom o nich.
A pro koho vlastně takovej časopis je? Pro lidi, který kouřej trávu? Nebo pro lidi, který jsou proti?
Pravdou je, že drtivou většinu tvoří lidi, co maj rádi marijuanu, ale jinak je Hondzik časopis pro všechny, co maj rádi ten druh legrace, který je tam prezentován.
Vlastně - nepochopil jsem, proč Hondzik vychází. Ani kapitola KDO JSME A CO JAKO CHCEME, která je na webový stránce, mi odpověď nedala. Je tam? Nebo jsem ji neuměl najít?
Ta odpověď tam je. Není potřeba číst mezi řádky. Vznikli jsme jako taková blbost pro nás a pár našich kámošů. A taky není potřeba hledat za tímto časopisem nějakou hlubokou filozofii. Z mého pohledu to vždycky byla prostě sranda.
Já mám humor rád. Třeba i černej. Ale - třeba ti důchodci, není to moc drsný? Jaké jsou reakce vašeho čtenářstva?
Reakce našich čtenářů jsou samozřejmě jenom pozitivní. A co se týče stupně drsnosti humoru, dá se to vyjádřit asi takto: čim víc - tim líp. A když jsme u těch 'důchodců', poznal jsem z vlastní zkušenosti, že na tom opravdu něco bude. Toho si musí všimnout snad opravdu každý, kdo jezdí pravidelně po Praze MHD.
Ještě bych se vrátil k tématu měkkých drog. Předpokládám, že sami patříte k náruživému konzumentstvu. Neznám přesný výklad současné legislativy, což vy asi ano - nedá se už samotný takový časopis považovat za balancování na ostří nože?
Legislativa je dávno v rozkladu a má myslim jiný starosti, než se zajímat o takový věci, jako je Hondzik.
A jestli jo, nebojíte se?
Nebojíme.
Až budete mít děti, co jim řeknete - když u nich najdete drogu?
To je dost těžký říct, protože osobně žádný děti nemám (alespoň o nich nevim).
Obrátím list. Jaký to je pocit, přejít z čistě tištěnýho média na internet?
Dalo by se říct, že internetová verze Hondzika má takové tři hlavní účely. Jednak se tam dají najít starý věci, který jsou v tištěnejch vezích dost těžko k sehnání, druhak to umožnuje lidem, co nemají k tištěnému Hondzikovi přístup (nebo se jim obtížně shání) stáhnout si odtamtud nebo prohlížet nová čísla a za poslední je to samozřejmě ještě větší zviditelnění, získávání dalších a dalších čtenářů.
Jaká jste parta v redakci? Nesnášíte se?
Jelikož bydlíme každej jinde a moc často se nevidíme (většinou mezi sebou komunikujeme pomocí faxů, emajlů a telefonů), máme jen velice málo příležitostí k tomu, abysme se mohli nesnášet. Na to si musíme vždycky vzít dovolenou. To se pak spolu sejdeme a pár dní sedíme a vzájemně se nesnášíme.
Je tajemstvím, co děláte 'v civilu', jako co pracujete?
Ne tajemnství to není. Ale stejně to neřeknu.
O čem ten Hondzik vlastně je? Vy jste ho opravdu ještě nečetli? Asi nejjednodušší bude vypravit se přímo na jeho elektronickou adresu - http://www.fly.to/hondzik. A pro ty z vás, kdo čtete Tramvaj Načerno jenom v její tištěné verzi (no jo, i tací jsou), jedna radostná zpráva: ukázku z 'důchodců', o nichž se Haroslaw zmínil v rozhovoru, přinese některé z dalších našich vydání.
ZDENĚK FEKAR
BÁSNÍCI V TRAMVAJI

DANIELA ŠAFRÁNKOVÁ

Skvělej nápad

Můj táta dostal
včera skvělej nápad
Že prej ať se přihlásím
do AMERICKÝ ARMÁDY

Každýho berou...

Prej že mám zajet
někam na LETNOU
tam že maj hnízdo
Tam že mě vemou

Jenže hledejte Letnou...

A tak se pachtím
jezdím si v duchu tramvají
Lítám za KAŽDOU vojenskou botou
Ale nikde nic

Možná že z Letný odtáhli dál...

Můj táta dostal
včera skvělej nápad
A tak se snažím
CO na tom

Že je to všechno jen ve snu...


