21.   týden

Rezignace Kasla, soud žádá omluvu za listopad 89

Do voleb zbývají necelé dva týdny a tuzemská politika vypadá podle toho: skoro všechno dostává dramatický předvolební rozměr. Platí to i o nečekané rezignaci pražského primátora Jana Kasla a jeho vystoupení z ODS. Kupodivu relativně stranou zájmu ale zůstalo ostudné rozhodnutí české justice, podle něhož se mají někdejší studenti Brněnské university z roku 89 omluvit tehdejšímu šéfovi universitní KSČ. Konečně do třetice je tu znovu téma Grippenů.

O rezignaci Kasla lze uvažovat myslím hlavně ve dvou rovinách. První, nazvu ji pro jednoduchost osobní, je docela pochopitelná. Zažil to ostatně asi každý, kdo byl někdy navenek zodpovědný za věci, které ve skutečnosti mohl ovlivnit jen velmi málo. Dilema, zda ve funkci setrvat, překousnout nepřekousnutelné a snažit se dál prosadit své ideály, nebo s velkým prásknutím odejít, o tom asi čas od času přemýšlí každý normální politik. Jaká byla v tomto směru Kaslova objektivní situace nemohu soudit, neboť znám poměry na pražském magistrátě jen zprostředkovaně. Navíc žádná obecná kritéria správného rozhodování pro takovéto momenty asi nejsou. Hranici, za kterou nelze jít, máme každý v sobě. Platí to však jen v případě, kdy je odchod z politické scény skutečným odchodem do soukromí. A tak tomu v případě Kasla není: soudě podle jeho vyjádření „odcházím, abych se vrátil“, je jeho demise spíše svého druhu politickým kalkulem. A tím jsme u druhé, politické roviny jeho rezignace. A tady mám nemálo otazníků. Mohu mít – a mám – k někdejšímu primátorovi osobní sympatie, faktem ale je, že kromě obecné teze, že na mě dělá dojem slušného člověka, vlastně ale nevím, v čem konkrétním jeho boj s magistrátní hydrou ODS vlastně spočíval. Co navrhoval změnit a neprošlo mu? A logicky pak také nejsem sám, kdo nerozumí, že týden před svým vystoupením z ODS doporučoval Pražanům na mítinku volit Klause. Kdybych to měl shrnout, řekl bych, že kdyby spolu s rezignací ohlásil odchod z veřejného života, plně bych mu rozuměl. Jestliže chce ale v pražské politice dál fungovat, krokem, který právě udělal, si mě osobně moc nezískal. A nebýt paranoidní reakce ODS, která již bohužel tradičně opět vidí za vším spiknutí, myslím, že bych v tomto hodnocení nebyl zdaleka sám. Ke Kaslově štěstí totiž ODS na jeho krok reaguje tak nenávistně, že jej tím v očích mnoha lidí dodatečně rehabilituje. Inu každý svého politického image strůjcem.

Druhé téma minulého týdne je rozsudek Krajského soudu, který nařizuje někdejším vůdcům stávkového výboru z roku 89 omluvit se bývalému předsedovi KSČ na Brněnské universitě. Jejich provinění má spočívat v tom, že mu vyslovili nedůvěru, neboť má „demagogické, arogantní a kariéristické jednání“, což je prý z dnešního pohledu pomluva. Krystaličtější příklad pozitivistické právní omezenosti a tuposti ilustrující rozpor mezi právem a elementárním pojetím spravedlnosti, by člověk asi ztěží pohledal. Ve stejné logice bychom se přece museli začít omlouvat, že jsme v roce 89 konečně mohli začít mluvit svobodně! To snad máme přijmout speciální zákon, který bude amnestovat jednání během listopadu 89? Nejsem sám, kdo tváří v tvář takovému soudnímu verdiktu cítí zoufalou bezmoc. Mluvil jsem proto minulý týden s obhájcem žalovaných, ale bohužel skutečně neexistuje legální způsob, jak by mohl kterýkoliv politik do věci zasáhnout. Pokud rozsudek potvrdí Nejvyšší soud, pak je jedinou nadějí už jen Ústavní soud. Rozsudek je však již teď pravomocný. Že jej ale bývalí studenti odmítají naplnit, plně chápu a v případě, že za to budou pokutováni, stojí za úvahu zorganizovat sbírku. V tomto případě nedělat nic, totiž znamená souhlasit.

Nakonec jen stručně k senátnímu vetu Grippenů. Jako odpůrce tohoto kontraktu (podrobně o mých výhradách viz. Týden č.18) mám samozřejmě radost a musím přiznat, že mě Senát mile překvapil. Osobně jsem čekal, že tam bude lobby příznivců nákupu ještě úspěšnější než ve Sněmovně. Naštěstí se tak nestalo. A vše tedy nasvědčuje tomu, že je tím na čas celá operace uložena k ledu. Třináctého června, tedy čtyřiadvacet hodin před volbami se sice ještě znovu sejde Sněmovna, aby o senátním vetu znovu hlasovala, na jeho přehlasování je však třeba aktivních stojedna hlasů. A ty Grippenisté nemají. Že se ale celá věc znovu vrátí na stůl po volbách, na to lze vzít jed. Pokud to bude v době, kdy už bude jasněji o profesionalizaci naší armády, je tu naděje, že i debata o stíhačkách bude rozumnější.

Vladimír Mlynář