Odešel

Odešel nám mlýnek na kafe
...ani se nerozloučil
A tak už kávu nemeleme
nýbrž ji jíme celou

Odešel nám telefon!
...ani se nerozloučil
Jen něco zamručel
tiše zapískal a byl pryč

Z Koreje do Jeruzaléma
a zase zpět
v rodinné kapličce Bohmerů
sloužila mši
"A vzhůru do Tibetu!"

Odešel nám televizor!
...ani se nerozloučil
Jenom se zablýsknul
zahořel, jen saze zůstaly

Nebojíš se, že nakonec zůstanem nadobro sami?...
PETR KOMÍN

?Mizíš!

Co je to ve Tvých očích
co je to, svádí to k mlčení
Ještě jednou
co bude dál
rychle míjí čas
letí, jako ti ptáci po nebi
Zeptám se ještě jednou
míjím se se svým rozumem
rychle, doufám, věřím
zapomenout nechci
Zeptám se ještě jednou na tvoje oči
Ještě před rozbřeskem
ještě možná v tomto století
Rychle míjí dny času
ještě jednou se zeptám
a naposledy uvěřím
Ještě jednou se zeptám
a vydechnu naposled
vydechnu duši
s posledním dnem světa
se vrací i čas domů
do nikam


Obraz

Obraz, skvělá věc na tři slova
Ať to dítě nakreslí tu báseň
ať ji chytí
svět v záři slunce
ať louka rozkvetlá navždy zazáří
Ruka malířova
bere štětce
a má se do díla
Nakresli tu báseň volám
a v hudbě zobraz tuto báseň
vždyť všechno má svůj zvuk
To je svět, ve kterém můžeme žít


Tma

Mám černobílý představy
Za neředěnou barvu
dám všechno zlato

Za tou zdí je hřbitov
Svítit pouze červeně
a nevodit psy
Neotvírat oči
dokud je čas

Představa odchází
do noci svatého nic
Dám rozsvítit svíce
Než spočítám hvězdy
bude to chvíli trvat

Promiň že tu nejsem
ale oni mě volají
duchové a démoni mě volají
Projdu ohněm
protože věřím na dveře
které se právě otvírají
JANA HUSÁKOVÁ

Sluneční paprsek

Sluneční paprsek nového rána
násilím rozhrnul víčka
a hrne se dovnitř
svou zlatavou září
a září
až zraky přecházejí
až do úplné slepoty
v té záplavě
se těžko orientuju
jsem tu sama?
Ale ne!
Z dálky
tam někde za mýma očima
za mým tělem
za mým vnitřnem
se ozývají
zvuky lidí
lidský halas
křik a břinkot
a dunivé nárazy...
jako když na plovárně
za letního odpoledne
naznak
pozoruješ nebe
STANISLAV ADAMEC

O bitvě

Je bitva vřava veliká
za svým kapitánem jdou ti co mají ještě síly
kdo nestačí na mezi usíná
tam zítra pozdraví den bílý
snad mezi těmi co se proderou
tam kam je poslal generál
budou ti kterým's to nejvíc přál
snad shledáš se zas s těmi
kteří ti nejvíce k srdci přirostli markytánko

O bitvě a o dívce

Je bitva vřava veliká
Já potkal jsem děvče na břehu rybníka
za svým kapitánem jdou ti co mají ještě sílu
tak se mi líbila že jsem hned uvěřil že vidím vílu
kdo nestačil na loučce usínal na mezi dožil
o její postavě sonet jsem složil
tam zítra pozdraví den bílý tak slastně
i když sonety skládat neumím vlastně
snad mezi těmi co proderou se k cestě
nevím zda půjdu víc k rybníku ještě
tam kam je poslal generál
nevím zda mohu být okouzlen víc a dál
budou ti tví aby to za to stálo
nevím zda všechno snad se mi jen zdálo
snad shledáš se zas s těmi
však ráno zpod polštáře zmačkaný s rohy jen třemi
kteří ti k srdci přirostli markytánko nejvíce
září ten sonet od vody o dívce

O dívce

Na břehu rybníka potkal jsem děvče
tak se mi líbila že zůstal jsem okouzlen
o její postavě složil jsem sonet
i když vlastně sonety já skládat neumím
nevím zda ještě víc půjdu zas k rybníku
nevím zda ještě víc mohu být okouzlen
nevím zda všechno se mi jen nezdálo
však ráno zpod polštáře na kraji zmačkaný
sonet o dívce od vody září na světle denním


V ZÁŘI REFLEKTORŮ

Život se skládá z maličkostí

Život se skládá z maličkostí. Jak jednoduše ta věta vypadá. Možná i banálně. Ale - pravdivé věci většinou nevypadají příliš složitě.
Právě každodenní postřehy všedního života jsou náplní útlé dvaasedmdesátistránkové knížečky Orel na řetězu pro smutnou slečnu ze samoobsluhy z pera našeho spolupracovníka Bedřicha Jeteliny. Krátké, ale plné života jsou Bedřichovy příběhy. Některé úsměvné, jiné v trochu temnější tónině, ale - dýchají skutečností. Nenudí, nementorují... Žijí.
Před pár dny mi přišel od Bedřicha mail. "Proběhl křest knihy, přišel dokonce i vsetínský starosta. Křtil to ředitel kulturního domu, a bylo to docela fajn. Sice nebylo moc lidí, ale to nevadí," napsal mi autor své prvotiny. Rozhodl jsem se autora Bedřicha Jetelinu vyzpovídat.
Jaký je to pocit, držet v ruce svoji první knihu?
Rozhodně zajímavý. Člověk najednou zjistí, že o sobě řekl možná víc, než si uvědomoval nebo než chtěl. Nehledě na to, že jsem měl problém s určitou sebeprezentací. Mám jako autor právo o té knížce někomu říkat něco pozitivního? Asi bych měl, ale nebudu vypadat směšně? Na druhou stranu - tvářit se jako že to nic není - to by si ji zase někdo nekoupil..... Do určité relativní pohody mne dostalo až to, když to přečetlo víc lidí, a říkali "jo, dobrý", a neměl jsem pocit, že je to ze soucitu...
A jak kniha vznikala? Ty příběhy vypadají jako opravdové ze života...
Jsou to v podstatě fejetonky, které byly napsány v roce 1998 pro Webimpulz. Jenže než se vydaly knižně, tak jsem je ještě stokrát přečetl, přepsal a hlavně proškrtal - snažil jsem se jít až na samou hranici srozumitelnosti - dát pryč veškerou omáčku. No a kdo někdy škrtal nějaké své dílo, ví, že je to jako kdybyste řezali prsty na rukách vlastnímu dítěti. Čili - tvůrčí muka převeliká.
První kniha je na pultech. Chystá se další? A pokud ano, o čem bude?
Ja pravda, že nakladatelství, když zjistilo, že se knížka docela prodává, začalo mít zájem o to, jestli by nebylo nějaké pokračování. No a zřejmě to bude zase knížečka minifejetonků. Chtěl bych ale, aby byla trošku rozsáhlejší, a aby v ní byly obrázky. No a jestli se vše zadaří, tak by možná mohla spatřit světlo světa někdy příští rok. Musím říct, že mám v hlavě i větší projekt, ale pořád si říkám, že je na to ještě čas. A asi si to říkám proto, že psát rozsáhlejší věc je hrozná práce a já jsem hrozně líný...
Já sám jsem knížku ještě nedočetl do konce, ale rozhodně se mi líbí. Mohu ji doporučit. Stojí 30 korun, vydalo ji pražské nakladatelství Advent - Orion a nejlépe ji získáte, ať už pro sebe, či jako dárek, když si ji objednáte e-mailem.
A ještě jeden tip. Přečtěte si, co o knížce napsal Bedřich Jetelina ve svém internetovém Webimpulzu: http://webimpulz.cz/archiv/vydani/vyd990916.html.
Dva fejetony na ukázku jsem převzal do tohoto vydání Tramvaje Načerno. Napište, jak se vám líbily. Mě moc - a bylo strašně těžké vybrat z celé knížky jen dvě ukázky. To mi věřte!

ZDENĚK FEKAR
REKLAMA

Knížku
Orel na řetězu
pro smutnou slečnu ze samoobsluhy

30,-Kč + poštovné
si můžete e-mailem objednat
zde


BEDŘICH JETELINA

Orel na řetězu pro smutnou slečnu ze samoobsluhy

Na náměstí máme samoobsluhu. Nic moc, malá, drahá a není to večerka. Mají tam ale dobrý chleba a smutnou slečnu. Sedí v pokladně a smutní. Krájí salám a smutní. Rovná jogurty a smutní též.
Přitom nemá důvod. Samoobsluha prosperuje, slečnu neplatí hůř než ty ostatní a šeredná taky není. Přesto je smutná.
Nedaleko od nás je taky malá, sympatická ZOO. Jedno místo v ní ale nemám rád. Před svou budkou tam smutně sedí na bidýlku orel přivázaný dvoumetrovým řetězem.
Občas mu přinesou kus masa, sežere ho a zase sedí a smutně kouká. Jeho celý životní příběh se odehrává v kruhu o průměru čtyři metry. Podle mě je lepší být mrtvý, než na doživotí přivázaný ke dvoumetrovému řetězu.
Když nám chce řetěz na nohu dát někdo druhý, bráníme se jako lvi. Když si ho tam vážeme sami, jsme často upřímně přesvědčeni, že to žádný řetěz není. A až se z něj nemůžeme urvat, je už pozdě.
Vůbec nejhorší na tom je, že náš řetěz může mít pro druhého pevnost suchého stébla trávy.
Jaký řetěz asi poutá smutnou slečnu?


Budování jistoty

Sešli jsme se my všichni kluci a holky, co spolu kamarádíme a vidíme to stejně. Nebyly žádné problémy, na všechny otázky jsme znali odpovědi. Případné námitky oponentů jsme s bravurou vyvraceli. Bylo to krásné, bylo to jasné, měli jsme jistotu.
Pak se ale našel jeden, který to všechno zkazil. Kladl divné otázky. Že prý, když je to tak jasné, tak proč je nás, co spolu kamarádíme a vidíme to stejně, tak málo? Jestli to prý znamená, že ti ostatní jsou úplně blbí?
Proč by hned měli být blbí. Prostě nejsou tak upřímní jako my.
Nechtěl to pochopit. Provokoval dál. Jak že to víme, že jsme zrovna my ti nejupřímnější?
Jak? No, to se prostě ví, že jo.
A pak už jsme ho raději neposlouchali. Nenecháme si přece to svoje brát od někoho, s kým už kamarádit nemůžeme, protože to nevidí stejně.
Jen co odešel, zas to bylo krásné, jasné a měli jsme jistotu.
POSTŘEHY ODJINUD

MIREK PATÁK

Jak se žije s hurikány?

Florida, USA - Florida ma kazdorocne od leta do pozdniho podzimu takzvanou "Sezonu hurikanu". Hurikany dostavaji jmena se zacatecnimi pismeny podle abecedy. Jmena se opakuji az po sesti letech, jmena nejnicivejsich hurikanu, jako byl napriklad Mitch jsou ze seznamu vypustena. Floyd je tedy 6. hurikan v tomto roce. Svoji silou a velikosti patri mezi vyjimecne nebezpecne. Nebezpecnost hurikanu se dle rychlosti vetru vyjadruje petistupnovou stupnici. Floyd s 245km/h je na hranici 4. a 5. stupne. Ctvrty stupen znamena velmi vazne skody a stupen 5 vyjadruje katastroficky hurikan.
Lide jsou na tento prirodni fenomen zvykli, vedi, co si maji pripravit, jsou vypracovane evakuacni plany. V obchodech jsou zdarma mapy zapadniho Atlantiku a Karibske oblasti se souradnicemi. Mapy slouzi ke sledovani postupu hurikanu, zejmena pote, co je prerusena dodavka proudu a jedine informace jsou z bateriovych radii. Na zadni strane map jsou uzitecne informace - pripravit jidlo a vodu na 14 dni, leky na mesic, okna zakryt drevenymi ci plechovymi panely, nabrat plnou nadrz benzinu (vzhledem k mnozstvi benzinovych pump jsou fronty minimalni - 3 az 5 aut), mit zasobu dreveneho uhli ci plynu pro gril (jedina moznost pripravy tepleho jidla bez elektriky) a nakonec nezapomenout oklepat z palem kokosove orechy, nez je vitr posle na zaparkovana auta.
Primorske oblasti jako Miami Beach maji povinnou evakuaci, ktera se pri prichodu hurikanu blize rozsiruje i na vnitrozemske oblasti. Prumerna nadmorska vyska je zde 2 az3 metry nad morem a vodni stena v centru hurikanu Floyd dosahuje az sedmi metru!
--> Floyd nad Bahamami; pohybuje se rychlosti 35km/h, vitr 245km/h se silnejsimi narazy. Miami je presne vlevo od spodku oka a Cape Canaveral, odkud startuji raketoplany, zretelne vystupuje z pobrezi. Za pozornost stoji srovnani velikosti hurikanu s velikosti Floridy...
Protoze Miami Beach ma povinnou evakuaci, jsou tedy zavrene i plaze. Mnoho lidi si vsak pohled na rozbourene more, coz je zde nezvykle, nechce nechat ujit, stejne jako surfari maji jedinecnou prilezitost se vyradit. Policie projizdi plaze a dava $50 pokuty pri prvnim pristizeni. Kazde dalsi setkani s policajtem stoji o $50 vic az do $500. Pokuty $200 nejsou vyjimecne. Pripravy zahrnuji odneseni vseho, co muze letat do domu. Obyvak je plny zahradniho nabytku a kvetinacu, plastovy nabytek spociva na dne bazenu. Protoze byl zrusen odvoz domovniho odpadu, bydlime s popelnici (plnou). Pri prenaseni veci do domu jsme si prinesli hnizdo velkych rezavych mravencu v kvetinaci a nezjistene mnozstvi jesterek.
Kocky byly zavrene doma take, po prechodu hurikanu bychom je nenasli.
Nakup jidla znamenal napor na supermarkety. Predhurikanove nakupy znamenaji nezvykle vycisteni regalu. Krome potravin je zajem i o stavebni material k zakryti oken. V primorskych oblastech lide doslova opevnuji domy (hodne jich je drevenych). Obchody jsou otevreny "do posledniho zakaznika", tedy nepretrzite. Televizni zabery na preplnene obchody ve dve hodiny rano, kde lide cekaji v dlouhych frontach u pokladen. Protoze ani dodatecne dovezene zasoby nestacily poptavce, lide spali v obchodech do 5:00, kdy dorazil dalsi truck.
Postupujici fronta od zapadu nastesti otocila Floyd smerem k severu, takze Miami tentokrat unikla. Rozbourene more vytvorilo misty na plazi schod - cast plaze more odneslo. A to v dobe, kdy centrum hurikanu bylo 450 km od od pobrezi!


ZDENĚK LÖBL

Dálniční vzpomínka z dovolené

Rakousko & Itálie - Počasí bylo pěkné až na jeden den. Co ovšem bylo hrozný, byla cesta tam i zpátky.
Neboť Tauerský tunel, který vyhořel, se musel objíždět rozhodli jsme se jet do Itálie přes Vídeň a Graz. Nejdříve nám ve Znojmě prasknul chladič, a pak jsem stáli 3 hodiny v zácpě ve Vídni. Dálnici z Grazu do Villachu se ani dálnice říci nedá a na některých místech skutečně i chybí. Takže čtrnáct hodin trvání cesty se dá považovat za úspěch.
Zpátky jsem se rozhodli jet po Tauerské dálnici. Tato dálnice je perfektní, kdyby nebylo objížďky Tauerského tunelu jistě by cesta byla ideální. Zde jsem ale narazili. Objížďka cca čtyřicet kilometrů nám trvala tři hodiny. Cestu nám znepříjemňovali sobečtí Němci s dodávkami, kteří při sjezdu z kopců neustále stavěli na každém patníku a ostaní museli za nimi čekat, včetně nás. Pravda, asi se báli klesání 12 %, ale nebylo to tak hrozné.
Domů jsme dorazili také za 14 hodin.
Takže odpočatý nervový systém dostal dost zabrat.
Z CESTY ZA VELKOU LOUŽÍ // DÍL DRUHÝ

MIREK PATÁK

Mezikontinentální rakety a večeře v Mexiku

Pokračuji v cestě. Naposledy jsem byl u Supai kaňonu, bočního kaňonu Grand Canyonu. Po cestě z nitra kaňonu zpět mne čeká cesta na jih Arizony.
Zhruba ve středu Arizony je nádherný Oak Creek Canyon a městečko Sedona. Tato oblast je po Grand Canyonu druhou nejnavštěvovanější v Arizoně. Lesy, červené skály, kaňony [1]. Přejíždím horský hřeben po silnici "nevhodné pro osobní automobily". Právě takové cesty vedou do krásných míst... platí to i zde. Cestou potkávám jeepy a obrovská terénní monstra. S úsměvem se zdravíme. Přespávám na hřebenu.
Skalní pueblo Montezuma Castle [2] nemá s panovníkem Montezumou nic společného. Nazvali je tak jeho objevitelé. Restaurační práce na pueblu byly udělány tak důsledně, že vypadá jako nové. Kromě zvláštního umístění mne "nové" pueblo zklamalo. I ostatní návštěvníci se nezdají být nadšení.
Cestou na jih vidím před Phoenixem (hlavní město Arizony) první saguara - známé vysoké kaktusy s četnými rameny [3, 4 a 5]. Místy je mají vysázené v dělícím pásu dálnice... jinde jsou jich na skalách celé lesy [6].
Do Green Valley dojíždím 5 minut před začátkem prohlídky. Je zde jediné veřejnosti přístupne silo mezikontinentální rakety na světě. Rakety Titan [7] byly vyřazeny z výzbroje v sedmdesátých letech, sila byla zrušena či změněna na skladiště a mohu-li věřit tomu, co jsem četl, tak v některém se bydlí!!? Toto silo bylo změněno na muzeum. Celé silo bylo stavěno tak, aby vydrželo přímý zásah pětkrát silnější bombou, než byla použita v Hirošimě... Troje několikatunové dveře a vše "plovoucí" na silných pružinách... dokonce obyčejný držák vypínače je z železného úhelníku schopného nést stropní nosníky v rodinném domku. Vše je tak bytelné. Obsluha se střídala v nudných čtyřiadvacetihodinových směnách. Skříňka s dvěma zámky, v ní červená kniha s kódem a děrné pásky s údaji o cíli. Nakonec dvě tlačítka, každé v jiné části místnosti, aby je museli stisknout dva lidé. Obsluha by v případě odpálení rakety volila jeden ze tří cílů - kamže raketu posílají nevěděli. Tajné.
| 1 | 2 | 3 | 4 |
| 5 | 6 | 7 | 8 | 9 |
Na večeři jsem zajel do Mexika. Mexické jídlo mi chutná. Nevýhodou je, že tržiště poblíž hranic je přizpůsobené pro turisty... nejde tak o cenu (i když si řeknou více, pořád je to levné), ale chování lidí je přizpůsobeno na yankee s kapsami plnými dolarů. Kupuji pončo (v noci bývá okolo 5 °C) za $20 - původní cena $48. Mají nádherné věci z kůže a spousty drobných nesmyslů "na ozdobu". Večeřím právě tacos a na pití kupuji nápoj prodávaný na ulici z desetilitrové lahve naběračkou - voda + citron + cukr. Dále od tržiště mi majitel malého obchodu radí, jak se dostat na kopec nad městem, odkud že je pěkný výhled. Dvacet až pětadvacet centimetrů vysoké betonové schody na 100 až 150 metrů vysoký kopec. Mám nějakou schopnost nalézat nejchudší čtvrti - a tato tedy byla. Kameru jsem raději nevytahoval... v příkré stráni domečky 2,5 x 3 metry, místo střech plechy ze sudů zatížené kamením, starými umývadly, trubkami... Přece jenom na takový nepořádek na ulicích nejsem zvyklý a dobře jsem se tam necítil, takže jsem šel rád zpět.
Přechod hranic je zcela bezproblémový a rychlý. Zvláště když jsem šel do Mexika. Na americké straně NIKDO, Mexičani si mne nevšímali. Pas netřeba. Při návratu se jen americký celník ptal, z jaké že to země jsem a jestli mám alkohol. Přejíždím do Madera Canyon, sprcha a spát.
Ráno jsem se byl podívat na kolibříky [8]. Hledal jsem "krmící stanici". Je to jediné krmítko u malé lodge :-). Čekal jsem víc a i více kolibříků. Ale v každé chatě v okolí mají několik krmítek. Strávil jsem tam skoro hodinu. Jsou to úžasní ptáci. Poprvé jsem viděl datla hnízdit v telegrafním sloupu.
Jedno z hlavních měst na celé cestě - Saguaro National Park - mne zklamal. Ve volné přírodě jsem viděl víc saguar a větších... Ale to soudím podle toho, co je vidět z desetikilometrové okružní cesty. Celý park je velký a dále se musí pěšky na několikadenní cestu. Ale visitor centrum je (jako vždy) zajímavé. Řez saguarem ukazuje jeho strukturu - nosná vnitřní vlákna obklopená dužninou. Povrch saguara je jako harmonika - na jaře, když je dužnina saguara plná vody se "kůže" roztahuje a s postupným vyčerpáváním vody během léta stahuje.
Cestou na sever musím projet celým městem v době odpolední špičky. Nic, pro co jsem jel tak daleko ;-(. Jedu po vedlejších silnicích východní Arizony na sever k hranicím s Utahem. Hornatá krajina, ve které se dle nadmořské výšky střídají pouště, pastviny a lesy. Časté střídáni okolí si uvědomuji po celou další cestu. Před západem slunce přejíždím serpentiny Salt Canyonu [9]. Obrovský nádherný kaňon. Nikdy jsem o něm neslyšel. Není tam "turistický průmysl", tak se o něm moc neví. Jedu ještě hodnou dobu po setmění, což dělám nerad, protože nevidím okolo :-(. Druhý den chci být při západu slunce v Monument Valley, takže dnešek musím natáhnout.
Přespávám v polopoušti před Petrified Forest National Park. Červená hlína a tu a tam trs trávy.

FOTOGRAFOVAL MIREK PATÁK
...pokračování příště...
NA POSLEDNÍ CHVÍLI...

Všechno, co jsme nestačili napsat

Máme nový e-mail! Všem, kteří přehlédli naši zprávu v aktualizovaném 16. vydání připomínáme, že naše nová e-mailová adresa je ard@volny.cz. Poznamenejte si ji, prosím, do svých elektronických adresářů.
Omluva redakce Ve stejné rubrice jste minule našli radu, co dělat, aby fungoval váš počítač i po roce 2000. Na radu zapomeňte! To jsme my nalítli našemu americkému dopisovateli, a ten zase naletěl svému kamarádovi. Omlouváme se ještě jednou :-(
Pište nám! Máme rádi vaše dopisy, ať už nás chválíte, nebo nám nadáváte. Řada lidí se s námi stala spolupracovníky právě přes svůj první e-mail; mnohá zlepšení jsme zavedli právě díky vašim připomínkám.
Zpráva z rádia KissCountry 99.9 FM, Miami Žák základní školy v Miami nabídl na internetové aukci své panictví ženě či muži za nejvyšší nabídku. Nevzbudil čekaný zájem, protože nejvyšší nabídka byla $10. (pozn. autora = slabá večeře)
(red)

TRAMVAJ NAČERNO
literatura, poezie, názory a lidé na webu


sedmnácté číslo vyšlo 20. září 1999
http://www.mujweb.cz/www/tramvaj_nacerno/online.htm
redakce: Zdeněk Fekar, Bedřich Jetelina, Kateřina Karlíková, Hana Tůmová
zpravodajové: Miloš Koenig (Belgie), Mirek Paták (USA), Jan Přinda (Velká Británie)
technická spolupráce: Lenka Horáková
telefony: (0603) 201041, (0657) 611729, (0602) 893069, e-mail: ard@volny.cz
korespondenční adresa: c/o 365 řešení, P. O. Box 319, 111 21 Praha 1, Česká republika
Copyright © 1999 by Tramvaj Načerno
All Rights Reserved
Sčítadlo cestujících


TIPOVNÍK

  • Sporožiro nebo datový cedník?, vybrané zprávy o úniku osobních dat ze spořitelních počítačů
  • Česká spořitelna, její oficiální webové stránky
  • První česká internetová banka, oficiální site banky Expandia. Je bezpečnější?
  • I banka se lvem, tedy IPB, nabízí homebanking po internetu
  • Tom Winkler's Doodie, animovaná stránka o nejlidštější potřebě
  • Zkurvené místo, pardon, je satira na TV Nova. Přístup jen pro agenty
  • Stránka pro vlastence, to je oficální stránka TV Nova
  • Hokejový svět, nová tvář hokejové stránky, o níž se svého času psalo
  • Další hokejová stránka, konkurence musí být. Kdo je lepší, necháme na vás!
  • Hledáte něčí e-mail?, možná, že pomůže tato stránka
  • Bezva kapela! - kapela na bezva večírek? Přece Orchestr Josefa Hlavsy!
  • Texty, webová verze literárního magazínu je tady
  • Městská knihovna v Praze, informace o knihovně, ale i spousta užitečných odkazů jinam
  • Klub Tramvaje Načerno - když se přihlásíte, neuteče vám už žádné nové číslo!